CS205116B2

CS205116B2 - Method of preparing silicone copolymers grafted by hydrophylic monomers

Info

Publication number: CS205116B2
Application number: CS782085A
Authority: CS
Inventors: Georges Wajs
Original assignee: Essilor Int
Priority date: 1977-03-31
Filing date: 1978-03-31
Publication date: 1981-04-30
Also published as: CH630103A5; US4229273A; BR7801971A; BE865071A; ATA187578A; DE2813558A1; FR2385763A1; NL7803234A; FR2385763B1; HU180453B; JPS53121874A; SU973027A3; DD137238A5; DE2813558C2; AT380962B; ES468279A1; GB1598754A

Description

Vynález se týká způsobu přípravy roubovaných kopolymerů na bázi silikonů, zejména roubovaných kopolymerů silikonů · s hydrofilními monomery, jakými jsou hydrofilní monomery, kterých se používá při výrobě kontaktních čoček.

Je známo, že silikonové kopolymery představují vhodný výchozí materiál pro výrobu kontaktních čoček. Při uvedené aplikaci se u ' těchto silikonových kopolymerů využívá především jejich dobrých mechanických a optických vlastností, zejména jejich ohebnosti a průhlednosti; nepříznivé hydrofobní vlastnosti silikonových kopolymerů se přitom potlačují kopolymerací (roubováním) silikonových kopolymerů s takovými monomery, které jsou schopné uděl^lt silikonovým kopolymerům hydrofilní charakter, který je u kontaktních čoček nezbytný vzhledem k tomu, že u kontaktních čoček s hydrofilním charakterem materiálu, ze kterého jsou vytvořeny, nedochází k trhání slzného filmu, který se musí neustále nacházet jak pod kontaktní čočkou mezi touto čočkou a rohovkou, tak i na vnějším povrchu konktaktní čočky, kde uvedený slzný film napomáhá tomu, že aplikace kontaktní čočky je pro jejího uživatele snesitelná.

Z výše uvedené úvahy vyplynula tedy potřeba vyrobit roubované kopolymery siliko2 nů s hydrofilními monomery, které by měly hydrofilní charakter a byly tedy obzvláště vhodné pro výrobu kontaktních čoček; při výrobě takovýchto kopolymerů dochází však k určitým těžkostem.

Uvedené těžkosti pramení především ze skutečnosti, že silikony, tvořené organokřemičitými polymery nebo polysiloxany, se při rozličných klasických roubovacích metod i kách chovají často· jinak než ostatní typy obvyklých polymerů. Navíc je většina uvedených roubovacích metodik pro výrobu materiálu, vhodného pro zhotovování kontaktních čoček, nevhodná jednak proto, že při nich dochází k přílišnému zhoršení mechanických ' vlastností silikonových polymerů a jednak proto, že zavedením cizích sloučenin podporujících kopolymerací, ke které dochází při roubování, . do· kopolymerační směsi, dojde ke zhoršení průhlednosti rezultujícího roubovaného kopolymerů.

Aby se zabránilo výše uvedeným nedostatkům, bylo navrženo· iniciovat roubování radiochemicky, a to· použitím ionizačního· záření, jakým je například rentgenové záření nebo paprsky gamma; tento postup je popsán ve francouzském patentovém spisu č. 1 526 934.

Při praktickém provádění tohoto· způsobu se však naráží na další potíže, pramenící ze205116 jména z bezpečnostních opatření, která je třeba dodržovat při manipulaci s radioaktivními zdroji. Ozařování již vytvarovaných kontaktních čoček musí být prováděno za stínícími stěnami, zabraňujícími průchodu · ionizačního záření mimo vlastní pracovní prostor; obsluhu takovýchto zařízení může provádět pouze speciálně vycvičený a vyškolený personál. Obě tyto· okolnosti komplikují do značné míry automatický chod provozní linky na výrobu kontaktních čoček.

