CZ365496A3

CZ365496A3 - Combined heat treatable durable metal-coated glasses reflecting ir radiation and process for producing thereof

Info

Publication number: CZ365496A3
Application number: CZ963654A
Authority: CZ
Inventors: Klaus W Harting; Philip J Lingle; Steven L Larson
Original assignee: Guardian Industries
Priority date: 1995-12-14
Filing date: 1996-12-12
Publication date: 1997-08-13
Also published as: HU9603448D0; PE36897A1; AU7531396A; NO965385D0; JP3777234B2; DE69629786D1; CO4560572A1; EP0779255B1; DE69629786T2; HU216065B; UY24400A1; IL119804A0; EP0779255A1; BR9606001A; ATE248783T1; AR004384A1; ID17754A; HUP9603448A2; MX9606288A; CN1157806A

Description

Kombinovatelná tepelně zpracovatelná trvanlivá pokovená skla odrážející IR záření a způsob jejich výroby

jejich výroby. Konkrétně se vynález týká pokovených skel, která jsou tepelně zpracovatelná a trvanlivá a vzhled jejichž skleněné strany se významně nemění během tepelného zpracování.

Související přihlášky

Tato přihláška je částečně pokračovací přihláškou (continuation-in-part) přihlášky č. 08/486,643, podané 7.6.1995, která je částečně pokračovací přihláškou přihlášky č. 08/102,281, podané 5.8.1993.

Dosavadní stav techniky

Popularita skel povlečených kovy a oxidy kovů při konstrukci staveb a automobilů je známa. Jak je bohatě uvedeno v patentové a jiné literatuře, tato skla v důsledku manipulace soustavy vrstev povlaku dosahují poměrně přijatelných hodnot odrazivostí, propustnosti, emisívity, chemické odolnosti a trvanlivosti, stejně jako požadovaného zbarvení. V tomto ohledu viz například mino jiné patenty US č. 3,935.351, 4,413.877, 4,462.883, 3,826.728, 3,681.042, 3,798.146 a 4,594.137.

Uvádí se rovněž, že sice existuje několik přiměřeně přijatelných metod nanášení těchto povlaků, avšak jednou z nejúčinnějších, a tedy preferovanou, je známá metoda nazývaná „magneticky podporované rozprašovací nanášení. Tato metoda je popsána v patentu US č. 4,166.018, což je uznávaná základní práce v tomto ohledu (viz rovněž Munz a d. , „Performance and Sputtering Criteria of Modern Architectural Glass Coatings, SPIE sv. 325, Optical Thin Films, 1982, str. 65 až 73).

V posledních letech vyvolala popularita povlékaných skel četné pokusy o získání povlékaného skleněného výrobku, který může být povlékán před tepelným zpracováním a pak může být tepelně zpracováván bez nepříznivých změn charakteristik povlaku nebo skla samotného (tj. vzniklého skleněného výrobku). Jedním z důvodů je například skutečnost, že může být krajně obtížné dosáhnout rovnoměrného povlaku na kusu skla, který již byl podroben ohýbání. Je známo, že jestliže je ploché sklo možno povlékat a pak ohýbat, je možno dosáhnout rovnoměrného povlaku mnohem jednoduššími metodami než když bylo sklo předem podrobeno ohýbání. Totéž platí v tomto ohledu pro architektonická a bytová skla, kde jsou v některých případech používána v téže budově temperované a netemperované skleněné tabule a musejí být navzájem co nejblíže kombinovatelná, alespoň pokud jde o vzhled jejich skleněné strany, přičemž tuto charakteristiku nejlépe reprezentuje hodnota ΔΕ, definovaná v ustanovení ASTM D-2244-93 (publikovaném v listopadu 1993) o názvu „Standard Test Method for Calculation of Color Differences From Instrumentally Measured Color Coordinates. Stručně řečeno, čím nižší je hodnota ΔΕ, tím bližší je kombinovatelnost.

V minulosti byly vyvinuty určité metody pro výrobu povlékaných tepelně zpracovatelných skleněných výrobků, které a/nebo

Stručně tepelné pak mohou být tepelně zpracovávány temperováním, ohýbáním nebo metodou nazývanou „zpevňování teplem. Obecně řečeno je nevýhodou mnoha těchto známých povlékaných výrobků skutečnost, že nemohou být tepelně zpracovávány za vyšších teplot, nezbytných k ekonomickému ohýbání, temperování zpevňování teplem (tj. 622 až 788 °C; 1150 až 1450 °F). řečeno je u těchto metod za účelem dosažení zpracovatelnosti bez nepříznivého ovlivnění povlaku nebo jeho podkladu často nutno udržovat teplotu na přibližně 595 °C (1100 °F) nebo méně. Při prakticky všech dosavadních známých metodách nebyl podklad, povlečený soustavou vrstev, po tepelném zpracování již se sebou samým opravdu kombinovatelný, dokonce i když byl považován za tepelně zpracovatelný, dáno například příliš vysokou hodnotou ΔΕ odrazivosti skleněné strany.

alespoň v charakteristikách „Tepelná zpracovatelnost je zde definována absencí jakéhokoli podstatného nepříznivého účinku na povlak nebo jeho podklad. Zatímco v některých situacích se mohou některé charakteristiky během tepelného zpracování poněkud měnit, zde používaný výraz „tepelná zpracovatelnost znamená, že požadovaných vlastností, jako je emisivita, odpor vrstvy, trvanlivost a chemická odolnost konečné soustavy vrstev a celkového produktu, musí být dosaženo navzdory skutečnosti, že -povlečené sklo bylo vystaveno jednomu nebo několika výše popsaným tepelným zpracováním (tj. ohýbání, temperování a/nebo zpevňování teplem). Pro většinu architektonických účelů, předpokládaných v rozsahu vynálezu, optimalizovaná tepelná zpracovatelnost znamená, že u skla a jeho vrstveného povlaku zůstávají v podstatě nezměněny alespoň charakteristiky emisivity, odporu vrstvy, trvanlivosti a chemické odolnosti mezi produktem před tepelným zpracováním a konečným produktem po tepelném zpracováni. Pro většinu použití v automobilech a také v architektuře může být tolerována a je dokonce žádoucí změna emisivity k lepšímu (tj . snížení), pokud ovšem optimalizovaná tepelná zpracovatelnost znamená, že k této změně dochází rovnoměrně napříč podkladem a že je nezávislá na parametrech použitých k provedení tepelného zpracování.

V provedení vynálezu je soustava vrstev přednostně „tepelně zpracovatelná ve výše uvedeném významu tohoto výrazu, ale stejně podstatné je, že takto povlečený výrobek s povlakem po tepelném zpracování je rovněž kombinovatelný s podobným výrobkem, který nebyl tepelně zpracován (například se sebou samým před tepelným zpracováním) , protože jeho ΔΕ, alespoň pokud jde o odrazivost skleněné strany, byla minimalizována jako charakteristika povlakové soustavy (tj . v důsledku jedinečnosti určitých povlakových soustav podle vynálezu).

