CS223979B2 - Fixing set for fixing the footwear on the ski - Google Patents

Description

Vynález se ' týká upevňovací soustavy pro upevňování boty na lyži, určenou pro poožití jako běžecká nebo turistická lyže.

-Lyžařská boty používané v současné době pro běžecké nebo turistické lyie jsou čím dál tím více řešeny s prostředky pro postranní vedení a přidržování paty, které musí dovolit výkyvný pohyb nohy tak, aby bota zůstávala pokud možno v podélné ose lyže a zajistilo se tím lepší celkové vedení lyže.

K tomuto účelu je známe řada typů konstrukčního řešení, umožňu^ího toto vedení paty. Zejména je znám typ konstrukce lyžařské běžecké vbuv0, jejíž podrážka spolupůsobí s lyží pomocí- válcového středícího čepu, který -se zasouvá do vdpov0íajícíhv vybrání v podrážce. Při tomto provedení je na první pohled zřejmá obtížnost přesného středění boty - na lyži., nebol je třeba provést - přesné seřízení otvoru v podrážce na tento středicí čep, které jsou umístěny oba v patní o^l(^a^tl.· Obtížnost středění tohoto typu obuvi na - lyži se zvětšuje navíc tím, že sníh může alespoň částečně ucpat otvor v podrážce a učinit tak toto uspořádání zcela nrpoužitrlϊým.

K podobným obtížím při středění dochází u všech typů, kde k vedení nohy dochází až ve chvvil, kdy podpatek boty spočine na lyži..

Některé konstrukční typy proto ρovživoaí tvrdých hrotů, uspořádaných v trojúhelnících a vystup^ících z horního povrchu lyže, a - prvnikajícícV do plochy z měkčího maateiálu, uloženého pod patou a obráceného směrem k těmto hrotům. K vnikání hrotů do tohoto maatriálu dv^t^V^2^dí v konečné fázi výkyvného pohybu nohy, kdy se noha dostane do spočivné polohy na lyži.

Podle jiného řešení se na lyži ukládá poddajná patní podložka, opatřená na každé straně kovovou hranou pro spolupůsobení s botou, aby zajjstila její' ovládání.

Jsou rovněž známa řešení, ve kterých je vedení' boty zajišťováno pomocí vroubkovaných segmentů vystupjících z horního povrchu lyže, kde jsou upevněny, a tyto vroubkované segmenty spolupůsobí s podpatkem uvedené boty.

Ve všech těchto provedeních dochází ke steným nedostatkům, spooívajícím v tom, že ·. středění boty na lyži se provádí až v'konečné fázi výkyvného pohybu nohy, kdy podrážka přichází plnou plochou ve styk s lyží. Oládací a vodicí prostředky boty tak středění zaaišluuí až v posledních milimetrech dráhy boty a ve stauteČnossi nebrání vysteeděiým a posunutým pohybům při výkyvu nohy vzhledem k ose lyže, k nimž může dojít v důsledku terénních nerovnoostí. V těchto situacích je lyžař nucen sám korigovat polohu své nohy při jejím výkyvném pohybu, což se neobejde bez ztrát času nebo dokonce rovnováhy, jež jsou škodlivé výkonům, a to zejména při soutěži.

‘ Uvedené nedostatky odstraňuje vynález, jehož podstatou je upevňovací soustava pro upevnění boty na lyži určené jako běžecké nebo turistická lyže, eahrnojící vázání umístěné pouze na špičce boty, a zajišťovací ústřel pro jištění boty na lyži v příčném směru, sestáv^a:ící ze dvou opěrek proti pohybům do stran, z nichž jedna ' je umístěna na podrážce boty a druhá je umístěna na horním povrchu lyže, přičemž ' první z těchto opěrek je tvořena alespoň jedním výstupkem vytvoeerým z maateiálu první tvrdost, například z acetalové pryskyřice o tvrdosti 75 ' až 85 podle Shora, a druhá opěrka je tvořena těleeem z pružného meaeeiálu druhé tvrdost, která je nižší, než je první tvrdost, nappíklad z elastomerní látky o tvrdosti 35 až 45 podle Shora, přičemž podle vynálezu leží . opěrka umístěná na podrážce boty na opěrné ploše podrážky, odipcídijící předku chodddla, a opěrka umístěné na lyži, leží na dosedací ploše opěrné plochy předku chodddla.

