CS228111B2

CS228111B2 - Způsob přípravy esteru kyseliny dusičné a N-(2-hydroxyethylJ-nikotinamidu

Info

Publication number: CS228111B2
Application number: CS787549A
Authority: CS
Inventors: Hiroyuki Naganao; Takashi Mori; Sakae Takaku; Isao Matsunaga; Tatsuo Kujirai; Toshichika Ogasawara; Shigeru Sugano; Minoru Shindo
Original assignee: Chugai Pharmaceutical Co Ltd
Priority date: 1976-04-02
Filing date: 1978-11-20
Publication date: 1984-05-14

Description

Vynález se týká způsobu přípravy esteru kyseliny dusičné a N- (2-hydroxyethy.l) nikotinamidu nebo soli této sloučeniny, které mají obecný vzorec I ^CONHCHzCHzOlW^

CJ

Tyto sloučeniny je možno použít Jako složky farmaceutických prostředků, neboť bylo zjištěno, že je možno jich použít při léčení chorob krevního oběhu.

Některé deriváty kyseliny nikotinové nebo nikotinamidové jsou již z dosavadního stavu techniky známy, přičemž jako příklad je možno uvést japonskou zveřejněnou patentovou přihlášku č. 1624/1976, patent Spojených států amerických č. 3 092 634, patent Spojených států amerických č. 3 168 438 a „Mie Midical Journal“, Vol. 16 (3), str. 207 až 211, 1967.

Ve výše uvedené zveřejněné patentové japonské přihlášce č. 1624/1976 jsou popisovány deriváty esteru kyseliny nikotinové a příprava těchto derivátů reakcí 1-nikotinyl-glycerinu nebo l-nikotinyl-2,3-izopropyl2 idenglycerinu s dýmavou kyselinou dusičnou, přičemž se získá l-nikotinylglycerin-2,3-dinitrát, a tato sloučenina se potom převede na dioxanovou adiční sloučeninu, která má koronárně-vazodilatační účinky.

V patentech Spojených států amerických č. 3 092 634 a 4 168 438 se popisuje příprava bis-dusionanových esterů N,N-bis-(/?-hydiroxyethyljnikotinaimidu, který projevuje rovněž koronárně-vazodilatační účinky, přičemž tato příprava se provádí reakcí diethanolaminnitrátu s chloridem kyseliny nikotinové.

Výše uvedené sloučeniny jsou ovšem charakterizovány krátkodobým působením nebo nepříznivými účinky, pokud se týče krevního tlaku nebo činnosti srdce a z tohoto důvodu není možno použít těchto sloučenin jako léčiv ke stimulaci krevního oběhu, například v případě ischemických srdečních chorob. Za. těchto podmínek se jeví jako velmi žádoucí vyvinout nějaké vhodnější léčivo.

V „Mie Medical Journal“, Vol. 16 (3), str. 207 až 211, 1967, je uveden článek, který se týká 2-nikotinamidoethan.olu. Tato sloučenina je zde uvedena pouze jako sloučenina s antitumorálním účinkem, přičemž v tomto časopise není uveden žádný významnější farmakologický účinek.

Cílem uvedeného vynálezu je nalézt po228111 stup přípravy takových sloučenin, které by bylo možno použít při léčení chorob krevního oběhu, přičemž tyto sloučeniny by projevovaly vyšší účinek ve srovnání s dosud používanými sloučeninami.

Sloučeniny připravované postupem podle uvedeného vynálezu je možno znázornit následujícím vzorcem I

CONHCH₂CH₂ONO_£ (I)

Podstata způsobu přípravy tohoto esteru kyseliny dusičné a N-(2-hydroxyethyl)nikotinamidu obecného vzorce I nebo solí této sloučeniny, spočívá podle uvedeného vynálezu v tom, že se do reakce uvádí N-(2-hydroxyethyljnikotlnamld vzorce IV ^70NHCH,CH,0H rfr (IV) s kyselinou dusičnou nebo s nitrylchloridem v inertním rozpouštědle při teplotě v rozmezí od —5 °C do teploty místnosti a po dobu v rozmezí od 1 do 3 hodin, za vzniku sloučeniny obecného vzorce I.

Ve výhodném provedení postupu podle uvedeného vynálezu se použije rozpouštědlo, vybrané ze skupiny zahrnující chloroform a dichlormethan.

Sloučeniny připravené postupem podle uvedeného vynálezu jsou novými sloučeninami, které projevují lepší účinky při léčení chorob krevního oběhu, jako je například koronární vazodilatační účinek, antihypertenzní účinek, antiarrhytmický účinek, antikoagulační účinek a periferálně-vazodilatační účinek, oproti sloučeninám náležícím do dosavadního stavu techniky, a takto je tedy možno těchto sloučenin připravených podle uvedeného vynálezu použít při léčení ischemických srdečních nemocí jako léčiv proti hypertenzi, jako antikoagulačních léčiv, jako antiarrhytmických léčiv a jako periferálních vazodilatátorů, což zahrnuje cerebrální vazodilatátory a renální vazodilatátory.

Sloučenina vzorce I připravená postupem podle uvedeného vynálezu, to znamená ester kyseliny dusičné a N-(2-hydroxyethyl]nikotinamidu, může být převedena na svoji anorganickou nebo organickou kyselou adiční sůl, jako je například hydrochlorid, nitrát, šťavelan, p-toluensulfonát, maleát nebo podobně.

Sloučeniny připravené postupem podle uvedeného vynálezu mohou být zpracovány běžným způsobem na farmaceutické prostředky, to znamená na formu tablet, granulí, prášků, kapslí, suspenzí, parenterálních injekcí, čípků nebo podobně. Pro přípravu tablet,prášků, granulí nebo kapslí naplněných práškem nebo granulemi, mohou být sloučeniny podle uvedeného vynálezu míšeny s jedním nebo více farmaceutickými nosiči jako je například laktóza, škrob, mannit, kaolin, krystalická celulóza, talek, uhličitan vápenatý, steairát horečnatý nebo podobné jiné látky. Při přípravě měkkých kapslí, naplněných kapalným přípravkem, se sloučeniny připravené postupem podle uvedeného vynálezu rozpustí v oleji. Sloučeniny připravené postupem podle uvedeného vynálezu mohou být rovněž suspendovány v akáciové klovatině nebo ve vodném roztoku sacharozy, přičemž se upraví hodnota pH. Na druhé straně je možno sloučeninu připravenou postupem podle uvedeného vynálezu smíchat s mannitem za účelem přípravy parenterálních injekcí.

