CS204010B2 - Způsob výroby antrachinonu s protinádorovou účinností - Google Patents

Description

Vynález se týká způsobu výroby antrachinonových derivátů, které je možno užít jako barviva a a které jsou také účinné proti karcinomu u savců. Výhodné nové sloučeniny podle vynálezu jsou účinné proti různým druhům leukémie a karcinomu u myší a je zřejmé, že alespoň jedna z těchto sloučenin, pravděpodobně však i řada příbuzných sloučenin, bude účinná proti karcinomu i u dalších savců, včetně lidí.

Sloučeniny získané způsobem podle vynálezu je možno zpracovat běžným způsobem na farmaceutické přípravky s protinádorovým účinkem.

je známo, že antrachinonové deriváty jsou účinnými barvivý, například pro přírodní i syntetické textilní materiály. Řada barviv této skupiny je již známa a stále je možno získávat další sloučeniny, které je rovněž možno uvedeným způsobem užít. Například v nizozemském patentu č. 66/06423 je uvedena modrá antrachinonová barva, kterou je možno získat tak, že se uvede v reakci 1,4-diaminoantrachino.n s epichlorhydrinem a takto získaný kondenzační produkt se uvede v reakci s monoethanolaminem nebo diethanolaminem. Vzniklé barvivo je možno vyjádřit vzorcem III.

O NHCtyCH (OH) CH₂NHCH_zCH_z0H

NHCH^CH (OH) CH^NHCH^CH^OH (HJJ (Chemical Abstracts, 19Θ7, sv. 66, sfcr. 76931η].

Tato antrachinonová barva je výhodná k barvení vlny, způsob jejího získání však probíhá v několika stupních. Je samozřejmé, že by bylo výhodnější získat výsledný produkt v menším počtu stupňů, zejména z ekonomických důvodů, v případě, že výsledný produkt si zachová své vlastnosti.

Vynález si klade za úkol navrhnout jednoduchý způsob výroby barviva antrachinonového typu. Toto barvivo má současně být účinné proti karcinomu u lidí.

Předmětem vynálezu je tedy způsob výroby antirachinonu s protinádorovou účinností, vyznačující se tím, že se zahřívá chinizarin v leukoformě s N-aminoalkylalkanolaminem vzorce II,

N—R—-N—R—OH

Ha H (Π) kde

R znamená allkylenový zbytek o 1 až 4 atomech uhlíku, za použití 1 molu chinizarinu na 2 moly alkanolaminu za přítomnosti rozpouštědla s následnou o-xidací výsledného produktu molekulárním kyslíkem za vzniku antrachinonu obecného vzorce I,

O NH-R-NH-R-OH (U kde

R má svrchu uvedený význam, načež se popřípadě výsledná látka uvede v reakci s kyselinou za vzniku soli.

Tato barviva dávají vznik atraktivní modré barvě na textilních materiálech.

Chinlz,a,rin je 1,4-dihydroxyantrachinon a jeho leutkoforma je 2,3-dihydroderivát vzorce IV.

Reakcí 1 molu této sloučeniny se 2 moly N-aminoalkylalkanolaminu se následnou oxidací výsledného produktu plynem obsahujícím kyslík, například vzduchem, získá modré barvivo· vzorce V,

O nh-r-nh-r-oh

o hh-R-W-R-OH (V) což znamená, že se získá týž výsledný produkt daleko jednodušším způsobem.

Důležitým znakem způsobu podle vynálezu je oxidace 2,3-dihydroformy 1,4-diaminoantrachinonu.

Z N-aminoalkylalkanolaminů použitelných při provádění způsobu podle vynálezu je možno uvést následující sloučeniny:

N-aminomethylmethanolamin (H2NCH2NHCH2OH),

N-aminoethylethanoIamin (H2NCH2CH2NHCH2CH2OH),

N-aminopropylpropanolamin (H2NCH2CH2CH2NHCH2CH2CH2OH) a

N-aminobutylbutanolamin (H2NCH2CH2CH2CÍH2NHCH2CH2CH2CH2OH).

Reakce vyžaduje alespoň 2 moly N-aminoalkylalikanolaminu na 1 mol leukochinizarinu, obvykle je však výhodnější užít větší přebytek, tj. 2,5 až 3 moly N-aminoalkylalkanolaminu k zajištění tvorby výsledného produktu.

