CZ302609B6 - Zpusob a zarízení pro záznam informací - Google Patents

Abstract

Je popsán zpusob a záznamové zarízení pro záznam videosignálu v reálném case na optický disk (2), který má záznamovou oblast (40), která obsahuje správní oblast (43), rezervní oblast (42) a uživatelskou oblast (41). Pred záznamovou relací, se rezervuje dynamicky menitelná cást (RW) volne dostupné adresovatelné uživatelské oblasti (41) jako náhradní zóna. Normální záznam se odehrává v blocích (45) do první preddefinované oblasti (NW) volné uživatelské oblasti (47). Pokud se behem záznamového procesu narazí na chybný blok (45*), vytvorí se náhradní záznam pro množství za sebou jdoucích datových paketu obsahující príslušný datový paket do náhradní zóny volne prístupné adresovatelné uživatelské oblasti (41), poté pokracuje normální záznam do první preddefinované oblasti (NW). Na jedné strane se omezí pocet skoku pro náhradní záznam a na druhé strane to má za následek velice úcinné využití úložné kapacity disku (2).

Description

Způsob a zařízeni pro záznam informací

Oblast techniky

Vynález se týká záznamu informací, zejména digitálních informací, na diskové záznamové médium jako je optický disk nebo magnetický disk, dále uvedené rovněž jako „záznamový disk“.

Dosavadní stav techniky

Jak je dobře známo, takový záznamový disk má velké množství soustředných přesně kruhových záznamových stop. Takovéto záznamové stopy mohou mít tvar samostatných kruhových stop, nebo jedné spirálové stopy. Každá stopa je rozdělena do logických bloků a každý blok má dato15 vou oblast pro záznam dat. Kromě toho má obvykle každý blok oblast vyhrazenou pro záznam kontrolního čísla nebo .kontrolního součtu“.

Obecně je množství informací, jež se má zaznamenat v záznamové relaci, větší než jeden blok. Tyto zaznamenávané informace, také označované jako „soubor**, jsou pak rozděleny do po sobě jdoucích datových paketů, které mají velikost jednoho bloku, a po sobě jdoucí datové pakety souboru jsou zaznamenány do různých bloků na disku. Pro rychlý datový přenos je pak žádoucí, aby po sobě jdoucí datové pakety byly zaznamenány do po sobě jdoucích bloků. Záznamový proces pak může probíhat prakticky spojitě. Stejně tak, během následného čtení (přehrávání) informací zaznamenaných na disk, může proces čtení probíhat spojitě.

V praxi může disk vykazovat chybné bloky, tj. bloky kde není dále možný bezchybný záznam informací, nebo kde jakékoliv následné malé chyby při zápise nemohou být dále opraveny během čtení. Takový blok není pak dále vhodný pro záznam. Obvykle se vyhrazuje rezervní oblast na záznamovém disku, přičemž tato oblast nemůže být adresována uživatelem a je určena k nahra30 zení případných chybných bloků. Když je během záznamu nalezen chybný blok, záznam je proveden do bloku rezervní záznamové oblasti místo do chybného bloku.

Po záznamu datového paketu do bloku rezervní záznamové oblasti, pokračuje záznam následujících datových paketů do bloku následujícím za chybným blokem. Proto tedy takové nahrazování vyžaduje dva skoky záznamové hlavy a podobně jsou při čtení informací vyžadovány dva skoky čtecí hlavy.

Tyto skoky čtecí nebo záznamové hlavy z normální záznamové oblasti do rezervní záznamové oblasti a zpět zabírají poměrně hodně času a snižují průměrnou přenosovou rychlost informací.

To je obzvláště nežádoucí v situacích, ve kterých je požadována velmi vysoká přenosová rychlost, jako například při záznamu audio a/nebo videosignálů v reálném čase.

Pro takovéto užití je navrhováno nedělat skoky do rezervní záznamové oblasti a zpět pro každý jednotlivý poškozený blok, ale když je nalezen chybný blok zaznamenat část souboru obsahující množství bloků do rezervní oblasti. Skoky se tak nevyskytují okamžité za sebou, nýbrž čas mezi nimi je delší. Přenosová rychlost zprůměrůovaná v časovém intervalu, který neobsahuje oba skoky, je pak vyšší. Nicméně důsledkem je pak, že rezervní záznamová oblast je zaplněna rychle, podstatný počet datových paketů zaznamenaných do rezervní záznamové oblasti pak nesprávně zabírá místo v rezervní záznamové oblasti, protože bloky odpovídající těmto datovým paketům v normální záznamové oblasti nejsou chybné. Tedy zmenšení počtu skoků je doprovázeno poměrně zbytečným užíváním rezervní záznamové oblasti a tato rezervní záznamová oblast je zaplněna rychleji; jakmile je rezervní záznamová oblast plná, disk nemůže být dále používán pro další záznam. Na druhou stranu je množství částí souborů, pro které je náhradní záznam proveden do rezervní oblasti, poměrně malé.

