CZ279391B6 - Elektrická pec na stejnosměrný proud - Google Patents

Abstract

Pec na tavení kovových surovin, zejména šrotu, má dvě tavicí elektrody (21, 22) umístěné s odstupem od sebe, upevněné v ramenech (17) nad víkem pece a procházející svisle posuvně víkem do pecní nádoby (1), kde jsou v půdorysném průmětu přesazené vůči střední rovině (P1) pecní nádoby (1) směrem ke zdroji (4) stejnosměrného proudu, a nejméně čtyři pevné elektrody (31, 32, 33, 34) procházející dnem pecní nádoby (1), umístěné po obou stranách střední roviny (P1) v podstatě ve vrcholech pravidelného mnohoúhelníka, souměrného podle střední roviny (P1), přičemž pevné elektrody (31, 32, 33, 34) leží mezi svislými průměty tavicích elektrod (21, 22). Napájecí vodiče pevných elektrod (31, 32), ležících blíže zdroje (4), jdou přímo ke zdroji (4) rovnoběžně s napájecími vodiči (23) tavicích elektrod (33, 34) ležících na opačné straně od zdroje (4), mají každý první větev (531, 541), obcházející svislý průmět odpovídající tavicí elektrody (21, 22) a druhou větev (532, 542), která ŕ

Description

Elektrická pec na stejnosměrný proud

Oblast techniky

Vynález se týká elektrické pece na stejnosměrný proud k tavení kovové suroviny, zejména šrotu.

Dosavadní stav techniky

Dávno existují elektrické pece, sloužící k tavení šrotu nebo jiné suroviny a k redukci roztavené kovové lázně, případně s.přísadou legovacích prvků až do vytvoření požadovaného složení kovu.

Obecně je elektrická pec tvořena pecní nádobou s postranní stěnou a nístějí, pokrytou vyzdívkou ze žáruvzdorného materiálu, přičemž pecní nádoba je uzavřena snímatelným víkem ve tvaru klenby.

Do vnitřku nádoby vniká nejméně jedna taviči elektroda, tvořená obecně grafitovou tyčí. Každá elektroda je zavěšena na rameni, které prochází nad víkem, a je uložena svisle pohyblivě, takže prochází víkem a může se spustit dolů do suroviny v peci. Surovina, která je obecně tvořena šrotem nebo kusovým železem, se dotýká nejméně jedné pevné elektrody, která prochází nístějí a žáruvzdornou vyzdívkou.

V případě pece na střídavý jednofázový proud nebo na stejnosměrný proud je taviči elektroda a dolní elektroda spojena každá s jedním pólem proudového zdroje. V případě pece na střídavý dvoufázový nebo třífázový proud jsou taviči elektrody připojeny k pólům proudového zdroje a vsázka je ve styku s dolní elektrodou, která tvoří neutrální bod soustavy. Mezi vsázkou a každou taviči elektrodou vzniká jeden nebo několik elektrických oblouků, které vyvolávají tavení šrotu a tvorbu kovové lázně v nístěji pece.

Až do nedávná se používalo především pecí, napájených střídavým proudem, bylo však shledáno, že napájení elektrod stejnosměrným proudem přináší řadu výhod, např. snížení hluku a zvýšení energetické účinnosti, protože napětí mohou být vyšší než napětí při střídavém proudu.

Když je vsázka tvořena šrotem, elektrody do ní vnikají a vyvrtávají v ní jamky, které vytvářejí jistý druh izolace mezi oblouky a podporují jejich stabilitu. Jakmile je však vsázka úplně roztavena, pak oblouky, na které působí magnetické vlivy, vyvolané průchodem proudu v elektrodách, ve vodičích, spojující elektrody se zdrojem proudu a s ostatními částmi zařízení, se mohou vytvořit v nepředvídaných směrech a jsou tedy velmi nestabilní. Zóna, ve které se tvoří oblouky a která má nejvyšší teplotu, se tedy nedá udržet uprostřed pece a na stěny a na dno pece mohou působit nadměrně vysoké teploty, které vedou k značnému opotřebení žárovzdorného materiálu.