Sloučeniny podle vynálezu je možno snadno připravit tak, že se rozpustí leukochinizarin v rozpouštědle, například ethylalkoholu, k roztoku se za stálého míchání přidá N-aminoalkylalkanolamin a roztok se zahřívá na teplotu 75 až 80 °C po dobu průběhu reakce. Palk se reakční směsí nechá probublávat kyslík nebo plyn s obsahem molekulárního kyslíku, například vzduch, tak dlouho, až se leukoforma oxiduje. Roztok se zchladí na 10 °C, zfiltiruje, promyje alkoholem a odpaří. Barvivo podle vynálezu je možno užít běžným způsobem k obarvení textilních produktů, zejména jsou vhodné způsoby, při nichž se užívá dispergovaných barviv, například ve formě emulzí v rozpouštědle.

Výhodnou sloučeninou, kterou je možno získat způsobem podle vynálezu, je derivát, v němž R znamená ethylenový zbytek a který je možno vyjádřit vzorcem VI.

o NH-CH^CH^H-CH^CH£OH

o nh-ch^ch^nh-ch^ch^oh (Vil·

Tato látka je vhodným modrým barvivém a mimoto je účinná proti leukémii a dalším typům karcinomu u myší.

Je velmi pravděpodobné, že každá ze sloučenin obecného vzorce I a jejich z farmaceutického hlediska přijatelné soli budou účinné proti širokému spektru nádorových onemocnění, zejména krevních forem a nádorů, jako jsou leukémie u pokusných zvířat i u lidí, v dávkách, které jsou nižší než dávky toxické.

Tyto sloučeniny je možno zpracovávat na farmaceutické přípravky, v nichž je účinná látka nebo její sůl dispergována ve vhodném nosiči. Soli přijatelné z farmaceutického hlediska jsou například soli s kyselinami, jako je kyselina chlorovodíková, citrónová, jantarová, maleinová, vinná, octová a podobně. Z těchto solí je výhodný zejména acetát a hydrochlorid, z toho důvodu, že tyto látky mají účinnost a toxicitu, která se v podstajtě neliší od týchž vlastností základní sloučeniny.

Sloučeniny podle vynálezu je tedy možno užít jako účinnou součást farmaceutických přípravků.

Roztoky, které obsahují účinnou látku ve volné formě nebo ve formě soli, je možno připravit ve vodě, která popřípadě obsahuje například povrchově aktivní látky. Výhodná látka, v níž R znamená ethyl, je poměrně málo rozpustná ve vodě. Je však možno ji převést například na acetát, jehož pH ve vodném roztoku je 7,4. U té:to látky se prokázalo, že obsahuje přibližně 1,5 zbytku kyseliny octové na antrachinonové jádro. Je miožno vyrobit také diacetát, jehož vodný roztok má pH 6,2. Diacetát je rozpustný ve vodě až do množství 400 mg/ /ml vody. Volná látka i různé soli je možno učinit rozpustnějšími přidáním povrchově aktivních látek, například hydroxypropyleelulózy. Je možno také tyto látky dispergovat v glycerolu, kapalném polyethylenglykolu, ve směsích těchto látek a v olejích. Za běžných podmínek skladování a použití mají tyto přípravky obsahovat ještě konzervační činidla k zábraně růstu mikroorganismu.

Farmaceutické přípravky mohou mít také injekční formu, v tomto případě jde například o sterilní vodné roztoky nebo disperze a sterilní prášky, které se rozpouštějí těsně před použitím ve sterilním¹ injekčním roztoku, popřípadě za vzniku disperze. Ve všech případech musí jít o sterilní formy a mimoto o formy, které je možno snadno aplikovat pomocí injekční stříkačky. Přípravek musí být stálý pro delší skladování a musí být chráněn proti kontaminaci mikroorganismů, například bakteriemi a houbami. Nosičem může být rozpouštědlo nebo prostředí pro vznik disperze, například voda, ethanol, polyol, jako glycerol, polypropylenglykol a kapalný polyethylenglykol a podobně, jakož i směsi těchto látek a rostlinné oleje. Kapalnost těchto látek je možno udržet například povlakem lecitinu, udržením žádaných částic a jejich velikosti v případě disperze a použitím povrchově aktivních činidel. Proti mikroorganismům je možno přípravky chránit různými antibakteriálními činidly a činidly účinnými proti houbám, jako jsou parabeny, chlorbutanol, benzylalkohol, fenol, kyselina sorbitová, thimerosal a podobně. V řadě případů je výhodné užít izotonických roztoků, což je možno zajistit přidáním cukrů nebo chloridu sodného. Vstřebávání injekčních roztoků je možno prodloužit pomocí činidel, které zpomalují vstřebávání, jako je například monostearát hliníku a železa.

