CZ300748B6 - Montážní jednotka z konstrukcní soucásti a z nejméne jednoho závit vytvárejícího šroubu - Google Patents

Abstract

Montážní jednotka (1) sestává z konstrukcní soucásti (2) a z nejméne jednoho závit vytvárejícího šroubu (3). Konstrukcní soucást (2) obsahuje pro každý šroub (3) vždy jeden pruchozí otvor (17). Každý šroub (3) má hlavu (4) upravenou pro ovládání s dosedací plochou (6) privrácenou ke konstrukcní soucásti (2) a drík (5) opatrený cástecne závitem (10). Pruchozí otvor (17) v konstrukcní soucásti (2) má prumer, který je vetší než prumer (12) jádra závitu (10) a menší než vnejší prumer (13) závitu (10) na dríku (5) šroubu (3). Šroub (3) má v oblasti dríku (5) v návaznosti na dosedací plochu (6) hlavy (4) prstencovou drážku (8) tvorící zárez, jejíž prumer je menší než prumer (12) jádra závitu (10), a jejíž úcinná axiální délka (9) je vetší než axiální délka (24) pruchozího otvoru (17) v konstrukcní soucásti (2).

Description

Montážní jednotka z konstrukční součásti a z nejméně jednoho závit vytvářejícího šroubu

Oblast techniky

Vynález se týká montážní jednotky z konstrukční součásti a nejméně jednoho závit vytvářejícího šroubu, přičemž konstrukční součást má pro každý šroub vždy jeden průchozí otvor a každý šroub má pro ovládání upravenou hlavu s dosedací plochou přivrácenou ke konstrukční součásti a dřík opatřený částečně závitem.

io

Dosavadní stav techniky

V montážní technice se ve stále větší míře požadují montážní jednotky, u kterých je více součástí již spojeno do předem smontované jednotky. Montážní jednotka z jedné konstrukční součásti a z více šroubů je potom spojována obráběným předmětem. Typickým příkladem pro tuto techniku je horní část a spodní Část, které musejí být navzájem sešroubovány prostřednictvím jednoho nebo více šroubů. Přitom je vytvořena z horní části montážní jednotka upravená jako konstrukční součást, do které jsou předem zamontovány Šrouby, přičemž tyto šrouby jsou zde drženy tak, že je nelze ztratit. Tato montážní jednotka je potom sešroubována se spodní částí jako obrobek, přičemž šrouby mohou být dotaženy bud’ po sobě navzájem, nebo současně, zejména při využití vícevřetenového automatického Šroubováku. Typické případy nasazení pro takové montážní jednotky se používají ve výrobě automobilů. Přitom vytváří například víko válcové hlavy nebo víko převodu konstrukční součásti, která je sešroubována prostřednictvím šroubů s obráběným před25 metem, tedy například s blokem válců nebo se skříní převodovky. Prostřednictvím vytvoření takových montážních jednotek se dosáhne pokud možno vysokého stupně předběžné výroby. Šrouby jsou přitom předem namontovány již v nasměrovaném stavu na konstrukční součásti, že jsou zabezpečeny proti ztrátě. Přitom jsou v průběhu přepravy do značné míry chráněny před poškozením a umožňují rychlé spojení s obráběným předmětem.

