CS215117B2

CS215117B2 - Thermally hardenable enamel adhesive varnish

Info

Publication number: CS215117B2
Application number: CS794248A
Authority: CS
Inventors: Peter Heim; Karl Borer; Werner Allemann
Original assignee: Schweizerische Isolawerke
Priority date: 1978-06-21
Filing date: 1979-06-20
Publication date: 1982-07-30
Also published as: USRE31193E; PL120439B1; DK258579A; FI791967A7; AU4826579A; ZA793073B; DD144422A5; RO79770A; JPS5733308B2; PT69791A; IN150383B; HU182680B; AU523022B2; IL57602A0; EP0008811A1; DE2960886D1; CA1142285A; IL57602A; JPS5527386A; EP0008811B1

Description

Vynález se týká tepelně tvrditelného emailového lepicího laku. Takovéto produkty se také označují jako „spékavé laky” a představují roztok tepelně tvrditelného emailového lepidla, které po odstranění rozpouštědla nejprve při takzvaném procesu spékání, to znamená při přívodu tepelné energie, změknou a potom se vytvrdí.

Emailový lepicí lak podle vynálezu je v podstatě roztokem tepelně tvrditelné směsi určité polyhydantoinové pryskřice, polyhydrolxypolyetherové pryskyřice (která může být také označována jako fenoxypryskyřice) a polyuretanové pryskyřice v určitém hmotnostním poměru a je vhodný obzvláště jako povlak pro tepelně vysoce odolná drátěná vinutí izolovaná lakem.

Tak se mohou například vinutí pro tepelně a mechanicky vysoce namáhané elektromagnetické cívky, vyrobená z drátů s tepelně odolnou lakovou izolací, potažená emailovým lepicím lakem podle vynálezu, spékat, neboť potah při dostatečném přívodu tepla roztaje. Současným tlakovým působením, kterého se dosáhne buď tahem působícím při navíjení, nebo spékáním v šabloně tlakového zařízení, se vyplní dutiny mezi dráty a při dalším přívodu tepla se potah chemickým zesítěním vytvrdí.

Lakem izolovaná drátěná vinutí s potahem emailového lepicího laku, označovaná jako „spékané lakované dráty”, jsou již mnoho let na trhu. Jde přitom o elektricky vodivé dráty, které jsou opatřeny normální spodní izolační vrstvou z běžného laku na dráty a vrchní vrstvou z emailového lepicího laku, popřípadě spékavého laku. Spodní vrstva (která se označuje jako základní izolace, popřípadě jako základní lak) představuje vlastní izolaci a musí být vytvořena z takového materiálu, který mimo jiné není nežádoucím způsobem ovlivňován podmínkami spékání emailové lepicí vrstvy. Horní vrstva slouží ke slepení jednotlivých závitů drátů navzájem, takže se mohou vyrobit nejrůznější cívky pro elektromagnetické účely, bez toho, že by se musely cívky dodatečně zpevňovat napouštěcím lakem. Takovéto cívky se mohou spékat za velmi různých podmínek, které se přizpůsobují velikosti a tvaru cívek, například zahříváním v tepelné komoře, přívodem horkého vzduchu při navíjení nebo proudovým nárazem po navinutí.

Známé materiály, které byly dosud používány jako emailová lepidla (které označují také jako vázací látky nebo lepicí vrstva) pro potahování lakovaných izolovaných drátů, se mohou podle svého chování za tepla rozdělit do dvou skupin:

A. Při normální teplotě nepoddajné elastické termoplasty (které se nověji označují jako „plastomery”), které se bez chemické změny libovolně často reversibilně dají ohřát až do plastického stavu.

B. Při normální teplotě nepoddajné elastic ké tepelně tvrditelné směsi termoplastů (plastomerů), které již při jediném zahřátí přejdou přes plastický stav vlivem chemického zesítění (to znamená vytvrzením) na takzvané duromery.

Emailová lepidla ze skupiny A, která obsahují termoplastické umělé pryskyřice, jako je například polyvinylbutyral, polyamidy, polyestery a podobně, se výborně osvědčují, pokud provozní teplota vinutí drátů takto vyrobených leží při použití pod bodem měknutí emailového lepidla. V oblasti měknutí, to znamená v plastickém stavu, však lepivý efekt emailového lepidla prudce klesá. V důsledku toho se může vinutí deformovat a nakonec i rozpadnout.

U skupiny A závisí tedy provozní teplota mimo jiné na plastických vlastnostech emailového lepidla. Na plastických vlastnostech závisí však také potřebná spékací teplota, která proto nemůže být zvolena libovolně vysoká. Pro emailová lepidla, která zůstávají termoplastická, skupiny A, je tedy rozsah použití vždy Ohraničen vyššími teplotami. Přesto mají tato emailová lepidla určitý význam, neboť se vyskytuje mnoho oblastí použití, kde nepřicházejí v úvahu žádné vysoké teplotní požadavky a nemohou tedy nastávat žádná přetížení.

Emailová lepidla skupiny В nacházejí v posledních letech obzvláštní uplatnění, neboť se zjistilo, že pouze za použití takovýchto tepelně tvrditelných emailových lepicích laků se dají zhotovit po spékacím procesu taková vinutí, která také při vysokém mechanickém i tepelném namáhání zůstávají tvarově stabilní. Tím se otevírají pro spékané lakované dráty zcela nové oblasti použití, obzvláště v oborech, které byly dosud vyhrazeny vinutím preparovaným napouštěcími laky, obzvláště u vinutí elektrických motorů.

Vynález dále zvyšuje dosavadní trend vysokých požadavků na tepelnou stabilitu vinutí, neboť v současné době jsou známy základní laky pro lakovou Izolaci elektricky vodivých drátů, které umožňují provozní teplotu v oblasti přes 200 °C. Tyto základní izolace se mohou obzvláště výhodně převrstvovat tepelně tvrditelnými emailovými lepicími laky (spékavými laky) s trvalou tepelnou odolností, čímž se získají spékané lakované dráty pro výrobu spékáním zpevnitelných vinutí.

Také zvyšující se zájem o ochranu životního prostředí zvýhodňuje použití takových emailových lepicích laků, neboť při zpevňování vinutí napoštěcími laky se na rozdíl od zpevňování spékáním odpařuje nebo uvolňuje vždy větší množství více nebo méně jedovatých rozpouštědel nebo reaktivních zřeďovadel.

Pro tepelně tvrditelné emailové lepicí laky bylo dosud navrženo použití následujících tepelně tvrditelných směsí pryskyřic ze skupiny B:

směsí epoxidů s isokyanáty (patent GB č. 1 285 463), směsí epoxidů s melaminovými pryskyřicemi nebo fenolovými pryskyřicemi (patent CH č. 505 446), směsí polyetherů s kopolyainidy a isokyanáty (patent GB č. 1 424 743) a směsí polyesterimiduretanů s fenoxypryskyřicemi (DE-OS 24 43 252).

Z uvedených návrhů přináší obzvláště poslední větší technický pokrok. Pomocí · tohoto emailového lepicího laku, popsaného v uvedeném DE-OS, je možno bez problémů provádět povlaky na výhodně tepelně stálé lakem izolované dráty tepelné třídy F (155 stupňů Celsia) až H (180 stupňů Celsia).

Tyto povlaky jsou podobně jako základní izolace dobře stabilní při skladování, takže se spékané dráty při skladování nemění a zůstávají dobře navíjitelné · a spékatelné. Výše uvedené tepelné třídy jsou definovány v publikaci 85 (1957) Bureau Centrál de la Commission Electrotechnique Internationale, Geněve, v následujícím zkracováno na CEI.

V praxi se také ukázalo, že se dají za pomoci výše uváděného DE-OS vyrobit magnetické cívky pro elektrické motory tepelné třídy F až H, které se v praxi a provozu chovají minimálně tak dobře, jako odpovídající magnetické cívky, které byly zpevněny napouštěcím lakem a které odpovídají třídě F až H.

Pro cívky, které jsou mechanicky a/nebo tepelně ještě více namáhány (například rotorová vinutí elektromotorů tepelné třídy F až H a vyšších, magnetické a rotorové cívky pro ruční přístroje, samonosné cívky a cívky vystavené po krátký čas teplotám přes 25o °C) se však emailový lepicí lak podle DE-OS č. 24· 43· 252 již nehodí,, neboť již nepostačuje buď tvarová stabilita při zvýšených teplotách, nebo trvalá tepelná stálost všeobecně, nebo tepelná odolnost při přetížení cívek.

