CS223962B2 - Spinning rotor for spindleless afterspinning machine - Google Patents

Description

Vynález se týká spřádacího rotoru pro bezvřetenový dopřádací stroj, který má schopnost samočištění.

Je známé, že rotor bezvřetenového dopřádacího stroje je obecně opatřen prstencovou skluzovou plochou, která sahá od okraje otevřeného konce rotoru radiálně směrem ven od oay otáčení rotoru a dolů do oblasti největšího průměru, kde vzniká sběrný povrch, na němž se ukládají vlákna. Bezvřetenových dopřádacích strojů s těmito rotory se používá pro hromadnou výrobu přízí a je tedy velice žádoucí, aby mohly pracovat vysokou rychlostí co nejdelší dobu. Spřádacím rotorům v bezvřetenových dopřádacích strojích se předkládají ojednocená vlákna, která obsahují menší nebo větší množství malých nečistot jako prachu, zlomků slupek apod. Když se tyto nečistoty vnikající do spřádacího rotoru spolu s vlákny zatočí do příze, neovlivňují nijak její jakost, poněvadž kritické nečistoty, jež by mohly způsobit přetrh příze, se z vláken odstraňují před zaváděním do spřádacího rotoru. Samotuý spřádací rotor však je těmito nečistotami ovlivňován velice nepříznivě, takže problém jejich odstranění se musí vyřešit, aby stroj mohl pracovat při dlouhé životnosti vysokou rychlostí.

Poněvadž vlákna se přivádějí v bezvřetenových dopřádacích strojích do spřádacího rotoru v rozvolněném nebo ojednoceném stavu, mohou se nečistoty smíchané s vlákny volně pohybovat, poněvadž ojednocená vlákna je v podstatě nepřidržují. Nečistoty oddělené od vlákmn se velice těžko znovu zachycují na vláknech, která vytvářejí na sběrném povrchu spřádacího rotoru stužku vláken, a to v důsledku rozdílných vlastností a tvaru nečistot a vláken. Nečistoty mají obecně větší hmotnost než vlákna a v důsledku toho jsou vymršiovány do drážky tvořící sběrný povrch větší odstředivou silou,než jaká působí na tiákna; to má za následek, že se nečistoty usazují a shromažSují v oblasti největšího průměru rotoru neboli v nejužším místě obvodové drážky tvořící sběrnou plochu, zatímco vlákna se pak ukládají na vnitřní stranu nečistot, to znamená na stranu přivrácenou k ose otáčení spřádacího rotoru.

Když es pak vlákna odtají přikaucováním na volný konec zapřádací příze, je obtížné přinutit nečistoty na vnější straně stužky, aby se .svinuly společně se zkroucenou přízí do jejího vnitřku, a to zejména v případě,·když mmjí neečstoty krychlový tvar. Neečstoty zbylé v oblasti největšího průměru sběrného povrchu rotoru jsou pak staačovány působením velké odstředivé síly a vytvoří postupně vrstvu usazenin, jejíž tloušika během delší doby spřádání postupně vzrůstá, takže poloměr křivossi té čásstL spřádacího rotoru, která má největší průměr, se zvětší oppoOi původnímu nejvýhodnějšímu poloměru. Stužka vláken na sběrném povrchu se roztáhne do šířky a působí ha ni slabší zkracovací účinek. Tím je velice nepříznivě ovlivňována vyráběná příze, která ztrácí pravidelnost, má menší zákrut a sníženou pevnost, takže její kvalt a je obecně zhoršena. Při bezvřetenovém spřádání je nezbytné, aby na stužku vláken působila silná zkracovací síla, takže zmenšený zkrut, vyvolaný usazenými nečistotami, prakticky znemožňuje rychlé bezvřetenové Spřádání.