Montážní jednotka v úvodu popsaného druhu je známá z přihlášky PCT s mezinárodním číslem zveřejnění WO 95/21 335. Zde popsaná montážní jednotka má konstrukční součást, tedy například víko skříně, jakož i nejméně jednu upevňovací část ve tvaru šroubu. Ke každému šroubu však ještě patří třetí část, to je objímka, která je nasazena jako pojistka proti ztrátě. Tato objímka sestává z kovu, zejména z plechu. Přitom prodražuje výrobní náklady montážní jednotky. Tato objímka je zatlačena do odpovídajícího průchozího otvoru na konstrukční součásti, k čemuž je potřebný samostatný krok předběžné montáže. Také šroub má příslušně vytvarované komplikované uspořádání tvaru. V oblasti dříku šroubu je upravena prstencová příruba s po obou stranách navazujícími prstencovými drážkami, která musí být vyrobena odděleně k závitu na dříku Šroubu, to Dimenzování prstencové příruby musí být odsouhlaseno s dimenzováním krčního límce na objímce, čímž se vytvoří axiální uzávěr, který však umožňuje odpovídající axiální pohyblivost v oblasti pohybu, takže šrouby jsou v předběžně montované poloze zabezpečeny proti ztrátě, avšak nejsou pevně drženy na konstrukční součásti. Je také možné nevytvářet prstencovou přírubu na šroubu. V takovém případě však musejí být na objímce vytvořeny zvláštní elementy, které při svém spojení se šroubem vytvářejí axiální uzávěr. Tím je objímka opět komplikovanější a nákladnější ve svém tvarovém vytvoření. V takovém případě může závit šroubu převzít součást axiálního zablokování. Mezi průměrem průchozího otvoru v konstrukční součásti a mezi průměrem dříku šroubu vzniká vztah jen tehdy, pokud Šroub společně s objímkou musí procházet skrz tento průchozí otvor, případně musí být do tohoto průchozího otvoru uložen. I tak se však neus50 kutečňuje přesné axiální nasměrování šroubu na konstrukční součásti, protože Šroub je držen omezeně pohyblivě. To může představovat výhodu pro proces zašroubování šroubu do obráběného předmětu, pokud je zabezpečeno, že šroub vytvoří centrální vstup do závitu v obráběném předmětu. Vzhledem k možnosti osového sklopení šroubů proti sobě navzájem lze dosáhnout vstupu volných konců dříků do závitů v obráběném předmětu jen podmíněně. Proti těmto nedos55 tatkům lze působit tím, že objímka má jako třetí konstrukční součást uvnitř montážní jednotky relativně velkou axiální délku, tedy zeje zejména vytvořena podstatně delší nežje tloušťka stěny konstrukční součásti. Vzhledem k délce objímky však musí být také zvětšena délka šroubu, což znamená nejen přídavné výrobní náklady, avšak v některých případech tato skutečnost také nepříznivě ovlivňuje funkci. U základního nasazení takových objímek, tedy u montážních jedno5 tek z nejméně tří jednotlivých elementů, je také nevýhodná ta skutečnost, že objímka při přešroubování šroubu do obráběného předmětu musí být společně upínána. Pokud se potom použijí objímky ze srovnatelně tenkého deformovatelného plechu, tak vzniká nebezpečí různého deformování objímek při dotahování šroubů, takže vytvoření reprodukovatelné předpínací síly je možné jen podmíněně.

Z DE 196 51 838 Al je známá konstrukční součást sestávající z plastické hmoty, která se sešroubovává s obráběným předmětem prostřednictvím mezilehlého spojení s těsněním. Také zde je použita objímka, která prochází skrz konstrukční součást, a kteráje spojena s těsněním. Také u tohoto provedení musí mít šroub zvlášť vyrobenou prstencovou přírubu, která spolupracuje is s objímkou ve smyslu axiálního uzávěru. Šroub je tak udržován na objímce volně, ale je zajištěn proti ztracení. Objímka, kteráje použita přídavně ke konstrukční součásti a šroubu jako třetí element montážní jednotky však nemusí nutně procházet celým průchozím otvorem v konstrukční součásti. Například spis DE 195 46 072 C2 popisuje axiálně zkrácenou objímku s kuželovým límcem, který jen částečně zasahuje při sevření účinkem tření do příslušně částečně kuželovité provedeného průchozího otvoru v konstrukční součásti. Zabezpečení proti ztracení je zde vytvořeno třecími silami, z čehož vyplývá příslušně vysoká nespolehlivost. I zde se nakonec objímka vytvořená ve tvaru kotouče dostane mezi úložnou plochu na hlavě šroubu a odpovídající protilehlou plochu na konstrukční součásti. 1 zde je tedy objímka sevřena a tím v zásadě vznikají podobné nevýhody, které byly popsány výše.