- 1 CZ 302609 B6

Dokument EP 0569045 Al popisuje záznamové informační médium, jako například optický disk obsahující první náhradní zónu pro nahrazování původní vadné oblasti, přičemž první náhradní zóna je sousedící s původní vadnou oblastí, a druhou náhradní zónu pro nahrazování později vadné oblasti, která nastane po výskytu původní vadné oblasti. Také záznamové a reprodukční zařízení obsahující prostředky pro detekci vadné oblasti v informačním záznamovém médiu; a prostředky pro nastavení první a druhé náhradní zóny v informačním záznamovém médiu odezvou na detekci vadné oblasti, přičemž první a druhé náhradní zóny nahrazují původní resp. pozdější vadné oblasti, přičemž původní vadná oblast je sousední s původní vadnou oblastí a pozdější vadná oblast vznikne po výskytu původní vadné oblasti.

Podstata vynálezu

Je tudíž předmětem vynálezu zajistit řešení výše uvedeného problému.

Podle důležitého hlediska tohoto vynálezu se náhradní záznam provádí do volné záznamové oblasti, tj. do volně přístupné adresovatelné oblasti, která nebyla ještě použita. Tato oblast je dostatečně velká pro záznam částí souboru a má délku stovek po sobě jdoucích bloků. Ještě před záznamem alokační správce rezervuje určitou část volně dostupné adresovatelné uživatelské oblasti jako náhradní zónu. Tato rezervace na jedné straně udává, že alokační správce nebude používat tyto adresy v této rezervované části volné záznamové oblasti pro záznam. Pokud je během záznamu nalezen chybný blok, záznamová hlava skočí na vhodnou adresu v rezervované náhradní zóně volné záznamové oblasti, například první volnou adresu v náhradní zóně, a náhradní záznam pro množství za sebou jdoucích datových paketů obsahující příslušný datový paket se provede do uvedené náhradní zóny. Po záznamu části souboru v této náhradní zóně se záznamová hlava vrací do normální záznamové oblasti.

Při ukončení záznamové relace je alokační správce informován které adresy z náhradní zóny již byly použity pro náhradu a které náhradní adresy odpovídají kterým původním adresám. Alokační správce potom zná, které adresy volné oblasti nejsou dále volné a které z původních alokovaných adres nebyly ještě použity ajsou proto tedy ve skutečnosti stále volné.

Alternativně, tyto informace mohou být přeneseny alokačnímu správci již během záznamové relace a následkem toho, pokud je to nutné, může alokační správce rezervovat další prostor v normálně dostupném prostoru během záznamu, například když se vyskytne velmi velké množství chyb.

Přehled obrázků na výkresech

Vynález bude blíže vysvětlen prostřednictvím konkrétních příkladů provedení znázorněných na výkresech, na kterých představuje.

obr. 1 blokový diagram části záznamového zařízení obr. 2 schéma logické struktury záznamového disku představující běžnou záznamovou metodu obr. 3 schéma logické struktury záznamového disku představující záznamovou metodu podle tohoto vynálezu.

-2 CZ 302609 B6

Příklady provedení vynálezu

Na obr. 1 je blokový diagram částí záznamového zařízení i vhodného pro záznam video nebo audio signálu S na záznamový disk 2 v reálném čase.