Na druhé straně se také ukázalo, že obzvláště u malých cívek jsou požadovány pokud možno krátké doby spékání, aby se cívky mohly co nejlevněji vyrábět. Může však být značně problematické použít emailový lepicí lak, který může například při teplotě 180 °C nebo ještě nižší a během několika minut spékáním tepelně ztvrdnout, neboť tyto laky mohou již při odstranění rozpouštědla po potažení drátů izolovaných lakem minimálně částečně vytvrdit, takže následující zpevnění vinutí , zhotoveného z hotových drátů se spékavým lakem nemůže již probíhat bezvadně.

Kratší spékací časy se dají realizovat přesto mnohem jednodušeji při teplotách spékání pres 200 °C. V tomto , případě se musí vytvrzovat ovšem podstatně rychleji než u známých emailových lepicích laků. Kromě toho musí být základní lak pro základní izolaci a emailový lepicí , · lak uvedeny do dobrého vzájemného souladu, aby drát se spékaným lakem neutrpěl při uvedených vyšších spékacích teplotách žádnou škodu. Nesmějí mimo jiné vznikat žádné trhlinky vlivem tepelného šoku a základní izolace nesmí změknout. Emailový, lepicí lak musí však rychle měknout a potom musí podstatně rychleji a lépe zesíťovat, než u , dosud známých tepelně tvrditelných emailových lepicích laků.

Při zhotovování větších cívek se však rychlé spékání nedá lehce provádět, neboť rychlejší zahřátí a ochlazení větších hmot cívek je velmi obtížné a mimo jiné vede k většímu mechanickému pnutí uvnitř cívky. Oproti tomu se dá výroba větších cívek při mírnějších podmínkách, například vícehodinovým uložením cívek při teplotách pod 200 °C, výhodně při teplotě maximálně 180 stupňů Celsia, v tepelné skříni. Tento způsob probíhá zcela bez problémů a získají se velmi dobré cívky s optimálně vyrovnanými vlastnostmi.

Se zřetelem na různé způsoby spékání se dá, tepelně tvrditelný emailový lepicí lak pouze potom prakticky universálně použít k potahování lakem izolovaných drátů, když emailové lepidlo je na jedné straně tavitelné již od teploty 180 °C, ale v souvislosti s tím je pomaleji tvrditelné, avšak na druhé straně při teplotách nad 200 °C, výhodně při teplotách nejvýše 220 °C, se může pokud možno rychle spečením tepelně vytvrdit. Tvrditelný lepicí lak, který se musí spékat při teplotách vyšších než 220 °C, je také pro menší cívky nevhodný.

Uvedené vlastnosti jsou výhodné také pro další technologii zpracování, a to pro výrobu komplikovaně tvarovaných cívek, které se tvarují ve více stupních, přičemž je nutná plastická formovatelnost lepicího laku. Takto se totiž dráty potažené tepelně tvrditelným spékavým lakem zahřejí na teplotu pod 200 °C, přičemž zůstane povlak v plastickém stavu, kdy je ještě formovatelný. Potom je možno dráty ještě znovu formovat. Při konečném tvarování se mohou dráty opatřené tepelně tvrditelným lakem tepelně vytvrdit.

Cílem vynálezu tedy je objevení nového tepelně tvrditelného emailového lepicího laku, jehož lepivé pryskyřičné komponenty jsou bez problémů tvrditelné spékáním výhodně již při teplotách od 180 °C, maximálně však při teplotě 220 °C. Při teplotách nad 200 °C mají rychleji a silněji zesíťovat, než dosud známé tepelně tvrditelné lepicí složky, a po vytvrzení (zesítění) při zvýšených teplotách mají být tvarově stálé, podstatně odolnější vůči vysokým teplotám a tepelně méně rozrušitelné, než dosud používané lepicí složky tepelně tvrditelných laků.

Samozřejmě musí být splněny rovněž požadavky na stabilitu při skladování, zpraco215117 vatelnost a podobně. Tento tepelně tvrditelný emailový lepicí lak se výhodně má používat na potahování drátů již známým způsobem izolovaných tepelně stálým izolačním lakem za účelem výroby tepelně tvrditelných spékavým lakem potažených drátů.

S překvapením bylo zjištěno, že použitím emailových lepicích laků na bázi tepelně tvrditelné směsi roztoků polyhydantoinové pryskyřice, polyhydroxypolyetherové pryskyřice (fenoxypryskyřice) a polyuretanové pryskyřice je možno vyrobit na tepelně odol ným izolačním lakem izolovaná drátěná vinutí tepelně tvrditelnou emailovou lepicí vrstvu, která podstatně lépe splňuje všechny výše uváděné požadavky, než všechny dosud známé lepicí laky.

Tepelně tvrditelný emailový izolační lak podle předloženého vynálezu je vyznačený tím, že obsahuje roztok tepelně tvrditelné směsi, skládající se z

a) 20 až 80 % hmotnostních polyhydantoinové pryskyřice lineární a/nebo rozvětvené struktury, která odpovídá vzorci

R \ R-C —

I I

II o přičemž

R mohou mít stejný nebo rozdíný význam a značí vodíkový atom nebo alkylovou skupinu s 1 až 4 uhlíkovými atomy,

X může mít stejný nebo rozdílný význam a značí vždy alifatický, cykloalifatický, heterocyklický a/nebo aromatický vazný člen a n značí kladné číslo s hodnotou odpovídající specifické viskozitě, jehož 1% roztok v kresolu DAB V při teplotě 20 °C má specifickou viskozitu v rozmezí 0,2 až 1,5,

b) 5 až 65 % hmotnostních polyhydroxypolyetherové pryskyřice, popřípadě fenoxypryskyřice lineární a/nebo rozvětvené struktury vzorce

přičemž značí

Y dvojmocný alifatický, cykloalifatický, heterocyklický a/nebo aromatický zbytek, m kladné číslo s hodnotou odpovídající specifické viskozitě, p kladné číslo s průměrnou hodnotou 1 až 30 a q kladné číslo s hodnotou odpovídající specifické viskozitě, jejichž 1% roztok v kresolu DAB V při teplotě 20 °C má specifickou viskozitu v rozmezí 0,2 až 1,5, a

c) 3 až 40 % hmotnostních polyuretanové pryskyřice lineární a/nebo rozvětvené struktury, která sestává minimálně ze 4 % hmotnostních z uretanových skupin vzorce

O z

—NH—C \

Čije jíž 1% roztok v kresolu DAB V má při teplotě 20 °C specifickou viskozitu v rozmezí

0,1 až 1,0, vztaženo na sušinu pryskyřice, v rozpouštědle nebo ve směsi rozpouštědel, která vře při teplotě v rozmezí 50 až 230 ”0, výhodně 130 až 210 °C.

Na přiloženém obr. 1 je znázorněn trojsložkový diagram ternárního systému komponent a, b, c. Složení tepelně tvrditelného emailového lepicího laku podle vynálezu lze odvodit ze šrafované oblasti na obr. 1.

Na obr. 2 je znázorněno pokusné uspořádání pro zjišťování spékavosti a na obr. 3 pokusné uspořádání pro zjišťování pevnosti spečení emailového lepicího laku.

Emailové lepicí laky podle vynálezu je možno připravit tak, že se v odpovídajícím hmotnostním poměru smísí ' roztok komponenty a) v rozpouštědle nebo ve směsi rozpouštědel, výhodně ve fenolickém rozpouštědle nebo benzylalkoholu . nebo v jejich směsi, popřípadě za přídavku výhodně aromatických uhlovodíků jako je například xylen, nebo jejich směsí, jako je Solvesso ^R· 100, roztok komponenty b) . v rozpouštědle nebo ve směsí rozpouštědel, výhodně ve fenolickém rozpouštědle, benzylalkoholu, N-methylpyrrolidonu, dimethylformamidu, 2-methoxyethylacetátu nebo · 2-ethoxyethylacetátu nebo v jejich směsích, popřípadě za přídavku výhodně aromatických uhlovodíků, jako je xylen nebo jejich směsí, jako je například Solvesso R 100, . a roztok komponenty c) v rozpouštědle . nebo ve směsi rozpouštědel, výhodně ve fenolickém rozpouštědle, benzylalkoholu nebo N-methylpyrrolidonu, popřípadě za přídavku výhodně aromatických uhlovodíků, jako je například xylen, nebo jejich směsi, jako je Solvesso R 100.