Ze spisu FR-A2 743 122 je známá montážní jednotka sestávající z konstrukční součásti a většího počtu upevňovacích šroubů. Konstrukční součást přitom obsahuje i zde těleso z plastu, které má ramena, pomocí nichž může být konstrukční součást našroubována na nosič. Na každém ramenu je v místě každého šroubu vytvarována objímka vyčnívající ve směru k nosiči. Tato objímka má vnitřní průměr rozkládající se po větší části její délky, který je v rámci výrobních nepřesností zvolen stejný jako vnější průměr upevňovacího šroubu, takže upevňovací šroub je tímto způsobem přidržován s pevnou osovou orientací. Otvor tvořící vnitřní průměr objímky obsahuje zúžení menší axiální délky, která je menší než stoupání zavitu upevňovacího šroubu. Toto zúžení má průměr zmenšený vůči vnitřnímu průměru, kteiý je větší než průměr jádra a menší než vnější průměr závitu upevňovacího šroubu. Upevňovací šroub je zašroubován do tohoto zúžení objímky, takže upevňovací šroub je upevněn v objímce konstrukční součásti montážní jednotky, při našroubování montážní jednotky na nosič se může zúžení zničit.

Dále jsou známé předem smontované montážní jednotky, které jsou rovněž vytvořeny z alespoň tří elementů, a u nichž je objímka popsaná výše nahrazena přídržným držákem, přídržnou svorkou nebo podobně. I zde znamená třetí element přídavné náklady, které se často výhodně neprojeví na funkci.

Podstata vynálezu

Úkolem vynálezu je vytvořit předem smontovatelnou, popřípadě předem smontovanou montážní jednotku, která si vystačí bez použití třetího elementu ve formě objímky, svorky nebo podobně, a u níž je šroub, popřípadě šrouby, přidržován v předem smontované poloze neztratitelně a pevně na konstrukční součásti.

Uvedený úkol splňuje montážní jednotka z konstrukční součásti a z nejméně jednoho závit vytvářejícího šroubu, přičemž konstrukční součást obsahuje pro každý šroub vždy jeden průchozí otvor a každý šroub má hlavu upravenou pro ovládání s dosedací plochou přivrácenou ke konstrukční součásti a dřík opatřený částečně závitem, podle vynálezu, jehož podstatou je, že průchozí otvor v konstrukční součásti má průměr, který je větší než průměr jádra závitu a menší než vnější průměr závitu na dříku šroubu, a že šroub má v oblasti dříku v návaznosti na dosedací plochu hlavy prstencovou drážku tvořící zářez, jejíž průměr je menší než průměr jádra závitu, a jejíž účinná axiální délka je větší než axiální délka průchozího otvoru v konstrukční součásti.

Vynález spočívá na myšlence použít na montážní jednotce jeden nebo více šroubů vytvářejících závity. Pod pojmem šroub vytvářející závit se rozumí takový šroub, který při zašroubování tvaruje beztřískově závit. Takové šrouby se rovněž označují jako šrouby vytvářející závitové drážky. Rovněž se vytváří vzájemně sladěný vztah mezi průměrem průchozího otvoru v konstrukční sou10 části a dimenzováním šroubu, zejména úsekem dříku opatřeným závitem, takže při předběžné montáži prochází šroub průchozím otvorem a přitom vytváří závit, respektive je s ním v záběru. Tím se nejen vytvoří axiální uzávěr, nýbrž i pevná osová orientace šroubu relativně vůči konstrukční součásti. Tím je pevně stanoveno orientování osy šroubu a šroub se již nemůže naklonit. Když Šroub do průchozího otvoru pouze zasahuje, leží závit šroubu částečně v oblasti průchozího otvoru a částečně na straně šroubu přivrácené k hlavě mimo průchozí otvor. Závit je tím v průběhu přepravy umístěn výrobcem předem smontované montážní jednotky až ke zpracovateli v chráněné poloze, takže nemůže docházet k poškození. Na základě této značně zlepšené funkce osově orientované pevné polohy, v níž je dosaženo i zajištění proti ztracení, odpadá použití třetí konstrukční součásti, to znamená objímky, svorky nebo podobně, čímž se příslušně sníží výrobní náklady. Náklady se dále sníží tím, že lze nasadit samostatně se vytvářející šrouby, jejichž závit lze použít také pro vytvoření axiálního uzávěru. Tím odpadá oddělené uspořádání prstencové příruby na dříku šroubu.

