CS228104B2

CS228104B2 - Preparation of esters of nitric acid and n-/2-hydroxyethyl/nicotinamides

Info

Publication number: CS228104B2
Application number: CS772189A
Authority: CS
Inventors: Hiroyuki Nagano; Takashi Mori; Sakae Takaku; Isao Matsunaga; Tatsuo Kujirai; Toshichika Ogasawara; Shigeru Sugano; Minoru Shindo
Original assignee: Chugai Pharmaceutical Co Ltd
Priority date: 1976-04-02
Filing date: 1977-04-01
Publication date: 1984-05-14
Also published as: SU942593A3; ZA771976B; BE853144A; JPS5817463B2; SU999965A3; JPS52122373A

Description

Vynález se ttýká způsobu přípravy esteru kyseliny dusičné a N-( 2-hydroxyethyl )nikotinamidu o následujícím· vzorci !

^СОННЩСНОЩ

Tuto sloučeninu je možno použít jako složku farmaceutických prostředků, neboť bylo zjištěno, že je možno· tuto látku použít k léčení chorob krevního oběhu.

Některé deriváty kyseliny nikotinové nebo nikotinamidové doriváty, jsou již z dosavadního stavu techniky známy, přičemž jako příklad je možno· uvést japonskou zveřejněnou patentovou přihlášku č. 1624/1976, patent Spojených států amerických č. 3 092 634, patent Spojených států amerických č. 3 168 438 a „Mie Medical Journal“, Vol. 16(3), str. 207 až 211, 1967.

Ve výše uvedené zveřejněné patentové japonské přihlášce č. 1624/1976 jsou popisovány deriváty esteru kyseliny nikotinové a příprava těchto derivátů reakcí 1-nikotinyl-glycerinu nebo l-mkoti.nyl-2,3-izopropylidenglycerinu s dýníavou kyselinou dusičnou, přičemž se získá l^-r^i^k^c^t^i^Jiy^^^-^g^^lyceiinir^2,3-di2

Ля nitrát, a tato sloučenina· se potom převede na dioxanovou adiční sloučeninu, která má koronárně-vazodilatační účinky.

V patentech Spojených států amerických č. 3 092 634 a 4 168 438 se popisuje příprava bis-dusičnanových esterů N,N-bis-(^-hydrcxyethyl)ntkotinamidu, který projevuje rovněž koronárně-vazodilatační účinky, přičemž tato příprava se provádí reakcí dtethanclaminnitrátu s chloridem· kyseliny nikotinové.

Výše uvedené sloučeniny jsou ovšem charakterizovány krátkodobým působením nebo nepříznivými účinky, pokud se týče krevního tlaku nebo činnosti srdce, a z tohoto důvodu není možno použít těchto sloučenin jako léčiv ke stimulaci krevního oběhu, například v případě ischemických srdečních chorob. Za těchto podmínek se jeví jako velmi žádoucí vyvinout některé vhodnější léčivo.

V „Mie Medical Journal“, Vol. 16 (3), str. 207—211, 1967, je uveden článek, který se týká 2-nj.kotinamidce)tha.nolυ. Tato sloučenina je zde uvedena pouze jako sloučenina s antltumorálním účinkem, přičemž v tomto časopise není uveden žádný významnější farmakologický účinek.

Cílem uvedeného vynálezu je nalézt postup přípravy takových sloučenin, které by bylo možno použít při léčení chorob krevního oběhu, přičemž tyto sloučeniny by ,projevovaly vyšší účinek vo srovnání s dosud používanými sloučeninami.

Sloučeniny připravované postupem podle uvedeného vynálezu je možno znázornit následujícím vzorcem I

conhch_ích_lono_z (I)

Podstata způsobu přípravy tohoto esteru kyseliny dusičné a N-(2-hydroxyethyl)nikO; tinamidu vzorce I spočívá podle uvedeného vynálezu v tom, že se do reakce uvádí sloučenina vzorce II

COOH (II) nebo reaktivní derivát této sloučeniny na karboxylové skupině se sloučeninou vzorce III

NH₂—CH₂CH₂—ONO₂ ( III) nebo s reaktivním derivátem této sloučeniny na aminoskupině, vo vodném prostředí nebo v organickém rozpouštědle, při teplotě v rozmezí od —10 do +50 °C po dobu 0,5 hodiny až 4 hodin, a popřípadě v přítomnosti anorganické bazické látky, aminové sloučeniny nebo látky urychlující tvorbu amidu, za vzniku sloučeniny vzorce I.

Ve.výhodném provedení postupu podle vynálezu je reaktivním derivátem sloučeniny vzorce II halogenid kyseliny, aktivní amid nebo aktivní ester této sloučeniny. Reakce se výhodně provádí při teplotě v rozmezí od 0 do 10 °C a organickým rozpouštědlem je výhodně látka vybraná ze skupiny zahrnující benzen, toluen, tetrahydrofuran, diethylether, dioxan, dimethylformamid, chloroform, methylenchlorid, acetonitril, aceton, chlorid uhličitý nebo ethyle ster kyseliny octové. Rovněž je výhodné použít jako anorganické bazické látky sloučeniny vybrané ze skupiny zahrnující octian draselný, octan sodný, uhličitan draselný, uhličitan sodný, hydroxid sodný, octain vápenatý nebo uhličitan vápenatý a jako aminové sloučeniny je možno s výhodou v tomto postupu použít pyridin, triethylamin, dimethylanilin nebo pikolin.

Sloučeniny připravené postupem podle uvedeného vynálezu jsou novými sloučeninami, které projevují lepší účinky při léčení chorob krevního oběhu, jako je například koronární vazodilaitační účinek, antihyportenzní účinek, antiarrhytmický účinek, aintikoagulační účinek, a periferálně-vazodilatační účinek oproti sloučeninám, které náleží do dosavadního stavu techniky, a takto je tedy možno těchto sloučenin podle uvedeného vynálezu použít při léčení ischemických srdečních nemocí jako léčiv proti hypertenzi, jako antikoagulačních léčiv, jako antiairrhytmických léčiv a jako periferálních vazodilatátorů, což zahrnuje cerebrální vazodilaitátory a renální vazodilatátory.

V alternativním provedení postupu podle uvedeného vynálezu se jako výchozích sloučenin použije reaktivního derivátu sloučeniny vzorce III, který se připraví reakcí sloučeniny vzorce III s chloridem fosforitým, methylchlorfosforitanem nebo ethylchlorfosforitanem, a sloučeniny vzorce II, přičemž postup se provádí při teplotě v rozmezí od teploty místnosti do teploty refluxu použitého rozpouštědla po dobu v rozmezí od 0,5 hodin do 3 hodin v neutrálním rozpouštědle nebo v organickém bazickém rozpouštědle, a popřípadě v přítomnosti aminové sloučeniny. V tomto provedení se jako neutrálního rozpouštědla použije rozpouštědla vybraného ze skupiny zahrnující benzen, toluen, xylen, dioxan nebo teitna;hydrofuran, jako aminové sloučeniny se použije látky vybrané ze skupiny zahrnující pyridin, triethylamin, dimethylanilin a pikolin ai jako organické bazické rozpouštědlo se použije látky vybrané ze skupiny zahrnující pyridin, triethylamin, dimethylanilin a pikolin.

Podle dalšího alternativního provedení se v postupu podle uvedeného vynálezu použije jako látky urychlující tvorbu amidu sloučeniny vybrané ze skupiny zahrnující N,N‘-dicyklohexylkarbodiimid, N-cykliohexyl-N‘-morfolinethylkarbodiimid, N,N‘-diethylkarbodiimid, difenylketen-N-cyklohexylimin, pentamethylenketen-N-cyklohoxylimin, triethylfosforitain, ethylpolyfosfát a izopriopylpolyfosfát.

V tomto provedení se reakce provádí při teplotě v rozmezí od teploty místnosti do teploty refluxu použitého rozpouštědla a s výhodou v inertním rozpouštědle, které se vybere ze skupiny zahrnující benzen, toluen, tetrahydrofuran, chloroform, methylenchlorid a acetonitril.