Z předchozího je zřejmé, že k tomu, aby bezvřetenové dopřádací stroje mohly pracovat vysokou rychestí a s dlouhou životností při dobírá kvadtě vyrobené příze, je nezbytné, aby se zataránio usazování a shromažďování neččstot v ott-assi největšího průměru spřádacího rotoru na vnější straně stužky vláken.

V·japonském pat. spise čís. 52-12292 se popisuje skluzová plocha spřádacího rotora, po které kloužou vlákna do největšího průměru rotoru, se schodovitým průběhem;

tím se sleduje cíl, aby se nečistoty na · tomto schodovitém výstupku nucené oddděily od klouzajících vláken a přiváděly se wmltř rotoru před stužkou vláken uloženou na sběrném povrchu. Rotor této konstrukce vyhovuje do určité míry požadavkům, nčzajištujč však úplné svinutí nečistot do stužky vláken vznlkaaící na sběrném povrchu.

P5i pracích spojených s vynálezem bylo zjištěno, že k úplnému zavinutí oddělených nečistot do svinuté stužky musí nečistoty oddělené na schodovitém výstupku skluzové plochy přímo dopaSout na vnitřní stranu stužky vláken, nebo se dostat do její bezprostřední blízkosti, nečistoty usazené na vnější straně stužky vláken, to znamená v o^d.l^s^s^i maximálního průměru rotora, sé musí nucené svinout společně se stužkou vláken v přízi a mikroneCčstoty, které se shromaažuuj na dně spřádacího rotoru, se musí přímo zaccyyit na vnitřní straně stužky vláken nebo se přemis^t do její bezprostřední · blízkossi.

Předmětem vynálezu je spřádací rotor pro bezvřetenový dopiřádací stroj, jehož shora otevřená a zdola dnem uzavřená rotační komora, do níž vyčnívá odtahovací trubice, je omezena skluzovou plochou, která vychází z otevřeného konce rotoru radiálně sm^irem ven od osy otáčení k uzavřenému dnu a sestává z wiltřní skluzové stěny, na níž dopaadaí ojednocená vlákna, a z vnější skluzové stěny, na kterou tklbuzávvjí vlákna z vnitřní skluzové stěny, a vodicí plochou, která vychází od uzavřeného dna radiálně tm^гčш ven od osy otáčení k vnější sklůžové stěně a sestává z vnitřní vodicí stěny a z vněěší vodicí stěny, přičemž mější skluzová stěna a vnější vodicí stěna tvoří sběrný povrch pro ukládání vláken, která kloužou po vnitřní skluzové stěně a vněěší skluzové stěně skluzové plochy.

Poddtata vynálezu spočívá v tom, že vnitřní skluzová stěna svírá s rovinou kolmou к ose ^ot^áčení rotora úhel rovný 55 až 75% vnějm s^kluzov^á stěna svír^á s ^prodloužením vnitřní ^^^l^u^ov^^é stěny dhel rovný 10 až 35% a vněj^ší vodicí s^na svír^á s probouzením viitřm vodicí s^t^^ěn^y Sel rovný ²⁰ až .50°. ^podle výhoSSo význa^ku vynbezu svír^á vnější vodicí sttaa s voSrovnou rovinou Úhel rovný 5 až Ve sipřtóacím rotora podle vynbezu neschází ke shromažďování neeistot na sběrném povrchu, protože rotor má schopnost tamobinnéhb čištění a tedy umožňuje bezvřetenové dopřádání' při dlouhé životnossi stroje bez zhoršení kvalty výrobku.