Cílem tohoto vynálezu je tedy eliminovat výše uvedené nedostatky navržením provozně snadno realizovatelného postupu, kterým by se při dodržení všech požadavků, diktovaných provozní výrobou, získaly kopolymery s vlastnostmi nezbytnými pro aplikaci těchto kopolymerů při výrobě kontaktních čoček.

Předmětem vynálezu je způsob přípravy silikonových kopolymerů roubovaných hydrofilními monomery, použitelných při výrobě kontaktních čoček, vystavením předběžně vytvarovaného výrobku ze silikonového kopolymerů záření v přítomnosti kyslíku a jeho následným uvedením ve styk s hydrofilními monomery, jehož podstata spočívá v tom, že se k ozáření předběžně vytvarovaného výrobku ze silikonového kopolymerů použije neionizačního ultrafialového záření vlnové délky 0,18 až 0,4 μπι v dávce přijaté výrobkem, odpovídající energii 4,18 až 418 J/cm².

Při způsobu podle vynálezu se k silikonovému kopolymerů s výhodou přidá činidlo, které je schopné omezit délku řetězců, vytvářených při roubovací reakci.

Výrobek získaný po naroubování hydroHlního monomeru se opětovně ozáří ultrafialovým světlem za účelem dodatečného· zesítění rezultujícího kopolymerů.

Zpracovaný výrobek je vystaven účinku ultrafiao)vého záření uvedené vlnové délky v přítomnosti buď čistého kyslíku, nebo směsi plynů, které kyslík obsahují, zejména v přítomnosti vzduchu.

Zdá se, že ozařování ultrafialovým zářením na vzduchu je výhodné z několika hledisek. Přítomnost vzduchu především zaručí absorpci záření, jehož vlnová délka je kratší než spodní mezi výše uvedeného rozmezí, tj. 0,18 μΐη a které může být vyzařováno běžně používanými zdroji ultrafialového záření; toto záření s kratší vlnovou délkou by jinak nepříznivě interferovalo svým, ionizačním účinkem se zářením s vlnovou délkou v rozmezí 0,18 až 0,4 μία, které je při způsobu podle vynálezu rozhodující.

Kromě toho· bylo dále zjištěno, že vzduch má příznivý vliv na výsledky následného roubování. Je pozoruhodné, že ozařování ultrafialovým spektrem v přítomnosti kyslíku vede k účinnému naroubování a současnému zachování všech vlastností silikonů, zatímco by bylo spíše namístě obávat se degradace silikonového polymeru, projevující se žloutnutím; takové zažloutnutí by činilo silikono vý kopolymer neschopným použití pro · výrobu transparentních kontaktních čoček.

Nenasycenou sloučeninou, která je určena k naroubování na silikonový polymer, je s výhodou hydrofilní monomer, zejména N-vinylpyrrolidon, který je hojně používán při výrobě kontaktních čoček; může být však použito i dalších ethylenicky nenasycených monomerů, zejména vinylových a akrylových monomerů, známých svými hydrofilními vlastnostmi.

Výhodnými hydrofilními monomery pro· naroubování na silikonové polymery, určené pro výrobu kontaktních čoček, jsou sloučeniny s pyrrolidonovým jádrem, ve kterém je dusíkový atom heterocyklu substituován uhlovodíkovým radikálem zahrnujícím ethylenicky nenasycenou skupinu. Ethylenicky nenasycenou skupinou může být alkenylová skupina, jakou je vinylová skupina nebo· allylová skupina; ethylenická dvojná vazba se může také nacházet na konci řetězce alkylové skupiny v případě, že je tento řetězec např. ukončen esterovou funkcí nenasycené kyseliny, jakou je kyselina akrylová nebo kyselina methakrylová.

Silikonové polymery jsou obecně tvořeny organokřemičitými polymery, jejichž řetězec je hlavně tvořen strukturními jednotkami

A —SiO— ,

B

A.

kde A a B znamenají libovolné uhlovodíkové zbytky, které jsou totožné nebo odlišné; tyto uhlovodíkové zbytky mohou být případně různé i na jednotlivých strukturních jednotkách polymerního· řetězce silikonového polymeru. · Je samozřejmé, že obecný pojem silikonové polymery zahrnuje i jednotlivé silikonové kopolymery.

