CS208668B2 - Method of making the derivatives of the 20-methyl-13,14-didehydro-pgi2 - Google Patents

Description

Vynález se týká způsobu výroby derivátů 20-metyl-13,H-didebydro-JGIg

Sloučeniny vyráběné podle vynálezu jsou sloučeniny obecného vzorce I (CH,L-cooM I ^{1 2 3}

(I) v němž

R znamená atom vodíku lí znamená atom vodíku nebo Qeeylovou skupinu a nebo farmaceuticky přijatelný kation.

farmaceutické prostředky, které obsí^hají sloučeniny obecného

Vynález zahnu je také vzorce I. M znamená s výhodou kation alkalického kovu, například sodíku nebo draslíku.

Ve vzorci podle vynálezu čárkovaná čárka (>) znamená, že subssituent na kruhu má korďiguraci Z (nebo endo) a subssituent na řetězci má kortfiguraci S. Vlnovka (zwwv) znamená, že subssituent na kruhu může mít buá konfiguraci (nebo endo) nebo koitf'iguraci $ (nebo exo), ' subsSittent na řetězci může mít koxrfiguraci S nebo ' R. Předmět tohoto vynálezu zahrnuje jak individuální koitfigurační isomeny, nappíklad léS-nm-eyl- a lóR-meeyleplmery, tak i jejich směěs.

Sloučeniny vzorce I se podle vynálezu vyrábějí dehydrohalogenací dihalogenových sloučenin obecného vzorce II

v němž

R a M znamenají totéž jak shora uvedeno a

X] a X₂ nezávisle na sobě znamenají halogenový atom ze skupiny, která sestává z atomu bromu, chloru a jodu, a popřípadě se získaná sloučenina převede na svou farmaceuticky vhodnou sůl.

X₂ znameňá e výhodou atom bromu· Dehydrohalogenační reakce se s výhodou provádí zpracováním sloučeniny obecného vzorce II s nadbytkem dehydrohalogenačního činidla, například ze skupiny, která sestává z dimetylsulfinylkarbaniontu, alkalie, například sodíku nebo draslíku, a alkoxidu, a výhodou metoxidu, etoxidu, propoxidu nebo butoxidu sodného nebo draselného. Zpracování se provádí v inertním bezvodém rozpouštědle, s výhodou ze skupiny, která sestává z lineárního nebo větveného alkoholu в 1 až 6 atomy uhlíku, např. metylalkoholu, etylalkoholu, propylalkoholu, butylalkoholu, isopropylalkoholu, dimetylsulfoxidu a hexametylenfosforamidu.

Teplota reakce se může pohybovat v mezích od teploty místnosti do teploty varu rozpouštědla. Doba reakce se může pohybovat v rozmezí od několika minut do několika hodin.

Reakce se a výhodou provádí za teploty 20 až 45 °C po dobu 2 až 3 hodin.

Na konci reakce se rozpouštědlo odpaří ve vakuu a sloučeniny podle vynálezu se krystalují, 8 výhodou z vody nebo vodně-alkoholických roztoků·

Případná výroba soli se provádí konvenčním způsobem:

Sloučeniny obecného vzorce II jsou již známy. Mohou být syntetizovány například některým ze způsobů, které jsou popsány v DOSu č. 2 757 919 odpovídající belgickému patentu č. 862 514·

Prostacyklin nebo PGI₂ (Prostaglandins 1.2 /6/, prosinec 1976, str· 915) je známé vasodilatační a protisrážlivé (antiagregační) činidlo, které je biosyntetizováno v arteriích a plicích savců a člověka. Výchozí látkou je arachidonová kyselina (Gryglewski a spol·: Prostaglandins 12, 658 /1976/).

PGI₂ inhibuje agregaci krevních destiček a dokonce důležitější je, že způsobuje rozpadávání agregací krevních destiček v krevním oběhu. Z celkového množství destiček cirkulují v krevním oběhu u lidí různá množství destiček ve formě malých agregací. Počet agregací je statisticky vyšší u atherosklerotických objektů, u nichž vede к vysokému nebezpečí infarktů (К. K. Wu a J. C. Haak: Lancet 2, 923 až 926 /1974/).