Sterilní injekční roztoky se připraví t,a.k, že se smísí účinná látka v žádaném množství s příslušným rozpouštědlem a dalšími součástmi, načež se výsledná směs sterilizuje filtrací. Disperze se obvykle připravují tak, že se sterilní účinná látka disperguje ve sterilním prostředí, které obsahuje konzervační činidlo a další složky, tak jak byly svrchu uvedeny.

V případě sterilních prášků pro výrobu sterilních injekčních roztoků je výhodný způsob výroby sušení rozprašováním a lyofilizace, čímž se získá prášek a současně jakákoli další žádaná složka z roztoku, který byl užit k sušení rozprašováním nebo k lyofilízaci. Prášek je také možno sterilizovat užitím plynu, například ethylenoxidu, s následným členěním dalších požadovaných složek při zachování požadovaného rozměru částic. Tento prášek je možno později rekonstituovat v žádané kapalině, která musí být také sterilní.

Jako farmaceuticky přijatelný nosič se rozumí jakékoli rozpouštědlo, dispergační prostředí, povlak, antibakteriální činidlo, činidlo proti houbám, činidla zajišťující vznik izotonického roztoku, činidla zpomalující vstřebávání apod. Použití těchto prostředí a činidel k výrobě farmaceutických přípravků je známo. Pokud by některá běžná prostředí nebo činidla nebyla vhodná pro použití spolu s účinnou látkou podle vynálezu, bude to v následujících příkladech uvedeno.

Přípravky, které obsahují účinné látky podle vynálezu, mohou mimoto obsahovat ještě další účinné látky.

Je zvláště výhodné zpracovávat účinné látky podle vynálezu do lékových forem vhodných pro jednorázové podávání. Jde o lékové formy, které je vhodné podávat pokusných zvířatům i lidem v dávkách, které obsahují určené množství účinné látky podle vynálezu tak, aby bylo možno jednotlivou dávkou ve spojení s vhodným nosičem dosáhnout žádaného léčebného účinku. Volba lékových forem je přímo závislá jednak na zvláštních vlastnostech účinné látky, jednak na léčebném účinku, jehož je nutno dosáhnout. Mimoto závisí volba lékové formy na způsobu podání, který je vhodný v jednotlivých případech.

Dávka účinné látky pro jednotlivé podání závisí na věku, tělesné hmotnosti a celkovém stavu léčeného organismu, na závažnosti onemocnění, na formě, v níž se účinná složka užívá, a na cestě podání. Denní dávka 1 až 100 mg/kg v jediné dávce nebo rozděleně až na pět jednotlivých dávek obvykle dostačují k léčbě většiny onemocnění, proti nimž je látka účinná a v podstatě netoxická. Pro osobu o hmotnosti 75 kg je tedy účinná dávka 75 až 7500 mg/den. Při rozděleném podávání, například ve třech denních dávkách, bude jednotlivá dávka obsahovat 25, až 2500 mg účinné složky, s výhodou 2 až 50 mg/kg tělesné hmotnosti a den, nejvýhodnější rozmezí je 2 až 30 mg/kg a den.

Jak již bylo uvedeno, zpracovává se účinná látka vhodným způsobem na lékové formy, které obsahují účinné množství této látky spolu s vhodným, z farmaceutického hlediska přijatelným nosičem. Jednotlivá dávka obsahuje naříklad účinnou složku v množství 0,1 až 400 mg, s výhodou 1 až 30 miligramů. Co se týká poměru účinné látky k nosiči, je účinná látka v lékové formě přítomna obvykle v množství 0,1 až 400 mg/ /ml nosiče.

V případě, že farmaceutický přípravek obsahuje ještě další účinné látky, závisí jejich dávky na běžném způsobu podávání a na dávkování těchto dalších účinných složek.

