CZ66893A3 - Application of gar - transformylase inhibitor - Google Patents

Description

Oblast -techniky

Vynález se týká nových způsobů ošetřování nádorů závislých na glycinamidribonukl eotidové (GAR) transformyláze v případě savců.

Dosavadní stav techniky

Glycinamidribonukleotidová (GAR) trans formyiáza je antineoplastové činidlo, které inhibiuje de novo purinovou bicsyntézu v pevných nádorových buňkách savců (Fizzcrro a kol., Cancer Res., 51, str. 2291 až 2295, 1991). Je známo, že příkladná antineopiastová činidla vykazují účinnost proti nádorům, závislým na GARtransformyláze. Jde o kyselinu 5,10-dideaza-5,6,8-trihydrofolovou (DDATHF) označovanou jakožto lometrexoi (americký patentový spis číslo 4 684653 a o různé deriváty (americký patentový spis číslo 4 845216, 4 882334 a 4 902796). Jakožto jiné příkladné inhibitory se uvádějí homofoláty a jejich deriváty (americký patentový spis čislo 4 946845 a Divekar a kol.. Mol. Pharmacol 11, str. 319 až 325) a 5,11—metheny1tetrahydrohomofo 1át (Slieker a kol., Mol., Pharmacol., 25, str. 294 až 302, 1984). Je však stálá potřeba vyvíjet zlepšené způsoby therapeutického ošetřováni savců majících takové typy nádorů.

Je také třeba zlepšit účinnost radiotherapie při ošetřování nádorů savců. Hlavni příčinou odolnosti nádorů proti ozařováni je přítomnost intranádorových hypoxických buněk, buněk s deficitem kyslíku (Moulder a kol., Cancer and Metastasis Rev., 5, str. 313 až 314. Byiy zkoušeny různé způsoby zlepšení radioterapie prostřednictvím snížení nebo reverse hypoxie. Takové způsoby zahrnují DNA-senzitizaci za použiti sloučenin, jako jsou například 2-nitroimiďazo1y, avšak použiti takových sloučenin může vést k neurotoxicitě omezující dávku. Byly také zkoumány změny uvolňování kyslíku do tkání včetně změn afinity hemoglobinu pro kyslík zvyšujících kapacitu krve pro přenášení kyslíku použitím transfuze nebo podáváním perf1uorovaných chemikálií a hyperbarickéno kyslíku. Tento typ obměny dodáváni kyslíku způsoboval často rychlou adaptaci nádoru na novou hladinu kyslíku a bylo pozorováno, že citlivost nádoru následující po oxygenaci je identická s citlivostí v anemickém stavu. Kromě toho pokusy snížit nebo eliminovat hypoxické buňky v nádorech zaváděním činidel, která jsou toxická pro hypoxické buňky se setkaly s omezeným úspěchem, jak je uvedeno například v publikaci Coleman C. N., J. nati. Cancer Inst., 80, str. 310 až 317, 1988. Proto se stále hypoxia nádorových buněšk považuje za hlavní příčinu odolnosti nádorových buněk proti rádiotherapii.

Podstata vynálezu

Vynález se týká způsobu ošetřování nádorů závislých na glycinamidribonukleotidové (GAR) trans formy1áze v případě savců, přičemž se podává GAR-transformy1ázový inhibitor nebo jeho farmaceuticky vhodná sůl v dávce nebo v dávkách dostatečných ke snížení intrace1ulárních purinových ribonukleotidových oblastí v nádorových buňkách a tyto nádory se vystavují ionizačnímu ozáření, přičemž je toto vystavení ozáření kratší než ozářeni v oboru dosud doporučované.

Vynález se také týká způsobu ošetřování nádorů závislých na glycinamidribonukleotidové (GAR) transformy1áze v případě savců, při kterém se savci ošetřují folátovým činidlem vázajícím bílkovinu ze souboťu zahrnujícího kyselinu folovou, kyselinu (6R)-5methyl-5,6,7,8-tetrahydrofo 1ovou a kyselinu (6R)-5-formy1-5,6,78-tetrahydrofo 1ovou nebo jejich farmaceuticky vhodnou sůl v dostatečném množství k podstatnému blokováni folát vázající bílkoviny, podáváním (GAR) trans formy1ázového inhibitoru nebo jeho farmaceuticky vhodné soli v dávce nebo v dávkách dostatečných ke snížení intrace1ulárních purinových ribonukleotidových oblastí v nádorových buňkách vystavováním těchto nádorů ionizačnímu ozáření, přičemž je toto vystavení ozáření kratší než ozáření v oboru dosud doporučované.

Vynález se také týká způsobu ošetřování nádorů závislých na glycinamidribonukleotidové (GAR) transformy1áze v případě savců, při kterém se savcům podává (GAR) transformylázový inhibitor nebo jeho farmaceuticky vhodné soli a nádory se vystavují ionizačnímu ozářeni, přičemž je toto vystaveni ozáření kratší než ozářeni v oboru dosud doporučované.