V tomto ohledu popisuje patent US č. 5,188.887 určité povlakové soustavy, které jsou tepelně zpracovatelné, protože mohou být úspěšně tepelně zpracovávány za výše uvedených vyšších teplot a dosahovat požadovaného výsledku navzdory podrobení temperování, ohýbání nebo zpevňování teplem. Obecně řečeno spočívá jedinečnost těchto známých povlakových kompozic v soustavě vrstev, která používá jako kovovou vrstvu slitinu s vysokým obsahem niklu, kterou je ve výhodném provedení slitina známá pod označením Haynes 214, sestávající v podstatě ze 75,45 % niklu Ni, 4,00 % železa Fe, 16,00 % chrómu Cr, 0,04 % uhlíku C, 4,50 % hliníku Al a 0,1 % yttria Y (procentické podíly jsou hmotnostní). Při použití slitiny s vysokým obsahem niklu, jako je Haynes 214, a jejím překrytí stechiometrickým oxidem cíničitým (SnO₂) buď samotným nebo s dalšími vrstvami (například podkladovou vrstvou téhož stechiometrického oxidu cíničitého a/nebo mezivrstvou hliníku mezi horní vrstvou SnO₂ a slitinou s vysokým obsahem niklu) bylo zjištěno, že je možno dosáhnout tepelné zpracovatelnosti skleněných výrobků při vyšších teplotách od přibližně 622 až 788 °C (1150 až 1450 °F) od asi 2 až 30 min bez podstatné degradace zbarvení, mechanické trvanlivosti, emisivity, odrazivosti nebo propustnosti. Tyto kompozice tedy tvořily významné zlepšení oproti dosavadním tepelně zpracovatelným soustavám, popsaným například v patentech US č. 4,790.922, 4,816.034, 4,826.525, 4,715.879 a 4,857.094. Bylo však zjištěno, že tyto povlakové systémy v důsledku dosti vysokých hodnot ΔΕ, vyplývajících z tepelného zpracování, nejsou kombinovatelné ve výše uvedeném smyslu.

Kromě skutečností uvedených v citovaných patentech je dále znám Leyboldův systém čelního skla TCC-2000. V tomto systému jsou použity čtyři nebo pět vrstev kovů a kovových oxidů k získání rozprašováním pokoveného skla, které je do určité míry tepelně zpracovatelné při teplotách do 595 °C (1100 °F) a může být použito jako předběžně povlečené sklo pro zhotovení ohýbaných nebo neohýbaných automobilových předních ochranných skel, pokud však jsou při tepelném zpracování dodrženy přísné časové limity. Sestava vrstev směrem ven od skleněného podkladu obvykle obsahuje první vrstvu oxidu cínu, druhou vrstvu slitiny nikl/chrom (obvykle asi 80/20), třetí vrstvu stříbra, čtvrtou vrstvu slitiny nikl/chrom a pátou vrstvu, oxidu cínu. Kromě poměrně nízké, horní hranice teploty a doby tepelného zpracování jsou výsledné povlaky poměrně měkké a vykazují nepřijatelně nízké charakteristiky chemické odolnosti, takže mohou být reálně používány pouze na vnitřních površích laminovaných čelních skel. U těchto systémů nelze dosáhnout kombinovatelnosti.

V citovaném patentu US č. 4,715.879 je konkrétně uvedeno, že popsanou soustavu vrstev nelze získat, pokud se ochranná vrstva kovového oxidu (například oxidu cínu) nevytvoří tak, aby oxid měl deficit kyslíku (tj. byl nestechiometrický). To samozřejmě vyžaduje křehké vybalancování během výrobního procesu. Tepelná zpracovatelnost v tomto ohledu je zmíněna rovněž v patentu US č. 4,826.525. V tomto patentu je však konkrétně uvedeno, že pro dosažení tepelné zpracovatelnosti je nutno nanést vrstvu hliníku. Ani v jednom případě však nelze dosáhnout kombinovatelnosti.

V citovaném patentu US č. 5,229.194 je popsán významný pokrok ohledně tepelně zpracovatelných rozprašováním nanášených povlaků i v porovnání s patentem US č. 5,188.887. Popisovaný vynález je založen na zjištění, že v oblasti tepelně zpracovatelných rozprašováním povlékaných skel je možno dosahovat jedinečných výsledků, zejména používají-li se jako „neprůhledná skla ve vozidlech, jestliže je vrstva kovového niklu nebo slitiny s vysokým obsahem kovového niklu obklopena zvláštní podkladovou a krycí vrstvou oxidu nebo nitridu niklu nebo slitiny s vysokým obsahem niklu a použije se další krycí povlak oxidu, jako je SnO₂, ZnO, TiO₂ nebo jejich oxidové slitiny. Jako vhodný pro první krycí povlak vrstvy obsahující kovový nikl se také uvádí křemík.

Tyto soustavy vrstev se ve výhodném provedení ukázaly jako zvlášť tepelně zpracovatelné a odolné vůči oděru. Avšak i když některé z nich vykazovaly zpočátku chemickou odolnost, ukázalo se, že přimasové produkci některé tyto soustavy nevyhověly dosti náročné zkoušce chemické odolnosti varem v 5% kyselině chlorovodíkové HCI (popsané dále). Jejich charakteristiky odrazivosti IR a UV se však ukázaly v širokém rozmezí aplikací jako výborné. Jejich hodnoty propustnosti viditelného světla, příznivě nízké pro použití v „neprůhledných sklech, však byly příliš nízké, než aby byly skutečně použitelné jako okenní skla nebo skleněné panely pro architektonické a bytové účely, kde je

Ί vyžadována vysoká propustnost viditelného světla. Jestliže tedy výrobní program vyžadoval, aby po „neprůhledných sklech byla povlékána architektonická nebo bytová skla, bylo nutno rozprašovací pokovovací zařízení zastavit, aby bylo možno vytvořit novou soustavu vrstev. Odstranění nutnosti tohoto zastavování by znamenalo značnou ekonomickou výhodu. Opět bylo zjištěno, že chybí kombinovatelnost.

V patentu US č. 5,344.718 je popsán určitá jedinečná soustava vrstev pro pokovování rozprašováním s jedinečnou použitelností pro architektonické a bytové účely v důsledku dosahování nejen dobré chemické a mechanické trvanlivosti, ale solárních charakteristik. Tyto soustavy jsou oprávněně považovány za „nízkoemisní skla (povlaky), poněvadž jejich hemisférická emisivita (E_h) je obecně nižší než asi 0,16 a jejich normální emisivita (E_n) je obecně nižší než asi 0,12. Měřeno jiným způsobem je jejich odpor vrstvy přednostně nižší než asi 10,5 Ω. Kromě toho pro běžnou tlouščku skla (například až 6 mm) byla jejich propustnost pro viditelné světlo přednostně asi 78 % nebo více (oproti méně než asi 22 až 23 % v určitých výhodných provedeních soustav vrstev pro výše uvedená „neprůhledná okna).