Sloučeniny připravené postupem podle uvedeného vynálezu mohou být přítomny v jakékoliv formě pokud se týče farmaceutických přípravků, přičemž množství aktivní látky v těchto přípravcích je dostatečné k tomu, aby se projevil účinek těchto přípravků při léčení nebo při prevenci chorob krevního oběhu, ovšem zároveň v takovém množství, které nezpůsobí nepříznivé účinky při podávání těchto přípravků. Jednotkové množství v takové formě, jako je například tableta nebo kapele, může obsahovat obyčejně aktivní sloučeninu v množství, které se pohybuje v rozmezí od 5 do 20 miligramů, v případě, že je směs podána perorálně, v případech, kdy je prostředek podáván parenterálně, potom jednotková dávka v případě takové formy jako je např. granule, odpovídá množství aktivní sloučeniny v rozmezí od 1 do 10 miligramů.

Je samozřejmé, že okamžitá dávka se mění, což samozřejmě záleží na stavu jednotlivých pacientů, přičemž tato dávka musí být stanovena zvlášť pro každého pacienta. Přesto je ale možno uvést, že bezpečně používaná dávka, vyjádřená množstvím aktivní sloučeniny, se pohybuje v rozmezí od 10 do 100 miligramů aktivní sloučeniny na den pro dospělého pacienta v případě, že je tato dávka podána perorálně, přičemž ve výhodném provední se tato dávka pohybuje v rozmezí od 10 do 60 miligramů. V případě, že se jedná o parenterální injekce, potom je tato dávka obyčejně v rozmezí od 1 do 100 miligramů na den pro dospělého pacienta, a ve výhodném provedení je tato dávka v rozmezí od 1 do 50 miligramů aktivní sloučeniny.

Na přiložených obrázcích jsou ilustrovány účinky sloučenin připravených postupem podle uvedeného vynálezu ve srovnání s dosud užívanými prostředky, přičemž podrobná diskuze výsledků bude uvedena v následující části popisující provádění testů účinnosti těchto sloučenin.

Na obir. 1 je znázorněn graf procentuálního vzrůstu koronárního průtoku krve v případě, že je sloučenina připravena podle příkladu 1 nebo nitroglycerin jako srovnávací látka podánci intravenózně podle pokusu 1.

Na obr. 2 je znázorněn graf trváni vzestupu koronárního průtoku krve v případě, že se sloučenina připraví postupem podle příkladu 1 a tato sloučenina a nitroglycerin jako srovnávací látka se podá Intravenózně podle pokusu 1.

Na obr. 3 je zobrazen graf znázorňující změnu v levostranné ventrikulární tenzi v případě, že se sloučenina připravená podle příkladu 1 podle vynálezu nebo nitroglycerin jako srovnávací látka podá intravenózně podle pokusu 1.

Na obr. 4 je zobrazen graf znázorňující změnu v srdeční činnosti v případě, že je sloučenina připravená postupem podle příkladu 1 podle vynálezu nebo nitroglycerin jako srovnávací látka, podána intravenózně podle pokusu 1.

Na obr. 5, 6, 7 jsou zobrazeny grafy, které znázorňují změny v elektrokardiogramech v případě, že se sloučenina připravená postupem podle příkladu 1 podle uvedeného vynálezu podá intravenózně.

Na obr. 8 je uveden graf, znázorňující změny v systemickém tlaku krve v případě, že je sloučenina připravená postupem podle příkladu 1 podle uvedeného vynálezu nebo nitroglycerin jako srovnávací látka, podána intravenózně podle pokusu 1.

Na obr. 9 a 10 jsou zobrazeny grafy, znázorňující změny v systemickém tlaku krve v případě, že je sloučenina připravená postupem podle příkladu 1 podle vynálezu podána intravenózně podle pokusu 1.

Na obr. 11 a 12 jsou uvedeny grafy, zobrazující změny v aortálním průtoku krve v případě, že je sloučenina připravená podle příkladu 1 podle vynálezu podána intravenózně.

Na obr. 13 je zobrazen testovací snímek, ukazující vliv sloučeniny podle příkladu 1 podle uvedeného vynálezu na koagulaci krevních destiček, která je způsobena adenosinfosfátem podle pokusu 7.

Na obr. 14 je uveden testovací snímek znázorňující vliv sloučeniny připravené postupem podle uvedeného vynálezu na koagulaci krevních destiček, která je způsobena kolagenem podle pokusu 7.

Pokus 1

Akutní toxicita (LDsoj sloučeniny podle příkladu 1 byla stanovena u samiček a samečků krys rasy SD (starých 4 týdny), kterým byla tato sloučenina podávána perorálně nebo intravenózně. Dávka LDso se u obou případů, to znamená u samiček i u samečků, pohybovala v rozmezí od 1200 do 1300 miligramů na kilogram hmotnosti v případě perorálního podávání a v případě intravenózního podávání se tato hodnota pohybovala v rozmezí od 800 do 1000 miligramů na kilogram hmotnosti.

P o k u s 2

Vzrostlí zkřížení psi, kteří byli anesterizovánl intravenózním podáváním pentobarbitalu sodného, byli podrobeni torakotomii pod vlivem kyslíku, přičemž bylo použito Birdova respirátoru, a potom byly zjištěny různé fyzikální jevy, které byly stanoveny následujícím způsobem.

1) Koronární průtok krve (CBFj

Elektromagnetická průtokoměrová sonda byla připojena na cirkumflexní větev nebo začátek přední sestupné větve levé koronární tepny.

2) Koronární perfúzní tlak (GBP)

Jemný katetr, připojený na tlakový převáděč, byl umístěn na distální stranu sondy v cirkumflexní větvi levé koronární tepny.

3) Aortální průtok krve (AOBF)

Elektromagnetická průtokoměrová sonda byla vložena na počátek aorty.

4) Levoitranná ventrikulární tenze (LVT)

Extenzometr byl zašit do přední stěny levé komory.

