CZ202125A3

CZ202125A3 - Mikroemulzní prekoncentrát s obsahem kladribinu

Info

Publication number: CZ202125A3
Application number: CZ202125A
Authority: CZ
Inventors: Zdeňka ČÍŽKOVÁ; Zdeňka Ing. Čížková; Michael Rost; Rost Michael doc. Ing., Ph.D.; Ivana KOLLÁROVÁ; Ivana Kollárová; Vladislav ÄŚurn; Čurn Vladislav prof. Ing., Ph.D.; Oleksandr Zabudkin; Oleksandr MUDr. Zabudkin; VladimĂr MaĹĄha; DrSc. Maťha Vladimír doc. Ing.
Original assignee: Oncora S.R.O.
Priority date: 2021-01-22
Filing date: 2021-01-22
Publication date: 2022-08-03
Also published as: EP4281043A1; CZ309587B6; WO2022156836A1

Abstract

Řešení se týká bezvodého mikroemulzního prekoncetrátu s obsahem kladribinu, který obsahuje: kladribin rozpuštěný v aprotickém polárním rozpouštědle/ech a pomocném organickém rozpouštědle s přijatelnou afinitou k vodě, směs neionogenních povrchově aktivních látek s HLB > 10 s neionogenním ve vodě nerozpustným surfaktantem s HLB < 10 a/nebo s lipofilními vehikuly obsahujícími vysoký podíl mastných kyselin s dlouhým řetězcem, jako např. glycerol mono-oleát nebo glycerol mono-linoleát. Hydrofilní a hydrofobní složky se smíchají, v případě potřeby po zahřátí, za vzniku homogenní směsi. Tato homogenní směs se poté smísí s roztokem kladribinu, čímž se získá formulace, která po zavedení do gastrointestinálního traktu spontánně vytvoří disperzi neionogenních povrchově aktivních nanočástic obsahující rozpuštěné molekuly kladribinu.

Description

Mikroemulzní prekoncentrát s obsahem kladribinu

Oblast techniky:

Vynález se týká mikroemulzního prekoncentrátu kladribinu, jeho přípravy a použití

Stav techniky:

Kladribin (2-chlorodeoxyadenosin, 2-CdA) byl vyvinutý koncem 70. let minulého století společností Scripps Research Institute (La Jolla, Kalifornie) a používaný při léčbě zejména hematoonkologických onemocnění. První registrace parenterální formulace byla udělena již v roce 1993 pro léčbu hematoonkologických onemocnění. Jedná se syntetický chlorovaný analog deoxyadenosinu s následující strukturou:

Vedle původně popsaného chemoterapeutického účinku vykazuje kladribin také imunosupresivní účinek, zejména na adaptivní složku imunitního systému, charakterizovanou výraznou lymfopenií periferních B lymfocytů (CD19+) a CD4+ a částečně také CD8+ T lymfocytů.

Zájem o využití kladribinu při léčbě neonkologických onemocnění vzrostl s průkazem jeho možného využití při selektivní imunitní rekonstituční léčbě (SIRT). Zkušenosti s úspěšným používáním orální formulace kladribinu při léčbě roztroušené sklerózy (RS) jsou důvodem rostoucího zájmu o využití orální formy kladribinu i při léčbě jiných autoimunitních poruch, v níž by se mohl kladribin, podobně jako v případě RS, vyžít jako krátkodobé imunosupresivum při imunitní rekonstituční terapii.

Kladribin je toxická molekula, proto zejména při léčbě neekologických indikací (roztroušená skleróza, případně myasthenia gravis, autoimunitní hemolytická anemie, revmatoidní artritida, systémový lupus erythematodes, psoriáza; Robak akol., 2006) je žádoucí vyvinout stabilní robustní finální lékovou formu, která by vykazovala vysokou biologickou dostupnost a tím by umožňovala minimalizovat dávkování.