Vynález bude vysvětlen v sc^visos!! s příkaddem provedení znázorněným na výkresu, kde značí obr. 1 osový řez spřádacím rotorem podle vynálezu, obr. 2 perspektivní pohled vysvětlující rozložení zapřádacích oblasSÍ, ve kterých se stužka vláken zakrucuje do volného konce zapřádací příze, obr. 3 a 4 diagramy vyssějlujíeí změnu délky úseků zapřádací oblasti při změně úhlu mezi skluzovou plochou a rovinou otáčení rotoru, obr. 5 křivky udávvjící změnu možssví zachycených neeistot v mg na 1 kg příze při změně úhlu A, obr. 6 křivky znázoonuujcí analogicky změnu množsví zachycených neeistot při změnách úhlu D, obr. 7 křivky onázzžňující rozdíl v množní zachycených nečistot v mg během doby předení v hodinách u rotoru s úhlem A a rotoru s oběma úhly A a D. podle vynálezu, obr. 8 křivky znázorňující rozdíly pevnc^si podle Lea meei přízemi vyrobenými v rotorech podle obr. 7 v závislosti na době provozu v hodinách a obr. 9 dílčí řez běžným spřádacím rotorem dosavadního typu.

Na obr. 9 je znázorněna část spřádacího rotoru popsaného v citovaném japonském pat. spise i. 52-12292; skluzová plocha J, na kterou se přiváděj ^znázorněným přívodním kanálem ojednocená vlákna, se skládá z vnó.třní skluzové stěny £ e vně^í skluzové stěny £, které tvoří na styčné hraně výstupek, takže nečistoty d se na tomto výstupku účinně oddělují od vláken, poněvadž na ně působí rozdílná setrvačná síla. V tomto spřádacím rotoru se vlákna vedou na sběrný povrch 2 ve drážky a při tomto pohybu kloužou po vnňtřní stěně £ a vněěší stěně J. Předpokládá se, že okčistžty £ o^c^o^ušt^ějí skluzovou plochu J na styčné hraně vni-třní a vnější skluzové stěny £, J a letí do prostoru pod vnější skluzovou stěnou J, kde se zachytí ve stužce vláken F; Nicméně vtak se značné m^nožst^íí nečistot d usadí v obb-assi největšího průměru netoH v nejužší čássi rotoru na vnější straně stužky F vláken, tedy na obr. 9 nalevo, a to zejména po delší době provozu dopřádacího stroje.

Na obr. 1 je znázorněn spřádací rotor podle vynálezu, který odstraňuje tuto nevýhodu. Skluzová plocha J sestává z vnntřní skluzové stěny £ a vnější skluzové stěny J stejně jako v citvairném pat. spise, poněvadž princip tohoto řešení, že totiž nečistoty oddělní od hrany meei vii-třní a v^ěší skluzovou stěnou £, J je velice účinný a do značné míry zabraňuje shromažďování nejistot na sběrném povrchu.

Podle obr. 1 sestává spřádací rotor s nuceným vzduchovým prouděním z rotační komory, která je soustředná s osou otáčení rptoru a má otevřený konec a uzavřené dno £. Obvodová skluzová plocha J vychází z otevřeného volného konce a probíhá radiálně tЫ^гkm ven od osy otáčení rotoru směrem k uzavřenému dnu £. Od uzavřeného dna j. vybíhá prstencová vodicí plocha 8 radiálně směren ven ke skluzové ploše J, s níž společně tvoří sběrný povrch £. Skluzová plocha J sestává z vnntřní skluzové stěny £ a vnější skluzové stěny 2« přčeemž vnntřní skluzová stěna 1 svírá s prodloužením druhé vnější skluzové stěny J úhel A.

Vnněší skluzová stěna J svírá s vodorovnou rovinou úhel B. Vn-třní skluzová stěna £ svírá s vodorovnou rovinou úhel £. Rovněž vodicí plocha 8 sestává z vnntřní vodicí stěny £ a z vněěší vodicí stěny 1, přičemž vnější voddcí stěna 2 a prodloužení vnitřní vodicí stěny £ svírá úhel j). Vnněší vodicí stěna 2 svírá s vodorovnou rovinou úhel E. V^elikost lihlu £ je om^j^i^na na todnotu 55 a^ž 75° ta^k a^by lycMest ^touzání vláton. stO^uI^cI ke sběrnému povrchu £ a vytvářejících stužku F se udržovala na vhodné ve^^ssi. Úhel £, ^který ^by nebyl v mezíc^{h 55} a^{ž 7}5°, b^y totiž zp^ůso^bovvl^, že ^by se vl^ákna ukHdala v přízi nestennoměrně a náhodně, čímž by se z^c^oŽ^šla jakost příze.