Při · způsobu podle vynálezu se s výhodou použije polymerů, vytvořených polymerací směsí, zahrnujících hlavně siloxanové polymery, jejichž řetězce jsou ukončeny vinylovými skupinami a jejichž všechny atomy křemíku jsou substituovány dvěma alifatickými nasycenými nebo aromatickými uhlovodíkovými · zbytky, s výhodou dvěma totožnými nebo odlišnými alkylovými zbytky s celkovým počtem uhlíkových atomů 1 až 4, a zejména dvěma methylovými skupinami; uvedené směsi zahrnují rovněž hydrogeno-organopolysiloxan, jehož strukturní vzorec zahrnuje vazby Si—H.

Uvedené polymery jsou známé nejenom z francouzského· patentového spisu číslo 73 28665, ale zejména také z amerických patentových spisů č. 3 234 406 a 3 436 366. Jejich polymerace se dosáhne klasickým způsobem za použití platinového katalyzátoru všech typů, umožňujících reakci mezi atomy vodíku, vázanými na atomy křemíku, a viny205116 lovými skupinami, vázanými na atomy křemíku.

Tyto katalyzátory jsou nejčastěji tvořeny jemně rozdruženou kovovou platinou nebo rozpustnými sloučeninami platiny, jakými jsou například kyselina chloroplatičitá, komplexy platiny, vytvořené v uhlovodících, nebo alkoholáty platiny.

Při výhodné formě provedení způsobu podle vynálezu se silikonový polymer, který se potom podrobí naroubování, získá přímo vytvarován do tvaru kontaktní čočky kopolymerací směsj, zahrnující následující sloučeniny, kde R znamená libovolný alkylový zbytek s celkovým poetem uhlíkových atomů 1 až 4, přičemž všechny obecné substituenty R s výhodou znamenají methylové skupiny:

100 hmotnostních dílů dialkylpolysiloxanu obecného vzorce

R2>(CH2-CH)SiO— (R2S1O)_n—Si (CH=CH2)R2, ve kterém n znamená takové celé číslo, že viskozita tohoto polymeru leží v rozmezí 300 až 800 000, s výhodou v rozmezí 300 až 800 000, s výhodou v rozmezí 500 až 5000 mPas při teplotě 25 °C, až 40 hmotnostních dílů kopolymeru, tvořeného strukturními jednotkami vzorce

R3S1O05, R(CH₂=CH)SiO a SiO₂ a obsahujícího 1,5 až 3,5 %, vztaženo na jeho hmotnost, vinylových skupin s poměrem 0,5 až 1,2 celkového počtu strukturních jednotek R₃SiO₀₅ a R(CH2=CH)SiO к počtu strukturních jednotek S1O2, _ hydrogenoalkylpolysiloxan, obsahující skupiny R₂HSiOo₎₅ v množství dostatečném к získání 0,8 až 1,9, s výhodou 0,9 až 1,7, vazby SiH na jednu vazbu SiCH=CH2 směsi, katalyzátor na bázi platiny a zejména 0,0009 až 0,005 hmotnostních dílů platiny ve formě roztoku v alkoholu, obsahujícím 1 až 15. uhlíkových atomů.

Tvrzení směsi výše uvedeného složení za účelem získání vytvarovaného výrobku ze silikonového polymeru se provádí za známých podmínek, například zahřátím směsi na teplotu 80 až 160 °C po dobu 1 až 5 hodin. 'WG

Za účelem naroubování silikonového polymeru hydrofilními strukturními jednotkami se vytvarovaný výrobek při způsobu podle vynálezu vystaví účinku ultrafialového záření, které má vlnovou délku ve výše vymezeném rozmezí a které může být tvořeno zejména ultrafialovým zářením, vysílaným obvyklými rtuťovými lampami nebo ultrafialovým zářením produkovaným během výbojů ve vysokofrekvenční plazmě.