5) Systemický tlak krve (SBP) ___

Tento tlak odpovídá tlaku v okrajových oblastech těla (ruce, nohy, atd.), přičemž při tomto měření byl katetr, připojený na tlakový převáděč, vložen do pravé femorální tepny.

6) Srdeční činnost (HRj

Srdeční činnost byla měřena kardiotachometrem, přičemž bylo použito pulsního tlaku jako impulsu.

7} Elektrokardiogram (RCGj.

Elektrokardiogram byl zaznamenán pomocí jednopólového vedení na povrchu srdce, přiěemž bylo použito soupravy rozličných elektrod na části přední stěny levé komory.

Kromě výše uvedených pokusů 1 až 7 bylo několik z testovaných zvířat podrobeno měření renálního průtoku krve (RBFJ a femorálního průtoku krve (FBFj, přičemž při těchto měřeních byla elektromagnetická průtoková sonda připojena na levou renální tepnu a na levou femorální tepnu.

Testovaná sloučenina, připravená postu228111 pem podle příkladu 1 byla rozpuštěna ve fyziologickém solném roztoku nebo v destilované vodě a potom byla podána Intravenózně, perorálně, nebo sublinguálně. Za účelem provedení srovnání s účinky testovaných sloučenin byl stejným způsobem podáván i nitroglycerin jako kontrolní léčivo.

Výsledky pokusů:

I) Intravenózině podávaná látka aj Změny v koronárním průtoku krve:

Diastolický koronární průtok se začal zvětšovat za 10 až 20 sekund po intravenózním podání testovaných sloučenin o dávce 10 (itg/kg. Systolický koronární průtok se zvětšil při dávkách testované sloučeniny od 250 jug/kg nebo více, což bylo doprovázeno přechodným snížením průtoku ihned po podání testované sloučeniny. Střední hodnota koronárního průtoku krve vykazovala trvalý vzestup po podání testovaných sloučenin.

Zvětšující se koronární průtok krve je zobrazen na obr. 1 a 2, přičemž tato hodnota je vyjádřena maximální procentuální změnou průtoku krve a délkou trvání účinku oproti hodnotám před podáním testované sloučeniny. Na obr. 1 je no ose x uváděna dávka testované sloučeniny v ^g/kg hmotnosti, přičemž tato dávka byla podávána intravenózně. Zde uvedená hodnota odpovídá X + SD (N — 5J, přičemž X znamená střední hodnotu, SD znamená standardní odchylku a N = 5 znamená počet testovaných zvířat, to znamená 5. Na ose y je vynesena procentuální maximální změna v průtoku krve. Šrafované hodnoty odpovídají nitroglycerinu jako srovnávací látce a prázdné oblasti se týkají sloučeniny, připravené postupem podle příkladu .1. Srovnání účinků sloučeniny připravené postupem podle vynálezu a nitroglycerinu před podáním sloučeniny a po podání sloučeniny, respektive nitroglycerinu je naznačeno plnou čárou nad příslušnými obdélníky.

Na obr. 2 je zobrazena doba trvání účinku sloučeniny připravené postupem podle příkladu 1 a nitroglycerinu v závislosti na dávce. Na ose x je vynesena dávka sloučeniny připravené postupem podle příkladu 1 a nitroglycerinu v ^g/kg hmotnosti, která byla podána intravenózně. Význam X + SD (N = 5] je stejný jako na obr. 1. Na ose y je vynesena délka trvání účinku (tzn. vlivu na koronární průtok krve) v minutách. Opět je zde provedeno srovnání jak sloučeniny připravené postupem podle příkladu 1, tak nitroglycerinu, pokud se týče doby trvání účinku před podáním daných látek a po podání.

Podání sloučeniny připravené postupem podle vynálezu už při dávkách 10 ^g/kg mělo za následek podstatný vzestup koronárního průtoku krve, a při dávkách nad 500 μδ/kg (intravenózní podávání], nastal vzrůst koronárního průtoku tak značný, že se objevila reaktivní hyperemie. V tomto posledním případě doba trvání tohoto zvětšeného průtoku činila téměř 3 hodiny. Vliv sloučeniny připravené postupem podle uvedeného vynálezu je značný vzhledem k účinku nitroglycerinu jako srovnávací látky, zvláště pokud se týče doby trvání účinku.

b) Změna v levostranné ventrikulární tenzi.

Na obr. 3 je graficky znázorněna změna v levostranné ventrikulární tenzi. Na tomto grafu je na ose x vynesena dávka sloučeniny připravené postupem podle příkladu 1, resp. nitroglycerinu v ^g/kg hmotnosti, přičemž tato dávka byla podána intravenózně a význam symbolu X + SD (N — 5) je stejný jako u obr. 1. Na ose y je vynesena procentuální změna. Vyšrafované hodnoty se vztahují k nitroglycerinu a prázdné obdélníky se vztahují ke sloučenině podle vynálezu.

Levostranné ventrikulární tenze vykazuje mírný pokles po intravenózním podání sloučeniny podle príkl. 1 při dávkách 50 ,ug/kg nebo větších. Tento pokles byl téměř ekvivalentní poklesu, který byl dosažen s nitroglycerinem při dávkách v rozsahu testované sloučeniny. I přesto byl maximální procentuální pokles 33 % nebo méně i při dávkách 500 'ttg/kg (intravenózněj.

c) Změna v srdeční činnosti.

Graf znázorňující změnu v srdeční činnosti je zobrazen na obr. 4. Na ose x je opět vynesena podávaná dávka v ,«g/kg (intravenózní podávání], přičemž hodnota X + SD (N = 5) má stejný význam jako v popisu obr. 1,'a na ose y je vynesena procentuální změna srdeční činnosti. Jak je z obr. 4 patrné neprojevuje srdeční činnost téměř žádnou změnu při podávání sloučeniny připravené podle příkladu 1 podle vynálezu při dávkách do 20 ^g/kg, zatímco při dávkách 50 ,«g/kg nebo větších (intravenózní podávání) se projevuje mírný pokles závislý na použité dávce až dosahuje 17 % při dávkách okolo 500 ug/kg. Hodnoty pro sloučeninu připravenou postupem podle příkladu 1 jsou znázorněny prázdným obdélníčkem, zatímco šrafované hodnoty jsou pro nitroglycerin, které jsou uvedeny jako srovnávací. Při podávání nitroglycerinu o dávkách 10 ^g/kg nebo větších (opět intravenózní podávání) se zvětšila srdeční činnost.

dj Změna v elektrokardiogramu.

