CZ267492A3

CZ267492A3 - Liquid detergent

Info

Publication number: CZ267492A3
Application number: CS922674A
Authority: CZ
Inventors: John Hawkins; Robert Hodgetts; William Armstrong Mounsey; William John Nicholson; Stewart Alexander Warburton; Kevan Hatchman
Original assignee: Albright & Wilson
Priority date: 1991-08-30
Filing date: 1992-08-28
Publication date: 1993-05-12
Also published as: MY109426A; CA2077253C; ZA926551B; JP3193143B2; KR930004451A; DE69216955T3; KR100266768B1; EG20081A; EP0530708B1; DE69216955T2; TR27553A; EP0530708A2; MA22635A1; HUT63451A; JPH05209198A; NO923377D0; ES2099775T3; ES2099775T5; DE69216955D1; FI923867L

Description

Oblast techniky

Vynález se týká kapalného pracího detergentového prostředku ve formě koncentrované směsi povrchově aktivního činidla na vodné bázi, přičemž tento prostředek charakterizovaný vysokou koncentrací povrchově aktivního činidla je vhodný pro nejrůznější účely, zejména pro praní a jako toaletová kompozice.

Dosavadní stav techniky

Kapalné prací detergentové prostředky mají četné výhody v porovnání s obdobnými prostředky ve formě prášků, což způsobilo jejich značné rozšíření na trhu pracích detergentových prostředků, kde je nyní jejich podíl v celkovém množství těchto prostředků značný. Zavedení kompaktních prášků obsahujících aktivní látku ve vysokých koncentracích podnítilo výrobce aby tento trend zachytili i v oblasti kapalných prostředků. Z výše uvedeného vyplývá, že v této oblasti vyvstal požadavek trhu na vyvinutí koncentrovanějších kapalných prostředků, které by splňovaly náročné požadavky, zejména úkol vyvinout vodné prostředky s vysokou koncentrací povrchově aktivního činidla, které by zároveň obsahovaly rozpuštěné nebo suspendované soli jako upravovači látky.

Možnost přípravy koncentrovaných kapalných detergentových prostředků byla až dosud omezována tendencí běžně známých detergentových povrchově aktivních systémů tvořit mezofáze při koncentracích pohybujících se nad 30 % hmotnostními, přičemž tyto koncentrace jsou vztaženy na celkovou hmotnost vody a povrchově aktivního činidla. Tyto mezofáze, neboli kapalné krystalové fáze, představují fáze, které mají stupeň uspořádání menší než je stupeň uspořádání u pevných látek, ale větší než je u klasických kapalin, to znamená stupeň uspořádání jeden nebo dva, ale nikoliv všechny tři dimenze.

Při koncentracích až do asi 3 0 % hmotnostních tvoří mnoho povrchově aktivních látek micelární roztoky (to znamená I^-fázi), ve kterých jsou tyto povrchově aktivní látky dispergovány ve vodě ve formě micel, které představují agregáty molekul povrchově aktivního činidla a které jsou příliš malé, aby je bylo možno spatřit běžným optickým mikroskopem. Tyto micelární roztoky mají vzhled a chovají se v mnoha situacích jako pravé roztoky. Při koncentraci asi 30 % hmotnostních tvoří mnoho detergentových povrchově aktivních látek M-fázi, což je kapalný krystal s hexagonální symetrií, přičemž tato M-fáze představuje v normálním stavu imobilní materiál voskovitého charakteru. Tyto produkty nejsou tekuté a obvykle jich není možno použít jako kapalných, detergentových prostředků. Při vyšších koncentracích, jako například při koncentraci vyšší než asi 50 % hmotnostních, obvykle při koncentracích pohybujících se v rozmezí nad 60 % hmotnostními a pod 80 % hmotnostními, se tvoří mobilnější G-fáze.

Tato G-fáze představuje nenewtonskou kapalinu (při aplikaci střihové síly se zmenšuje viskozita), přičemž tato fáze je v normálním stavu tekutá, ovšem obvykle má tato fáze viskozitu, tokové charakteristiky, zákal a opalescentní vzhled takové, že je tato forma nepřijatelná pro spotřebitele a nevhodná pro přímé použití pro přípravu pracího detergentového prostředku. Snahy suspendovat pevné látky v této G-fázi se ukázaly jako neúspěšné, přičemž při těchto pokusech vznikaly produkty, které nebyly tekuté.

Při ještě vyšších koncentracích, jako jsou například koncentrace nad asi 70 % hmotnostních nebo nad 80 % hmotnostních, tvoří většina povrchově aktivních látek hydratované pevné látky. Některé z nich, například zejména neionogenní povrchově aktivní látky, tvoří kapalnou fázi obsahující dispergované částečky vody o velikosti micel (L₂-fáze). Tyto L₂-fáze se ukázaly jako nevhodné z hlediska jejich použití jako kapalných detergentových prostředků, neboť se obtížně dispergují ve vodě a spíše se u nich projevuje tendence tvořit gely. Další fáze, jejíž vznik je možno pozorovat, představuje viskózní izotropní fázi (Vl-fáze), která je imobilní a má skelný vzhled.

Z hlediska rozpoznávacích charakteristik je možno určit různé fáze, přičemž mezi tyto rozpoznávací charakteristiky patří kombinace vzhledu, Teologických vlastností, struktury pod polarizačním mikroskopem, elektronovým mikroskopem a struktury charakterizované rentgenovou difrakcí nebo neutronovou difrakcí.

Pokud se týče charakteristiky různých fází uvedených výše, které budou běžně uváděny i v dalším textu, je třeba tyto fáze blíže vysvětlit a definovat. Proto bude v dalším uvedeno stručné definování běžně používaných termínů v tomto textu.

Termínem opticky izotropní fáze povrchově aktivního materiálu se míní to, že tato fáze nejeví normálně tendenci stáčet rovinu polarizace lineárního polarizovaného světla.

Jestliže se kapka tohoto vzorku umístí mezi dvě fólie z optického materiálu lineárně polarizující světlo, jehož roviny polarizace leží v pravých úhlech, a jedna fólie se osvítí, potom se vzorky opticky izotropního povrchově aktivního materiálu nejeví podstatně jasnější než jejich okolí, jestliže se pozorování provádí druhou fólií. Opticky anizotropní materiál se jeví podstatně jasnější. Opticky anizotropní mezofáze obvykle vykazují charakteristickou strukturu při pozorování mikroskopem se zkříženými polarizátory, přičemž opticky izotropní fáze má obvykle vzhled tmavého, v podstatě beztvarého spojitého prostředí.

Newtonské kapaliny mají viskozitu, která zůstává v podstatě konstantní při různých hodnotách střihových sil. Pro účely popisu tohoto vynálezu se za newtonské kapaliny považují takové kapaliny, jejichž hodnota viskozity se v podstatě nemění při střihovém namáhání až do 1000 s“¹.

Lamelární fáze jsou takové fáze, které tvoří systém dvojvrstev povrchově aktivní látky, které jsou uspořádány paralelně, přičemž jsou odděleny kapalným médiem. Do této skupiny je možno zahrnout jak pevné fáze tak i typickou formu kapalné krystalové G-fáze. G-fáze obvykle představuje tekuté, nenewtonské, anizotropní produkty. Tyto látky mají obvykle viskózní charakter, jsou opalescentní a při tečení mají charakteristický vazký, lepkavý vzhled. Při pozorování polarizačním mikroskopem mají tyto materiály charakteristickou strukturu, přičemž při pozorování pod elektronovým mikroskopem mají vzorky štípané ve zmrazeném stavu lamelární vzhled. Podobným způsobem se lamelární struktura tohoto materiálu zjistí při rentgenové difrakci nebo neutronové difrakci, přičemž hlavní pík se objevuje mezi 4 a 10 nm, obvykle v rozmezí mezi 5 a 6 nm. Píky vyššího řádu, jestliže jsou přítomny, se objevují při dvojnásobné hodnotě nebo při vícenásobném celém násobku hodnoty Q základního píku. Tato hodnota Q představuje vektor přenosu hybnosti, přičemž v případě lamelárních fází tato hodnota souvisí s opakující se vzdáleností d, což je možno vyjádřit vztahem :

2n [pí]

Q = d ve kterém n je řád píku.

Ovšem výše uvedené G-fáze mohou existovat v několika různých formách, do kterých je možno zahrnout soustavy s paralelními vrstvami tvořící jádro typických G-fází popsaných výše a sférolitové struktury vytvořené z řady soustředných sféroidálních slupek, přičemž každá z nich představuje dvojvrstvu povrchově aktivní látky. V popisu uvedeného vynálezu bude termín lamelami vyhrazen pro struktury, které jsou přinejmenším částečně výše uvedeného prvního typu. Opakní kompozice, které jsou přinejmenším převážně výše uvedeného druhého typu, a ve kterých kontinuální fáze představuje v podstatě izotropní roztok obsahující dispergované sférolity, bude v tomto popisu označována jako sférolitická. Kompozice, ve kterých spojitá fáze obsahuje nesférolitické dvojvrstvy, obvykle obsahuje určitý podíl sférolitů, ovšem tyto kompozice jsou obvykle transparentní a v popisu tohoto vynálezu jsou

A-ynaňnvanv 4 a lrn ΐ Tvfn co rxoVrAxz označují v literatuře jako La-fáze.

L-^-fáze jsou mobilní, opticky izotropní a obvykle newtonské kapaliny, které při zkoumání pod polarizačním mikroskopem nejeví žádnou strukturu. Při použití elektronového mikroskopu je možno rozlišit strukturu těchto fází pouze v případě použití značného zvětšeni, přičemž při rentgenové difrakci nebo neutronové difrakci se objevuje pouze jeden široký pík, což je typické pro kapalné struktury, při velmi malých úhlech blízkých referenčnímu paprsku. Viskozita této L^-fáze je obvykle malá, ovšem může se významným způsobem zvýšit, jestliže se koncentrace této fáze přiblíží úrovni horního fázového rozhraní.

M-fáze představuje obvykle imobilni anizotropní produkty podobající se voskům. Při pozorování za použití polarizačního mikroskopu poskytují charakteristickou strukturu a při rentgenové analýze nebo při neutronové difrakci vzniká hexagonální dífrakční obrazec, který obsahuje hlavní pík obvykle při hodnotách odpovídajících opakující se vzdálenosti v rozmezí od 4 do 10 nm, a někdy i píky vyšších řádů, první při hodnotě Q, která odpovídá 3°'⁵ násobku hodnoty Q základního píku a další odpovídající dvojnásobku hodnoty Q základního píku. Tyto M-fáze se někdy označují v literatuře jako H-fáze.

Vl-fáze mají krychlovou symetrii, která vykazuje píky při hodnotách 2°·⁵ násobku a 3°'⁵ násobku hodnoty Q základního píku při rentgenové analýze nebo neutronové difrakci. Tyto fáze jsou obvykle imobilni, častokrát jsou transparentní a tvoří kompozice podobající se charakterem sklu. Vznik těchto fází je někdy pozorován v úzkém koncentračním rozmezí, obvykle těsné pod koncentračním rozmezím, při kterém se tvoří G-fáze.

Termín tekutá hexagonální fáze”, vyskytující se v popisu tohoto vynálezu, je použit k popsání fáze projevující určité charakteristické vlastnosti, kterými jsou: tekutost, častokrát spojená se značnou hodnotou meze kluzu a s viskózní slizovitou charakteristikou a někdy rovněž s lamelární charakteristikou toku, což připomíná vlastnosti, které se běžně pozorují u G-fází, dále dvoj lom a hexagonální symetrie, což je typické pro M-fázi při malém úhlu rentgenové difrakce nebo neutronové difrakce. Některé z těchto kompozicí mají tendenci se oddělovat při delším stání na dvě vrstvy, přičemž jedna z nich je v podstatě čirá, opticky izotropní a pokud se týče chování v podstatě newtonská kapalina, a druhá představuje M-fázi.

Při aplikaci a uvolnění střihových sil se při použití optického mikroskopu, kde je použito zkřížených polarizátorů, nebo při zobrazení diferenčním interferenčním rozlišením se zobrazí struktury, které mohou připomínat bučťto M-fázi nebo G-fázi nebo strukturu mezilehlou mezi těmito charakteristickými fázemi, nebo struktury, které alternují mezi těmito fázemi. Pokud se týče těchto fází jsou v patentech Velké Británie č. 2179054 a 2179053 popisovány kompozice (například v porovnávacích příkladech), které se jeví jako tekuté hexagonální fáze.

Tuto tekutou hexagonální fázi je třeba odlišit od M-fází, které jsou zbaveny vzduchu. Běžně se vyskytující M-fáze, která obsahuje podstatné množství strženého vzduchu, může někdy projevovat vlastnosti, které jsou podobné vlastnostem uvedeným výše a které jsou charakteristické pro tekutou hexagonální fázi. Ovšem při odvzdušnění, které se provede například odstředěním, se tato fáze navrací do formy běžně se vyskytující netekuté M-fáze. Uvedená tekutá hexagonální fáze, která byla definována výše, projevuje výše uvedené vlastnosti i v případech, kdy je v podstatě zbavena strženého vzduchu.

Podle uvedeného vynálezu se předpokládá, že jedno z možných vysvětlení vlastností tekutých hexagonálních fází spočívá v tom, že představují kompozice vyskytující se běžně ve formě M-fáze, ale jsou velice blízké jak M/G fázovému rozhraní tak i L-^/M fázovému rozhraní, takže při střihovém namáhání se tato fáze přemění na G-fázi. Tyto tekuté hexagonální fáze jsou obvykle více zředěné než běžně se vyskytující G-fáze, které se obvykle vyskytují o koncentraci aktivní složky nad 50 % hmotnostních, obvykle v rozmezí od 60 do 80 % hmotnostních. Tyto fáze mají rovněž od pohledu vyšší viskozitu než uvedené G-fáze, které se normálně vyskytují v dolní části uvedeného typického rozmezí.

L₂-fáze se podobají L^-fázím pokud se týče všeobecného vzhledu, ale jsou snadněji ředitelné vodou.

Detailní popis různých struktur, které je možno pozorovat za použití polarizačního mikroskopu, současně s jejich ilustrováním a s charakteristikou různých mezofází je možno nalézt v již klasickém odkazu, kterým je článek Roseveara v JAOCS Vol. 31, str. 6 28.