Vedle vasodilatačního účinku má prostacyklin také schopnost způsobovat rozpadávání těchto agregací u člověka (A. Szezeklik a spol.: Pharmacol. Res. Commun. 1978). Pro sloučeniny podle vynálezu je charakteristická převaha této deaagregační aktivity současně se schopností uvolňovat koronární arterie. Obě tyto aktivity jsou vyěší při srovnání s POIg nebo jeho 20-metylo váným analogem.

Podobně jako prostacyklin a 20-metylprostacyklin, sloučeniny podle vynálezu jsou úplně bez prostaglandinové a tromboxanové aktivity. Lze říci, že mají čistou PGI?-aktivitu.

PGIg-aktivita testovaných sloučenin byla hodnocena na základě kapacity relaxace stahu hovězí koronární arterie a inhibice agregace krevních destiček vyvolaných ADP v králičí plasmě bohaté na krevní destičky.

Prostaglandinové aktivita, zvláště PGE2-aktivita byla hodnocena jako kapacita kontrakce krysího tlustého střeva, zatímco tromboxanové aktivita, zvláště TXAg-aktivita, byla stanovována jako kapacita kontrakce králičí mesenterické arterie.

Účinnost sloučenin podle tohoto vynálezu, zvláště sloučeniny 13,14-didehydro-20-metyl-PGI₂, byla srovnávána 8 účinností známých sloučenin, jako je PGI₂, 20-metyl-PGI₂, PGE₂, 11,9-epoxy-metánoanalog PGH2 (Ε. M. A·, U 46 619, Upjohn Co·), 6beta- a 6alfa-20-metyl-PGI₁ a óbeta- a 6alfa-20-metyl-13,14-didehydro-PGI,.

Tabulka 1 udává data týkající se PGI2“» HJEg- a TXA₂-aktivity shora uvedených sloučenin.

Tabulka 1

Sloučenina	PGI2-ektivita	PGE2-aktivita Kontrakce krysího tlustého střeva	TXA2-aktivita Kontrakce králičí mesenterické arterie
Relaxace stahu hovězí koronární arterie	Antiagregační účinnost
poe2	0	0	100	0
Ε. M. A.	0	0	0	100
pgi2	100	100	0	0
20-metyl-PGl2	500	100	0	0
20-metyl-PGIj (óbeta)	0	1,5	5	1
20-métyl-PGIj (6alfa)	0	0	3	0,5
20-metyl-13.14-didehydro-PGIj (6beta>	5	2	2	0
20-metyl-13.14-didehydro-PGI1 (6alfa)	0	0,1	0,5	0,4
20-metyl-13,14-dide- hydro-PGI2	800	400	0	0

Srovnání experimentálních dat uvedených v tabulce 1 ukazuje důležitost trojné vazby v poloze 13,14 pokud jde o biologickou účinnost sloučenin, čistá PGl2-aktivita je u sloučeniny podle vynálezu 20-metyl-13,14-didehydro-PGI₂ silnější, dokonce i při srovnání s 20-metyl-PGI₂-analogem.

Tabulka 2 udává některá experimentální data týkající se vasodilatační účinnosti směřující proti agregaci krevních destiček in vitro a desagregačního působení in vivo sloučeniny 13,14-didehydro-20-metyl-PGI₂ a PGI₂- a 20-metyl-PGI₂-analog.

206668

Vasodilatační účinnost uvedených sloučenin in vitro byla stanovena určením současně jejich kapacity relaxace stahu hovězí koronární arterie a králičí mesenterické arterie. Na rozdíl od obou sloučenin je 13,14-didehydroderivát účinný na oba cévní systémy ve stejném dávkování·

Účinnost směřující proti agregaci krevních destiček byla hodnocena jak na králičí plasmě bohaté na krevní destičky, tak na heparizované krvi kočky Gryglewskiho testem (Naunym-Schmiedeberg*s Arch. Pharmacol. 302. 25 /1978/)·

Disagregační aktivita in vivo byla stanovena na anestetizovaných a heparinizováných kočkách, jímž byla testovaná sloučenina podávána například infuzí (R. J. Gryglewski, R. Korbutj A. Ocetkiewicz a J· Stačhurá: Naunya-Schmiedeberg 's Arch. Pharmacol. 302. 25 /1978/).