Na obr. 5 až 7 jsou uvedeny grafy, znázorňující změny v elektrokardiogramech pro sloučeninu připravenou podle příkladu 1 podle vynálezu podávanou intravenózně. Na obr. 5 je na ose x vynesena dávka sloučeniny podle vynálezu v ^g/kg podávaná intra228111 venózně, přičemž symbol X + SD (N = 5) má stejný význam jako v obr. 1. Na ose y je vynesena procentuální změna PP intervalu, přičemž tento PP interval se vztahuje k tlukotu srdce, neboli k srdeční činnosti. C tím jak srdeční činnost se zvětšuje, tak se PP interval zkracuje. Z grafu na ob. 5 je patrné, že se PP intervaly prodloužily v závislosti na použité dávce při intravenózním podávání sloučeniny podle příkladu 1 při dávkách větších než 50 ,ug/kg.

Na obr. 6 je na ose x opět vynesena dávka sloučeniny podle příkladu 1 v ^g/kg (sloučenina podávaná intravenózně), přičemž symbol X + SD (N = 5) má již shora uvedený význam, a na ose y je vynesena procentuální změna FQ intervalu. Tento PQ interval znamená vedení excitace ze srdeční předsíně do srdeční ventrikuly. Jestliže je PQ interval nevhodně dlouhý potom nastane nepravidelnost ve vedení. Z grafu na obr. 6 je patrné, že PQ interval neprojevuje téměř žádnou změnu při dávkách do 100 /zg/kg podávaných intravenózně.

Na obr. 7 je na ose x opět vynesena použitá dávka sloučeniny podle příkladu 1 v («g/kg (sloučenina podávaná Intravenózněj, přičemž symbol X + SD (N = 5) má stejný význam jako je uvedeno shora. Na ose y je uvedena procentuální změna QT_C intervalu. Jestliže se předpokládá, že QRST znamená excitace srdeční komory, potom QT interval znamená průběh excitace srdeční komory. Symbol QT_C potom znamená Interval QT korigovaný na srdeční činnost. Z grafu na obr. 7 je zřejmé, že QT_C intervaly se prodloužily v závislosti na použité dávce sloučeniny připravené podle příkladu 1 podle uvedeného vynálezu při dávkách větších než 50 ^g/kg (intravenózní podávání).

e) Změna v systemickém tlaku krve.

Na obr. 8 Je uveden graf znázorňující změny v systemickém tlaku krve v případě, že je sloučenina připravená postupem podle příkladu 1 podle vynálezu nebo nitroglycerin podány intravenózně, přičemž se výsledky vztahují na pokus 1. Na ose x je uváděna dávka sloučeniny podle příkladu 1 nebo nitroglycerinu v ^g/kg (intravenózně}, přičemž hodnoty pro nitroglycerin jsou vyšrafovány a pro sloučeniny podle vynálezu (připravená postupem podle příkladu 1) platí prázdné obdélníčky. Symbol X + SD (N = 5) má již shora uvedený význam. Na ose y pe procentuální změna v systemickém tlaku krve.

Na obr. 9 a 10 je na ose x vždy vynášena dávka sloučeniny připravené postupem podle vynálezu v ^g/kg, která byla podávána intravenózně, přičemž symbol X + SD (N = = 5) má již shora uvedený význam. Na obr. 9 je na ose y maximální procentuální změna v systematickém tlaku a na obr. 10 je na ose y doba trvání tohoto sníženého tlaku krve, v minutách.

Z grafů ,na obr. 8 až 10 je patrné, že uvedený systemický tlak krve projevoval podstatný, na použité dávce 'závislý, pokles při intravenózním podávání testované sloučeniny podle uvedeného vynálezu při dávkách větších než 50 ^g/kg. Vliv testované sloučeniny podle uvedeného vynálezu na systemický tlak krve nebyl silnější než vliv nitroglyceriinu jako srovnávací látky, ovšem délka trvání tohoto účinku, způsobená testovanou sloučeninou, byla větší než projevoval nitroglycerin.

f) Změna v aertálním průtoku krve.

Změny v aortálním průtoku krve v případě podání sloučeniny podle uvedeného vynálezu (intravenózněj jsou uvedeny v grafech na obr. 11 a 12. Na obou těchto obrázcích jsou na ose x vyneseny dávky stočeni,ny připravené postupem podle uvedeného vynálezu v ^g/kg (intravenózní), přičemž význam symbolu X + SD (N = 5) je stejný jako ve shora uvedeném textu. Na ose y je na obr. 11 uvedena maximální procentuální změna tohoto aortálního průtoku, zatímco na obr. 12 je na ose y vynesena doba trvání tohoto účinku v minutách.

Z grafů na obr 11 a 12 je patrné, že aortální průtok krve projevoval mírný, na použité dávce závislý vzestup při intravenózním podávání sloučeniny připravené podle příkladu 1 podle vynálezu, při dávkách pohybujících se od 10 ,«g/kg. Procentuální vzestup při dávce 500 ^g/kg dosáhl maxima 40 %, ovšem délka trvání tohoto účinku nebyla ve srovnání se stupněm zvýšení koronárního průtoku krve podstatně větší.

gj Změna v renálním a f©morálním průtoku krve.

Renální a femorální průtok krve se zvětšil 1 přesto, že nastal pokles v systemickém tlaku krve Intravenózním podáváním sloučeniny připravené podle příkladu 1 při dávkách pohybujících se v rozmezí od 100 do 250 ^g/kg. Vzestup renálního a femorálního průtoku krve byl menší než koronárního průtoku krve, pokud se týče sťpně zvětšení tohoto průtoku a délky trvání účinku.