Přítomnost kyslíku se zajistí nejjednodušším způsobem tak, že se ozařování provádí z a přístupu vzduchu. Tento typ ozařování je tedy velmi snadno realizovatelný.

Dávka záření může být regulována světelnou intenzitou zdroje a dobou expozice tak, aby se potom dosáhlo požadovaného stupně naroubování.

V případě, že se rezultujícího roubovaného silikonového kopolymeru použije pro výrobu kontaktních čoček, potom je výhodné dosáhnout stupně naroubování odpovídajícího 1 až 25 hmotnostním % hydrofilní sloučeniny, zejména hydrofilní sloučeniny heterocyklického typu, jakou je například polyvinylpyrrolidon, naroubované na odpovídající zbývající množství do 100 hmotnostních procent (tj. 75 až 99 hmotnostních 0/0) silikonového polymeru již definovaného typu.

Vlastní naroubování hydrofilního monomeru na výše uvedeným způsobem získaný silikonový kopolymer se s výhodou provádí až po odstranění kyslíku adsorbovaného v silikonovém kopolymeru. Naroubování se provádí za libovolné teploty, která je dostatečná к iniciování kopolymerační reakce, při které dochází к reakci na dvojných vazbách nenasycené sloučeniny, určené к naroubování na silikonový kopolymer, to je obecně při teplotě z teplotního rozmezí 20 až 250 °C, případně při okolní teplotě, avšak s výhodou za teploty 120 až 200 °C za probublávání dusíkem.

Nezbytná doba styku silikonového kopolymeru a monomerní nenasycené hydrofilní sloučeniny leží obecně v rozmezí 5 minut až 8 hodin a nejčastěji mezi 10 minutami a dvě’ ma hodinami.

Nenasycená monomerní sloučenina se s výhodou použije v čistém a kapalném stavu nebo případně ve formě roztoku. Nicméně může být použita případně i v částečně polymerované formě. Tato sloučenina může rovněž obsahovat aditiva, jakými jsou například povrchově aktivní látky, v množství nejvýše rovném 5 hmotnostním procentům.

Roubované silikonové kopolymery, získané tímto zpracováním, jsou ohebným, transparentním a hydrofilním materiálem, jehož vlastnosti mohou být ještě dále zlepšeny dodatečným zesílením, provedeným dalším ozářením ultrafialovým světlem, jak je to popsáno ve francouzském patentovém spisu číslo 73 28665, čímž se roubovaný silikonový kopolymer stane lipofobním.

Toto dodatečné ozáření ultrafialovým světlem je užitečné zejména v případě kontaktních čoček, vyráběných způsobem podle vynálezu z roubovaných silikonových kopolymerů, které již byly definovány výše a které jako monomerní nenasycenou sloučeninu obsahují vinylpyrrolidon nebo analogickou sloučeninu.

20511В

Při způsobu podle vynálezu se к silikonovému polymeru s výhodou přidá činidlo, jakým je kyselina chloroplatičitá, jehož účinkem dojde к omezení délky řetězců, vytvořených během polymerace.

Bylo zjištěno, že uvedené činidlo, u něhož se předpokládá, že zkrátí délku hydrofilních polymerních strukturních jednotek vázaných na silikonový polymer v důsledku roubovací reakce, zlepší optické vlastnosti rezultujících transparentních výrobků, jakými jsou například kontaktní čočky.

Způsob podle vynálezu bude v následující částí popisu blíže objasněn na konkrétních příkladech provedení způsobu podle vynálezu, přičemž je samozřejmé, že tyto příklady mají pouze ilustrativní význam a že vlastní rozsah vynálezu není těmito příklady nikterak omezen. V těchto příkladech jsou všechny poměry a množství hmotnostními poměry a hmotnostními množstvími, pokud není výslovně uvedeno jinak.