Při provádění postupu podle vynálezu mohou být výše uvedenými funkčními deriváty sloučenin vzorce II na karboxylové skupině, jak již bylo uvedeno, halogenidy kyselin, anhydridy kyselin, aktivní amidy, aktivní estery a podobné jiné deriváty. Těmito běžně používanými deriváty jsou například chloridy kyselin, azidy kyselin, anhydridy kyselin, jako jsou například anhydridy odvozené od dvou miolů sloučeniny vzorce II a anhydridy těchto sloučenin s jinými kyselinami, jako je například dialkylfosforečná kyselina, fenylfosíforečná kyselina, difenylfosforečná kyselina, benzylfosforečná ky selina, halogenová fosforečná kyselina, dialkylfosforitá kyselina, kyselina siřičitá, kyselina thiosírová, kyselina· sírová, alkyluhličitá kyselina, mastné kyseliny, jako je například kyselina pivalová, kyselina valerová, kyselina izovalerová, kyselina 2-ethylbutanová nebo trichloroctová kyselina, nebo aromatické karboxylové kyseliny jako je například kyselina benzoová, amidy jako jsou například amidy s imidazolem, imidazolem substituovaným ve 4. poloze, dimethylpyrazolem, triazolem nebo tetrazolem, a estery jako jsou například kyanomethylester, 4-niirofenylester, 2,4-dinitrofenylester, t^lchlorfenylester, pentachlorfenylester, methanaulfonylifenylester, íenylazofenylester, fenylthioester, 4-nit’rofenylthioester, p-kresylthioesíer, karbo-xymethylithioester, pyranylester, pyridylester, 8-chinol^y^]^^^tik^is_St«r a estery Ν,Ν-dimethylhydroxylaminu, 1-hydroxyl-2- {1H) -pyridinu, N-hydroxysukcirnmidu nebo N-hydroxyftalimidu.

Postup přípravy sloučenin vzorce I může být podle vynálezu prakticky proveden například reakcí reaktivního derivátu sloučeniny výše uvedeného· vzorce II na karboxylové skupině, se sloučeninou výše uvedeného vzorce III, za: účelem· · provedení kondenzace těchto sloučenin, při teplotě pohybující se v rozmezí od —10 do 50 °C, s výhodou v rozmezí od 0 do 10 °C, po dobu pohybující se v rozmezí od 0,5 hodiny do 4 hodin. Pro výše uvedenou reakci je možno použít různých rozpouštědel, jako je například voda, benzen, toluen, tetrahydrofuran, diethyléteir, dioxan, dimethylformamid, chloroform, methylenchlorid, acetonitril, aceton, · chlorid uhličitý, ethylester kyseliny octové a podobná jiná rozpouštědla. Jako urychlovače pro tuto výše uvedenou reakci je možno použít anorganické bazické sloučeniny, například hydroxidy, uhličitany nebo octainy alkalických kovů nebo kovů alkalických zemin, jako jsou například octan sodný, uhličitan sodný, octan draselný, uhličitan draselný, hydroxid sodný, octan vápenatý, uhličitan vápenatý nebo je možno použít aminových sloučenin, jako je· například pyridin, triethylamin, dimethylanilin, pikolin nebo podobné jiné sloučeniny.

Výše uvedená kondenzační reakce mezi sloučeninou vzorce II a sloučeninou vzorce III, jejíž aminová skupina byla aktivována chloridem fosforitým, ethylchlorfosforitánem, methylchlorfosforitanem nebo podobnou jinou sloučeninou, může být provedena běžným způsobem při teplotě pohybující se· v rozmezí od teploty okolí do teploty reífluxu rozpouštědla, které je použito pro danou reakci, po dobu pohybující se v rozmezí od 0,5 do 3 hodin. Rozpouštědlem, které je možno běžně použít v případě tohoto provedení podle uvedeného vynálezu je neutrální rozpouštědlo, jako například benzen, toluen, xylen, dioxan nebo tetrahydrofuran, nebo bazické rozpouštědlo, jako je například pyridin, triethylamin, dimethylamin, dimethyyanilin nebo pikolin. V případě, že se použije v tomto provedení neutrálního rozpouštědla, potom je výhodné přidat aminovou sloučeninu jako je· například pyridin, triethylamin, dimethylanilin, pikolin nebo podobně.

Podle dalšího praktického provedení postupu podle uvedeného vynálezu může být sloučenina vzorce II uvedena do reakce se sloučeninou vzorce III · v inertním rozpouštědle v přítomnosti látky urychlující tvorbu amidu, například imidové sloučeniny, jako je N,N‘-dicyklohexylka.rbodiimid, N-cyklohexyl-N^morfolinoethylkarbodiimid, N,N‘-dieíhylkarbodiimid nebo podobná jiná sloučenina, minové sloučeniny jako je například di.tenylketen-N-cykiohexyiimín, pentamethylénketen-N-cyklohexylimin nebo podobná jiná sloučenina, nebo v přítomnosti fosfátu nebo fosiooitanu jako je například triethylfosforttan, eιthylpolyOosOάt, . izopropylpolyfosfát nebo podobné jiné sloučeniny, při teplotách pohybujících se v rozmezí od teploty místnosti do teploty refluxu použitého rozpouštědla, po dobu pohybující se v rozmezí od 1 do 5 hodin. Pro tuto reakci je možno použít různých inertních rozpouštědel jako je například benzen, toluen, tetrahydrofuran, chloroform, dioxan, acetonitril a dimethylformamid. ,

Sloučeniny připravené postupem podle uvedeného vynálezu vzorce I mohou být zpracovány běžným způsobem na farmaceutické směsi ve · formě tablet, granulí, prášků, kapslí, suspenzí, parenterálních injekcí, čípků nebo podobně. Pro přípravu tablet, prášků, granulí nebo kapslí naplněných práškem nebo granulemi, mohou být sloučeniny připravené postupem podle uvedeného vynálezu míšeny s jedním nebo více farmaceutickými nosiči, jako je například laktóza, škrob, mannit, kaolin, krystalická celulóza, talek, uhličitan, vápenatý, stearát hořečnatý nebo podobné jiné látky.

Při přípravě měkkých kapslí, naplněných kapalným přípravkem, se sloučeniny připravené podle vynálezu rozpustí v oleji.· Tyto sloučeniny mohou být rovněž suspendovány v akáciové klovatině nebo ve vodném roztoku sachiárózy, přičemž se upraví hodnota pH. Na druhé straně je nutné uvést, že sloučeniny připravené postupem- podle vynálezu mohou být míchány s mannitem za účelem přípravy parenterálních injekcí.

Sloučeniny připravené postupem podle · uvedeného vynálezu mohou být použity v jakékoliv formě pokud se týče farmaceutických směsí, v množství, které je dostatečné, aby se projevil účinek těchto sloučenin při léčení nebo prevenci chorob krevního· oběhu, ovšem· zároveň v takovém· množství, které nezpůsobí nepříznivé účinky při podávání těchto prostředků. Jednotkové množství v takové formě jako je například tableta nebo kapsle, může zahrnovat oby čejně aktivní sloučeninu v množství, které se pohybuje v rcuzmezí od 5 do 20* miligramů, v případě, že je směs podána perorálně. V případě, že je směs podána parenterálně, potom jednotková dávka, jako je například ve formě lampule, obsahuje množství aktivní sloučeniny v rozmezí od 1 do 10 miligramů.

Je samozřejmé, že okamžitá dávka se mění, což samozřejmě záleží nia stavu jednotlivých pacientů, přičemž tato dávka musí být stanovena; zvlášť pro každého pacienta. Přesto je možno uvést, že nebezpečná ia běžně používaná dávka, vyjádřená množstvím aktivní sloučeniny, se pohybuje mezi 10 až 100 miligramy, s výhodou je to 10 až 60 miligramů aktivní sloučeniny na den pro dospělého pacienta v případě, že tato dávka podána perorálně, <a obyčejně je tato dávka 1 až 100 miligramů, s výhodou 1 až 50 miligramů na den pro dospělého pacienta v případě, že se jedná o parenterální injekci.

Na přiložených obrázcích jsou ilustrovány účinky sloučenin připravených postupem podle uvedeného vynálezu ve srovnání s dosud užívanými prostředky, přičemž podrobná diskuse výsledků bude uvedena v následující části popisující provádění testů účinnosti těchto sloučenin.

Na obr. 1 je znázorněn graf procentuálního vzrůstu koronárního průtoku krve v případě, že je sloučenina připravená podle příkladu 1 nebo nitroglycerin jako srovnávací látka podána imtravenózně podle pokusu 1.

Na obr. 2 je znázorněn graf trvání vzestupu koronárního průtoku krve v případě, že se sloučenina připraví postupem podle příkladu 1 a tato sloučenina a nitroglycerin jako srovnávací látka se podá intravenózně podle pokusu 1.

Na obr. 3 je zobrazen graf znázorňující změnu v levostnanné venitrikulární tenzi v případě, ž& se sloučenina připravená podle příkladu 1 podle vynálezu nebo nitroglycerin jako srovnávací látka podá intravenózmě podle pokusu 1.

Na obr. 4 je zobrazen graf znázorňující změnu v srdeční činnosti v případě, že je sloučenina připravená postupem podle příkladu 1 podle vynálezu nebo nitroglycerin jako srovnávací látka, podána intravenózně podle pokusu 1.

Na obr. 5, 6, 7 jsou zobrazeny grafy, které znázorňují změny v elektrokardiogramech v případě, že se sloučenina připravená postupem podle příkladu 1 podle uvedeného vynálezu podá intravenózně.