Takto řešené upevňovací soustava pro upevnění boty na lyži podle vynálezu posetu je výhodu v tom, že zaaišťuje udržování polohy nohy od začátku jejího výkyvného pohybu ' při používání lyží. Pokusy ukázaly, že při poožžtí (ncodeních současných bot pro běžecké lyže je výhodné, aby bylo zajišťováno toto přidržování boty proti.pohybům do stran v průběhu fáze pasivního napětí nohy, ve kterém se připravuje začátek dalšího běžeCkého kroku. Tato potřeba je o to a^<ktuél.něě5že iejiovёtší soutěžní typy bot jsou zpravidla upevňovány k lyži prostřednictvím prodloužení podrážky, vybíheaící sm^:reQ dopředu z boty. Toto prodloužení podrážky, vytvořené obvykle z poddajného maateiálu a sloužící ke spojení s lyží, spolupůsobí s vázáním pouze malou částí vzhledem k délce boty samotné a nemůže tedy zajistit skutečné vedení boty pro dobré ovládání lyže.

Soustava podle vynálezu odstraňuje tuto nevýhodu tím, že dovoluje v této důležité fázi výkyvného pohybu nohy zaajsstt přidržování boty proti pohybům do stran od začátku vratného pohybu nohy na lyži,' a to tím, že podrážka boty, '. přicházející ve styk s lyží, dovoluje vtlačení nebo vnik tuhé čtássi do měkké čáási, které jsou výhodně umístěny v o^í^i^í^s^^í sahe^ící alespoň, od prstů ^k záprstní o^pěrn^é ploše podrány.

Podle výhodného provedení vynálezu jsou opěrky na podrážce.a na horním povrchu lyže um stěny po· · celé délce dosedací plochy podrážky až na zadní konec opěrné plochy paty.

Podde jiného provedení vynálezu obsahuje první opěrka nejméně jeden kuŽeeovitý hrot. KuŽeeovité hroty mohou být uspořádány v alespoň jedné přímce,.rovni oběžné s podélnou osou lyže. Podle jiné .alternativy mohou být kužeeovvté hrotyuspořádány v alespoň jedné'přímce, ρ^^Ηειaící napříč vzhledem k podélné ose lyže.

Podle dalšího provedení vynálezu.obsahuje bodní opěrka alespoň jedno žebro s ostrou hranou obrácenou směrem vzhůru, zasazené do horního povrchu lyže, žebra mohou být uspořádána na lyži s ostrými hranami na přímkách orientovaných rovnoběžně s její. podélnou osou, nebo napříč vzhledem k její podélné ose.

Druhá opěrka může podle jiného provedení vynálezu obsahovat destičky, vsazené do podrážky boty.

Podle dalšího znaku vynálezu jsou hroty první opěrky, umístěné na podrážce boty a vybíhající z podrážky směrem k hornímu povrchu lyže, vytvořeny s podrážkou z celistvého kusu matteiálu. Hroty jsou s výhodou umístěny ve vybrání na spodku podrážky, jehož hloubka je větší,'než je výška hrotů, a hrotům každého vybrání je přiřazena na horním povrchu lyže destička druhé boční opěrky o tloušťce větší, než je výška hrotů a která zapadá do vybrání.

Vynález je blíže vysvětlen v následujícím popisu na příkladech provedení s odvoláním na připojené výkresy, ve kterých značí obr. 1 a 2 perspektivní zobrazení a svislý a podélný řez upevňovací soustavou podle vynálezu, uksaující opěrky pro postranní přidržování boty na běžecké lyži během fáze pasivního napnutí nohy při jejím výkyvném pohybu nalyži, obr. 3 a 4 χο^ρ^^ί^ί pohledy na různé řešení první opěrky při jejím umístění na horním povrchu lyže, které mají spolupůsoMt s částmi z měkkých m^^erálů, tvořících druhou opěrku, a umístěných na podrážce boty, obr. 5 příčný řez rovinou V-V z obr. 4, obr. 6 ре^р^и™! pohled na jinou variantu provedení vystupjcích částí první opěrky, obr. 7 svislý a podélný řez variantou provedení upevňovací soustavy podle vynálezu, ve které první opěrka ' z měkkého ma^erá^ spolupůsobí s vystupijícími částmi druhé opěrky, umístěnými na lyži, a je tvořena celým spodkem podrážky, obr. 8 sv,slý a podélný řez jinou variantou provedení, kde druhá opěrka je tvořena destičkou z měkkého maatelálu, místně vsazenou do vybrání v podrážce z poddajného ma^er-dlu, odolného proti otěru, obr. 9 až 11 svislý a podélný ¹ řez tišemi variantami provedení upevňovací soustavy podle vynálezu, při. nichž první opěrka je tvořena výstupky podrážky, a druhá opěrka je tvořena destičkami z měkkého íattkiálu umístěnými na lyži, obr. 12 příčný řez rovinou ΠΙ-ΠΙ z obr. 11, a obr. 13 až 21 schémata ^έκο^^Ι^ί deformaci lyžařské boty pro běžecké lyže a iemín8tϊtijcí výhody přinášené vynálezem.

