CZ25820U1

CZ25820U1 - Zadrzovac zákrutu príze

Info

Publication number: CZ25820U1
Application number: CZ201327887U
Authority: CZ
Inventors: Storek@Jirí; Semrád@Petr
Original assignee: Rieter Cz S.R.O.
Priority date: 2013-05-06
Filing date: 2013-05-06
Publication date: 2013-09-02
Also published as: CN204162848U

Description

Zadržovač zákrutu vypřádané příze uložený v tělese spřádací jednotky a uspořádaný za odtahovou nálevkou příze, který obsahuje alespoň dva brzdicí členy.

Dosavadní stav techniky

Pevnost příze závisí na stabilizaci jejího zákrutu. Zákrut vypřádané příze lze ovlivnit pasivním členem, jehož povrch přicházející do kontaktu s vypřádanou přízí musí mít vysoký součinitel tření. Přitom je důležité, aby takový pasivní člen byl umístěn blízko spřádacího rotoru. Příze po výstupu ze zákrutotvomého orgánu, tedy spřádacího rotoru, prochází zónou, ve které zadržováním zákrutu dochází ke zvýšení tahové pevnosti příze na požadovanou hodnotu.

CS 141525 navrhoval vytvořit v dráze vypřádané příze na začátku odtahového kanálu zadržovač zákrutu bránící pokračování zkrucování příze v další části pracovního místa před navíjecím ústrojím příze. Tento zadržovač zákrutu je tvořen řadou zakřivených třecích ploch, které jsou opásány běžící přízí taženou odtahovým ústrojím.

Postupem rozvoje bezvřetenového předení vznikl zadržovač zákrutu tvořený jedním obloukem odtahového kanálu, na jehož vstupu je uspořádána trychtýřovitá odtahová nálevka navazující na oblouk odtahového kanálu kratší přímou částí. Vnitřní povrch oblouku odtahového kanálu potom tvoří požadovanou třecí plochu.

Společným znakem těchto uspořádání, například podle CZ 287093 B6 nebo CZ 290466 B6, je velký úhel opásání oblouku odtahového kanálu a tím velké rozměry příslušného vloženého obloukového segmentu. Nevýhodou je rovněž poměrně velká vzdálenost mezi výstupem vypřádané příze ze spřádacího rotoru a vlastní třecí plochou zadržovače zákrutu. Taje částečně řešena odtahovými nálevkami s třecím povrchem, například podle DE 102004036953 AI, DE 102005045817 AI, CZ 14113 Ul, CZ 2005-158, které mají ovšem velmi krátkou třecí plochu.

DE 3609114 C2 řeší začátek odtahového kanálu příze hranolovitým tělesem, v němž je upevněna odtahová nálevka a za ní uspořádané dva obloukové měniče směru příze s výstupky. Ty jsou uspořádány vzájemně v opačném smyslu, příze jimi esovitě prochází, přičemž se na zadržování zákrutu podílejí opásané plochy obou měničů. Těleso je relativně rozměrné a pracné.

Velké rozměry uvedených řešení jsou využitelné jen v případech, kdy je odtahová nálevka uspořádána naproti spřádacímu rotoru a odděleně od něj tak, že rozměry zadržovače nejsou omezeny spřádacím rotorem.

Zadržovač zákrutu příze podle CZ 24237 Ul má jeden nebo dva brzdicí segmenty vyjímatelně suvně uložené v příčném otvoru trubkového tělesa, které je vyjímatelně suvně uloženo v odváděcím tělese spřádací jednotky. Toto řešení je vhodné i pro průchozí bezhřídelový spřádací rotor. Ani uspořádání se dvěma segmenty nemá optimální účinnost zpevnění příze, která na výstupu ze zadržovače kmitá. Cílem technického řešení je odstranit kmitám příze za zadržovačem a zvýšit účinnost zadržovače lepším využitím prostoru, který je ve spřádací jednotce pro zadržovač k dispozici. Přitom zachovat výhodu snadné výměnnosti brzdicího segmentu nebo segmentů.