Na obr. 8 je uveden graf znázorňující změny v systemickém tlaku krve v případě, že je sloučenina připravená postupem podle příkladu í podle uvedeného vynálezu nebo nitroglycerin jako srovnávací látka, podána intravenózně podle pokusu 1.

Na obr. 9 a 10 jsou zobrazeny grafy znázorňující změny v systemickém tlaku krve v případě, že je sloučenina připravená postupem podle příkladu 1 podle vynálezu podána intravenózně podle pokusu 1.

Na obr. 11 a 12 jsou uvedeny grafy zobrazující změny v aortálním průtoku krve v případě, že je sloučenina připravená podle příkladu 1 podle vynálezu podána intravenózně.

Na obr. 13 je zobrazen testovací snímek ukazující vliv sloučeniny podle příkladu 1 podle uvedeného vynálezu nia koagulaci krevních destiček, která je způsobena adenosinfosfáitem podle pokusu 7.

Na obr. 14 je uveden testovací snímek znázorňující vliv sloučeniny připravené postupem podle uvedeného vynálezu na koagulaci krevních destiček, která je způsobena kolagenem podle pokusu 7.

Pokus 1

Akutní toxicita (LD₅₀) sloučeniny podle příkladu 1 byla stanovena u samiček a samečků krys rasy SD (starých 4 týdny), kterým byla tato sloučenina podávána perorálně nebo intravenózně. Dávka LD₅₀ se u obou případů, to znamená u samiček i u samečků, pohybovala v rozmezí od 1200 do 1300 miligramů na kilogram hmotnosti v případě perorálního podávání a v případě intravenózního podávání se tato hodnota pohybovala v rozmezí od 800 do 1000 miligramů nia kilogram hmotnosti zvířete.

Pokus 2

Vzrostlí zkřížení psi, kteří byli anestetizováni intravenózním podáváním pentobarbiitainu sodného, byli podrobeni torakotomii pod vlivem kyslíku, přičemž bylo použito Birdova respirátoru, a potom byly zjištěny různé fyzikální jevy, které byly stanoveny následujícím způsobem.

1) Koronární průtok krve (CBF)

Elektromagnetická průitokoměrová sonda byla připojena na cirkumflexní větev nebo začátek přední sestupné větve levé koronární tepny.

2) Koronární perfúzní itlak (СВР)

Jemný taa-tetr, připojený na tlakový převáděč, byl umístěn na distální stranu sondy v cirkumflexní větvi levé koronární tepny.

3) Aortální průtok krve [AOBF]

Elektromagnetická průtokoměrová sonda byla vložena na počátek aorty.

4) Levostranná ventrikulární tenze (LVT)

Extenzometr byl zašit do přední stěny levé komory.

5) Systemický tlak krve (SBP)

Tento tlak odpovídá tlaku v okrajových oblastech těla (ruce, nohy, at.), přičemž při tomto měření byl ka - etr, připojený na tlakový převáděč, vložen do pravé -femorální tepny.

6) Srdeční činnost (HR)

Srdeční činnost byla měřena kardiotachometrem, přičemž bylo použito pulsního tlaku jako spouštěcího impulsu.

7) Elektrokardiogram (RCG]

Elekórokardiogram byl zaznamenán pomocí jednopólového vedení na povrchu srdce, přičemž bylo použito soupravy rozličných elektrod na části přední stěny levé komory.

Kromě výše uvedených pokusů 1—-7 bylo několik z testovaných zvířat podrobeno měření renálního průtoku krve (ŘBF) a -femorálního průtoku krve (FBF), přičemž při těchto· měřeních byla elektromagnetická průtoková -sonda připojena na levou renální tepnu -a ma levou femorální tepnu.

Testovaná sloučenina, připravená postupem podle příkladu 1 byla - rozpuštěna ve fyziolgickém solném roztoku nebo v destilované vodě a potom byla podána intravenózně, perorálně nebo sublinguálně. Za účelem provedení srovnání s účinky testovaných -sloučenin byl stejným způsobem podáván i initroglycerin jako kontrolní léčivo.

Výsledky pokusů:

I) Intravenózně podávaná látka

a) Změny v koronárním průtoku krve:

Diiassolický koronární průtok -se začal zvětšovat za 10 až 20 sekund po intravenózním podání testovaných sloučenin o dávce 10 pg/kg. Sy:st<^J^j^.cký koronární průtok se zvětšil při dávkách testované sloučeniny od 250 pg/kg nebo více, což bylo doprovázeno přechodným snížením průtoku ihned po podání testované -sloučeniny. Střední hodnota koronárního průtoku krve vykazovala trvalý vzestup po podání testovaných sloučenin.

Zvětšující se koronární průtok krve je zobrazen na obr. 1 a 2, přičemž tato hodnota je vyjádřena maximální procentuální změnou průtoku krve a délkou trvání účinku oproti hodnotám před podáním testované sloučeniny. Na- obr. 1 je na ose x uváděna dávka -testované sloučeniny v pg/kg hmotnosti, přičemž tato dávka byla podávána intravenózně. Zde uvedená hodnota odpovídá X + SD (N = 5], přičemž X znamená počet -testovaných zvířat, to znamená 5. Na ose y je vynesena procentuální maximální změna v průtoku krve. Šrafované hodnoty odpovídají nitroglycerinu jako srovnávací látce -a prázdné -oblasti se týkají sloučeniny, připravené postupem podle příkladu 1. Srovnání účinků sloučeniny připravené postupem podle vynálezu a nitroglycerinu před podáním sloučeniny a po podání sloučeniny, resp. nitroglycerinu je naznačeno plnou čarou -nad -příslušnými obdélníky.

Na obr. 2 je zobrazena doba trvání účinku sloučeniny připravené postupem podle příkladu 1 -a nitroglycerinu v závislosti na dávce. Na- ose x je vynesena dávka sloučeniny připravená postupem, podle příkladu 1 a- nitroglycerinu v /tg/kilogram hmotnosti, která byla podána intravenózně. Význam X + SD {N = 5) je stejný jako na obr. 1.

Na ose y je vynesena- délka -trvání účinku (tzn. -vlivu na koronární průtok krve) v minutách. Opět je zde provedeno srovnání jak sloučeniny připravené postupem podle příkladu 1, -tak nitroglycerinu pokud se týče doby - trvání účinku před podálním daných látek a po podání.

Podání sloučeniny připravené postupem podle vynálezu už při dávkách 10 μ-g/kg mělo za -následek podstatný vzestup koronárního průtoku krve, -a při dávkách nad 500 (^g^//^-g (intnavenczní podává-ní), nastal vzrůst koronárního průtoku tak značný, že se objevila reaktivní hypertemie. V tomto posledním případě doba trvání tohoto zvětšeného průtoku činila téměř 3 hodiny. Vliv sloučeniny připravené postupem podle uvedeného vynálezu je značný vzhledem k účinku nitroglycerinu jako srovnávací látky, zvláště pokud se týče doby trvání účinku.

b) Změna v levostranné ventrikulární tenzi.

Na obr. 3 je graficky znázorněna změna v levostranné ventrtkuláoní -tenzi. Na tomto grafu -je na ose x vynesena dávka sloučeniny připravené postupem podle příkladu 1, resp. nitroglycerinu v pg/kg hmotnosti, přičemž tato dávka byla podána intravenózně a význam symbolu X + SD (N = 5) je- stejný jiako u obr. 1. Na ose y je vynesena procentuální změna. Vysrafované hodnoty se vztahují k nitro/lycerinu -a prázdné obdélníky se vztahují ke sloučenině podle vynálezu.

Levoslranná ventrikulární tenze vykazuje mírný pokles po intravenózním podání sloučeniny podle příkladu 1 při dávkách 50 ₍ug/kg nebo větších. Tento pokles byl téměř ekvivalentní poklesu, kNrý byl dosažen s nitroglycerinem při dávkách v rozsahu testované sloučeniny. I presto byl maximální procentuální pokles 33 % nebo méně i při dávkách 500 -ug/kg (intraveriózně ].

c) Změna v srdeční činnosti.

Graf znázorňující změn” v srdeční činnosti je zobrazen na obr. 4. Ne ose x je opět vynesena podávaná dávka v .ug/kg - (intravenózní podávání]., přičemž hodnota X + + SD (N = 5) má stejný význam jako v popisu -obr. 1, a na ose y je vynesena procentuální změna srdeční činnosti. Jak je z obr. 4 patrné neprojevuje srdeční činnost téměř žádnou změnu při podávání sloučeniny připravené podle příkladu 1 podle vynálezu při dávkách do 20 /íg/kg, zatímco při dávkách 50 /ig/kg nebo větších (intravenózní podávání] se projevuje mírný pokles . závislý na použité . dávce až dosahuje· 17 % při dávkách okolo 500 ^g/kg.

