CS198112B2

CS198112B2 - Způsob výroby ftalidesteru kyseliny 6-(D( —-)a-aminofenylacetamido] penicilanové

Info

Publication number: CS198112B2
Application number: CS757790A
Authority: CS
Inventors: Harry Ferres; John P Clayton
Original assignee: Harry Ferres; John P Clayton
Priority date: 1971-06-09
Filing date: 1975-11-18
Publication date: 1980-05-30

Description

Tento vynález se týká způsobu výroby ftalidesteru kyseliny 6-[D( — )a-aminofenylacetamido Jpenicilanová a jeho farmaceuticky přijatelných adičních solí s kyselinou.

Kyselina 6- [ D (—)α-aminofenylacetamido jpenicilanová se velmi často používá pro své široké antibiotické spektrum. Avšak tato kyselina se při orálním podání absorbuje neúplně do krevního oběhu. Někteří odborníci se domnívají, že to není výhodné, a v důsledku toho se někteří z nich pokusili nalézt deriváty kyseliny 6-[ D (—) a-aminofenylacetamido) penicilanové, které po orál2

4» ním podání způsobí vyšší úroveň koncentrace penmilinu v krvi, než jaké by bylo možné dosáhnout podáním samotného původního penicdinu.

Předmětem tohoto vynálezu je výroba nového esteru kyseliny 6-[D( —}α-aminofenylacetamido] penicilanové, který způsobuje vysokou koncentraci séra výchozího penicilinu při orálním podání.

Podle vynálezu se ftalidester kyseliny 6- [ D (—) α-aminof enylacetamido ] penicilanové vzorce I (D) /~\ ^lu' ^\-CH-CO-NH-CH- CH ^cNH»

CO

CH₃

ČH-CO-O-CH O

II

r/;

a jeho farmaceuticky přijatelné adiční soli s kyselinou vyrábějí tak, že se nechá reagovat sloučenina obecného vzorce V,

X ^D /^S\ < VCN-CO-WW-CW-CW c \=/ i i I XCW,

CO-N

-CU (V) coow kde

X představuje aminoskupinu, protonovanou aminoskupinu, benzyloxykarbonylaminoskupinu nebo enaminoskupinu obecného vzorce III

R*

I ^{1 1} r³-c^ h o (III) kde znamená

Ři alkylovou skupinu s 1 až 6 atomy uhlíku a

R³ alkylovou skupinu s 1 až 6 atomy uhlíku nebo alkoxyskupínu s 1 až 6 atomy uhlíku, nebo její tautomerní modifikace se sloučeninou obecného vzorce Via, ný produkt se popřípadě převede na adiční sůl s kyselinou.

Přednostně se jako adičních solí sloučeniny podle vynálezu s kyselinou používá hydrochloridu, ale mohou se použít též soli jiných anorganických nebo organických kyselin, zejména pokud tvoří soli se samotnou kyselinou 6- [ D (—) ar-aminofenylacetamido j penicilanovou. Sloučeniny podle tohoto vynálezu též tvoří soli s jinými penicilanovými kyselinami, jako například s 3-(2‘-chlor-6‘-f luorf enyl) -5-methyl-4-isoxazolylpenicilanem.

Réakce se obvykle provádí v inertním rozpouštědle při teplotě místnosti.

Reakci lze provést též s reaktivním esterifikovaným derivátem výchozích sloučenin, spadajícím do rozsahu vymezení substituentů.

Výrazem reaktivní esterifikovaný derivát sloučenin výše uvedeného obecného vzorce V se rozumějí takové deriváty, které při vzájemné reakci tvoří za reakčních podmínek skupinu obsahující esterovou vazbu vzorce

-COO^

II o

kde

B představuje atom halogenu, a v případě, že X má jiný význam než je aminoskupina, převede se potom za kyselých nebo neutrálních podmínek X na aminoskupinu a výsledZ literatury je známa řada způsobů k provedení esterifikace, při kterých se používá několika různých kombinací reaktivních esterifikovaných derivátů s karboxylovými a hydroxylovými skupinami. Reakce se může provádět například tak, že se nechá reagovat sloučenina obecného vzorce V,

-A (D)

VCW-CO-NH-CI-I-CH ^J CO-N —CH ^{3 X}COOH (V) kde

X má význam uvedený svrchu, se sloučeninou obecného vzorce Via,

g (Via.) kde

B má význam uvedený svrchu, za vzniku esteru obecného vzorce VII, σ(0) / \

CH-CO-NH-CH-CH X CO-N-(VII)

kde

X má svrchu uvedený význam, a v případě, že

X má jiný význam než je aminoskupina, se popřípadě převede potom na aminoskupinu.