Příklad I

Do forem pro kontaktní čočky se vnese směs silikonů, obsahující:

g dimethylpolysiloxanu blokovaného na obou koncích strukturní jednotkou vzorce (CH₃)₂(CH₂=CHJSiO₀,₅ a majícího viskozitu 2000 mPas při teplotě 25 °C;

í g kopolymerů tvořeného strukturními jednotkami vzorců (CH₃)₃SiO₀.₅ , (CH5)'(CH2=CH)SiO a

S1O2 vzájemně rozdělenými v numerickém poměru 2,5 : 0,4 : 3,5;

5,5 g kopolymerů tvořeného strukturními jednotkami vzorců (CH₃)₂HSiO₀,₅ a SiO₂ ve vzájemném numerickém poměru 2 :1;

0,001 g platiny ve formě roztoku v oktylalkoholu.

Formy s výše uvedeným osahem se potom zahřívají pod tlakem na teplotu 120 °C. Po třech hodinách silikonové polymery ve formách zpolymerují a čočky se tedy mohou potom z forem vyjmout. Tyto čočky se potom postupně vystaví účinku ultrafialového světla, vyzařovaného rtuťovou lampou. Toto ozáření se provádí za volného přístupu vzduchu. Použije se lampy typu Philips OZ4 o výkonu 4 W, vyzařující ultrafialové záře ní o vlnové délce v rozmezí 0,1849 až 0,2537 μΐη.

Každá čočka se exponuje po dobu 15 minut na konvexní straně při zachování vzdálenosti od lampy rovné 3 cm.

Ozářené čočky se potom ponoří do reaktoru, obsahujícího N-vinylpyrrolidon přečištěný destilací. Neustálé probublávání vyčištěným dusíkem odstraňuje kyslík rozpuštěný v uvedené kapalině. Obsah reaktoru se potom zahřívá na teplotu 130 °C po dobu 30 minut. Čočky se potom z reaktoru vyjmou, načež se promyjí vodou za účelem odstranění nenaroubovaného vinylpyrrolidonu.

Dosažený stupeň naroubování odpovídá 4,15 hmotnostních % polyvinylpyrrolidonu, vztaženo na výchozí hmotnost kontaktní čočky.

Při dalším testu bylo použito délky roubovací reakce rovné jedné hodině při téže teplotě (130 °C). Přitom bylo dosaženo stupně naroubování, odpovídajícího 4,6 hmotnostním o/o polyvinylpyrrolidonu, vztaženo na výchozí hmotnost kontaktní čočky.

Příklad II

Kontaktní čočky ze silikonového polymeru, připravené stejným způsobem jako v příkladu provedení I, se vystaví účinku ultrafialového záření téže lampy, přičemž se však mění podmínky této expozice způsobem, uvedeným dále. Potom se provede naroubování N-vinylpyrrolldonu během 30 minut při teplotě 130 °C stejným způsobem, jako v předcházejícím příkladu.

a) pro 30minutovou expozici každé strany kontaktní čočky ze vzdálenosti 3 cm od rtuťové lampy se dosáhne stupně naroubování, odpovídajícího 5,3 hmotnostního % polyvinylpyrrolidonu, vztaženo na výchozí hmotnost kontaktní čočky;

b) pro 15minutovou expozici každé strany kontaktní čočky ze vzdálenosti 1,5 cm od rtuťové lampy se dosáhne stupně naroubování, odpovídajícího 6,05 hmotnostního procenta, vztaženic na výchozí hmotnost kontaktní čočky.

Příklad III

Jako zdroje ultrafialového záření se použije nízkotlaké rtuťové lampy typu Philips TUV o výkonu 15 W s křemenným pouzdrem, vyzařující ultrafialové záření o vlnové délce 0,2537 μΐη.

Kontaktní čočky připravené stejným způsobem jako v příkladu provedení I, se ozařují výše uvedeným způsobem, přičemž se mění expoziční doba a délka styku silikonového polymeru s monomerem, určeným к naroubování.