-1CZ 279391 B6

Byl navržen způsob, který umožňuje kontrolovat směr elektrických oblouků v peci na stejnosměrný proud i při velkém výkonu.

Místo toho, aby vodiče pece měli co největší vzdálenost od pece, aby na ni nepůsobila magnetická pole, vyvolaná průchodem proudu, se podle tohoto pat. spisu navrhuje vést vodiče, spojené s pevnými elektrodami, podél dolní strany nístěje a co nejblíže u ní, přičemž profil a orientace dráhy, po které procházejí tyto vodiče, se určuje tak, aby průchod proudu vyvolával magnetická pole, jejichž vzájemný odchylovací vliv na oblouky s přihlédnutím k celkovému magnetickému působení, vyvolávanému při tavbě ostatními vodiči a jednotlivými díly celého zařízení byl takový, aby oblouky měly tendenci se sbíhat v předem stanovené oblasti kovové lázně.

Intenzita proudu, který prochází vodiči a elektrodami, zejména dolními elektrodami, je omezená, a proto je třeba používat několika tavících elektrod a několika elektrod ve dnu. V uvedeném stavu techniky je známo několik řešení, kde je použito konkrétně tří tavících elektrod a tří pevných elektrod.

Uspořádání a orientace vodičů k pevným elektrodám je určena předběžným výpočtem s přihlédnutím k všeobecnému uspořádání zařízení a zejména elektrod. K tomuto účelu se nejprve vytvoří matematický model, který umožňuje vypočíst vliv všech elementů, protékaných elektrickým proudem, na oblouky, s přihlédnutím k intenzitě proudu, k magnetickým-charakteristikám jednotlivých částí zařízení, ke vsázce a k teplotám během jednotlivých fází tavení; přitom se při výpočtu rozlišují pevné elementy, jejichž charakteristiky a poloha jsou dány předem a proměnlivé elementy, na které lze působit, takže lze určit dráhu vodičů tím, že se předem vypočtou předpokládané účinky všech částí zařízení na elektrické oblouky.

Mezi pevnými elementy je třeba uvést zejména všeobecnou konstrukci pece, jako je tvar pecní nádoby a jejího nosného ústrojí, příslušenství, jako je licí žlábek a uzavírací ústrojí, nosná ramena tavících elektrod, podél nichž obecně probíhají odpovídající vodiče, a poloha proudového zdroje, který je obecně umístěn co nejblíže k pecní nádobě, aby délka vodičů byla co nejmenší.

Z tohoto důvodu bylo ve známém stavu techniky navrženo regulovat dráhu a uspořádání vodičů na základě výpočtu, podloženého matematickým modelem, jednotlivých magnetických vlivů, které z ní vyplývají tak, aby se určila optimální poloha, vyžadující minimální délku vodičů, pro účinnou kontrolu směru elektrických oblouků. Podle principu uvedeného výše lze tedy realizovat pece na stejnosměrný proud s velkou kapacitou.

Až do kapacity asi 110 tun je možné použít jediné taviči elektrody při intenzitě proudu, nepřevyšující přibližně 100 000 A. V tomto případě je zmíněným způsobem poměrně jednoduché regulovat směr oblouku, přičemž se používá tří pevných elektrod, umístěných souměrně kolem svislého průměru taviči elektrody.

-2CZ 279391 B6

Avšak nad kapacitou kolem 110 tun se musí použít proudových intenzit, které vyžadují zvětšení počtu elektrod, což má za následek nebezpečí poruch, vyvolávaných vzájemným vlivem magnetických polí, vznikajících průchodem proudu ve větším počtu vodičů. Vytvoření matematického modelu se stává velmi obtížným, protože existuje velký počet elementů, které je třeba brát v úvahu, a jejich interakcí.