Pro postup uvedený výše se mohou aplikovat specifické způsoby esterifikace známé z literatury. Ačkoliv skupina X v látce obecného vzorce V může znamenat volnou aminoskupirtu, je lépe reakci uskutečnit s látkou obecného vzorce V, kde X znamená chráněnou aminoskupinu, přednostně enaminoskupinu svrchu uvedeného vzorce III, nebo skupinu, kterou lze převést na aminoskupinu, jako například azidoskupinu. V takovém případě se obvykle nechají reagovat sodná nebo draselná sůl N-chráněné sloučeniny obecného vzorce V se sloučeninou obecného vzorce VI, kde B má svrchu uvedený význam.

Ve sloučenině obecného vzorce V představuje X aminoskupinu, kterou lze převést na chráněnou aminoskupinu, a z ní lze naopak aminoskupinu uvolnit.

Mezi příklady chráněné aminoskupiny lze zahrnout protonovanou aminoskupinu (X = = NHs⁺), která se po acylaci může přeměnit na volnou aminoskupinu jednoduše neutralizací, benzyloxykarbonylaminoskupinu (X = NH—CO2—CH2—Ph—, kde Ph značí fenyl) nebo substituované benzyloxykarbonylaminoskupiny, které se potom převedou na aminoskupinu katalytickou hydrogenací a různé skupiny, ze kterých lze po acylaci získat aminoskupinu pomocí hydrolýzy za mírně kyselých podmínek. (Alkalické hydrolýzy se obyčejně nepoužívá, vzhledem k tomu, Žé za alkalických podmínek probíhá hydrolýza ftalidové skupiny.)

Příkladem skupiny X, která se může posléze hydrolyzovat na aminoskupinu za mírně kyselých podmínek, je enaminoskupina obecného vzorce III, ť

I (Ac η

O (III) kde

R¹ a R³ mají shora uvedený význam, nebo její tautomerní modifikace.

Jako příklad skupiny X, kterou lze přeměnit na aminoskupinu, lze uvést azidoskupinu. V tomto případě se může konečná konverze na aminoskupinu provádět buď katalytickou hydrogenací, nebo elektrolytickou redukcí. Volba reaktivního derivátu samozřejmě závisí na vlivu chemické povahy α-substituentu X. Když X znamená skupinu stabilní v kyselině, jako protonovanou aminoskupinu NH3+ nebo azidoskupinu, může dojít ke konverzi. Aby se tomu zamezilo, používá se často smíšeného anhydridu. K tomuto účelu se hodí zejména smíšené anhydridy, jako jsou anhydridy kyseliny alkoxymravenčí, které se výhodně připravují reakcí soli alkalického kovu nebo terciárního aminu látky obecného, vzorce V se vhodným alkylchloroformiátem v bezvodém prostředí při teplotě místnosti nebo teplotě nižší.

Mezi jiné reaktivní N-acylované deriváty látky obecného vzorce V lze zahrnout reak198112 tivní meziprodukty vzniklé reakcí in šitu a karbodiimidem nebo karbonyldiimidazolem.

Sloučenina podle tohoto vynálezu je dobře snášenlivá a přednostně se podává orálně, zejména ve formě adiční soli s kyselinou. Obvykle se podává v kombinaci s vhodným farmaceuticky přijatelným nosičem, Sloučenina podle vynálezu může být v kompozicích přítomna v množství 1 až 95 hmotnostních % k celkové hmotnosti. Kompozice se může používat jako prášek pro přípravu sirupu, jako tablety, kapsle, pilulky nebo v jiných obvyklých formách.

Ester podle vynálezu nebo jeho soli se obvykle podávají v dávkových jednotkách, které obsahují množství ekvivalentní 0,025 až 1 g kyseliny 6-[D( — ja-aminofenylacetamidojpenicilanové a zejména v množství, které je ekvivalentní 0,1 až 0,7 g kyseliny penicilanové. Vhodné jsou dávkové jednotky obsahující 250 až 500 mg kyseliny penicilanové. Denní dávka Závisí na stavu pacienta, ale obvykle přiměřená dávka , činí 1 až 3 g esteru podle vynálezu (v přepočtu na penicilanoivou kyselinu).