Vlákna se při provozu zaT^t^č^d^ějí v ojednioceném stavu přívodním kanálem 11 do komory spřádacího rotoru a ucládají se působením odstředivé síly na skluzové ploše J a po ní kloužou na sběrný povrch 2. Odtud se odtahuuí tím, že se zakruccu! do volného konce 10 zapřádací příze, přičemž se dottýlcejí vněěší skluzové stěny J. Volný konec 10 příze se sppoitě odtahuje z rotoru odtahovací trubicí £3, která vyčnívá víkem 12 rotoru do rotační komory a je souosá s osou otáčení rotoru.

Aby se znemožn^o usazování n^čči^ltot ji, které se oddděí od vláken na výstupku mezi oběma skluzovými stěnami £, J na vnější straně a ·stužky F vláken, mmus! se tyto nečistoty zachytit na vnitřní straně b stužky £ dřív, než'vniknou na sběrný povrch j2. K- tomuto účelu je nezbytné, aby úhel A ležel v takovém rozmeeí, aby nečistoty přicházely do optimání polohy, ve které směřují bu3 přímo nebo do blízkosti vnitřní strany jb stužky F vláken, takže působením odstředivé síly vniknou - do vnitřku stužky £. V případě, že únel A je větší než uvedené rozmezí, dostanou se nečistoty & do nevýhodné polohy příliě daleko od vnitřní strany 2 stužky F a současně se poruší vzájemná poloha vláken -v přízi, třebaže i při této hodnotě úhlu A dochází k účinnému oddělení neečstot 2 od jednooiivých vláken. V případě, že úhel A leží pod tímto rozmezím, přijde značné mnos^! nečistot 2 spolu β vlákny na sběrný povrch 2.

I když je úhel A v uvedeném rozmeeí, existuje možnces, že nečistoty £ dopadnou na sběrný povrch - -2, to znamená na vnější stranu a stužky F. Podle vynálezu bylo zjištěno, že i -tyto oeZittoty 2 lze zavinout do stužky F tím, že se prodlouží zapřádací oblast, ve které se stužka F podrobuje na sběrném povrchu 2 zckrucování.

Podle obir. 2 až 4 lze zapřádací oblast rozddělt v oblast X, která sahá od místa, v němž stužka F opouutí sběrný povrch 2, do polohy, kde stužka F opouuší skluzovou plochu 2 - a spojuje se s koncem 10 zapřádací příze, a na oblast Y, ve které stužka F vláken leží na sběrném povrchu 2. Třebaže celou zapřádací oblast přirozeně určuuí podmínky při spřádání, lze délku obbacsi X na vnější skluzové stěně 2 nastavovat změnou úhlu B, protože silová složka Sb (obir. 3 až 4) ve směru vnější skluzové stěny 2 se mění s úhlem B, i když odstředivá síla Sc je konstanOní.

Z ob]?. 3 a 4 je patrné, že čím menší je úhel B vnější skluzové stěny 2» tím - je větší silová složka Sb, takže místo, ve kterém stužka F vláken opouuší vněěší skluzovou stěnu 2, se příliš přibližuje sběrnému povrchu 2, což má za následek zmeeiSenií délky obbacsi čím je naopak úhel B větší, tím - se zi^^uje silová složka Sb. což má za následek vzrůstající délku obbacsi X. Zmenšováním úhlu B lze tedy změn0ovat oblast X a prodlužovat oblast Y. To znamená, že stužce F vláken na sběrném povrchu 2 lze udělovat zvýšený zákrut, čímž se zvětší pravděpodobnoot, že nBečstoty 2 na vnější straně a stužky F se -do ní zavinou.