Podle vynálezu byly prováděny studie, které vyústily ve velice výhodné uspořádání elektrod a vodičů, takže lze realizovat elektrické pece s velmi vysokou kapacitou, převyšující 110 tun, a přitom kontrolovat účinným způsobem směr elektrických oblouků.

Podstata vynálezu

Předmětem vynálezu je elektrická pec na stejnosměrný proud s pecní nádobou s nístějí a boční stěnou, krytou pohyblivým víkem ve tvaru klenby a souměrnou kolem svislé střední roviny, se svisle pohyblivými tavícími elektrodami, upevněnými na konci nosných ramen, umístěných nad víkem a procházejícími víkem do pecní nádoby, s pevnými elektrodami, procházejícími nístějí, se zdrojem stejnoměrného proudu, který má kladný a záporný pól a je spojen vodiči s tavícími a pevnými elektrodami, se sázecím zařízením pro surovinu k jejímu tavení elektrickými oblouky, kde vodiče, spojené s tavícími elektrodami, procházejí podél nosných rámem a vodiče, spojené s pevnými elektrodami, procházejí podél dolní strany dna a vedou po drahách, určených pro každou pevnou elektrodu v závislosti na magnetickém působení jednotlivých součástí pece. Podstata vynálezu spočívá v tom, že pec obsahuje dvě taviči elektrody, umístěné s mezerou od sebe a přesazené obě dvě od svislé střední roviny pece na stranu přivrácenou ke zdroji proudu, a nejméně čtyři pevné elektrody, rozmístěné po obou stranách svislé střední roviny ve vrcholem pravidelného mnohoúhelníku, souměrného kolem svislé střední roviny, a uspořádané mezi svislými průměty tavících elektrod, přičemž napájecí vodiče pevných elektrod, ležících na straně zdroje, jsou vedeny přímo ke zdroji rovnoběžně š napájecími vodiči tavících elektrod, a napájecí vodiče pevných elektrod, ležících na opačné straně než zdroj, mají každý první větev, obcházející svislý průmět příslušné taviči elektrody, a druhou· větev, vedoucí přímo ke zdroji rovnoběžně s napájecími vodiči tavících elektrod.

Podle výhodného provedení vynálezu obsahuje pec čtyři pevné elektrody, umístěné ve čtyřech kvadrantech, vymezených svislou střední rovinou a referenční příčnou rovinou, která je kolmá ke střední rovině a prochází mezi tavícími elektrodami ve stejné vzdálenosti od nich, přičemž čtyři pevné elektrody jsou uspořádány ve stejných vzdálenostech od svislé střední roviny a příčné referenční roviny.

Obecné jsou taviči elektrody uspořádány v zóně ve tvaru pásu, rovnoběžného se střední rovinou a přesazeného směrem ke zdroji, a pevné elektrody jsou každá umístěna ve čtvercové zóně, vymezené čtyřmi stranami, rovnoběžnými a kolmými ke střední svislé rovině. Přesné polohy elektrod v těchto zónách jsou určeny předběžným výpočtem s přihlédnutím ke vzájemným vlivům jednotlivých dílů zařízení tak, aby vzájemnou kompenzací magnetických sil, vyvolávaných průchodem proudu, působila na elektrické oblou-3CZ 279391 B6 * ky magnetická pole, která je směrují do předem stanovené zóny nístěje. Přitom přesná poloha elektrod závisí na různých elementech zařízení a zejména na poloze licího kanálku, který má ležet v jisté vzdálenosti z důvodu uvolňovaného tepla.

Tavící elektrody jsou tedy umístěny v zóně tvaru pásu, rovnoběžného se svislou střední rovinou a přesazeného do strany ke zdroji proudu, a pevné elektrody jsou umístěny v zóně ve tvaru čtverce, vymezeného vždy dvěma stranami, které jsou rovnoběžné nebo kolmé ke svislé střední rovině.