Orální kladribin je v současné době na trhu v tabletách o síle 10 mg ve formě kladribinového komplexu s cyklodextrinem. Orálně podávaný kladribin je rychle absorbován se 40% biologickou dostupností, což se vysvětluje hlavně neúplnou absorpcí v důsledku efluxu zprostředkovaného transportními mechanismy (Assessment report MAVENCLAD, 2017).

Porovnáme-li dřívější data o biologické dostupnosti kladribinu z orálně podané intravenózní formulace (Lilienmark, 1997) s dostupnými daty o dostupnosti z tablet, zjistíme, že biologická dostupnost obou přípravků je velmi podobná. Zatímco u kapalné formulace činila biologická dostupnost 37 až 51 % (Lilienmark, 1997), u současné orální formulace je biologická dostupnost přibližně 40 % (Assessment report MAVENCLAD,2017). Většina neabsorbované látky podávané

CZ 2021 - 25 A3 v orální formulaci je vylučována močí. Renální clearance kladribinu podaného tabletou představuje 51 % celkové clearance, v případě intravenózně podané látky se 21 % až 35 % vylučuje nezměněně močí (Liliemark J, 1997, Assessment report MAVENCLAD, 2017).

Ze srovnání dostupných dat se zdá, že cyklodextrinový komplex umožňuje vytvoření pevné lékové formy, ale zásadním způsobem neovlivňuje dostupnost kladribinu ve srovnání s kapalnou formou. Jedním z důvodů může být špatná ochrana účinné látky proti rozkladu působením nízkého pH v žaludku. Přestože Schlutz a kol. popisovali v US patentu No. 6,194,395 ochranu kladribinu před rozkladem v nízkém pH, nebyly tyto výsledky potvrzeny v kombinaci cyklodextrinu a kladribinu v rozmezí definovaném US 7888328 a US 8785415.

Výše zmíněný předpoklad jednoznačně potvrdily výsledky naší srovnávací disoluce orálního kladribinu v různých disolučních pufrech. Hodnota AUC (0-25) v pH 1,2 klesla přibližně o 30 % ve srovnání s pufrem o pH 6,8. Téměř stejný pokles byl prokázán v účinnosti disoluce, E.D., (Kahn, 1975) v disolučním médiu s nízkým pH oproti výsledkům z média o pH 6,8.

Na základě provedených experimentů jsme potvrdili, že cyklodextrinový komplex sice umožňuje výrobu orální lékové formy ve formě tablet, ale poskytuje jen velmi malou ochranu kladribinu před rozkladem v nízkém pH, což může mít za následek nízkou biologickou dostupnost přípravku.

Pro vývoj nové orální lékové formy jsme považovali za klíčové vy vinout takovou formulaci, která umožní chránit molekulu kladribinu před rozkladem v nízkém pH žaludku a zároveň zvýší rozpustnost tak, aby v daném okamžiku převažoval nadbytek kladribinu nad jeho degradačním metabolitem. Optimálním řešením se jevila možnost využití kapalné formulace s rychlou rozpustností a schopností chránit rozklad účinné látky nebo alespoň umožnit rychlejší vstřebávání kladribinu z okamžitě dostupné vyšší koncentrace účinné látky.

Potenciální ochrana před degradací kladribinu v kyselém pH žaludku v kombinaci se zvýšenou rozpustností byly hlavním důvodem k vývoji nové lékové formy podle předložené patentu.

Podle dostupných informací výrobce je kladribin řazen do třetí třídy látek podle BCS klasifikace (Biopharmaceutical Classification System), tj. do třídy látek s vysokou solubilitou a nízkou permeabilitou (NDA 22561 Clinical Pharmacology Amendment Memo). Podle definice v BCS jsou léčiva považována za vysoce rozpustná, když je dávka odpovídající nejvyšší síle lékové formy rozpustná v < 250 ml pufiru v rozmezí pH od 1,0 do 7,5.