Podstata technického řešení

Cíle technického řešení je dosaženo zadržovačem zákrutu vypřádané příze uloženým v tělese spřádací jednotky, jehož podstatou je to, že je tvořen válcovitým tělesem zadržovače zákrutu, jehož vstupní část je spřažena s odtahovou nálevkou příze, za níž je v tělese uložen postupně první brzdicí člen tvořený brzdicím čepem a druhý brzdicí člen tvořený středním brzdicím segmentem, který má v podélném směru drážku tvořící konvexní obloukovou třecí plochu, přičemž za výstupem z tělesa zadržovače je s tělesem zadržovače spojen třetí brzdicí člen, kterým je kon cový brzdicí segment, přičemž alespoň část koncového brzdicího segmentu je tvořena trychtýřovitou brzdicí plochou. Výsledkem je kompaktní zadržovač s vyměnitelnými díly podléhajícími zvýšenému opotřebení, přičemž kombinace tří brzdicích ploch v dráze příze zvyšuje účinnost zadržovače a tím kvalitu výsledné příze.

Dno drážky středního brzdicího segmentu jev příčném řezu konvexní oblouk nebo v příčném řezu tvar písmene „V“. Tento tvar je výhodný z hlediska bočního vedení příze zadržovačem a dosažení vhodné přítlačné síly mezi třecí plochou a povrchem příze.

Střední brzdicí segment a brzdicí čep jsou vyjímatelně uloženy v tělese zadržovače, přičemž jsou ve své poloze fixovány vnitřním povrchem otvoru v tělese spřádací jednotky. To usnadňuje demontáž opotřebených a montáž nových součástí, přičemž lze opakovaně zajistit jejich požadovanou vzájemnou polohu.

Před středním brzdicím segmentem je v tělese zadržovače první šikmý otvor, do něhož zasahuje obvod brzdicího čepu, a za středním brzdicím segmentem jev tělese zadržovače druhý šikmý otvor, přičemž podélné osy obou šikmých otvorů, podélná osa třecí plochy středního brzdicího segmentu a podélná osa trychtýřovité brzdicí plochy koncového brzdicího segmentu leží v podstatě ve společné rovině s podélnou osou válcovitého tělesa zadržovače zákrutu. Příze je mezi odtahovou nálevkou a výstupem z koncového brzdicího segmentu vedena po lomené dráze v jedné rovině, což dále přispívá k jejímu klidnému pohybu.

Vzdálenost mezi podélnou osou tělesa zadržovače zákrutu a pod ní ležící hranou vstupu do koncového brzdicího segmentu jev rozmezí 0,1 až 4,0 mm, s výhodou v rozmezí 0,5 až 0,9 mm, a vzdálenost mezi podélnou osou tělesa zadržovače zákrutu a pod ní ležícím obvodem brzdicího čepuje v rozmezí 0,1 až 4,0 mm, s výhodou v rozmezí 1,0 až 1,4 mm. Tím je dosaženo optimálního opásání třecích ploch běžící přízí, přičemž běžící příze nabíhá na brzdicí plochy bez kontaktu s ostrými hranami.

Ke zvýšení brzdicího účinku je třecí plocha středního brzdicího segmentu a/nebo třecí plocha koncového brzdicího segmentu jsou opatřena brzdicími výstupky.

K dosažení co nejmenšího lokálního opotřebení běžící přízí jsou alespoň třecí plochy brzdicího čepu a/nebo středního brzdicího segmentu a/nebo koncového brzdicího segmentu vytvořeny z otěruvzdomého materiálu.

Střední brzdicí segment je opatřen polohovacím výstupkem, přičemž těleso zadržovače je opatřeno odpovídajícím polohovacím zahloubením. Toto opatření zabraňuje nesprávnému (obrácenému) vložení středního brzdicího segmentu do tělesa zadržovače při montáži.

Objasnění výkresů

Příkladné provedení technického řešení je schematicky znázorněno na výkresech, kde je na obr. 1 podélný osový řez smontovaným zadržovačem, na obr. 2 pohled ve směru PÍ z obr. 1, na obr. 3 podélný řez tělesem zadržovače rovinou odpovídající obr. 1, obr. 4 pohled na těleso zadržovače ve směru P2 z obr. 3, na obr. 5a a 6 šikmý pohled na dvě provedení středního brzdicího segmentu zadržovače, na obr. 5b čelní pohled ve směru P3 na střední brzdicí segment z obr. 5a, na obr. 5 c pohled ve směru P4 z obr. 5b a na obr. 7 šikmý pohled ve směru P3 z obr. 1 na koncový brzdicí segment pootočený o 180°.