Všechny skutečnosti zde uváděné v souvislosti s tvorbou nebo existencí různých specifických fází nebo struktur je třeba považovat, pokud nebude výslovně uváděno jinak, za fakta týkající se tvorby nebo existence těchto fází při teplotě 20 ’C.

pro účely uvedeného vynálezu se termínem elektrolyt míní jakákoliv sloučenina rozpustná ve vodě, která není povrchově aktivním činidlem a která se v roztoku ionizuje.

Ve výhodném provedení se jako elektrolyty používají látky, které mají tendenci vysolovat povrchově aktivní látku z roztoku, jestliže obě tyto látky jsou přítomny v dostatečně vysokých koncentracích, přičemž v tomto popisu se tyto látky označují jako elektrolyty desolubilizující povrchově aktivní látku.

Termínem upravovači látka se v tomto popisu míní sloučenina, která se podílí na pracím účinku povrchově aktivní látky tím, že zmírňuje účinky rozpuštěného vápníku a/nebo hořčíku. Obecně je rovněž možno uvést, že upravovači činidla rovněž napomáhají udržovat alkalickou úroveň prací kapaliny. Mezi typické upravovači látky patří maskovací činidla a látky tvořící komplexy, jako jsou například tripolyfosfát sodný, difosforečnan draselný, fosforečnan sodný, citronan sodný a nitrolotriacetát sodný, dále iontovýměnné látky, jako jsou například zeolity a srážecí činidla, jako jsou například uhličitan sodný nebo uhličitan draselný a dále takové alkalické látky, jako je křemičitan sodný.

Detergentové přípravky pro praní obvykle obsahují povrchově aktivní činidlo a upravovači látku. Tato upravovači látka napomáhá tomu, aby byl účinek povrchově aktivní látky větší, čímž se podstatně snižuje množství potřebného povrchově aktivního činidla. Detergentové přípravky s upravovacím činidlem obsahují asi 5 až 15 % hmotnostních povrchově aktivního činidla a 10 až 30 % hmotnostních upravovacího činidla.

Jestliže není přítomno toto upravovači činidlo, potom je nutno použít více než dvojnásobného množství povrchově aktivní látky, aby bylo dosáhnuto přijatelného účinku pracího prostředku. Vzhledem k tomu, že povrchově aktivní látka je mnohem dražší než upravovači činidlo, hraje tato upravovači látka 2ásadní roli při navrhování takových pracích prostředků, které jsou po stránce pořizovacích nákladů efektivní.

Hlavní problém souvisící s pokusy kombinovat rozpustné upravovači látky s kapalnými detergentovými prostředky spočívá v tom, že tyto upravovači látky představují elektrolyty, které mají tendenci vysolovat povrchově aktivní činidla z roztoku. Běžným důsledkem přidávání elektrolytu s vysolovacím účinkem k vodnému roztoku organické sloučeniny je fázové rozdělení takto vzniklé směsi. Tento jev je možno obecně pozorovat v případě vodných roztoků povrchově aktivních látek, přičemž tato skutečnost zavdala příčinu k silným předsudkům vůči přidávání elektrolytů v dostatečně vysokém podílu do vodných roztoků povrchově aktivních látek i ve značně slabých koncentracích, aby nebylo vyvoláno pravděpodobné vysolování povrchově aktivní látky.

V případech více koncentrovaných vodných roztoků povrchově aktivní látky je tento předsudek vůči přidáváni elektrolytu v jakémkoliv významném množství ještě silnější.

Typické kapalné prací detergentové prostředky vyskytující se na trhu spadají do třech hlavních katerogií. Původní kapalné prací detergentové prostředky byly vodné roztoky povrchově aktivních látek, které obsahovaly maximálně nízké koncentrace upravovači látky ve formě solí rozpustných ve vodě společné s rozpouštědly a hydrotropními látkami, jejichž úkolem bylo překonávat vysolovací účinek eventuálně přítomného elektrolytu a udržovat tento prostředek ve formě stabilního nestrukturovaného izotropního vodného micelárního roztoku (Lj-fáze). Účinnost těchto produktů byla špatná v porovnání s práškovými produkty.

V dalším vývoji byla účinnost těchto produktů vyjadřovaná na gram pracího prostředku zvýšena tak, že byly tyto prostředky připravovány ve vysokých koncentracích, to znamená v koncentracích až do 60 % hmotnostních povrchově aktivní látky, přičemž bylo používáno rozpustnějších, ale také dražších povrchově aktivních látek v kombinaci s podstatně vyššími hladinami organického rozpouštědla. Vzhledem k tomu, že tyto prostředky neobsahovaly vysokou koncentraci upravovači látky, bylo nutno je dávkovat ve vysokých množstvích v porovnání s obvyklým potřebným množstvím standardních prostředků obsahujících toto upravovači činidlo za účelem dosažení srovnatelné účinnosti. Účelem tohoto řešení bylo dosáhnout vysoké hladiny povrchově aktivní látky v prací kapalině a tím kompenzovat nepřítomnost upravovači látky. Kromě toho je nutno poznamenat, že čímž je povrchově aktivní látka rozpustnější, tím má větší tendenci být méně účinná jako detergent. Z těchto výše uvedených důvodů neznamená toto řešení žádný přínos pokud se týče požadovaného objemu pracího prostředku, neboť toto velké množství pracího prostředku znamená nevýhodu relativně vysoké ceny vynaložené na jednu prací várku, přičemž tato nevýhoda je ještě znásobena vyšší pořizovací cenou rozpustné povrchově aktivní látky a cenou rozpouštědla, které je potřebné k udržení prostředku ve formě homogenního izotropního produktu, ovšem které nijak nepřispívá k účinnosti tohoto pracího prostředku. Vysoký podíl povrchově aktivní látky na jednu prací várku a přítomnost rozpouštědla je rovněž nevýhodná z hlediska ochrany životního prostředí.

Vývoj prvních typů čirých pracích kapalin s nízkým obsahem upravovači látky byl po mnoho let zastaven v důsledku zjištění výše uvedené skutečnosti, a sice jestliže je koncentrace elektrolytické soli příliš vysoká, nastává oddělení fází v tomto prostředku. Ovšem později bylo rovněž zjištěno, jak vyplývá z popisů k patentům Spojených států amerických Č. 4 515 704, 4 659 497, 4 871 467,

618 446 a 4 793 943, že jestliže se elektrolyt přidá k vodnému roztoku povrchově aktivní látky v koncentraci, která je podstatně větší než minimální koncentrace potřebná k vysolení povrchově aktivní látky z roztoku, potom s podmínkou, že je přítomno dostatečné množství tohoto elektrolytu, místo fázového rozdělení se dosáhne strukturovaného dispergování povrchově aktivní látky ve vodném roztoku elektrolytu, přičemž takto připravená kompozice může být stabilní a obvykle se svou charakteristikou podobá budto emulzi nebo gelu.

Tento objev vedl k vývoji kapalných detergentových prostředků druhého typu, které obsahovaly suspenzi pevného upravovacího činidla, jako je například tripolyfosfát sodný nebo zeolit, ve strukturovaném vodném roztoku povrchově aktivní látky. Tato struktura povrchově aktivní látky je obvykle vytvořena interakcí rozpuštěného elektrolytu s povrchově aktivní látkou. Tato povrchově aktivní látka je vysolena z izotropní micelární fáze, přičemž se vytvoří mezofáze, která je promíchána s vodným roztokem elektrolytu.

Vhodnou volbou elektrolytu a koncentrace povrchově aktivní látky je možno připravit stabilní mobilní kompozici, ve které jsou udrženy částečky upravovači látky v suspenzi po neurčitě dlouhou dobu. Vzhledem k tomu, že hladina upravovači látky je v těchto prostředcích vysoká, účinek těchto detergentových prostředků při nízkých koncentracích povrchově aktivní látky je dobrý, přičemž jsou u těchto prostředků náklady na jednu prací várku relativné nízké a rovněž jsou tyto prací prostředky přijatelné z hlediska ochrany životního prostředí, nebot je v nich použito snížené množství povrchově aktivní látky.

Typické detergentové kapalné prostředky s obsahem upravovači látky mají tu nevýhodu, že jsou relativně zředěné v porovnání s novějšími koncentráty. To znamená, že zákazník si odnáší domů podstatně větší objem pracího prostředku. Pokud se týče zvyšování koncentrace povrchové aktivní látky v těchto kapalných detergentových prostředcích strukturovaného typu byly učiněny některé pokusy zvýšit tuto koncentraci nad asi 20 % hmotnostních z obavy před fázovým rozdělením této kompozice nebo z důvodu nepřijatelné viskozity. Vzhledem k tomu, že zde panuje silný předsudek vůči přidávání elektrolytu ke koncentrovanému roztoku povrchové aktivní látky, nebylo nikdy vážně uvažováno o možnosti připravit vodný tekutý detergentový prostředek s vysokou koncentrací povrchově aktivní látky a s vysokou úrovní rozpuštěného elektrolytu a prakticky tuto možnost dovést do úspěšného konce.

Třetím typem detergentového prostředku, který náleží k produktům zavedeným teprve v poslední době na trh, je bezvodý typ. Tento produkt má výhodu ve vysoké koncentraci povrchově aktivní látky a rovněž v možnosti kombinovat tento prostředek s oxidačním bělícím činidlem, které se obvykle obtížně vpravuje do vodných prostředků. Ovšem dosud existující typy bezvodých prostředků podle dosavadního stavu techniky obsahují značné množství organického rozpouštědla, což může být důvodem odmítání z ekologického hlediska, přičemž další nevýhodou je rovněž to, že jsou obtížně ředitelné na koncentraci pracího roztoku. Při přidávání vody k prostředkům tohoto typu nastává tendence k tvorbě zgelovatělého produktu. Kromě toho vysoká koncentrace povrchově aktivní látky může znamenat riziko předávkování. A dále je nutno uvést, že skladovací stabilita detergentových prostředků tohoto typu je obvykle špatná.

Podstata vynálezu

Cílem uvedeného vynálezu je připravit vysoce koncentrovaný strukturovaný kapalný detergent na vodné bázi nebo toaletový prostředek, u kterého není zapotřebí používat rozpouštědel, ale který současně může obsahovat vysokou koncentraci povrchově aktivní látky, což bylo až dosud možné pouze s prostředky obsahuj ícími rozpouštědlo.

Částečně je rovněž cílem uvedeného vynálezu vytvořit takové prostředky, ve kterých by bylo možno suspendovat částečky pevných nebo kapalných látek, jako jsou například toaletové složky nebo upravovači činidla.

Dalším cílem tohoto vynálezu je připravit mobilní prostředky obsahující vysokou koncentraci povrchově aktivní látky a vysokou koncentraci rozpustného upravovačiho činidla.

Dalším cílem vynálezu je vytvořit koncentrovaný detergentový prostředek, který by bylo možno snadno ředit na koncentrace odpovídající prací kapalině, aniž by současně došlo k tvorbě gelu.

A rovněž je cílem vynálezu připravit vodný strukturovaný povrchové aktivní prostředek, ve kterém by bylo možno suspendovat funkční pevné látky, jako jsou například pesticidy, brusné materiály, barviva, plnidla a podobné další látky.

Jiným cílem uvedeného vynálezu je vytvořit kapalný detergentový prostředek, který by obsahoval vysoký celkový obsah povrchově aktivní látky a upravovacího činidla.

Zejména bylo snahou podle uvedeného vynálezu vytvořit detergentové přípravky, které by bylo možno snadno ředit za vzniku stabilních a výhodně čirých polokoncentrovaných roztoků, které se snadno dávkují. Takto připravené přípravky by překonaly základní nevýhody všech tří výše uvedených typů kapalných pracích detergentových prostředků podle dosavadního stavu techniky v současné době se vyskytujících na trhu.

Dalším cílem uvedeného vynálezu je připravit takové detergentové přípravky na bázi povrchové aktivních látek, které by byly na bázi obnovitelných složek.

Dalším cílem vynálezu je připravit takové toaletové prostředky, ve kterých by bylo možno suspendovat další pevné látky a kapaliny nemísitelné s vodou. Pokud se týče tohoto oboru, je již dlouho snahou připravit stabilní suspenze různých složek, kterých by bylo možno použít jako toaletových prostředků, kosmetických prostředků, šampónů a farmaceutických prostředků pro místní aplikování. Až dosud bylo vyvíjení úsilí v tomto sméru velice obtížné, nebot povrchové aktivní látky, které se výhodně používají pro přípravu těchto toaletových prostředků, nebyly až dosud získány v takových strukturních formách, ve kterých by bylo možno suspendovat pevné látky. Snahy suspendovat do těchto přípravků pevné látky za použití polymerů, hlín a podobných zahuštovacích činidel vedlo pouze k prodražování konečného produktu aniž by došlo ke zvýšení účinnosti.

V současné době na trhu dostupné strukturované kapalné detergentové prostředky jsou obvykle na bázi alkylbenzensulfonátů, které jsou kombinovány s malým množstvím alkylethersulfátů a/nebo alkylsulfátů a/nebo neionogenních povrchově aktivních látek, jako jsou například alkoholethoxyláty, a/nebo monoethanolamidy nebo diethanolamidy. Tyto směsi jsou nevhodné pro toaletové použití. Snahy připravit vysoce koncentrované suspenze za použití těchto systémů a současných technologických prostředků nebyly až dosud úspěšné. Tyto směsi mají obvykle relativně vysoký bod zákalu a jsou relativně nerozpustné ve zředěném vodném elektrolytovém roztoku.

Výše uvedené skutečnosti naznačuj í, že j sou tyto látky účinkem elektrolytu nuceny relativně snadno přecházet do struktury suspendující pevnou látku. Při rozpuštění tyto látky tvoří čiré izotropní mobilní micelárni roztoky o koncentracích pohybujících se až do asi 30 % hmotnostních. Při vyšších koncentracích tyto látky tvoří imobilní M-fáze a při ještě vyšších koncentracích je možno pozorovat tvorbu G-fází a Vl-fází.

V případě, že se k běžně známému systému obsahujícímu povrchové aktivní látku výše uvedeného typu postupně přidává elektrolyt, potom je možno pozorovat postupně probíhající děje, které jsou podrobně popsány v patentu Spojených států amerických č. 4 618 446. Jestliže je povrchově aktivní látka dostatečně zředěná, to znamená na koncentraci pod asi 30 % hmotnostních, potom se zprvu tvoří čirý izotropní micelárni roztok. Přídavek elektrolytu nejdřív způsobí zvýšení vodivosti.