Emailový lepicí lak podle vynálezu může také obsahovat katalyzátory a/nebo jiné pomocné a přídavné látky běžné v chemii polyuretanů, jako jsou obvykle k modofikaci používané umělé pryskřice, například fenolové a emailové pryskyřice, činidla způsobující rozliv a/nebo . prostředky způsobující. přilnavost, organická a/nebo organická plnidla a barviva. Jako katalyzátor ' je výhodný octan olovnatý v množství 0,1 · až 1,0 % hmotnostního.

Vhodné polyhydantoinové komponenty jsou popsány například v patentu DE čís. 15 70 552, patentu GB čís. 1 . 420 914, DE-OS čís. 17 95 729, patentu DE čís. 17 70 131 a DE-OS čís. 20 54 602. Zde uvažované polyhydantoinové pryskyřice se v tepelně tvrditelném emailovém lepicím ' laku podle ^: vynálezu mohou použít, pokud jejich . 1% roztok v kresolu DAB V (kresol podle Deutschen Arzneibuch V) má specifickou viskozitu v rozmezích 0,2 až 1,5. Vhodné obchodní produkty jsou například

Resistherm Ph 10 (Bayer), Resistherm PH 20 (Bayer), Polyhydantoin VP L 2324 (Bayer), Polyhydantoin VP L 8001 (Bayer), Polyhydantoin VP L 8003 (Bayer), jakož i polyhydantoiny obsahující imidové skupiny, které jsou popsány v uvažovaném DE-OS čís. 17 95 729.

Vhodné polyhydroxypolyetherové pryskyříčné komponenty (fenoxypryskyřice) b) jsou například obchodní produkty Eponol a Epikote (Shell), Phenoxy Resin (Union Carbide) a Epislone (Dai-Nippon), které je možno použít v tepelně tvrditelném emailovém lepicím laku podle vynálezu, pokud jejich 1% roztok v kresolu DAB V při teplotě 20 °C má specifickou viskozitu v rozmezí 0,2 až 1,5. Příklady takových produktů jsou:

Eponol, popřípadě Epikote typ OL-55 a 01-53, Epikote typ CH-1401 a CH-1402, Bakelite Phencjxy Resins typ PKHH, PKHC a PKHA, Epicolone H 350, jakož i polyhydroxypolyetherové pryskyřice obsahující esterové a/nebo esterimidové skupiny, které je možno připravit například z blsfenoldiepoxidových pryskyřic, například z Eponu 828 a 1001 až 1009 (Shell), a z dikarbox-ylových kyselin, jako je například kyselina adipová, a/nebo z imiddikarboxyiových kyselin. Imiddikarboxylové kyseliny je možno připravit například z anhydridu kyseliny trimellithové a z diaminů, výhodně 4,4’-diammodifenylmethanu, nebo z glykolu.

Vhodné polyuretanové pryskyřičné komponenty c) jsou například adiční produkty z alespoň dvojmocných isokyanátů, které popřípadě obsahují imidové skupiny, jejichž isokyanátové skupiny jsou popřípadě zčásti blokovány jednomocnými H-aktivními sloučeninami, jako jsou fenoly, epsilon-kaprolakptam, · estery kyseliny malonové, benzylalkohol nebo triisopropylalkohol a z minimálně difunkční hydroxylové sloučeniny. Základy chemie polyuretanů a výchozí sloučeniny pro přípravu polyuretanů jsou popsány například v Kunststoff-Handbuch, díl VII, Polyurethane (Vieweg, Hochtlen), nakl. Hauser, Můnchen. Jako rozpustné polyuretany se mohou v tepelně tvrditelném emailovém lepicím laku podle vynálezu použít takové, jejichž 1% roztok v kresolu DAB V má při 20 °C specifickou viskozitu v rozmezí 0,1 až 1,0.

Počet technicky důležitých isokyanátů, které je možno použít pro výrobu takových polyuretanových pryskyřic, je velmi veliký. V úvahu přichází například toluylen-2,4-diisokyanát a/nebo toluylen-2,6-diisokyanát, známé například pod obchodním názvem

Desmodur R T65, T80 a T100 (Bayer), dimerisovaný toluylen-2,4-diisokynát, například Desmodur R TT (Bayer), difenylmethan-4,4’-diisokyanát, například Desmodur R 44 (Bayer),

1,4-diisokyanátobenzen, například D^smodur R 14 (Bayer), hexamethylen-l,6-diisokyanát, například Desmodur ^R H (Bayer), naftylen-l,5-diisokyanát, například Desmodur ^R 15 (Bayer), tii?lfenyl:methan-4,4‘-4,4“-ťrii3okyanát, například Desmodur R (Bayer), trimethylhexamethylendiisokyanát, například TMDI (Veba), isophorondiisokyanát, například IPDI (Veba), reakční produkt s isokyanátovými a uretanovými skupinami z toluylendiisokyanátu a směsí polyalkoholů, například Desmodur R L (Bayer), popřípadě blokovaný kresolem, například Desmodur R AP stabil (Bayer), trimerisovaný tOluylen-2,4.-(dnsokynát, například Suprase R KN (ICI), popřípadě blokovaný kresolem, například Desmodur ^R CT stabil (Bayer), jakož i také isokyanáty obsahující imidové a/nebo amidové skupiny, jako je reakční produkt ze 2 molů difenylmethandiisokyanátu a 1 molu anhydridu kyseliny trimellitové.

Pro přípravu výše uvedených pryskyřic je možno použít všechny sloučeniny, které obsahují alespoň dvě hydroxylové skupiny, výhodně však vícemocné alkoholy, jako je obzvláště ethylenglykol, diethylenglykol, triethylenglykol, butandiol, hexantriol, glycerol, trimethylolpropan a tris-(hydroxyethyl) isokyanurát, - polyesterpolyoly, . obzvláště polyesterpolyoly ' z minimálně dvojmocného alkoholu, jako ' jsou výše uvedené alkoholy, ' a z alespoň dvoubazické karboxylavé kyseliny, - jako je například kyselina adipová, ftalová, isoftalová, tereftalová nebo trimellitová,· -které mají výhodně molární poměr kyseliny k alkoholu 3:4 až 3:6, a polyesterimi^d^p^o^yoly, a to výhodně polyesterimidpolyoly typu popsaného ve švýcarském patentu č. 532 649 a v DE-OS č. 24 43 252.

Polyuretanové pryskyřice se připravují z uvedených isokyanátů a hydroxylových sloučenin výhodně při molárním poměru skupin -NCO ku -OH 4 až 6 ku 5, přičemž reakce, která může probíhat popřípadě za skupiny, se provádí tak, aby 1% roztok vytvořené polyuretanové pryskřice v kresolu DAB V měl při teplotě 20 °C specifickou viskozitu v rozmezí 0,1 až 1,0.

Tepelně tvrditelný emailový lepicí lak podle vynálezu je možno nanášet výhodně na měděné dráty izolované tepelně odolným izolačním lakem, za pomoci normálních lakovacích přístrojů pro dráty, přičemž se k dosažení žádané tloušťky lepicí vrstvy může nanášet více vrstev lepicího laku, jak je při lakování drátů všeobecně běžné.

Při sušení jednotlivých nánosů emailového lepicího laku při dané rychlosti lakování se může použít podstatně nižších teplot pece, totiž 150 až 200 °C, než při sušení základní lakové vrstvy, neboť poslednější se musí nejen sušit, ale i vypalovat. Když se tímto způsobem připravuje spékaná vrstva v jednom pracovním stupni, je k tomu zapotřebí jeden lakovací přístroj s dvěma vypalovacími šachtami, jejichž teploty je možno separátně regulovat.

Jako tepelně odolným lakem izolované dráty jsou vhodné všechny kvality, které odpovídají minimálě tepelné třídě F; výhodně se však používají materiály tepelně odolnější (to znamená tepelné třídy H a tříd vyšších), jako například polyesterimid, polyamidimid, polyhydantoin nebo polyimid. Je možno použít také dráty izolované dvěma vrstvami, například polyesterimid jako základní vršit· va a podyamidimid jako krycí vrstva.