Hodnoty pro sloučeninu připravenou postupem podle příkladu 1 jsou znázorněny prázdným obdélníčkem, zatímco šrafované hodnoty jsou pro nitroglycerin, které jsou uvedeny jako srovnávací. Při podávání nitroglycerinu o dávkách 10 /rg/kg nebo větších (opět intravenózní podávání] se zvětšila srdeční činnost.

d) Změna v elektrokiardiogramu.

Na obr. 5 až 7 jsou uvedeny grafy znázorňující změny v elektrokardiogramech pro sloučeninu připravenou podle příkladu 1 podle vynálezu podávanou intravenózně. Na obr. 5 je na. ose x vynesena dávka sloučeniny podle vynálezu v ,ug/kg podávaná intravenózně, přičemž symbol X + SD [N — = 5 ] má stejný význam jako na obr. 1. Na ose y je vynesena procentuální změna PP intervalu, přičemž tento· PP interval se vztahuje k tlukotu srdce, neboli k srdeční činnosti. S tím jak srdeční činnost se zvětšuje, tak se PP interval zkracuje. Z grafu na obr. 5 je .patrné, že se PP intervaly prodloužily v závislosti na použité dávce při intravenózním podávání sloučeniny podle příkladu 1 při . .dávkách větších než 50 /rg/kg.

Na obr. 6 je na ose X opět vynesena dávka sloučeniny podle příkladu 1 v /ig/kg (sloučenina podávaná intravenózně], přičemž symbol X + SD [N = 5] . má již shora uvedený význam, a na ose y je vynesena procentuální změna PQ intervalu. Tento PQ interval znamená vedení excitace ze srdeční předsíně do srdeční ventrikuly. Jestliže je tento PQ interval nevhodně dlouhý potom nastane nepravidelnost ve vedení. Z grafu na obr. 6 je patrné, že PQ interval neprojevuje téměř žádnou změnu při dávkách do 1000 /zg/kg podávaných intravenózně.

Na obr. 7 je na ose x opět vynesena použitá dávka sloučeniny podle příkladu 1 v /íg/kg .(sloučeniny podávaná intravenózně], přičemž symbol X + SD (N = 5) má stejný význam jako je uvedeno shora. Na ose y je uvedena procentuální změna QT_C intervalu. Jestliže předpokládáme, že QRST znamená excitaci srdeční komory, potom QT interval znamená průběh excitace srdeční komory. Symbol QTc potom znamená interval QT korigovaný na srdeční činnost. Z grafu na obr. 7 je zřejmé, že QTc intervaly se prodloužily v závislosti na použité dávce sloučeniny připravené podle příkladu 1 podle uvedeného vynálezu při dávkách větších než 50 μ-g/kg (intravenózní podávání).

e] Změna v systemickém tlaku krve

Na obr. 8 je uveden graf znázorňující změny v systemickém tlaku krve v případě, že je sloučenina připravená postupem podle příkladu 1 podle vynálezu nebo nitroglycerin podána intravenózně, přičemž se výsledky vztahují na pokus 1. Na ose x je uváděna dávka podávané sloučeniny podle příkladu 1 nebo nitroglycerinu v ^g/kg (intravenózně), přičemž hodnoty pro nitroglycerin jsou vyšraifovány a pro sloučeninu podle vynálezu [připravenou postupem podle příkladu 1] platí prázdné obdélníčky. Symbol X + SD (N — 5) má již shora uvedený význam. . Na ose y je procentuální změna v systemickém tlaku krve.

Na obr. 9 a 10 je na ose x vždy vynášena dávka sloučeniny připravené postupem podle vynálezu v ^g/kg, která byla podávána . intravenózně, přičemž symbol X + . SD (N = 5) má již shora uvedený význam. Na obr. 9 je na ose y maximální procentuální změna v systemickém tlaku a na obr. 10 je na ose y doba trvání tohoto sníženého tlaku krve, v minutách.

Z grafů na obr. 8—10 jo patrné, že uvedený systemický tlak krve projevoval podstatný, na použité dávce závislý, pokles při intravenózním podávání testované sloučeniny podle uvedeného vynálezu při dávkách větších než 50 ^g/kg. Vliv testované sloučeniny podle uvedeného vynálezu na systemický tlak krve nebyl silnější než vliv nitroglycerinu jako srovnávací látky, ovšem· délka trvání tohoto účinku, způsobená .. testovanou sloučeninou, byla větší než projevoval nitroglycerin.

f) Změna v aortálním průtoku krve.

Změny v aortálním průtoku krve v případě podání sloučeniny podle uvedeného vynálezu (intravenózně] jsou uvedeny v grafech na obr. 11 a 12. Na. obou těchto obrázcích jsou na ose x vyneseny dávky sloučeniny připravené postupem podle uvedeného vynálezu v ^g/kg (intravenózní], přičemž význam symbolu X + SD (N = 5) je stejný jako ve shora uvedeném textu. Na ose y je na obr. 11 uvedena maximální procentuální změna tohoto aortálního průtoku zatímco na obr. 12 je na ose y vynesena doba trvání tohoto účinku v minutách.

Z grafů na obr. 11 a 12 je patrné, že aortální průtok krve projevoval mírný, na použité dávce závislý, vzestup při intravenózním podávání sloučeniny připravené podle příkladu 1 podle vynálezu, při dávkách pohybujících se od 10 /rg/kg. Procentuální vzestup . při dávce 500 ^g/kg dosáhl maxima 40 °/o, ovšem délka trvání tohoto účinku nebyla ve srovnání se stupněm zvýšení koronárního průtoku krve podstatně větší.

g) Změna v renálním a. femorálním průtoku krve.

Renální a femorální průtok krve se zvětšil i přesto, že nastal pokles v systemickém tlaku krve intravenózním podáváním sloučeniny podle příkladu 1 při dávkách pohybujících se v rozmezí od 100 do 250 yg/kg. Vzestup renálního .a femorálního průtoku krve byl menší než koronárního průtoku krve, pokud se týče stupně zvětšení tohoto průtoku a délky trvání účinku.

Z výše uvedených výsledků testů bylo potvrzeno, že sloučenina podle uvedeného vynálezu projevovala větší vliv n.a koronární průtok krve než tomu bylo u nitroglycerinu, jako srovnávací látky, .a kromě toho nastal účinkem sloučeniny podle uvedeného vynálezu pokles v krevním tlaku, snížení srdeční činnosti a snížení srdeční tenze, které přitom nebylo nadměrné i při vysokých dávkách.

Kromě toho je třeba uvést, že ten fakt, že sloučenina podle uvedeného vynálezu neporušuje vedení excitace v srdci, jak je ukázáno na tom, že se neprodlužuje PQ interval elektrokardiogramu, naznačuje, že sloučeniny podle uvedeného vynálezu je možno velmi dobře použít jako léčivých látek při ischemických srdečních chorobách.

Sloučenin podle uvedeného vynálezu je možno použít jako ajntihyperteinzních léčiv nebo periferálních vazodilatátorů, neboť projevují dlouhotrvající a jemný anitihypertenzní účinek a dilatační účinek na femorální .a renální cévy, stejně jako příznivý účinek vůči ischemickým srdečním chorobám.

II) Orální a sublinguální podávání

Sloučenina připravená podle příkladu 2 byly sublinguálně podány psům ve formě tablet, které obsahovaly uvedenou sloučeninu v množství pohybujícím se v rozmezí od 1 do 10 mg. Asi po 2 minutách po podání se značně zvětšil koronární průtok krve. Sloučenina podle uvedeného vynálezu získaná postupem podle příkladu 2, neprojevovala při dávce 10 mg téměř žádnou změnu v systemickém- tlaku krve, srdeční tenzi a aontálním průtoku. Naopak je možno uvést, že sublinguální podávání tablet obsahujících hydrochlorid aktivní sloučeniny podle uvedeného vynálezu, neprojevovalo žádný podstatný vzestup v koronárním, průtoku krve. V případě, že byly sloučeniny podle uvedeného vynálezu, připravené postupem podle příkladů 1 nebo 2, buďto ve volné formě, nebo ve formě hydrochloridu, podány intraduod&nálně v dávkách 50 yg/kg nebo větších, bylo možno pozorvat dlouhotrvající vzestup koronárního průtoku krve.

Z výsledků testů je rovněž zřejmé, že sloučeniny podle uvedeného vynálezu mohou být použity ve formě různých přípravků, jako jsou například parenterální injek ce, kapsle, tablety, granule nebo prášek pro perorální podávání nebo sublinguální podávání. Naopak je možno uvést, že nitroglycerin, jako srovnávací látka, se neabsorbuje střevními stěnami a tudíž není možno provést podávání tímto způsobem, přičemž je možné pouze sublinguální podávání.