Sloučenina podle vynálezu, ftalidester kyseliny 6- [ D (—) «-aminof eny lacetamido ] penicilanové, je dobře absorbovatelná při orálním podání lidem nebo zvířatům. V séru se dosahuje vysoké úrovně koncentrace kyseliny 6- [ D (—-) α-aminofeny lacetamido ] penicilanové.

Následující příklady ilustrují vynález. Příklad 1

a) 3-Bromftalid-[3-bróm-l-(3H)-isobenzof uranorí ]

10,0 g( 0,075 mol) ftalidu se zahřívá pod zpětným chladičem s N-bromsukcinimidem ve 200 ml bezvodého chloridu uhličitého v přítomnosti katalytického množství a-azoisobutyronitrilu po dobu 3 až 4 hodin. Konec reakce se poizná podle toho, že zmizí Nbromsukcinimid ze dna reakční nádoby a sukcinimid se nahromadí na hladině. Sukcinimid se odfiltruje a filtrát se odpaří ve vakuu na 15 až 20 ml. Ochlazením koncentrátu a jeho litrací se získá 13,0 g (81% výtěžek) surového 3-bromftalidu o teplotě tání 75 až 80 °C, ve formě bílé krystalické látky. Rekrystalizací produktu z cyklohexanu se získají v 95% výtěžku bezbarvé destičky, které tají při 78 až 80 °C.

NMR (CC14):

d = 7,67 (4H, m, aromáty), ó = 7,38 (1H, m, CH—).

i

Br

b) Hydrochlorid D{ — )a-aminobenzylpenicilinftalidesteru

17,5 g (0,05 mol) bezvodého D( — )a-aminobenzylpenicilinu a 7,10 ml, tj. 1 ekvivalent, triethylaminu se smísí s 350 ml acetonu obsahujícího 1 % vody. Za půl hodiny se přidá 5 g kyselého uhličitanu draselného a 10,65 g (0,05 mol) 3-bromftalidu a směs se míchá při teplotě místnosti 4 hodiny. Směs se zfiltruje a filtrát se odpaří ve vakuu na objem asi 75 ml. Přidá se 500 ml ethylacetátu a výsledný roztok se promyje nejprve dvakrát 100 ml 2% vodného roztoku kyselého uhličitanu sodného: a pak dvakrát 100 ml vody. K ethylacetátovému roztoku se přidá 150 ml vody a za intenzivního míchání se přikapává 1 N kyselina chlorovodíková, dokud vodná fáze nedosáhne pH 2,5. Ethylacetátová vrstva se oddělí a suší bezvodým síranem horečnatým. Potom se k čirému žlutému ethylacetátovému filtrátu přidává ether, dokud neskončí srážení bílé amorfní látky. Získá se 7,8 g, tj. 28,8 % produktu.

Dalších 0,8 g, tj. 3,0 %, produktu se dostane z vodné vrstvy tímto způsobem:

K vodné vrstvě se přidá 750 ml n-butanolu a výsledná směs se odpařuje ve vakuu, až se veškerá voda odstraní. Výsledný butanolický roztok se nalije do 2000 ml etheru, přičemž vysrážená amorfní látka se separuje. Celkový výtěžek činí 31,8 %.

IR spektrum (KBr) obsahuje mimo jiné silné pásy:

1778 cm“¹,

1682 cm^-1,

1500 cm^-1,

1285 cm^-1,

1149 cm^-1,

978 cm¹,

752 cm’¹, *

697 cm-¹.

NMR [ (CD3)2CO/D2O]: δ = 7,88 (4H, m, ftalidové aromáty), δ = 7,60 (1H, s, —CO—O—CH—}, ó' = 7,48 (5/6H, m, aromáty), δ = 5,50 (2H, m, /í-laktamy),

6' = 5,16 (1H, s, a-proton), δ = 4,54 (1H, s, C3-proton), δ = 1,45 (6H, d, dimethyly).

Čistota zjištěná hydroxylaminovou a cysteinovou zkouškou činí 92,4 a 86,5 %.