Obr. 1 a 2 ukázní upevňovací soustavu pro upevnění běžecké lyžařské boty £ na běžeckou lyži £ prostřednictvím vázání 2 známého typu, zacchouujcí přední prodloužení £ podrážky 2· 7 této soustavě zajišťuj udržování boty na lyži proti pohybům do stran opěrky 100. 101. Zvláštnost takto vytvořené upevňovací soustavy spočívá v tem, že podrážka 2 uvedená boty £ zahrnuje v oblasti pod opěrnou plochou 102 předku chodidla lyžaře jednu z opěrek 100. 101 . a to v daném případě druhou opěrku 101. které sestává z m^lkké části £ podrážky 2, vytvořené z odpevtditícíhe měkkého ma^^álu a spolupůsobě! s kuželovitými hroty g, které výstupní z horního povrchu lyže £ a tvoří první opěrku 100 proti pohybům do stran.

Tyto kuželovité hroty 8 jsouumístěny za vázáním 2 v oblasti pod opěrnou plochou 102 předku chodddla, sahaaící od prstů až například pod z^i^x^í^s-Í, tedy v obesti bezprostředně soussedcí s předním prodloužením £ podrážky g, použitým pro zajištění spojení boty s lyží. Toto jinak běžné řešení vázání podporuje spolupůsobení obou opěrek 100. 101 proti pohybům do stran během všech fází výkyvného pohybu nohy od jejího úplného opření o chodidlo až do polohy, v níž se opírá pouze svou Siásstí v oblasti prstů.

První opěrka 100. tvořená výstupky, je zhotovena z relatiTrně tvrdého ma^eláHu, například z acetalové pryskyřice o tvrdosti 75 až 85 podle Tento íatekiál je dále označován obecně jako mat^ei.1^1 první ttriesSi. Druhá opěrka 101 je-tvořena tělesem z pružného ma^^álu o tvrdosti než první opěrka, ^příklad z měkké pryže o tvrdosti 35 až 45 podle Slhoria. Tento maeeii^^l je dále označován jako maatelál druhé tvrdces!.

Spolupůsobení hrotů 8 s měkkou částí £ podrážky g je zajišťováno tím, že tyto hroty g, vytvořené u.míateiálu první etiie8Si, vniknou účinkem váhy lyžaře do měkké ddes.! £ podrážky. Vnikání hrotů a současná deformace měkké désItL £ podrážky tedy zajišťuje dočasné doplňkové spojení boty a lyže.

Jak je patrné z obr. 3 a 4, mohou být hroty 8 rozmístěny a připevněny k lyži podle různých geornmerických uspořádání. Ve věech případech je první z těchto hrotů umístěn v obbaslti bezprostředně přilehlé k vázání 2, takže mezi botou a lyží je stále zajištěno přídavné spojení doplňující . spoj zajištěný vázáním 2, a to přesněji řečeno v případě polohy pasivního napnul nohy, kdy je dotykové plocha mezi podrážkou 5 a horním povrchem lyže 3 snížena na minimum. V případě obr. 3 jsou hroty 8 umístěny na obvodě kruhové destičky připojené k lyži. V případě obr. 4 a 5 jsou tyto hroty seřazeny za sebou , podél podélné osy lyže s včleněnou příčnou řádkou 6, probíhající kolmo na tuto podélnou osu za předchozími hroty, aby byla ještě poslétnutá opora proti pohybům do stran v oblasti ohybu záprstní části boty.

Řešení první opěrky 101 proti pohybům do stran ' se.vSak neommeuje na pouití kuželovitých hrotů, ale je rovněž možné bez mšlenky vynálezu pou^t například žeber JQ s ostrými hranami, patrných z obr. 6, spolupůsobíích stejrým způsobem s měkkou č^í^Ť^zí 2 podrážky 5, do níž vniknou pro zajištění přídavného spojení mezi botou a lyží. Stejně jako hroty, způsobí žebra J0 zatlačováním do měkké část! podrážky v průběhu výkyvu nohy postupné zvySovtaí plochy vzájemného záběru mezi podrážkou a lyží, a to v podstatě konstantním způsoben.