Ústupu nádorového bujení je možno dosáhnout například při intraperitoneálním podávání účinné látky. Tímto způsobem je možno účinnou látku podávat jednou denně nebo několikrát denně. Totéž platí pro nitrožilní podání účinné látky. V tomto případě obvykle postačí k ústupu nádoru 5 až 10 dní léčby. Je také možno podávat dávku účinné látky obden nebo jednou za několik dní. Je zřejmé, že celková dávka účinné látky, kterou je nutno podat ik ústupu leukémie, je nutno podat tak, aby nedošlo k výskytu nežádoucích vedlejších účinků cytotoxické povahy u léčeného organismu. V případě sloučeniny, v níž R znamená ethylovou skupinu, je možno při použití u myší prokázat příznaky toxicity v dávce 50 miligramů na kg a toxicita se pak zvyšuje od 50 do 100 mig/den, přesto však jsou výhodné dávky v blízkosti 100 mg/kg, protože při této dávce lze ještě toxické příznaky považovat za poměrně mírné, zejména v tom případě, že se látka podává obden nebo jednou za několik dní, a zejména ve srovnání s podobnými látkami.

V průběhu popisu se karcinomem rozumějí zhoubné krevní choroby, například leukémie, stejně jako další pevné i rozptýlené zhoubné nádory, například melanokarcinom, karcinom plic a karcinom, prsu. Pod pojmy regrese a paliativní účinek se rozumí zástava nebo zpomalení růstu nádoru a dalších projevů choroby ve srovnání s neléčenými případy. Ve většině následujících příkladů byly užity myši jako pokusná zvířata k průkazu účinnosti a toxicity nových sloučenin podle vynálezu. Sloučeniny podle vynálezu je však možno užít i k léčbě vyšších savců, včetně lidí. V výsledků u myších savců je totiž možno předpokládat, že nové sloučeniny podle vynálezu budou stejně účinné i u lidí, a to v množství, v nichž je možno předpokládat i poměrně nízkou toxicitu.

Výroba a použití sloučenin podle vynálezu bude popsána v řadě následujících příkladů, které také obsahují údaje o účinnosti sloučenin podle vynálezu proti leukémii a podobným nádorům u standardních pokusných zvířat.

Příklad 1

Příprava účinné látky

121 g p-leukochinizarinu nebo 2,3-dihydro-l,4-dihydrexyanthrachinonu se smísí se 30 ml ethylalkoholu v baňce o obsahu 1 litr. Tato směs se míchá do vzniku homogenní suspenze, k níž se přidá 124 g N-aminoethylethanolaminu. Výsledná směs se míchá při teplotě místnosti hodinu, načež se zahřeje na teplotu 75 až 80 °C a na této teplotě se udržuje 6 hodin. V průběhu této doby se směs provzdu-šňuje tak dlouho, až dojde k oxidaci leukoformy, což je možno prokázat vznikem čirého roztoku. Tento roztok se zchladí na 10 °C, zfiltruje se, promyje ethylalkoholem a odpaří dosucha ve vakuu, čímž se získá 138 g výsledné látky.

Další účinné látky je možno získat tak, že se postupuje stejně jako svrchu, avšak N-aminoethylethanolamin se nahradí N-a204010 minomethylmethanolaminem, N-aminopropylpropanolaminem nebo N-aminobutylbutanolaminem.

Příklad 2

Příprava solí

Kteroukoli z volných látek z příkladu 1 je možno neutralizovat kyselinou, například kyselinou octovou nebo .chlorovodíkovou, za vzniku příslušné soli. Postupuje se například tak, že se přebytek zředěného vodného roztoku kyseliny octové přidá k práškované sloučenině z příkladu 1, odvozené od N-aminoethylethanolaminu. Směs se zahřívá na .teplotu 50 °C a na této teplotě se udržuje 2 hodiny. Pak se přidá přebytek chloroformu a po oddělení organické a vodná fáze se organická fáze odloží a vodná fáze se odpaří ve vakuu, čímž se získá výsledná sůl.

Příklad 3

Příprava injekčního roztoku g acetátu, získaného způsobem podle příkladu 2, se rozpustí v 1 litru vodného roztoku .chloridu sodného, čímž se získá roztok s obsahem 10 mg účinné látky v 1 mililitru. V 5 ml tohoto roztoku se tedy nachází 50 mg účinné látky.

Obdobné roztoky je možno připravit ze všech výsledných produktů způsobu podle vynálezu i z jejich solí při použití běžných, z farmaceutického, hlediska přijatelných rozpouštědel. V případě, že se k výrobě injekčního roztoku užívá volných výsledných produktů, je výhodné zvýšit jejich rozpustnost přidáním povrchově aktivní látky, například hydroxypropylcelulózy.