Zejména tehdy, když musí mít konstrukční součást více takových šroubů v předem smontované poloze, takže je vytvořena pro vícenásobné sešroubování s obráběným předmětem, má význam ta skutečnost, že šroub má v oblasti dříku mezi dosedací plochou na hlavě a mezi závitovým úsekem prstencovou drážku vytvářející zářez, jejíž průměr je menší než průměr jádra závitu a jejíž axiální délka je se zřetelem na odpovídající přechodové poloměry větší než axiální délka průchozího otvoru v konstrukční součásti. Prostřednictvím vytvoření závit vytvářejícího šroubu se jed30 nak dosáhne v předem smontované jednotce axiálního uzávěru a osového nasměrování a jednak zabezpečení proti ztrátě namontované montážní jednotky. Jinak vstupují šrouby, případně Šroub do oblasti zářez vytvářející prstencové drážky od drážkovaného závitu v konstrukční součásti radiálně a axiálně volně, což umožňuje přizpůsobení šroubu nebo šroubů na obráběný předmět se zřetelem na dané tolerance. Jakmile šroub vystoupil se svým závitem z drážkovaného závitu v průchozím otvoru konstrukční součásti, tak se může pohybovat, případně přizpůsobit konstrukční součást v omezené míře axiálně a/nebo radiálně proti obráběnému předmětu. Prostřednictvím dalšího dotažení šroubu se vytvoří síla předpětí. Při nasazení více šroubů se uvolní počáteční možné upnutí konstrukční součásti na obrobku prostřednictvím šroubů při výstupu závitů šroubů z konstrukční součásti, takže se konstrukční součást dostane do zcela volné re lati v40 ní polohy vzhledem k obráběnému předmětu. Toto přizpůsobení lze potom využít pro zašroubování šroubů do obráběného předmětu po sobě navzájem. Totéž platí také pro současné přeŠroubovávání více nebo všech šroubů obráběného předmětu. V posledním případě je zvláště výhodné, když otvory v obráběném předmětu, do kterých zasahují šrouby, nejsou opatřeny závity, ale jsou vytvořeny jen jako předem odlité nebo třískově opracované otvory. Tím se totiž uspoří výrobní krok závitů v obráběném předmětu a dále se po druhé využije vlastnost závitového vytváření šroubů. Přitom se také zabrání protilehlému pnutí konstrukční součásti v poměru k více šroubům, protože každý šroub si sám o sobě vytváří závit v otvoru v obrobku při vnikání do otvoru. Tak se totiž respektuje automaticky vzájemný vztah úhlových poloh závitů šroubů při zašroubovávacím procesu, Při dodržení odpovídajících tolerancí je však také možné spojit předem smontovanou montážní jednotku z konstrukční součásti a Šroubů s obráběným předmětem, ve kterém mají otvory přiřazené šroubům jíž závity. To platí jak pro současné přešroubování více šroubů do jednoho obráběného předmětu, tak také pro přešroubování více šroubů po sobě navzájem.

Závit může mít na každém šroubu na straně odvrácené od hlavy nasazovací oblast, ve které je vnější průměr závitu vytvořen menší než průměr průchozího otvoru v konstrukční součásti. Toto

protilehlé odsouhlasení je navzájem vytvořeno tak, že jednak může být šroub s nasazovací oblastí do průchozího otvoru navléknut a jednak se stejně při zašroubování do konstrukční součásti využije závit vytvářející funkce závitu šroubu. Tak může mít závit na každém šroubu nasazovací oblast, drážkovanou oblast a hladkou oblast, přičemž axiální délka nasazovací oblasti a drážkova5 né oblasti je vytvořena stejně velká nebo menší než axiální délka průchozího otvoru v konstrukční součásti. V tomto případě se vytváří možnost, že v předběžně smontované poloze každý šroub nepřečnívá buď vůbec, nebo jen nepatrně přes průchozí otvor. Toto vytvoření potom může mít tu výhodu, pokud má být dosaženo zvláště vysoké bezpečnosti proti poškození závitu šroubu a vystřeďovací funkce volných konců šroubů při spojení s obráběným předmětem má jen nepatrný io význam.