Pro pec s kapacitou, převyšující 110 tun, a s proudovými intenzitami nad 120 000 A jsou umístěny tavící elektrody v pásu šířky 400 mm, jehož osa leží od střední roviny ve vzdálenosti 600 mm, a pás, v němž mají být umístěny pevné elektrody, leží ve vzdálenostech mezi 1000 mm až 1300 mm od svislé střední roviny a příčné roviny, kdy pevné elektrody procházejí ve stejné vzdálenosti od tavících elektrod, jejichž vzájemná vzdálenost je 3 až 4 m.

Přehled obrázků na výkresech

Vynález bude vysvětlen v souvislosti s příkladem provedení, znázorněným na výkresech, kde značí obr. 1 příčný řez pecí podle vynálezu, obr. 2 podélný řez pecí, obr. 3 schematicky zóny umístění elektrod v pohledu shora a obr. 4 rovněž v pohledu shora uspořádání elektrod a vodičů.

Příklady provedení vynálezu

Na obr. 1 je zakreslena schematicky elektrická pec k tavení šrotu, jejíž pecní nádoba 1 je omezena nístějí 11 a boční stěnou 12 a uzavřena víkem 13 ve tvaru klenby. Pecní nádoba 1 je podepřena valivými nebo nosnými podpěrami 14, které umožňují její naklápění kolem vodorovné osy a tedy vylévání jednak strusky přes jízek a jednak roztaveného kovu 16 licím kanálkem 18., jak je patrné z obr. 2.

Každá z obou tavících elektrod 2. je upevněna na nosném rameni 12/ podél kterého prochází vodič 23., spojující tavící elektrodu 2 se zdrojem 4 stejnosměrného proudu, umístěným co nejblíže u pece.

Tavící elektroda 2 je tvořena grafitovou tyčí, která je uložena kluzně v nosiči na konci nosného ramene 17 a může se pohybovat ve svislém směru, takže prochází víkem 13 do vnitřku pece. Prostředky, sloužící k podepření a postupnému spouštění elektrod, jsou známé a nejsou proto na výkresech znázorněny.

Nístěj 11 pece je opatřena vyzdívkou 15 ze žáruvzdorného materiálu, kterou procházejí pevné elektrody 3.. V blízkosti pecní nádoby 1, nicméně v dostatečné vzdálenosti, aby byl chráněn proti uvolňovanému teplu a kapkám kovu, je umístěn zdroj 4 stejnosměrného proudu, např. transformátor s usměrňovačem, jehož záporný pól 41 je připojen k napájecím vodičům 23 tavících elektrod 2., zatímco kladný pól 42 je spojen zpětnými vodiči 5 s pevnými elektrodami 3 .

»

V důsledku známých jevů

\ vyvolává průchod proudu elektrodami *

vznik elektrických oblouků 6 mezi tavícími elektrodami 2 a vsázkou, která vytvoří po roztavení lázeň roztaveného kovu 16. Průchod proudu se udržuje až do úplného roztavení vsázky a vytvoření požadovaného složení vsázky přidáváním legovacích prvků.

Až dosud bylo v elektrických pecích obvyklé používat jedné grafitové elektrody, umístěné v ose pecní nádoby, nebo tří elektrod, uspořádaných ve vrcholech rovnostranného trojúhelníka se středem v ose pece.

Podle vynálezu se naproti tomu používá pouze dvou grafitových tavících elektrod 21, 22, které leží na čáře 20 nebo v blízkosti čáry 20 , rovnoběžné se střední rovinou PÍ pece a jsou od této střední roviny PÍ přesazeny směrem ke zdroji 4 o vzdálenost a, jak ukazuje obr.4.

Obě tavící elektrody 21, 22 mají mezi sebou mezeru b, která může být při kapacitě pece nad 100 tun rovná 3 až 4 m.