Podíváme-li se podrobně na vlastnosti molekuly kladribinu zjistíme, že kladribin nesplňuje jednoznačně výše uvedená kritéria pro vysoce rozpustnou látku. Při fýziologické teplotě 37 °C byla stanovena hodnota 11/2 kladribinu 1,6 hodiny pro roztoky s pH > 2,0 a pouhé 0,37 hodiny pro roztoky spH 1,2 a nižší (Tarasiuk etal., 1994). V důsledku vysoké citlivosti k hydrolýze v roztocích o pH nižším než 2 a zejména s pH 1,0 nelze vyhovět požadavku podle definice pro vysokou rozpustnost, neboť degradace molekuly probíhá paralelně s rozpustností a v roztocích s nízkým pH nelze prokázat v důsledku rychlého rozkladu úplnou rozpustnost výchozí molekuly. Stanovení rozpustnosti kladribinu v pH 1,2 není proveditelné vzhledem k problémům se stabilitou. Na základě výše citovaných kritérií FDA musí být léčivo rozpustné v rozmezí pH 1,0 - 7,5 při 37 °C, a tudíž kladribin těmto kritériím nevyhovuje.

Podle definice Evropské lékové agentury EMA z roku 2020 (ICH M9 on biopharmaceutics classification system-based biowaivers, 2020) je nutné testovat rozpustnost látky nejméně ve třech roztocích s pH 1,2; 4,5 a 6,8 a to ve třech opakováních. V případě, kdy léčivá látka není stabilní s > 10 % degradací v rozsahu rozpustnosti posouzení, nelze dostatečně stanovit rozpustnost, a tedy ani léčivou látku klasifikovat.

S ohledem navýše zmíněné odkazy jsme se rozhodli při vývoji nové orální lékové formy s obsahem kladribinu vycházet z fýzikálně-chemické definice rozpustnosti léčiva podle USP 38 a nikoliv

-2 CZ 2021 - 25 A3 podle BCS klasifikace. Podle USP 38 definice lze kladribin s maximální rozpustností ve vodě 6,35 mg/ml klasifikovat jako málo rozpustnou molekulu.

Nízká rozpustnost ve vodě je všeobecně uznávána jako hlavní důvod špatné perorální absorpce mnoha léčiv. Ke zvýšení orální absorpce léčiv lze použít konvenční solubilizační přístupy na bázi povrchově aktivních látek, cyklodextrinových komplexů, syntézy nových krystalových polymorfů a solí, nanočástic, pevné disperze, lipidů a látek zvyšující permeaci.

Zajímavou možnost, jak řešit problém zvýšení rozpustnosti, představují systémy podání léků na bázi lipidů (lipid-based drug delivery systems, LBDDS). Formulace na bázi LBDDS vykazují vysoký potenciál pro zlepšení (i) biologické dostupnosti sloučenin s nízkou rozpustností ve vodném prostředí, (ii) propustnosti membrán, (iii) problémů s metabolizmem, případně (iv) se stabilitou účinné látky. Při perorálním podání přípravku na bázi LBDDS byla prokázána vysoká a konzistentní absorpce.

V případě kladribinu jsou problémem pro vývoj formulace na bázi LBDDS jeho fýzikálněchemické vlastnosti. Kladribin představuje molekulu, která je sice hydrofobní, ale nikoliv lipofilní. Rozdělovači koeficient n-oktanol-voda (log K ow) pro kladribin byl 0,0595 při pH = 7 (Assessment report MAVENCLAD, 2017).