Je zřejmé, že žebra 10 nemuuí probíhat rovnoběžně s podélnou osou lyže. Mohou týt vůči ní uspořádány napříč nebo Šikmo při jakémkooi úhlu odklonu, aniž by se opustla myšlenka vynálezu.

Obr. 7 znázorňuje botu 2 ve svislém a podélném řezu, jejíž podeSev 5, natvarovaná ve ^oně monobloku na svrSek, je vytvořena výlučně z poddajného a relatině měkkého íθjteiάlt druhé tvrdost, plnicího úlohu pojímat vystu^ící hroty 8, rozmístěné po celé délce opěrné plochy mezi podrážkou a lyží, aby se dooííilo zajiSťování boty proti pohybům do stran od jejhho předního konce až k podpatku. Hroty 8, vytvořené z íajeeiált první tvrdost, яаЫЬаaí až pod opěrnou plochu , 104 paty.

Obr. 8 znázorňuje botu 1, jejíž podrážka 5, vytvořená z poddajného ma^eiš^, který je však odolný vůči otěru, je opatřena vybráním 23, umístěným v přední části boty, a vybráním 24 umístěným ' v obseti podpatku. Tato vybrání 23. 24 jsou vyplněna odp^vídaícími dest^L^č^k^a^dL 25, 26 z měkkého elatt(жerníao íaj6elέlt, jako pryže, do něhož se zatlačuje řada hrotů g z materá^u první tvrdosti, iyttt]ptíííía z horního povrchu lyže.

Obr. 9 až 12 ιβ^ζο^Τ^ί ve formě tří rozdíliých variant provedení jiné konstrukční řeSení soustavy . - podle vynálezu. Toto řeSení používá obrácené uspořádání vůči tomu, které bylo popsáno výěe, neboť první opěrka 100 obesa^í^ tvrdé výstupky je umístěna na podrážce a druhá opěrka 101 tvořená tělesem z měkkého íateeiάlt druhé tvrdosti js umístěna na lyži.

Jaj ukazuje obr. 9, má lyžařská běžecká bota 1 podrážku 5 z íajteiált, který je poddajný - avšak odolný proti otěru a relativně tvrdý, takže splňuje podmínky pro m^at^e^i^i^:L první tvrdoU. Podrážka 5 je prodloužena směrem dopředu jazýčkovitým prodloužením 1 určeným k zajiStění spoje s vázáním £. V o^1^i^i^1^:L opěrné plochy 102 . předku íhaUidda,plřléhaaííí k uvedenému prodloužení 2, je podrážka 5 opatřena řadou hrotů 33. vytvořených spolu s podrážkou 5 z celistvého kusu íajeeiélt. Hroty jsou rozmístěny podle různých geometrických uspořádání a jsou určeny k zatlačování destičky 36 z měkkého íajeeiált druhé tvrdost, přilepené na lyži na dosedecí ploSe 103 opěrné plochy 102 předku chodidla. Hroty 33 мПЬ^с! směrem k povrchu lyže tak p*onkkaí do destičky 36 a zajlStuj přídavné sloltpůsobleě, které doplňuje spoj v místě vázání 2. Hroty 33 jsou umístěny podle již uvedené záeady v bezprostřední blízkosti pásma ohybu prodloužení £, zachyceného ve vázání 2, takže jejich zakotvení v destičce 36 je uskutečněno i v krajních polohách pasivního napnuťí nohy.

Ha obr. 10 je oblast umístění krotů 33 rozšířena do oblasti opření podmtku, takže jištění boty proti pohybům do stran se rovněž rozSiřuje ne celou plochu opření podrážky o lyži včetně opěrné plochy 104 paty. Bota 1 je rovněž opatřena podrážkou 2 s jazýčkovitý· prodloužení· & pro epojení s vázáním 2, a hroty 33j umístěnými jak bylo uvedeno výěe jednak v ' předli Části, kde spolupůsobí s měkkou destičkou 36, a jednak v obbiaslti podpatku, kde spolupůsobí s další měkkou destičkou 37. která zajišluje současně větěí postranní přidržování, neboí toto je umožněno po celém povrchu podrážky, a funkci tlumení nárazů piři návratu podpatku na lyži.