Z výše uvedených výsledků testů bylo potvrzeno, že sloučenina podle uvedeného vynálezu projevovala větší vliv na koronární průtok krve než tomu bylo u nitroglycerinu, jako snavnávací látky, a kromě toho nastal v krevním tlaku, pokles účinkem sloučeniny podle uvedeného vynálezu, a dále snížení srdeční činnosti a snížení srdeční tenze, které přitom nebylo nadměrné i při vysokých dávkách.

Kromě toho je třeba uvést, že ten fakt, že sloučenina -podle uvedeného vynálezu neporušuje vedení excitace v srdci, jak je ukázáno na tom, že se prodlužuje PQ interval elektrokardiogramu, naznačuje že sloučeni228111 ny podle uvedeného vynálezu je možno velmi dobře použít jako léčivých látek při ischemických srdečních chorobách.

Sloučeniny podle uvedeného vynálezu je možno použít jako antihypertenznícih léčiv nebo periferálních vazodilatátorů, neboť projevují dlouhotrvající a jemný antihypertenzní účinek a dilatační účinek na femorální a renální cévy, stejně jako příznivý účinek vůči ischemickýim srdečním chorobám.

II] Orální a sublinguální podávání

Sloučeniny připravené podle příkladu 1 bylo použito pro sublinguální podání psům ve formě tablet, které obsahovaly uvedenou sloučeninu v množství pohybujícím se v rozmezí od 1 do 10 mg. Asi po dvou minutách po podání se značně zvětšil koronární průtok krve. Sloučenina podle uvedeného vynálezu,získaná podle příkladu 1, neprojevovala při dávce 10 mg téměř žádnou změnu v systemickéim tlaku krve, srdeční tenzi a aortálním průtoku. Naopak je možno uvést, že sublinguální podávání tablet obsahujících hydrochlorid aktivní sloučeniny podle uvedeného vynálezu, neprojevovalo žádný podstatný vzestup v koronárním průtoku krve. V případě, že byla sloučenina podle uvedeného vynálezu, připravena postupem podle příkladu 1, buďto ve volné formě, nebo jako hydrochlorid, podána intraduodeálně v dávkách 50 ^g/kg, nebo větších, bylo možno pozorovat dlouhotrvající vzestup koronárního průtoku krve.

Z výsledků testů je rovněž zřejmé, že sloučenina podle uvedeného vynálezu může být použita ve formě různých přípravků, jako jsou například parenterální injekce, kapsle, tablety, granule nebo prášek pro perorální podávání nebo sublinguální podávání. Naopak je možno uvést, že nitroglycerin, jako srovnávací látka, se neabsorbuje střevními stěnami a tudíž není možné provést podávání tímto způsobem, přičemž je možné pouze sublinguální podávání.

Pokus 3

Vzrostlí zkřížení psi, kteří byli anestetizováni Intravenózním podáváním pentobarbitalu sodného v množství pohybujícím se v rozmezí od¹ 30 do 40 ^g/kg, byli podrobeny torakotomii pod vlivem kyslíku, přičemž bylo použito Birdova respirátoru. Potom byl v proximálnlm směru vložen do začátku větve levé koronární tepny katetr a da tohoto katetru byla nastřikována kontrastní látka. Morfologické změny v levé koronární tepně byly filmovány použitím 35 mm kinofilmu před injekcí a po injekci, obsahující sloučeninu podle uvedeného vynálezu. Z provedených analýz bylo zjištěno, že koronární tepna byla značně dilatována intravenézním podáváním sloučeniny podle uvedeného vynálezu při dávkách 100 ^g/kg nebo větších.

P o k u s 4

Stejný postup jako v pokusu 2 byl proveden i v tomto případě, přičemž byly anestetrzovány vzrostlí zkřížení psi intravenózním podáváním pentobarbitalu sodného. Levá přední sestupná větev nebo cirkumflexní větev koronární tepny byla mechanicky stažena nebo okludována na distální straně části, na kterou byla přiložena elektromagnetická průtokoměrová sonda za účelem experimentálního indukování srdečního ischemického jevu, přičemž potom byl zkoumán vliv sloučeniny podle příkladu 1 podle uvedeného vynálezu vůči tomuto jevu.

Při neúplném stažení byl koronární průtok krve mírně zvětšen účinkem sloučeniny podle příkladu 1, která byla podána intravenózně při dávkách 100 ^g/kg nebo menších, zatímco při dávkách 230 ^g/kg nebo větších nastal mírný pokles. Po podání sloučenin podle uvedeného vynálezu se dosáhne výhodnějšího ST zvýšení v elektrokardiogramu v srdeční ischemické části, přičemž je nutno uvést, že současně byla pozorována regenerace ventrikulárního napětí v ischemické části. Po úplné okluzi nebylo pozorováno, že by sloučenina podle uvedeného vynálezu zlepšila ST zvýšení nebo ventrikulární tonzl ve středním bodě ischemické části, ovšem bylo zaznamenáno zlepšení v okrajovém bodě ischemické části.

Podobně je možno uvést, že v případě, kdy byly podány sublinguálně tablety obsahující 10 ug sloučeniny připravené podle příkladu 1 ve volné formě, potom se zvýšil koronární průtok krve a rovněž se zlepšila ST elevace v elektrokardiogramu a snížila se ventrikulární tenze.

Pokus 5

I) Podle tohoto provedení byl izolován bradavkový sval u morčat a tento sval byl vložen do organické lázně, která byla naplněna okysličeným Tyrodovým roztokem (o složení: vápník 1,8 mM, draslík 2,7 mM) o teplotě 30 °C. Jeden konec uvedeného svalu byl uchycen k organické lázni a druhý konec byl vláknem připojen k tenzometru. Vliv sloučeniny připravené podle příkladu 1 na svalovou kontrakční sílu byl pozorován tak, že byl sval podroben elektrické stimulaci (20 V, 5 msec. 1 Hz) za pomoci Ag-AgCl elektrody. Rovněž bylo zkoumáno antagonické působení sloučeniny podle uvedeného vynálezu na vápenatý ion nebo na izoproterenol.