Problém solubilizace kladribinu v LBDDS se překvapivě podařilo vyřešit vhodnou kombinací aprotického rozpouštědla s hydrofilním pomocným rozpouštědlem a směsí neionogenních povrchově aktivních látek s HLB > 10 s neionogenním ve vodě nerozpustným surfaktantem s HLB <10 a/nebo s lipofilními vehikuly obsahujícími vysoký podíl mastných kyselin s dlouhým řetězcem, jako např. glycerol mono-oleát nebo glycerol mono-linoleát. Kladribin se nejprve rozpustil v minimálním potřebném množství aprotického rozpouštědla a vzniklý koncentrovaný roztok se doředil organickým rozpouštědlem do potřebné viskozity. Vzniklý roztok kladribinu byl následně smíchán s roztokem povrchově aktivních látek a případně s lipofilními vehikuly obsahujícími vysoký podíl glycerol mono-oleátu nebo glycerol mono-linoleátu nebo jejich kombinací, což vedlo k optimalizaci disperzních vlastností vzniklé formulace. Při hodnocení výsledků jsme překvapivě zjistili, že vzniklá formulace výrazně zvyšuje odolnost kladribinu k nízkému pH a zároveň zlepšuje rozpustnost dané formulace.

Na základě výsledků provedených experimentů se jako nejvhodnější přístup k vývoji nové orální lékové formy s obsahem kladribinu ukázalo využití samoemulgujícího mikroemulzního systému pro dodávání léčiv, zkráceně SMEDDS, někdy též označovaného jako mikroemulzní prekoncentrát.

Cílem předkládaného vynálezu je kapalná formulace pro orální aplikaci kladribinu na bázi mikroemulzního prekoncentrátu poskytující vyšší stabilitu účinné látky v kyselém pH za využití robustní, nákladově efektivní, bezpečné a snadno aplikovatelné technologie průmyslového způsobu výroby.

Předmětný vynález poskytuje farmaceutické kompozice, které jsou mikroemulzním prekoncentrátem kladribinu.

V prvním bodě se tento vynález týká bezvodého mikroemulzního prekoncentrátu s obsahem kladribinu, který obsahuje: kladribin rozpuštěný v aprotickém polárním rozpouštědle (rozpouštědlech) a pomocném organickém rozpouštědle (rozpouštědlech) s přijatelnou afinitou k vodě, směs neionogenních povrchově aktivních látek s HLB >10 s hydrofobní složkou, která se může skládat z hydrofobních neionogenních povrchově aktivních látek s HLB <10 nebo lipofilních vehikul obsahujících vysoký podíl glycerol mono-oleátu nebo glycerol mono-linoleátu, případně z kombinace neionogenních povrchově aktivních látek s lipofilními vehikuly.

Podle dalšího aspektu tohoto vynálezu je poskytnut způsob solubilizace kladribinu smícháním s

-3 CZ 2021 - 25 A3 aprotickým polárním rozpouštědlem (rozpouštědly), organickým pomocným rozpouštědlem (rozpouštědly) a směsí neionogenních povrchově aktivních látek s HLB > 10 s hydrofobní složkou, která se může skládat z hydrofobních neionogenních povrchově aktivních látek s HLB <10 nebo lipofilních vehikul obsahujících vysoký podíl glycerol mono-oleátu nebo glycerol mono-linoleátu, případně z kombinace neionogenních povrchově aktivních látek s lipofilními vehikuly, která po zředění ve vodném médiu poskytne nanočástice obsahující rozpuštěný kladribin.

Podle dalšího aspektu se tento vynález týká použití mikroemulzního koncentrátu s obsahem kladribinu pro přípravu kapalné lékové formy ve formě roztoku nebo tobolek.

Podstata vynálezu:

Předkládaný vynález poskytuje mikroemulzní prekoncentrát pro podání kladribinu orální cestou obsahující:

(i) kladribin, (ii) aprotické polární rozpouštědlo (rozpouštědla), (iii) pomocné organické rozpouštědlo (rozpouštědla) s přijatelnou afinitou k vodě, (iv) neionogenní povrchově aktivní látku s HLB >10, (v) hydrofobní složku tvořenou (i) neionogenní povrchově aktivní látkou s HLB< 10 nebo (ii) lipofilním vehikulem s vysokým podílem glycerol mono-oleátu, glycerol mono-linoleátu, případně kombinací (i) a (ii).