Další přídavek elektrolytu způsobuje zakalení roztoku vzhledem k tvorbě sférolitú povrchově aktivní látky, které se při ponechání v klidu oddělí a zůstává čirá vodná vrstva obsahující elektrolyt a opakní vrstva obsahující povrchově aktivní látku. Předpokládá se, že tyto sférolity tvoří postupným ukládáním dvojvrstvy vysolené povrchově aktivní látky vytvořené na sférických micelách přítomných v Lj-fázi.

Při dalším přídavku elektrolytu je přítomnost těchto sférolitú četnější. Tyto sférolity potom vytváří chomáčky, mezi kterými jsou čiré oblasti. Podíl vytvořené vrstvy povrchově aktivní látky při oddělování vzrůstá, přičemž elektrická vodivost klesá.

Případně je možné, že se vytvoří hutná masa sférolitú, ve které nejsou patrné žádné oblasti čiré kapaliny. Tato kompozice již nepodléhá oddělování, ale zůstává homogenní a opakní i po dlouhém stání. V tomto stádiu je tato kompozice vysoce strukturovaná se značnou mezí kluzu, přičemž je možno v ní suspendovat pevné částice po neurčitě dlouhou dobu.

Po dalších přídavcích elektrolytu prochází hodnota elektrické vodivosti minimem a potom vzrůstá. Současně s tímto průběhem klesá průměrná velikost sférolitú, přičemž jejich počet se jeví jako přibližně konstantní. Znovu se objevují čiré oblasti, přičemž v tomto systému již není možno suspendovat pevnou látku.

V následující fázi, jestliže koncentrace rozpuštěného elektrolytu i nadále vzrůstá, vodivost může procházet dalším inflexním bodem a potom znovu klesá do druhého minima. Toto druhé minimum je spojeno s tvorbou otevřené lamelární struktury, o které se podle uvedeného vynálezu předpokládá, že obsahuje retikulární lamelární fázi vytvářející trojrozměrný sítový systém promíchaný se v podstatě vodným elektrolytickým roztokem, který v podstatě neobsahuje povrchově aktivní látku (častokrát označovaný jako louhová fáze).

Takže v případě klasických kapalných detergentových prostředků obsahujících upravovači činidlo je možno rozlišit dva typy suspendačních systémů.

I. Sférolitický systém, který je spojený s prvním sedlem (nízký obsah elektrolytu) v grafickém znázornění závislosti vodivosti na koncentraci rozpuštěného elektrolytu a který je nej stabilnější v blízkosti prvního vodivostního minima. Tento systém obsahuje sférolity, jejichž velikost se obvykle pohybuje v rozmezí od 0,1 do 20 mikronů, přičemž tyto sférolity mají cibulovitou strukturu tvořenou řadou soustředných sférických vrstev a každá z těchto vrstev sestává z dvojvrstvy povrchově aktivní látky, která je oddělena od sousedních vrstev mezilehlou sférickou slupkou vody nebo louhu. Tyto systémy jsou tvořeny systémy na bázi povrchově aktivní látky a vody, které tvoří sférické L-j_ roztoky v nepřítomnosti elektrolytu. Většina detergentových prostředků obsahujících upravovači látku a vyskytujících se na trhu jsou tohoto sférolitického typu.

II. Lamelární systém, který může být spojen s druhým vodivostním sedlem (vyšší obsah elektrolytu) a který je ve formě slabé trojrozměrné retikulární struktury promíchané s louhem. Tento systém je obvykle viskóznější než odpovídající sférolitický systém při srovnatelných koncentracích povrchově aktivního činidla. Vzhledem k vysoké viskozitě byla u tohoto systému omezenější možnost aplikace.

Podle uvedeného vynálezu byly vyvinuty detergentové a toaletové formulace, které vytváří stabilní homogenní tekuté prostředky, například při koncentraci povrchově aktivní látky v rozmezí od 20 do 70 % hmotnostních nebo při koncentraci vyšší, přičemž v některých z těchto prostředků je možno suspendovat pevné látky, jako jsou například upravovači činidla a/nebo kosmetické, toaletové nebo farmaceutické přísady, a kromě toho je možno obvykle tyto prostředky ředit aniž by došlo k tvorbě gelu.

Zejména je třeba uvést, že podle uvedeného vynálezu byly vyvinuty určité typy formulací, které představují stabilní opakní sférolitické nebo transparentní prostředky typu G-fáze při koncentracích povrchové aktivní látky v rozsahu od 40 do 60 % hmotnostních, vztaženo na celkovou hmotnost povrchově aktivního činidla a vody, přičemž tyto prostředky je možno ředit, aniž by došlo k tvorbě imobilních přechodných fází, za vzniku stabilních čirých izotropních roztoků o koncentraci pohybující se v rozmezí od 20 do 30 % hmotnostních a dále směrem k dolním hodnotám koncentrací odpovídajících koncentracím prací kapaliny (to znamená v rozmezí od 0,01 do 0,1 % hmotnostního povrchově aktivní látky).

Podle uvedeného vynálezu bylo rovněž zjištěno, že v případě, Že se přidá dostatečné množství rozpuštěného elektrolytu k hexagonálnim fázím nebo ke krychlovým (VI) fázím, potom se běžné vytváří newtonské mobilní a v podstatě opticky izotropní kapaliny. U těchto kapalin se normálně vyskytuje přinejmenším jeden charakteristický pík v rentgenovém nebo neutronovém difrakčním grafickém znázornění. Tyto kapaliny jsou zjevně newtonské, obvykle jsou čiré a podle vzhledu se podobají nestrukturovaným micelárním roztokům.

Ovšem charakteristické píky, které se nacházejí obvykle v oblasti od 2 do 10 nm, odpovídají přítomnosti hexagonální nebo lamelární struktury, která má obvykle hodnotu opakující se vzdálenosti v rozmezí od 4,5 do 6,5 nm.

Tyto kompozice mohou případně představovat mikrodispergovanou mezofázovou strukturu nebo micelární systém s podlouhlými micelami {ve tvaru tyčinek). Podle uvedeného vynálezu se předpokládá, že tato skutečnost odpovídá micelárnímu systému s protáhlými nebo zploštělými micelami nebo se předpokládá dispergování malých, to znamená pravděpodobně menších než 0,1 mikronu, částí M-fáze a/nebo G-fáze.

Další přidávání elektrolytu k této čiré fázi způsobuje zvyšování hodnoty d-vzdálenosti základního píku v rentgenovém difrakčním zobrazení, přičemž tato hodnota vzrůstá do maxima a potom prudce klesá. Současné s tím, jak se zvyšuje hodnota d-vzdálenosti se tato kompozice stává stále více lamelární pokud se týče jejího charakteru. Pokles d-hodnoty v oblasti za tímto pikem je doprovázen zvýšenou strmostí, což naznačuje na výskyt více uspořádaného systému.

Současně s tím, jak vzrůstá hladina elektrolytu objevuje se zde zpočátku strmý pokles viskozity, což je doprovázeno přechodem z hexagonální fáze nebo krychlové fáze na čirou fázi. Viskozita potom obvykle stoupá až na hodnotu píku, který odpovídá píku d-vzdálenosti a potom opět prudce klesá.

Současně s tím, jak se obsah elektrolytu v čiré fázi zvětšuje objevují se průkazné známky tvorby otevřené dvojvrstvové struktury dispergované v čiré kapalině. Další přidávání elektrolytu by mohlo způsobit oddělování zjevně lamelární fáze, přičemž podíl této fáze stoupá se stoupající koncentrací rozpuštěného elektrolytu, a současně s dalším zvyšováním elektrolytu se mnohdy objevuje první vodivostní minimum, což je spojeno s tvorbou homogenní opalescentní zjevně lamelární kompozice, o které se předpokládá, že představuje kompozici G-fáze.

Tento nový produkt podle uvedeného vynálezu představuje vhodnou kompozici pro přípravu pracích a toaletových prostředků. Tvorba G-fáze a výskyt vodivostního minima obvykle odpovídá pikům viskozity a d-vzdálenosti.

Ovšem viskozita této nové kompozice podle uvedeného vynálezu je podstatně menší než by normálně odpovídalo kompozicím odpovídajícím G-fázím. Na rozdíl od běžných G-fází podle dosavadního stavu techniky, ve kterých není možno při praktické aplikaci suspendovat pevné látky, neboť vznikají suspenze, které nejsou tekuté, je možno v těchto nových kompozicích G-fází podle uvedeného vynálezu suspendovat podstatné množství pevných látek, přičemž vzniknou tekuté suspenze, které mají hodnotu viskozity mnohdy srovnatelnou s viskozitami méně koncentrovaných sférolitických systémů.

Při dalších přídavcích elektrolytu dojde k relativně prudkému přechodu na stabilní homogenní sférolitickou fázi, což souvisí se stavem ve vodívostním sedle (odpovídajícímu příslušnému grafickému znázornění, jak bylo uvedeno shora), ale k tomuto stavu dochází obvykle při koncentracích elektrolytu menších než by odpovídalo vodivostnímu minimu, které představuje obvykle druhé vodivostní minimum.

Tyto vysoce koncentrované sférolitické kompozice a homogenní kompozice G-fáze představují mobilní produkty, ve kterých je možno suspendovat částice pevných látek, jako jsou například pevné upravovači látky nebo toaletové přísady. Tyto kompozice je rovněž možno ředit, obvykle aniž by nastala tvorba gelu, na čiré homogenní roztoky podobné L-typu.

Podle uvedeného vynálezu bylo zjištěno, že mnoho z povrchově aktivních látek, které se výhodně používají pro toaletové prostředky, je možno využít i k přípravě nových strukturovaných systémů podle uvedeného vynálezu.

Podle uvedeného vynálezu se předpokládá, že provedené výzkumy a dosažené výsledky je možno vysvětlit následujícím způsobem, přičemž ovšem toto vysvětleni neznamená omezení na nějakou definitivní teorii. V případě, že se rozpustný elektrolyt přidá k hexagonální nebo krychlové fázi, zejména k fázi vytvořené ze směsi povrchově aktivního činidla obsahující značný podíl relativně rozpustného povrchově aktivního činidla, potom se normálně tuhá nebo vysoce viskózní fáze charakteristická pro M-fázi nebo Vl-fázi rozpadne na strukturu s krátkými tyčinkovitými útvary (protáhlé micely), které jsou dostatečně malé k tomu, aby umožnily mobilitu této fáze, ale dostatečně nahuštěné k tomu, aby projevovaly pravidelnou uspořádanou hexagonální soustavu, kterou je možno zjistit rentgenovou difrakcí ale nikoliv zkříženými polarizátory.

Přídavek dalšího elektrolytu k této fázi s protáhlými micelami znamená další rozpad hexagonální nebo krychlové symetrie za vzniku otevřené kompozice (G-fáze) obsahující dvojvrstvy, které jsou mnohem více oddělené než je tomu u běžných G-fází a které se stoupajícím obsahem elektrolytu tvoří sférolity. Během provádění tohoto procesu celkové množství povrchově aktivní látky vysolené z roztoku postupně stoupá s tím, jak stoupá obsah elektrolytu.

Tento přechod z formy otevřených dvojvrstev na sférolitickou formu je patrný ze zmenšení d-vzdálenosti. Při dalším přidávání elektrolytu se zmenšuje hodnota d-vzdálenosti současně s tím, jak se stávají dvojvrstvy uvnitř sférolitů stále více natěsnaně. V okamžiku, kdy se vytvoří sférolity je obvykle povrchově aktivní látka v podstatě vysolena a další přídavky elektrolytu, při kterých nastává tendence k dehydratování uvedených sférolitů, pouze znamená zmenšení průměru těchto sférolitů, takže vzniká systém, který již nevyplňuje celý prostor.

Tento přechod mezi kompozicí G-fáze a sférolitickou kompozicí je možno provést změnou teploty, přičemž G-fáze se přemění na sférolitickou kompozici ochlazováním a sférolitická fáze se přemění na G-fázi při zahřívání.

Vhodným výběrem upravovačích činidel, které jsou rozpustné ve vodě, jako je například uhličitan sodný nebo uhličitan draselný, křemičitan sodný nebo draselný, difosforečnan sodný nebo draselný, citronan sodný nebo draselný a nitrilotriacetát sodný nebo draselný, jako elektrolytů je možno dosáhnout vysokých koncentrací jak povrchově aktivní látky tak i upravovacího činidla ve stejné kompozici. Tyto kompozice projevují vynikající prací vlastnosti, přičemž je možno je připravovat tak, aby jejich viskozity byly podobné hodnotám viskozit běžně používaných kapalných detergentových prostředku obsahujících rozpouštědlo.

Do sférolitických a lamelárních kompozicí podle uvedeného vynálezu je možno v případě potřeby vpravovat nerozpustné nebo částečně rozpustné pevné látky, které představují bučfto upravovači činidla, jako je například tripolyfosfát sodný nebo zeolit, nebo jiné pevné látky, jako jsou například pesticidy, barviva, pevné látky používané pro vrtací kapaliny, práškové uhlí nebo brusné materiály, a dále toaletní přísady nebo farmaceutické přísady.

Podle prvého provedení se předmětný vynález týká tekutého prostředku, do kterého je možno suspendovat pevné látky, tvořenému směsí vody a povrchově aktivní látky, která je schopná v nepřítomnosti rozpuštěného povrchově aktivního-desolubilizačního činidla tvořit netekutou kapalnou krystalovou fázi, a dostatečného množství rozpuštěného povrchově aktivního-desolubilizačního činidla, jako je například povrchově aktivní-desolubílizační elektrolyt, ve formě stabilní sférolitické kompozice.

Podle druhého provedení se předmětný vynález týká tekutého prostředku obsahuj ícího směs vody a povrchově aktivní látky, která by v nepřítomnosti rozpuštěného povrchově aktivního-desolubilizačního činidla tvořila hexagonální nebo krychlovou fázi, dále dostatečného množství rozpuštěného povrchově aktivního-desolubilizačního činidla k přípravě stabilní homogenní kompozice G-fáze, a dispergované fáze stabilně suspendované v této kompozici.