Analýza pro

C24H21O6N3SCI:

vypočteno

C 55,65, H 4,67, N 8,11, S 6,19,

Cl 6,84 %, nalezeno

C 54,49, H 4,67, N 7,83, S 6,20,

Cl 5,18 %.

Příklad 2

Hydrochlorid ftalid-6- [ D (—) a-aminof enyla cetamido ] penlcilanátu

25,18 g (0,05 mol) suspenze draselné soli ampicilin chráněného enaminem vzorce Ib se nechá reagovat s 10,65 g (0,05 mol) bromftalidu v 1500 ml směsi acetonu a ethylacetátu v poměru 1:2 po dobu 24 hodin. Po zfiltrovánl se organická vrstva promyje dvakrát 250 ml 1 N roztoku kyselého uhličitanu sodného a solanky, suší bezvodým síranem horečnatým a odpaří ve vakuu. Po přidání etheru vykrystaluje ftalid «-aminofenylacetamidopenicilanátu chráněného enaminem vzorce II v 85% výtěžku.

NMR [(CD3)2SOJ:

á = 7,86 (4H, m, ftalidové aromáty), δ = 7,60 (1H, s, —CO—O—CH), (5 — 7,35 (5H, s, aromáty), δ = 5,30—5,65 (3H, m, (Haktamy a a-proton), δ = 4,53 (1H, s, C3 proton), í = 4,50 (1H, s, —H), = 3,56 (3H, s, O—CH₃), = 1,78 (3H, s, CH3—), = 1,50 (6H, m, dimethyly).

Analýza pro

C28H29N3O8S:

vypočteno

C 59,26, H 5,11, N 7,40, S 5,68%, nalezeno

C 58,83, H 5,01, N 6,89, S 5,34%.

Jediná skvrna na biochromatogramu při R_f = 0,95.

Z 10 g produktu vzorce II b, obsahujícího enaminovou chránící skupinu ve vodném acetonu (250 ml vody a 250 ml acetonu), se odstraní chránící skupina tím, že se roztok míchá 1 hodinu při pH 2,5. Aceton se, odpaří ve vakuu a ester vzorce IÍIb se vysolí z vodné fáze jako lepkavá žlutá látka kaučukovitého charakteru, která se rozpustí ve 200 ml ethylacetátu a promyje dvakrát 200 ml 1 N roztoku kyselého uhličitanu sodného a solanky a vysuší bezvodým síranem horečnatým. Opětným přidáním přibližně 50 ml bezvodého esteru k bezvodé ethylacetátové vrstvě se získá ftalidester ampicilinu ve formě soli, tj. hydrochloridu, a to v podobě jemné bílé amorfní látky v 80% výtěžku.

NMR [ (CD₃)2SO/D20]:

δ = 7,88 (4H, m, ftalidové aromáty), = 7,60 (1H, s, —CO—O—CH—), = 7,48 (5/6H, m, aromát), = 5,50 (2H, m, d-laktamy j, = 5,16 (1H, s, or-protonj,

S = 4,54 (1H, s, C3-proton), d = 1,45 (8H, d, dimethyly).

Čistota zjištěná hydroxylaminovou zkouškou činí 110,3 %.

Jediná skvrna na biochromatogramu při R_f = 0,85.

Analýza pro C24H21N3O6SCI:

vypočteno:

C 55,65, H 4,67, N 8,11, S 6,19 %, nalezeno:

C 54,60, H 4,70, N 7,92, S 6,40%.

Příklad 3

Ftalid-6-aminopenicilanát Způsob 1

Směs 10,8 g (0,05 mol) 6-amlnopenicilanové kyseliny a 6,9 ml (0,05 mol) triethylaminu se míchá v 20 ml bezvodého acetonu při teplotě místnosti 1/2 hodiny. Směs se ochladí na teplotu 0 °C a najednou se přidá roztok 10,65 g (0,05 mol) 3-bromftalidu ve 20 mililitrech bezvodého acetonu. Výsledná žlutá směs se míchá při teplotě místnosti 5 hodin. Reakční směs se zředí 150 ml bezvodého diethyletheru a zfiltruje. Čirý žlutý filtrát se promyje 100 ml 1 N kyselého uhličitanu sodného a 100 ml nasyceného roztoku solanky. K čirému, vysušenému žlutému filtrátu se přidá 9,5 g, tj. 1 ekvivalent monohydrátu kyseliny p-toluensulfonové ve 150 mililitrech bezvodého acetonu. Bezprostředně z roztoku vykrystaluje epi-6-aminopenicilanát ve formě soli s kyselinou p-toluensulfonovou.