Odborníkovi bude zřejmé, že rozsah vynálezu není omezen na výše popsané příklady, ale že jsou možné různé změny a modifikace bez odchýlení rozsahu vynálezu jak je definovaný v připojených nárocích. Vynález je například již výhodný, když jsou předem dané zkušební stopy prozkoumány v testovacím procesu, dokonce i v případě kdy testovací proces není založen na sledovacím signálu, i když je to upřednostňováno. Disk 2 může být magnetický disk, ale vynález je určen zvláště pro optické záznamy. Disk 2 má velké množství vzájemně soustředných záznamových stop 3, o kterých se předpokládá, že to jsou samostatné soustředné stopy, viz níže, ale podobně je možné, že stopy 3 představují jednu souvislou spirálovitou stopu. Přirozeně se rozumí, že zařízení i má optickou záznamovou/čtecí hlavu 10 a otočný talíř, který není zobrazen z důvodů jednoduchosti a který stojí naproti hlavě 10. na kterém může být umístěn disk 2 a kterým může být disk 2 uváděn do rotačního pohybu oproti hlavě 10, tím umožňuje, aby stopa 3 byla snímána hlavou 10. Záznamové zařízení 1 kromě jiného zahrnuje prostředky, které jsou samy o sobě známy a které nejsou zobrazeny z důvodů jednoduchosti, pro pohyb hlavy K) v radiálním směru disku 2, tím je umožněn přístup hlavou 10 k různým stopám 3 disku 2. Jak je dobře známo, informace jsou zapisovány do stopy 3 prostřednictvím laserového paprsku JT hlavy 10.

Proces zápisu je řízen funkční jednotkou, uvedenou dále jako záznamová řídicí jednotka 20. Taková záznamová řídicí jednotka 20 je sama o sobě známa a proto tedy není dále popisována. Poznamenejme pouze, že záznamová řídicí jednotka 20 je přizpůsobena k řízení polohy hlavy W oproti disku 2 takovým způsobem, aby se proces zápisu konal na požadovaném místě na disku 2 pomocí řízení otočného talíře pro disk 2 a polohovacích prostředků záznamové hlavy JO. Dále záznamová řídicí jednotka 20 řídí intenzitu laserového paprsku 1 v závislosti na vstupním signálu S, který se má zaznamenat. Tato řídicí funkce záznamové řídicí jednotky 20 je schematicky zobrazena jako vazba 22 na obr. 1.

Záznamové zařízení I má dále funkční jednotku, dále označovanou jako alokační správce 30. Takový alokační správce 30 je všeobecně známý a proto tedy není dále popisován. Poznamenejme pouze, že alokační správce 30 je přizpůsoben k určování toho, ve které části disku 2 se má konat určitá záznamová relace nebo záznam. Když uživatel začne zaznamenávat, alokační správce 30 určí, zda je na příslušném disku 2 dostatek místa pro záznam a pokud ano, kde je toto místo dostupné. Alokační správce 30 informuje záznamovou řídicí jednotku 20 o počátečním umístění tohoto dostupného prostoru, což je schematicky znázorněno jako komunikační linka 3_L

Obr. 2 schematicky znázorňuje logickou strukturu disku 2. Záznamové stopy 3 dohromady vymezují záznamovou oblast 40 disku 2, která je zobrazena jako souvislý proužek a která bude dále označována jako záznamová oblast.

Záznamová oblast 40 disku 2 je rozdělena do logických bloků 45, z nichž každý má samostatnou předdefinovanou adresu. Hodnota příslušné adresy bloku 45 je zaznamenána do předdefinovaného adresového pole bloku 45. Je tudíž možné zaznamenat informace přímo do daného místa, které odpovídá dané adrese na disku 2 a podobně je možné číst informace přímo z daného místa, které odpovídá dané adrese. Bloky 45 mají velikost bloku, která nemusí být stejná pro všechny bloky. Množství dat, které tak může být zapsáno do jednoho bloku se označuje jako datový paket.

Záznamová oblast 40 se sestává ze značné části z tzv. adresovatelné neboli uživatelské oblasti 41, která může být dostupná uživateli pro záznam informací, v našem příkladě digitalizovaných videosignálů. Adresovatelná uživatelská oblast I bude proto také dále uváděna jako uživatelská oblast.

-3 CZ 302609 B6

Záznamová oblast 40 na disku 2 dále zahrnuje rezervní oblast 42, která není adresovatelná a která je užívána jako náhradní zóna. Na obr. 2 nejsou zobrazeny relativní paměťové kapacity uživatelské oblasti 44 a rezervní oblasti 42 v měřítku: obvykle je velikost rezervní oblasti 42 pouze pár procent velikosti uživatelské oblasti 44.

Dále má disk 2 předem určenou správní oblast 43, která uchovává informace související s obsahem disku. Tyto informace mohou souviset například s počtem souborů na disku 2, s počátečními adresami souborů, délkou soborů, názvy souborů atd. Tato oblast bude také dále uváděna jako správní oblast 43.