Vynálezem je nejen nový způsob ošetřováni nádorů závislých na glycinamidribonukleotidové (GAR) transformyláze v případě savců, aie také podstatné snížení vedlkejší účinků ozařování.V závislosti na morfologickém umístění ošetřovaného nádoru nebo nádorů, na stadiu jeho vývoje a na stavu ošetřovaného savce se vedlejší účinky ozařováni mohou minimalizovat nebo dokonale eliminovat, přičemž těmito vedlejšími účinky jsou napřiklad ztráta vlasů, xerostomia, kožní reakce, dávení, únavnost, pneumonitis z ozáření, hypothyroidism, sterilita, pulmonární fibróza, poškození srdce, růstové abnormality a sekundární poškozeni.

Inibitory GAR-transformylázy jsou sloučeniny, které účinně inhibují biologickou činnost enzymu, známého jako glycinamidová ribonukleotidová transformyláza. Tento enzym, především na folátu závislý enzym de novo purinové syntézy v organismu savců, se implikuje v DNA syntéze. Proto přerušení této biosyntetické cesty, zvláště v nádorových buňkách, které závisí na GAR-transformy1áze pro růst, způsobuje rozrušení makromo1ekulární syntézy (DNA, RNA a bílkovin) a tím může způsobovat inhibici nebo smrt buněk. Jakákoliv sloučenina, která inhibuje GAR-transdformy1ázu, spadá do rozsahu vynálezu.

Především je absolutní požadavek pro čistou purinovou syntézu dodáni prekursorů pro novou DNA a RNA syntézu nutnou pro setrvání, růst a dělení buněk. V nepřítomnosti čisté purinové syntézy prostřednictvím inhibice GAR-transformylázového enzymu a v nepřítomnosti dostatečného zdroje purinů opravnou cestou se intraceiulární purinové ribonukieotidové oblasti ochuzuji za předpokladu snad následkem záměrné DNA a RNA syntézy jakož také vývojem ireversibi1ního oxidátivnlho purinového katabolismu.

Jelikož je přímý vztah mezí GAR-transformy1ázovým inhibitorem navozenou redukcí v intrace1uiárních purinových ribonukleotidových oblastech v nádorových buňkách a pozorovatelnou cytotoxicitou nádorových buněk způsobovanou GAR-transformylázovým inhibitorem, je neinvaznl pozorování tohoto jevu pozitivním indikátorem druhého z těchto jevů. Avšak pokud lékař stanoví, že je nutné přesnější zjištění úrovně intracelulárnich purinových ribonukleotidových oblasti, může se provést vyšetření nádorové tkáně a úrovně takových ribonukleotidových oblastí o sobě známými způsoby. Takové vyšetřeni může být provedeno již po přibližně 4 až přibližně 12 hodin po podání GAR-trar.sdf ormyl ázového inhibitoru bez zřetele na to, zda jde o podání ve formě jedné dávky nebo dávky v četných podáních v průběhu ošetřování.

Jeden způsob stanoveni úr'.~.ě intrace1ulárnich purinových ribonukleotidových oblasti popsal Pizzorno a kol., Cancer Res. , 51, str. 2291 až 2295, 1991. Buňky (5 až 10 x 10*) se shromáždí a extrahuji se 1M kyselinou mravewnčí, nasycenou n-butylalkoho 1em na ledu. Extrakt se lyofilizuje a rekonstituuje se s mobilní fází před vysocevýkonnou kapalinovou chromatografií. Odděleni nukleotidů se provádí na anexovém sloupci Whatman Partisi1-10-SAX (Whatman, Woburn, MA.) za eluování 0,4 M amonioumfosfátovým isokratickým roztokem při průtokové rychlosti 1,5 ml/min. Eiuované nukleotidové trífosfáty se monitorují za použití detektorového souboru Model 153 Altex (Berkeley, CA) nastaveného na 254 nm. Oblasti retenčního píku se stanoví integrátorem Shimadza C-RIA Chromatopue Integrátor (Kyoto, Japonsko).

Ošetřováni savčích nádorových buněk GAR-transformylázovým inhibitorem, zvláště DDATHF je známé k selektivnímu navození ochuzování takových intracelulárnich ribonukleotidových oblastí. Smrt nádorových buněk je často následkem takového ochuzování. Avšak buňky, které neodumřely, zůstávají zpravidla v deenergizovaném stavu, následkem čeho je snížení fosforylace nukleotidů na aktivované DNA a RNA prekursory a snižer.á rychlost celkové makromolekulárni syntézy. Zdá se, jako by redukce nukleotidové fosforylace byla dalším důsledkem konzervace intrace1ulérního kyslíku. Tento faktor se stává v další stati významnějším.

Zpravidla GAR-transformylázové enzymové inhibitory zahrnují deriváty pyri do[2,3-d]pyrimidinu, jak popsal Taylor a kol., v americkém patentovém spise číslo 4 684653, 4 845216 a 4 882334.

Jinou řadu GAR-transformylázových enzymových inhibitorů popsal

Nomura a kol. v americkém patentovém spise číslo 4 946846. Ve všech shora uvedených odkazech na literaturu je možno se seznámit se strukturou a přípravou typických GAR-transformylázových enzymových' inhibitorů. Jiné GAR-transformylázové enzymové inhibitory jsou rovněžzahrnuty do rozsahu vynálezu a takové sloučeniny se mohou stanovit rutinním hodnocením své schopnosti vzájemně působit s předmětným enzymem a inhibovat ho.