Z předchozího popisu týkajícího se úhlu A a B je zřejmé, že tyto úhly A a B musí - být slučitelné se zmíněným požadavkem, aby se totiž nečistoty 2-opoojšёřící hranu mezi skluzovými stěnami í, 2 pohybovaly do optimální polohy a aby se nečistoty -2 na vněěší straně a stužky F svinuly společně s ní. Byla již navržena řada spřádacích rotorů, které maj úhly odpooíídCící vynálezu polohou, nikoli však velikostí, a korespondují úhlům A a B v rotoru podle vynálezu.

Tak například v ammeickém pat. spise čís. 3 822 541 se popisuje spřádací rotor, kde průměr sběrného povrchu ve tvaru drážky je nejméně jzdenáctOnSsoЪkem výšky otevřeného konce rotoru nad dnem této drážky, tck aby nečistoty byly vynášeny z rotoru proudem vzduchu. Holota 5⁰° odpoo^dCící úhlu A však je uve^na nejen bez uvOení shora chovaných úvah nýbrž i ppíIíš veliká, takže nečistoty oppouštěící skluzovou plochu nemohou dosáhnout optimální polohy. Mimo to p^i tck velkém úhlu - se vlákna ukládej na sběrný povrch v neuspořádané poloze. .

Ammeický pat. spis čís. 4 058 964 popisuje s^iřádi^<^:í rotor, jehož sběrný powrch ve form^{ě d}r^ážky sest^áv^á z dvou . ploch ^které s^polu sv^aj úhel alfa meei 45 a 90°. Dno ^drá^žky tvořící sběrný povrch má poloměr od 0,1 do 0,5 mm, a osa úhlu alfa svírá s rovinou otáčení drá^žky úhel ^betc v rozmezí ⁰ až 4⁵°, ^přičem^ž směr odtahování vlá^n svírá s osou o^táčení úhel v rozmezí ⁰ až 25°. Tyto ho^dnot^y nebyty stcnoven^y ne z^áklad^ě úvah k^ré v^dl^y k vytvoření vynálezu, přieemž poslední cmeeický pat. spis se. vůbec netýká úhlu A.

DaCší cmeeický pat. spis čís. 3 520 122 popisuje spřádací rotor, který může stlačovat vlákna před jejich zkroucením v přízi. Pro tento rotor platí totéž - vysvěcení jako - pro rotor podle zmíněného US pat. spisu 3 822 541.

Další americký pat. spis čís. 3 812 667 popisuje spřádací rotor, ve kterém se vlákna shromažďují na sběrném povrchu ve formě proužku s trojúhelníkovým průřezem, který se snadno zakrucuje. I pro tento rotor platí úvahy uvedené v soovOslooti s americkými pat. spisy čís. 3 822 541 a čís. 4 058 964.

U přihlédnutím ke zjittný^m požadavkům a poznatkům byly v rámci vynálezu provedeny četné ^pokus^y se ^spř^ádac.ími rotory jejichž úhel C b^yl najoříktod ⁶⁰°. Výsledty tochto ^pokus^ů jsou shrnuty graficky na obr. 5, kde na ose úseček jsou vyneseny úhly A, B a na ose pořadnic množsví usazených neečstot v mg na 1 kg příze. Z těchto křivek je zřemé, že křivka I se týká rotoru s největším vnitřním průměrem Z = 50 mm, průměrem otevřeného konce = 40 mm a vnějším průměrem 46 mm vnitřní vodicí stěny 6. Tento rotor se otáčel rychlostí 60 000 ot/min. Křivka I má v podstatě stejný ·průběh jako křivka II. která ' se týká rotoru s největším vnitřním průměrem Z = 65 mm, průměrem otevřeného konce rovným 53 mm a průměrem vnitřní vodicí stěny 6 rovným 61 mm, který se otáčel rychlostí 36 000 ot/min. Je zřejmé, že samotným vytvořením úhlu A se množsví uvoli&ých nebo zachycených neečstot podstatně zmenší ve srovnání se známým rotorem, kde úhel A = 0, a že když úhel A přesáhne velikost 35% zvětoí se mnhUÍ nutoomá^áý^ le^stot.