Na obr. 2 jsou soubory označeny Π, Ω, Π atd. Soubory obvykle zabírají množství bloků 45, takže se soubor obsahuje množství datových paketů. Část uživatelské oblasti 41, která již byla použita k uložení souboru, bude uváděna jako obsazený prostor 46 uživatelské oblasti 41 nebo obsazený prostor 46. Nepoužitá část uživatelské oblasti 41. je stále volná: tato část bude dále uváděna jako volná uživatelská oblast 47 nebo volný prostor. Bloky, které jsou použity souborem, nutně nesousedí přímo vedle sebe v uživatelské oblasti 44. Soubor může obsahovat množství segmentů, z nichž každý může obsahovat množství bloků, přičemž tyto segmenty mohou být rozptýleny v uživatelské oblasti 41. Proto se tedy volný prostor skládá z množství segmentů s bloky, které ještě nebyly použity. Tyto adresy jsou uchovávány ve správní oblasti 43. Pro jednoduchost jsou soubory reprezentovány jako jediná souvislá oblast.

Když je disk 2 zaveden do záznamového zařízení, alokační správce 30 dá pokyn záznamové řídicí jednotce 20, prostřednictvím komunikační linky 31, k přečtení správní oblasti 43 a k přenesení takto přečtených informací alokačnímu správci 30 prostřednictvím komunikační linky 31. Alokační správce 30 uloží přečtené informace do přidružené paměti 32. Alokační správce 30 je nyní informován, která část uživatelské oblasti 41 disku 2 je obsazena předcházejícími záznamy souborů f£, £2 atd. a tak je obsazený prostor 46 uživatelské oblasti neboli obsazený prostor 46. Tím je také alokační správce 30 informován, která část uživatelské oblasti 44 je stále volná a tak je volná uživatelská oblast 47 neboli volný prostor.

Když alokační správce 30 přijímá nový záznamový příkaz, alokační správce 30 kontroluje v přidružené paměti 32, ve které části uživatelské oblasti 41 je volný prostor, a pošle počáteční adresu a koncovou adresu tohoto volného prostoru k zapsání řídicí jednotce 20 po komunikační lince 3£. Alokační správce 30 také uloží tato data do paměti 32 jako indikaci toho, že část uživatelské oblasti 44 definované počáteční adresou a koncovou adresou dále nepatří do volné uživatelské oblasti 47, ale do obsazeného prostoru 46 uživatelské oblasti. Záznamová řídicí jednotka 20 řídí záznamový proces tak, aby byl příchozí signál S zaznamenán, což je provedeno obvyklým způsobem, počínaje počáteční adresou přijatou od alokačního správce 30. Když je záznamový proces dokončen, záznamová řídicí jednotka 20 toto oznámí alokačnímu správci 30 komunikační linkou 31, načež alokační správce 30 předá povel záznamové řídicí jednotce 20 k aktualizaci dat ve správní oblasti 43 na disku 2.

Uživatelská oblast 4£ může obsahovat chybné bloky 45*. Pak je možné, že výskyt určitých chybných bloků 45* není alokačnímu správci 30 dopředu znám, následkem toho jsou tyto chybné bloky 45* normálně použity pro alokaci. Nicméně je také možné, zeje před záznamem alokační správce 30 informován, které bloky jsou nepoužitelné následkem výskytu chyb. Při běžném způsobu jsou tyto bloky 45* stále používány pro alokaci. Předpokládá se, že záznamová řídicí jednotka 20 vybere alternativní umístění sama. Pokud pak během záznamového procesu záznamová hlava £0 dosáhne chybného bloku 45*, měla by záznamová řídicí jednotka 20 posunout záznamovou hlavu 10 na alternativní blok, a datový paket, který měl být zaznamenán do příslušného chybného bloku 45*, je zaznamenán do alternativního bloku. Po záznamu datového paketu do alternativního bloku záznamová řídicí jednotka 20 vrátí záznamovou hlavu £0 zpět do uživatelské oblasti 41 běžným způsobem.

-4 CZ 302609 B6

Takový alternativní blok je také označován jako náhradní blok 45' a záznam datového paketu do náhradního bloku 45' se také nazývá náhradní záznam.

Běžně je alternativní blok 45' vybrán z rezervní oblasti 42.