Mimoto jsou v peci umístěny čtyři pevné elektrody 31, 32, 33,34 uspořádané po dvojicích po obou stranách střední roviny PÍ, přičemž leží ve vrcholech obdélníka, opsaného uvnitř prostoru mezi tavícími elektrodami 21, 22.

Na obr.3 je schematicky naznačeno uspořádání elektrod vzhledem k oběma referenčním rovinám, tedy k střední rovině Pl, která je kolmá k ose výkyvu pecní nádoby 1, a k příčné rovině P2, která je kolmá ke svislé střední rovině Pl, přičemž obě roviny Pl, P2 se protínají ve svislé ose pece.

Taviči elektrody 21, 22 jsou umístěny každá po jedné straně příčné roviny P2 ve vzdálenostech bl, b2, a jsou přesazeny od střední roviny Pl směrem ke zdroji 4 o vzdálenosti a. Obě vzdálenosti a jsou v podstatě rovné, mohou se však v určitém rozmezí měnit/'přičemž' .jejich přesná poloha se určuje výpočtem a závisí tedy na mnoha faktorech. Lze tedy definovat zónu 25 ve tvaru úzkého pásu, rovnóběžného se střední rovinou Pl, v němž mohou ležet průměty os obou tavících elektrod 21, 22.

Pro pec s kapacitou, převyšující 110 tun, se v praxi vzdálenosti a mění mezi 400 mm a 800 mm a vzdálenosti bl, b2 mohou ležet v rozmezí 1 500 mm a 2 000 mm. Zóna 25, v níž mohou ležet taviči elektrody 21, 22, má tedy šířku 400 mm a její osa leží ve vzdálenosti 600 mm od střední roviny Pl.

Uvnitř této zóny 25 lze definovat dvě obdélníkové zóny 26, které jsou souměrné vzhledem k příčné rovině P2 a v nichž mohou ležet průměty tavících elektrod 21, 22, přičemž přesné polohy jsou určeny výpočtem.

Poloha pevných elektrod £1, £2, ££, 34 je rovněž určena vzhledem k oběma rovinám Pl a P2. Každá pevná elektroda £1, 32, 33, 34 je vzdálena od střední roviny Pl o vzdálenost c a od příčné roviny P2 o vzdálenost d.

Obecně leží osy pevných elektrod 31, 32, ££, 34 ve vrcholech čtyřúhelníku se středem v průsečíku obou rovin Pl, P2 avšak

-5CZ 279391 B6 jejich přesné polohy se určují výpočtem: vzdálenosti c, d mohou ležet pro každou pevnou elektrodu 31, 32, 33, £4 v jistém intervalu. Vzhledem k oběma rovinám Pl, P2 lze tedy definovat obdélníkové zóny 26 pro polohu tavících elektrod 21, 22 a čtyři čtvercové zóny 35 pro polohy čtyř pevných elektrod 31, 32, 33, 34.

Pro pec s kapacitou vyšší než 110 tun jsou tyto jednotlivé zóny definovány takto:

obě taviči elektrody 21, 22 leží každá po jedné straně příčné roviny P2 v obdélníkové zóně 26, která je omezena dvěma stranami, rovnoběžnými se střední rovinou Pl a ležícími od ní ve vzdálenosti 400 mm a 800 mm směrem ke zdroji 4, a dvěma stranami, které jsou rovnoběžné s příčnou rovinou P2 a leží od ní ve vzdálenosti 1 500 mm a 2 000 mm;

čtyři pevné elektrody £1, £2, £3, 34 leží každá v jednom kvadrantu, které jsou vymezeny oběma rovinami Pl, P2, ve čtvercových zónách £5, z nichž každá má dvě strany rovnoběžné se střední rovinou Pl a dvě strany rovnoběžné s příčnou rovinou P2 a ležící od těchto rovin Pl, P2 ve vzdálenostech 1 000 mm a 1 300 mm.