Jakožto výhodný GAR-transformylázový inhibitor podle vynálezu se uvádějí deriváty kyseliny 5,10-dideazafo1ové obecného vzorce I

/1/ kde znamená

A piridoskupinu nebo tetrahydropyridoskupinu,

R¹ aminoskupinu nebo hydroxyskupinu

R2 atom vodíku, methylovou nebo ethylovou skupinu, přičemž konfigurace v oblasti atomu uhlíku označeném hvězdičkou je L, nebo jeho farmaceuticky vhodná sůl.

Jakožto obzvláště výhodná sloučenina podle vynálezu se uvádí 5,10-dideaza-5,6,7,8-tetrahydrofo 1ová kyselina a její farmaceuticky vhodná sůl.

Jak shora uvedeno, zahrnuje vynález použití farmaceuticky vhodných soli GAR-transformylázových inhibitorů a folátová činidla vázající bílkovinu. Zvlášt výhodné GAR-transformylázové inhibitory nebo foláto.vá činidla vázající bílkovinu mohou mít dostatečně kyselý, dosttečně zásaditý charakter nebo jak kyselé tak zásadité skupiny a mohou proto reagovat s četnými netoxickými anorganickými zásadami a netoxickými organickými a anorganickými kyselinami za vzniku farmaceuticky vhodných solí. Kyselinami, běžně používanými pro adiční soli s kyselinou, jsou anorganické kyseliny, jaké je například kyselina chklorovodíková, bromovodíková jodovodiková, sírová, fosforečná a organické kyseliny, jako je například kyselina p-toluensulfonová, methansulfonová, šťavelová, p-bromfenylsulfonová, karboxylová, jantarová, citrónová, benzoová a octová kyselina. Jakožto příklady takových farmacetuticky vhodných solí se příkladně uvádějí sulfát, pyrosultát, hydrogensulfát, sulfit, hydrogensulfit, fosfát, mohohydrogenfos fát, dihydrogenfosfát, metafosfát, pyrofosfát, chlorid, bromid, jodid, acetát, propionát, dekanoát, kaprylac, akrylát, řormáx, isobuxyrát, kaproát, heptanoát, propiolát, oxalát, malonát, sukcinát, suberát, sebakát, fumarát, maleát, butin-l-4-dioát, nexin-1,6-dioát, benzoát, chlorbenzoát, tne thylbenzoát, dinitrobenzoát, hydroxybenzoát, methoxybenzoát, ftalát, sulfonát, xylensulfonát, fenylacetát, fenylpropionát, fenylbutyrát, citrát, laktát, gama-hydroxybutyrát,glyko1át, tartrát, methansulfonát, propansulfonát, naftalen-l-sul fonát , naftalen-2-sulfonát, mandě 1át.Jakožto farmaceuticky vhodné výhodné adiční soli s kyselinami se uvádějí soli odvozené od anorganických kyselin, jako je kyselina chlorovodíková a bromovodiková a organických kyselin, jako je kyselina maleinová a kyselina methansulfonová.

Jakožto adiční soli se zásadami se uvádějí soli odvozené od netoxických anorganických zásad, jako jsou například amonium, hydroxidy, uhličitany a hydrogenuhličitany alkalických kovů a kovů alkalických zemin. Jakožto takové zásady, vhodné pro přípravu adičnich soli se zásadmi, se uvádějí hydroxid sodný, hydroxid draselný, hydroxid amonný, uhličitan amonný. Obzvláště výhodnými jsou sodné a draselné soli.

Dávka GAR-transformylázového inhibitoru a způsob podávání, dostatečné ke sníženi intraceiulárních purinových ribonukleotidových oblastí a nádorových buněk odpovídá dávkám v oboru o sobě známým pro ošetřováni neoplasnů citlivých GAR-transformy1ázovému inhibitoru nebo neoplasmovému (nádorovému) růstu, závislému na GAR-transformy1áze. Jakožto příkladné citlivé neoplasmy nebo neoplasmový růst se bez záměru na jakémkoliv omezeni uvádějí chloriokarcinoma, leukemia, adenokarcinoma ženského prsu, karcinoma vaječniků, epidermoidni rakoviny rukou a šíje, nádory plic a různé lympho sarkomy (viz například amrrický patentový spis čislo 4 684653 a 4 845216).

Zpravidla se GAR-transformylázové inhibitory mohou podávat savcům samotné nebo spolu s jinými therapeutickými činidly včetně jiných antineoplastových činidel, steroidů a podobných účinných látek a mohou se podávat jako takové nebo ve formě farmaceutických prostředků ve formě jednotkových dávek pro parenterální a orální podáni. Takové farmaceutické prostředky se připravují o sobě známými způsoby a obsahují alespoň jeden GAR-transformylázový inhibitor spolu s farmaceuticky vhodným nosičem.