Pokus 3

Vzrostlí křížení psi, kteří byli anestetizovány intravenózním podáváním pentobarbitalu sodného v množství pohybujícím se v rozmezí od 30 do 40 mg/kg, byli podrobeni torakotomii pod vlivem kyslíku, přičemž bylo použito Birdova respirátoru. Potom byl v proximálním směru vložen do začátku větve levé koronární tepny katetr a do tohoto katetru byla nastřikována kontrastní látka.

Mo-rfologické změny v levé koronární tepně byly filmovány použitím 35 mm kinofilmu před injekcí a po injekci, obsahující sloučeninu podle uvedeného vynálezu. Z provedených analýz bylo zjištěno, že koronární tepla byla značně dilatována intravenózním podáním sloučeniny podle uvedeného vynálezu při dávkách 100 yg/kg nebo větších.

Pokus 4

Stejný postup jako v pokusu 2 byl proveden i v tomto případě, přičemž byli anestetizováni vzrostlí zkřížení psi intravenózním podáváním pentobarbitalu sodného. Levá přední sestupná větev nebo cirkumflexní větev koronární tepy byla mechanicky stažena nebo okludována na distální straně části, na kterou byla přiložena elektromagnetická průtokoměrová sonda za účelem experimentálního indukování srdečního ischemického jevu, přičemž potom byl zkoumán vliv sloučeniny podle příkladu 1 podle uvedeného vynálezu vůči tomuto jevu.

Při neúplném stažení byl koronární průtok krve mírně . zvětšen účinkem sloučeniny podle příkladu 1, která byla podána intravenózně při dávkách 100 yg/kg nebo menších, zatímco při dávkách 250 yg/kg nebo větších nastal mírný pokles.

Po podání sloučenin podle uvedeného vynálezu se dosáhne výhodnějšího ST zvýšení v elektrokardiogramu v srdeční ischemické části, přičemž je nutno uvést, .že současně byla pozorvána regenerace ventrikulárního napětí v ischemické části. Po úplné okluzi nebylo pozorováno, že by sloučenina podle uvedeného vynálezu zlepšila ST zvýšení nebo ventnkulární tenzi ve středním bodě ischemické části, ovšem bylo zaznamenáno zlepšení v okrajovém bodě ischemické částk

Podobně je moižno uvést, že v případě, kdy byly podány sublinguálně tablety obsahující 10 mg sloučeniny připravené podle příkladu 2 ve volné formě, potom se zvýšil koronární průtok krve a rovněž se zlepšila ST elevace· v elektrokardiogramu a snížila se ventrikulární tenze.

Pokus 5

I) Podle tohoto provedení byl izolován bradavkový sval u morčat a tento sval byl vložen do organické lázně, která byla naplněna okysličeným Tyrodovým roztokem (o· složení: vápník 1,8 mM, draslík 2,7 mM) o teplotě 30 °C. Jeden konec uvedeného svalu byl uchycen k organické lázni a druhý konec byl vláknem připojen k tenzometru.

Vliv sloučeniny připravené podle příkladu 1 na svalovou kontnakční sílu byl pozorván tak, že byl sval podroben elektrické stimulaci (20 V, 5 msec, 1 Hz) za pomoci · Ag-AgCl elektrody. Rovněž bylo zkoumáno antagonické působení sloučeniny podle uvedeného vynálezu na vápenatý ion nebo na izoproterenol.

Z výsledků testů bylo zjištěno, že kontrakce bradavkového svalu, která byla indukována elektrickou stimulací, byla inhibována použitím sloučeniny podle uvedeného vynálezu při koncentraci větší než 1 ^g/ml, a dále, že vápenatý ion projevoval protichůdný účinek vůči tomuto inhibujícímu vlivu. Na druhé straně je možno uvést, že v případě ' použití izoproterenolu při koncentraci 0,08 ^g/ml, projevoval bradavkový sval nadměrnou excitaci, přičemž byly pozorovány dvě nebo více nepravidelné kontrakce na každou jednotlivou elektrickou stimulaci. Za tohoto stavu přídavek sloučeniny podle uvedeného vynálezu k uvedenému roztoku o koncentraci více než 2 ^g/ /ml inhiboval nadměrnou excitaci.

II) Podle tohoto provedení byl izolován spirálový pásek z koronární tepny psa, který byl vložen do organické lázně, která byla vytvořena Lockovým roztokem s volnými vápenatými ionty. Jeden konec pásku byl uchycen do· organické lázně a druhý konec byl připojen na tenzometr. Tímto způsobem byl zkoumán účinek sloučeniny, připravené podle příkladu 1, na kontrakci pásku, způsobenou polarizací roztoku přídavkem 43 mM draselných iontů a 1 mM vápenatých iontů.

Výsledky testů ukázaly, že kontrakce způsobená depolarizací draselnými ionty byla inhibována sloučeninou, připravenou podle uvedeného vynálezu, přičemž tento inhibiční účinek byl zmenšen přídavkem vápenatých iontů.

III) Podle tohoto provedení byl zkoumán účinek vápenatých iontů na vzrůst koronárního průtoku krve, přičemž bylo použito anestetizovaných psů, kteří byli anestetizováni pentobarbitalem sodným stejným postupem jako tomu bylo u pokusu 2, provedení I. Vzrůst koronárního průtoku, který byl vyvolán podáním sloučeniny podle tohoto vynálezu, byl inhibován větší dávkou vápenatých iontů.

IV) Podle tohoto provedení byla suspen dována tasemnice (Taenia coli) morčete v organické lázni, tvořené Tyrodovým roztokem, přičemž byl zkoumán účinek sloučeniny, připravené podle příkladu 1, na samovolnou kontrakci a na kontrakci vyvolanou depolarizací draselnými ionty.

Výsledky testů ukazují, že samovolná kontrakce a depolariziace draselnými ionty vyvolaná kontrakcí, byla inhibována použitím sloučeniny podle uvedeného vynálezu při koncentraci 2 /zg/ml, přičemž tento inhibiční účinek byl zmenšen, přídavkem vápenatých iontů.

Analýza výsledků ukázala, že sloučenina podle uvedeného vynálezu projevuje protichůdný účinek k účinku vápenatých iontů, přičemž inhibiční účinek na srdeční kontrakci, diletační účinek na hladký sval koronární tepny · psa a inhibiční účinek na kontrakci taenia coli morčat, jenž byl vyvolán použitím sloučenin podle uvedeného vynálezu byl protichůdný k účinku přidaných vápenatých iontů. Dále je nutno poznamenat, že bylo rovněž . zjištěno, že sloučeniny podle uvedeného vynálezu projevují antiarrhytmický účinek, neboť bylo prokázáno, že sloučeniny podle uvedeného vynálezu inhibují nadměrné podráždění bradavkového svalu, vyvolané podáním izoproterenolu.

Pokus 8

Podle tohoto pokusu byl vyvolán nedostatečný průtok krve tak, že byla koronární tepna psa experimentálně zatížena, například stahováním koronární tepny po určitý interval, přičemž byla tato tepna ponechána v tomto stavu. Vzhledem k výše uvedenému se periodicky opakoval periferní' tlak krve a periferní průtok krve a dále se opakovaly samovolné fluktuace v intervalu několika minut, což bylo doprovázeno ST zvýšením v elektrokardiogramu. Tento jev byl velmi podobný záchvatu při · jedné variantě angíny pectoris v klinickém· případě.

V případě periodických fluktuací bylo zjištěno, že jsou způsobeny periodickým spazmem ve stažené koronární tepně. V tomto případě byl proto zkoumán účinek sloučenin podle uvedeného vynálezu na tuto variantu modelu angíny pectoris.

Výsledky 'testů ukázaly, že periodické fluktuace koronárního tlaku krve a koronárního průtoku je možno inhibovat intravenózním podáváním sloučeniny podle příkladu 1 v množství 250 *g/kg nebo větším. To znamená, 'že se účinkem sloučeniny výše uvedené periodické fluktuace průtoku krve . znatelně zmenší, přičemž zůstává pouze nepatrná fluktuace, Účinná doba trvání tohoto inhibičního působení se pohybuje od 25 do 40 minut.

Jak již bylo shora uvedeno, jsou sloučeniny podle uvedeného vynálezu účinné při léčení varianty angíny pectoris.

Pokus 7

V tomto pokusu bylo postupem, uvedeným níže, zkoumáno, zda sloučenina, připravená podle příkladu 1, projevuje antikoiagula-ční účinek na krevní destičky nebo nikoliv, zvláště byl zkoumán antiembolický účinek.

1. Příprava testovacího roztoku

1.1 Úprava plazmy bohaté na krevní destičky [PRP roztok).

Krev králíka, která obsahovala 38 % citronanu sodného (poměr krve к cítronanu byl 9 : 1), byla podrobena odstřelování při 100 ot/min, po dobu 10 mnut přičemž kapalina nad. usazeninou byla použita jako PRP roztok.