V dalším provedení vynález poskytuje způsob přípravy mikroemulzního prekoncentrátu pro orální dodávání kladribinu zahrnující:

a) rozpuštění kladribinu v aprotickém polárním rozpouštědle a ve vodě rozpustném pomocném organickém rozpouštědle,

b) přípravu směsi neionogenních povrchově aktivních látek s HLB > 10 s hydrofobní složkou, která se může skládat z hydrofobních neionogenních povrchově aktivních látek s HLB <10 nebo lipofilních vehikul obsahujících vysoký podíl glycerol mono-oleátu nebo glycerol mono-linoleátu, případně z kombinace neionogenních povrchově aktivních látek s lipofilními vehikuly,

c) kombinace uvedeného roztoku léčiva a uvedeného systému povrchově aktivních látek za vzniku mikroemulzního prekoncetrátu.

Vynález poskytuje způsob pro dodávání mikroemulzního prekoncentrátu s obsahem kladribinu zahrnujícím: rozpuštění kladribinu v aprotickém polárním pomocném rozpouštědle (např. DMSO, DMFA, DMA), organických rozpouštědlech, která mají přijatelnou afinitu k vodě (např. ethanol, Transcutol, glykoly). Přípravu směsi neionogenních povrchově aktivních látek s HLB > 10 s hydrofobní složkou, která se může skládat z hydrofobních neionogenních povrchově aktivních látek s HLB < 10 nebo lipofilních vehikul obsahujících vysoký podíl glycerol mono-oleátu nebo glycerol mono-linoleátu, případně z kombinace neionogenních povrchově aktivních látek s lipofilními vehikuly.

Hydrofilní povrchově aktivní látky se v případě potřeby zahřívají a smíchají s hydrofobní složkou za vzniku homogenní směsi povrchově aktivních látek.

-4 CZ 2021 - 25 A3

Tato homogenní směs se poté smíchá s roztokem kladribinu, čímž se získá formulace (mikroemulzní prekoncentrát), která po zavedení do GIT spontánně vytvoří disperzi neionogenních povrchově aktivních nanočástic.

Vynález dále poskytuje způsob podávání léku na bázi mikroemulzního prekoncentrátu s obsahem kladribinu.

Mikroemulze jsou izotropní, termodynamicky stabilní transparentní (nebo průsvitné) systémy oleje, vody a povrchově aktivní látky, často v kombinaci s pomocným rozpouštědlem s částicemi o velikosti obvykle v rozmezí 20-200 nm. Obecně se jedná o systém podání léčiva na bázi oleje, povrchově aktivní látky, rozpouštědla a pomocného rozpouštědla, který má schopnost tvořit (mikro)emulzi olej ve vodě (o/v) poté, co se za mírného míchání, způsobeného např. motilitou střev a žaludku, disperguje ve vodné fázi.

Výhodou mikroemulzí jako potenciálních terapeutických systémů pro orální podání je jejich specifická struktura, která umožňuje zabudování hydrofilních, amfifilních a lipofilních léčiv charakterizovaných zvýšením jejich rozpustnosti, rychlosti a rozsahu absorpce, ke snížení inter a intra individuální variability, případně k maskování nepříjemného zápachu a chuti. Při perorálním podání byla získána vysoká a konzistentní absorpce. Navíc bylo prokázáno, že mikroemulzní systémy zvyšují permeabilitu membrány, mohou chránit zabudované molekuly proti oxidaci a enzymatické degradaci.

Podle současného systému klasifikace lipidických formulací (Lipid Based Classification System, LBCS) je možné LBDDS rozdělit do čtyřech tříd zahrnujících formulace od jednoduchých lipidických roztoků nebo suspenzí léčiva až po emulze a složitější samoemulgující, samomikroemulgující nebo samoemulgační-nanoemulgační systémy (SEDDS/ SMEDDS/ SNEDDS).