Normálně je. střední rovina Pl podélná rovina souměrnosti pecní nádoby 1, která je kolmá k ose výkyvu a v níž leží licí kanálek 18, který může být nahražen jízkem, protáhlým do licí trubice.

Příčná rovina P2 bývá často rovněž rovinou souměrnosti, avšak její poloha se může měnit v závislosti na charakteristikách pece a na polohách jejích jednotlivých dílů. Přívod suroviny může být umístěn např. v ose pecní nádoby mezi oběma elektrodami, nebo může být sázecí otvor přesazen do strany, zejména v tom případě, když je surovinou šrot. V tomto případě je výhodné přesadit taviči elektrody, aby se nepoškodily.

Relativní polohy tavících a pevných elektrod, sázecího otvoru a licího kanálku uvnitř pece mohou být rovněž určeny v závislosti na technologických úvahách, např. za tím účelem, aby se vytvořila cirkulace plynu, umožňující předehřátí vsázky, konvergence oblouků do určité zóny nistěje nebo k vytvoření určitých drah materiálu uvnitř kovové lázně tak, aby sledovaly elektrické proudy.

Možnosti vsazení pevných elektrod do dna pece jsou rovněž omezené, protože je třeba brát v úvahu polohu různých orgánů, na kterých závisí možné dráhy vodičů.

Jak ukazuje obr.4, jsou napájecí vodiče 23 tavících elektrod 21, 22 připojeny přímo ke zdroji 4 proudu, sledují nosná ramena 17 a jsou tedy normálně vzájemně rovnoběžné a kolmé ke střední rovině Pl. Přesazení tavících elektrod 21, 22 od střední roviny Pl směrem ke zdroji 4 umožňuje kompenzaci magnetických vlivů, vyvolávaných průtokem proudu v napájecích vodičích 23 při přibližování tavících elektrod 21, 22 k pevným elektrodám 31, £2, umístěným blíže zdroje 4 a spojeným s ním zpětnými vodiči 51, 52 které jsou rovnoběžné s napájecími vodiči 23 a s příčnou rovinou P2.

Zpětné vodiče 53, 54, připojené k pevným elektrodám £3, 34, jsou vedeny po dráhách, obcházejících taviči elektrody 21, 22,

-6CZ 279391 B6 umístěné na téže straně příčné roviny P2. Zpětný vodič 53., připo- * jený k pevné elektrodě 33, má první větev 531, která prochází od pevné elektrody 33 rovnoběžně se střední rovinou Pl, a druhou větev 532, která vede ke zdroji £ rovnoběžně s napájecím vodičem 23 ve vzdálenosti asi 4 m od příčné roviny P2. Zpětný vodič 54, připojený k pevné elektrodě £4, umístěné na straně licího kanálku 18, má první větev 541, která prochází šikmo vzhledem ke střední rovině Pl mezi licím kanálkem 18 a průmětem tavící elektrody 22 a napojuje se na druhou větev 542, rovnoběžnou s napájecím vodičem 23 tavící elektrody 22.

Takové uspořádání elektrod a vodičů umožňuje vzájemně vyvážit magnetické vlivy a zejména kompenzovat působeni napájecích vodičů 23 tak, aby elektrické oblouky, směřující k pevným elektrodám 31 až £4, byly co nejméně vychylovány.

Zdroj 4 stejnosměrného proudu je tvořen generátory s usměrňovači, jejichž spojení s jednotlivými elektrodami lze určit tak, aby elektrický proud procházel mezi pevnými elektrodami a odpovídajícími tavícími elektrodami, mezi dvěma pevnými elektrodami a taviči elektrodou, ležící na opačné straně a mezi pevnými elektrodami a tavícími elektrodami. Tím lze vytvořit uvnitř lázně celou řadu elektrických obvodů, které vedou proudy řízeným směrem, což v důsledku vznikajících magnetických sil umožňuje hydrodynamické promícháváni lázně, které působí příznivě na metalurgický pochod.