Příklad 4

Příprava práškovaného materiálu g volné zásady z příkladu 1, připravené při použití N-aminoethylethanolaminu, se disperguje ve 190 g glycerinu. V 1 g takto získaného prášku je tedy obsaženo 50 mg účinné látky.

Obdobné prášky je možno připravit ze všech výsledných látek získaných způsobem podle vynálezu při použití dispergačních činidel běžně •užívaných ve farmaceutickém průmyslu. Takto získaný prášek se pak popřípadě mísí s dalšími činidly a plní do kapslí běžným způsobem.

Příklad 5 myších samců kmene CDFi se infikuje v den, který bude dále označován O, intraperitoneálně buňkami lymfoidní leukémie L-1210 v množství 10⁶ buněk. Ode dne 1 a pak denně celkem 9 dní se každé myši podá intrapeiritoneálně 250 mg/kg živé hmotnosti sloučeniny z příkladu 1 v hydroxypropylcelulóze jako v nosiči. Po 5 dnech přežívají 2 ze 6 myší. Průměrná doba přežití byla 6,5 dne pro pokusná zvířata, 9,9 dní pro zvířata kontrolní.

Příklad 6

Pokus z příkladu 5 byl opakován na skupině 6 myší a na kontrolní skupině, přičemž bylo pouižito dávek uvedených v tabulce 1. V této tabulce jsou také uvedeny průměrné doby přežití. Pokus byl přerušen po 30 dnech.

Tabulka 1

Lymfoidní leukémie L-1210

Sloučenina z příkladu	Dávka mg/kg hmotnosti	Přežití po 5 dnech	Průměrná doba přežití	Vyléčená zvířata * * **
5	250	2/6	6,5
6	125	4/6	6,8
7	62,5	5/6	21,8	2
kontrola	0		9,9
8*	95,0	6/6	7,3
9*	62,5	6/6	11,3
10*	42,0	6/6	11,3
11*	28,0	6/6	18,3	2
kontrola	0		8,4

* Myší kmen BDFi ** Myši přežily až do konce pokusu

Z uvedených výsledků je zřejmé, že dávky 62,5 mg/kg tělesné hmotnosti a vyšší byly již při každodenním podávání pro myši toxické. Podstatně lepší doby přežití ve srovnání s kontrolními zvířaty je možno prokázat v dávkách 28 až 62,5 mg/kg hmotnosti.

Příklad 12 myším samcům kmene CDFi byla naočkována lymfocytární leukémie P-388 intraperitoneálně v množství 10⁶ buněk v as12 citické kapalině. Od prvního dne po naočkování a pak denně po· 9 dní byla zvířatům podána sloučenina z příkladu 1 v dávce 128 mg/kg hmotnosti v roztoku chloridu sodného zároveň s povrchově aktivní látkou „Tween-80“. 4 až 6 myší přežívalo po 5 dnech a průměrný čas přežití byl 5,9 dní. Příklady 13 až 29

Byl opakován příklad 12 se skupinou myší, výsledky jsou uvedeny v tabulce 2. Test byl přerušen po 30 dnech.

Tabulka 2

Lymfocytární leukémie P 388

Příklad Dávka v mg/kg Přežití Průměrná doba Počet vyléčených hmotnosti po dnech přežití

12	128
13	64
14	32
15	16,0
16	8,0
17	4,0
kontrola	0
18	128
19	64
20	32
21	16,0
22	8,0
23,	4,0
kontrola	0
24	128
25	64
26	32
27	16,0
28	8,0
29	4,0
kontrola	0
Poznámka:

4/6	5,9
6/6	6,4
6/6	8,8
6/6	29,7	3
6/6	29,9	4
6/6	29.7 10.8	3
6/6	6,4
4/6	6,3
6/6	7,8
6/6	10,1
6/6	21,0	%
6/6	29,7 11,0	3
2/6	5,0
6/Θ	6,2
5/6	8,0
6/6	28,8	2
6/6	23,0
6/6	19.8 10.8

Označení % i v následující tabulce znamenají, že přežívající zvířata nemohla být po autopsiíi v tabulce uvedena jako vyléčená píro rozsáhlost nádoru.

Z výsledků je zřejmé, že sloučeniny podle vynálezu mají vysokou účinnost v dávce 4,0 až 16,0 mg/kg hmotnosti. V dávce 32,0 mg/kg a zejména v dávce 64,0 mg/kg převyšuje toxicita použité látky její účinnost proti nádorům.