Formulace typu II a lila podle LBCS se obecně nazývají SEDDS. Jsou formulovány se směsmi lipidových vehikul, neiontových povrchově aktivních látek a léčiva v nepřítomnosti vody a předpokládá se, že existují jako transparentní izotropní roztoky. Tyto systémy mají jedinečnou vlastnost: jsou schopné rychle se samoemulgovat v gastrointestinálních tekutinách a vytvářet jemné emulze typu olej ve vodě (průměr velikosti kapiček < 300 nm) za jemného míchání poskytovaného gastrointestinálním pohybem. SEDDS jsou běžně vhodné pro orální podání v měkké nebo tvrdé želatinové tobolce, tvrdé hydroxypropylmethylcelulózové (HPMC) tobolce, případně v tobolce z jiného vhodného farmaceuticky přijatelného materiálu.

Formulace typu Illb podle LBCS se běžně nazývají SMEDDS a jsou definované jako izotropní směsi oleje, povrchově aktivní látky a účinné látky. Takové systémy vytvářejí jemné mikroemulze typu olej ve vodě za mírného míchání zajišťovaného trávicí pohyblivostí žaludku a střeva po zředění vodnou fází in vivo. SMEDDS se odlišují od SEDDS menší velikostí částic vzniklých ředěním, jejímž výsledkem je průhledná nebo průsvitná stabilní disperze. Velikost částic po naředění je < 100 nm v případě SMEDDS nebo < 300 nm v případě SEDDS.

Formulace typu IV jsou bezolejové, pouze na bázi povrchově aktivní látky a směsi pomocných rozpouštědel. Tento typ byl nedávno přidán k LBCS. Tyto formulace představují nejvíce hydrofilní typ lipidové formulace. Ve vodném médiu vytvářejí velmi jemnou disperzi někdy označovanou jako nanoemulze (SNEDDS).

SMEDDS obecně obsahují relativně vysoké koncentrace povrchově aktivní látky (typicky 30 až 60% m/m), případně hydrofilní rozpouštědla. Často jsou popisovány jako mikroemulzní prekoncentráty, protože mikroemulze se tvoří zředěním ve vodném prostředí.

LBDDS jsou úspěšnou strategií pro zvýšení rozpustnosti a zlepšení biologické dostupnosti špatně rozpustných léčiv, zejména za skupin BCS třídy II a IV. Dosahují zvýšené absorpce špatně

-5 CZ 2021 - 25 A3 rozpustných léků specifickými mechanismy: prodlouženou dobou retence v žaludku, zvýšení solubilizace, stimulace gastrointestinálního lymfatického systému, transport a dopad na biochemickou a fýzickou bariéru GIT. Jejich účinnost však také závisí na složení a podílu složek. Kombinace různých typů pomocných látek určují konkrétní systém podání léčiva. Je nutné experimentálně určit vhodné složení přípravku vybraný systém podávání pro každý jednotlivý lék a zajistit tak maximální účinnost vybraného LBDDS.

Výhodou mikroemulzí jako potenciálních terapeutických systémů pro orální podání je jejich specifická struktura, která umožňuje zabudování hydrofilních, amfifilních a lipofilních léčiv následné zvýšení jejich rozpustnosti, rychlosti a rozsahu absorpce, k ochraně labilních látek z gastrointestinálního prostředí, ke snížení inter- a intra-individuální variability účinku a maskování nepříjemného zápachu a chuti.

Kompozice podle předkládaného vynálezu může být připravena nejprve rozpuštěním kladribinu v organickém rozpouštědle obsahujícím aprotické polární pomocné rozpouštědlo a následným smícháním s lipofilní složkou.

Termín kladribin, jak je používán v předkládané přihlášce, se týká kladribinu ve formě jeho farmaceuticky přijatelných solvátů, hydrátů, enantiomerů, polymorfů nebo jejich směsí. S výhodou se kladribin používá v krystalické formě.