Claims (4)

1. PATENTOVÉ NÁROKY

   1. Elektrická pec na stejnosměrný proud, s pecní nádobou se dnem a boční stěnou, krytou pohyblivým víkem ve tvaru klenby a souměrnou kolem svislé střední roviny, se svisle pohyblivými tavícími elektrodami, upevněnými na koncích nosných ramen, umístěných nad víkem, a procházejícími víkem do pecní nádoby, s pevnými elektrodami, procházejícími dnem, se zdrojem stejnosměrného proudu, který má kladný a záporný pól a je spojen vodiči s tavícími a pevnými elektrodami, se sázecím zařízením pro surovinu k jejímu tavení elektrickými oblouky, kde vodiče, spojené s tavícími elektrodami, procházejí podél nosných ramen, a vodiče, spojené s pevnými elektrodami, procházejí podél dolní strany pecní nádoby a vedou po drahách, určených pro každou pevnou elektrodu v závislosti na magnetickém působení jednotlivých součástí pece, vyznačující se tím, že obsahuje dvě tavící elektrody (21, 22), umístěné s mezerou od sebe a přesazené obě od svislé střední roviny (Pl) pece na stranu přivrácenou ke zdroji (4) proudu, a nejméně čtyři pevné elektrody (31, 32, 33, 34), rozmístěné po obou stranách střední roviny (Pl) ve vrcholech pravidelného mnohoúhelníku, souměrného kolem střední roviny (Pl) a uspořádané mezi svislými průměty tavících elektrod (21, 22), přičemž napájecí vodiče pevných elektrod (31, 32), ležících na straně zdroje (4), jsou vedeny přímo ke zdroji (4) rovnoběžně s napájecími vodiči (23) tavících elektrod (21, 22), a napájecí vodiče pevných elektrod (33, 34), ležících na opačné straně

   -7CZ 279391 B6 než zdroj (4), mají každý první větev (531, 541), obcházející svislý průmět příslušné tavící elektrody (21, 22), a druhou větev (532, 542), vedoucí přímo ke zdroji (4) rovnoběžně s napájecími vodiči (23) tavících elektrod (21, 22).
2. 2. Elektrická pec podle nároku 1, vyznačující se tím, že čtyři pevné elektrody (31, 32, 33, 34) jsou umístěné ve čtyřech kvadrantech, vymezených svislou střední rovinou (Pl) a příčnou rovinou (P2), která je kolmá ke střední rovině (Pl) a prochází mezi tavícími elektrodami (21, 22) ve stejné vzdálenosti od nich, přičemž čtyři pevné elektrody (31, 32,

   33, 34) jsou umístěny ve stejných vzdálenostech od svislé střední roviny (Pl) a příčné roviny (P2).
3. 3. Elektrická pec podle nároků la2, vyznačující se tím, že tavící elektrody (21, 22) jsou umístěny v zóně (25) ve tvaru pásu, rovnoběžného se svislou střední rovinou (Pl) a přesazeného od ní směrem ke zdroji (4) stejnosměrného proudu, a pevné elektrody (31, 32, 33, 34) jsou každá umístěna ve čtvercové zóně (35), omezené dvěma stranami rovnoběžnými a dvěma stranami kolmými ke svislé střední rovině (Pl).
4. 4. Elektrická pec podle jednoho z nároků la2, vyznaču- jící se tím, že v peci s kapacitou nad 110 tun a s proudovými intenzitami, převyšujícími 120 000 A, jsou tavící elektrody (21, 22) umístěny v zóně (25) o šířce 400 mm, jejíž osa má od střední roviny (Pl) vzdálenost 600 mm a mají vzájemnou vzdálenost 3 m až 4 m a pevné elektrody (31, 32, 33, 34) jsou umístěny od střední roviny (Pl) a příčné roviny (P2) ve vzdálenostech mezi 1 000 mm a 1 300 mm.