Řešení podle patentu US č. 5,344.718 dosahovalo jedinečných nízkých hodnot emisivity, vysoké propustnosti viditelného ~ světla, ^r spolu s dobrou chemickou trvanlivostí a odolností vůči oděru, použitím soustavy vrstev, která obecně obsahovala (ve směru od skla ven) podkladovou vrstvu nitridu křemíku Si₃N₄, první vrstvu niklu nebo slitiny niklu, vrstvu stříbra, druhou vrstvu niklu nebo slitiny niklu a krycí vrstvu nitridu křemíku Si₃N₄. V určitých výhodných provedeních byla soustava vrstev směrem od skla ven tvořena v podstatě takto:

Si₃N₄/Ni : Cr/Ag/Ni : Cr/Ag/Ni : Cr/Si₃N₄ δ

Bylo zjištěno, že tato soustava sedmi vrstev vykazuje poněkud vyšší charakteristiky trvanlivosti a odolnosti proti poškrábání než výše popsaná soustava pěti vrstev. V obou systémech je však přednostní vrstvou Ni:Cr nichrom, tj. Ni:Cr 80/20 hmotnostně, v němž podstatná část chrómu tvoří nitrid chrómu, protože vrstva Ni:Cr byla vytvořena v dusíkaté atmosféře.

Tyto soustavy vrstev pro trvanlivé sklo s nízkou emisivitou a vysokou propustností viditelného světla se však naneštěstí ukázaly jako tepelně _ nezpracovatelné -- a nekombinovatelné. Nyní bylo zjištěno, že tomu tak je nikoli z důvodu případné oxidace stříbrné vrstvy nebo vrstev, ale proto, že vrstva nebo vrstvy kovového stříbra se během tepelného zpracování stávaj í nespoj itými v důsledku nesmáčení; v tomto případě proto, že obklopující vrstvy Ni:Cr nejsou schopny udržet spojitost vrstvy nebo vrstev stříbra během tepelného zpracování. Tyto jinak výhodné soustavy vrstev tedy nemohly být používány tam, kde pak vrstvené sklo mělo být tepelně zpracováváno, například temperováním, zpevňováním teplem a ohýbáním. Stříbrné vrstvy však musely být bohužel používány pro dosažení požadovaných nízkých hodnot emisivity.

V tomto ohledu je třeba mít na paměti, že tepelně zpracovatelné rozprašováním nanášené soustavy vrstev nenalézají použití pouze v oboru čelních skel automobilů. Jak uvedeno ’výse, určité archit ektoni cké a bytové aplikace rovně ž vyžadují, aby bylo povlékané sklo temperováno, ohýbáno nebo zpevňováno teplem. Kromě toho skleněné systémy s nízkou emisivitou podle výše uvedeného patentu US č. 5,344.718 obvykle nemohly být upraveny tak, aby dosahovaly dostatečně nízké propustnosti viditelného světla, aby byly použitelné pro „neprůhledná okna, i kdyby byly tepelně zpracovatelné, což nebyly.

V patentu US č. 5,376.455 jsou popsány určité tepelně zpracovatelné povlakové soustavy s nízkou emisivitou. Tyto soustavy obecně obsahují směrem od skla ven první vrstvu Si₃N₄(přibližně 35 až 45 nm; 350 až 450 A), první vrstvu niklu nebo nichromu (přibližně 2 nm; 20 A), vrstvu stříbra (přibližně 5 až 12 nm; 50 až 120 A) , druhou vrstvu niklu nebo nichromu (přibližně 0,7 nm; 7 A) a druhou vrstvu Si₃N₄ (přibližně 45 až 55 nm; 450 až 550 A) . Přestože byla dosažena kombinovatelnost mezi tepelně zpracovanými a nezpracovanými systémy, byla dosažena pouze kombinací dvou různých soustav vrstev (například sl. 23, ř. 68 až sl. 24, ř. 21). I když tedy představují významný krok vpřed v daném oboru, nemohly tyto systémy poskytnout jedinou soustavu vrstev, která by byla „tepelně zpracovatelná a současně by měla alespoň dostatečně nízkou ΔΕ odrazivosti skleněné strany, aby mohla být po tepelném zpracování považována za kombinovatelnou sama se sebou před tepelným zpracováním (tj. například se stejnou povlakovou soustavou nanášenou současně na stejnou šarži podkladu nebo později na jinou šarži podkladu).

Jak je z výše uvedeného patrné, pokud si dosud zkušený odborník přál pokračovat v dosahování známých přínosů odolnosti proti oděru a korozi (tj . chemické odolnosti) díky použití vrstev Si₃N₄, a současně si přál odstranit nákladné čekací doby nebo nutnost vytváření nové soustavy vrstev pro získání kombinovatelnosti za současného dosažení tepelné zpracovatelnosti a ještě mít k dispozici flexibilitu pro obměňování solárních charakteristik v přiměřeně širokém rozmezí k vyloučení nutnosti zastavovat produkci (pro vyhovění potřebám různých zákazníků), byl postaven před neřešitelný problém.

Z výše uvedeného je patrné, že v oboru existuje potřeba soustavy vrstev pro pokovování rozprašováním, dosahující přínosů pokovování, avšak nemající výše uvedené problémy a nevýhody. Tuto a další potřeby oboru, které jsou odborníkovi zřejmé z tohoto popisu, řeší tento vynález.

Podstata vynálezu

Obecně řečeno řeší vynález výše uvedené nedostatky známého stavu techniky prostřednictvím skleněného výrobku, zahrnujícího skleněný podklad, opatřený soustavou vrstev, nanesených rozprašováním, která zahrnuje ve směru od skla ven (a) podkladovou vrstvu nitridu křemíku (Si₃N₄) , (b) v podstatě kovovou vrstvu, která zahrnuje nikl nebo slitinu niklu a která je v podstatě prosta nitridu, a (c) krycí vrstvu nitridu křemíku (Si₃N₄) , přičemž tyto vrstvy mají tlouščku dostačující k tomu, aby takto povlečený skleněný výrobek, jestliže skleněný podklad má tloušťku asi 1,5 až 13 mm a je na něm nanesena uvedená soustava vrstev, byl, je-li tepelně zpracován, kombinovatelný se skleněným výrobkem se stejnou nanesenou soustavou vrstev tak, aby hodnota ΔΕ odrazivostí jeho skleněné strany, měřeno Hunterovou metodou (tj. ΔΕ_Η, ASTM 2244-93), nebyla větší než asi 2,0. V dále výhodných provedeních je takto povlečený skleněný výrobek také tepelně zpracovatelný a má propustnost viditelného světla asi 1 až 80 %, výhodněji pod asi 70 %. V některých dalších výhodných provedeních je skleněný výrobek jak před tepelným zpracováním, tak po něm trvanlivý a chemicky odolný. V ještě výhodnějších provedeních vynálezu soustava vrstev neobsahuje žádnou vrstvu stříbra.