Z výsledků testů bylo zjištěno, že kontrakce bradavkového svalu, která byla indukována elektrickou stimulací, byla inhibována použitím sloučeniy podle uvedeného vynálezu při koncentraci větší než 1 ^g/ml, a dále, že vápenatý ion projevoval protichůdný účinek vůči tomuto inhibujícímu vlivu. Na druhé straně je možno uvést, že v případě použití izoproterenolu při koncentraci 0,08 ^g/ml, projevoval bradavkový sval nadměrnou excitaci, přičemž byly pozorovány dvě nebo více nepravidelné kontrakce na každou jednotlivou elektrickou stimulaci. Za tohoto stavu, přídavek sloučeniny podle uvedeného vynálezu k uvedenému roztoku o koncentraci více než 2 (Ug/ml inhibovál nadměrnou excitaci.

II ) Podle tohoto provedení byl izolován spirálový pásek z koronární tepny psa, který byl vložen do organické lázně, která byla vytvořena Lcckovým roztokem s volnými vápenatými ionty. Jeden konec pásku byl uchycen do organické lázně a druhý konec byl připojen na tenzometr. Tímto způsobem byl zkoumán účinek sloučeniny, připravené podle příkladu 1 na kontrakci pásku způsobenou polarizací roztoku přídavkem 43 mM draselných iontů a 1 mM vápenatých iontů.

Výsledky testů ukázaly, že kontrakce, způsobená depolarizací draselnými ionty, byla inhibována sloučeninou, připravenou podle uvedeného vynálezu, přičemž tento iinhibiční účinek byl zmenšen přídavkem vápenatých iontů.

III] Podle tohoto provedení byl zkoumán účinek vápenatých iontů na vzrůst koronárního průtoku krve, přičemž bylo použito anestetizovaných psů, kteří byli anestetizovány pentobarbitalem sodným stejným způsobem jako tomu bylo u pokusu 2, provedení I. Vzrůst koronárního průtoku, který byl vyvolán podáním sloučeniny podle tohoto vynálezu byl inhibován větší dávkou vápenatých iontů.

IV J Podle tohoto provedení byla suspendována tasemnice (Taenia colij morčete v organické lázni, tvořené Tyrodovým roztokem, přičemž byl zkoumán účinek sloučeniny, připravené podle příkladu 1, na samovolnou kontrakci a na kontrakci vyvolanou depolarizací draselnými ionty.

Výsledky testů ukazují, že samovolná kontrakce a depolarizace draselnými ionty vyvolaná kontrakcí, byla inhibována použitím sloučeniny podle uvedeného vynálezu při koncentraci 2 jug/ml, přičemž tento inhibiční účinek byl zmenšen přídavkem vápenatých iontů.

Analýza výsledků testů ukázala,že sloučenina podle uvedeného vynálezu projevuje protichůdný účinek k účinku vápenatých iontů, přičemž inhibiční účinek na srdeční kontrakci, dilatační účinek na hladný sval koronární tepny psa a inhibiční účinek na kontrakci taenia coli morčat, jenž byl vyvolán použitím sloučenin podle uvedeného vynálezu byl protichůdný k účinku přidaných vápenatých iontů. Dále je nutno poznamenat, že bylo rovněž zjištěno, že sloučeniny podle 'uvedeného vynálezu projevují antiarrthytmický účinek, neboť bylo prokázáno, že sloučeniny pod!:: uvedeného vynálezu inhibují nadměrné podráždění bradavkového svalu, vyvolané podáním izoproterenolu.

P o k u s 6

Podle tohoto pokusu byl vyvolán nedostatečný průtok krve tak, že byla koronární tepna psa experimentálně zatížena, například stahováním koronární tepny po určitý interval, přičemž byla tato tepna ponechána v tomto stavu. Vzhledem k výše uvedenému periodicky se opakoval periferní tlak krve a periferní průtok krve a dále se opakovaly samovolné fluktuace v intervalu několika minut, což bylo doprovázeno ST zvýšením v elektrokardiogramu. Tento jev byl velmi podobný záchvatu při jedné variantě anginy pectoris v klinickém případě. V případě periodických fluktuací bylo zjištěno, že jsou způsobeny periodickým spazmem ve stažené koronární tepně. V tomto případě byl proto zkoumán účinek sloučenin podle uvedeného vynálezu na tuto variantu modelu anginy pectoris.

Výsledky testů ukázaly, že periodické fluktuace koronárního tlaku krve a koronárního průtoku, je možno inhibovat irntravenózním podáváním sloučeniny podle příkladu 1 v množství 250 ,ug/kg nebo větším. To znamená, že se účinkem sloučeniny výše uvedené periodické fluktuace průtoku krve znatelně zmenší, přičemž zůstává pouze nepatrná fluktuace. Účinná doba trvání tohoto ihhibičního působení se pohybuje od 25 do 40 minut.

Jak již bylo shora uvedeno, jsou sloučeniny podle uvedeného vynálezu účinné při léčení varianty anginy pectoris.

Pokus 7

V tomto pokusu bylo postupem uvedeným níže zkoumáno, zda sloučenina, připravená postupem podle přikladu 1, projevuje antikoagulační účinek na krevní destičky nebo nikoliv, zvláště byl zkoumán antiembolický účinek.

1. Příprava testovacího roztoku

1-1. Úprava plazma bohatého na krevní destičky (PRP roztok).

Krev králíka, která obsahovala 38 % citronanu sodného (poměr krve k citrcnanu sodnému byl 9:1), byla podrobena odstřeďování při 100 ot/min. po dobu 10 minut, přičemž kapalina nad usazeninou byla použita jako PRP roztok.

1-2.. Úprava adenosindifosfátového roztoku (ADP roztok),

Adenosindifosfát byl rozpuštěn ve fyziologickém solném roztoku o koncentraci 100 ^g/iml.

1-3. Oprava suspenze kolagenu.

miligramů kolagenu, který byl získán z hoivězích šlach, bylo suspendováno v 5 milimetrech fyziologického roztoku (solný roztok), a dále byla provedena homogenizace ve skleněném homogenizátoru po dobu 5 minut. Potom byla tato suspenze odstřeďována při 500 ot/min. po dobu 5 minut a kapalina nad usazeninou byla použita jako suspenze kolagenu.

1-4. Sloučenina podle příkladu 1 byla rozpuštěna ve fyziologickém solném roztoku, čímž byl získán testovací roztok.