Příklad 30 myším samcům kmene BDFi byl intraperitoneálně naočkován homogenát melanokarcinomu B-16. Přesný počet buněk ho>mogenátu nebyl znám. Od prvního dne po naočkování a pak každý druhý den bylo myším intraperitoneálně podáno 128 mg sloučeniny z příkladu 1 na kg hmotnosti v roztoku chloridu sodného s obsahem povrchově aktivního činidla „Tween-70“. Injekční podání bylo u přežívajících myší Intraperitoneálně opakováno ve dny 3, 5, 7, 9, 11, 13, 15 a 17. Průměrná doba přežití byla 5,2 dne ve srovnání se 21,3 dny u kontrolních zvířat. Pokus byl přerušen 60. den. Příklady 31 až 47

Pokus z příkladu 30 byl opakován při použití dávek účinných látek, jak jsou uvedeny v tabulce 3, v níž jsou také uvedeny získané výsledky.

Tabulka 3 Melanokarcinom B-16

Příklad	Dávka mg/kg hmotnosti	Přežití po 5 dnech	Průměrná doba přežití	Počet vyléčených
30	128	3/10	5,2
31	64,0	8/10	6,1
32	32,0	10/10	10,8
33	16,0	10/10	59,8	8
34	8,0	10/10	59,8	6
35 kontrola	4,0 0	10/10	59,8 21,3	6
36	128	4/10	5,4
37	64,0	8/10	7,1
38	32,0	10/10	n,i
39	16,0	10/10	51,0	pouze myši s nádory
40	8,0	10/10	60,0	10
41 kontrola	4,0 0	10/10	43,0 25,2	%
42	128	10/10	9,3
43	64,0	8/10	16,8
44	32,0	10/10	37,0
45	16,0	10/10	34,0
46	8,0	10/10	36,0
47 kontrola 48* ** 49** 50** 51**	4,0 0 128 64,0 32,0 16,0	10/10	32,0 18,8 7,0 12,0 31,0 31,0
52** 53** kontrola	8,0 4,0 0		26.3 27,0 30.3	1

* Sérum z příkladu 30 až 41 bylo před očkováním ,pro příklady 42 až 53 ředěno· v poměru 10 : 1. Současně bylo vynecháno povrchově aktivní činidlo.

** V příkladech 48 až 53 bylo· injekční podání provedeno ve dnech 1, 3, 5, 7, 9, 11, 13, 15 a 17.

Příklad 54 myším samcům kmene CDFi bylo naočkováno intraperitoneálně množství 10⁵ buněk lymfoidní leukémie L-1210. Od prvního dne po naočkování a pak denně po 9 dní byla těmto myším intraperitoneálně podávána sloučenina z příkladu 1 v roztoku chloridu sodného v dávce 128 mg/kg hmotnosti. Pátého dne přežívalo 5 myší, průměrná doba přežití byla 6,1 dne. Pokus byl ukončen 30. dne.

Příklady 55 až 77

Byl opakován pokus z příkladu 54 při použití dávek uvedených v tabulce 4. V příkladech 62 až 69 bylo podání podkožní, v příkladech 70 až 77 byly sloučeniny podávány perorálně.

10

Tabulka 4 Lymfoidní leukémie L-1210

Příklad Dávika mg/kg Přežití po> 5 Průměrná Počet hmotnosti dnech doba přežití vyléčených

54	128
55	64,0
56	32,0
57	16,0
58	8,0
59	4,0
60	2,0
61	1,0
62	128
63	64,0
64	32,0
65	16,0
66	8,0
67	4,0
68	2,0
69	1,0
70	512
71	256
72	128
73	64,0
74	32,0
75	16,0
76	8,0
77	4,0
kontrola	0

5/6	6,1
6/6	7,8
6/6	11,0
6/6	15,3
6/6	16,0
6/6	12,8
6/6	12,7
6/6	11,3
6/6	10,3
6/6	11,8
6/6	11,8
6/6	10,4
6/6	8,4
6/6	8,3
6/6	8,4
6/6	8,2
6/6	8,1
6/6	9,0
6/6	8,8
6/6	8,8
6/6	8,4
6/6	8,4
6/6	9,2
6/6	9,2 8,0

Při intraperitoneálním podání měla sloučenina z příkladu 1 vysokou účinnost v dávce 16,0 a 8,0 mg/kg hmotnosti. Omezená účinnost byla pozorována v případě, že stejné nebo vyšší dávky byly podány podkožně nebo· perorálně.