Vynález řeší uvedené problémy dosavadního stavu techniky dále způsobem tepelného zpracování povlečeného skleněného výrobku, při němž

a) na skleněný podklad se rozprašováním nanáší soustava vrstev, zahrnující ve směru od skla ven podkladovou vrstvu nitridu křemíku, v podstatě kovovou vrstvu, která obsahuje nikl nebo slitinu niklu, a krycí vrstvu nitridu křemíku

b) načež se tento povlečený skleněný podklad podrobí tepelnému zpracování vybranému ze skupiny zahrnující ohýbání, temperování, zpevňování teplem a jejich kombinace,

c) přičemž po tomto tepelném zpracování má výsledný výrobek (výše definovanou) hodnotu ΔΕ_η' odrazivosti skleněné strany v porovnání s povlečeným skleněným podkladem před uvedeným tepelným zpracováním nikoli vyšší než asi 2,0.

Takovéto soustavy vrstev se výhodně získávají rozprašovacím nanášením jednotlivých vrstev v požadovaných tloušťkách na skleněný podklad. Tloušťka skla se sice může pohybovat v širokých mezích, ale nej častěji je skleněný výrobek typu plaveného skla a má tloušťku asi 1,5 až 13,0 mm (tj . asi 0,060 až 0,50 ) a obvykleji asi 2 až 6 mm. Sklo může být barevné nebo nebarevné nebo ornamentální. Může se jednat o sklo jednoho typu pevnosti.

Za účelem řádného definování kombinovatelnosti, dosahované podle vynálezu, měří se různé zde uváděné charakteristiky na čirém skleněném podkladu (pro zdůraznění, že kombinovatelnosti se dosahuje díky povlékací soustavě a nikoli účinky podkladu) . Typické charakteristiky, dosahované touto jedinečnou povlékací soustavou podle vynálezu, jsou:

charakteristika	rozmezí	výhodné rozmezí
propustnost viditelného světla (TY)	asi 1 až 80 %	méně než asi 70 %
odrazivost viditelného světla (R_GY) (strana skla)	asi 4 až 55 %	asi 5 až 45 %

odrazivost viditelného světla (R_FY) (strana filmu)	asi 4 až 65 %	asi 5 až 45 %
viditelné zbarvení (strana skla)	stříbrné, cínové, modré, šedé	asi a_h 0±2, b_h -4±4
emisivita (normální E_n & hemisf. E_h)	asi 0,10 až 0,75	asi 0,2 až 0,75
odpor vrstvy (R_s)	asi 20 až 500 Ω	asi 20 až 300 Ω
propustnost slunečního záření (T_s)	asi 1 až 80 %	méně než asi 70 %
ΔΕ_η odrazivosti strany skla	asi <2,0	méně než asi 1,5
ΔΕ_η odrazivosti strany filmu	asi <5,0	méně než asi 4,0
ΔΕ_η propustnosti viditelného světla	< 5,0	< 4,0

V nejvýhodnějším provedení vynálezu vykazuje výsledný výrobek a jeho soustava vrstev jak před tepelným zpracováním, tak po něm vynikající chemickou odolnost a trvanlivost (tj . odolnost proti oděru nebo poškrábání).

Přehled obrázků na výkrese “ ’ ™ .

Obr. 1 představuje částečný boční řez soustavou vrstev povlaku na skleněném podkladu, který osvětluje provedení vynálezu. , 'Vflk/.CLíll hW&fiteMt ^{J 1} V oboru povlékání skla se převážně používají určité termíny, zejména při definování vlastností a solárních charakteristik povlečených skel, používaných v oblasti architektury a/nebo automobilů. Tyto termíny jsou zde používány v souladu s jejich známým významem, například:

Intenzita světla viditelných vlnových délek, „odrazivost, je definována procentickým podílem a uvádí se jako R_XY (tj . hodnota Y uváděná v dále citované normě ASTM 308-85) , kde „X je bud' „G pro stranu skla nebo „F pro stranu filmu. „Strana skla (tj. „G) znamená viděno z opačné strany skleněného podkladu než na které je uložen povlak, .zatímco „strana filmu (tj. „F) znamená viděno z té strany skleněného podkladu, na níž je nanesen povlak.

Barevné charakteristiky se měří s použitím souřadnic „a a „b. Tyto souřadnice jsou zde označovány indexem „h pro označení konvenčního použití Hunterovy metody (nebo jednotek)

111. C, pozorovatel 10 °, podle normy ASTM D-2244-93 „Standard Test Method for Calculation of Color Differences From Instrumentally Measured Color Coordinates z 15.9.1993, rozšířené ASTM E-308-85, Annual Book of ASTM Standards, sv. 06.01 „Standard Method for Computing the Colors of Objects by Using the CIE System.

Výrazy „emisivita a „propustnost jsou v oboru dobře srozumitelné a používají se zde v souladu se svým známým významem. Tak například výraz „propustnost zde znamená propustnost slunečního zářeni, ~která“se”skládá“z propustnosti viditelného světla (TY), propustnosti infračervené energie a propustnosti ultrafialového světla. Celková propustnost sluneční energie (TS) je pak obvykle charakterizována jako vážený průměr těchto dalších hodnot. Pokud jde o tyto propustnosti, je zde uváděná propustnost viditelného světla charakterizována standardní metodou Illuminant C při 380 až 720 nm, infračervená při 800 až 2100 nm, ultrafialová při 300 až

00 nm a celková sluneční při 300 až 2100' nm. Pro účely emisivity se však, jak je uvedeno dále, používá zvláštní rozmezí infračervených délek (tj. 2500 až 40000 nm) .

Propustnost viditelného světla je možno měřit s použitím známých běžných metod. Například s použitím spektrofotometru, jako je Beckman 5240 (Beckman Sci. Inst. Corp.) se získá spektrální křivka propustnosti. Propustnost viditelného světla se pak vypočte pomocí výše uvedených metod ASTM 308/2244-93. Podle potřeby je možno použít menšího počtu bodů vlnových délek, než je předepsáno. Další metoda měření propustnosti viditelného světla spočívá v použití spektrometru, jako je komerčně dostupný spektrofotometr Spectragard, vyráběný Pacific Scientific Corporation. Tento přístroj měří a zaznamenává propustnost viditelného světla přímo. Zde uváděné hodnoty propustnosti viditelného světla (tj . hodnota Y v troj stimulových hodnotách CIE, ASTM E-308-85) jsou naměřeny s použitím systému 111. C, pozorovatel 10 ⁰.

„Emisivita (E) je mírou nebo charakteristikou jak absorpce, tak odrazivosti světla při daných vlnových délkách. Obvykle je vyjadřována vzorcem

E = 1 - odrazivost_film

Pro architektonické účely nabývají hodnoty emisivity na důležitosti v takzvané „střední části, někdy také nazývané „daleká oblast infračerveného spektra, tj . asi 2500 až '40000 nm, jak například specifikováno Lawrence Berkeley Laboratories v programu Window 4.1, LBL-35298 (1994), na nějž se odkazuje dále. Výraz „emisivita se zde tedy používá pro hodnoty emisivity naměřené v této infračervené oblasti, specifikované návrhem normy ASTM pro měření infračervené energie 1991 pro výpočet intenzity vyzařování, podaným Primary Glass Manufacturers' Council pod názvem Test Method for Measuring and

Calculating Emittance of Architectural Fiat Glass Products Using Radiometric Measurements. Tato norma a její podmínky jsou zde zahrnuty jako odkaz. V této normě se emisivita uvádí jako hemisférická emisivita (E_h) a normální emisivita (E_n) .