Jinak je však také možné, že závit má na každém šroubu nasazovací oblast, drážkovanou oblast a hladkou oblast, přičemž axiální délka nasazovací oblasti a drážkované oblasti je vytvořena větší než axiální délka průchozího otvoru v konstrukční součásti. V tomto případě je příznivě ovlivně15 na vystřeďovací funkce.

Ve všech případech může mít dřík šroubu v oblasti závitu trojlaločný průřez. Takový trilobulámí průřez představuje tak zvanou shodnou tloušťku, to znamená, že na všech místech po obvodu průřezu se vytváří při průměrovém určení o hodnotě 180° přesazení shodný rozměr, i když má průřez trojúhelníkovou nebo plektronovou podobu. Takový trojlaločný průřez splňuje také funkci samostatného vystředění a umožňuje mimo jiné tvarování, případně drážkování závitu v konstrukční součásti a případně přídavně v opracovávaném předmětu.

Zvláště výhodné je, když má průchozí otvor v konstrukční součásti průměr, který je vytvořen větší než boční průměr a menší než 90 % vnějšího průměru závitu na dříku šroubu. Průměr průchozího otvoru je tedy v oblasti upnuté mezi oběma hranicemi. Při dodržení těchto hranic, případně mezí, je jednak odpor při tvarování závitu ještě dostatečně malý. V opačném případě vzniká tak tence vytvořený a vytvarovaný závit, že šroub nelze v takto vytvarovaném závitu bez potíží držet. Při dodržení uvedených mezí lze řádně a opakovatelně vytvořit potřebnou předpínací sílu po zašroubování.

Průchozí otvor může být uskutečněn například na okraji víčkové konstrukční součásti, která dosedá svou dosedací plochou na obráběný předmět přímo nebo prostřednictvím mezilehlého zapojení těsnění nebo jiného elementu. Je však také možné, aby konstrukční součást měla pro smontování s obrobkem dosedací plochu a aby byl průchozí otvor v konstrukční součásti proti dosedací ploše uspořádán axiálně zapuštěně. Zejména u tenkostěnných konstrukčních součástí je možné vytvarovat v průřezu ve tvaru klobouku vytvořené zahloubení, a to zejména hlubokým tažením, které je ve směru spojení s obráběným předmětem uspořádáno zapuštěně, čímž je šroub v předem smontované poloze ještě více chráněn. Protože šroub je zpravidla vytvořen z materiálu, který má větší pevnost než obráběný předmět, je nebezpečí, že bude povrchová plocha obráběného předmětu poškozena, velmi malé. Spolehlivě bude u tohoto provedení délka šroubu zvětšena. V některých případech použití je to však žádoucí, a to zejména tehdy, když šroub má mít nebo musí mít průtažný úsek o odpovídající axiální délce.

Nasazovací oblast závitu na každém šroubu může být upravena, případně může začínat na volném konci dříku šroubu. Jinak je však také možné, aby šroub měl na volném konci svého dříku závitu prostý vystřeďovací nástavec. Takový vystřeďovací nástavec jednak chrání závit proti nezamýšlenému poškození a jednak usnadňuje vystředění konstrukční součásti prostřednictvím šroubů na obráběném předmětu.

Přehled obrázků na výkresech

Vynález je v dalším podrobněji vysvětlen na příkladech provedení ve spojení s výkresovou částí.

Na obr. 1 je schematicky znázorněn řez prvního příkladu provedení montážní jednotky před nasazením na obráběný předmět.