1.2 Úprava adenosindifosfátového roztoku (ADP roztok).

Adenosindíifosfát byl rozpuštěn ve fyziologickém solném roztoku o koncentraci 100 /zg/ml.

1.3 Úprava suspenze kolagenu.

Padesát miligramů kolagenu, který byl získán z hovězího materiálu [slnaliy], bylo suspendováno v pěti mil litrech fyziologického roztoku (solný roztok] a dále byla provedena homogenizace ve skleněném homogenizátoru po dobu pěti minut. Potom byla tato suspenze odstřelována při 500 ot/min po dobu pěti minut, a kapalina nad usazeninou byla použita jako suspenze kolagenu.

1.4 Sloučenina podle příkladu 1 byla rozpuštěna ve fyziologickém solném roztoku, čímž byl získán testovací roztok.

2. Způsob měření

Měření bylo provedeno na běžném agregometru.

PRP roztok v množství 0,5 mililitru a testovací roztok v množství 0,025 mililitru ne bo fyziolgický roztok v množství 0,025 mililitru nebo fyz ologický solný roztok jako kontrolní roztok v množství 0,025 mililitru, byl vsazen do dvou zkumavek a potom byl podroben inkubaci při teplotě 37 °C po dobu 2 minut. Dále bylo přidáno 0,025 mililitru ADP roztoku nebo 0,0.25 mililitru suspenze kolagenu do každé zkumavky, načež byl zjišťován účinek sloučeniny podle uvedeného vynálezu na shlukování krevních destiček, které bylo vyvolána ADP nebo kolagenem.

Vliv sloučeniny připravené postupem podle příkladu 1 na koagulaci krevních destiček, která je způsobeni adenosindifosfátem podle pokusu 7, je zobrazen na obr. 13, zatímco na obr. 14 je zobrazen testovací snímek znázorňující vliv sloučeniny podle uvedeného vynálezu na koagulaci krevních destiček, která je způsobena kolagenem. Na obou těchto grafech je no ose x vynesen čas v minutách a na ose у je stupeň agregace krevních destiček. Obě horní křivky se vztahují к různým koncentracím použitého roztoku adenosindifosfátu nebo kolagenu, tzn. 2,5 . 10~³ M a 1,0 . 10 ³ M, a nejnižší křivka označuje kontrolní roztok, tzn. fyziologický solný roztok.

Jak je ukázáno na obr. 13 a .14 počáteční rychlost agregace vyvolaná roztokem ADP v testované sloučenině byla stejná jako u kent-cujího vzorku, ovšem testovaná sloučenina v dalším průběhu urychlovala disociaci agregovaných krevních destiček. Na druhé straně testovaná sloučenina bránila počáteční agregaci, vyvolané kolagenem, přičemž míra agregace v nejvyšším stadiu byla menší než u kontrolních vzorků. Z výše uvedených výsledků je patrné, že byl potvrzen inhibiční účinek sloučeniny podle uvedeného vynálezu na agregaci krevních destiček, přičemž bylo zjištěno, že sloučenina podle uvedeného vynálezu je rovněž použitelná jako antikoagulacní činidlo.

Pokus 8

Stejným způsobem jako je uveden v pokusu 2 (5) byl zjišťován systemický tlak krve v případě, kdy byly testované sloučeniny podány intravenózně. Získané výsledky jsou uvedeny v následující tabulce.

Tabulka

Testovaná sloučenina

Dávka [/zg/kg]

Procent, změna

S. B. P.

Doba trvání (min)

Sloučenina podle příkladu 1

Sloučenina podle příkladu 8 Nitroglycerin

Srovnávací test:

V tomto itestu bylo provedeno srovnání esteru kyseliny dusičné a N-(2-hydroxyethyljnikotinamidu pokud se týče farmakologické aktivity s nitrátem dinitroxydiethylamidnikotinátu, který náleží do dosavadního stavu 'techniky a je nárokován v patentu Spojených států amerických č. 3 036 074.

Pokus:

Podle tohoto pokusu byl proveden stejný postup jako je uveden u pokusu 2, body 1, 5 a 6, přičemž byli anestetizování psi intravenózním podáváním 30—40 mg/kg pentobarbitalu sodného, a byla při tomto pokusu zaznamenávána změna v koronárním průtoku krve (CBF), systemickém tlaku krve (SBP) a v srdeční činnosti, po podání sloučeniny podle uvedeného vynálezu nebo sloučeniny srovnávací. Dále byl měřen podle postupů uvedených v pokusu 4 a 6 vliv sloučeniny podle uvedeného vynálezu a srovnávací látky na změnu koronárního průtoku krve při stažení koronární tepny *a po stavech angina pectoris, navozených uměle.

Výsledky:

a) Změna v koronárním průtoku krve (CBF):

Zvýšení hodnoty CBF a doba trvání tohoto zvýšení CBF po podání sloučeniny podle uvedeného vynálezu nebo srovnávací látky je zobrazena na obr. 1 a na obr. 2.

Intravenózní podávání sloučeniny podle uvedeného vynálezu i při dávce 20 ^ug/kg ukázalo podstatné zvýšení koronárního průtoku krve. Kromě toho je nutno uvést, že vliv sloučeniny podle uvedeného vynálozu na zvýšení koronárního průtoku krve byl podstatně lepší ve srovnání se srovnávací látkou pokud se týče různých dávek.

Podobně je možno uvést, že intravenózní podávání sloučeniny podle uvedeného vynálezu v množství 100 <ug/kg způsobilo trvání působení této sloučeniny po dobu 20 minut, zatímco trvání působení sloučeniny srovnávací, podané intravenózním způsobem, bylo znatelně kratší. Z výše uvedeného je zřejmé, že rozdíly v účincích obou látek jsou významné.

b) Změna v systemickém tlaku krve (SBP).

Jak je zobrazeno na obr. 3, stupeň poklesu systemického tlaku krve indukovaný podáním sloučeniny podle uvedeného vynálezu je nižší, neiž tomu bylo u sloučeniny srovnávací.

c) Změna v srdeční činnosti (HR)

Jak je zobrazeno na obr. 4, neprojevovala srdeční činnost téměř žádnou změnu při podání sloučeniny podle uvedeného vyná20 lezu, zatímco se značně zvýšila při podání srovnávací látky.

d) Změna v koronárním průtoku krve po stažení koronární tepny

Jak je zobrazeno na obr. 5, zvětšil se koronární průtok intravenózním podáváním sloučeniny podle uvedeného vynálezu, přičemž byl zaznamenán při podání srovnávací sloučeniny pokles této hodnoty.

e) Účinky sloučeniny podle vynálezu a srovnávací látky na různé stavy angina pectoris

Intravenózní podávání sloučeniny podle uvedeného vynálezu v dávce větší než 150 ^ug/kg mělo inhibiční účinek na abnormální změnu v elektrokardiogramu (ST-zvýšení) a nia periodické fluktuace v koronárním průtoku krve. Naopak, intravenózním podáváním srovnávací látky i v dávkách 300 /zg/kg nebyl zaznamenán žádný inhibující účinek.

Diskuse:

Všeobecně je známo, že pokud se týče farmakologické účinnosti jsou kladeny na anti-anginální léčiva takové požadavky, aby zvyšovaly koronární průtok krve během delších časových intervalů, přičemž by současně nemělo docházet к podstatným změnám v srdeční činnosti a v tlaku krve. Z těchto hledisek jsou sloučeniny podle uvedeného vynálezu, jak je patrné z výsledků testů a), b) a c), uvedených výše, mnohem lepší co do účinku jako anti-anginálních léčiv ve srovnání se srovnávací látkou.

Dále je nutno uvést, že při provádění různých pokusů s použitím pathologiockých modelů, a zvláště při provádění testů s použitím různých modelů angíny pectoris navozených stahováním koronární tepny, bylo zjištěno, že sloučenina podle uvedeného vynálezu projevuje vynikající účinky, které nebyly zaznamenány při použití srovnávací látky.

V následujících příkladech provedení je detailním způsobem charakterizován postup přípravy sloučenin podle vynálezu.

Příklad 1

Podle tohoto příkladu bylo ke směsi složené z 5 gramů hydrouhličitanu sodného, 15 mililitrů vody, 1,69 gramů nitrátu monoethanolaminnitrátu a 20 mililitrů chloroformu, pomalu přidáváno 2,5 gramu hydrochloridu nikotinylchloridu během 10 až 30 minut za míchání při teplotě pohybující se v rozmezí od 0 do 5 °C. Dále bylo míchání prováděno po dalších 30 minut a potom byla vrstva chloroformu oddělena. Zbývající vodná vrstva byla extrahována chloro228104 formem a extrakt byl spojen s oddělenou chloroformovou vrstvou. Takto získaná organická vrstva byla promyta roztokem^ uhličitanu draselného ve vodě, sušena bezvodým síranem sodným a nakonec odpařena za sníženého tlaku do sucha. Takto vzniklý zbytek byl rozpuštěn· ve směsi etheru a isopropanolu [v poměru 1 : 1) a potom byl tímto roztokem probubláván chlorovodík za neustálého chlazení, přičemž bylo získáno 2,35 gramů nitrátu N-( 2-hydroxyethyl )-nikotinamidhydrochloridu. Rekrystalizací z ethanolu byly získány bezbarvé jehličkovité krystalky o teplotě tání 132 °C.