Podle třetího provedení se předmětný vynález týká vodného prostředku, který obsahuje vodu, povrchově aktivní látku, která je přítomna v koncentraci obvykle se pohybující v rozmezí od 20 do 75 % hmotnostních, vztaženo na celkovou hmotnost povrchově aktivní látky a vody, přičemž uvedená povrchové aktivní látka při uvedené koncentraci vykazuje grafickou závislost elektrické vodivosti na koncentraci rozpuštěného povrchově aktivního-desolubilizačního činidla s přinejmenším dvěma vodivostními minimy, kde první minimum je charakterizované tvorbou kompozice G-fáze a následující minimum odpovídá vyšším koncentracím povrchově aktivního-desolubilizačního činidla v porovnání s uvedeným prvním minimem, přičemž je charakterizováno tvorbou zakalené sférolitické fáze, a dále obshahuje podíl rozpuštěného povrchově aktivního-desolubilizačního činidla, který je větší než podíl odpovídající uvedenému prvnímu minimu, ale menší než podíl odpovídající následujícímu minimu, a dostačující k tvorbě stabilní tekuté kompozice, ve které je možno suspendovat pevné látky.

Podle čtvrtého provedení se předmětný vynález týká kapalného pracího detergentového prostředku, který obsahuje vodu, přinejmenším 30 % hmotnostních detergentu, povrchové aktivní látky, přičemž tato povrchové aktivní látka rozpuštěna v 5,5 %-ním vodného roztoku uhličitanu draselného tvoří čirou opticky izotropní kapalnou fázi až do koncentrace přinejmenším 5 % hmotnostních povrchově aktivní látky a dále dostatečný podíl rozpuštěného povrchově aktivního-desolubilizačního činidla, ve formě stabilní sférolitické kompozice.

Podle pátého provedení se předmětný vynález týká prostředku obsahuj ícího :

(I) směs vody a povrchové aktivní látky, která po přídavku rozpuštěného povrchově aktivního-desolubilizačního činidla vytvoří G-fázi a/nebo sférolitickou kompozici souvisící se základním rentgenovým difrakčním pikem, který odpovídá d-vzdálenosti ležící mezi 4 a 15 nm, přičemž tato d-vzdálenost se zvětšuje až do maxima se zvyšující se koncentrací povrchově aktivního-desolubilizačního činidla a potom klesá, a tato směs má elektrickou vodivost, která prochází přinejmenším dvěma vodivostními minimy se zvyšující se koncentrací povrchově aktivního-desolubilizačního činidla, kde přinejmenším jedno z těchto vodivostních minim se objevuje při koncentraci nižší než je koncentrace odpovídající uvedenému maximu d-vzdálenosti a přinejmenším jedno vodivostní minimum se objevuje při koncentraci větší než je uvedené maximum d-vzdálenosti, a (II) rozpuštěné povrchově aktivní-desolubilizační činidlo v koncentraci odpovídající vodivostnímu sedlu zahrnujícímu vodivostní minimum bezprostředně předcházející uvedenému maximu d-vzdálenosti.

Podle šestého provedení se předmětný vynález týká tekutého prostředku, který obsahuje :

(I) směs vody a povrchově aktivní látky schopné po přídavku rozpuštěného povrchově aktivního-desolubilizačního činidla vytvořit kompozici G-fáze, která má přinejmenším jeden rentgenový difrakční pík s d-vzdáleností v rozmezí od 4 do 15 nm, přičemž hodnota uvedené d-vzdálenosti vzrůstá se zvyšující se koncentrací rozpuštěného povrchově aktivního-desolubilizačního činidla až do maxima d-vzdálenosti a potom klesá, a uvedená směs má elektrickou vodivost, která po přídavku rozpuštěného povrchově aktivního-desolubilizačního činidla prochází minimální hodnotou a toto minimum se nachází mezi dvěma vodívostnimi maximy, které definují vodivostní sedlo pro koncentrační rozmezí zahrnující koncentrace odpovídající uvedenému maximu d-vzdálenosti, a (II) rozpuštěné povrchové aktivní-desolubilizační činidlo o koncentraci spadající do uvedeného rozmezí a dostatečné k vytvoření stabilního homogenního prostředku.

Podle sedmého provedení se předmětný vynález týká tekutého prostředku, která obsahuje :

(I) směs vody a povrchově aktivní látky schopné po přídavku rozpuštěného povrchově aktivního-desolubilizačního činidla vytvořit kompozici G-fáze, která má přinejmenším jeden rentgenový difrakční pík odpovídající d-vzdálenosti v rozmezí od 4 do 15 nm, přičemž uvedená d-vzdálenost vzrůstá se zvyšující se koncentrací rozpuštěného povrchově aktivního-desolubilizačního Činidla až do maxima d-vzdálenosti a potom klesá, a uvedená směs má elektrickou vodivost, která po přídavku rozpuštěného povrchově aktivního-desolubilizačního činidla prochází vodivostním minimem při koncentraci větší než je koncentrace odpovídající uvedenému maximu d-vzdálenosti, a (II) rozpuštěné povrchově aktivní-desolubilizační činidlo o koncentraci větší, než je koncentrace odpovídající uvedenému maximu d-vzdálenosti, ale menší než je koncentrace odpovídající uvedenému vodivostnímu minimu.

Předmětný vynález se podle osmého provedení týká strukturovaného povrchově aktivního prostředku, ve kterém je možno suspendovat pevné látky, a který obsahuje vodu, povrchově aktivní látku o koncentraci, při které by v nepřítomnosti rozpuštěného povrchově aktivního-desolu28 bilizačního činidla tato povrchově aktivní látka tvořila hexagonální nebo krychlovou mezofázi, a rozpuštěné povrchově aktivní-desolubilizační činidlo v koncentraci odpovídající sedlu v diagramu vodivosti proti koncentraci rozpuštěného povrchové aktivního-desolubilizačního činidla v uvedené směsi vody a povrchové aktivní látky, přičemž toto sedlo zahrnuje koncentraci odpovídající maximální hodnotě v grafickém znázornění d-vzdálenosti základního lamelárního rentgenového difrakčního nebo neutronového difrakčního píku v rozmezí od 4 do 13 nm proti koncentraci rozpuštěného povrchově aktivního-desolubilizačního činidla v uvedené směsi vody a povrchově aktivní látky, a tato koncentrace povrchově aktivního-desolubilizačního činidla je dostatečná k vytvoření kompozice G-fáze.

Podle devátého provedení se předmětný vynález týká strukturovaného povrchově aktivního prostředku, ve kterém je možno suspendovat pevné látky a který obsahuje vodu, povrchově aktivní činidlo v koncentraci, při které by v nepřítomnosti povrchově aktivního-desolubilizačního činidla tato povrchové aktivní látka tvořila hexagonální nebo krychlovou mezofázi, a rozpuštěné povrchově aktivní-desolubilizační činidlo v koncentraci větší, než je koncentrace odpovídající maximální hodnotě v grafickém znázornění d-vzdálenosti základního lamelárního rentgenového difrakčního nebo neutronového difrakčního píku v rozmezí od 4 do 13 nm proti koncentraci rozpuštěného povrchově aktivního-desolubilizačního činidla v uvedené směsi vody a povrchově aktivního činidla, a dostačující k vytvoření stabilní, sférolitické kompozice.

Podle desátého provedení se předmětný vynález týká tekutého prostředku, který obsahuje :

(I) stabilní transparentní suspendační médium obsahující vodu, povrchově aktivní látku a rozpuštěný povrchově aktivní-desolubilizační prostředek vykazující rentgenový difrakční pík, který odpovídá d-vzdálenosti v rozmezí od 7 do 15 nm, a (II) dispergovanou fázi stabilně suspendovanou v uvedeném médiu.

Povrchově aktivní systém výhodně použitý podle uvedeného vynálezu obvykle tvoří M-fázi nebo tekutou hexagonální fázi, přičemž ve výhodném provedení podle uvedeného vynálezu má tento systém nízký bod zákalu při koncentraci 20 % hmotnostních, jako například bod zákalu nižší než 0 *C, výhodně nižší než -5 *C. Tento systém má obvykle relativně vysokou rozpustnost, jako například přinejmenším až 15 %, ve výhodném provedení přinejmenším 20 %, v 5,5 %-ním roztoku uhličitanu draselného před počínající tvorbou zákalu.

Tyto povrchově aktivní látky jsou obvykle přítomny v celkové koncentraci odpovídající hodnotě koncentrace, při které by vytvořili M-fázi, G-fázi nebo tekutou hexagonální fázi v přítomnosti elektrolytu, ve výhodném provedení v koncentraci pohybující se v rozmezí od 30 do 75 % hmotnostních, vztaženo na celkovou hmotnost povrchově aktivní látky a vody, obvykle o koncentraci v rozmezí od 35 do 70 % hmotnostních, zejména o koncentraci 40 až 70 % hmotnostních, vztaženo na celkovou hmotnost tohoto prostředku, jako například 50 až 60 % hmotnostních.

Povrchově aktivní látky, které se používají podle uvedeného vynálezu představují typické směsi obsahující rozpustnou povrchově aktivní látku, zejména takovou povrchově aktivní látku, která tvoří dobře definovanou M-fázi nebo G-fázi, nebo výhodné obé M-fázi a G-fázi, přičemž touto povrchově aktivní látkou je například alkylethersulfát.

K tomu, aby bylo získáno stabilní suspendační médium je výhodné, jestliže povrchově aktivní látka dodatečně obsahuje relativně nerozpustnou povrchově aktivní látku, zejména takovou povrchově aktivní látku, která tvoří I^-fázi, jako je například neionogenní povrchově aktivní látka s relativně nízkou hodnotou HLB a/nebo aniontová povrchové aktivní látka s bodem zákalu nad O ’C, jako je například alkylbenzensulfonát sodný a/nebo sodné mýdlo.

Termín rozpustnost je často v souvislosti s povrchové aktivními látkami používán v poněkud odlišném významu, než je obvyklý význam tohoto termínu. Mnoho detergentových povrchově aktivních látek je mísitelných s vodou v téměř všech poměrech, přičemž vzniká homogenní směs. Přesto ovšem některé látky, jako jsou například alkylethersulfáty, jsou označovány jako více rozpustné než ostatní, jako jsou například alkylbenzensulfonáty sodné. Rozpustnost je možno rozpoznat podle nízké hodnoty bodu zákalu aniontové povrchově aktivní látky nebo podle vysokého inverzního bodu zákalu neionogenní povrchové aktivní látky v relativné koncentrovaném roztoku, jako například v L^-roztoku o koncentraci 20 % hmotnostních, nebo podle vysoké rozpustnosti ve vodném elektrolytu.

Tuto posledně uváděnou rozpustnost je možno vyjádřit budto jako množství povrchové aktivní látky, které je možno přidat k danému roztoku elektrolytu aniž by došlo k zákalu nebo k fázovému rozdělení, nebo naopak jako množství elektrolytu, které je možno přidat k L-^-roztoku povrchově aktivní látky o dané koncentraci aniž by došlo k zákalu nebo k fázovému rozdělení. Pokud nebude v kontextu nutno použít jiného definování, potom se v popisu uvedeného vynálezu termínem rozpustnost v souvislosti s povrchově aktivní látkou míní množství povrchově aktivní látky, které je možno rozpustit v 5,5 %-níro roztoku uhličitanu draselného při teplotě 20 ’C před počínající tvorbou zákalu. Mezi ostatní kritéria týkající se rozpustné povrchově aktivní látky patří výše uváděná kritická micelární koncentrace, to znamená minimální koncentrace, při které povrchově aktivní látka tvoří micely a pod kterou se vyskytuje ve formě pravého roztoku, neboli nízká hodnota Kraftova bodu.

Dalším vhodným ukazatelem rozpustnosti pro účely uvedeného vynálezu je účinek malého přídavku elektrolytu na bod zákalu. Termín zvýšení bodu zákalu v uvedeném popisu znamená rozdíl mezi bodem zákalu vodného roztoku povrchově aktivní látky o koncentraci 20 % hmotnostních před přídavkem a po přídavku roztoku chloridu sodného o koncentraci 1,3 % hmotnostních, vztaženo na celkovou hmotnost.

Podle uvedeného vynálezu se dává přednost použití aktivních systémů, které mají zvýšení bodu zákalu méně než 60 “C, ve výhodném provedení podle uvedeného vynálezu méně než 50 ^eC, zejména méně než 40 °C, vhodné méně než 30 °C, zejména výhodné méně než 20 ^SC. zejména jsou podle uvedeného vynálezu preferovány systémy, u kterých je poměr zvýšení bodu zákalu k bodu zákalu ve °K (to znamená poměr zvýšení) menší než 0,22, ve výhodném provedení podle vynálezu menší než 0,18, ještě výhodněji menší než 0,11, jako například

0,004 až 0,04.

Podle uvedeného vynálezu je výhodné jestliže přinejmenším hlavní část povrchově aktivní látky používané podle tohoto vynálezu a nejlépe celý podíl této povrchově aktivní látky tvoří taková povrchově aktivní látka, která má rozpustnost v roztoku uhličitanu draselného o koncentraci

5,5 % přinejmenším 5 % hmotnostních, výhodně přinejmenším 8 %, zejména výhodně přinejmenším 10 %, nejlépe přinejmenším 15 %, jako například přinejmenším 20 %.

Tato více rozpustná povrchové aktivní látka podle uvedeného vynálezu ve formě 20 %-ního vodného L^-micelárního roztoku má pro účely tohoto vynálezu ve výhodném provedení bod zákalu nižší než 0 ^eC, zejména nižší než -2 ’C, nejvýhodnéji nižší než -5 ’C. Ve výhodném provedení podle uvedeného vynálezu tato relativně více rozpustná povrchové aktivní látka tvoří dobře definovanou M-fázi v binárních směsích s vodou.

Směs obsahující uvedenou povrchové aktivní látku ve výhodném provedení podle uvedeného vynálezu obsahuje přinejmenším 20 % hmotnostních přinejmenším jedné relativně rozpustné povrchové aktivní látky, zejména přinejmenším 20 % až 75 % hmotnostních, výhodněji 25 % až 50 % hmotnostních a nej výhodné ji 29 % až 40 % hmotnostních této látky, vztaženo na celkovou hmotnost povrchové aktivní látky. Podle uvedeného vynálezu bylo zjištěno, že je výhodné použít koncentrací uvedené relativně více rozpustné povrchové aktivní látky nad asi 8 % hmotnostních, vztaženo na celkovou hmotnost prostředku, zejména je výhodné provedení, při kterém je použito koncentrace této relativné více rozpustné látky větší než 10 % hmotnostních, nejvýhodněji větší než 12 % hmotnostních. Ve výhodném provedení podle uvedeného vynálezu představuje rozpustná povrchově aktivní látka aniontové povrchově aktivní látky, jako jsou například alkylethersulfáty, alkyletherkarboxyláty, triethanolaminová mýdla, draselné látky, amonné látky nebo organické amonné sloučeniny, jako jsou například ethanolaminalkylsulfáty, triethanolaminalkylbenzensulfonáty nebo sulfosukcináty. Tato povrchové aktivní látka muže kromě toho dále obsahovat nebo může alternativně obsahovat neionogenní povrchově aktivní činidla, jako jsou například alkoholethoxyláty s vysokou hodnotou HLB (jako je například cetylethoxylát s 20 ethoxyskupinami) nebo alkylpolyglykosidy. Kromě toho nebo alternativně může rozpustná povrchově aktivní látka obsahovat aminoxidy nebo amfoterní povrchově aktivní látky, jako jsou například imidazoliny, betainy, nebo kationtové povrchově aktivní látky, jako je například dimethylmono- nebo bis-hydroxyethylammoniumchlorid.