Konkrétní shromažďování dat pro měření této emisivity se provádí běžným způsobem, například s použitím spektrofotometru Beckman model 4260 s přídavným zařízením „VW (Beckman Scientific Inst. Corp.). Tento spektrofotometr měří odrazivost v závislosti na vlnové délce a z ní se vypočte emisivita pomocí výše uvedeného návrhu normy ASTM 1991.

Dalším zde používaným termínem je „odpor vrstvy. Odpor vrstvy (R_s) je výraz v oboru známý a je zde používán v souladu se svým známým významem. Obecně řečeno se tento termín vztahuje na odpor jakékoli plochy soustavy vrstev na skleněném podkladu vůči procházejícímu elektrickému proudu, vyjádřený v ohmech. Odpor vrstvy ukazuje na to, jak dobře vrstva odráží infračervenou energii, a proto se často používá spolu s emisivitou jako míra této charakteristiky. „Odpor vrstvy se obvykle měří pomocí ohmmetru se čtyřbodovou sondou, jako je například disponibilní čtyřbodová odporová sonda s hlavou Magnetron Instruments Corp. model M-800, vyráběná společností Signatone Corp., Santa Clara, Kalifornie, USA.

Výrazy „chemická trvanlivost nebo „chemicky trvanlivý se zde používají ~ synonymně s výrazy typu „chemicky odolný nebo „chemická stabilita. Chemická trvanlivost se stanovuje varem vzorku povlečeného skleněného podkladu 5,1 x 12,7 cm (2 x 5 ) v asi 500 ml 5% HCI po dobu 1 h (tj. při asi 105 °C; 220 °F) . Vzorek se považuje za vyhovující při tomto testu (a tedy soustava vrstev za „chemicky odolnou nebo „chemicky trvanlivou), jestliže soustava vrstev na vzorku nevykazuje po této době otvory větší než asi 0,08 mm (0,003 ) .

„Mechanická trvanlivost nebo pouze „trvanlivost, jak je zde používána, je definována jedním ze dvou testů. Při prvním se používá zařízení Pacific Scientific Abrasion Tester (nebo ekvivalentní), v němž nad vzorkem 15,2 x 43,2 cm (6 x 17 ) cyklicky v 500 cyklech prochází nylonový kartáč 5,1 x 10,2 x

2,5 cm (2x4x1) s použitím hmotnosti 150 g. Při druhém, alternativním testu se používá konvenční přístroj Taber (nebo jeho ekvivalent), v němž se vzorek 10,2 x 10,2 cm (4x4 ) vystavuje působení 300 otáček dvou odíracích kotoučů C.S.10F, na každém z nichž je připevněno závaží o hmotnosti 500 g. V obou případech se výrobek považuje za vyhovující, a tedy „trvanlivý, jestliže není pouhým okem ve viditelném světle patrné podstatné zaznamenatelné poškrábání.

Tloušťka různých vrstev v uváděných soustavách se měří, a tudíž výraz „tloušťka definuje alternativními metodami. Při jedné z nich se používají známé optické křivky nebo alternativně konvenční jehlový elipsometr (tj . profilometr) . Při jiné a zvláště výhodné metodě se používá analyzátor „n & k (n & k Technology, lne. , Santa Clara, Kalifornie, USA) . Má se za to, že tato metoda je obecně popsána v patentu US č. 4,905.170, spolu s možností stanovit hodnoty „n (tj . index lomu) a „k (tj . extinkční koeficient) zkoumaného filmu. Popis tohoto patentu je zde zahrnut jako odkaz. Tyto postupy a metody jsou odborníkovi známy, a proto nepotřebují další vysvětlení s výjimkou toho, že zde uváděné tloušťky jsou udávány v nm, resp. angstroemech (A).

Další zde používaný výraz, důležitý pro pochopení podstaty vynálezu, je „delta E (tj . „ΔΕ). Tento výraz je v oboru dobře srozumitelný, a je spolu s různými metodami jeho stanovení popsán ve výše citované normě ASTM-2244-93 (která je zde zahrnuta jako odkaz).

Hodnota „ΔΕ, stanovená podle normy ASTM-2244-93, umožňuje adekvátně vyjádřit změnu (nebo chybějící změnu) odrazivosti a/nebo propustnosti (a tedy rovněž barevného vzhledu) výrobku. Zde se uvádějí hodnoty ΔΕ, jak jsou stanovovány metodou „ab, Hunterovou metodou (H) a/nebo metodou Friele-MacAdam-Chickering (FMC-2). Všechny tyto metody jsou považovány za vhodné a pro účely vynálezu ekvivalentní. Pro jednoduchost jsou však v tomto popisu a v patentových nárocích uváděny hodnoty ΔΕ, stanovené Hunterovou metodou, které se tedy podle konvence značí ΔΕ_η. Jestliže se tedy například uvádí, že ,,ΔΕ_η odrazivosti strany skla povlečeného podkladu podle vynálezu není větší než asi 2,0, je hodnota 2,0 Hunterova hodnota. Do rozsahu vynálezu pak ovšem spadají i ekvivalentní (odpovídající) hodnoty, stanovené jednou ze zbývajících dvou metod („ab nebo FMC-2), uváděných v ASTM-2244-93, nebo jakoukoli jinou metodou pro výpočet této změny nebo chybějící změny.

V této souvislosti je nutno zdůraznit, že pro většinu předpokládaných komerčních účelů je pro dosažení kombinovatelnosti důležité, aby právě odrazivost strany skla měla co nejnižší ΔΕ, a že pro většinu, i když ne všechny aplikace jsou hodnoty ΔΕ odrazivosti a/nebo propustnosti strany filmu bud' nedůležité nebo značně méně důležité. Řešení podle vynálezu nicméně předpokládá, že v případech, kdy tyto poslední dvě“hódnoty ΔΕ mají význam pro kombinovatelnost, - bude „ΔΕodrazivosti strany filmu, stejně jako ,,ΔΕ_η propustnosti viditelného světla menší nebo rovná asi 5,0, přednostně menší nebo rovná asi 4,0. Jedná se ovšem o Hunterovy hodnoty a platí zde stejná úvaha ohledně ekvivalence hodnot při použití jiných metod jako výše.