Kvůli pohybu záznamové hlavy 10 tam a zpět je ztraceno mnoho Času, následkem toho není tento běžný záznamový proces moc vhodný pro zpracování videosignálů v reálném čase. Tento vynález navrhuje snížit počet skokových přesunů záznamové hlavy 10 a prodloužit čas mezi po sobě io jdoucími skokovými přesuny tím, že když záznamová hlava 10 dosáhne chybných bloků 45* a následkem toho je nezbytné skočit na náhradní blok 45', náhradní záznam se provede nejenom pro jeden datový paket, který měl být zaznamenán do chybného bloku, ale před skokem zpět je také zaznamenán větší počet následujících datových paketů do náhradních bloků 45*. Počet následujících datových paketů takto zaznamenaných do náhradních bloků 45' může být 100 a více. Ve skutečnosti se chyby často vyskytují ve skupinách. Tím, že se bere větší počet datových paketů počet skoků se snižuje. Takový sled postupných datových paketů, zaznamenaných do náhradních bloků 45' je též označován jako část souboru.

Předem definovaná rezervní oblast 42 je poměrně malá. Především je tato rezervní oblast 42 navržena pro kapacitu přibližně 3 % celkové kapacity disku, tím poskytuje náhradní možnost záznamu pro všechny chybné bloky 45*, pokud není více než 3 % bloků chybných. Při klasickém záznamovém procesu je toto v praxi bohatě dostatečné, protože v tomto případě je pouze jeden náhradní blok 45' v rezervní oblasti 42 využitý pro jeden chybný blok 45* v uživatelské oblasti 4L Když je však část souboru o velikosti 100 a více datových paketů zaznamenána do rezervní oblasti 42 najednou, je nevyhnutelné, zeje také použit velký počet náhradních bloků 45' rezervní oblasti 42 jako alternativní záznamová oblast pro bezchybné bloky 45 uživatelské oblasti 41. To znamená, že rezervní oblast 42 je zaplněna rychle a může být již plná, dokonce i když počet chybných bloků 45* v uživatelské oblasti 41 je o hodně menší než 3 %. Když je rezervní oblast 42 plná, disk 2 nemůže být používán pro další záznam.

Vynález také poskytuje řešení tohoto problému.

Pro tento účel, podle tohoto vynálezu, je alokační správce 30 přizpůsoben rezervovat dvě různé oblasti ve volné uživatelské oblasti pro záznam, přičemž první oblast je rezervována pro normál35 ní záznam a druhá oblast je rezervována pro náhradní záznam. Alokační správce 30 informuje záznamovou řídicí jednotku 20 o těchto oblastech. Záznamová řídicí jednotka je přizpůsobena k provádění normální záznamy do první oblasti a pokud jsou nalezeny chybné bloky 45*, k provádění náhradního záznamu pro Část souboru do druhé oblasti.

Jak je znázorněno na obr. 3, alokační správce 30 může být k tomuto účelu přizpůsobený specifikovat záznamovou počáteční adresu WSA a záznamovou koncovou adresu WEA ve volné uživatelské oblasti 47. přičemž tyto adresy rezervují oblast NW pro normální záznam a také specifikovat náhradní počáteční adresu RSA a náhradní koncovou adresu REA ve volné uživatelské oblasti 47, přičemž tyto adresy rezervují oblast RW pro náhradní záznam. Obr. 3 ukazuje, že oblast NW rezervovaná pro normální záznam je umístěna na začátku volné uživatelské oblasti 47 a oblast RW rezervovaná pro náhradní záznam je umístěná na konci volné uživatelské oblasti 47. Ve skutečnosti bude volná uživatelská oblast obsahovat množství nesousedících oblastí rozptýlených po celém adresovatelném prostoru. Proto je tedy také možné, že oblast RW rezervovaná pro náhradní záznam sousedí s oblastí NW rezervované pro normální záznam.

Alokační správce 30 je přizpůsoben sdělit tyto adresy záznamové řídicí jednotce 20, kteráje na jeho pokyn přizpůsobena zajistit, že záznam informačního toku do oblasti NW rezervované pro normální záznam uvnitř volné uživatelské oblasti 47 pokračuje obvyklým způsobem. Nicméně, záznamová řídicí jednotka 20 je přizpůsobena zajistit, že když je nalezen chybný sektor 45*,

-5 CZ 302609 B6 záznamová hlava W skočí na místo v náhradní zóně RW uvnitř volné uživatelské oblasti 47, aby vyvolal náhradní záznam části souboru do tohoto místa a následně způsobil přeskok záznamové hlavy 10 zpět do oblasti NW rezervované pro normální záznam uvnitř volné uživatelské oblasti 47. Bude patrné, že tímto způsobem je vyvolán náhradní záznam bez výše popsaných nevýhod. Zejména tedy není využita rezervní oblast 42.