V takových prostředcích jsou obsaženy účinná látka a případné dalši účinné látky známé jakožto účinné složky. Při výrobě takových farmaceutických prostředků se účinná látka nebo účinné látky misí s nosičem nebo se ředí nosičem nebo se zapouzdřují do nosiče, který může mít formu kapslí, sáčků, papírových nebo jiných obalů. Pokud je nosič současně ředidlem, může to být pevný, polopevný nebo tekutý materiál, který působí jako nosič, excipient nebo prostředí pro účinnou látku. Farmaceutické prostředky mohou proto mít formu tablet, pilulek, prášků, kosočtverečků, sáčků, elixírů, emulzi, roztoků, sirupů, suspenzí, měkkých a tvrdých želatinových kapslí, sterilních, vstřikováte 1ných roztoků a sterilně balených prášků. Jakožto příklady takových vhodných nosičů, excipientů a ředidel se uváději laktóza, dextróza, sacharóza, sorbitol, mannitol, škroby, klovatina akacia, kalciumfosfát, algináty, kalciumsi1ikát, mikrokrystalická celulóza, polyvinyipyrrolidon, deriváty celulózy, tragakant, želatina, sirup, methylhydroxybenzoát a propylhydroxybenzoát, mastek, stearát hořečnatý, voda a minerální olej. Farmaceutické prostředky mohou přídavně obsahovat mazadla, sméčedla, emulgační a suspenzační činidla, konzervační činidla, sladidla a ochucovací přísady. Farmaceutické prostředky se mohou formulovat pro-‘rychl é , setrvávající nebo odložené uvolňováni účinné látky po podáni ošetřovanému jedinci, jak je ze stavu techniky známo. Pro orální podání GARtransf ormyl ázový inhibitor, obsahující popřípadě také jiné therapeuticky účinné látky, se může mísit s nosiči a ředidly, lisovat na tablety nebo uzavírat do želatinových kapsli. Směs se také může rozpouštět v kapalinách, jako je například 10% vodný glukózový roztok, izotonická solanka, sterilní voda a může se podávat parenterální cestou včetně intramuskulárního, intrathekálniho, intravenozního a intraarteriálniho podání. Takové roztoky obsahuji přibližně hmotnostně 0,5 až přibližně 50 % GAR-transformylázového inhibitoru, nejlépe přibližně hmotnostně 1 až přibližně 20 %.

Farmaceutické prostředky se s výhodou formuluji v jednotkové dávkovači formě, přičemž každá dávka obsahuje přibližně 1 až přibližně 500 mg a především přibližně 5 až přibližně 300 mg účinné látky nebo účinných látek. Výrazem jednotková daávkvaci forma se mini fyzikálně oddělené částice vhodné jakožto dávka pro lidi a pro jiné savce, přičemž každá jednotka obsahuje předem určené množství účinné látky, vypočtené k dosaženi žádoucího terapeutického účinku, spolu s farmaceuticky vhodným nosičem. Takové farmaceutické prostředky mohou obsahovat GAR-transformylázový inhibitor jakožto účinnou látku nebo mohou obsahovat GAR-transformylázový inhibitor plus další terapeuticky účinnou látku.

Aktivní GAR-transformylázové inhibitory jsou účinné v širokém oboru dávek, například denní dávka je přibližně 0,1 mg/m² až přibližně 500 mg/m² tělesné hmotnosti. Při ošetřování dospělých lidi je výhodná dávka přibližně 1 mg/m² až přibližně 300 mg/m² tělesné hmotnosti ve formě jedné nebo rozdělených dávek. Ideální dávka je přibližně 10 mg/m² až přibližně 250 mg/m² tělesné hmotnosti. Je však samozřejmé, že množství skutečně podávané účinné látky stanoví lékař se zřetelem na příslušné okolnosti včetně závažnosti nádoru, volby podávané sloučeniny nebo sloučenin, věku, hmotnosti a odezvy jednotlivého nemocného a volby cesty podání. Proto shora uvedené dávky jsou toliko příkladné a neznamenají žádné omezení vynálezu. Dávky jiných terapeuticky účinných látek stanoví lékař podle doporučení pro každou účinnou látku..

Jak shora uvedeno, je radiotherapie pro ošetřováni nádorů savců často neúčinná, jelikož jsou nádorové buňky často odolné zářeni v důsledku hypoxických buněk. Přítomnost hypoxických buněk a způsob, jak hypoxia chrání buňky před lethálnim působením ionizujícího záření jsou známy od roku 1930.

V podstatě vystavením nádorů působení ionizačního záření dochází k poškozeni DNA volnými radikály. Míra narušení buněk při konstantní ozařovací dávce je ovlivněna velikosti původního akutního poškození celulárni DNA, rychlosti a přesnosti, kterou napadené buňky opravují ošetřením navozené poškození a buněčným metabolismem a stupněm proliřerace. Podpořeného therapeutického působení se může dosáhnout, pokud velikost původního poškození DNA vzrůstá a míra DNA opravy je malá. Míra akutního poškození DNA je značně ovlivněna obsahem kyslíku ve tkáni, jelikož volné radikály reagují s kyslíkem za vzniku peroxylových nebo hydroxylových radikálů, které následně vytvářejí produkty, které jsou odlišné cd původních štítových molekul. Tento typ poškození vyžaduje extenzivní enzymatické působení na znovu přetvořeni DNA na její formu před poškozením. Tyto stupně zahrnují přidávání po 1y(ADP-ribozových) polymerů do nukleárních bílkovin v místě poškození, excisi poškozených oblastí a napojeni segmentů DNA a konečně opravnou syntézu DNA. Nebo v nepřítomnosti dostatečného množství kyslíku mohou DNA radikály reagovat s redukčními činidly, jako jsou thioly (-SH), které mohou darovat vodík a obnovovat štítovou molekulu na její původní formu.