Na obr. 1 je znázorněn částečný řez typickým provedením výrobku podle vynálezu. Skleněný podklad 1 je opatřen podkladovou vrstvou 2. (tj . vrstvou 1) nitridu křemíku (Si₃N₄) , mezivrstvou 2 (tj. vrstvou 2) nenitridovaného niklu nebo slitiny niklu (přednostně nichromu 80/20) a krycí vrstvou 4 (tj . vrstvu 3) nitridu křemíku (Si₃N₄) . Vrstvy samotné jsou označeny jako vrstva 1, 2, resp. 3.

Způsob a zařízení pro vytváření různých vrstev na skleněném podkladu 1 může používat běžný vícekomorový (víceanodový) systém pro nanášení rozprašováním, jaký je například vyráběn společností Airco, lne. Pro účely vynálezu je vhodné například zařízení G-49 Airco lne. pro rozprašování na velkoplošné ploché sklo. Zde je třeba poznamenat, že vynález je charakterizován tím, že se jeho jedinečných výsledků dosahuje konvenčními metodami nanášení rozprašováním bez nutnosti používat speciální postupy pro uvolnění vnitřních napětí, popsané ve výše citovaném patentu US č. 5,377.045.

Jak je znázorněno na obr. 1, jsou v tomto provedení použity pouze tři vrstvy, tj . 1, 2 a 3. Obecná a výhodná rozmezí tloušéky, měřená výše popsanou metodou „n & k, činí pro jednotlivé vrstvy směrem od skla ven pro toto konkrétní provedení:

tloušéka (nm) asi 0,5 až 7

Ni nebo nichrom** asi 3 až 15 složka vrstva

Si₃N₄*

Sí₃N₄* přednostně (nm) asi 3 až 5 asi 5 až 10

- ’ asi ’30 až 40 * k anodě může být přimíšeno až asi 6 % hm. hliníku a/nebo nerezové oceli (například ss#316) a přibližně toto množství se objeví ve vzniklé vrstvě ** přednostně se použije nichrom (například Ni/Cr 80/20 hm.)

Vynález je charakterizován tím, že při použití v kombinaci s výše uvedenými vrstvami Si₃N₄ již neplatí omezení, dosud považované za podstatné, spočívající v nutnosti používat slitiny s vysokým obsahem niklu (nebo čistý nikl) pro dosažení tepelné zpracovatelnosti. Vrstva 2 by měla být vrstva s obsahem niklu, avšak nemusí jít o slitinu s vysokým obsahem niklu. Pro vynález však platí požadavek, že i když může být ve vrstvě s obsahem niklu tolerován určitý menší rozsah oxidace, musí tato vrstva zůstat v podstatě prostá veškerých nitridů, aby splňovala většinu požadavků na chemickou odolnost. Bylo však zjištěno, že pro optimální kombinovatelnost je výhodné, aby nebyla připuštěna v podstatě žádná oxidace vrstvy niklu nebo slitiny niklu. V tomto ohledu bylo zjištěno, že přestože nitridy ve většině případů s dosažením tepelné zpracovatelnosti významně neinterferujί, snižuje takováto tvorba nitridů chemickou trvanlivost, měřeno výše uvedeným testem varu v 5% HC1.

Jak výše uvedeno, vrstva s obsahem niklu může být tvořena v podstatě pouze niklem, ale přednostně se jedná o prostou slitinu Ni/Cr. Příklady skupiny použitelných slitin tvoří velký počet nerezových ocelí s obsahem niklu pouze asi 10 % hm. niklu (například SS-316, která je tvořena 10 % Ni a 90 % ostatních složek, hlavně Fe a Cr) . Přednostními pro použití podle vynálezu však zůstávají slitiny niklu a chrómu s vysokým obsahem niklu. Ty zahrnují slitinu Haynes 214 Ni/Cr 80/20 hmotnostně, jejíž nominální hmotnostní složení je v podstatě:

prvek	%. hm. (ořibližně)
Ni	75,45
Fe	4,00
Cr	16,00
C	0,04
Al	4,50
Y	0,01

Jinými příklady slitin Ni/Cr, použitelnými v provedení vynálezu, jsou slitiny Inconel a nichrom. Obecně řečeno pak kovová vrstva (vrstvy), použitá v sendvičové struktuře s vrstvami Si₃N₄, předpokládanými podle vynálezu, zahrnuje alespoň asi 10 % hmotnostních niklu a tyto vrstvy musejí být přítomny ve v podstatě neoxidované formě (nebo podlehly pouze malému rozsahu oxidace) a přednostně jsou v podstatě prosté nitridů pro maximalizaci chemické odolnosti.

Přestože je na obrázku znázorněna soustava tří vrstev, je pochopitelné, že vynález není na takové řešení omezen. Je-li to žádoucí, je možno k dosažení dalších účelů a charakteristik přidávat další vrstvy. Takovéto další vrstvy by však neměly nepříznivě ovlivňovat charakteristiky kombinovatelnosti, jedinečné pro řešení podle vynálezu. Výraz „spočívající v podstatě z zde tedy znamená, že vynález není omezen na soustavu tří vrstev, pokud se navzdory přídavku další vrstvy nebo vrstev k výše uvedeným nezbytným třem vrstvám ještě dosahuje kombinovatelnosti.

Příklady provedení vynálezu

Rozprašovacím ......nanášením________pomocí __ výše _ uvedeného velkoplošného zařízení G-4 9 Airco pro pokovování plochého skla s křemíkovými anodami dopovanými asi 6 % hliníku byly konvenční metodou na čirý skleněný podklad o tloušťce 6,35 mm (1/4 ) a rozměrech 254 x 366 cm (100 x 144 ) naneseny dále uvedené soustavy vrstev. Testy chemické odolnosti a trvanlivosti byly provedeny výše popsaným způsobem. Jako tepelné zpracování byl použit typický proces temperování s použitím komerční temperovací pece, při němž byl vzorek podroben cyklu přibližně 3 min při asi 685 °C (1265 °F) se skutečnou teplotu vzorku asi 649 °C (1200 °F) a ochlazení na teplotu místnosti. Vzorky byly před temperováním nařezány na destičky 61 x 91 cm (24 x 36 ). Měření tloušťky vrstev povlaku bylo prováděno výše popsanou metodou „n & k.

Příklad 1 (vztahové značky se vztahují na obrázek)

S použitím výše uvedeného konvenčního pokovovacího zařízení s dále uvedeným nastavením byla na výše uvedený podklad z čirého plaveného skla nanesena první podkladová vrstva 2. [vrstva 1] do tloušťky asi 4 nm (40 A) . Pak byla nanesena mezivrstva 3. nichromu (Ni:Cr 80/20 hmotnostně) [tj . vrstva 2] do tloušťky asi 7,5 nm (75 A) . Nakonec byla nanesena krycí vrstva [vrstva 3]. Si₃N₄ o tloušťce asi 35 nm (350 A) .