2. Způsob měření.

Měření bylo prováděno na aggregometru. PRP roztok (v množství 0,5 milimetru) a testovací roztok (v množství 0,025 mililitru] nebo fyziologický solný roztok jako kontrolní látka (v množství 0,025 mililitru] byl vsazen do dvou zkumavek a potom byl podroben inkubaci při teplotě 37 °C po dobu 2 minut. Dále bylo přidáno 0,025 mililitru ADP roztoku nebo 0,025 mililitru suspenze kolagenu do každé zkumavky, načež byl zjišťován účinek sloučeniny připravené postupem podle uvedeného vynálezu na shlukování krevních destiček, které bylo vyvoláno ADP nebo kolagenem.

Vliv sloučeniny připravené postupem podle příkladu 1 na koagulaci krevních destiček, která je způsobena adenosindifosfátem poldle pokusu 7 je zobrazen na obr. 13, zatímco na obr. 14 je zobrazen testovací snímek, znázorňující vliv sloučeniny podle uvedeného vynálezu na koagulaci krevních destiček, která je způsobena kolagenem. Na obou těchto grafech je na ose x vynesen čas v minutách a na ose y je stupeň agregace krevních destiček. Obě horní křivky se vztahují k různým koncentracím použitého roztoku adenosindifosfátu nebo kolagenu, tzn.

2,5 .10~³ M a 1,0.10~³ M, a nejnižší křivka označuje kontrolní roztok, tzn. fyziologický solný roztok.

Jak je ukázáno na obr. 13 a 14 počáteční rychlost agregace vyvolaná roztokem ADP v testované sloučenině byla stejná jako u kontrolního vzorku, «všem testovaná sloučenina, ovšem v dalším průběhu testovaná sloučenina urychlovala disociaci agregovaných destiček.

Na druhé straně testovaná -sloučenina bránila počáteční agregaci, vyvolané kolagenem, přičemž míra agregace v nejvyšším stadiu byla menší než u kontrolních vzorků. Z výše uvedených výsledků je patrné, že byl potvrzen inhibiční účinek sloučeniny podle uvedeného vynálezu na agregaci krevních destiček, přičemž bylo zjištěno, že sloučenina podle uvedeného vynálezu je rovněž použitelná jako antikoagulační látka.

Pokus 8

Stejným způsobem jako je uveden v pokusu 2 (5) byl zjišťován systemický tlak krve v případě kdy byly testované sloučeniny podány intravenózně. Získané výsledky jsou uvedeny v následující tabulce.

Testovaná sloučenina

Ta b u 1 k a

Dávka [í^ig/kg] Procentuální změna Doba trvání SBP (min.)

Sloučenina připravená podle příkladu 1 50

Nitroglycerin 50

Srovnávací test:

V tomto testu bylo provedeno srovnání esteru kyseliny dusičné a N-(2-hydroxyethy.l jnikotinamidu, pokud se týče farmakologlciké aktivity s nitrátem dinitroxydiethylamidnikotinátu, který náleží do dosavadního stavu techniky a je nárokován v patentu Spojených států amerických č. 3 036 074.

Pokus:

Podle tohoto pokusu byl proveden stejný postup jako je uveden u pokusu 2, body 1, 5 a 6, přičemž byly anestetizovány psi intravenózním podáváním 30 až 40 jUg/kg pentobarbitalu sodného, a byla při tomto pokusu zaznamenána změna v koronárním průtoku krve (CBF), systemlckého tlaku krve (SBP)

22

8 a v srdeční činnosti, po podání sloučeniny podle vynálezu nebo sloučeniny srovnávací. Dále byl měřen podle postupů uvedených v pokusu 4 a 6 vliv sloučeniny podle uvedeného vynálezu a srovnávací látky na zrněnu koronárního průtoku krve při stažení koronární tepny a po stavech angíny pectoris, navozených uměle.

Výsledky:

a) Změna v koronárním průtoku krve (CBF):

Zvýšení hodnoty CBF a doba trvání tohoto zvýšení CBF po podání sloučeniny podle uvedeného vynálezu nebo srovnávací látky je zobrazena na obr. 1 a na obr. 2.

Intravenózní podávání sloučeniny podle uvedeného vynálezu i při dávce 20 /zg/kg ukázalo podstatné zvýšení koronárního průtoku krve. Kromě toho je .nutné uvést, že vliv sloučeniny podle uvedeného vynálezu na zvýšení koronárního průtoku krve byl podstatně lepší ve srovnání se srovnávací látkou pokud se týče různých dávek.

Podobně je možno uvést, že Intravenózní podávání sloučeniny podle uvedeného vynálezu v množství 100 ,ug/kg způsobilo trvání působení této slučeniny po dobu 20 minut, zatímco trvání působení sloučeniny srovnávací, podané intravenózním způsobem, bylo znatelně kratší. Z výše uvedeného je zřejmé, že rozdíly v účincích obou látek jsou významné.

bj Změna v systemickém tlaku krve (SBP).

Jak je zobrazeno na obr. 3, stupeň poklesu systemického tlaku krve, indukovaný podáním sloučeniny podle uvedeného vynálezu, je nižší než tomu by.lo u sloučeniny srovnávací.

c) Změna v srdeční činnosti (HR).

Jaik je zobrazeno na obr. 4, neprojevovala srdeční činnost téměř žádnou změnu při podání sloučeniny podle uvedeného vynálezu, zatímco se značně zvýšila při podání srovnávací látky.

dj Změna v koronárním průtoku krve po stažení koronární tepny.

Jak je zobrazeno na obr. 5, zvětšil se koronární průtok intravenózním podáváním sloučeniny podle uvedeného vynálezu, přičemž byl zaznamenán při podání srovnávací sloučeniny pokles této hodnoty.

ej Účinky sloučeniny podle vynálezu a srovnávací látky na různé stavy angíny pectoris.

Intravenózní podávání sloučeniy podle uvedeného vynálezu v dávce větší než 150 ^tg/kg mělo iňhibiční účinek na abnormální změnu v elektrokardiogramu (ST-zvýšení) a na periodické fluktuace v koronárním průtoku krve. Naopak, intravenózním podáváním srovnávací látky i v dávkách 300 ^g/kg nebyl zaznamenáván žádný imhibující účinék.