Analýza pro C₈H₁₀N3O₄Cl:

Vypočteno:

38,80 % C, 4,07 % H, 16,96 % N; Nalezeno:

38,89 % C, 4,02 % H, 16,72 % N.

IR spektrum (cm^-1):

NH, 3255, C=O, 1669, ONO_2; 1640.

Příklad 2

Podle tohoto příkladu bylo k roztoku, skládajícího se z 1,69 gramů nitrátu monoethanolaminu ve 20 mililitrech pyridinu, pomalu přidáváno 2,5 gramu hydrochloridu nikotinylchloridu během intervalu od 10 do 30 minut za míchání při teplotě 5 T. Poté byla reakční směs míchána dalších 30 minut a dále odpařena do sucha. Takto získaný zbytek byl rozpuštěn v chloroformu a získaný roztok byl promyt vodným roztokem hydrouhličftanu sodného. Organická vrstva byla oddělena, usušena bezvodým síranem sodným a nakonec odpařena za sníženého tlaku do sucha. Takto získaný zbytek byl chromatografován na silikagelu, přičemž jako elučního činidla bylo použito směsi benzenu a ethanolu v poměru 5 , : 1. Eluční činidlo bylo odpařeno na polopevnou hmotu, která byla podrobena krystalizaci z diethyletheru, přičemž bylo získáno 1,97 gramů esteru kyseliny dusičné a N-(2-hydr oxyethyl) -nikotinamidu.

Rekrystalizací takto získaných krystalků ze směsi složené z diethyletheru a ethanolu byly získány bezbarvé jehličky o teplotě tavení pohybující se v rozmezí od 92 do· 93 stupňů Celsia.

Příklad 3

Podle tohoto příkladu byl roztok skládající se z 10 gramů hydrochloridu esteru kyseliny dusičné a N-[2-hydroxyethyl)-nikotinamidu, ve vodě neutralizován vodným roztokem hydrouhličitanu sodného. Takto zpracovaný roztok byl potom extrahován chloroformem a získaný extrakt byl sušen za pomoci bezvodého· síranu sodného a potom byl odpařen za sníženého tlaku do sucha, Získaný zbytek byl potom podroben krystalizaci z ďethyléteru, přičemž bylo získáno 7 gramů esteru kyseliny dusičné a N- (2-hydroxyethyl ] -nikotinamidu. Rekrystalizací ze směsi izopropanolu a diethyletheru byly získány bezbarvé jehličkovité krystalky, jejichž teplota tání byla 93 °C.

IR spektrum [cm'¹”):

NH, 3250, ONO2, 1630.

Příklad 4

Podle tohoto příkladu byly ke směsi skládající se z 1,69 gramů nitrátu monoethanolaminnitrátu v 5 mililitrech vody, 3,8 mililitrů 35% roztoku uhličitanu draselného a 17 mililitrů teírahydrofuranu, přidány 3 gramy izonikotinylchloridhydrochloridu a 11,2 mililitry · 35% vodného roztoku uhličitanu draselného během 30 minut za míchání při teplotě pohybující se v rozmezí od 0 do 5 stupňů Celsia. Reakční směs byla promíchávána po dobu dalších 15 minut a organická vrstva byla oddělena.

Získaná vodná vrstva byla extrahována tetrahydrofuranem a extrakt byl spojen s předtím oddělenou organickou vrstvou. Takto získané spojené organické vrstvy byly sušeny bezvodým· síranem· sodným · a· roztok byl zfiltrován. Rozpouštědlo bylo odpařeno ve vakuu a krystalizaci zbytku byl získán es^Ler kyseliny dusičné a N-( 2-hydroxyethyl ) isonikotinamidu.

Takto získaný produkt byl rozpuštěn v diethyléteru a po kapkách byla k tomuto roztoku přidávána směs diethyléteru a dýmavé kyseliny dusičné za chlazení, přičemž vzniklo 1,5 gramu esteru kyseliny dusičné a N- [ 2-hy droxy e thyl) isonikotinamidnitrátu. Rekrystalizací z isopropanolu byly získány krystalky o teplotě tání 150 °C [za rozkladu).

Analýza pro C₈H.₁₀N₄O7:

Vypočteno:

35,04 % C, 3,68 % H, 20,43 % N; Nalezeno:·

35,00 % C, 3,59 % H, 20,38 % N.

IR spektrum [cm-¹]:

NH, 3280, C—O, 1671, ONO₂, 1625.

Příklad 5

Podle tohoto příkladu byly ke směsi, složené z 1,83 gramů esteru kyseliny dusičné a isopropanolaminnitrátu v 5 mililitrech vody, 3,8 mililitrů 35% vodného roztoku uhličitanu draselného a 17 mililitrů tetrahydrofuranu přidáno 3 gramy hydrochloridu nikotinylchloridu a 11,2 mililitry 35% roztoku uhličitanu draselného během 30 minut za míchání při teplotě pohybující se v rozmezí od 0 do· 5 °C. Reakční směs byla po223104

24 tom míchána po dobu dalších 15 minut a vzniklá organická vrstva byla oddělena.

Vodná vrstva bylá extrahována tetrahydrof uranem a extrakt byl spojen s předtím oddělenou organickou vrstvou. Takto získané spojené extrakty byly sušeny za pomoci bezvodého síranu sodného a zfiltrovány. Odpařením rozpouštědla za sníženého tlaku a krystalizací zbytku byl získán ester kyseliny dusičné a N-(2-hydroxypropyl]nikotinanrdu.

Takto získaný produkt byl rozpuštěn v acetonu a potom byl tímto roztokem probubláván chlorovodík, přičemž vzniklo 1,5 gramu esteru kyseliny dusičné a N-(2-hydroxypropyl)nikotinamidhy dr ochloridu ve formě bezbarvých krystalků. Teplota tání takto připraveného produktu byla 161 °C (za rozkladu).

Analýza pro C9H12N3O4CI:

Vypočteno:

41,31 % C, 4,62 % H, 16,06 % N; Nalezeno:

41,38 % C, 4,60 0/0 H, 16,11 % N.

IR spektrum (cín '¹):

NH, 3230, C = O, 1672, ONO₂, 1620.

Příklad 6

Postup podle tohoto příkladu byl obdobný postupu uvedenému v příkladu 4, přičemž podle tohoto příkladu byl do reakce uveden hydrochlorid nikotinylchloridu s esterem kyseliny dusičné a prop-anolaminnitrátu, přičemž byl získán ester kyseliny dusičné a N-(3-hydroxypropyl)nikotinamid ve formě hydrochloridu. Výtěžek č.nil 75 °/o, přičemiž teplota tání takto získaného produktu byla 127 °C (za rozkladu).

Analýza pro C5H12N3O4CI:

Vypočteno:

41,31 % C, 4,62 % H, 16,06 % N; Nalezeno:

41,40 % C, 4,53 % H, 16,15 % N.

IR spektrum (cm^-1):

NH, 3235, C=O, 1672, ONO₂, 1617.

Příklad 7

Postup podle tohoto příkladu byl obdobný postupu uvedenému v příkladu 4, přičemž zde byl do reakce uváděn hydrochlorid isonikotinylchloridu s esterem kyseliny dusičné a propanolaminnitrátu, a výsledkem byl ester kyseliny dusičné <a N-(3-hydroxypropyl)isonikotinamidu ve formě hydrochloridu. Výtěžek tohoto postupu činil 72 °/o a teplota tání byla 125 ^qC (za rozkladu).

Analýza pro CgH^NjO^Cl:

Vypočteno:

‘ ;s 41,31 % C, 4,62 % H, 16,06 % N; Nalezeno:

41,40 % C, 4,58 % H, 16,01 % N.

IR spektrum [cm^-1]:

NH, 3230, C=O, 1672, ONO₂, 1615.

Příkladfí

Postup podle tohoto příkladu byl obdobný postupu uvedenému v příkladu 4, přičemž v tomto příkladu byl do reakce uváděn hydrochlorid pikolinylchloridu s nitrátem soli monoethanolamindusičné kyseliny, a výsledkem byl ester kyseliny dusičné a N~ (2-hydroxyethyl ] -pikolinamidu. Výtěžek tohoto produktu činil 78 % a teplota tání takto získaného produktu se pohybovala v rozmezí od 55 do 56 °C.