Příklady uskutečnění technického řešení

Příze 1 odváděná z neznázoměného spřádacího rotoru a odtahovaná neznázoměným odtahovým ústrojím příze je vedena po třecí ploše známé odtahové nálevky 2 umístěné na vstupu do zadržovače zákrutu 3. Zadržovač 3 zákrutu obsahuje válcovité těleso 31 zadržovače opatřené na vstupním čele přírubou 311, která tvoří dosedací plochu odtahové nálevky 2. Ve střední části tělesa 31 zadržovače je vytvořen příčný podlouhlý otvor 312 orientovaný delší stranou ve směru podélné osy tělesa 31 zadržovače 3 zákrutu. V příkladném provedení je střední částí plochy podlouhlého otvoru 312 obdélník, na jehož delší rovinné strany plynule navazuje na obou stranách plocha půlkruhu. Na jedné straně podlouhlého otvoru 312 navazuje v jeho podélném směru polohovací zahloubení 32. Rozšířený prostor v přírubě 311 tělesa 31 zadržovače 3 zákrutu je spojen prvním šikmým otvorem 313 s příčným podlouhlým otvorem 312. Čelo podlouhlého otvoru 312 je druhým šikmým otvorem 314 propojeno s koncovým čelem tělesa 31 zadržovače 3 zákrutu. Druhý Šikmý otvor 314 má ve znázorněné rovině řezu podobný sklon k podélné ose tělesa 31 zadržovače jako první šikmý otvor 313. Podélné osy obou šikmých otvorů 313, 314 leží v podstatě v osové podélné rovině příčného podlouhlého otvoru 312· V oblasti prvního šikmého otvoru 313 je v tělese 3 vytvořen kolmo na znázorněnou rovinu řezu průchozí otvor 315 zasahující částí svého obvodu do dutiny prvního šikmého otvoru 313. Koncová část tělesa 31 zadržovače 3 zákrutu protilehlá přírubě 311 je opatřena první částí 316 blíže neznázoměného bajonetového uzávěru.

Těleso 31 zadržovače 3 zákrutu je vyjímatelně uloženo v tělese 4 spřádací jednotky prostřednictvím průchozího válcového otvoru 41, přičemž je opatřeno dvěma brzdicími členy, které se do tělesa 31 zadržovače 3 zákrutu umístí před jeho vložením do válcového otvoru 41 spřádací jednotky 4. Do průchozího otvoru 315 je vložen brzdicí čep 317 a do podlouhlého otvoru 312 je vložen střední brzdicí segment 5 (obr. 5a, 5b), jehož půdorys odpovídá průřezu podlouhlého otvoru 312 a má tedy délku LI a šířku L2. Střední brzdicí segment 5 je opatřen polohovacím výstupkem 51 odpovídajícím polohou i tvarem polohovacímu zahloubení 32 v tělese 31 zadržovače. Brzdicí čep 317 a střední brzdicí segment 5 jsou ve svých polohách fixovány uložením smontovaného tělesa 31 zadržovače 3 zákrutu v otvoru tělesa 41 spřádací jednotky 4. V příčném směru je v tělese brzdicího segmentu vytvořena z technologických důvodů průchozí dutina 523.

V brzdicím segmentu 5 je směru jeho délky vytvořena hluboká drážka 52, jejíž dno 521 je v příčném směru konkávně zaobleno a opatřeno příčnými brzdicími výstupky 522. V podélném směruje dno 521 vypouklé, přičemž jeho oblouk je vzhledem k délce brzdicího segmentu nesymetrický a jeho vrchol je blíže Čela brzdicího segmentu odvráceného od vstupní příruby 314 tělesa 31 zadržovače 3 zákrutu. V neznázoměném provedení je dno 521 drážky 52 hladké bez brzdicích výstupků 522. V alternativním provedení má střední brzdicí segment 6 na rozdíl od brzdicího segmentu 5 drážku 61, jejíž dno 611 má v příčném směru tvar písmene „V“ (obr. 6). Je zřejmé, že drážka v brzdicím segmentu může mít i jiný vhodný tvar nebo povrch dna.