Přitom se získají stupně naroubování, které jsou uvedeny v následující tabulce; tyto stupně naroubování jsou vyjádřeny v hmot205116

Expoziční doba jedné strany kontaktní čočky nostních procentech polyvinylpyrrolidonu, který byl naroubován, což je vztaženo na výchozí hmotnost silikonového polymeru, tvořícího materiál kontaktní čočky.

Doba styku silikonového polymeru s monomereim, určeným к naroubování 30 minut 1 hodina 2 hodiny minut4 minut5 hodina7,2

Příklad IV

Kontaktní čočky ze silikonového polymeru, získané způsobem, popsaným v příkladu provedení I, se uloží vertikálně do křemenných nosičů a takto se ozařují současně z obou stran pomocí dvou rtuťových lamp typu HPK, umístěných od obou povrchů kontaktních čoček ve vzdálenosti 4 cm. Výkon každé lampy v oblasti ultrafialového záření s vlnovou délkou 0,2537 μπι je 8,9 W.

Dávka ultrafialového záření v oblasti kolem vlnové délky 0,2537 ^m, přijatá každým povrchem odpovídá za těchto· podmínek 0,561 J/cm². s.

Doba expozice ultrafialovým zářením se mění mezi 10 sekundami a 10 minutami. Vzorky kontaktních čoček se potom uvedou ve styk s N-vinylpyrrolidonovým monomerem při teplotě 110 °C po dobu 30 minut za probublávání dusíkem.

a) Pro 5minutovou expozici ultrafialovým světlem bylo dosaženo stupně naroubování 11,2 hmotnostních % polyvinylpyrrolidonu, vztaženo na výchozí hmotnost vzorku kontaktní čočky;

b) pro lminutovou expozici ultrafialovým světlem a pro 30minutovou roubovací reakci při teplotě 100 °C bylo dosaženo stupně naroubování, odpovídajícího 3 hmotnostním % polyvinylpyrrolidonu, vztaženo na výchozí hmotnost vzorku kontaktní čočky.

Při praktickém provádění způsobu podle vynálezu není zapotřebí ozařovat silikonový polymer ultrafialovým světlem déle než 10 minut, neboť se tím již nezvýší stupeň naroubování. Přesto však ani při ozařování ultrafialovým světlem po dobu okolo jedné hodiny nedojde к degradaci silikonového polymeru.

Příklad V

3.53,1

4.55,6

7,37,2 roubování, odpovídajícího 6 hmotnostním % polyviinylpyrrolidonu, vztaženo na celkovou hmotnost získaného kopolymeru.

Tímto způsobem získané ohebné kontaktní čočky mají velmi dobrý vzhled; při fromtofokometrickém testu se projevují dobrým obrazem. Tyto čočky mají rovněž vzhledem ke kontaktním čočkám z příkladu provedení IV zlepšenou vizuální ostrost obrazu.

Příklad VI

U vzorků kontaktních čoček, připravených postupy, popsanými v předcházejících příkladech provedení, se provedou testy určující smáčitelnost materiálů, ze kterých jsou tyto čočky vyrobeny; tyto testy spočívají v tom, že se stanoví goniometrie úhlu sevřeného povrchem kapky vody s povrchem vzorku kontaktní čočky metodou Zisman WA, popsanou v Contact Angle Wettability and Adhesion Advance in Chemistry, Series 43, Amer. Chem. Soc., 1964, str. 15.

Měření se provádí jednak při prvním kontaktu, to je v okamžiku, kdy se kapka umístí na suchý povrch, a jednak při rozlití, to je potom, co je kapka vsáta smáčeným povrchem.

Pro vzorek kontaktní čočky, připravený postupem, popsaným v příkladu provedení III (15minutová expoziční doba každé strany kontaktní čočky rtuťovou lampou typu TUV a 30minutO'vá doba styku s vinylpyrrolidonem) >se získají následující výsledky:

úhel při prvním kontaktu: úhel po rozlití:

105 stupňů;

stupňů.