6-a (trans jisoiner:

NMR [ ( CD3)2SO j:

L <5 = 7,84 (4H, s, ftalidové aromáty),

S = 7,58 (1H, S, —CO—O—CH),

S = 7,30 (4H, q, sulfonátové aromáty),

S = 5,35 (1H, d, Č5-proton, J = 2Hz), á = 4,89 (1H, s, Č3-proton), d = 4,70 (1H, d, Ce-proton, J = 2Hz),

S = 2,30 (3H, s, CH), ~ 1,48 (6H, d, dimethyly).

IR(KBr): silné pásy při

1780	cm^-1,
1210	cm'¹.
1170	cm^-1,
1010	cm'¹,
970	cm'¹,
682	cm¹,
574	cm'¹,

Zbývající olej se dostane z matečného louhu. Získá se malé množství (asi 5 %) přiměřeně čisté látky odpovídající přírodnímu cis-isomeru, ve' formě p-toluensulfonátu, a to opakovanou frakční krystalizací 6-«(trans)isomeru ze směsi acetonu a etheru v poměru 3 : 1.

6-,(1( cis jisomer:

NMR [(CD3)2SOj:

d = 7,84 (4H, s, ftalidové aromáty), d = 7,58 (1H, s, —CO—O—CH), d = 7,30 (4H, q, sulfátové aromáty), d = 5,50 (1H, d, Cs-proton, J = 4Hz), d = 5,14 (1H, d, Ce-proton, J = 4Hz), d = 4,68 (1H, s, C3-proton), d = 2,27 d (3H, s, CH3), d = 1,53 (5H, d, dimethyly).

IR (KBr): silné pásy při

1780 cm-i,

1210 cm'¹,

1170 cm'¹,

1010 cm'¹,

970 cm^-1,

682 cm'¹,

574 cm'¹.

Způsob 2

Roztok 9,8 g (0,02 mol) 6-tritylaminopenicilanové kyseliny ve 100 ml bezvodého acetonu se ochladí na 0 °C a přidá se 2,9 mg, (0,02 mol) triethylaminu a pak 4,1 g (0,02 mol) 3-bromftalidu ve 20 ml bezvodého acetonu.

Reakční směs se míchá při 0 °C po dobu 2 hodin a pak 1 hodinu při teplotě místnosti. Vysrážený triethylamoniumbromid se odstraní filtrací. Filtrát se odpaří, zředí 150 ml ethylacetátu, dvakrát promyje 150 ml chladného 2% roztoku kyselého uhličitanu sodného a dvakrát 100 ml vody s ledem. Ethylacetátová vrstva se suší bezvodým síranem horečnatým. Rozpouštědlo se odstraní ve vakuu, přičemž se získá ftalid-6-tritylaminoperricilanát ve formě bílé amorfní látky.

NMR [(CD3)2SOj:

d = 7,4 (20H, široký singlet s malou inflexí při d = 7,80 (aromatické protony a —CO—O—CH—), d = 4,41 (2H, m, /3-laktamové protony): d = 4,15 (1H, široký singlet, C3-protony), d = 1,38 (6H, d, dimethyly).

IR (KBr): široké pásy při

1745 cm'¹,

980 cm'¹,

750 cm'¹,

708 cm'¹.

Na 5,9 g (0,01 mol) ftalid-6-tritylaminopenicilanátu ve 200 ml acetonu, obsahujícího 0,2 % vody, se působí 1,9 g (0,01 mol) mo198112 nohydrátu p-toluensulfonové kyseliny. Směs se nechá stát 2 hodiny při teplotě místnosti a přidá se 0,25 ml vody. Vysrážení p-toluensulfonátu ftalid-6-aminopenicilanátu se dosáhne pomalým přidáváním 250 ml petroletheru o teplotě varu 40 až 60 °C. Filtrací a posléze promytím petroletherem se odstraní sůl p-toluensulfonové kyseliny. Vzorek se překrystaluje z acetonu a diethyletheru s 85% výtěžkem.