Obnovení radiačního poškození DNA vyžaduje normální funkci celulárniho pyridinnukleotidového cyklu. ento cyklus je spouštěn poškozenou DNA a úroveň účinnosti cyklu je úměrná současnému poškození DNA. Po aktivaci po 1y(ADP-ribozová) polymeráza katalyzuje úspěšně transfer ADP-riboxylových skupin z nikotinamidadeninového nukleotidu (NAD) na nukleární bílkoviny. Jak cyklus pokračuje, NAD se spotřebovává a je žádoucí regenerace NAD z nikotinamidu přes řadu ATP vyžadujících, reakci pokud pokračuje vytvářeni po 1y(ADP-ribózy). Pokud je poškozeni DNA závažné, buněčný obsah NAD a'tím ATP se ochuzuje. Prd podávání GAR-transformylázového inhibitoru se selektivně snižuje obsah nádorových buněk intracelulárních purinových ribonukleotidových oblasti, buňky zůstávají v deenergizovaném stavu a pravděpodobně se konzervuje dostupný buněčný kyslík prostřednictvím vytvářené redukce nebo eliminace nukleotidové fosforylace, Vystaveni ionizačnímu záření podporuje poškozování nádorové DNA, urychluje NAD spotřebu v buňkách, ktaré vykazuji GAR—transformylázou navozené omezeni nebo regeneraci NAD z nikotinamidu a dále redukují buněčnou schopnost regenerace z deenergizovaného stavu. Tak vliv podáni GAR-transformylázového inhibitoru plus ozářeni štítového nádoru vede k inhibici nádorových buněk a ke vzrůstu rychlosti odumíráni interfázových buněk.

pozoruj« oo

Tento jev je často (i) větší, než s GAR-transformylázového inhibitoru bez radiotherapie, (ii) větší, než se pozoruje po rádi otherapii bez podánáni GAR-transformy1ázového inhibitoru a (iii) větší než očekávaná suma působeni obou opatření.

Specifické doporučené dávky ozáření jsou založeny na četných faktorech jako je například xyp, závažnost a umístění nádoru nebo nádorů, stav nemocného, vývoj ošetřování, známá odolnosného citlivost nádorového typu, snášenlivost tkáně a pravděpodobnost ovlivnění nádoru. Doporučení zpravidla napomáhají ve volbě směru a tvaru paprsku, typu radiotherapie (například rentgenový paprsky, gamma paprsky, svazky částic), počtu a frekvence každé dávky ozáření a zvláště expozice na jednu dávku a celková expozice. Viz například Important Advances in Oncology 1991 /Vincent T. DeVita, Jr. a kol., vyd., 1991; Cecil Textbook of Medicine (James

B. Wyngaarden a kol.', vyd., 18 vydání, 1988); Conn's Current Therapy 1990 (Robert E. Rake1 vyd., 1990).

Způsob podle vynálezu umožňuje lékaři podstatně snižovat celkovou expozici ozáření ve srovnání s expozicí dosud doporučovanou. Celková radiační expozice je sumou jednotlivých dávek ozáření. Zpravidla se celkové radiační expozice může snížit o přibližně 10 až přibližně 60 % celkové expozice dosud doporučované, přičemž stále se udržuje therapeuticky přijatelné množství ionizačního ozáření. S výhodou se celková radiační expozice snižuuje o přibližně 20 až přibližně 30 % dosud doporučované expozice.

Pro každý nádorový stav je pracovníkům v oboru znám doporučený počet a frekvence dávek záření. Lékař se těmito doporučeními má řídit. Jestliže taková doporučeni umožňuji lékaři volit průběh radiotherapie z řady doporučeni, je výhodný větší počet nižších dávek. Takové rozdělení při nižší celkové radiační expozici vede k lepšímu therapeutickému indexu, přičemž se dosahuje zlepšené snášeni tkáni a snižuje se dopad akutních a subakutních vedlejších účinků.

Radiotherapie má začít přibližně 4 hodiny po podání jedné dávky nebo první dávky GAR-transformy!ázového inhibitoru v případě něko1 ikadávkového ošetření až přibližnbě 60 dní po jedné dávce nebo po ukončeném podávání účinné látky v několika dávkách v průběhu ošetřování. Výhodné je započetí rádiotherapie přibližně 24 hodiny až přibližně 48 hodin po začátku podávání takové jedné dávky nebo několika dávek účinné lánky.

Vynález se dále také týká způsobu ošetřování nádorů závislých na g 1 yc i námi dr i bonukl e cti dové (GAR) ~ rar.s formy i áze v případě savců, při kterém se savci ošetřuji folátovým vazným činidlem, vážícím bílkovinu ze souboru zahrnujícího kyselinu foiovou, kyselinu (6R)-5-methyl-5,6,7,8-tetrahydrofo 1 ovou a kyselinu (6R)-5formy1-5,6,7,8-tetrahydrofo 1ovou a jejich farmaceuticky vhodnou sůl v dostatečném množství k podstatnému blokování folát vázající bílkoviny, podáváním (GAR) nransformyiázového inhibitoru v dávce nebo v dávkách dostatečných ke snížení intrace1ulárních purinových ribonukleotidových oblastí v nádorových buňkách a vystavení takového nádoru ionizačnímu záření, přičemž expozice je nižší než dexpozice doporučované podle stavu techniky.