Na obr. 2 je znázorněn další příklad provedení dílčí oblasti montážní jednotky.

Na obr. 3 je znázorněn třetí příklad provedení montážní jednotky.

Na obr. 4 je znázorněn čtvrtý příklad provedení montážní jednotky.

Příklady provedení vynálezu

Na obr. 1 je znázorněna montážní jednotka 1 s dílčí oblastí, která slouží pro vysvětlení. Montážní jednotka I sestává z konstrukční součásti 2 a z nejméně jednoho Šroubu 3. Na výkresech je vŠeo15 becně znázorněn vždy jen jeden šroub 3 ve spojení s jednou konstrukční součástí 2. Je samozřejmé, že na jedné konstrukční součásti 2 může být upraveno zejména také více šroubů 3 ve vzájemném odpovídajícím odstupu.

Šroub 3 má hlavu 4, která je známým způsobem vytvořena pro nasazení otáčecího nástroje, jakož i dřík 5. Hlava 4 má na přechodu ke dříku 5 dosedací plochu 6, která nakonec při montáži montážní jednotky 1 dosedne na obrobek 7 na konstrukční součásti 2. Dřík 5 každého šroubu 3 má, vycházeje od hlavy 4, případně dosedací plochy 6, prstencovou drážku 8, která je upravena přes axiální délku 9 dříku 5. Na prstencovou drážku 8 navazuje závit 10, kteiý je upraven více nebo méné přes celou délku dříku 5 v návaznosti na prstencovou drážku 8. Tento dřík 5 má v oblasti závitu JO dříku 5 trilobulámí průřez 11, který je vyznačen kmitajícím čárovým vedením. Závit W na dříku 5 má průměr 12 jádra a vnější průměr 13. Boční průměr závitu H) je určen známou formulí. Na volném konci dříku 5 je upravena kuželovité vytvořená nasazovací oblast 14. Přes délku dříku 5 šroubu 3 navazuje ve směru na hlavu 4 na nasazovací oblast 14 drážkovaná oblast ]_5 a hladká oblast 16. Odpovídající axiální úprava těchto oblastí 14, 15, 16 je blíže vysvětlena v souvislosti s příkladem provedení podle obr. 3.

V konstrukční součásti 2 je na místě, které je k tomu upraveno, vytvořen průchozí otvor 17, který je nejprve upraven jako průchozí otvor 17 do konstrukční součásti 2. Je samozřejmé, že konstrukční součást 2 má na místech k tomu účelu upravených pro každý šroub 3 takový průchozí otvor 17. Tento průchozí otvor 17 má po své úpravě průměr, který zhruba odpovídá průměru 19 vývrtu 18, který je uspořádán do obrobku 7 na odpovídajícím místě. Průměr tohoto průchozího otvoru 12 v konstrukční části 2 je větší než průměr 12 jádra šroubu 3 a menší než vnější průměr 13. Při vytváření montážní jednotky 1 z konstrukční součásti 2 a z do ní vloženého šroubu 3 je šroub 3 svou nasazovací oblastí 14 nejprve zaveden do průchozího otvoru 17, přičemž se využije odpovídaj ící vystřeďovací účinek. Jakmile je uskutečněno vystředění a na podkladě troj laločného průřezu Π. vznikl trojnásobný kontakt se stěnou průchozího otvoru Γ7, tak se šroub 3 dále zašroubuje do průchozího otvoru 17, přičemž splní svoji závit vytvářející funkci a způsobí drážkovanou oblast 15. Pevné nasazení šroubu 3 na konstrukční součásti 2 může být ukončeno v oblasti drážkované oblasti J_5 nebo také v hladké oblasti 16, přičemž tyto součásti potom zaujmou vzájemnou relativní polohu, která je znázorněna na obr. 1. Tím byla závit vytvářející vlastnost šroubu 3 poprvé využita, to znamená ve spojení s konstrukční součástí 2. V této předem smontované poloze je šroub 3 na konstrukční součásti 2 nejen držen zabezpečeně proti ztrátě, ale je také svou osou 20 pevně upevněn v nasměrované poloze.