Toto zvýšené množsví usazených n^^^č.sltot je pravděpodobně důsledkem toho, že v případě úhLu A nad 35° se nečistoty, oddělej od jedn^livých vl^ei na hratá meni skluzovými stěnami 4, í nemohou pohybovat do optimální · polohy na vnitřní straně i stužky F vláken, a že nečistoty d na v^^^jší straně a stužky F vláken se nemohou z^cchtt”t nebo svinout spolu se stužkou F.

^Z obr. 5 je ted^{y p}atrlé^{, ž}e úhel A má le^žet v mezích ¹⁰ a^{ž 35}° a má být s výhodou 25^O. ^V · případě ^že únel A je větoí ne^ž 35% je nebezpečí ^že o^L^^áínl k^uza^cí · po v^třní skluzové stěně 4 se odtrhnou od oně^í skluzové stěny i nebo se prudce otočí na přechodu meei skluzovými stěnami 4, £ od vnitřní skluzové stěny 4 Ke druhé onějií skluzové stěně £, To má za následek, že vlákna ρřirelnlкu na sběrný povrch 2 v různoběžné, náhodné poloze, čímž se zborSí jakost příze.

Obr. 7, kde na ose úseček je vynesena doba předení v hodinách a na ose pořadnic mni^s-ví usazených neečstot v jednom rotoru, ukazují křivky. III a IV hodnoty příslušné roto*·, ru, jeho^ž úhel A se rov^ 25°. U tochto rotorů je mniěžtoí usazených nečistot ^po 20 todirách provozu větší než 100 mg na jeden rotor. Mniožsví neečstot usazených v takové velké míře sice neooOioňuje nepříznivě jakost příze, a pevnost σ příze podle Lea lze udržet v přípustných mezích i po 20 hodin provozu, jak je patrné z křivek J a V. na obr. 8. Křivky III až VI však ukazuj nebezpečí zhoršení kvaHty vyráběné příze, když doba provozu dopřádacího stroje překročí 20 hodin

Aby bylo možno dále zmenlovat množsví zachycených neečstot, byla prováděna analýza nečistot zachycených na vnější straně stužky F vláken. Bylo ajištёnl, že tyto .nečistoty jsou z největší čás^si mikroskopické zlomky slupek, malé iopky, mikroskopická vlákna apod·, které jsou v následujícím textu uváděny jako mikronlečstott· Byly hledány a nalezeny faktory, které umoonuuí zachycení těchto neeistot na vnitřní strně stužky.

Je známé, že ojednocená vlákna se zaváděj do spřádacího rotoru s dostatečnou počáteční rychlc^sí, áby mohla dopadnout na vnitřní skluzovou stěnu 4· Taková rychlost však umoožuiue, aby nečistoty s větší hmooniosí než vlákna nara^ly na vnitřní skluzovou stěnu 4· Potom však oikrknerčstott se v důsledku své malé hmoonnosi zastaví a spadnou ia uzavřené dno 1 rotoru, ze kterého pak klouzaj radiálně směrem ven podél vodicí stěny 8 až do sběrného povrchu 2. působením odstředivé síLy. Mimoto se · zdá, že zvětšená zapřádací oblast Y má omezeiný účinek při svinování neečstot do stužky F vláken. Aby bylo možné snižžt mniožtoí zachycených neečstot na iejmenší hodnotu, muuseí · se oiikrknlečstott, které se poHwbuuí od dia 4 směram ke sběrnému povrchu 2, znovu smíchat se stužkou F vláken dřív, než dojdou na sběrný povrch 2. Podle vynálezu k opětnému promíchání oikronleistot dochází tím, že tyto mikronlečstott přeskočí na hraně mezi . oběma vodícími stěnami 6, £ do optimální polohy, kde mohou buí přímo opadnout в/nebo se přiblížit do nepatrné k vnitřní střené & stužky F.