NMR [(CD3)2SO]:

S = 7,84 (4H, s, ftalidové aromáty), δ = 7,58 (1H, s, —CO—O—CH—), δ = 7,30 (44,9, q, sulfonátové aromáty), δ = 5,50 (1H, d, /3-laktamy, J = 4Hz), δ = 5,14 (1H, d, /J-laktam, J = 4Hz), δ = 4,68 (1H, s, C3-proton), δ = 2,27 (3H, s, CH3), δ = 1,53 (6H, d, dimethyly).

Analýza pro C23H24N2S2O8:

vypočteno:

C 53,08, H 4,61, N '5,39, S 12,31 %, nalezeno:

C 52,32, H 4,60, N 4,94, S 12,27 %. Způsob 3

Ftalidester benzylpenicilinu

20,0 g (10,054 mol) draselné soli benzylpenicilinu se rozpustí v 50 ml bezvodého methylformamidu a ochladí na 0 °C a potom se k míchanému roztoku najednou přidá 11,5 gramů (0,054 mol) 3-bromftalidu ve 20 ml bezvodého dimethylformamidu. Reakční směs se nechá zahřát na teplotu místnosti a potom se míchá další 2 hodiny. Směs se potom nalije do 600 ml ledově chladné vody a intenzívně míchá. Pevná sraženina bílé barvy se oddělí, shromáždí a dobře promyje vodou. Po sušení se rekrystaluje z horkého isopropylalkoholu, čímž se získá 10,5. g, tj. 41,9 % bílého krystalického produktu o teplotě tání 167 až 169 °C.

IR spektrum (nujol) obsahuje kromě jiného silné pásy při

1770 cm-i,

1678 cm’¹,

1524 cm^-1,

970 cm^-1.

NMR [ (CD3)2SO/DzO] vykazuje tyto píky:

δ = 7,88 (4H, m, ftalidové aromáty), δ = 7,61 (1H, s, -CO-O-CH-), δ = 7,28 (5H, s, aromáty), δ = 5,55 (2H, m, jíí-laktamy), δ = 4,55 (1H, s, C3-proton), <5 = 3,56 (2H, s, PhCHžCO),

S = 1,53 (6H, d, dimethyly).

Čistota zjištěna hydroxylaminovou zkouškou činí 109,2 %.

Analýza pro O21H22N2SO6: vypočteno:

C 61,80, H 4,72, N 6,02, S 6,86 %, nalezeno:

C 61,55, H 4,90, N 5,87, S 6,72 %.

11,6 g (0,025 mol) ftalidesteru benzylpenlcilinu se rozpustí ve 250 ml methylendichloridu a zmrazí na —25 °C. K roztoku se během 5 minut přidá 5,60 ml (0,025 mol) N-methylmorfolinu a pak 6,0 g chloridu fosforečného ve 150 ml methylendichloridu. Roztok se zbarví světle žlutě. Teplota roztoku po 1/2 hodinovém míchání , vzroste na 0 °C. Reakční směs se znovu ochladí na —25 °C a přidá se 5,60 ml N-methylmorfolinu a bezvodý methanol; teplota pomalu vzroste přibližně na —10 °c.

Po dalším dvouhodinovém míchání při —5 až 0 °C se za intenzivního míchání přidá 400 mililitrů vody a upraví pH směsi z 1,2 na 6,0 pomocí zředěného roztoku hydroxidu sodného.

Organická fáze se oddělí, promyje vodou a nasycenou solankou a přefiltruje přes silikonovaný papír.

K organické vrstvě se za míchání přidá 4,75 g (0,025 mol) monohydrátu p-toluensulfonové kyseliny ve 100 ml acetonu. Potom se přidává ether, dokud se roztok nevyčeří. Stáním přes noc. při 0 °C se získá 7,0 g bílého krystalického p-toluensulfonátu ftalidesteru 6-aminopenicilanové kyseliny a dalších 2,5 g se získá z odpařeného filtrátu. Celkový výtěžek činí 9,5 g, tj. 73,4 %.

NMR [ (CD3)2SO):

δ = 7,84 (4H, s, ftalidové aromáty), δ = 7,58 (1H, s, —CO—O—CH—), δ = 7,30 (4H, s, sulfátové aromáty), δ = 5,50 (1H, d, /?-laktam, J = 4Hz), <5 = 5,14 (1H, d, (3-laktam, J = 4Hz), δ = 4,68 (1H, s, Cs-proton), δ = 2,27 (3H, s, CH3-), δ = 1,53 (6H, d, dimethyly).