Ve výhodném provedení podle uvedeného vynálezu je rozpustnou povrchově aktivní látkou alkylethersulfát, což je ve výhodném provedení produkt získaný ethoxylováním přírodních mastných nebo syntetických alkoholů obsahujících 10 až 20 atomů uhlíku, jako například alkoholů obsahujících 12 až 14 atomů uhlíku, s 1 až 20 ethylenoxyskupinami, ve výhodném provedení se 2 až 10 ethylenoxyskupinami, jako například se 3 až 4 ethylenoxyskupinami, přičemž potom případně následuje stripování veškerého nezreagovaného alkoholu, a dále reakce takto získaného etnoxylovanéno produktu se sulfatačním činidlem a neutralizace takto získané alkylethersírové kyseliny bazickou látkou. Do výše uvedeného rozsahu rovněž náleží alkylglycerylsulfáty a blokově kopolymerizované alkylethoxy/propoxysulfáty nebo alkylethoxy/propoxysulfáty s nahodilým uspořádáním. Uvedeným kationtem je obvykle sodný kation, ovšem v alternativním provedení je možno rovněž použít draselného kationtu, lithného kationtu, vápenatého kationtu, horečnatého kationtu, amonného kationtu nebo alkylamonného kationtu, který obsahuje až 6 alifatických uhlíkových atomů, jako například monoethanolamonný kation, diethanolamonný kation a triethanolamonný kation. Amonné a ethanolamonné soli jsou všeobecně rozpustnější než sodné soli.

Tyto alkylbenzensulfonáty sodné je tedy možno použít podle uvedeného vynálezu jako méně rozpustné složky tvořící směs povrchově aktivních látek, přičemž tríethanolaminalkylbenzensulfonáty mohou tvořit rozpustnější složky této směsi povrchově aktivních látek. Navíc k tomuto alkylethersulfátu nebo místo tohoto alkylethersulfátu může rozpustnou složku tvořit například olefinsulfonát nebo parafinsulfonát obsahující 10 až 20 atomů uhlíku, například 12 až 18 atomů uhlíku, zejména 14 až 18 atomů uhlíku, nebo alkylsulfát amonný nebo alkylsulfát monoethanolamonný, diethanolamonný nebo triethanolamonný nebo triethanolaminalkylbenzensulfonát, které obsahují 10 až 20 atomů uhlíku, jako například 12 až 18 atomů uhlíku.

Povrchově aktivní látky mohou ve výhodném provedení podle vynálezu obsahovat alifatická mýdla obsahující 8 až 20 atomů uhlíku, jako například 10 až 18 atomů uhlíku. Toto mýdlo může být nasycené nebo nenasycené, s přímým nebo s rozvětveným řetězcem. Do skupiny těchto látek je možno ve výhodném provedení zařadit například dodekanoáty, myristáty, stearáty, oleáty, linoleáty, linolenáty a palmitáty a dále mastné kyseliny z loje a z kokosového ořechu a jejich soli rozpustné ve vodě. Kationtem u těchto mýdel může být kation sodný, nebo ve výhodném provedení kation draselný nebo směs kationtů sodíku a draslíku, nebo v alternativním provedení libovolný z dalších kationtů uvedených výše v souvislosti s ethersulfáty. V případě, kdy je kontrolování tvorby pěny při výrobě těchto prostředků podstatným faktorem, potom se ve výhodném provedení podle vynálezu používá přídavku takových mýdel, zejména ethanolaminových mýdel, přičemž zvláště výhodná jsou triethanolaminová mýdla, o kterých je známo, že mají dobré vlastnosti pokud se týče skladování za studená a pracích schopností, přičemž tato mýdla se používají jako část rozpustné složky.

Podle výhodného provedení prostředku podle vynálezu jsou uvedené mýdlo a/nebo karboxylová kyselina obsaženy v množství přinejmenším od 20 % hmotnostních výše, podle ještě výhodnějšího provedení v množství od 25 do 75 % hmotnostních, nejvýhodněji v množství v rozmezí od 25 do 50 % hmotnostních, jako například v rozmezí od 29 do 40 % hmotnostních, vztaženo na celkovou hmotnost povrchově aktivní látky.

V celkovém podílu uvedené povrchově aktivní látky může být zahrnuto i jiné aniontové povrchově aktivní činidlo, jako jsou například tauridy, 2-hydroxyethansulfonáty, ethersulfonáty nebo sulfonáty odvozené od alifatických esterů, jako jsou například alkylglycerylsulfonáty, sulfosukcináty nebo sulfosukcinamáty. Ve výhodném provedení podle uvedeného vynálezu jsou tyto další aniontové povrchově aktivní látky přítomny v celkovém podílu menším než 45 % hmotnostních, vztaženo na celkovou hmotnost povrchově aktivní látky, výhodněji v množství menším než 40 % hmotnostních a nejvýhodněji v množství menším než 30 % hmotnostních, jako například v množství menším než 20 % hmotnostních.

Uvedená povrchově aktivní látka ve výhodném provedení podle vynálezu obsahuje jednu nebo výhodně více povrchově aktivních činidel. Do skupiny těchto činidel je možno ve výhodném provedení zařadit ethoxylované alkoholy obsahující 8 až 20 atomů uhlíku, ve výhodném provedení 12 až 18 atomů uhlíku, které obsahují 2 až 20 ethylenoxyskupin, zejména

2,5 až 15 ethylenoxyskupin. Tímto uvedeným alkoholem může být mastný alkohol nebo syntetický alkohol, jako je alkohol s rozvětveným řetězcem. Ve výhodném provedení podle vynálezu má tato neionogenní složka hodnotu HLB v rozmezí od 6 do

16.5, zejména v rozmezí od 7 do 16, jako například od 8 do

15.5. Podle uvedeného vynálezu se zejména dává přednost směsím dvou nebo více neionogenních povrchově aktivních látek, které mají hmotnostní průměr hodnoty HLB ve výše uvedených rozmezích.

Do skupiny dalších ethoxylováných neionogenních povrchově aktivních látek, které mohou být obsaženy v celkovém podílu povrchově aktivní látky, je možno zařadit alkylfenolethoxyláty obsahující 6 až 16 atomů uhlíku, ethoxylované mastné kyseliny, ethoxylované aminy, ethoxylované alkanolamidy a ethoxylovaný alkylsorbitol a/nebo glycerylestery.

Mezi další neionogenní povrchově aktivní činidla, které mohou být obsaženy v celkovém podílu povrchově aktivní látky, patří aminoxidy, mastné alkanolamidy, jako je například kokosmonoethanolamid a kokosdiethanolamid, alkylpolyglykosidy a alkylaminoethylfruktosidy a glykosidy.

Celkový hmotnostní podíl neionogenní povrchově aktivní látky je ve výhodném provedení podle uvedeného vynálezu přinejmenším 2 % hmotnostní a obvykle menší než 40 %, výhodněji je tento hmotnostní podíl menší než 30 %, jako například 3 až 25 %, zejména je tento hmotnostní podíl v rozmezí od 5 % do 20 í, vztaženo na celkovou hmotnost povrchové aktivní látky.

Povrchově aktivní látka může případně obsahovat malé množství amfoterního nebo kationtového povrchově aktivního činidla, jako jsou například betainy, imidazoliny, amidoaminy, kvarterní amonná povrchově aktivní činidla a zejména kationtové kondicionéry používané pro úpravu tkanin, které mají dvě alkylové skupiny s dlouhým řetězcem, jako jsou například látky z loje.

Výhodné použitý povrchově aktivní systém podle uvedeného vynálezu v nepřítomnosti rozpuštěného povrchově aktivního-desolubilizačního činidla obvykle tvoří M-fázi, G-fázi, VI-fázi nebo tekutou hexagonální fázi, které vykazují strmý základní rentgenový difrakční nebo neutronový difrakční pík, jehož d-vzdálenost se pohybuje v rozmezí od 4 do 6 nm, obvykle společné s píky vyšších řádů odpovídajícími hodnotám Q, které činí 3^0,5 násobek a/nebo dvojnásobek Q-hodnoty tohoto základního píku a někdy (v případě krychlové fáze) 2θ'® násobek této Q-hodnoty základního píku.

Po přídavku dostatečného množství rozpuštěného povrchové aktivnibo-desolubilizačnxho činidla vznikne z výše uvedené M-fáze nebo tekuté hexagonální fáze obvykle v podstatě čirý roztok. Tento roztok může být tvořen micelami povrchově aktivní látky tyčinkovítého typu a/nebo mikrodispergovanou mezofá2Í, která obsahuje malé částečky

M-fáze, sférolitů a/nebo G-fáze, které jsou dispergované ve spojitém vodném prostředí. Takto vzniklá látka může představovat mobilní, případně newtonskou kapalinu.

V případě nepřítomnosti aditiva, které není povrchově aktivní látkou, je tato látka obvykle v podstatě čirá nebo slabě zakalená, přičemž nevykazuje žádný znatelný dvojlom. Tuto látku je možno snadno ředit vodou nebo dispergovat ve vodě, přičemž se netvoří žádné viditelné přechodné mezofáze. Tato čirá fáze obvykle vykazuje poněkud malý úhel v rentgenovém difrakčním diagramu současně s charakteristickým dostatečně širokým pikem v rozmezí 4 až 7 nm. Obvykle tato čirá fáze vykazuje při zředění malým množstvím vody malý vzrůst viskozity. Tento jev může být vyjádřením změny tvaru a/nebo zhuštění micel nebo dispergovaných mikročásteček mezofáze, což se projeví v tom, že jsou částečky orientovány více nahodile.

Obvykle má tato čirá fáze viskozitu pohybující se v rozmezí od 0,4 do 1,5 Pa.s, přičemž minimální viskozita této fáze je při koncentraci povrchově aktivní látky asi 35 až 40 % hmotnostních, vztaženo na celkovou hmotnost povrchově aktivní látky a vody.

V některých případech může hexagonální fáze tvořit mobilní kompozici G-fáze nebo sférolitickou fázi podle uvedeného vynálezu přímo po přídavku rozpuštěného povrchově aktivního-desolubilizačního činidla, aniž by se vytvářela přechodná L-^-fáze.

Tímto povrchově aktivním-desolubilizačním činidlem je ve výhodném provedení podle vynálezu povrchově aktivnídesolubilizační elektrolyt.

Ve výhodném provedení podle vynálezu je tento elektrolyt tvořen základními elektrolyty, jako jsou například uhličitan sodný a uhličitan draselný a/nebo křemičitan sodný nebo draselný. Tyto látky mají výhodu v tom, že v prací kapalině udržují alkalickou hodnotu pH a zároveň fungují jako upravovači látky. Všeobecné je možno uvést, že je výhodné jestliže přinejmenším hlavní podíl, a nejvýhodnéji celý podíl, elektrolytu je tvořen touto upravovači látkou nebo jiným funkčním elektrolytem.

Mezi elektrolyty, které mohou být přítomny, je možno zařadit takové upravovači látky jako jsou citronany, nitrilotriacetáty, difosforečnany a ethylendiamintetraacetáty, přičemž rovněž je možno použít i jiných dalších solí, jako jsou například chloridy, bromidy, mravenčany, acetáty a nitráty nebo pufry, jako jsou například boráty.

Z hlediska celkových nákladů je podle vynálezu tam, kde je to možné, dávána přednost použití sodných solí, přičemž obecně je potřebné přidávat do elektrolytu i určitý podíl draselných solí za účelem přípravy produktů o nižších hodnotách viskozit. Rovněž bylo úspěšně vyzkoušeno použití lithiových a cesných solí, ovšem je nepravděpodobné, že by tyto soli mohly být použity v prostředcích podle vynálezu v obchodním měřítku.

Rovněž je možno do kompozic podle vynálezu přidávat fosfáty a/nebo kondenzované fosfáty, jako jsou například difosforečnan draselný nebo tripolyfosforečnan sodný. Rovněž je možno použít fosfonátů, jako jsou například soli acetodifosfonové kyseliny nebo aminotris(methylenfosfonáty), ethylendiamintetrakisfmethylenfosfonáty) a diethylentriaminpentakis(roethylenfosfonáty).

Uvedené elektrolyty mohou být přítomny v koncentracích až do stavu nasycení, ovšem ve výhodném provedení podle uvedeného vynálezu koncentrace všech nefunkčních složek nepřekračuje koncentraci odpovídající stavu nasycení při teplotě 0 °C. Z tohoto důvodu by elektrolyt neměl ve výhodném provedení podle vynálezu obsahovat podstatný podíl, jako například více než 2 % hmotnostní, síranu sodného. Ve výhodném provedení je tento obsah síranu sodného nižší než 1 % hmotnostní. Celková koncentrace rozpuštěného elektrolytu je obvykle v rozmezí od 2 až 20 % hmotnostních, výhodněji v rozmezí od 4 do 18 % hmotnostních, jako například od 6 do 17 % hmotnostních, vztaženo na celkovou hmotnost prostředku. Zejména jsou podle uvedeného vynálezu výhodné produkty, které obsahují přinejmenším 2 % hmotnostní rozpuštěného upravovacího činidla, výhodněji přinejmenším 3 % hmotnostní, ještě výhodněji přinejmenším 5 % hmotnostních a nejvýhodněji přinejmenším 6 % hmotnostních, zejména přinejmenším 7 % hmotnostních, a někdy přinejmenším 8 % hmotnostních, jako například přinejmenším 9 % hmotnostních uvedeného rozpuštěného upravovacího činidla.