U obrobku 2 ^se může jednat například o spodní část, převodovou skříň nebo podobně. Konstrukční součást 2 může být horní část, víko skříně nebo podobně. Při montáži montážní jednotky na obrobku 2 může být žádoucí nebo účelné zapojit těsnění 21, které samo o sobě má s příslušnými rozměry vytvořené přerušení 22. Vývrt 18 v obrobku 2 je účelně opatřen zkosenou hranou 23, která slouží pro usnadnění zavedení nasazovací oblasti H dříku 5 šroubu 3.

Příklad provedení, který je znázorněn na obr. 2, je v mnoha oblastech shodný s příkladem provedení podle obr, 1, takže na něj lze poukazovat. Axiální délka 24 průchozího otvoru J7 je souhlasná s tloušťkou stěny konstrukční součásti 2. Dřík 5 šroubu 3 je opatřen na svém volném konci válcovým vystreďovacím nástavcem 25, který je upraven pro usnadnění zavádění do průchozího otvoru Π a pro vystředění za pomoci nasazovací oblasti J4. Také při spojení montážní jednotky 1 s obrobkem 7 splňuje tento vystřeďovací nástavec 25 ještě jednou tuto funkci. Vývrt 18 v obrobku 2 je zde již na straně výrobce opatřen závitem 26. Pokud má obrobek 7 více, vždy závity 26 opatřených vývrtu J_8, zaujme každý na zkosenou hranu 23 navazující závitový vstup rozdílný úhel kolem osy 20, Pokud jsou osy 20 více šroubů 3 relativně blízko vedle sebe uspořilo dány na konstrukční součásti 2 a/nebo pokud je tloušťka stěny konstrukční součásti 2 relativně velká, mohou se vytvářet potíže při současném sešroubování různých Šroubů 3. Ty mohou být odstraněny nebo vyrovnány v různých případech prostřednictvím odpovídajících tolerančních rozměrů. Ve zvláštních případech může být žádoucí provádět sešroubování šroubů 3 jednotlivě, tedy po sobě navzájem. Tyto potíže nevzniknou, když je vývrt j_8 vyroben nejprve bez závitu, jak ís je to znázorněno u příkladu provedení podle obr. 1, a závit vytvářející vlastnost šroubů 3 se využije podruhé při sešroubovávání.

Příklad provedení, který je znázorněn na obr. 3, má tu zvláštnost, že závit JO šroubu 3 je na konstrukční součásti 2 při zcela zhotovené montážní jednotce 1 upraven pod zvláštní ochranou. Šroub

3 má v oblasti svého dříku 5 mimo prstencovou drážku 8, počínaje od volného konce dříku 5, nasazovací oblast J4. Nasazovací oblast J4 je ta oblast dříku 5, která při zavedení kuželového volného konce do průchozího otvoru 17, vyvrtaného původně v konstrukční součásti 2, nezíská žádný kontakt se stěnami vývrtu. Nasazovací oblast 14 má tak zhruba axiální délku 27. Na tuto nasazovací oblast J_4 navazuje drážkovaná oblast 15. Tato drážkovaná oblast J5 je upravena zhruba pres axiální délku 28 na dříku 5 šroubu 3. Drážkovaná oblast 15 je určena tím, že se vnější průměr závitu JO v této oblastí mění, přičemž se zde využije závit vytvářející efekt a původně vyvrtaný průchozí otvor J7 se příslušně deformuje a opatří se závitem. Největší část axiální délky dříku 5 však zaujímá hladká oblast 16, která navazuje na drážkovanou oblast 15 a která je upravena až k prstencové drážce 18. Hladká oblast J6 je definována tím, že v ní je vnější průměr J_3 závitu io konstantní. Hladká oblast 16 má účinnou axiální délku 29, případně je upravena přes tuto axiální délku 29.