Jak je běžné, záznamová řídicí jednotka 20 informuje alokačního správce 30, když je záznamový proces dokončen, na základě toho dá alokační správce 30 pokyn záznamové řídicí jednotce 20, aby aktualizovala data ve správní oblasti 43 na disku 2. Alokační správce 30 přidá adresy v oblasti RW, rezervované pro náhradní záznam k uvedeným správním datům ve správní oblasti 43. Nepoužité adresy s chybami jsou ponechány ve volné uživatelské oblasti. Je možné přidat tyto adresy do seznamu nespolehlivých adres. Během procesu záznamu by se pak mohl alokační správce 30 rozhodnout nepoužívat tyto adresy pro alokaci. Tak lze předejít ztrátě času během realokace.

Obsazený prostor 46 uživatelské oblasti 44 tak nyní obsahuje Část 46W obsazenou normálním záznamem, bloky již použitými v oblasti NW a bloky již použitými v oblasti RW. Alokační správce 30 toto zapíše do paměti 32 a při ukončení záznamové relace zapíše tyto informace do obsahu ve správní oblasti 43 na disku.

Když je disk 2 vložen do zařízení 1, následně je uskutečněna podobná procedura: alokační správce 30 rozpozná adresy které už byly použity. Z těchto informací může odvodit jaká volná uživatelská oblast zbývá. Část této oblasti je rezervovaná pro náhradní záznam. Nemusí to být stejná část jako během předchozího záznamu.

Normálně je velikost náhradní zóny RW ve volné uživatelské oblasti 47 větší než ta z rezervní oblasti 42 a dostatečně velká ke zvládnutí počtu náhradních záznamů, které se vyskytnou za normálních podmínek.

Pokud se během záznamu zmenší zbylý volný uživatelský prostor protože se disk zaplní, zatímco je v náhradním prostoru stále místo, alokační správce 30 může zmenšit náhradní prostor tím, že o tom informuje záznamovou řídicí jednotku 20. Tímto způsobem může být pro uložení použit celý disk. Je možné, že během záznamové relace záznamová řídicí jednotka 20 také dodá informace alokačnímu správci 30 o velikosti zbylé nepoužité části náhradní zóny RW, výsledkem toho je že, pokud je počet náhradních záznamů poměrně velký a náhradní zóna se proto téměř naplní ještě před dokončením záznamové relace, alokační správce 30 může rozšířit náhradní zónu RW.

Jakmile je část této volné uživatelské oblasti 47 již rezervovaná alokačním správcem 30, alokační správce 30 nebude déle považovat tuto část jako volně dostupnou pro normální záznam.

Způsob navrhovaný v tomto vynálezu má některé hlavní výhody. Během záznamové relace nebo záznamového procesu může být velikost náhradní zóny ve volném prostoru měněna dynamicky. To nezpůsobuje žádnou ztrátu doby přehrávání následkem rezervace náhradní zóny. Navíc, disk může být stále používán, dokonce když jsou více jak 3 % záznamové oblasti chybná. Teoreticky může být disk používán dokonce i když je téměř 100 % paměťového prostoru chybných, ale zbylá doba přehrávání se snižuje se zvyšováním množství chybného úložného prostoru a vyžadováním více náhradního prostoru (omezený provoz). To je rozdíl oproti klasické metodě, kde není disk dále použitelný, jakmile se vyskytne více jak 3 % chyb.

Stručně řečeno tedy vynález především zajišťuje způsob záznamu videosignálů v reálném čase na DVR disk, který má záznamovou oblast 40, která obsahuje správní oblast 43, rezervní oblast 42 a uživatelskou oblast 44. Normální záznam se provádí v blocích 45 do první předrezervované zóny NW volné uživatelské oblasti 47. Pokud se narazí na chybný blok 45* během záznamového procesu, provede se náhradní záznam části souboru mající velikost mnoha bloků do druhé před-6CZ 302609 B6 rezervované zóny RW volné uživatelské oblasti 47, poté se pokračuje v normálním záznamu do první přederezervované zóny NW. Na jedné straně toto sníží počet skoků a omezí počet skoků, které nastanou během krátkého časového úseku za účelem náhradního záznamu, a na druhé straně se provede velmi účinné využití paměťové kapacity disku.