Tento pevný suspendační systém podle uvedeného vynálezu může mít například sférolitickou strukturu, to znamená v podstatě strukturu, která je popsána v evropském patentu EP 151884 (odpovídající patentu Spojených států amerických č. 4 793 943), ovšem podle vynálezu se jedná o strukturu, která je obvykle spojena spíše s druhým nebo následujícím vodivostním minimem než s prvním vodivostním minimem. V alternativním provedení může tento pevný suspendační systém obsahovat mobilní kompozici G-fáze. Tato struktura obvykle souvisí s prvním vodivostním minimem a/nebo s maximem d-vzdálenosti. Podle uvedeného vynálezu se zejména dává přednost takovým koncentracím elektrolytu, které se pohybují mezi koncentrací odpovídající vodivostnímu minimu po předchozím maximu d-vzdálenosti a koncentrací odpovídající bezprostředně následujícímu vodivostním minimu.

Tyto prostředky podle vynálezu je možno připravit v podstatě stejným způsobem jak je obecně uvedeno ve výše uvedených patentech, ovšem za použití povrchově aktivních látek a koncentrací těchto povrchově aktivních látek, které byly definovány výše, přičemž se provede případně úprava podle druhého a následujícího vodivostního sedla příslušného grafického znázornění, jak bylo uvedeno výše, a nikoliv podle prvního vodivostního sedla. V tomto případě se obvykle koncentrace upraví na hodnotu, která je menší než koncentrace odpovídající druhému vodivostnímu minimu. Pro účely uvedeného vynálezu zahrnuje uvedené sedlo příslušného grafického znázornění, jak bylo uvedeno shora, oblast tohoto diagramu mezi po sobé jdoucími maximy.

Jak již bylo výše uvedeno měří se vodivost kompozice podle vynálezu při současném postupném přidávání elektrolytu. V okamžiku, kdy se pozoruje tvorba zákalu, se připraví řada vzorků s rozdílnými koncentracemi elektrolytu, které spadají do uvedeného vodivostního sedla příslušného diagramu, jak bylo výše uvedeno, a které odpovídají kompozici G-fáze a/nebo sférolitické fázi a tyto vzorky se potom odstředují při 20 000 G za účelem určení optimální koncentrace z hlediska stability. Obecně je možno uvést, že výhodné jsou takové kompozice, které přibližně leží mezi prvním a druhým vodivostním minimem, to znamená, že odpovídají vodivostnímu maximu, které odděluje tato minima.

V obvyklém provedení tento suspendační systém představuje mobilní kompozici G-fáze, která má podstatně nižší viskozitu než běžné G-fáze a která je charakterizována rentgenovým difrakčním pikem o relativně široké d-vzdálenosti, to znamená například větší než 7 nm, obvykle

7,5 nm až 14 nm, zejména v rozmezí od 8 až 13 nm a výhodně v rozmezí od 8,5 do 12 nm. Tento systém je v nepřítomnosti suspendovaných pevných látek transparentní nebo skoro transparentní, na rozdíl od systémů, které se běžně používají v detergentových prostředcích.

V tomto suspendačním systému je možno suspendovat částečky pesticidních látek pro zemědělské nebo zahradnické aplikace, dále plnidla pro vrtné kapaliny používané na ropných polích, jako jsou například kalcit nebo barit, dále pigmenty nebo je možno v nich dispergovat barviva používaná v barvících lázních nebo jako tiskařské pasty nebo optické zjasňovače, běžně používané při přípravě detergentových prostředků.

Kompozice podle uvedeného vynálezu mohou rovněž nalézt uplatnění jako řezné kapaliny, maziva, hydraulické kapaliny nebo kapaliny používané pro přenos tepla, nebo je možno jich použít v jiných podobných funkčních kapalinách.

Jako příklad toaletových suspenzí, které byly úspěšně připraveny podle uvedeného vynálezu, je možno uvést šampóny, kapalná mýdla, krémy, pleťové vody, balzámy, masti, antiseptické prostředky a styptické prostředky obsahující suspenze exfoliantů, jako jsou například mastek, hlíny, polymerní zrnka, piliny, oxid křemičitý, rozdrcené ořechové skořápky a fosforečnan vápenatý, perletizující prostředky, jako je například slída nebo glycerol nebo ethylenglykolmonostearát nebo ethylenglykoldistearát, přírodní oleje, jako je například kokosový olej, olej pupalky dvouleté, olej z podzemnice olejně, olej z meruňkových jader, z broskvových jader, avokáda a jojoby, dále syntetické oleje, jako jsou například silikonové oleje, dále vitamíny, prostředky proti lupům, jako je například omadin zinečnatý (zinekpyrithion) a disulfid selenu, dále proteiny, změkčovadla, jako je například lanolín, isopropylmyristát, glycerylisostearát nebo propylenglykoldistearát, dále vosky a sluneční filtry, jako je například oxid titaníčitý nebo oxid zinečnatý. Suspendované oleje mohu být suspendovány přímo jako dispergované kapičky nebo mohou být zapouzdřeny v polymeru, jako je například želatina, přičemž se připraví suspendované tlakově uvolnitelné mikrokapsle. Suspendovat je rovněž možno porézní částice (tak zvané mikrohouby nebo mikropény) obsahující absorbované aktivní složky. Mezi dalšími aktivními látkami, které je možno suspendovat ve formulacích podle uvedeného vynálezu, je možno uvést insekticidní repelenty a farmaceutické prostředky pro místní aplikaci, jako jsou například přípravky pro léčení akné, fungicidní látky pro ošetřeni chodidel sportovců nebo trichofycie, dále antiseptika nebo antihistaminika. Rovněž je možno do těchto kompozicí přidávat pigmenty, jako jsou například oxidy železa.

Povrchové aktivní systém, který se výhodně používá pro toaletové prostředky, obsahuje ethersulfáty, etherkarboxyláty, alkylpolyglykosidy, amfoterni povrchově aktivní látky, jako jsou imidazoliny a betainy, aminoxidy, sulfosukcináty a mýdla. Tyto povrchově aktivní látky, které jsou považovány za výhodné z důvodu takových vlastností, jakými jsou mírnost účinku na kůži, pěnění a/nebo smáčecí schopnost, jsou obecně značně odlišné od povrchově aktivních systémů, které se používají v oboru pracích detergentových přípravků podle dosavadního stavu techniky, a které byly až dosud obvykle na bázi alkylbenzensulfonátů. Podle uvedeného vynálezu se dává přednost toaletovým prostředkům, které obsahují ethoxylovaný alkohol, zejména alkohol obsahující 10 až 20 atomů uhlíku, který obsahuje 1 až 4 moly ethylenoxyskupin a/nebo alkyl-2-hydroxyethansulfonát.

Podle uvedeného vynálezu je zejména výhodné, jestliže pevné suspendační systémy obsahují částečky pevného upravovačiho činidla, přičemž se připraví kompletně upravený kapalný detergent. Mezi výhodná upravovači činidla patří zeolit a tripolyfosforečnan sodný. Toto uvedené upravovači činidlo může být přítomno v koncentracích až do 40 % hmotnostních, vztaženo na hmotnost celého prostředku, jako například v koncentraci pohybující se v rozmezí od 15 do 30 % hmotnostních. Množství potřebného rozpuštěného elektrolytu (včetně podílu veškerého rozpuštěného upravovacího činidla) je obvykle v rozmezí od 8 do 20 % hmotnostních, vztaženo na celkovou hmotnost tohoto prostředku. Prostředky podle vynálezu mohou rovněž obsahovat inertní brusné prostředky používané pro přípravu brusných past.

Hodnota pH tohoto prostředku podle vynálezu se v případě toaletových prostředků může pohybovat v neutrální oblasti nebo je pod touto hranicí, to znamená asi v rozmezí od 5,0 do 7,5, ovšem v případě pracích prostředků je hodnota pH těchto produktů výhodně v alkalické oblasti, což se stanoví po zředění na koncentraci 1 % hmotnostní tohoto prostředku, jako například hodnota pH v rozmezí od 7 do 12, ještě výhodněji v rozmezí od 8 do 12 a nej výhodně ji v rozmezí od 9 do 11.

Prostředky podle uvedeného vynálezu mohou případně obsahovat malá množství hydrotropních látek, jako jsou například xylensulfonát sodný, toluensulfonát sodný nebo kumensulfonát sodný, které jsou použity například v koncentraci až 5 % hmotnostních, vztaženo na celkovou hmotnost prostředku podle vynálezu, ve výhodném provedení podle vynálezu maximálně 2 % hmotnostní, jako například v koncentraci v rozmezí od 0,1 do 1 % hmotnostního. Tyto hydrotropní látky jeví tendenci rozrušovat strukturu povrchově aktivní látky a z tohoto důvodu je důležité, aby nebyly používány v příliš vysokých nadměrných množstvích. Tyto látky se hlavně používají pro snižování viskozity tohoto prostředku, ovšem mnohdy mohou způsobovat nestabilitu prostředku.

Podle uvedeného vynálezu je výhodné, jestliže detergentový prostředek má vysoký celkový obsah povrchově aktivní látky a upravovacího činidla. Ve výhodném provedení podle vynálezu je tento celkový obsah větší než 30 % hmotnostních, podle ještě výhodnějšího provedení v rozmezí od 40 do 80 % hmotnostních, jako například v rozmezí od 45 do 75 % hmotnostních, a nejvýhodněji větší než 50 % hmotnostních.

Pevný suspendační detergentový prostředek podle uvedeného vynálezu může obsahovat běžná detergentové aditiva, jako jsou například činidla proti zpětnému oddělování (obvykle je touto látkou sodná sůl karboxymethylcelulózy nebo polymery, jako jsou například polyakryláty), dále optické zjasňovače, maskovací činidla, protipěnící přísady, enzymy, enzymové stabilizátory, konzervační přísady, barviva, zabarvovací přísady, parfémovací přísady, kondicionéry používané pro úpravu tkanin, jako jsou například kationtová změkčovadla používaná pro úpravu tkanin nebo bentonit, dále látky tvořící zákal (kalící látky) a chemicky kompatibilní bělící činidla. Podle uvedeného vynálezu bylo zjištěno, že peroxygenová bělící činidla, zejména bělící činidla, která byla chráněna například zapouzdřením, jsou mnohem stabilnější vůči rozkladu v prostředcích podle uvedeného vynálezu než v běžných kapalných detergentových prostředcích podle dosavadního stavu techniky. Všeobecně je možno uvést, že v prostředku podle vynálezu je možno suspendovat všechna běžná známá detergentové aditiva, která jsou dispergovatelná v detergentových prostředcích ve formě částeček pevných látek nebo jako kapičky kapalin, v množství ležícím nad rozpustností uvedených aditiv v těchto detergentových prostředcích, a která chemicky nereagují se složkami tohoto prostředku.

Tyto prostředky podle vynálezu mohou rovněž obsahovat rozpouštědla. Ovšem stejně jako v případě hydrotropních látek mají tato rozpouštědla sklon rozrušovat strukturu povrchově aktivní látky. Kromě toho je nutno uvést, že stejně tak jako bylo uvedeno v případě hydrotropních látek, znamená přídavek těchto látek prodražování prostředku aniž by bylo dosaženo podstatného zlepšení pracích schopností. Kromě toho je nutno dále uvést, že tato rozpouštědla jsou nežádoucí z hlediska ochrany životního prostředí a prací prostředek podle uvedeného vynálezu je zejména cenný tím, že neobsahuje rozpouštědla. Podle uvedeného vynálezu je tedy výhodné, jestliže tyto prostředky obsahují rozpouštědlo v koncentraci menší než 6 % hmotnostních, výhodněji menší než 5 % hmotnostních, nejvýhodněji v koncentraci menší než % hmotnostní, zejména v koncentraci menší než 2 % hmotnostní, vhodněji v koncentraci menší než 1 % hmotnostní, jako je například koncentrace menší než 0,5 % hmotnostního, vztaženo na celkovou hmotnost prostředku podle vynálezu, přičemž tímto rozpouštědlem jsou například alkoholy nebo glykoly mísitelné ve vodě. Ovšem přednost je podle vynálezu dávána prostředkům, které v podstatě neobsahují rozpouštědlo, i když v případě toaletových prostředků jsou malá množství glycerolu nebo propylenglykolu vhodná.

Detergentové prostředky nebo suspendační média podle uvedeného vynálezu se připraví tak, že se povrchově aktivní látka kombinuje s vodou, přičemž koncentrace této povrchové aktivní látky ve vodě je taková, že vznikne tekutá hexagonální fáze, Vl-fáze nebo M-fáze, a k této fázi se potom přidá dostatečné množství elektrolytu k převedení této hexagonální nebo krychlové fáze do suspendačního média.

Ovšem podle vynálezu se dává přednost postupu, při kterém se předejde tvorbě obvykle viskóznějších směsí povrchově aktivní látky ve vodě přidáním elektrolytu k ethersulfátu nebo jinému rozpustnému povrchově aktivnímu činidlu před smícháním této látky s jinými méné rozpustnými povrchově aktivními látkami.

V některých případech může být výhodné připravit prostředek podle uvedeného vynálezu přidáním vodného roztoku elektrolytu vhodného složení ke G-fázi povrchově aktivní směsi.

Příklady provedení vynálezu

Kapalný prací detergentový prostředek podle uvedeného vynálezu bude v dalším ilustrován s pomocí konkrétních příkladů provedení, přičemž tyto příklady maj í pouze ilustrační charakter a nijak neomezují rozsah tohoto vynálezu. Všechna procenta a podíly, pokud nebude výslovně uvedeno jinak, jsou procenta a podíly hmotnostní, vztažená na celkovou hmotnost prostředku.

V následujících tabulkách a příkladech jsou používány některé zkratky, které mají význam uvedený v následující tabulce I.