Po vložení tělesa 31 zadržovače 3 zákrutu do válcového otvoru 41 v tělese spřádací jednotky je brzdicí čep 317 a brzdicí segment 5, 6 v tělese 31 upevněn. Polohovací výstupek 51 středního brzdicího segmentu 5, 6 a jemu odpovídající polohovací zahloubení 32 v tělese 31 zadržovače zabraňují vložení středního brzdicího segmentu 5, 6 v nesprávné poloze vzhledem k tělesu 31 zadržovače. Konec tělesa 31 odvrácený od vstupní příruby 311 vyčnívá z tělesa 4 spřádací jednotky první částí 316 bajonetového uzávěru. Na tento konec tělesa 31 je nasunuto víko 7 zadržovače 3 zákrutu a zajištěno v orientované poloze blíže neznázoměnou druhou částí 71 bajonetového uzávěru. Ve středovém otvoru víka 7 je například lepením upevněn třetí brzdicí člen, kterým je koncový brzdicí segment 8 trychtýřovitého tvaru. V podélném řezu je tvořen větší polovinou trychtýře situovanou v horní polovině víka 7 zadržovače 3 zákrutu. Jeho dolní část zasahuje pod podélnou osu tělesa 31 zadržovače 3 zákrutu. Brzdicí segment 8 je na obr. 7 pootočen o 180°. Jeho třecí plocha je oblouková hladká, nebo je v čele brzdicího segmentu 8 vytvořena drážka 81 se zaobleným příčným průřezem opatřená šikmými třecími výstupky 811 (analogie výstupků u středního brzdicího segmentu 5). Podélná osa drážky 81 leží ve společné rovině s podélnými osami šikmých otvorů 313, 314. V zamontovaném stavu tedy tato drážka 81 směřuje nahoru k neznázoměné odtahové trubičce. V podstatě půlkruhový prstenec vnějšího čela koncového brzdicího segmentu 8 má v přechodu do dolní rovné plochy 82 sražení 83.

V příkladném provedení je horní hrana výstupu druhého šikmého otvoru 314 zadržovače 3 zákrutu v podélné ose tělesa 31 zadržovače 3 zákrutu, zatímco horní hrana vstupu do půlotvoru koncového brzdicího segmentu 8 leží ve vzdálenosti L4 pod podélnou osou tělesa 31 zadržovače 3 zákrutu. V příkladném provedení vzdálenost L4 činí 0,7 mm. Obvod brzdicího čepu 316 v prvním šikmém otvoru 313 zasahuje pod podélnou osu tělesa 31 zadržovače 3 zákrutu o vzdálenost L5, která v příkladném provedení činí 1,2 mm. Brzdicí členy, tedy brzdicí čep 317 a/nebo střední brzdicí segment 5, 6, a/nebo koncový brzdicí segment 8 jsou vyrobeny z otěruvzdomého materiálu, například z technické keramiky, neboje otěruvzdomým materiálem opatřena alespoň jejich třecí plocha.

Vzájemné polohy konce otvoru v odtahové nálevce 2, dolní části obvodu brzdicího čepu 316, povrchu obloukové drážky 52, 61 brzdicího segmentu 5,6 a horní hrany vstupu do půlotvoru koncového brzdicího segmentu 8 zajišťují plynulé vedení příze zadržovačem 3 zákrutu a tím jeho optimální funkci. Vzdálenosti L4, L5 mohou být zvoleny z rozsahu 0,1 až 4,0 mm. Optimální vzdálenosti v příkladném provedení činí L4 = 0,7 mm a L5 = 1,2 mm.

NÁROKY NA OCHRANU

Claims

1. Zadržovač (3) zákrutu vypřádané příze (1) uložený v tělese (41) spřádací jednotky (4) a uspořádaný za odtahovou nálevkou (2) příze, který obsahuje alespoň dva brzdicí členy, vyznačující se tím, že je tvořen válcovitým tělesem (31) zadržovače (3) zákrutu, jehož vstupní část je spřažena s odtahovou nálevkou (2) příze, za níž je v tělese (31) uložen postupně první brzdicí člen tvořený brzdicím čepem (317) a druhý brzdicí člen tvořený středním brzdicím segmentem (5, 6), který má v podélném směru drážku (52, 61) tvořící konvexní obloukovou třecí plochu, přičemž za výstupem z tělesa (31) zadržovače je s tělesem (31) zadržovače spojen třetí brzdicí člen, kterým je koncový brzdicí segment (8), přičemž alespoň část koncového brzdicího segmentu (8) je tvořena trychtýřovitou brzdicí plochou.