Obr. 11 a 12 znázorňuj ve formě řezu třetí variantu provedení konstrukčního principu, kdy hroty 33 první opěrky 100 jsou vytvořeny na podrážce boty. Bota £ mé podrážku 2 z materiálu, který je podtajný, avSak proti otěru a relativně tvrdý, takže splňuje podmínky pro naateiál první tvrdost. Ve své přední části za prodloužením £ je podrážka 2 opatřena vybráním 55. jehož hloubka i je větěí než výěka hrotů 33 vytvořených ne jeho dně. Toto konstrukční uspořádání zabraňuje předčasnému opotřebení hrotů 33 a může se omeeovat pouze na část v předku podrážky na rozdíl od řešení podle obr. 11, kde je v oblasti podpatku vytvořeno další vybrání 58. z jehož dna vystup jí hroty 33. Destičky 36. 37 z měkkého materiálu jsou tak umístěny jak pod předkem nohy, tak i pod podpatkem, tj. pod vybráními Ž5+ 58. Tloultka těchto destiček je o něco větší než je hloubka vybrání 55. £. zatímco plošné rozměry jsou mernní, než jsou půdorysy odppvíídjících vybrání, aby se ve vybráních mohl rozložit objem hmoty stlačené pod vahou lyžaře. Rovněž v tomto případě se úloha dessiček 36, 37 nnomezujn na potillcoviáTií. vystup^ících čássí podešve, ale spočívá i v tlumení nárazů při návratu nohy na lyži.

Nyní budou в odvoláním na obr. 13 až 21 podrobněěi vysvětleny rozdíly, které vynález přináší vzhledem ke známému stavu techniky a také nové výsledky vynálezem přinášené.

Konstrukce podrážek lyžařských bot spolupůsooících s hroty ummstěnými v patní . oblasti sestává z pásma A (obr. 15), které se může deformovat, a pásma B, které je téměř nepoddajné, aby zaústilo dobré držení nohy. Toto prakticky nedeformo^telné pásmo B pokrývá přibližně zadní polovinu podrážky i boty, kdežto deformovuaelné pásmo A je umístěno v zásadě v přední polovině podrážky, a to pro umožnění přesného výkyvu nohy při jízdě na běžeckých lyžích. Jelikož je kromě toho spoj boty s lyží J umístěn na špičce podrážky, kterou lze přirovnat k vetknuté konzole, rozkládá se síla F v podélné rovině xx'. vyvíjená nohou lyžaře (viz obr. 13, 14, 15), na dvě složky ležící ve svislé podélné rovině, a to svislou složku F1 orientovanou směrem - dolů a vodorovnou složku F2. orientovanou směrem dozadu.

Je.tedy patrné, že vzdálenost 1 mezi vetknutím (vázání 2)' a bodem působení síly F pokrývá celou délku podrážky £, což umožňuje značné ohybové momeněy. Ty nejsou na obbíž, probblháli výkyv nohy za nor^áních podmínek, ale s^távsaí se nežádoucími, pokud lyžař musí vykonávat takové pohyby, při nichž výkyv nohy neprobíhá ve směru osy lyže (bruslařský krok, reakce v zatáčkách, sjíždění se zdviženou patou). V těchto případech je síla F vůči srtslé podélné rovině xx' nakloněná, přičemž sklonový úhel sily F je umožňován deformací poddajné podrážky £ v předním pásmu A. Síla F se může rozkládat na tři složky' F1 ·. F2. F3 vyznačené na obr. 16, 17, 18, přičemž složka F3 probíhá v příčném smíSru.

Složka F£ působí ve stejném směru jako za nor^^^l^l^iích podmínek výkyvu podrážky, kdy ji dopravuje zpět na lyži, kdežto složka F3. οι^^ίο! (v případě obrázku) kolmo na osu podrážky £ vyvíí ohybový moment úměrný vzdálenosti 1 bodu ve tknutí ' ve vázání 2 od bodu působení síly F3.

Hlavním cieem vynálezu je zmeenšt nebo zrušit tento ohybový mcoleně, jehož vliv je obzvláště škodlivý pro vedení lyže ve výše uvedených situacích, a to . tím, že umístěním kotvicích hrotů 8 v pásmu A přední čiásii podrážky se zvýší od vázání 2 ukotvení boty na lyži proti bočním pohybům. Toto ukotvení se zvyšuje postupně s tím, jak se podrážka Z vrací na lyži J, takže se ohybový moment postupně zmenšuje se zma^ujcí se délkou pákového ramena (F3 x 1| > Fj x lj >Fj x j) (obr. 19, 20, 21).