TABULKA I

LABS - lineární alkylbenzensulfonát sodný obsahující 10 až 14 atomů uhlíku;

KSN - alkylethylenoxysulfát sodný s třemi moly ethylenoxy- skupin obsahující 12 až 18 atomů uhlíku (průměrná molekulová hmotnost 440);

KB2 - přírodní alkoholethoxylát s 2 moly ethylenoxyskupin obsahující l až 14 atomů uhlíku;

ESB - sodná sůl alkylethoxysulfátu s 2 moly ethylenoxyskupin obsahující 12 až 14 atomů uhlíku (průměrná molekulová hmotnost 384);

TEA - triethanolamin;

APG - alkylpolyglykosid obsahující 12 až 14 atomů uhlíku s průměrným stupněm polymerace 1,3;

CAPB - alkylamidopropylbetain obsahující 12 až 14 atomů uhlíku;

DSLES - laurylethoxysulfosukcinát dvojsodný;

TiO₂ - jemně rozmělněný oxid titaničitý dodávaný v dispergované formě o koncentraci 50 % hmotnostních (na celkovou hmotnost) pod chráněnou známkou Tioveil AQ;

ZnPy - zinekpyrithion (dodávaný ve formě vodné disperze o koncentraci 48 %);

CBS/X - chráněné označení optického zjasňovacího prostředku prodávaného pod chráněnou známkou TINOPAL CBX/X;

SXS - xylensulfonát sodný, 93 % aktivní látky;

91-2.5 - alkohol obsahující 9 až 11 atomů uhlíku s průměrně

2,5 moly ethylenoxidu;

91-12 - alkohol obsahující 9 až 11 atomů uhlíku s průměrně dvanácti moly ethylenoxidu;

TABULKA I (pokračování)

PKFA - mastná kyselina z jader palmy;

ESC 3 - 3 moly ethersulfátu obsahujícího 12 až 14 atomů uhlíku;

BB - alkyldimethylbetain obsahující 12 až 14 atomů uhlíku;

LX - laurylsulfát sodný obsahující 12 až 14 atomů uhlíku;

S132 - silikonová protipénící přísada prodávaná pod chráněnou obchodní známkou WACKER S132;

KC3 - 3 moly alkoholethoxylátu, který obsahuje 12 až 18 atomů uhlíku;

Briquest 543 - sodná sůl diethylentriaminpentakis(methylenfosfonátu). BRIQUEST je chráněná známka.

Proxel GXL - ochranné označení konzervační přísady prodávané pod chráněnou známkou PROXEL GXL.

Příklady 1-5

Podle těchto příkladů byly připraveny prostředky, jejichž charakteristika je uvedena v následující tabulce II. Takto připravené produkty byly ve formě stabilních homogenních opakních mobilních sférolitických prostředků. Do jednoho vzorku připravovaného podle příkladu 1 byl přimíchán zeolit v množství 20 % hmotnostních jako detergentové upravovači činidlo. Takto získaná výsledná kompozice byla stálá při skladování při teplotě okolí po dobu tří měsíců.

Každá z kompozicí podle příkladů 1 až 4 byla zředěna pomalým přidáváním ekvivalentního objemu vody za současného promíchávání této směsi. Tyto kompozice se snadno ředily aniž by byla pozorována tvorba gelu, přičemž byly získány čiré vodné roztoky. Kompozice podle příkladu 5 byla stabilní opakní suspenze, která nesedimentovala po 3 měsících při laboratorní okolní teplotě.

TABULKA II

Příklad č.	1	2	3
LABS	3,0	3,0	3,02
^C9”^C11 alKyl^sulfát	3,0	3,0	3,02
KSN	14,3	14,42	14,52
91-12	1,2	1,2	1,21
91-2.5	3,0	3,0	3,02
PKFA	3,0	3,0	3,02
SXS	0,6	—_	0,61
TEA	1,8	—	1,82
CBX/X	0,1	0,1	0,1
parfém	0,5	0,5	0,5
barvivo	0,01	0,01	0,01
uhličitan draselný	10,6	9,82	7,67
hydrogenuh1ičitan
draselný	—-	—	5,56
formalín	0,075	0,08	0,08
zeolit	—	—	—
chlorid sodný	—	—	—
voda	doplněk na	požadovaný	objem
viskozita* (Pa.s)	0,64	1,12	0,96
pH (0,2 % hmot./waq.)	10,00	9,76	9,5

* měřeno na přístroji Brookfield RVT (vřeteno 4) při nastavené rychlosti 100.

TABULKA II (pokračování)

Příklad č.	4	5
LABS	3,02	2,5
Cg-C-L! alkylsulfát	3,02	2,5
KSN	14,54	10,9
91-12	1,21	0,85
91-2.5	3,02	2,5
PKFA	3,02	2,5
SXS	—	0,5
TEA	—	1,3
CBX/X	0,1	0,2
parfém	0,2	0,5
barvivo	0,01	—
uhličitan draselný	7,66	9,0
hydrogenuhlič itan
draselný	5,55	—
formalín	0,08	0,075
zeolit	—	20,00
chlorid sodný	—	1,0
voda	doplněk na požadovaný	objem
viskozita* (Pa.s)	0,88	1,0
pH (0,2 % hmot./waq.)	9,6	10,8

* měřeno na přístroji Brookfield RVT (vřeteno 4) při nastavení rychlosti 100.

Příklad 6

Podle tohoto příkladu byla připravena povrchově aktivní směs z následujících složek :

díl triethanolaminu,

1,27 dílu alkoholethoxylátu obsahujícího 12 až 18 atomů uhlíku a 3 moly ethylenoxyskupin,

1,36 dílu lineárního alkylbenzensulfonátu sodného obsahujícího 10 až 14 atomů uhlíku,

2,04 dílu mastné kyseliny z jader palmy,

2,17 dílu alkylethylenoxysulfátu sodného obsahujícího 12 až 18 atomů uhlíku a 3 moly ethylenoxyskupin.

Celková koncentrace aktivní složky byla 30,3 % hmotnostních v deionizované vodě. Potom byl k této směsi přidán monohydrát citronanu draselného (poměr povrchově aktivní látky k vodě byl udržován konstantní), čímž byla získána řada vzorků s koncentrací elektrolytu od nuly do 26 % hmotnostních. U těchto vzorků byla měřena vodivost a viskozita, přičemž získané výsledky jsou uvedeny v následující tabulce III. Rovněž byly zjišťovány hodnoty rentgenové analýzy na vybrané sadě vzorků z této skupiny, přičemž v této tabulce jsou uvedeny hodnoty d-vzdálenosti a rentgenového difrakčního píku (v nm).

TABULKA III

Monohydrát citronanu draselného (%)	Vodivost (mS.cm^-1)	Viskozita (Brookfield RVT, vřeteno 4, rychlost 100) (Pa. s)	d-vzdálenost (nm)
0	9,2	2,34	7,4
2	7,2	2,68	8,0
4	2,8	2,16	9,9
6	2,4	2,68	10,1
8	2,8	2,24	10,4
10	3,6	1,2	10,8
12	3,7	1,0	11,0
14	4,2	1,1	11,0
16	4,2	1,44	11,5
18	4,3	2,24	10,0
20	2,8	2,20	6,9
21	6,2	1,64	6,0
22	10,5	0,52	5,7
24	22	0,32	5,1
26	26	0,32	4,8

Elektrická vodivost tohoto roztoku klesala na minimum současně se vzrůstající koncentrací elektrolytu, přičemž minimum odpovídalo přibližně prvnímu stabilnímu vzorku. Rentgenový obrazec naznačoval na atypickou lamelární fázi v souvislosti s velkou hodnotou d-vzdálenosti. Tento názor byl potvrzen zkoumáním pod elektronovým mikroskopem a pod optickým mikroskopem. Získaný produkt byl transparentní a podobal se vzhledem G-fázi, ovšem byl podstatné mobilnější než běžná G-fáze. Po přídavku většího množství elektrolytu vodivost vzrostla na maximální hodnotu a potom klesla, přičemž maximální hodnota odpovídala přibližně maximální hodnotě d-vzdálenosti. Současně s tím se tato kompozice zakalila. Tato zakalená kompozice byla zcela zřetelně sférolitická při pozorování jak elektronovým mikroskopem tak optickým mikroskopem. Další přídavek elektrolytu způsobil pokles vodivosti na druhé minimum, přičemž zakalená kompozice byla nestabilní a rozdělila se na dvě vrstvy.

Příklad 7

Podle tohoto příkladu byla připravena vodná kompozice, která měla následující složení :

KSN 10,4 PKFA 13,8 TEA 6,8 LABS 10,4 dihydrát citronanu sodného 10,4 uhličitan draselný 4,0

Takto získaná kompozice představovala stabilní mobilní transparentní lamelární kapalný krystalový detergentový prostředek. Tento prostředek měl dobré prací vlastnosti a byl snadno ředitelný aniž by docházelo ke tvorbě gelu. Do tohoto prostředku bylo možno suspendovat zeolit jako i upravovači činidlo. Tento vzorek byl promíchán s 20 % hmotnostními zeolitu a tímto způsobem byl připraven stabilní * tekutý krém, který neprojevoval žádné známky separování fází během tří měsíců skladování při teplotě okolí.

Vzorky podle příkladů 8 až 11 byly připraveny promícháním uvedených složek, jejichž množství je uvedeno v % hmotnostních, vztaženo na celkovou hmotnost, s doplněním vody v jednotlivých případech na požadovaný objem, přičemž hodnota pH byla upravena na 6,5 - 7,0 za pomoci kyseliny citrónové. V každém jednotlivém případě byl potom přidán parfém.

Příklad 8

Podle následující tohoto příkladu byl složení :

připraven šampón, který měl

APG

KB 2

ZnPy citronan draselný %

% % pevného podílu 9 %.

Takto získaný produkt představoval stabilní tekutou suspenzi, která měla viskozitu 0,87 Pa.s (měřeno na viskozimetru Brookfield RVT, vřeteno 4, rychlost 100 otáček za minutu). Postupným přidáváním citronanu draselného k tomuto vodnému roztoku povrchově aktivních látek (10 % APG a 10 % KB2) ve formě malých přídavků 1 % byla zjištěna dvě vodivostní minima, přičemž první odpovídalo 6 % a druhé se vyskytlo nad 10 %. Toto druhé minimum bylo spojeno s tvorbou zakalené sférolitické kompozice. Skutečná koncentrace citronanu byla vybrána jako hodnota ležící mezi těmito dvěma minimy a odpovídala přibližné píku při 9 %.

Příklad 9

Podle tohoto příkladu byla připravena čistící pleťová kompozice, která měla následující složení :

ESB 7,5% KB2 7,5% polymerní zrnka 10,0 % citronan draselný 5,0 %

Takto získaný produkt představoval stabilní tekutou suspenzi, jejíž viskozita byla 1,46 Pa.s (měřeno na viskozimetru Brookfield RVT, vřeteno 4, rychlost 100 otáček za minutu).

Při přidáváni citronanu draselného v malých přídavcích odpovídajících 10 % k tomuto vodnému roztoku povrchově aktivních látek (7,5 % ESB a 7,5 % KB2) byla zaznamenána dvě vodivostní minima při 4 % a 6 % hmotnostních.

Příklad 10

Podle tohoto příkladu byl připraven základní materiál pro šampón, který měl následující složení :

ESB

KB 2 olej z kokosu citronan draselný

7,5 % 7,5 % 5,0 %

5,0 %.

Tento produkt představoval stabilní tekutou suspenzi, která měla viskozitu 1,62 Pa.s (měřeno na viskozimetru Brookfield RVT, vřeteno 4, rychlost 100 otáček za minutu).

Příklad 11

Podle tohoto příkladu byla připravena kompozice pro sluneční filtr, která měla následující složení :

DSLES 8,0 %

KB2 12,0 *

TÍ0₂ 10,0 % citronan draselný 6,0 %.

Takto získaný produkt představoval stabilní tekutou suspenzi, která měla viskozitu 1,14 Pa.s (měřeno na viskozimetru Brookfield, vřeteno 4, rychlost 100 otáček za minutu).

jestliže byl citronan draselný přidáván k vodnému roztoku povrchově aktivních činidel (8 % DSLES a 12 % KB2) po malých přídavcích odpovídajících 1 %, potom vodivost vzrůstala až do maxima při asi 1 %, potom klesla na minimum v oblasti asi 2 %, potom stoupla na druhé maximum okolo asi 5 % a potom opět klesla na druhé minimum odpovídající koncentraci mezi 6 a 7 %. Kompozice, které obsahovaly 2 %, 3%, 4%, 5%a6% hmotnostních citronanu byly stabilní a homogenní. Kompozice v oblasti mezi 2 % a 5 % představovaly transparentní kompozice G-fáze. Kompozice podle tohoto příkladu představovala opakní hutný sférolitický systém ležící mezi druhým vodivostním maximem a druhým vodivostním minimem, přičemž tato kompozice vykazovala silný rentgenový difrakční pík při 12,5 nm. Tento pík by poblíž maxima d-vzdálenosti.

Příklad 12

Podle tohoto příkladu byla připravena obličejová voda

o následujícím složení :
ESB	6,5
KB2	6,5
avokádový olej	2,0
citronan draselný	5,0

Tento produkt představoval stabilní tekutou suspenzi, jejíž viskozita byla 0,61 Pa.s (měřeno na viskozimetru Brookfield RVT, vřeteno 4, rychlost 100 otáček za minutu).

Příklady 13 až 16

Podle těchto příkladů byly připraveny formulace, jejichž složení a charakteristiky jsou uvedeny v následující tabulce IV.

TABULKA IV

Příklad č.		13	14
acetát vápenatý		0,1	0,15
CBS/X		0,15	0,1
ESC 3		5,1	6,0
zeolit		28,0	25,0
S132		0,2	0,2
triethanolamin		2,35	—
uhličitan draselný		—	1,0
uhličitan sodný		1,0	—
PKFA		2,65	—
BB		0,6	—
KC3		4,0	3,25
monohydrát citronanu draselného	10,25	—
LX		—	2,0
Briquest 543		—	2,0
dihydrát citronanu	sodného	—	10,0
SXS		—	—
KSN		—	—
LABS		—	6,6
Proxel GXL		0,05	0,05
parfém		0,45	0,45
proteázový enzym		0,4	0,4
amylázový enzym		0,2	0,2
voda	doplněk do	požadovaného	objemu
viskozita při 20 ’C	, 21S'¹ (Pa.s)	1,300	1,520
vodivost při 20 ’C	(mS.cm”¹)	8,6	7,0

TABULKA IV (pokračování)

Příklad č.		15	16
acetát vápenatý		0,1	0,1
CBS/X		0,15	0,15
ESC 3		—	5,1
zeolit		25,0	21,5
S132		0,2	0,2
triethanolamin		2,2	2,3
uhličitan draselný		4,0	2,0
uhličitan sodný		—	—
PKFA		4,5	4,8
BB		—	—
KC3		4,0	3,0
monohydrát citronanu draselného	—	13,75
LX		—	—
Briquest 543		0,7	0,75
dihydrát citronanu	sodného	11,0	—
SXS		0,5	—
KSN		4,8	—
LABS		3,0	3,2
Proxel GXL		0,05	0,05
parfém		0,5	0,45
proteázový enzym		0,4	0,4
amylázový enzym		—	—
voda	doplněk do	požadovaného	objemu
viskozita při 20 °C	, 21S~¹ (Pa.s)	1,480	1,340
vodivost při 20 *C	(mS.cm^-1)	6,2	10,2

Podle těchto příkladů byly připraveny formulace uvedeného složení. Získané produkty byly ve formě stabilních homogenních opakních prostředků, jejichž struktura povrchové » aktivní látky odpovídala oblasti mezi dvěma vodivostními minimy, jak již bylo výše uvedeno.