Pro vzorek připravený postupem podle příkladu provedení IV (5minutová expozice lampami typu HPK] se získají následující výsledky:

úhel prvního kontaktu: 90 stupňů;

úhel po rozlití: 10 stupňů.

Příklad VII

Postupuje se stejně jako v příkladu provedení IV s výjimkou, že se vinylpyrrolidon nahradí ethylpyrrolidonakrylátem. Při 5minutové expozici ultrafialovým světlem a době styku s monomerem, určeným к naroubování, trvající 30 minut při teplotě 10O°C se dosáhne stupně naroubování, odpovídajícího 8 hmotnostním %.

Test к určení smáčitelnosti, provedený

Vzorky kontaktních čoček se připraví stejným způsobem jako v příkladu provedení I, avšak s výjimkou, že se před formováním přidá к silikonovému polymeru 100 ppm kyseliny chloroplatičité.

Uvedené vzorky se potom ozáří ultrafialovým světlem, produkovaným rtuťovou lampou typu HPK po dobu 5 minut jako v příkladu provedení IV, načež se uvedou ve styk s vinylpyrrolidonem po dobu 30 minut při teplotě 100 °C. Přitom se dosáhne stupně na20511В stupňu;

stupňů.

stejným způsobem, jaký byl popsán v příkladu provedení VI, vedl k následujícím výsledkům:

úhel prvního· kontaktu:

úhel po rozlití:

Příklad VIII

Kontaktní čočky · z roubovaného· silikonového polymeru (naroubovaný materiál: viny lpyrrolidon), získané postupem, · popsaným v příkladu provedení I, se nechají nabobtnat · ve vodě, načež se znovu ozáří ultrafialovým zářením rtuťové · lampy typu O'Z4;. tato lampa vyzařuje ultrafialové záření s vlnovou délkou 0,2537 μΐη a má v této oblasti výkon 3,5 W. Kontaktní čočky přijmou během 15 minut na každé straně dávku, odpo vídající výkonu 30 mW/cm2. Takto zpracované kontaktní čočky se uchovají ve vodě a jsou takto připraveny k použití.

Z předcházejících příkladů provedení je zřejmé, že způsob podle vynálezu představuje jednoduchý, nenákladný ia snadno automatízovatelný pracovní postup, při kterém se zajistí účinné naroubování silikonového polymeru hydrofilním monomerem., přičemž se získá materiál dobrých mechanických vlastností, který je ohebný a transparentní, a který je tedy mimořádně vhodný prp výrobu kontaktních čoček.

Je samozřejmé, že předmět vynálezu není omezen uvedenými způsoby provedení. Způsob podle vynálezu může být zejména adaptován na zpracování předmětů větších rozměrů.

Claims

PŘEDMĚT

1. Způsob přípravy silikonových kopolymerů roubovaných hydrofilními monomery, použitelných při výrobě kontaktních čoček, vystavením předběžně vytvarovaného výrobku ze silikonového kopolymeru záření v přítomností · kyslíku a jeho následným uvedením ve styk s hydrofilními monomery,, vyznačený tím, že se k ozáření předběžně vytvarovaného výrobku ze silikonového· kopolymerů použije neionizačního ultrafialového záření vlnové délky 0,18 až 0,4 v dávce

VYNÁLEZU přijaté výrobkem, · odpovídající energii 4,18 až 418 J/cm2.
2. Způsob podle bodu 1, vyznačený tím, že se k silikonovému kopolymerů přidá činidlo, které je schopné omezit délku řetězců, vytvářených při roubovací reakci.
3. Způsob podle bodu 1 nebo· 2, vyznačený tím, že výrobek získaný po naroubování hydrofilního. monomeru se opětovně ozáří ultrafialovým světlem za účelem dodatečného zesítění rezultujícího· kopolymerů.