Analýza pro CyHgN^O/j

Vypočteno:

45,50 % C, 4,29 % II, 19,89 % N; Nalezeno:

45,25 % C, 4,10 % H, 19/17 % N.

IR spektrum (cm¹)·

NH, 3362, C=O, 1665, ONO₂, 1620.

Příklad 9

Postup podle tohoto příkladu byl obdobný postupu uvedenému v příkladu 4, přičemž zde byl do reakce uveden hydrochlorid nikotinylchloridu s 2,3-dihydroxypropylaminem a podle tohoto provedení byl získán dinitrát N- (2,3-hydroxypropyl)nikotinamidu ve formě světle žlutého oleje.

Příklad 10

Podle tohoto příkladu provedení se ke 40 mililitrům pyridinového roztoku, který obsahoval 2,2 gramu nitrátu ethanolaminu, přidá 15 mililitrů pyridinového roztoku, který obsahuje 1,37 gramů chloridu fosforitého za chlazení vodou. Po míchání, které se provádí po dobu 1 hodiny při pokojové teplotě, se к výslednému směsnému roztoku přidá 2,5 gramu kyseliny nikotinové a potom se takto vzniklý roztok ponechá zreagov-at po dobu 48 hodin za míchání při teplotě 40 °C.

Po dokončení reakce se pyridin odfiltruje za sníženého tlaku a potom se extrahuje ethylacetátem, dále se promyje hydrogenuhličitanem sodným ve formě vodného roztoku. Hodnota pH organické vrstvy se upraví na 1 přidáním 2N roztoku kyseliny chlorovodíkové a takto vzniklá vodná vrstva se oddělí a upraví se na bazickou přídavkem vodného roztoku uhličitanu draselného a potom se extrahuje ethylacetátem. Organická vrstva $e usuší pomocí síranu

Sloučenina připravená podle příkladu 2 20 mg laktóza 176 mg stearát hořečnatý 4 mg celkově 200 mg/kapsli sodného a potom se zkoncentruje za sníženého tlaku. K získanému zbytku se přidá ethylether, přičemž tímto způsobem se získá ester kyseliny dusičné a N-(2-hydroxy)nikotinamidu. Výtěžek je 20 °/o. V dalším postupu se rekrystalizací ze směsného roztoku acetonu a vody získají krystalky produktu o teplotě - tání 92 °C (za rozkladu).

Příklad 11

Farmaceutické přípravky:

a) Sublinguální tablety

Sloučenina připravená podle příkladu 2 5 mg laktóza 19,7 mg mannit 25 mg stearát hořečnatý 0..3 mg celkově mg/tabletu

c) Tvrdé kapsle

Výše uvedené složky - byly stejnoměrně smíšeny ve výše uvedený - množstvích, přičemž každá kapsle vážila 200 mg a byla označena jako č. 3, a dále byly naplněny směsí na plnicím- stroji tak, že každá kapsle vážila 250 mg.

d) Granule

Sloučenina připravená podle příkladu 2 10 mg laktóza 710 710 pasta z kukuřičného- škkobu 280 ms

Jednotlivé složky byly stejnoměrně smíšeny ve výše uvedených množstvích a získaná směs byla zformována do _ tablet, přičemž každá tableta měla průměr 5 mm a vážila 50 mg.

celkově

1000 mg/ba.lení

b) Tablety pro vnitřní použití

Výše uvedené složky - byly stejnoměrně smíšeny a rozhněteny -a potom byla směs granulována na formu granulí, přičemž každá -granule měla průměr 1 mm.

Sloučenina připravená podle

e) Parenterální injekce příkladu ' 1 10mg laktóza ^^^,5mg kukuřičný škrob 20mg krystalická celulóza 225mg stearát hořečnatý 0,5 mg

Sloučenina připravená podle příkladu 2 mannit celkově

-mg mg mg/dávku celkově

100 mg/tabletu

Výše uvedené složky byly stejnoměrně smíšeny ve výše uvedených množstvích -a směs byla zformována do tablet, přičemž každá tableta měla průměr 7 mm· a vážila 100 mg.

Výše uvedené složky byly rozpuštěny v 1 mililitru destilované vody a získaný roztok byl sterilizován - a potom zfiltrován. Takto připraveným roztokem byly vytvořeny jednotlivé dávky, přičemž potom byly dávky sušeny vymrazováním· -a nakonec byly dávky zapečetěny pro použití jako parenterální injekce. Vymražováním vysušená směsbyla rozpuštěna v 1 m-l destilované vody a takto mohla být použita - jako parenterální injekce'.

Claims

1. Způsob přípravy esteru kyselluy dusičné -a N-(2-hydroxyethyl)nikotinamidu vzorce I

CONHCHCCHiONOz (ll) nebo reaktivní derivát této sloučeniny na karboxylové skupině se sloučeninou vzorce III vyznačující se tím, -že se do reakce uvádí sloučenina vzorce II

NH₂—CH2CH2—ONO2 (III) nebo s reaktivním· derivátem této sloučeniny na aminoskupiné, ve vodném prostředí nebo v organickém rozpouštědle, při teplotě v rozmezí od —10 do +50 ^OC po dobu 0,5 hodiny až 4 hodin, a popřípadě v přítomnosti anorganické bazické látky, aminové sloučeniny nebo látky urychlující tvorbu amidu, za vzniku sloučeniny vzorce I.

2. Způsob podle bodu 1, vyznačující se tím, že jako reaktivní derivát sloučeniny vzorce II se použije halogenid kyseliny, aktivní amid nebo aktivní ester této sloučeniny.

3. Způsob podle bodu 1, vyznačující se tím, že se reakce provádí při teplotě v rozmezí od 0 do 10- °C.

4. Způsob podle bodu 1, vyznačující se tím, že se jako organické rozpouštědlo použije látka vybraná ze skupiny zahrnující benzen, toluen, tetrahydrofuran, diethyléter, dioxan, dimethylformamid, chloroform, methylenchlorid, acetonltril, aceton, chlorid uhličitý nebo ethylester kyseliny octové.

5. Způsob podle bodu 1, vyznačující se tím, že se jako · anorganické bazické látky použije sloučeniny vybrané ze skupiny zahrnující octan· draselný, octan sodný, uhličitan draselný, uhličitan· sodný, hydroxid sodný, octan vápenatý nebo uhličitan vápenatý.

6. Způsob podle bodu 1, vyznačující se tím, že se jako aminová sloučenina použije sloučenina vybraná ze skupiny zahrnující pyridin, triethylamin, dimethyla-nilin nebo pikolin.

7. Způsob podle bodu 1, vyznačující · se tím, že se jako výchozích slolučenin použije reaktivního derivátu sloučeniny vzorce III, který se připraví reakcí sloučeniny vzorce III s chloridem fosforitým, methylchlor fosforitanem nebo ethylchlorfosforttanem, a sloučeniny vzorce II, přičemž postup se provádí při teplotě v rozmezí od teploty místnosti do teploty refluxu použitého rozpouštědla po dobu v rozmezí od 0,5 hodiny do 3 hodin v neutrálním rozpouštědle· nebo v organickém bazickém rozpouštědle, a popřípadě v přítomnosti aminové sloučeniny.

8. Způsob podle bodu 7, vyznačující se tím, že jako neutrální rozpouštědlo se použije rozpouštědlo vybrané ze skupiny zahrnující benzen, toluen, xylen, dioxan nebo tetrahydrofuran.

9. Způsob podle bodu 7, vyznačující se tím, že jako aminové sloučeniny se použije látky vybrané ze skupiny zahrnující pyridin, triethylamin, dlmethylamiin a pikolin.

10. Způsob podle bodu 7, vyznačující se tím, že se jako organické bazické rozpouštědlo použije látka vybraná ze skupiny zahrnující pyridin, triethylamin, dimethylanilin a pikolin.

11. Způsob podle bodu 1, vyznačující se tím, že se jako látky urychlující tvorbu amidu použije sloučeniny vybrané ze skupiny zahrnující N,N‘-dicyklohexylkarbodiimid, N-cyklohexyl-N‘-morfolinethylkarbodiimid, N,N‘-diethylkarbodiimid, difenylketen-N-cyklohexylimin, pentamethylenketen-N-cyklohexylimin, triethylfosforitan, ethylpolyfosfát a isopropylpolyfosfát.

12. Způsob podle bodu 11, vyznačující se tím, že se reakce provádí při teplotě v rozmezí od teploty místnosti do teploty refluxu použitého rozpouštědla.

13. Způsob podle bodu 11, vyznačující se tím, že se reakce provádí v inertním rozpouštědle, které se vybere ze skupiny zahrnující benzen, toluen, tetrahydrofuranj chloroform, methylenchlorid a acetonitřil.