Takto vytvořené povlečené vzorky byly podrobeny výše popsaným testům mechanické trvanlivosti a chemické odolnosti jak před temperováním, tak po něm, a byly tepelně zpracovatelné podle výše uvedené definice. Jejich solární charakteristiky a Hunterovy hodnoty ΔΕ (a Hunterovy barevné souřadnice a_h a b_h) jsou uvedeny dále. Stručně řečeno bylo zjištěno, že povlečený výrobek je trvanlivý,-temperovatelný, ohýbatelný a v důsledku tepelného zpracování temperováním, kterému byl vystaven, nemění významně vzhled. Je tedy považován za kombinovatelný na komerčně přijatelné bázi a má vysoce žádoucí solární charakteristiky, použitelné v architektonických produktech z jednoduchého nebo vícenásobného IG skla.

Nastavení pokovovacího zařízení vrstva materiál N₂ %

Ar % tlak (torr) příkon katody napětí katody proud na katodě rychlost linky počet průchodů křemík

2,0.10’³
27,7	kW
414	V
66,9	A

334 dli. c, hodnoty) nichrom

100

2,0.10'³18,1 kW

429 V 42,1,A 334 pozorovatel 10

Optické vlastnosti vlastnost odrazivost strany skla odrazivost strany skla ΔΕ odrazivost strany filmu odrazivost strany filmu

ΔΕ propustnost propustnost

ΔΕ

Y (nevyhřívané) 12,93 (vyhřívané) 12,75

0,44 (nevyhřívané) 9,79 (vyhřívané) 10,67 (nevyhříváno) (vyhříváno)

1,6

51,85

52,99

0,84 křemík

2,0.10*³334,9 kW

462 V

724,9-A

334 °, Hunterovy a_h b_h

-1,1 -8,1

-1,12 -7,75

1,53 4,05

1,15 3,34

-2 -2,59

-1,93 -2,29

Před tepelným zpracováním činila normální emisivita (E_n) 0,73, hemisférická emisivita (E_h) 0,69 a odpor vrstvy (R_s) 269 Ω. Po tepelném zpracování byly hodnoty E_n 0,71, E_h 0,67 a R_s 235 Ω (všechny tyto změny se v rámci výše uvedené definice „tepelné zpracovatelnosti považují za nevýznamné).

Příklad 2

Byl opakován postup podle příkladu 1, přičemž však byla tloušťka mezivrstvy 3' nichromu [tj. vrstvy 2'] zvýšena na asi 14 nm (140 A) , tj . přibližně zdvojena, aby se propustnost viditelného světla podstatně snížila do rozsahu hodnot pro skutečná „neprůhledná skla (například asi 30 % propustnosti viditelného světla na straně skla). V dále uvedených tabulkách jsou uvedeny hodnoty nastavení pokovovacího zařízení, resp. vlastnosti. Povlečený výrobek byl opět hodnocen jako kombinovatelný na komerčně přijatelné bázi, ohýbatelný a nevykazoval významnou změnu vzhledu v důsledku tepelného zpracování. Vykazoval rovněž požadované solární charakteristiky, zejména v případech, kde je požadována nízká propustnost pro viditelné světlo pro „neprůhledná skla. Nastavení pokovovacího zařízení vrstva 123

materiál	křemík	nichrom	křemík
N₂ %	80	0	80
Ar %	20	100	20
tlak (torr)	2,0.10^-3	2,0.10^-3	2,0.10^-3
příkon katody	28,2 kW	39,3 kW	334,9 kW
napětí katody	414 V	454 V	4 62 V
proud na katodě	68,1 A	86,6 A	724,9 A
rychlost linky	334	334	334
počet průchodů	1	1	1

Optické vlastnosti (111. C, pozorovatel 10 °, Hunterovy hodnoty)

vlastnost	Y	^ah	b_h
odrazivost strany skla (nevyhřívané)	20,6	0,9	-3,59
odrazivost strany skla (vyhřívané)	19,5	-1,22	-5,03
ΔΕ	1,9
odrazivost strany filmu (nevyhřívané)	15,6	2,45	14,31
odrazivost strany filmu (vyhřívané)	16,4	1,47	10,43
.........ΔΕ	, 3,9		- · ..... -
propustnost (nevyhříváno)	32,1	-1,8	-5,93
propustnost (vyhříváno)	33,4	-1,55	-3,82
ΔΕ	2,5
Před tepelným zpracováním činila	normální	emisivita (E_n)
0,55, hemisférická emisivita (E_h) 0,54	a odpor	vrstvy	(R_s) 108
Ω. Po tepelném zpracování byly hodnoty	E_n 0,48,	E_h 0,49	a R_s 89

Ω (všechny tyto změny se v rámci výše 'uvedené definice „tepelné zpracovatelnosti považují za nevýznamné).

Na základě výše uvedeného popisu jsou zkušenému odborníkovi zřejmé četné další znaky, modifikace a zlepšení, které se považují za součást vynálezu, jak je určen připojenými patentovými nároky.

Claims

1. Skleněný výrobek, zahrnující skleněný podklad, opatřený soustavou vrstev, nanesených rozprašováním, vyznačující se tím, že soustava vrstev zahrnuje ve směru od skla ven (a) podkladovou vrstvu tvořenou nitridem křemíku Si₃N₄, (b) v podstatě kovovou vrstvu, která zahrnuje nikl nebo slitinu niklu a (c) krycí vrstvu tvořenou nitridem křemíku Si₃N₄, přičemž tyto vrstvy mají tloušťku dostačující k tomu, aby takto povlečený skleněný výrobek, jestliže skleněný podklad má tloušťku asi 1,5 až 13 mm a je na něm nanesena uvedená soustava vrstev, vykazoval po tepelném zpracování hodnotu ΔΕ_ηodrazivosti skleněné strany nepřesahující asi 2,0.

2 . Skleněný výrobek podle nároku 1, vyzná č u j ící se tím sz , ze soustava vrstev je v podstatě prostá stříbra. 3 . Skleněný výrobek podle nároku 1, vyzná č u j ící se tím, že vrstva (a) má tloušťku asi 0,5 až 7 nm (5 až 70 A) , vrstva (b) má tloušťku asi 3 až 15 nm (30 až 150 A), vrstva (c) má tloušťku asi 20 až 50 nm (200 až 500 A).

4. Skleněný výrobek podle nároku 3, vyznačující se tím, že takto povrstvený skleněný výrobek vykazuje, je-li tepelně zpracován, vykazuje hodnotu ΔΕ_η odrazivosti strany filmu nepřesahující asi 5,0, ΔΕ_Ηpropustnosti pro viditelné světlo nepřesahující asi 5,0 a má před i po tepelném zpracování tyto charakteristiky:

TY asi 1 až 80 % RgY 'asi 4 až 55 % R_fY asi 4 az 65 %

E„ asi 0,1 až 0,75 E_h asi 0,1 až 0,75 ^Rs asi 20 až 500 Ω

nároku

3,

Skleněný výrobek podle

vyznaču L j í C í s e tím, že vrstva (a) má tloušťku asi 3 až 5 nm (30 až 50 A) vrstva (b) má tloušťku asi 5 až 10 nm (50 až 100 Á) vrstva (c) má tloušťku asi 30 až 40 nm (300 až 400

přičemž skleněný výrobek má před charakteristiky:

RcY

R_fY viditelné zbarvení, a_hb_hE_nE_h ^Rs i po tepelném zpracování tyto _: „méně než __₌ asi 70 % asi 5 až 45 % asi 5 až 45 % asi 0+2 asi -4 ± 4 asi 0,2 až 0,75 asi 0,2 až 0,75 asi 20 až 300 Ω

9. Skleněný vyznačuj ící výrobek podle nároku 8, se tím, že má hodnotu ΔΕ_η odrazivosti strany skla menší než asi 0,5, ΔΕ_η odrazivosti strany filmu menší než asi 2,0 a ΔΕ_η propustnosti viditelného světla menší než asi 1,0, přičemž tento skleněný výrobek je trvanlivý a chemicky odolný.