.'ÍŇ ίϊ

Claims

NÁROKY

PATENTOVÉ

1. Tekutý prostředek, ve kterém je možno suspendovat pevné látky, vyznačující se tím, že obsahuje smés vody a povrchově aktivní látky, která by v nepřítomnosti povrchově aktivního-desolubilizačního činidla tvořila netekutou kapalnou krystalovou fázi, a dostatečné množství rozpuštěného povrchově aktivního-desolubilizačního činidla ve formě stabilní sférolitické kompozice.
2. Tekutý prostředek, vyznačující se tím, že obsahuje směs vody a povrchově aktivní látky, která by v nepřítomnosti rozpuštěného povrchově aktivníhodesolubilizačního činidla tvořila (I) hexagonální nebo (II) krychlovou fázi, dále dostatečného množství rozpuštěného povrchově aktivního-desolubilizačního činidla k přípravě stabilní homogenní kompozice G-fáze, a dispergovanou fázi stabilně suspendovanou v této kompozici.
3. Tekutý prostředek, vyznačující se tím, že obsahuje směs vody a povrchově aktivní látky, přičemž uvedená povrchově aktivní látka je přítomna v koncentraci, při které vykazuje grafickou závislost elektrické vodivosti na koncentraci rozpuštěného povrchově aktivníhodesolubilizačního činidla v této vodě s přinejmenším dvěma vodivostními minimy, kde první minimum je charakterizované tvorbou kompozice G-fáze a následující minimum odpovídá vyšším koncentracím povrchové aktivního-desolubilizačního činidla v porovnání s uvedeným prvním minimem, přičemž je charakterizováno tvorbou zakalené sférolitické fáze, a dále podíl rozpuštěného povrchově aktivního-desolubilizačního činidla, který je větší než podíl odpovídající uvedenému prvnímu minimu, ale menší než podíl odpovídající následujícímu minimu, a dostačující k tvorbě stabilní tekuté ^r kompozice, ve které je možno suspendovat pevné látky.
4. Kapalný prací detergentový prostředek, vyznačující se tím, že obsahuje vodu, přinejmenším 30 % hmotnostních povrchově aktivní látky, vztaženo na celkovou hmotnost uvedeného detergentového prostředku, přičemž tato povrchové aktivní látka rozpuštěna v 5,5 %-ním vodného roztoku uhličitanu draselného tvoří čirou opticky izotropní kapalnou fázi až do koncentrace přinejmenším 5 % hmotnostních, a dále dostatečný podíl rozpuštěného povrchově aktivníhodesolubilizačního činidla, ve formě stabilní sférolitické kompozice.
5. Tekutý prostředek, vyznačující se tím, že obsahuje (I) směs vody a povrchově aktivní látky, která po přídavku rozpuštěného povrchové aktivního-desolubilizačního činidla vytvoří G-fázi a/nebo sférolitickou kompozici souvisící se základním rentgenovým difrakčním pikem, který odpovídá d-vzdálenosti ležící mezi 4 a 15 nm, přičemž tato d-vzdálenost se zvětšuje až do maxima se zvyšující se koncentrací povrchově aktivního-desolubilizačního činidla a potom klesá, a tato směs má elektrickou vodivost, která prochází přinejmenším dvěma vodivostními minimy se zvyšující se koncentrací povrchové aktivního-desolubilizačního činidla, kde přinejmenším jedno z těchto vodivostních minim se objevuje při koncentraci nižší než je koncentrace odpovídající uvedenému maximu d-vzdálenosti a přinejmenším jedno vodivostní minimum se objevuje při koncentraci větší než je uvedené maximum d-vzdálenosti, a (II) rozpuštěné povrchově aktivní-desolubilizační činidlo v koncentraci odpovídající vodivostnímu sedlu zahrnujícímu vodivostní minimum bezprostředně předcházející uvedenému maximu d-vzdálenosti.
6. Tekutý prostředek podle nároku 5, vyznačuj ící se tím, že uvedené povrchově aktivní-desolubilizační činidlo je přítomno v koncentraci větší než odpovídá vodivostnímu minimu bezprostředně před uvedeným maximem d-vzdálenosti a menší než odpovídá bezprostředně následujícímu vodivostnímu minimu.
7. Tekutý prostředek, vyznačující se tím, že obsahuje {I) směs vody a povrchově aktivní látky schopné po přídavku rozpuštěného povrchově aktivního-desolubilizačního činidla vytvořit kompozici G-fáze, která má přinejmenším jeden rentgenový difrakční pík s d-vzdáleností v rozmezí od 4 do 15 nm, přičemž hodnota uvedené d-vzdálenosti vzrůstá se zvyšující se koncentrací rozpuštěného povrchově aktivního-desolubilizačního činidla až do maxima d-vzdálenosti a potom klesá, a uvedená směs má elektrickou vodivost, která po přídavku rozpuštěného povrchově aktivního-desolubilizačního činidla prochází minimální hodnotou a toto minimum se nachází mezi dvěma vodivostními maximy, které definují vodivostní sedlo pro koncentrační rozmezí zahrnující koncentrace odpovídající uvedenému maximu d-vzdálenosti, a (II) rozpuštěné povrchově aktivní-desolubilizační činidlo o koncentraci spadající do uvedeného rozmezí a dostatečné k vytvoření stabilního homogenního prostředku.

- 67
8. Tekutý prostředek, vyznačující se tím, že obsahuje (I) směs vody a povrchově aktivní látky schopné po přídavku rozpuštěného povrchové aktivního-desolubilizačního činidla * vytvořit kompozici G-fáze, která má přinejmenším jeden rentgenový dífrakční pík odpovídající d-vzdálenosti ^T v rozmezí od 4 do 15 nm, přičemž uvedená d-vzdálenost vzrůstá se zvyšující se koncentrací rozpuštěného povrchově aktivního-desolubilizačního činidla až do maxima d-vzdálenosti a potom klesá, a uvedená směs má elektrickou vodivost, která po přídavku rozpuštěného povrchově aktivního-desolubilizačního činidla prochází vodivostním minimem při koncentraci větší než je koncentrace odpovídáj ící uvedenému maximu d-vzdálenosti, a (II) rozpuštěné povrchové aktivní-desolubilizační činidlo o koncentraci větší, než je koncentrace odpovídající uvedenému maximu d-vzdálenosti, ale menší než je koncentrace odpovídající uvedenému vodivostnímu minimu.
9. Tekutý prostředek podle některého z nároků 5 až 8, vyznačující se tím, že uvedená směs vody a povrchově aktivní látky by byla schopná vytvořit hexagonální fázi v nepřítomnosti povrchově aktivního-desolubilizačního činidla.
10. Strukturovaná povrchově aktivní prostředek, ve kterém je možno suspendovat pevné látky, vyznačující se tím, že obsahuje vodu, povrchově aktivní látku o koncentraci, při které by v nepřítomnosti rozpuštěného povrchově aktivního-desolubilizačního činidla tato povrchově aktivní látka tvořila hexagonální nebo krychlovou mezofázi, a rozpuštěné povrchově aktivní-desolubilizační činidlo v koncentraci odpovídající sedlu v diagramu vodivosti proti koncentraci rozpuštěného povrchově aktivního68 desolubilizačního činidla v uvedené směsi vody a povrchově aktivní látky, přičemž toto sedlo zahrnuje koncentraci odpovídající maximální hodnotě v grafickém znázornění d-vzdálenosti základního lamelárního rentgenového * difrakčního nebo neutronového difrakčního píku v rozmezí od 4 do 13 nm proti koncentraci rozpuštěného povrchové aktivního-desolubilizačního činidla v uvedené směsi vody a povrchově aktivní látky, a tato koncentrace povrchově aktivního-desolubilizačního činidla je dostatečná k vytvoření kompozice G-fáze.
11. Strukturovaný povrchově aktivní prostředek, ve kterém je možno suspendovat pevné látky, vyznačující se tím, že obsahuje vodu, povrchově aktivní činidlo v koncentraci, při které by v nepřítomnosti povrchově aktivníhodesolubilizačního činidla tato povrchově aktivní látka tvořila hexagonální nebo krychlovou mezofázi, a rozpuštěné povrchově aktivní-desolubilizační činidlo v koncentraci větší, než je koncentrace odpovídající maximální hodnotě v grafickém znázornění d-vzdálenosti základního lamelárního rentgenového difrakčního nebo neutronového difrakčního píku v rozmezí od 4 do 13 nm proti koncentraci rozpuštěného povrchové aktivního-desolubilizačního činidla v uvedené směsi vody a povrchově aktivního činidla, a dostačující k vytvoření stabilní, sférolitické kompozice.
12. Tekutý prostředek, vyznačující se tím, že obsahuje (I) stabilní transparentní suspendační médium obsahující vodu, povrchově aktivní látku a rozpuštěný povrchově aktivní-desolubilizační prostředek vykazující rentgenový difrakční pík, který odpovídá d-vzdálenosti v rozmezí od 7 do 15 nm, a (II) dispergovanou fázi stabilně suspendovanou v uvedeném médiu.
13. Prostředek podle některého z předchozích nároků, vyznačující se tím, že uvedeným rozpuštěným povrchově aktivním-desolubilizačním činidlem je povrchově aktivní» desolubilizační elektrolyt.

r
14. Prostředek podle některého z nároků 1 až 13, vyznačující se tím, že uvedená povrchově aktivní látka sestává přinejmenším z jedné relativné rozpustnější povrchové aktivní látky a přinejmenším jedné relativně nerozpustné povrchově aktivní látky.
15. Prostředek podle nároku 14, vyznačující se tím, že uvedená relativně rozpustná povrchově aktivní látka má bod zákalu pod 0 ’C při koncentraci 20 % hmotnostních ve vodě.
16. Prostředek podle nároku 15, vyznačující se tím, že uvedená relativně rozpustná povrchově aktivní látka má bod zákalu pod -5 ’C při koncentraci 20 % hmotnostních ve vodě.
17. Prostředek podle některého z předchozích nároků, vyznačující se tím, že uvedená relativné rozpustná povrchově aktivní látka obsahuje alkylethersulfonát nebo alkyletherkarboxylát.
18. Prostředek podle některého z nároků 14 až 17, vyznačující se tím, že uvedená relativně rozpustná povrchově aktivní látka je rozpustná v rozsahu přinejmenším 15 % hmotnostních v 5,5 %-ním roztoku uhličitanu draselného.
19. Prostředek podle některého z nároků 14 až 18, vyznačující se tím, Že uvedená relativné nerozpustná povrchově aktivní látka má bod zákalu nad 0 ’C při koncentraci 20 % hmotnostních ve vodě.
20. Prostředek podle některého z nároků 14 až 19, vyznačující se tím, že uvedená relativně nerozpustná povrchově aktivní látka obsahuje alkylbenzensulfonát sodný a/nebo sodné mýdlo. *
21. Prostředek podle některého z nároků 14 až 20, D vyznačující ee tím, že uvedená relativné rozpustná povrchově aktivní látka tvoří 20 % až 75 % hmotnostních celkové hmotnosti povrchově aktivní látky.
22. Prostředek podle nároku 21, vyznačující se tím, že uvedená relativně rozpustná povrchově aktivní látka tvoří více než 29 % hmotnostních celkové hmotnosti povrchově aktivní látky.
23. Prostředek podle některého z předchozích nároků, vyznačující se tím, že uvedené povrchově aktivnídesolubilizační činidlo je v podstatě tvořeno přinejmenším jedním uhličitanem alkalického kovu.
24. Kapalný detergentový prostředek, vyznačující se tím, že obsahuje vodu, 10 % až 15 % hmotnostních alkylethersulfátu sodného, 4 až 10 % hmotnostních povrchově aktivních látek vybraných ze skupiny zahrnující alkylbenzensulfonát sodný a alkylsulfát sodný, dále 0 až % hmotnostních mýdla, 0 až 3 % hmotnostní ethoxylovaného neionogenního povrchově aktivního činidla a 8,5 až 12 % hmotnostních uhličitanu sodného a/nebo draselného, v množství dostatečném k vytvoření stabilní sférolitické směsi.
25. Prostředek podle některého z předchozích nároků, vyznačující se tím, že obsahuje suspendovanou pevnou látku nebo kapalné částice.
26. Brusná pasta podle nároku 25,vyznačující se tím, že uvedené pevné částečky obsahují inertní brusný materiál.

Λ
27. Pesticidní prostředek podle nároku 25, vyznačující se tím, že uvedené pevné částečky obsahují pesticidní látku f nerozpustnou ve vodě nebo omezeně rozpustnou ve vodě.
28. Vrtací kapalina podle nároku 25, vyznačující se tím, že uvedené pevné částice obsahují břidlici a/nebo plnidlo.
29. Kapalný detergentový prostředek podle nároku 25, vyznačující se tím, že uvedené pevné částice obsahují sůl jako upravovači činidlo.
30. Kapalný detergentový prostředek podle nároku 29, vyznačující se tím, že uvedeným upravovacím činidlem je zeolit.
31. Stabilní prostředek podle některého z předchozích nároků, vyznačující se tím, že obsahuje suspendované částice pevné látky nebo kapalné toaletové látky, kosmetickou přísadu, šampón nebo farmaceutickou funkční složku pro místní aplikaci.
32. Stabilní prostředek podle nároku 31, vyznačující se tím, že obsahuje suspendovaný exfoliant, olej, prostředek proti lupům, sluneční filtr, změkčovadlo, prostředek proti pocení, styptikum, antiseptikum, insekticidní repelent, perletizující látku, vosk a/nebo mikrohoubu.
33. Stabilní prostředek podle některého z nároků 31 nebo 32, vyznačující se tím, že uvedená povrchově aktivní látka obsahuje přinejmenším jednu povrchové aktivní látku vybranou ze skupiny zahrnující alkyletherkarboxyláty, alkylpolyglykosidy, imidazoliny, betainy, alkylsulfosukcináty a aminoxidy, a přinejmenším jeden polyalkoxylovaný alkohol.

Všetečka