Tabulka 2

Sloučeniny	Vasodilatační účinnost in vitro (ng/ml)	Účinnost směřující proti agregaci krevních destiček in vitro (ng/ml)	Desagregační účinnost u kočky in vivo (ng/kg/min) Rozpadávání agregace krevních destiček (ID^q)
Hovězí koronární arterie (TC)+	Králičí mesenterické arterie (TC) +
Králičí plasma bohatá na krevní destičky (IC50 )+	He pařili i zo váná krev kočky (IC50)*+
pgi2	6,0	4,0	3,9	1,0	330
20-metyl-PGI2	1.2	1,0	4,0	7,2	330
20-metyl-13,14-dide- hydro-PGI2	0,7	OJ	1,0	2,5	100

⁺TC = minimální účinná dávka = koncentrace, která vyvolává maximální efekt z 50 % ^x dávka, která vyvolává maximální efekt z 50 %

Sloučeniny podle vynálezu se testují ve formě jejich solí в alkalickými kovy, ale odpovídající čísla v tabulce 1 a v tabulce 2 udávají ekvlmolámí množství odpovídající volné kyseliny. Tabulka 2 ukazuje vasodilatační a antlagregační účinnosti sloučenin podle vynálezu vzhledem к PGI₂ a jeho 20-metylderivátu. Podobně jako prostacyklin a 20-metylprostacyklin, sloučeniny podle vynálezu nevytvářejí substrát 15-prostaglandinové dehydrogenaay. Zvláětě 16S- a 16R-metylderiváty, které nevytvářejí substrát enzymu 15-hydroxyproetaglandinové dehydrogenasy, mají inhibiční efekt agregace krevních destiček dva až pětkrát větší než odpovídající sloučeniny, které v poloze 16 nejsou substituovány. Pro svoji vasodilatační a antiagregační aktivitu jsou sloučeniny podle vynálezu zvláště užitečné při léčení akutního infarktu myokardu, při řešení záchvatu angíny pectoris, v prevenci agregace krevních destiček samostatně nebo společně s látkami typu heparinu, v prevenci agregace během hemodialyay a v chirurgii s mimotělním oběhem krve. Toxicita sloučenin podle vynálezu je zcela zanedbatelná. Sloučeniny podle vynálezu mohou být tudíž v terapii bezpečně používány.

Sloučeniny podle vynálezu se podávají obvyklými způsoby, například intravenosní injekcí nebo infuzí, podkožní nebo intramuskulární injekcí, ústně, podjazykovou adsorbcí, rektál9

206668 ně atd· V akutních situacích se sloučeniny podávají s výhodou in tra véno sní infúzí pro tento účel sterilních pufrů o pH 8,5 až 9, které se vyrobí z vodného roztoku, který obsahuje sloučeniny podle vynálezu v koncentracích v mezích například od 0,0005 do 0,01 fc. V takovém případě se podávání uskutečňuje například pomocí intravenosní kanuly, která je opatřena trojcestným kohoutkem a vložena například do levé středové loketní žíly, například automatickou injekční stříkačkou; ve stejnou dobu se do pravé žíly zavádí 5$ roztok dextrosy. V případě intravenosní infúze se dávky pohybují s výhodou od 0,2 do 25, zvláště výhodně od 0,5 do 2,0 ng na kilogram tělesné hmotnosti za minutu. Celková denní dávka, ai při podávání injekčním nebo infúzním, je s výhodou řádu 0,05 až 20 mg/kg, přesné dávky závisí na věku, hmotnosti a stavu pacienta stejně jako na způsobu podávání.