Tepelně tvrditelným lepicím lakem podle vynálezu je však možno potahovat nejen dráty izolované lakem nýbrž i dráty izolované jinými způsoby, například skleněným hedvábím nebo izolační páskou. Principiálně je možno potahovat také dráty libovolného průřezu (jemné i silné) a profilu (kulaté nebo . ploché). Kovová jádra cívkových drátů mohou být z různých materiálů, například z mědi, hliníku nebo také z materiálů s vysokým specifickým odporem. Tepelně tvrditelný lepicí lak podle vynálezu se však přirozeně může také nanášet na jiné nosné materiály, jako jsou fólie z plastů, kovové fólie, skleněné hedvábí, slídový papír a polyamidový papír, například na Nomeřx R (DuPont).

Z lepicího laku podle vynálezu je možno vysrážet, výhodně vodou, lepicí lak ve formě prášku.

V následujících příkladech je popsána výroba roztoků umělých pryskyřic, které je možno použít k výrobě tepelně tvrditelného laku podle vynálezu.

Příklad A

Roztoky polyhydantoinových pryskyřic

Roztok A 1

100 hmot, dílů 32% roztoku Resisthermu PH 10 v kresolu se za dobrého míchání smísí se 60 hmot, díly xylenu.

obsah pevné látky 20 - % hmot, viskozita při 20 °C 2200 mPas specifická viskozita 1% roztoku v kresolu DAB V při 20 -°C 0,95

Roztok A 2

100 hmot, dílů 32% roztoku Resisthermu

PH 20 v kresolu se za dobrého míchání smísí se 60 hmot, díly xylenu.

obsah pevné látky 20 % hmot, viskozita při 20 °C 380 . mPas specifická viskozita 1% roztoku v kresolu DAB V při 20 C 0,45

Roztok A 3

Do baňky opatřené míchadlem a teploměrem se naplní 300 hmot, dílů kresolu DAB V a 300 hmot, dílů xylenu a tato směs se zahřeje na teplotu asi 100 °C. Potom se za míchání přidá 200 hmot, dílů Polyhydantoinu VP L 2324. Jakmile se pryskyřice rozpustí, což se stane asi po dvou hodinách, tak se roztok ochladí na teplotu místnosti.

obsah pevné látky 20 % hmot, viskozita při 20 °C 150 mPas specifická viskozita 1% roztoku v kresolu DAB V při 20 °C 0,41

Příklad B

Roztoky polyhydroxypolyetherových pryskyřic, popřípadě fenoxypryskyřic

Roztok Β 1

Do baňky opatřené míchadlem a teploměrem se dá 400 hmot, dílů kresolu DAB V a 400 hmot, dílů xylenu a tato směs se zahřeje na teplotu asi 130 °C. · Potom se přidá 200 hmot, dílů Epikote 1401. . Jakmile se pryskyřice rozpustí, to znamená asi po dvou hodinách, ochladí se roztok na teplotu místnosti.

obsah pevné látky 20 % hmot, viskozita při 20 °C 1600 mPas specifická viskozita 1% roztoku v kresolu DAB V při 20 °C 0,86

Roztok B 2

Postupuje se stejně jako u roztoku B 1, avšak namísto Epikote 1401 se použije Epikote 1402.

obsah pevné látky 20 · % hmot, vřskiozrta při 20 °C 450' mPa . s specifická viskozita 1% roztoku v kresolu DAB V při 20 °C 0,62

Roztok B 3 hmot, dílů Eponolu 55-L-32 se za míchání dobře promísí se 60 hmot, díly kresolu DAB V.

obsah pevné látky 20 % hmot, viskozita při 20 °C 5100 mPas specifická viskozita 1% roztoku v kresolu DAB V při 20 °C 0,92

Roztok B 4

100 hmot, dílů Eponolu 53-L-32 se za mí14 cháni dobře promísí se 60 hmot, díly kresolu DAB V.

obsah pevné látky 20 % hmot, viskozita při 20 °C 4700 mPas specifická viskozita 1% roztoku v kresolu DAB V při 20 °C 0,72

Roztok B 5

Postupuje se stejně jako při přípravě roztoku B 1, avšak namísto Epikote 1401 se použije Phenoxy Resin PKHH.

obsah pevné látky 20 % hmot, viskozita při 20 °C 1200 mPas specifická viskozita 1% roztoku v kresolu DAB V při 20 °C 0,60

Příklad C

Roztoky polyuretanových pryskyřic

Roztok C 1

800 hmot, dílů kresolu DAB V, 4 hmot, díly trihydrátu octanu olovnatého, 262,5 hmot, dílu triethylenglykolu, 130,5 hmot, dílu tris-(hydro.xyethyl) -isokyanurátu, 112,4 hmot, dílu glykolu a 288 hmot, dílů anhydridu kyseliny trimellitové se v uvedeném pořadí dá do reakční nádoby opatřené míchadlem a vzestupným chladičem. Za míchání se reakční směs zahřívá tak, že se v průběhu 4 hodin dosáhne teploty 200 °C. Teplota se reguluje tak, aby se destilovalo pokud možno hodně vody a málo kresolu, čehož se dosáhne udržováním desiilláčiní teploty pod 110 stupňů Celsia. Reakce je po asi 8 hodinách při teplotě 200 až 210 °C ukončena a reakční směs se nechá ochladit. Výtěžek činí asi 1450 hmot, dílů roztoku esterimidové pryskyřice. K tomu se přidá 485 hmot, dílů Solvesso 100, směs se zahřeje za míchání na teplotu 110 °C a za lehce sníženého tlaku se nechá 2 až 5 % hmot, těkavých součástí, hlavně vody, oddestilovat. Po skončení odvodňování se k reakční směsi přidá za míchání 250 hmot, dílů p,p’-difenylmethandiisokyanátu a nádoba se uzavře. Nastalá exotermní reakce způsobí zvýšení teploty ze 110 °C asi na 127 °C a při této teplotě se ponechá reakční směs po dobu asi 30 minut dále reagovat. Potom se zředí 1590 hmot, díly kresolu DAB V a 1090 hmot, díly Solvesso 100.

obsah pevné látky 20 % hmot, viskozita při 20 °C 135 mPas specifická viskozita 1% roztoku v kresolu DAB V při 20 °C 0,31 obsah NHCOO- v pryskyřici 12 % hmot.

Roztok C 1.1

Postupuje se stejně jako při přípravě Cl, ale ρ,ρ’-difenylmethandiisokyanát se místo

1β % hmot.

900 mPas

0,67 % hmot.

při teplotě 110 °C přidává při teplotě 135 C. Vlivem působení exotermní reakce nastává zvýšení teploty reakčního roztoku ze 135 asi na 150 °C. Při¹ této teplotě se nechá reakční směs ještě asi po dobu 15 ' minut doreagovat a potom se pokud možno rychle ochladí na teplotu pod 100 °C.

obsah pevné látky viskozita při 20 °C specifická viskozita 1% roztoku v kresolu DAB V při 20 ~C obsah NHCOOv pevné látce pryskyřice asi

Roztok C 2

240 hmot, dílů bezvodého N-methylpyrolidonu a 150 hmot, dílů bezvodého triethylenglykolu se smísí v reakční nádobě opatřené míchadlem a sestupným chladičem. Za míchání se vsázka zahřeje na teplotu 150 °C a v časových odstupech 15 minut se po pěti dílech přidá vždy 50 hmot, dílů p,p’-difenylmethandiisokyanátu. Při každém přídavku vzniklá exotermní reakce způsobuje stoupnutí teploty vsázky o 10 až 15 °C; tato se mezi jednotlivými dávkami chladí opět na teplotu 150 °C. Po páté dávce se vsázka zahřeje na teplotu 170 °C a při této teplotě se nechá po dobu 15 minut reagovat. Potom se reakční směs zředí 1350 hmot, díly bezvodého kresolu DAB V. , obsah pevné látky 20 ’ % hmot, viskozita při 20 °C 2200 mPas specifická viskozita 1% roztoku v kresolu DAB V při 20 °C 0,44 obsah NHCOOv pryskyřici asi 29 % hmot.