2. Zadržovač (3) zákrutu podle nároku 1, vyznačující se tím, že dno (522) drážky (52) středního brzdicího segmentu (5) je v příčném řezu konvexní oblouk.

3. Zadržoval (3) zákrutu podle nároku 1, vyznačující se tím, že dno (611) drážky (61) středního brzdicího segmentu (6) má v příčném řezu tvar písmene „V“.

4. Zadržovač (3) zákrutu podle kteréhokoliv z předchozích nároků, vyznačující se tím, že střední brzdicí segment (5, 6) a brzdicí čep (317) jsou vyjímatelně uloženy v tělese (31) zadržovače (3), přičemž jsou ve své poloze fixovány vnitřním povrchem otvoru v tělese (41) spřádací jednotky.

5. Zadržovač (3) zákrutu podle kteréhokoliv z předchozích nároků, vyznačující se tím, že před středním brzdicím segmentem (5, 6) je v tělese (31) zadržovače (3) první šikmý otvor (313), do něhož zasahuje obvod brzdicího čepu (317), a za středním brzdicím segmentem (5, 6) je v tělese (31) zadržovače druhý šikmý otvor (314), přičemž podélné osy obou šikmých otvorů (313, 314), podélná osa třecí plochy středního brzdicího segmentu (5, 6) a podélná osa trychtýřovité brzdicí plochy koncového brzdicího segmentu (8) leží v podstatě ve společné rovině s podélnou osou válcovitého tělesa (31) zadržovače (3) zákrutu.

6. Zadržovač (3) zákrutu podle nároku 5, vyznačující se tím, že vzdálenost (L4) mezi podélnou osou tělesa (31) zadržovače (3) zákrutu a pod ní ležící hranou vstupu do koncového brzdicího segmentu (8) je v rozmezí 0,1 až 4,0 mm a vzdálenost (L5) mezi podélnou osou tělesa (31) zadržovače (3) zákrutu a pod ní ležícím obvodem brzdicího čepu (317) je v rozmezí 0,1 až 4,0 mm.

7. Zadržovač (3) zákrutu podle nároku 6, vyznačující se tím, že vzdálenost (L3) mezi podélnou osou tělesa (31) zadržovače (3) zákrutu a pod ní ležící hranou vstupu do koncového brzdicího segmentu (8) je v rozmezí 0,5 až 0,9 mm a vzdálenost (L4) mezi podélnou osou tělesa (31) zadržovače (3) zákrutu a pod ní ležícím obvodem brzdicího čepu (317) pod podélnou osou tělesa zadržovače zákrutu je v rozmezí 1,0 až 1,4 mm.

8. Zadržovač (3) zákrutu podle kteréhokoliv z předchozích nároků, vyznačující se tím, že třecí plocha středního brzdicího segmentu (5, 6) a/nebo třecí plocha koncového brzdicího segmentu (8) jsou opatřeny brzdicími výstupky (522, 811).

9. Zadržovač (3) zákrutu podle kteréhokoliv z předchozích nároků, vyznačující se tím, že alespoň třecí plochy brzdicího čepu (317) a/nebo středního brzdicího segmentu (5, 6) a/nebo koncového brzdicího segmentu (8) jsou vytvořeny z otěruvzdomého materiálu.

10. Zadržovač (3) zákrutu podle kteréhokoliv z předchozích nároků, vyznačující se tím, že střední brzdicí segment (5, 6) je opatřen polohovacím výstupkem (51), přičemž těleso (31) zadržovače (3) je opatřeno odpovídajícím polohovacím zahloubením (32).

4 výkresy

Seznam vztahových značek:

1 příze

2 odtahová nálevka příze

3 zadržovač zákrutu

31 těleso (zadržovač zákrutu)

311 příruba (tělesa zadržovače zákrutu)

312 podlouhlý otvor (v tělese zadržovače zákrutu - příčný)

313 první šikmý otvor (tělesa zadržovače zákrutu)

314 druhý šikmý otvor (tělesa zadržovače zákrutu)

315 otvor (pro brzdicí čep v tělese zadržovače zákrutu)