10. Skleněný výrobek podle nároku v y z n a čující s e tím, že vrstva (a) má tloušťku asi 4 nm (40 A) / vrstva (b) má tloušťku asi 14 nm (140 A) a je

v podstatě nenitridovaným a neoxidovaným nichromem s hmotnostním poměrem niklu k chrómu asi 80:20, vrstva (c) má tloušťku asi 35 nm (350 A), přičemž uvedený skleněný výrobek vykazuje před i po temperování tyto charakteristiky:

TY

R_gY

R_fY

asi 30 % asi 20 až 21 asi 16 %,

ΔΕ_η odrazivosti strany skla menší než asi 2,0, ΔΕ_η odrazivosti strany filmu menší než asi 4,0 a ΔΕ_η propustnosti viditelného světla menší než asi 3,0, přičemž uvedený skleněný výrobek je trvanlivý a chemicky odolný.

11.

v y z n nitridu uvedená

Skleněný výrobek ačující se křemíku obsahuj í až soustava vrstev je podle nároků 5, 8 a 10, tím, že uvedené vrstvy asi 6 % hmotnostních hliníku, v podstatě prostá stříbra a je přičemž po tomto tepelném zpracování -vykazuje výsledný výrobek

ΔΕ_η odrazivosti strany skla nepřesahuj ící asi 2,0, ΔΕ„ odrazivosti strany filmu nepřesahující asi 5,0 a má před i po tepelném zpracování tyto charakteristiky: TY asi 1 až 80 % RqY asi 4 až 55 % R_fY asi 4 až 65 % E_n asi 0,1 až 0,75 E_h........ asi 0,1 až 0,75 R_s asi 20 až 500 Ω

15. Způsob tepelného zpracování povlečeného skleněného výrobku podle nároku 14, vyznačující se tím, že nanášení rozprašováním zahrnuje nanášení vrstvy (a) o

tloušťce asi. - 3. az· 5 nm (3 0 az 50 A) , nanášení vrstvy (b) o tloušťce asi 5 sz az 10 nm (50 v* az 100 A) a nanášení vrstvy (c) o tloušťce asi 30 az 40 nm (300 až 400 A) ,

přičemž skleněný výrobek má před i po tepelném zpracování tyto charakteristiky:

TY méně než asi 70 % r_gy asi 5 až 45 % r_£y asi 5 až 45 % ________viditelné zbarvení, a_h asi 0 ± 2 b_h asi -4 ± 4 E_n asi 0,2 až 0,75 E_h asi 0,2 až 0,75 Rs asi 20 až 300 Ω,

přičemž uvedený skleněný výrobek je před i po tepelném zpracování trvanlivý a chemicky odolný.

V íe

(.

16. Způsob podle nároku 15, vyznačující se tím, že se vrstva (b) nanáší v tloušťce asi 7,5 nm (75 A) a skleněný výrobek má před i po tepelném zpracování hodnotu TY asi 50 %, Δε_η propustnosti viditelného světla menší než asi 1,0 a ΔΕ_η odrazivosti strany skla menší než asi 0,5.

17. Způsob podle nároku 15, vyznačující se tím, že se vrstva (b) nanáší v tloušťce asi 14 nm (140 A) a skleněný výrobek má před i po tepelném zpracování hodnotu TY asi 3 0 % a ΔΕ_η propustnosti viditelného světla menší než asi 3,0.

18. Způsob výroby tepelně zpracovaného rozprašováním povlečeného skleněného výrobku, který je esteticky kombinovatelný s tepelně nezpracovaným rozprašováním povlečeným skleněným výrobkem tak, aby měly alespoň v podstatě stejný vzhled strany skla, vyznačující se tím, že

a) na alespoň dva skleněné podklady se nanáší rozprašováním soustava vrstev podle nároku 1 a

b) alespoň jeden z těchto povlečených podkladů se pak podrobí tepelnému zpracování vybranému ze skupiny zahrnující ohýbání, temperování, zpevňování teplem ajejich kombinace, přičemž po tepelném zpracování vykazuje uvedený alespoň jeden podklad ΔΕ_Η odrazivosti strany skla nepřesahující asi 2,0 v porovnání s uvedenými tepelně nezpracovanými podklady, přičemž takto získaná tepelně zpracované povlečené podklady mají v podstatě stejný vzhled strany skla jako uvedené tepelně nezpracované povlečené podklady.

19. Způsob podle nároku 18, vyznačující se tím, že uvedené skleněné podklady maj í před i po tepelném zpracování tyto charakteristiky:

TY méně než asi 70 %

RqY asi 5 až 45 %

R_£Y asi 5 až 45 % viditelné zbarvení, a_h asi 0 ± 2

L_h . asi -4 ± 4.........

E_n asi 0,2 až 0,75

E_h asi 0,2 až 0,75

R_s asi 20 až 300 Ω, přičemž uvedené tepelně zpracované podklady po tepelném zpracování vykazují tyto charakteristiky ve srovnání s uvedenými tepelně nezpracovanými podklady:

ΔΕ_η odrazivosti strany filmu nepřesahující asi 5,0,

ΔΕ_η propustnosti viditelného světla nepřesahující asi 5,0.

20. Způsob podle nároku 18, vyznačující se tím, že uvedené skleněné podklady mají před i po tepelném zpracování tyto charakteristiky:

_____ TY ^{asi 5}θ %

RqY asi 13 % r_£Y asi 10 až 11 %,

ΔΕ_η odrazivosti strany skla menší než asi 1,5,

ΔΕ_η odrazivosti strany filmu menší než asi 4,0 a

ΔΕ_η propustnosti viditelného světla menší než asi 4,0,

O' s

přičemž uvedené povlečené skleněné podklady jsou trvanlivé a chemicky odolné.

21. Způsob podle nároku 18, vyznačující se tím, že uvedené skleněné podklady maj £ před i po tepelném zpracování tyto charakteristiky:

TY asi 30 % RgY asi 20 až 21 % RfY............. - asi 16 %,

ΔΕ_η odrazivosti strany skla menší než asi 2,0,

ΔΕ_η odrazivosti strany filmu menší než asi 4,0 a

ΔΕ_η propustnosti viditelného světla menší než asi 3,0, přičemž uvedené povlečené skleněné podklady jsou trvanlivé a chemicky odolné.