Roztok C 3 ' hmot, dílů bezvodého ethylenglykolu se naplní do reakční nádoby opatřené míchadlem a sestupným chladičem. Za míchání se vsázka zahřeje na teplotu ' 160 °C a přidá se 50 hmot, dílů trimethylhexamethylendiisokyanátu. Nastane exotermní reakce, která způsobí zahřátí reakční směsi na · teplotu asi 190 °C. Reakční směs se nechá doreagovat po dobu 15 minut za současného zchlazení na teplotu 170 °C. Potom se v časových odstupech 15 minut přidají čtyři dávky trimethylhexamethylendiisokyanátu po 40 hmot, dílech. Po přidání nastává exotermní reakce, která způsobuje po každé dávce zvýšení teploty reakční _ směsi o 10 až 20 °C, pročež se musí reakční směs vždy ochladit znovu na teplotu 170 °C. Když se po čtvrté dávce patnáctiminutová reakční doba ukončí, ochladí se vsázka . na teplotu asi 120 °C a zředí se 950 hmot, díly kresolu DAB V.

; r- 7' .......* ' obsah pevné látky 20 :% hmot, viskozita při 20 °C 1ϋ5ϋ mPas specifická viskozita 1% roztoku v kresolu DAB V při 20 °C 0,37 obsah NHCOOv pevné látce pryskyřice asi 43 % hmot.

Roztok O 4

106 hmot, dílů bezvodého diethylenglykolu se předsadí do reakční nádoby opatřené míchadlem a sestupným chladičem. Za míchání se vsázka zahřeje na teplotu 160 °C a přidá se 50 hmot, dílů trimethylhexamethylendiisokyanátu. Nastane exotermní reakce, která způsobí zvýšení teploty asi na 190 °C. Reakční směs se ponechá ještě po dobu 15 minut doreagovat, přičemž se během této doby ochladí na teplotu 170 °C. Potom se v časovém odstupu vždy 15 minut přidají 4 dávky trimethylhexamethylendiisokyanátu vždy po 40 hmot, dílech. Při tom nastává exotermní reakce, která způsobuje znovu zahřátí směsi po každém přídavku o 10 až 15 °C, takže se musí reakční směs po každém přídavku ochladit vždy znovu na teplotu 170 °C. Před přídavkem čtvrté dávky se do reakční směsi přidá 130 hmot, dílů bezvodého N-methylpyrolidonu. Když se po přídavku čtvrtém ukončí patnáctiminutová reakcí doba, ochladí se reakční směs na teplotu asi 120 °C a zředí se 1150 hmot, díly kresolu DAB V.

obsah pevné látky viskozita při 20 °C specifická viskozita 1% roztoku v kresolu DAB V při 20 °C obsah NHCOOv pevné látce pryskyřice asi

Roztok C 4.1

Postupuje se stejně jako při přípravě roztoku C 4, vynechá se však přídavek N-methylpyrolidonu. K tomu se zředí reakční směs po ukončení reakční doby nikoliv 1150 hmot, díly kresolu DAB V, ale 1280 hmot, díly kresolu DAB V.

obsah pevné látky viskozita při 20 °C specifická viskozita 1% roztoku kresolu DAB V při 20 °C obsah NHCOOv pevné látce pryskyřice asi

Roztok C 5

Připravuje se stejně jako roztok C 4.1, avšak místo 106 hmot, dílů dichlorethylenglykolu bezvodého se použije 150 hmot, dílů bezvodého triethylenglykolu a na konci reakce se namísto 1280 hmot, dílů DAB V přidá 1415 hmot, dílů kresolu DAB V.

obsah pevné látky 20 % hmot, viskozita při 20 °C 950 mPas % hmot.

580 mPas

0,16 % hmot.

% hmot, 1100 mPas

0,41 % hmot.

specifická viskozita 1% roztoku kresolu DAB V při 20 °C 0,40 obsah NHCOOv peivné látce pryskyřice asi 33 % hmot.

Roztok C 6

450 hmot, dílů ethylenglykolu, 6 hmot, dílů trihydrátu octanu olovnatého, 292 hmot, dílů kyseliny adipové, 150 hmot, dílů glykolu a 384 hmot, dílů anhydridu kyseliny trimel lilové se v uvedeném pořadí smísí v reakční nádobě opatřené míchadlem a sestupným chladičem. Za stálého míchání se reakční směs zahřívá tak, že se po 6,5 hodinách dosáhne teploty 220 °C. Teplota se reguluje tak, aby destilovalo pokud možno hodně vody, ale málo ethylenglykolu, přičemž destilační teplota nesmí přesáhnout hodnotu 110 °C. Potom se přebytečné glykoly za vakua oddestilují tak, aby vzniklá esterimidová pryskyřice měla obsah hydroxylových skupin 1,5 až 2 % hmot. Reakční směs se potom zředí 1190 hmot, díly 2-inetholxyethylacetátu. Po tomto přídavku dosáhne reakční směs teploty 115 °C a přidá se 175 hmot, dílů p,p’-difenylmethandiisokyanátu. Nastane exotermní reakce, která způsobí zvýšení teploty reakční směsi asi na 130 °C a při této teplotě se reakční směs nechá po dobu 15 minut doreagovat. Potom se reakční směs zředí 4260 hmot, díly 2-methoxyethylacetátu.

obsah pevné látky 20 viskozita při 20 °C specifická viskozita 1% roztoku v kresolu DAB V při 20 °C obsah NHCOOv pevné látce pryskyřice asi 6

Roztok C 7

Do reakční nádoby opatřené míchadlem a sestupným chladičem se předsadí 62 hmot, dílu bezvodého ethylenglykolu. Za stálého míchání se vsázka zahřeje na teplotu 150 °C a přidá, se 24 hmot, dílů Desmoduru T 65. Nastane exotermní reakce, která způsobí vzestup teploty reakční směsi asi na 185 ^CC. Reakční směs se potom nechá ještě po dobu 15 minut doreagovat za současného ochlazení na teplotu 170 °C. Potom se v časových odstupech 15 minut přidá po šesti dávkách vždy 25 hmot, dílů Desmoduru T 65. Po každé dávce nastane exotermní reakce, která způsobí vzestup reakční teploty o 20 až 30 stupňů Celsia a proto je třeba mezi jednotlivými přídavky reakční směs ochladit vždy opět na teplotu 170 °C. Před čtvrtým a pátým přídavkem se do reakční směsi přidá vždy 20 hmot, dílů bezvodého N-methylpyrrolidonu a před šestým přídavkem se přidá 40 hmot, dílů N-methylpyrrolidonu. Když se reakční doba ukončí, zředí še reakční směs 685 hmot, díly kresolu DAB V.

% hmot.

mPas

0,33 % hmot.

obsah pevné látky 20 % hmot, viskozita při 20 °C 1400 mPas specifická viskozita 1% roztoku v kresolu DAB V při 20 °C 0,23 obsah NHC00pevné látky pryskyřice asi 50 % hmot.

Roztok C 9

Do reakční nádoby opatřené míchadlem a sestupným chladičem se předsadí 106 hmot, dílů bezvodého diethylenglykolu. Za stálého míchání se vsázka zahřeje na teplotu 160 °C a přidá se 14 hmot, dílů Desmoduru T 65. Nastane exotermní reakce, která způsobí vzestup teploty asi na 175 °C. Reakční směs se nechá po dobu 15 minut doreagovat za chlazení na 175 °C. Potom se v časových odstupech 15 minut přidá ve čtyřech dávkách vždy 40 hmot, dílů Desmoduru T 65. Vždy nastane exotermní reakce, která zvýší teplotu reakční směsi o 30 až 40 °C, a proto je třeba vždy mezi jednotlivými dávkami směs ochladit na 170 °C. Před čtvrtým přídavkem se к reakční směsi přidá .100 hmot, dílu N-methylpyrrolidonu bezvodého. Když se po čtvrtém přídavku ukončí patnáctiminutová reakční doba, zředí se reakční směs 1020 hmot, díly bezvodého kresolu DAB V.

obsah pevné látky 20 % hmot, viskozita při 20 °C 1350 mPas specifická viskozita 1% roztoku v kresolu DAB V při 20 °C 0,45 obsah NHCOOv pevné látce pryskyřice asi 51 % hmot.