Pásmo A předníčást! nohy je tedy dokonale ukotveno díky přítomnosti hrotů 8 nebo jiných prostředků pro postranní přidržování, přičemž přídavné ukotvení proti bočním pohybům zasahuje až do deformováaelné oblasti podrážky zajišťující pevně vedený ' náwrat na plocho na lyži, neboť podpatek boty potřebuje vykonat již jen několikamilimetrovou dráhu, aby vstoupl do záběru s . eventuálně příominými kotevními hroty podpatku, které jsou samy o sobě známy a které mohou zajistit doplnění celkového kotevního účinku prot,! pohybům do stran·

Claims (11)

1. PŘEDMĚT VYNÁLEZU

   1. Upevňovací soustava pro upevnění boty na lyži určené jako běžecká nebo turistická lyže, zahrnujcí vázáni umístěné pouze na špičce boty, a za ji šť ovací ústroj pro jištění boty na lyži v příčném směnu, sessá.vaaící ze dvou opěrek proti pohybům do stran, z nichž jedna je umístěna na podrážce boty a druhá je umístěna na horním povrchu lyže, přičemž první z těchto opěrek je tvořena alespoň jedním výstupkem . vytvořerým z mat^eú-álu první tvrdossi, například z acetalové pryskyřice o tvrdosti 75 až 85 podle Shora, a druhá opěrka je tvořena tělesem z pružného maatriálu druhé tvrdossi, která je nižší než je první tvrdost, například z elastomeemí látky o tvrdosti 35 až 45 podle Shora, vyznačená tím, že opěrka (100, 101), umístěná na podrážce (5) boty (1), leží na opěrné ploše (102) podrážky\(5), oddoovádaící předku chodddla, a opěrka (100, 101), umístěná na lyži, leží na dosedací ploše (103) opěrné plochy (102).předku chodddla. »
2. 2. Upevvnovací soustava podle bodu 1, vyznačená tím, že opěrky (100, 101)'jsou na podrážce (5) a na horním povrchu lyže (3) umístěny po celé délce dosedací plochy podrážky (5) až na za&ií konec opěrné plochy (104) pety.
3. 3. Upewnovací soustava podle bodu 1 nebo 2, vyznačená tím, že první opěrka (100) obsahuje nejméně jeden kuželovvtý hrot (8, 8', 33).

   I · · .
4. 4. Upevňovaaí soustava podle bodu 3> vyznačená tím, že kuželovité hroty (8) jsou uspořádány v alespoň jedné přímce, rovnoběžné s podélnou osou lyže (3).
5. 5. Upevmovací soustava podle bodu 3, vyznačená tím, že kuželovité hroty (8*) jsou uspořádány v alespoň jedné přímce, prObíhaící napříč vzhledem k podélné ose lyže.
6. 6. Upevviovací soustava podle bodu 1 nebo 2, vyznačená tím, že boční opěrka (100) obsahuje alespoň jedno žebro (10) s ostrou hranou (10a) obrácenou směrem vzhůru, zasazené do horního povrchu lyže.
7. 7. Upevňovací soustava podle bodu 6,· vyznačená tím, že žebra (10) jsou uspořádána na lyži s ostrými hranami (10a) na přímkách orientovaných s její podélnou osou. .
8. 8. Upevňovací soustava - podle bodu 6, vyznačená tím, že žebra (10) jsou uspořádána na lyži s ostrými hranami (10a) na přímkách orientovaných ^^j^í^ríč vzhledem k její podélné ‘ ose. ,
9. 9. Upevmovací soustava podle bodů 1 až 8, vyznačená tím, že druhá opěrka (101) obsahuje destičky (25, 26) vsazené do podrážky (5) boty.
10. 10. UpewíovacdC soustava podle bodu 3, vyznačená tím, že hroty (33) první opěrky (10°), umístěné na podrážce (5) boty, a vybíh^ící z podrážky (5) smířen k hornímu povrchu lyže (3), jsou vytvořeny s podrážkou (5) z ce^^vého kusu maaeerálu.
11. 11. Upevňovací soustava podle bodu 10, vyznačená tím, že hroty Í33) vybíhající z podrážky (5) jsou umístěny ve vybrání (55, 58) na spodku podrážky (5), jehož hloubka (h) je větší, než je výška (v) hrotů (33), a hrotům (33) každého vybrání (55, 58) je přiřazena ne horním povrchu lyže (3) destička (36, 38) druhé boční opěrky (101) o tloušťce větší, než je -yýška (v) hrotů (33), a která zapadá do vybrání (55, 58).