Diskuse:

Všeobecně je známo, že pokud se týče farmakologické účinnosti jsou kladeny na antianginální léčiva takové požadavky, aby zvyšovaly koronární průtok krve během delších časových intervalů, přičemž by součas18 ně nemělo docházet k podstatným změnám v srdeční činnosti a v tlaku krve. Z těchto hledisek jsou sloučeniny podle uvedeného vynálezu jak je patrné z výsledků testů a), bj a cj, uvedených výše, mnohem lepší co do účinku jako antianginální léčiva ve srovnání se srovnávací látkou.

Dále je nutné uvést, že při provádění různých pokusů s použitím pathologických modelů, a zvláště při provádění testů s použitím různých modelů anginy pectoris navozených stahováním koronární tepny, bylo zjištěno, že sloučenina podle uvedeného vynálezu projevuje vynikající účinky, které nebyly zaznamenány při použití srovnávací látky.

V následujících příkladech provedení je detailním způsobem charakterizován postup přípravy sloučenin podle vynálezu.

Příklad 1

Podle tohoto příkladu byl N- {2-hydroxyetihylJnikotinamidnitrát v množství 1,145 g postupně přidáván ke 3 mililitrům dýmavé kyseliny dusičné, která byla ochlazena na teplotu pohybující se v rozmezí od —10 do —5 °C za míchání. Potom bylo prováděno míchání i nadále po dobu jedné hodiny při teplotě pohybující se v rozmezí od 0 do 5 stupňů Celsia. K tomuto roztoku byl potom přidán diethylether, přičemž se vysrážel nitrát N-(2-hydroxyethy,l]nikotlnamidu v množství 1,15 g ve formě bezbarvých krystalků. Takto získané krystalky byly rozpuštěny ve vodném roztoku uhličitanu sodného a k tomuto roztoku byl přidán ethylester kyseliny octové. Vrstva ethylesteru kyseliny octové byla oddělena, sušena za pomoci síranu sodného a nakonec byla podrobena odpařování za sníženého tlaku. Získaný zbytek byl krystalován z diethyletheru, přičemž byl získán nitrát N-(2-hydroxyethyl)nikotinamidu. Rekrystalizací z diethyletheru byly získány bezbarvé krystalky, jejichž teplota tání se pohybovala v rozmezí od 90 do 92 °C.

Analýza pro C8H9N3O4:

Nalezeno:

C = 45,37, H = 4,09, N = 19,71 (%) Vypočteno:

C = 45,50, H = 4,29, N = 19,89 (%) Příklad 2

Postup podle toLuto příkladu byl obdobný postupu uvedenému v příkladu 1, přičemž zde byl do reakce uveden nitrát N-(2-hydroxyethyljizomikotinamidu s dýmavou kyselinou dusičnou a výsledkem byl nitrát N-(2-hydroxyethyl) izonikotinamidnitrátu.

Výtěžek tohoto produktu činil 76 % a teplota tání byla 105 °C (za rozkladu).

Analýza pro C8H10N4O7:

Vypočteno:

C = 35,04, H = 3,68, N = 20,43 (%) Nalezeno:

C = 35,11, H = 3,57, N= 20,34 (%)

Př í k 1 a d 3

Farmaceutická příprava, a) Sublinguální teblety

Sloučenina připravená podle příkladu 1 laktóza maninit stearát horečnatý celkově mg 10,7 mg 25 img

0,3 mg 50 mg/tabletu

Jednotlivé složky byly stejnoměrně smíšeny ve výše uvedných množstvích a získaná směs byla zformována do tablet, přičemž každá tableta měla průměr 5 mm a vážila 50 mg.

bj Tablety pro vnitřní použití

Sloučenina připravena podle příkladu 1 laktóza kukuřičný škrob krystalická celulóza stearát hořečnatý celkově mg 44,5 mg 20 mg 25 mg

0,5 mg 100 mg/tabletu

Výše uvedené složky byly stejnoměrně smíseny ve výše uvedených množstvích a směs byla zformována do tablet, přičemž každá tableta měla průměr 7 mm a vážila 100 mg.

c) Tvrdé kapsle

Sloučenina připravená podle příkladu 1 20 mg laktóza 176 mg stearát horečnatý 4 mg celkově 200 mg/kapsli

Výše uvedené složky byly stejnoměrně smíseny ve výše uvedených množstvích, přičemž každá kapsle vážila 200 mg a bia označena jako č. 3, a dále byly naplněny směsí na plnicím stroji tak, že každá kapsle vážila 250 mg.

d] Granule

Sloučenina připravená podle příkladu 1 10 mg laktóza 710 mg pasta z kukuřičného škrobu 280 mg celkově 1000 mg balení

Výše uvedené složky byly stejnoměrně smíseny a rozhněteny a potom byla směs granulována na formu granulí, přičemž každá granule měla průměr 1 mm.

e) Parenterální injekce

Sloučenina připravená podle příkladu 1 5 mg manmit 50 mg celkově 55 mg/dávku

Výše uvedené složky byly rozpuštěny v 1 mililitru destilované vody a získaný roztok byl sterilizován a potom zfiltrován. Takto připraveným roztokem byly vytvořeny jednotlivé dávky, přičemž potom byly dávky sušeny vymrazováním a nakonec byly dávky zapečetěny pro použití jako parenterální injekce. Vymrazováním vysušená směs rozpuštěna v 1 ml destilované vody a takto mohla být potom použita jako parenterální injekce.

Claims

1. Způsob přípravy esteru kyseliny dusičné a Ν-(2-1ιγόΓθχγθΐ1ιγί)ιηίΚοίίη3:ππύη vzorce I ^^CONHCH^CH^ONO^ (I) nebo solí této sloučeniny, vyznačující se tím, že se do reakce uvádí N-(2-hydroxyethyljnikotinamid vzorce IV s kyselinou dusičnou nebo s nijrilchloridem v inertním rozpouštědle při teplotě v rozmezí od —5 °C do teploty místnosti a po dobu v rozmezí od 1 do 3 hodin za vzniku sloučeniny vzorce I, která se popřípadě převede na svoji sůl.

2. Způso-b podle bodu 1, vyznačující se tím, že se použije inertní rozpouštědlo vybrané ze skupiny zahrnující chloroform a dichlormeťhan.