Roztok C 10

V reakční nádobě opatřené míchadlem a sestupným chladičem se smísí 400 hmot, dílů N-methylpyrolidonu a 700 hmot, dílů xylenu. Za stálého míchání se vsázka zahřeje a v rozmezí asi 40 minut se kvůli odvodnění oddestiluje 300 hmot, dílů těkavých součástí. Potom se vsázka ochladí na teplotu asi 80 °C a přidá se 96 hmot, dílů anhydridu kyseliny trimellitové a 250 hmot, dílů p,p’-difenylmethandiisokyanátu. Za míchání se reakční směs pomalu zahřeje na teplotu 140 °C. Při zahřívání se na plynoměru připojeném na zpětném chladiči kontroluje vývin kysličníku uhličitého. Když se vyvine

22,4 1 kysličníku uhličitého, reakční směs se ochladí na teplotu 117 °C a přidá se 75 hmot dílů bezvodého triethylenglykolu. Při tom nastává exotermní reakce, která způsobí zvýšení teploty reakční směsi na 135 stupňů Celsia. Reakční směs se ponechá po dobu 30 minut při této teplotě doreagovat, potom se zředí 200 hmot, díly bezvodého kresolu DAB V, 285 hmot, díly N-methylpyrrolidonu a 285 hmot, díly xylenu.

obsah pevné látky 20 % hmot, viskozita při 20 °C 830 mPas specifická viskozita 1% roztoku v kresolu DAB, V při 20 °C 0,6 obsah NHCOOv pevné látce pryskyřice asi 16 % hmot.

Roztok C 11

Do malé reakční nádoby, opatřené míchadlem, teploměrem a chladičem, se naplní 960 hmot, dílů anhydridu kyseliny trimellitové, 75 hmot, dílů glykolu, 396 hmot, dílů diaminodifenylmethanu, 96 hmot, dílů ethylenglykolu, 150 hmot, dílů triethylenglykolu, 268 hmot, dílů trimethylolpropanu, 9 hmot, dílů octanu olovnatého a 3000 · hmot, dílů kresolu DAB V. Za stálého míchání se reakční směs zahřeje tak, aby se za čtyři hodiny dosáhlo teploty 200 °C. Teplota se reguluje tak, aby pokud možno oddestilovávalo hodně · vody a málo kresolu DAB V. Potom se teplota reakční směsi udržuje po dobu 8 až 10 hodin na hodnotě 200 až 210 stupňů Celsia a reakce se ukončí. Reakční směs se potom zředí 1320 hmot, kresolu DAB '-V, 1320 hmot, díly 2-methoxyethylacetátu a 2190 hmot, díly xylenu. Teplota reakční směsi se udržuje na hodnotě 110 °C a · po částech se přidá 1955 hmot, dílů Desmoduru AP stabil. Když se Desmodur AP stabil · rozpustí, zředí se reakční směs 2200 hmot, díly kresolu DAB V, 485 hmot, díly 2-methcxyethylacetátu a 4000 hmot, díly xylenu.

obsah pevné látky 20^ % hmot, viskozita při 20 °C 60 mPas specifická viskozita 1% roztoku v kresolu DAB V při 20 °C 0,15 obsah NHCOOv pevné látce .pryskyřice asi 8 % hmot.

Roztok C 11.1 lem, teploměrem a .chladičem, se naplní 960 hmot. dílů anhydridu kyseliny trimellitové, 75 hmot, , dílů gykolu, 396 hmot, dílů diaminodifenylmethanu, 96 hmot, dílů ethylenglykolu, 150 hmot, dílů triethylenglykolu, 268 hmotnostních dílů trimethylolpropanu, 9. hmot, dílů octanu olovnatého a 3000 hmot, dílů kresolu DAB V. Za stálého míchání se reakční směs zahřeje tak, aby se · během čtyř hodin dosáhlo teploty 200 °C. Teplota se reguluje tak, aby se oddestilovávalo pokud možno hodně vody, ale málo· kresolu DAB V. Potom se teplota reakční směsi ponechá po dobu 8 až 10· hodin na hodnotě 200 až 210 °C a reakce se ukončí. Reakční směs se potom zředí 1320 hmot, díly kresolu DAB V a 2190 hmot, díly xylenu.

Když reakční směs dosáhne teploty 150 °C, přidá se 1955 hmot, dílů Desmcduru AP slabil a · ponechá se reagovat po dobu asi 20 minut při teplotě 140 °C. Potom se zředí směs 2200 hmot, bezvodého kresolu DAB V, 1805 hmot díly 2-methoxyethy lacetátu a 4000 hmot, díly xylenu.

obsah pevné látky 20 % hmot, viskozita p.ři 20 °C 800 mPas specifická viskozita 1% roztoku v kresolu DAB V při 20 °C 0,58

-obsah NHCOO v ·pevné látce pryskyřice asi 8 % hmot.

Příklad 1.1 až 1.28

Připraví se lepicí lak · podle vynálezu tak, že se výše popsané roztoky smísí v množstvích uvedených v tabulce I. Za pomoci takto připravených laků se dále popsaným způsobem zhotoví spékané lakované dráty. Jejich vlastnosti, určené dále popsanými metodami, jsou rovněž uvedeny v tabulce I.

Do malé reakční nádoby, opatřené míchad215117

Tabulka I

20% roztok polyhydantoinové pryskyřice· složení

20·% roztok fenoxypryskyřice

20% roztok polyuretanové pryskyřice

Příklad	<č. % hmot.	č.	% hmot. ě.	% hmot.
1.1	A 1	75	B 1	20	Cl	5
1.2	A 1	75	B 1	12,5	C 1	12,5
1.3	AI	75	B 1	5	C 1	20
1.4	A 1	70	B 1	214	C 1	6
1.5	A 1	50	B 1	45	C 1	5
1.6	A 1	50	B 1	40	C 1	10
1.7	A!	50	B 1	25	C 1	25
1.8	A 1	30	B 1	56	C · 1	14
1.9	A 1	30	B 1	35	C 1	35
1.10	A 2	50	B 1	40	C 1	10
1.11	A 3	50	B 1	40	C 1	10
1.12	A 1	50	B 2	40	C 1	10
1.13	A 1	50	B 3	40	C 1	10
1.14	A!	50	B 4	40	C 1	10
1.15	A!	50	B 5	40	C 1	10
1.16	A!	50	B 1	40	C 2	10
1.17	AI	50	B 1	40	C 3	10
1.18	A!	50	B 1	40	C4	10
1.19	A 1	50	B 1	40	C 4.1	10
1.20	A!	50	B 1	40	C5	10
1.21	A!	50	B 1	40	C 6	10
1.22	A!	50	B 1	40	C7	10
1.23	A 1	50	B 1	40	C8	10
1.24	A 1.	50	B 1	40	C 9	10
1.25	A 1	50	B 1	40	C 10	10
1.26	A 1	50	B 1	40	C 11	10
1.27	A!	50	B 1	40	C 11.1	10
1.28	A 1	50	B 1	33	C 6	17

pokračování tabulky vlastnosti

příklad	dráhový rozdíl (Δ V) m/minutu	spékavost ve 30 min při °C	min. vytvrzovací doba v minutách při
180 °C	220 °C
1.1	15	200	—	15
1.2	10	220	—	10
1.3	5—10	220	—	10
1.4	15	200	—	15
1.5	15	180	120	15
1.6	10—15	180	120	10
1.7	5—10	220	—	10
1.8	10	180	120	20
1.9	5	220	—	10
1.10	10—15	180	120	10
1.11	10—15	180	120	10
1.12	10—15	180	120	10
1.13	10—15	180	120	10
1.14	10—15	180	120	10
1.15	10—15	180	120	10
1.16	10—15	180	150	8
1.17	10—15	180	90	5
1.18	10—15	180	120	10
1.19	10—15	180	120	10
1.20	10—15	180	120	10
1.21	15	180	120	20
1.22	10—15	180	90	5

min. vytvrzovací doba v minutách při pokračování tabulky I dráhový rozdíl (AV) vlastnosti spékavost ve 30 min při