Podle ^obr. 1, znázooňujíc^ího spřádací rotor ^podle vynálezu, ^írá viiějéí vodicí ^sté^ne 7. e prodloužení vnntřní vodicí stěny 6 úhel D. Hodnota úhlu D je velice důležitá pro to, aby mikronnčistoty přeskočily ne styčné hraně obou vodicích stěn 6, χ do optimální polohy. Poněvadž vnější vo^dc:í stěna 1 vytváří společně s vnější skluzovou stěnou 2. sběrný povrch 2, může se úhel - E mmnnt pouze v nepatrných mezích. V případě, kdy úhel sevřený mezi vnější skluzovou stěnou g a vněěší vodicí stěnou J je ppíliš mmaý, je nebezpeeí, že velké nečistoty se začistí ^a osaiíní v nejužší drážky tvořící sběrný povrch 2. 7 důsledku toho je velikost ^úhLu E omezena na hodnotu 5 ^- až 10°. ^- Lze pře^dpokl^ádat^, že mikronⁿčistoty.^, které kloužou po dnu X, se pak potybuuí k vnntřní straně b stužky F vláken přeskokem na styčné hraně meei oběma vodicími stěnami 6, χ pokud je úhel D v daných meeích.

Obr. 6 ukazuje křivky- udáwjící mnžžsví usazených nečistot v mg na 1 kg příze, vynesené na ose pořadnic, a úhly D vynesené na pse úseček. Křivky VII a VIII byly získány při pokusech s rotorem, je^ho^{ž ú}hel A se rovn^á· 25% největší v^třní ^průměr Z = 55 mm, a rychlost otření ⁶0 000 ot/min a s ^druliým rotorem^, který mmi úhel A = 25°, největší vnntřní průměr Z = 65 mm a rychlost otáčení 36 000 ot/min. Z křivek VII a VIII je zřejmé, že množsví usazených n^Ž5čs1tot v rotorech se amenšuje se zvyšováním velikoste úhLu D. To znamená, že čím víc se úhle D Híží nule, tím větší - mo0sSví mikronnlistot vniká na sběrný . povrch 2, poněvadž nemohou přeskakovat přes hranu mezi oběma vodicími stěnami. 6, χ.

Předpokládá se, že mikronnlistoty kloužou po v^ěší vodicí stěně X na sběrný povrch 2 každou mezerou mezi spodní stranou stužky F vláken a vnější vodicí . stěnou - X působením odstředivé síly, přUemž jejich - svinutí spolu se stužkou F je vzIíci obtížné, poněvadž jsou lehké a malé. Z obr. 6 je dále zřejmé, že zvyšování velikosti úhlu D, zejména v rozmezí ²⁰ až 50°, způsobuje odlétev^í mikronn^stot ^podél přerušované č^ár^y na obr. 1 ^, takže bu3 přímo dosednou na vnntřní stranu £ stužky F vláken nebo se dostanou.do její bezprostřední Hízkoste, takže - se mohou svinout spolu s ní a neuss^! se na stěnách. Ze srovnání obr. 5 a 6 je zřejmé, že mnžžteí usazených nečistot se zmeenilo na pouhý zlomek pprooi případu rotoru, jehož úhel D=O (obr. 5).