Sterilní roztoky nebo suspenze ve vodném nebo v nevodném prostředí se mohou používat pro podkožní nebo intramuskulární injekce. Tak se například může sloučenina rozpustit Ve sterilní vodě nebo v roztoku hydrochloridu lidokainu (přičemž pH roztoku se s výhodou udržuje na hodnotě 8,5 až 9), ve fyziologickém solném roztoku nebo v jakémkoliv jiném z obvyklých rozpouštědel používaných pro tento typ podávání. V takových případech se dávkování pohybuje s výhodou asi od 0,05 do 50 mg denně. Jak již bylo uvedeno, mohou být pro podávání sloučenin podle vynálezu použity jiné cesty. Například mohou být podávány orálně ve formě tablet, tobolek nebo sirupu, rektálně ve formě Čípků nebo pod jazykem ve formě podjazykových pastilek. Excipienty a nosiče, které jsou používány v různých farmaceutických prostředcích, jsou obvyklé excipienty a nosiče. Mohou jimi být například v případě orálního podávání laktosa, dextrosa, sacharosa, manitol, sorbitol, celulóza, talek, stearát vápenatý, stearát hořečnatý, glykoly, škroby, arabská guma, tragant, algináty, lecitin nebo jiné polysorbáty a laurylsulfáty, s výhodou alkalických kovů nebo kovů alkalických zemin.

Následující příklady ilustrují, ale neomezují jakýmkoliv způsobem tento vynález.

Přikladl

Roztok 0,58 g 14-broni-5(S,R)-jod-6(S;,R)-20-metyl-PGIj ve 4 ml bezvodého dimetylsulfoxidu a 0,34 g terč.butoxidu sodného se 3 hodiny míchá v atmosféře inertního plynu. Rozpouštědlo se ve vakuu odpaří (27 Pa). Zbytek se zpracuje se stechiometrickým množstvím 2 N hydroxidu sodného. Po ochlazení roztoku na 0 °C se odfiltrují krystaly 13,14-didehydro-20-metyl-PGI₂ ve formě sodné soli, = 110° (etanol) ve výtěžku 80

Příklad 2

Roztok 14,5(S,R)-dibrom-6(S,R)-20-metyl-PGI| (0,42 g) a terč.butoxidu draselného (0,45 g) v bezvodém metanolu se nechá stát 20 dnů za teploty místnosti. Rozpouštědlo se ve vakuu odpaří. Produkt se krystaluje ze směsi 2 N hydroxid draselný-metáno 1-voda. Získá se 13,14-didehydro-20-metyl-PGI₂ ve formě draselné soli, (<</)_D = 108° (etanol) ve výtěžku 72 %.

Stejná sloučenina se rovněž může vyrobit zpracováváním s terč.butoxidem draselným v terč.butanolu při teplotě 38 °C po dobu 8 dnů.

Příklad 3

Roztok 16S-aetyl-14-brom-5(S,R)-jod-6(S,R)-20-’metyl-PGI| (0,3 g) a 0,35 g etoxidu sodného v etanolu (4 ml) se nechá stát 15 dnů při teplotě 50 °C, Roztok se ve vakuu odpaří. Odparek se pak zředí 2 N hydroxidem sodným a ochladí se na 0 °C.

Odfiltrováním se získají krystaly 13,14-didehydro-16S,20-dimetyl-PGl2 ^{ve ř}°rmě sodné soli, (CC)d = +118° (etanol).

Stejným způsobem se získá sodná sůl 13,14-didehydro-16R,20-dimetyl-PGI₂, (0¾ = -H02° (etanol)·

Claims (1)

1. PŘEDMĚT VYNÁLEZU

   Způsob výroby derivátů 20-metyl-13,14-didahydro-PGl2 obecného vzorce I (CH_o),-COOM

   I (I) v němž

   R znamená atom vodíku nebo metylovou skupinu a

   M znamená atom vodíku nebo farmaceuticky vhodný kation, vyznačující se tím, Že se dehydrohalogenují sloučeniny obecného vzorce II (II) v němž

   R a M znamenají totéž jak shora uvedeno a kde každá ze skupin Xj a X₂ nezávisle na sobě znamená atom halogenu ze skupiny tvořené atomem bromu, atomem chloru a atomem jodu, a popřípadě se získaná sloučenina převede na svou farmaceuticky vhodnou sůl.