příklad	m/minutu		°c	180 °C	220 °C
1.23	10-15	180	120	7
1.24	10—15	180	90	5
1.25	5-7	220	—	10
1.26	5—10	180	120	10
1.27	5—10	180	120	10
1.28	10—15	180	120	10
poikiriačování tabulky I
	vlastnosti po spékání 30 minut při 220
	lepivá síla v N při		hraniční hodnota
				mezi pevnosti v tečení
				za > 1 h v N při
příklad	20 °C	160 °C	200 °C	160 °C	200 °C
1.1	104	55	25	35	3
1.2	105	60	27	33	5
1.3	110	52	22	34	3
1.4	120	61	30	30	3
1.5	126	45	25	16	3
1.6	140	50	28	17	4
1.7	115	42	22	11	3
1.8	120	30	10	6	2
1.9	125	43	28	5	3
1.10	135	48	27	15	4
1.11	125	47	29	16	3
1.12	120	46	28	17	3
1.13	132	52	30	17	4
1.14	126	48	25	16	3
1.15	137	32	30	17	4
1.16	142	50	34	> 37	13
1.17	127	63	42	32	16
1.18	143	62	40	32	10
1.19	142	63	40	32	12
1.20	148	51	30	32	10
1.21	110	38 .	12	8	2
1.22	140	74	50	> 37	15
1.23	128	71	44	> 37	14
1.24	130	59	37	33	16
1.25	110	54	30	• 27	8
1.26	122	48	18	1.6	4
1.27	117	55	21	21	5
1.28	117	45	21	13	4

Příklady 2.1 až 2.13 (srovnávací)

Výše uvedené roztoky se smísí v množstvích uvedených v tabulce II, aby se připravily srovnávací lepicí laky. Také těmito laky byly potaženy dráty, u kterých potom byly zjištěny vlastnosti, uvedené rovněž v tabulce II.

Srovnávací příklady jsou rovněž zaneseny v obr. 1.

Tabulka II složení

20% roztok polyhydantoinové pryskyřice

20% roztok fenoxypryskyřice

20% roztok polyuretanové pryskyřice srovnávací

příklad číslo	č. % hmot. č.	% hmot.	Č.	% hmo
2.1	A 1	50	В 1	17	С 1	33
2.2	A 1	50	В 1	10	С 1	40
2.3	A 1	30	В 1	14	С 1	56
2.4	A 1	10	В 1	72	С 1	18
2.5	A 1	10	В 1	45	С 1	45
2.6	A 1	10	В 1	18	С 1	72
2.7	A 1	70	В 1	30	—	—
2.8	A 1	50	В 1	50	—	—
2.9	A 1	30	В 1	70	—	—
2.10	A 1	100	—	—	—	—
2.11	—	—	В 1	100	—	—
2.12	—	—	—	—	С 1	100
2.13	—	—	В 1	80	С 1	20
Příklad 2.13	odpovídá příkladu	2 z DE-OS	Č.24 43 252

pokračování tabulky II dráhový rozdíl (Δ V) srovnávací příklad číslo m/min vlastnosti spékavost ve 30 min při min. vytvrzovací doba v minutách při

2.13

2.22

2.32

2.415

2.55

2.62

2.710—15

2.810—15

2.9> 15

2.1010—15

2.11> 15

2.1210—15

2.1310—15

180 °C

220 °C

250	—	(5-10)
250	—	(5-10)
250	—	(5-10)
170	120	30
250	—	(5-10)
250	—	(5-Ю)
220	—	30
180	> 300	> 60
180	> 300	> 60
250	—	(asi 5)
< 160	> 300	> 60
200	—	> 60
170	120	30

Příklad 2.13 odpovídá příkladu 2 z DE-OS čís. 24 43 252 pokračování tabulky II vlastnosti po spékání 30 minut při 220 °C (10 min/250 °C) lepivá síla v N při hraniční hodnota , : mezi pevnosti v tečení za > 1 h v N při

příklad číslo	20 °C	160 °C	200 °C	160 °C	200 °C
2.1	(100)	(35)	(16)	(12)	(3)
2.2	05)	(30)	(7)	(11)	(2)
2.3	(110)	(35)	(4)	(5)	(2)
2.4	95	6	4	3	2
2.5	(90)	(8)	(3)	(3)	(2)
2.6	(95)	(10)	(4)	(3)	(2)
2.7	105	40	22	12	2
2.8	110	18	7	< 4	< 1
2.9	90	4	2	< 1	< 1
2.10	(120)	(65)	(46)	(>36)	(12)
2.11	75	2	< 1	< 1	< 1
2.12	100	8	3	2	< 1
2.13	86	6	4	3	2

Příklad 2.13 odpovídá příkladu 2 z DE-OS čís. 24 43 252

Určení vlastnosti

Pro zjištění vlastností uváděných v tabulkách I a II se používá měděný drát lakovaný polyesterimidem tepelné třídy H, při čemž tloušťka polyesterimidové vrstvy odpovídá nanášecí třídě Ci podle normového listu č. 23 745 (1967) Vereins Schwizerischer Maschinenindustrieller (Zurich) (v následujícím označováno VSM), popřípadě odpovídající nanášecí třídě 1 podle publikace č. 182 (1964) CEI, který se lakuje jednotlivými lepicími laky, až se dosáhne nanášecí třídy C2 podle VSM, popřípadě třídy 2 podle CEI.

Změřené dimense získaných spékaných drátů činí:

průměr holého drátu:

d = 0,40 mm průměr drátu lakovaného polyesterimidem:

di = 0,433 + 0,002 mm průměr drátu s vrstvou lepicího laku:

da — 0,460 + 0,002 mm

Emailové lepicí laky se nanášejí na lakování drátů se systémem nanášecích trysek a s vertikální sušicí pecí na dráty izolované esterimidovým lakem. Nastavení trysek je voleno tak, aby se při třech průchodech dosáhlo v průměru výše uvedené vrstvy 27 μη (d2 — di). Sušicí pec je dlouhá 2,5 m a její teplota na vstupu činí 80 °C a na výstupu 300 stupňů Celsia.

Určení dráhového rozdílu

Při nanášení emailového lepicího laku rychlost lakování kolísá, zatímco všechny ostatní podmínky zůstávají stejhé. Při rychlostech mezi 15 m/min a 50 m/min se vyberou vzorky drátu a zkouší se dráhový rozdíl Δ V (m/min).

Dráhový rozdíl je rozsah rychlostí, při kterých se nanesená vrstva lepicího laku dobře usuší, to znamená, že je a zůstává pevná při navíjení a spékatelná. Pokud je sušení špatné, potom se v extrémním případě mohou dráty potažené lepicím lakem již na cívce navzájem slepit nebo nezůstanou „pevné při navíjení”, to znamená, že se laková vrstva při navíjení rozruší. Pokud je sušení příliš silné, potom lepicí lak není již spékavý, to znamená, že je již částečně nebo úplně vytvrzen. Vhodné emailové lepicí laky musí vykazovat dráhový rozdíl Δ V alespoň 5 m/min. Pro následující zkoušky byly použity pouze dráty, které byly optimálně usušeny.

Určení spékavosti

Ke zkoušení spékavosti se používá drátěná spirála o vnitřním průměru (světlosti) 6,3 mm a délce asi 75 mm na trnu o průměru 6,3 mm, která se při zatížení za tepla spéká.

Uspořádání pokusu je znázorněno na obr. 2, kde značí 1 kruhové závaží o 75 g, 2 drátěnou spirálu a 3 opěrné zařízení. Pevnost spékání se určuje v zařízení podle obr. 3, které je popsáno v publikaci SEI 290 (1969), přičemž drátěná spirála je opět označována jako 2.

Určení minimálního vytvrzovacího času

Minimální vytvrzovací doba v minutách při teplotách 180, 220, popřípadě 250 °C se určí tak, že se ve zkušebním zařízení podle obr. 3 při teplotě 200 °C rozrušuje drátěná spirála různé délky, spékaná při uvedených teplotách, po dobu jedné hodiny silou 2 N. Minimální vytvrzovací doba je nejkratší doba spékání, po které se spirála drátu při tomto testu ani nerozruší ani se neprotáhne o více než 1 mm.

Určení lepicí síly

Lepicí síla je taková síla, kterou je třeba při dané teplotě působit, aby se spékaná spirála drátu v zařízení podle obr. 3 od sebe roztrhla.