Analýza pro C23H24N2S2O8: vypočteno:

C 53,08, H 4,61, N 5,39, S 12,31%, nalezeno:

C 52,50, H 4,62, N 4,98, S 12,34 %. Příklad 4

Stanoví se rychlost hydrolýzy hydrochloridu ftalidesteru kyseliny 6-[D( — )«-aminofenylacetamidojpenicilanové inkubací esteru, při ekvivalentu 5 (Ug/ml 6-[D( —)«-aminofenylacetamidopenicilanové kyseliny v 1/20

1S mol pufru (fosforečnan, draselný) při pH 7,0 v 90 % lidské krve a v 90 % krve skunka veverkovitého. U esteru se rovněž zjistí hydrolýza se zhomogenizovaným tenkým střevem skunka veverkovitého při ekvivalentu 100 ,ug/ml 6-[D( — ja-aminofenylacetamidojpenicilanové kyseliny; reakční směs se zředí na ekvivalent 5,0 ^tg/ml penicilanové kyseliny před zkouškou. Homogenizovaná tkáň se získá homogenizací promytého tenkého střeva skunka veverkovitého se čtyřnásobkem jeho hmotnosti v 1/20 molárním fosforečnanu draselném jako pufru. Tato látka se zředí v poměru 1: 10 pro reakční směs.

Všechny reakční směsi se podrobí inkubaci při 37 °C. Po inkubaci se ester oddělí od reakční směsi elektroforézou. 5 μ\ alikvotní podíl reakční směsi a 6-[D(—)a-aminofenylVýsledky

Prostředí pro hydrolýzu acetamidojpenicilanové kyseliny, připravené standardním způsobem ve vhodném prostředí, se dá na desky ze škroboagarového gelu, udržované pufrem na pH 5,5. 20 minut se na desky příčně působí napětím 15 voltů na cm. Při tomto pH kyselina penicilanová zůstane poblíž původního místa a přítomný ester migruje směrem ke katodě. Množství penicilanové kyseliny přítomné v reakčních směsích se stanoví při převrstvení gelových desek výživným agarem (agar na bázi oxidované krve) naočkovaným Sarcina Lutea NCTC 8340, a inkubaci pro dobu 16 hodin při 30 °C.

Změří se pásmo potlačení, způsobené ampicilinem, v testovaných a standardních vzorcích a vypočte se množství penicilanové kyseliny vzniklé při reakci.

% hydrolýzy při 37°C na 6-[D( — )a-aminofenylacetamido j penicilanovou kyselinu 3 min. 8 min. 15 min. 25 min.

Kyselina (pH 2,0) 0

Vodný pufr 10 (pH 7,0)

Lidská krev 50 (pH 7,0]

Krev skunka veverkovitého 78 (PH 7,0j

Tenké střevo skunka 80 veverkovitého

0	0	0
15	20	25
62	80	84
84	90	100
84	92	100

Claims

Způsob výroby ftalidesteru kyseliny 6- [ D (—) α-aminof enylacetamido ] penicilanové vzorce I

Z—/ CH-CO-NH- CH - CH

CH_a

CH,

NH,

CO-N

CHCO.

(I) 'b-CI-l <c a jeho adičních solí s kyselinou, vyznačující se tím, že se nechá reagovat sloučenina obecného vzorce V,

IDI /S _/CH₃

CP-CO-NP-CP-CP (λ ,,, i i i i CH,

X CO-N-CH ³ (V) COOH kde

X představuje aminoskupinu, protonovanou aminoskupinu, benzyloxykarbonylaminoskupinu nebo enaminoskupinu obecného vzorce III, kde znamená

R¹ alkylovou skupinu s 1 až 6 atomy uhlíku a

R³ alkylovou skupinu s 1 až 6 atomy uhlíku nebo alkoxyskupinu s 1 až 6 atomy uhlíku, nebo její tautomerní modifikace se sloučeninou obecného vzorce Via,

Hť NR³-C ^(III) (III) kde

B představuje atom halogenu, a v případě že X má jiný význam než je aminoskupina, převede se potom za kyselých nebo neutrálních podmínek X na aminoskupinu a výsledný produkt se popřípadě převede na adiční sůl s kyselinou.