Třebaže mK>ožsví usázených nečistot se příliš n^zv^šlo ani v případě, kdy úhel D . byl věteí než ⁵°⁰, je tato přílte^ velikost nevýhodný pon^a^ se ^pa^k projevuje ne^zpečí, -že θikronelistoty se zastaví na cestě k hraně θθζΙ oběma vodicími stěnami 6, χ a že vytvoří větší shluk, - který se odtrhne od vn^řní vodicí stěny 6 a přeskoč í do stužky F, čímž zhoo^Sť. jakost vyrobené příze.Úhel D má te^dy tetet v mmzíc^{h 20} až 5⁰ °C a má mít s výhodou todnotu 35°. ”

Křivky IX a X na obr. 7 u^dáávaí mo0sSví zachycených v oávVslosti na době ^spřádání ^pro rotor s úhlem A = 25°, úhlem D = ³⁵°, s nejv^ším vnitřním prům^em ^Z = ⁵⁵ mm a s rychlostí otření ^{60 000} . a pro touhý rotor s ^úhly A = 2⁵% D = 3⁵% nejv^ím vnitřním průměrem Z = 65 mm a rychlostí otáčení 36 000 ot/min. Jak je zřejmé z křivek IX a X, množte! zachycených nečistot se podstatně změnilo ve srovnání s rotory, jejíchž úhel D = O, jak ukazují křivky III a IV.

Křivky XI a XII na obr. 8- udúvvaí- pevnost σ podle Lea v oálVslosSi na době spřádání pro stejné rotory, které byly podkladem pro vynesení křivek IX a X. Z obr. -8 je zřejmé, ž^e příze vyrobené pomooí rotorů s úhlem A = 25° a úhlem D = ³⁵° maaí zvýtenou ^pe'vi^<^j^^<^ ^podle Lea ve srovnání s přízí vyrobenou v rotorech, jejcehž úhel D = 0.

Třebaže citovaný βιθθζΙο^ patent spis čís. 4 088 964 znázorňuje úhel odppovddajcí polohou, nikooi však hodnotou úhlu D podle vynálezu, nikde v popise není vysvětlen tento úhel a jeho důležžtost. Totéž platí i pro spřádací rotor podle zmíněného ameniclého pat. spisu čís. 3 520 122. _e

Je tedy zřejmé, že vynález přináší spřádací rotor pro bezvřetenové spřádací stroje, ve kterém nedochází к usazování nečistot na sběrném povrchu, takže rotor může pracovat s vysokou dopřádací rychlostí a s dlouhou životností, aniž by docházelo ke zhoršení jakosti vyráběné příze.

Třebaže byl vynález popsán v souvislosti se spřádacím rotorem s nuceným vedením vzduchu, lze jej samozřejmě aplikovat i na rotor bez nuceného vzduchového vedení, kdy přináší stejné výhody.

Claims (2)

1. Spřádací rotor pro bezvřetenový dopřádací stroj, jehož shora otevřená a zdola dnem uzavřená rotační komora, do níž vyčnívá odtahovací trubice, je omezena skluzovou plochou, která vychází z otevřeného konce rotoru radiálně směrem ven od osy otáčení к uzavřenému dnu a sestává z vnitřní skluzové stěny, ne nfž dopedají ojednocená vlákna, a z vnější skluzové stěny, na kterou sklouzávají vlákna z vnitřní skluzové stěny, a vodicí plochou, která vychází od uzavřeného dna radiálně směrem ven od osy otáčení к vnější skluzové stěně a sestává z vnitrní vodicí stěny a z vnější vodicí stěny, přičemž vnější skluzová stěna a vnější vodicí stěna tvoří sběrný povrch pro ukládání vláken, která kloužou po vnitřní skluzové stěně a vnější skluzové stěně skluzové plochy, vyznačující se tím, že vnitřní skluzová stěna (4) svírá s rovinou kolmou к ose otáčení rotoru úhel (C) rovný 55 až 75°, vnější skluzová stěna (5) svírá s prodloužením vnitřní skluzové stěny (4) úhel (A) rovný 10 až 35°, a vnější vodicí stěna (7) svírá s prodloužením vnitřní vodicí stěny (6) úhel (D) rovný 20 až 50 °C.

2. Spřádací rotor podle bodu i, vyznačující se tím, že vnější vodicí stěna (7) svírá s vodorovnou rovinou úhel (E) rovný 5 až 10°.