Folátovými vázajicími činidly, vázajícicími bílkovinu (FBP) jsou sloučeniny, jako například kyselinu folová, kyselina (6R)-5-methy1-5,6,7,8-tetrahydrofo 1ová a kyselina (6R)-5-formyl5,6,7,8-tetrahydrofo 1ová. Tyto sloučeniny, kromě jiných antifolétových činidel, která se váži na FBP (viz například Kane a kol., Laboratory Investigation, 60, str. 737, 1989), výrazně snižují toxické působení GAR-transformylázových inhibitorů bez nepříznivého vlivu na therapeutický účinek., viz například Grindey a kol., Proceedings of the 82nd Annual Meeting of the American

Association for Cancer· Research, svazek (1991).

32, str. 384, Abs^-

1921

Kyselina folová je vitamin, kterého je pro savce zapotřebí pro správnou regeneraci krvetvorných provků a jejich funkci a jakožto koenzym je zahrnuta v metabo1 ických procesech, ve kterých se přenáší jednouhiíkové jednotky. Tyto reakce jsou důležité při interkonverzich různých aminokyselin a v purinové a v pyrimidinové syntéze. Kyselina folová se běžně dodává do výživy lidí pojídáním potravin, jako jsou játra, ledvinky, suché fazole, špargl, houby, brokolice, salát, mléko, špenát a vitaminové prostředky. Minimální množství kyseliny folové je obvykle nutné pro dospělé jedince přibližně 0,05 mg/den. Podle vynálezu kyselina folová nebo její fyziologicky vhodné soli nebo estery se podávají lidem v dávce přibližně 0,5 mg/den až přibližně 30 mg/den ke zmírněni toxického působení GAR-transform”lázového inhibitoru rovněž podávaného takovému jedinci. S výhodou se kyselina folová pocava v množství přibližně 1 až přibližně 5 mg/den spolu s normální dávkou GAR-transformylázového inhibitoru například lometrexolu.

Kyselina (6R)-5-formy1-5,6,7,8-tetrahydrofo 1ová je (6R) isomerem leukovorinu. Leukovorin je popsán v J. Am. CHem. So. 74, str. 4215 (1952). Tato sloučenina a kyselina (6R)-5-methy1-5,6,78—tetrahydrofo1ová jsou v nepřírodní konfiguraci v poloze 6 a jsou 1O až 20 krát účinnější se zřetelem na vázání folát vázajici bílkovinu než jejich (6S) isomer (Ratham a kol., Folate and Antifolate Transport in Mammalian Ceils Symposium, březen 21. až 22., 1991, Bethesda, Maryland). Tyto sloučeniny se zpravidla připravují jako směs se svou přírodní formou (6S) diastereomerů nestereose1ektivní redukcí z odpovídajících dehydroprekursorů s následnou separaci chromatografickými nebo enzymatickými způsoby, viz zveřejněnou přihlášku vynálezu PCT WO 880844 (rovněž Derwent Abstracts 88-368464/51) a kanadský patentový spis číslo 1 093554.

Na základě poměrných vazných konstant pro příslušné sloučeniny se očekává že přibližně 1 mg/den až 90 mg/den (s výhodou přibližně 2 až 15 mg/den kyseliny (6R)-5-methy1-5,6,7,8-tetrahydrofolová nebo přibližně 5 až 300 mg/den (s výhodou IO - 5 mg/den) kyseliny (6R)-5-formyi-5,6;7,8-tetrahydrofo 1ové nebo jejich farmacetuticky vhodných soli se používá s GAR-transformylázovým inhibitorem.

FBP vázající činidlo, používané podle vynálezu, může mít formu volné kyseliny nebo může být ve formě farmaceuticky vhodné soli. Dávka je zpravidla ve formě vitaminového doplňku, zvláště tablet, podávaných orálně s výhodou ve formě farmaceutického prostředku se setrvalým působením, jako vodný roztok přidávaný k pitné vodě, jako vodný parenterální prostředek, například jako vodný prostředek pro intravenozni podání.

FBP vázající činidlo se může podávat savcům před podáním i nhibito r;

ne do s:

ičasně s GAR—transfer—

GAR-transformyiázového mylázovým inhibitorem nebo obojím způsobem. Předběžné ošetření vhodným množstvím FBP vázajícího činidla přibližně 1 až 24 hodin před ošetřením GAR-transformyiázovým inhibitorem je výhodné a zpravidla dostatečné k podstatnému vázání a blokováni folát vázající bílkoviny před podáním GAR-transformyiázového inhibitoru. Jakkoliv by měla hyn dostatečná jedna jediná dávka FBP vázajícího činidla, výhodné je orální podání kyseliny folové k dostatečnému vázání folát vázající bílkoviny, přičemž se opakovaných dávek FBP vázajícího činidla může používat po období až týdnů před ošetřením GAR-transformylázovým inhibitorem k zajištěni že folát vázající bílkovina je dostatečně vázána k maximalizaci příznivého působení takového předběžného ošetřeni. Kromě toho podání FBP vázajícího činidla může pokračovat ve formě opakovaných dávek v průběhu ošetřování GAR-transformylázovými inhibitory.