Určení hraniční hodnoty meze pevnosti při tečení

Hraniční hodnota meze pevnosti při tečení se zjišťuje tak, že se spirály drátu, spékané při daných teplotách, rozrušují různými silami v zařízení podle obr. 3. Hraniční hodnota meze pevnosti při tečení je nejvyšší síla, kterou se drátěná spirála za dobu minimálně jedné hodiny ještě může rozrušovat, bez toho, že by se od sebe roztrhla nebo se protáhla o více · než 1 mm.

Určení odolnosti vůči tepelnému šoku

Odolnost vůči tepelnému šoku se zjišťuje metodou popsanou v publikaci CEI 251.1 (1968). Její hodnoty jsou uvedeny v následující tabulce III pro emailové lepicí laky podle vynálezu, popřípadě pro srovnávací lepicí lak, kterými byly potaženy měděné dráty se základní izolací z polyesterimidové pryskyřice.

V tabulce III je též uvedena hodnota pro měděné dráty se základní izolací polyesterimidovým lakem, napuštěné esterimidovým napouštěcím lakem, které odpovídají tepelné třídě H.

Určení doby životnosti při navíjení

Doba životnosti při navíjení se zjišťuje při teplotě 250 a 300 °C podle metody popsané v publikaci CEI 172 (1966).

Hodnoty jsou rovněž uvedeny v následující tabulce III pro různé emailové lepicí laky podle vynálezu, popřípadě pro srovnávací lepicí lak, kterými byly potaženy měděné dráty se základní izolací z polyesterimidové pryskyřice. V tabulce III je též uvedena hodnota pro měděné dráty se základní izolací polyesterimidovým lakem, napuštěné esterimidovým napouštěcím lakem tepelné třídy H.

Z uváděných tabulek I až III je jednoznačně zřetelný technický pokrok dosažený lakem podle vynálezu.

Tabulka III tepelné vlastnosti odolnost proti tepelnému šoku, dobrá na prostý průměr (d) při doba životnosti při navíjení v hodinách při

300 °C 250 °C měděný drát izolovaný polyesterimidovou pryskyřicí d = 0,40 mm di = 0,433 + 0,002 mm 220· °C měděný drát izolovaný polyesterimidovou pryskyřicí d = 0,40 mm di — 0,433 + 0,002 mm lakovaný lakem podle příkladu 1.6 d2 = 0,460 + 0,002 mm 250 °C měděný drát izolovaný polyesterimidovou pryskyřicí

130 1050

207 1850 d = 0,40 mm di = 0,433+Q,QQ2 · mm

Oepelné vlastnosti odolnost proti tepelnému šoku, dobrá na prostý průměr (d) při doba životnosti při navíjení v hodinách při

300 °C 250 °C

lakovaný lakem podle
příkladu 1.17 d2 = 0,460 + 0,002 mm	250 °C	225	1790
měděný drát izolovaný polyesterimidovou pryskyřicí d = 0,40 mm dl = 0,433 + 0,002 mm lakovaný lakem podle příkladu 1.23 d2 = 0,460 + 0,002 mm	250 °C	216	1920
měděný drát izolovaný polyesterimidovou pryskyřicí d = 0,40 mm di = 0,433 · + · 0,002 · mm lakovaný lakem podle srovnávacího příkladu · 2.13 (př. · 2 DE-OS 24 43 252) .	220 °C	113 ·	1364
měděný drát izolovaný polyesterimidovou pryskyřicí d = 0,40 mm dl = 0,433 + 0,002 mm nasycený esterimidovým napouštěcím lakem tepelné třídy H (SIB 759)		108	896

PŘEDMĚT VYNÁLEZU

Claims

1. TTeeh-iě· t vrdiitený 1 lepicí emaiiovv 1 ak, vyznačený tím, že obsahuje roztok tepelně tvrditelné směsi, skládající se z

R

R-C — C=O I I — N'_C'N— Y II O ve · · kterém značí

R vodíkový atom nebo alkylovou skupinu s 1 až 4 uhlíkovými atomy, · přičemž může mít stejný nebo rozdílný význam,

X alifatický, cykloalifatický, heterocyklický a/nebo aromatický vazný člen, přičemž může mít vždy stejný nebo rozdílný význam a n kladné číslo s hodnotou odpovídající specifické viskozitě, jejíž 1% roztok v kresolu má při teplotě 20 °C specifickou viskozitu v rozmezí 0,2 až 1,5,

b) 5 až 65 % hmotnostních polyhydroxypolyetherové pryskyřice, popřípadě fenoxypryskyřice, lineární a/nebo rozvětvené struktury vzorce ve kterém značí

Y dvojmocný alifatický, cykloalifatický, heterocyklický a/nebo aromatický zbytek, m kladné číslo s hodnotou odpovídající specifické viskozité, p kladné číslo s průměrnou hodnotou 1 až 30 a q kladné číslo s hodnotou odpovídající specifické viskozité, přičemž jejich 1% roztok v kresolu má při teplotě 20 °C specifickou viskozitu v rozmezí 0,2 až 1,5 a

c) 5 až 40 % hmotnostních polyuretanové pryskyřice lineární a/nebo rozvětvené struktury, která sestává minimálně ze 4 °/o hmotnostních z uretanových skupin vzorce

O

Z —NH—C \

O— přičemž její 1% roztok v kresolu má při teplotě 20 °C specifickou viskozitu v rozmezí 0,1 až 1,0, vztaženo na sušinu pryskyřice, v rozpouštědle nebo ve směsi rozpouštědel, která vře při teplotě v rozmezí 50 až 250 °C, výhodně 130 až 210 °C.

2. Tepelně tvrditelný emailový lepicí lak podle bodu 1, vyznačený tím, že komponenta c) je adiční produkt z alespoň dvojmocného isokyanátu, který popřípadě obsahuje imidové skupiny, jehož isokyanátové skupiny jsou popřípadě blokovány zčásti jednomocnými H-aktivními sloučeninami, jako jsou fenoly, epsilon-kaprolaktam, estery kyseliny malonové, benzylalkohol nebo triisopropylalkohol, a z minimálně difunkční hydroxylové sloučeniny.

3. Tepelně tvrditelný emailový lepicí lak podle bodu 1 nebo· 2, vyznačený tím·, že kolmponenta c) je adiční produkt z hexamethylen-1,6-diisokyanátu, trifenylmethan-4,4’,4”-triisokyanátu, toluylen-2,4-diisokyanátu, toluylen-2,6-diisokyanátu, dimerisovaného toluylen-2,4-diisokyanátu, 1,4-diisokyanátobenzenu, naftylen-l,5-diisokyanátu, difenylmethan-4,4’-diisokyanátu, trimethylhexamethylendiisokyanátu nebo isophoron-diisokyanátu a z minimálně difunkční hydroxylové sloučeniny.

4. Tepelně tvrditelný emailový lepicí lak podle bodů 1 až 3, vyznačený tím, že komponenta c) je adiční produkt z alespoň dvojmocného isokyanátu, obsahujícího popřípadě imidové skupiny, jehož isokyanátové skupiny jsou popřípadě blokovány zčásti jednomocnými H-aktivními sloučeninami, jako jsou například fenoly, epsilon-kaprolaktam, estery kyseliny malonové, benzylalkohol nebo triisopropylalkohol, a z alespoň dvojmocného alkoholu, jako je například ethylenglykol, diethylenglykol, triethylenglykol, butandiol, hexantriol, glycerol, trimethylolpropan, tris-(hydroxyethyl)isokyanurát, z polyesterpolyolu, jako je například polyesterpolyol z minimálně dvojmocného alkoholu, jako jsou výše uvedené alkoholy, a minimálně dvojbazické karboxylové kyseliny, jako je například kyselina adipová, ftalová, isoftalová, tereftalová nebo trimellitová, přičemž molární poměr kyseliny к alkoholu činí výhodně 3:4 až 3:6, nebo z polyesterimidpolyolu.

5. Tepelně tvrditelný emailový lepicí lak podle bodů 1 až 4, vyznačený tím, že komponenta c) je polyadiční produkt z isokyanátu a hydroxylové sloučeniny v molárním poměru isokyanátových skupin к hydroxylovým skupinám 4 až 6 : 5.

6. Tepelně tvrditelný emailový lepicí lak podle bodů 1 až 5, vyznačený tím, že jako katalyzátor obsahuje 0,1 až 1,0 % hmotnostní octanu olovnatého.