Příklad 78 myším samcům kmene BDFi byl naočkován Lewisův karcinom plic ve formě homogenátu karcinomatózních buněk nitrožllně, přičemž dávka buněk nebyla přesně známa. Od prvního dne po naočkování celkem 9 dní byla myším podávána sloučenina z příkladu 1 v dáce 32 mg/kg hmotnosti. Po 5 dnech přežívalo všech 10 myší, průměrná doba přežití byla 8,2 dne.

Příklady 79 až 89

Byl opakován pokus z příkladu 78 při použití dávek uvedených v tabulce 5. V příkladech 84 až 89 byly ve formě homogenátu k naočkování užity spíše části nádoru než homogenát. Pokus byl přerušen 60. dne.

Tabulka 5 Lewisův karcinom plic

Příklad	Dávka mg/kg hmotnosti	Přežití po 5 dnech	Průměrná doba přežití	Počet vyléčených
78	32,0	10/10	8,2
79	16,0	10/10	18,0
80	8,0	10/10	32,0	%
81	4,0	10/10	23,3	%
82	2,0	10/10	25,0	%
83	1,0	10/10	22,8
kontrola	0		22,7
84	32,0	10/10	8,4	—
85	16,0	10/10	11,0
86	8,0	10/10	28,0 27,0
87	4,0	10/10
88	2,0	10/10	39,0
89	1,0	10/10	50,3*
kontrola	0		24,0

U tohoto nádoru bylo možno pozorovat účinek zejména v dávce 2,0 až 8,0 mg/kg, přestože výsledky nejsou tak prokazatelné jako u ostatních nádorů. Vysoká hodnota v příkladu 89 je poněkud v rozporu s toxicitou, která se projevovala zejména úbytkem tělesné hmotnosti a která byla velmi zřejmá již v dávce 2,0 mg/kg.

Příklad 90 myším samicím kmene CDFi byla intraperitoneálně naočkována lymficytární leu18 kémie P-388 v množství 10® buněk. První den po naočkování a pak 5. a 9. dne, celkem tedy třikrát, bylo myším podáno 512 mg/kg hmotnosti sloučeniny z příkladu 1 v roztoku chloridu sodného s přídavkem povrchově aktivního činidla „Tween-80“. Pokus byl přerušen po 30 dnech. Průměrná doba přežití byla 2,1 dne.

P ř í k 1 a d y 90 až 102

Byla opakován pokus z příkladu 90, dávky a výsledky jsou uvedeny v tabulce 6.

Tabulka 6

Myší samice

Příklad	Dávka mg/kg hmotnosti	Přežití po 5 dnech	Průměrná doba přežití	Počet vyléčených
90*	512	0/6	2,1
91*	256	0/6	2,7
92*	128	2/6	5,0
93*	64,0-	5/6	7,8
94*	32,0	6/6	29,7	1
95*	16,0	6/6	26,0	1
kontrola	0		n,i
96**	64,0	4/6	6,3
97**	32,0	6/6	8,7
98**	16,0	6/6	34,9	4
99**	8,0	6/6	28,0	1
100**	4,0	6/6	22,3
101**	2,0	6/6	24,0
102**	1,0	5/6	17,9
kontrola	0		10,5
* Příklady 90 až 95 byly provedeny při in- intraperitoneálně, množství nebylo přesně
jakčním podání 1.,	5. a 9. dne.	známo. Od prvního dne po naočkování a pak každý druhý den byla celkem- devětkrát po-
** V příkladech 96	a 102 a v kontrolním dána	účinná látka z příkladu 1 v množství
příkladu byl pokus prováděn do 35.	dne, in- 125 mg/kg hmotnosti v	roztoku chloridu
jekce byly podávány	denně 9 dní.	sodného s přídavkem hydroxypropylceluló-
Ve všech pokusech bylo možno prokázat zy. Po 5 dnech přežilo všech 10 myší, prů-
vysokou účinnost sloučeniny podle	vynále- měrná doba přežití byla	8,4 dne, pokus byl
zu, zejména v dávce 16,0 mg/kg.	přerušen po- 60 dnech.
Příklad 103		Příklady 104 až 107
10 myším samcům	kmene BDFi	byl na- Byl	opakován pokus z	příkladu 103, po-
očkolván homoigenát	melanokarcinomu B-16 užité	dávky a výsledky pokusů jsou uvede-
stejně jako v příkladech 30 až 41,	pak ve ny v tabulce 7.
zředění 1:10 stejně jako v příkladu 41 až 53
Tabulka 7
Příklad	Dávka mg/kg	Přežití po	Průměrná doba	Počet
	hmotnosti	5 dnech	přežití	vyléčených
103	125	10/10	8,4
104	62,5	10/10	16,0	2
105	31,2	10/10	49,0	2
106	16,6	10/10	43,3 42,8	2
107	8,3	10/10
kontrola	0		18,7