Podle zvlášť výhodného provedení vynálezu se orálně podává přibližně 1 mg až přibližně 5 mg kyseliny folové orálně savcům hodin před parenterálním podáním je normálně zapotřebí k dosaženi terapeutického výsledku. Jakkoliv jsou větši nebo přídavné dávky kyseliny folové nebo jiných FBP vázajících činidel rovněž použitelné, podie shora uvedených parametrů se zpravidla váže folát vázající bílkovina v dostatečném množství ke snížení toxického působeni normálně pozorovaného po podávání iometrexolu, jak shora uvedeno.

Připomíná se, že FBP vázající činidlo není proti nádorovým činidlem a že ošetřování savců FBP vázajícím činidlem nemá synergické nebo potenciační působení. Spíše vzhledem k tomu, že se podstatně váže folát vázající bílkovina s FBP činidlem, toxické účinky ošetřování GAR-transformylázovým inhibitorem se značně snižují bez vlivu na terapeutickou účinnost.

přibližně množství žádaného až přibližně 24 Iometrexolu, kterého

Vynález blíže objasňuji následující příklady praktického provedení, které však vynález nijak neomezují.

Příklady provedení vynálezu

Příklad 1

Muž 36 let starý měl agresivní sarkom měkké tkáně charakteri· zovaný jako bud maligní Schwannom nebo tendosynoviáiní sarkom. Na začátku therapie lometrexolem byly onemocněním napadeny jeho plíce, mediastinum (mezihrudí) a hrudní stěna. Před therapií je včleněna resekce primární primárního spoje a četných pulmor.arních metastáz. Pacient také pociťoval postup nemoci přes chemotherapeu tické ošetření léčivy. ifosfamid, dakarbazin, adriamycin, PALA a thioTEPA. Lometrexol se podával v dávce 4,8 mg m² (celkem 10 mg) v následujících dávkách 5/5/90, 7/5/90, 11/5/90 a 14/5/90. U nemocného se jeví mima mukositis v důsledku podávání drogy a následná thrombocytopenia až 55000. Stav vyžadoval podáváni leucovorinu a hospitalizaci 30/5/90.

Bez zřetele na ošetření jevil nádor rychlý postup a 6/6/90 se u nemocného projevilo výrazné faciální edema, tracheálni komprese a hmota nádoru zahrnovala většinu pravé komory srdce s pulmonární hypertenzí. Jakkoliv jsou sarkomatozní nádory zpravidla odolné ozařování a vyžadují dávky záření nad 5000 centiGray (cGy) pro dosažení demonstrovate1ného výsledku, bylo u nemocného zahájeno paliiativni ozařování. Při započatém ozařování se životní perspektiva odhadovala na dny. Ozáření se provedlo 2000 cGy ve čtyřech dávkách vždy 500 cGy na šiji a na mediastinum za použití lineárního urychlovače 15 Mev. Ošetření provedeno při 7/6/90, 8/6/90, 11/6/90 a 12/6/90. Klinická odezva na ozařováni se projeví la' dramaticky s rychlým odezněním znaků a symptomů vyššího poškození organismu a s vymizením nahmatatelné hmoty nádoru na hrudní stěně.

Jakkoliv byla pod kontroio.u v ozařované oblasti, mělo se za to, že ozáření veškeré známé pacientovy nemoci není proveditelné. Pacient byl převeden do domácího ošetření 19/6/90 a zem15 řel na své onemocnění 22/8/90.

Při začátku radiotherapie bylo zřejmé, že se prodleva lcmetrexolu v těle pacienta prodloužila na základě pozorování, že byl pacient stále thrombocytopenický z lometrexolu.

Žena ve věku 31 let měla adenokarcinoma pocházející v ethmoid sinus. V době, kdy začala užívat lometrexol, nemoc vykazovala metastázy v oblasti supraciavikuiární v oblasti retrosxercnální a v játrech. Před léčením v květnu a v červnu 1988 byla navozena kontrola lokální primární vazby kombinovanou cisplaxinovou chemoterapii a hyperdávkami vnější therapie ozařováním při 5400 cGy zaměřeným na paranasální sinusy a nasopharynx a 7000 cGy na primární polohu nádoru. Metastázy nádoru se projevily v prosinci 1989 a onemocnění pokračovalo vzdor therapii ciplatinou plus 5-f1uorouracilem, cyklofosfamidem, adrimycinem a samotnou cisplatinou. Lometrexol se pak podával 9/28/90, 10/1/90, 10/5/90 a 10/8/80 v dávce 6,4 mg-m²/dávka (10,4 mg celkem) spolu s kyselinou folovou v dávce 1 mg/den. Režim vyvolal prodloužeou thrcmbocytopenia a anemia po sedm týdnů. V této době se pacientčin počet krevních destiček začal obnovovat, avšak velikost jater se začala rychle zvětšovat. Radiační therapie jater začala 12/11/90 a pacientka byla hospitalizována 12/12/90. Jakkoli radiační terapie začala přibližně 2 měsíce po ukončeném podávání lometrexolu setrvávající anemia při Hgb 5,4 dokládala pokračující působení iometrexo1u. Pacientka dostala 2100 cGy v sedmi dávkách po 300 cGy z lineárního urychlovače 6 Mev. Therapie se prováděla od 11/12/90 ao 21/12/90. Po tomto ošetření došlo k podstatnému smrštěni masivně zvětšených jater. Počáteční potíže pacientky při přijmu v nemocnici při pobytu v nemocnici odezněly. Pacientka na své onemocnění zemřela 6. března 1991.