Příklad provedení montážní jednotky 1 podle obr. 4 souhlasí v rozsáhlých oblastech s předcházejícími příklady provedení, takže se na tuto skutečnost poukazuje. Konstrukční součást 2 má k obrobku 7 přivrácenou dosedací plochu 30, která bezprostředně dosedá na obrobek 7. Průchozí otvor 17 je uspořádán v hluboko taženém límci konstrukční součásti 2 nazpět přesazené. Také zde je vytvořena možnost při výrobě předem smontované montážní jednotky 1 jen omezeně využít závit vytvářející vlastnost drážkované oblasti J5, takže volný konec dříku 5 nepřesahuje buď vůbec, nebo přesahuje jen nepatrně přes dosedací plochu 30. Závit JO na dříku 5 je tak upra40 ven chráněně před možností poškození.

Claims (8)

1. 45 PATENTOVÉ NÁROKY

   1. Montážní jednotka (1) z konstrukční součásti (2) a z nejméně jednoho závit vytvářejícího šroubu (3), přičemž konstrukční součást (2) obsahuje pro každý šroub (3) vždy jeden průchozí

   50 otvor (17) a každý šroub (3) má hlavu (4) upravenou pro ovládání s dosedací plochou (6) přivrácenou ke konstrukční součásti (2) a dřík (5) opatřený částečně závitem (10), v y z n a č u j í c í se t í m, že průchozí otvor (17) v konstrukční součásti (2) má průměr, který je větší než průměr (12) jádra závitu (10) a menší než vnější průměr (13) závitu (10) na dříku (5) šroubu (3), a že šroub (3) má v oblasti dříku (5) v návaznosti na dosedací plochu (6) hlavy (4) prstencovou drážku

   CZ 300748 Bó (8) tvořící zářez, jejíž průměr je menší než průměr (12) jádra závitu (10), a jejíž účinná axiální délka (9) je větší než axiální délka (24) průchozího otvoru (17) v konstrukční součásti (2).
2. 2. Montážní jednotka podle nároku 1,vyznačující se tím, že závit (10) má na kaž5 dém šroubu (3) na straně odvrácené od hlavy (4) nasazovací oblast (14), v níž je vnější průměr (13) závitu (10) vytvořen menší než průměr průchozího otvoru (17) v konstrukční součásti (2).
3. 3. Montážní jednotka podle nároku 2, vyznačující se tím, že závit (10) má na každém šroubu (3) nasazovací oblast (14), drážkovanou oblast (15) a hladkou oblast (16), přičemž io axiální délka (27, 28) nasazovací oblasti (14) a drážkované oblasti (15) je vytvořena stejně velká nebo menší než axiální délka (24) průchozího otvoru (17) v konstrukční součásti (2).
4. 4. Montážní jednotka podle nároku 2, v y z n a Č u j í c í se t í m, že závit (10) má na každém šroubu (3) nasazovací oblast (14), drážkovanou oblast (15) a hladkou oblast (16), přičemž is axiální délka (27, 28) nasazovací oblasti (14) a drážkované oblasti (15) je vytvořena větší než axiální délka (24) průchozího otvoru (17) v konstrukční součásti (2).
5. 5. Montážní jednotka podle nároku 1,vyznačující se tím, že dřík (5) šroubu (3) má v oblasti závitu (10) trojlaločný průřez.
6. 6. Montážní jednotka podle nároku 1, vyznačující se tím, že průchozí otvor (17) v konstrukční součásti (2) má průměr, který je větší než střední průměr závitu (10) a menší než 90 % vnějšího průměru (13) závitu (10) na dříku (5) šroubu (3).

   25
7. 7. Montážní jednotka podle nároku 1,vyznačující se tím, že konstrukční součást (2) má pro sestavení s obrobkem (7) dosedací plochu (30), přičemž průchozí otvor (17) v konstrukční součásti (2) je vůči této dosedací ploše (30) uspořádán nazpět přesazené.
8. 8. Montážní jednotka podle nároku 1,vyznačuj ící se tím, že šroub (3) má na volném

   30 konci svého dříku (5) bezzávitový vystřeďovací nástavec (25).