Odborníkovi bude zřejmé, že rozsah tohoto vynálezu není omezen na příklady popsané výše, ale že jsou kromě toho možné různé změny a modifikace bez odchýlení od rozsahu vynálezu, jak je definován v přiložených patentových nárocích.

Claims (6)

1. PATENTOVÉ NÁROKY

   1. Způsob záznamu informací v reálném Čase, zejména videa nebo zvuku, na záznamový disk (2) typu, který má velké množství koncentrických podstatně kruhových záznamových stop (3) rozdělených do bloků (45), zejména optický disk, vyznačující se tím, že tyto záznamové stopy (3) dohromady vymezují záznamovou oblast (40) disku (2), přičemž tato záznamová oblast (40) obsahuje alespoň volně dostupnou adresovatelnou uživatelskou oblast (41), kde zaznamenávané informace jsou rozděleny do datových paketů, které mají velikost bloku, kde za sebou jdoucí datové pakety jsou zaznamenávány do různých bloků (45) uživatelské oblasti (41), a kde, před záznamovou relací, se rezervuje dynamicky měnitelná část (RW) volně dostupné adresovatelné uživatelské oblasti (41) jako náhradní zóna, a kde pokud se blok (45*) jeví jako chybný, vyvolá se náhradní záznam pro množství za sebou jdoucích datových paketů obsahující příslušný datový paket do náhradní zóny volně dostupné adresovatelné uživatelské oblasti (41).
2. 2. Způsob podle nároku 1, vyznačující se tím, že během záznamové relace se rezervace části náhradní zóny v případě potřeby zruší, pro opětovné uvolnění této části jako volné uživatelské oblasti (47).
3. 3. Způsob podle nároku 1 nebo 2, vyznačující se tím, že během záznamové relace se zvláštní část volně dostupné adresovatelné uživatelské oblasti (4!) v případě potřeby rezervuje jako náhradní zóna.
4. 4. Záznamové zařízení (1) přizpůsobené k provádění způsobu podle kteréhokoli z nároků 1 až

   3, vyznačující se tím, že obsahuje záznamovou řídicí jednotku (20) pro řízení záznamového procesu, a alokačního správce (30) pro určování toho, v jakém místě disku (2) se má provádět záznamový proces, kde alokační správce (30) je přizpůsoben k rezervaci, před záznamovou relací, dvou dynamicky měnitelných oblastí pro záznam ve volně adresovatelné volné uživatelské oblasti (47), přičemž první oblast (NW) je rezervovaná pro normální záznam a druhá oblast (RW) je rezervovaná jako náhradní zóna pro náhradní záznam, alokační správce (30) je přizpůsoben k informování záznamové řídicí jednotky (20) o těchto rezervovaných oblastech (RW), záznamová řídicí jednotka (20) je přizpůsobena k vyvolání normálního záznamu do první předdefinované oblasti (NW), a pokud se narazí na chybný blok (45*), k vyvolání náhradního zázna-7CZ 302609 B6 r

   mu pro příslušný datový paket v náhradní zóně, a po dokončení náhradního záznamu, k pokračování v normálním záznamu do první předdefinované oblasti (NW).
5. 5. Záznamové zařízení podle nároku 4, vyznačující se tím, že záznamová řídicí 5 jednotka (20) je přizpůsobena k informování alokačního správce (30), po dokončení záznamového procesu, o adresách použitých v náhradní zóně a kde alokační správce (30) je přizpůsoben k záznamu adresy použité v náhradní zóně do paměti (32) přidružené k alokačnímu správci (30) a do obsahu ve správní oblasti (43) záznamové oblasti (40) disku (2).
6. 6. Záznamové zařízení podle nároku 4 nebo 5, vyznačující se tím, že alokační správce (30) je přizpůsoben k přidávání adresy chybného bloku (45*) vedoucího k náhradnímu záznamu do seznamu nespolehlivých bloků a k zabránění používání těchto bloků zahrnutých v tomto seznamu pro alokaci, když jsou dvě oblasti (NW, RW) rezervovány po následujícím záz15 namovém příkazu.