Není běžnou onkologickou praxí ozařovat hepatické metasxázy, jelikož je objektivní odezva na takové ozařováni zanedbatelná. V případě této pacienty se ozařovala celá játra, přičemž došlo na neočekávaně příznivou odezvu k therapii ozařováním po podá16 ni lometrexolu. Zmenšeni velikosti nádoru bylo zcela neočekávatelné se zřetelem na nizkou aplikovanou dávku a špatné celkové odezvy zpravidla získané při ozařování hepatických metastáz.

Průmyslová využitelnost

Způsob ošetřování nádorů závislých na ribonukleotidové transformyláze v případě savců glycinamidribonukleotidovými trans formy1ázovými inhibitory a následnou radiotherapii a způsob ošetřování takových nádorů činidlem vázajícím foiát vázající bílkovinu, glycinamidribonukleotidovými transformylázovými inhibitory a následnou rádiotherapií.

Claims (10)

1. PATENTOVÉ NÁROKY

   1. Použití GAR-transformy1ázového inhibitoru nebo jeho farmaceuticky vhodné soli pro přípravu léčiva vhodného pro ošetřování pacientů, trpících nádorovým oněmccněnim prodělávajících therapii ionizačním zářením.
2. 2. Použití podle nároku 1, vyznačující se tím, že GAR—transformylázovým inhibitorem je kyselina 5,IO-diceazafo—

   A piridoskupinu nebo tetrahydropyridoskupinu,

   R¹ aminoskupinu nebo hydroxyskupinu, , 0 5 '

   R² atom vodíku, methylovou nebo ethylovou skupinu, | i [· o přičemž konfigurace v oblasti atomu uhlíku označeném hvězdičkou·· je L, nebo jeho farmaceuticky vhodnou sůl.
3. 3. Použiti podle nároku 2, přičemž GAR-transformyiázovým inhibitorem je kyselina 5,10-dideaza-5,6,7,8-tetrahydrofoiová nebo její farmaceuticky vhodná sůl.
4. 4. Použití GAR-transformyiázového inhibitoru nebo jeho farmaceuticky vhodné soli jako vázajícího činidla’folát vázající bílkoviny ze souboru zahrnujícího kyselinu folovou, kyselinu (6R)-
5. 5methyl-5,
6. 6,7,8-tetrahydrofo 1ovou a kyselinu (6R)-5-formyl-5,6,78-tetrahydrofolovou a jejich farmaceuticky vhodnou sůl pro přípravu léčiva vhodného pro ošetřování pacientu s rakovinou a léče'', ·,ί’4. · · ·< '

   -—-ynýohttnerapií ionlzačnímzář&nlm.

   -pódia nároku 4/vyz načující se tím, . ..,<· ;«>>- ··.·' - . · - * :č;2.efj GARt-transf orroy 1 ázovým inhibitorem je kyselina 5, 1O—dideazafo.“'* laváiobecnáho vzorce I /1/ kde znamená

   A ρίridoskupinu nebo tetrahydropvridoskupinu

   R³ aminoskupinu nebo hvdroxyskupinu

   R- atom vodíku, methylovou nebo ethylovou skupinu.

   přičemž konfigurace v oblasti atomu uhlíku označeném hvězdičkou je L, nebo jeho farmaceuticky vhodná sítí .

   ⁶‘ Použití podle nároku č. přičemž GAR-transíormyišzovvm inhibitorem je kyselina 5.10-dideaza-5,6.v.S-tetrahvdrofc iová nebo jeji farmaceuticky vhodná sůl .

   - Po už 1tí po d 1 e o a j i o i m bii k o v i n ·.· i e nároku 4. přičemž v kyselin? f o levá neb

   Γ; *»^? TB * ί Τι ί 3 i ^A ΠΊ * λ · « *·
7. 7 e j : fy- i ; i : gi c Ky jh .*! & <s. *· «· £ ' θ· · Pp ’j* 1 t 1 p * ·Π I b r. ž r - Ir : I inhibitorem je kyselin? či JO-dide bo ději farmaceuticky vhodná sůl .

   přičemž Gř.R-tre.nsf~ rtrvi a —- 5 , ~ ° * τ ⁹ K ^τ’ *

   VÍB c- —
8. 9- Použiti GA.R-tr osuti oky vhodné sou onemocněním prodělav?

   snsformy1ázovéhc inhibitoru nebo jeho ťarmai pro ořecřovánl pacientů trpících nádorovým jících t h e r s r· í i ionizačním zářením.
9. 10. Kpmbinace GAR-transf ormy 1 azového inhibitoru, a ionizačního zářeni.
10. 11· Kombinace GAR-transformylazového inhibitoru, činidla vázajícího folát vázající bílkovinu ze souboru zahrnujícího kyselinu. foiovou, kyselinu (6R) —5—methy1—5,5,7 , S—tetrahydrofo i o vou a kyselinu (6R)—5 —formyl—5,6,7—6-tetrahydrofo 1 ovou a ionizačního záření.