Při těchto pokusech byla zjištěna vysoká účinnost v dávkách 8,3 až 31,2 mg/kg. Tyto výsledky jsou dalším průkazem účinnosti proti melanokarcinomu z příkladu 30 až 53.

Příklad 108 myším samcům kmene CDFi byl naočkován zředěný homogenát nádoru Colon 26 (National Caneer Institute, č. C6). Všem samcům byla pak podána sloučenina z příkladu 1 v množství 125 mg/kg hmotnosti v roztoku hydroxypropylcelulózy, dodávaném pod obchodním názvem „Kluccel“, a to 1., 5. a 9. dne po naočkování. Vyhodnocení bylo prováděné do 70. dne. 5. dne přežívaly všechny myši, průměrná doba přežití byla 27,0 dní ve srovnání s 26,5 dne pro kontroly.

Příklady 109 až 112

Byl opakován pokus z příkladu 108, dávky sloučeniny z příkladu 1 a výsledky jsou uvedeny v tabulce 8.

Tabulka 8

Nádor C6

Příklad	Dávka mg/kg	Přežití po 5 dnech	Průměrná doba přežití	Počet vyléčených
108	125	10/10	27,0
109	35,2	10/10	32,0
110	31,2	10/10	29,0
111	16,6	10/10	29,0
112	8,3	10/10	33,8
kontrola	0		26,5

Tyto pokusy prokazují účinnost užité sloučeniny proti uvedenému nádoru. Ve srovnání s jinými příklady byla v tomto případě zjištěna nižší toxicita při použití 125 mg účinné látky na 1 kg hmotnosti.

Příklad 113 myších samců kmene CD8F1 bylo naočkováno homogenátem nádoru mléčné žlázy CD8F1 podkožně, přičemž částice nádoru byla homogenizována tak, že podkožně bylo aplikováno 500 až 1000 mg materiálu.

Tabulka 8

Příklad

Nádor mléčné žlázy CD8F1

Příklad Dávka mg/kg hmotnosti

1., 8., 15. a 22. dne po naočkování byla myším injekčně podána sloučenina z příkladu 1 v roztoku hydroxypropylcelulózy intraperitoneálně v dávce 125 mg/kg hmotnosti. 5. dne přežívalo 8 myší z 10. Po 36 dnech byly všechny myši usmrceny. Průměrná hmotnost nádoru v této době byla 630 mg. Příklady 114 až 117

Byla opakován postup z příkladu 113. Užité dávky a výsledky jsou uvedeny v následující tabulce 8.

Přežití po Průměrná váha dnech nádoru v mg

113	125
114	'62,5
115	31,5
116	16,6
117	8,3
kontrola	0

8/10	630
9/10	989
10/10	423
10/10	1354
35/35	37 16Θ5

Výsledky prokazují, že k inhibici nádoru může dojít v širokém rozmezí dávek. Při některých dávkách došlo k podstatnému snížení velikosti nádoru.

Claims (2)

1. PREDMET

   1. Způsob výroby antrachinonu s protinádorovou účinností obecného vzorce I,

   R má níže uvedený význam, vyznačující se tím, že se zahřívá chinizarin v leukoformě s N-aminoalkylalkanolaminern vzorce II, vynalezu

   N—R—N—R—OH

   H₂ H (Π) kde

   R znamená alkylenový zbytek o 1 až 4 atomech uhlíku, za použití 1 molu chinizarinu na 2 moly alkanolaminu za přítomnosti rozpouštědla s následnou oxidací výsledného produktu molekulárním kyslíkem, načež se popřípadě výsledná látka uvede v reakci s kyselinou za vzniku soli.
2. 2. Způsob podle bodu 1, vyznačující se tím, že se sloučenina obecného vzorce I uvede v reakci s kyselinou octovou za vzniku monoacetátu nebo diacetátu.

   Severografia, n. p., závod 7, Most