Aprotické polární rozpouštědlo je definováno jako polární rozpouštědlo, které nepůsobí jako donor vodíkové vazby. Příklady polárních aprotických rozpouštědel zahrnují dimethylsulfoxid (DMSO), dimethylformamid (DMF), ethylacetát, N-methylpyrrolidon (NMP), N,N-dimethylacetamid (DMA) a propylenkarbonát a/nebo jejich směsi.

V předkládaném vynálezu může být použito jakékoli vhodné s vodou mísitelné organické rozpouštědlo. Výběr vhodného organického rozpouštědla bude částečně záviset na rozpustnosti aktivního materiálu v rozpouštědle, na míře, v jaké je rozpouštědlo mísitelné s vodou a na snášenlivosti rozpouštědla. Rozpouštědlo by mělo být fýziologicky přijatelné. Příklady rozpouštědel, která mohou být použita v předkládaném vynálezu, zahrnují, ale nejsou omezeny na alkoholy, glykoly, glycerol, propylenglykol a různé polyethylenglykoly.

Hydrofobní a hydrofilní neionogenní povrchově aktivní látky jsou smíchány dohromady za vzniku homogenní směsi, která může být případně zahřívána. Neionogenní povrchově aktivní látky jsou vybrány pro svou hydrofilně-lipofilní rovnováhu (HLB). HLB není univerzální vlastností, protože je založena výlučně na hmotnostních procentech polyoxyethylenu nebo polyolu v molekule povrchově aktivní látky, bez ohledu na její molekulovou hmotnost, chemickou povahu jejích hydrofilních a lipofilních skupin a strukturní vlastnosti druhé. Při použití hodnot HLB jako hrubého vodítka se za hydrofilní povrchově aktivní látky považují sloučeniny, které mají hodnotu HLB vyšší než 10, zejména od 12 do 17. Podobně jsou hydrofobní povrchově aktivní látky sloučeniny, které mají hodnotu HLB menší než 10.

Hydrofilní neionogenní surfaktant je rozpustnější ve vodě než v oleji (s HLB vyšším než 10). Příkladem jsou reakční produkty přírodního nebo polyethoxylovaného ricinového oleje a ethylenoxidu. Ethoxylovaný ricinový olej může mít obsah 25 až 100 mol ethylenoxidu na molekulu, výhodně 35 až 60 mol ethylenoxidu na molekulu. Přírodní nebo polyethoxylovaný ricinový olej může reagovat s ethylenoxidem v molámím poměru od přibližně 1:35 do přibližně 1:60, s případným odstraněním polyethoxylované složky z produktů.

Obzvláště vhodné jsou polyethoxylované ricinové oleje, které mají číslo zmýdelnění asi 50 až 60, číslo kyselosti menší než asi 1, obsah vody menší než asi 2 %, nD60 asi 1,453 až 1,457 a HLB asi 12 až 16.

Vhodné jsou také polyethoxylované ricinové oleje s molekulovou hmotností přibližně 1630,

-6 CZ 2021 - 25 A3 zmýdelňovacím číslem přibližně 65 až 70, kyselým číslem přibližně 2, jodovým číslem přibližně 28 až 32, HLB 16 anD25 přibližně 1,471.

Nakonec produkty odpovídající číslu zmýdelnění asi 40 až 50, číslu kyselosti méně než asi 1, jodovému číslu méně než asi 1, obsahu vody asi 4,5 až 5,5 %, nD25 asi 1,453 až 1,457 a může být také použita HLB asi 15 až 17.

Hydrofobní neiontový surfaktant je rozpustnější v oleji než ve vodě (s nízkým HLB). Obzvláště vhodné jsou transesterifikované ethoxylované rostlinné oleje.

Příklady transesterifikovaných ethoxylovaných rostlinných olejů se získávají z kukuřičného oleje a mají číslo kyselosti menší než přibližně 2, číslo zmýdelnění 155 až 175, hodnotu HLB 3 až 4 a jodové číslo 90 až 110 nebo z jádrového oleje a mající číslo kyselosti asi 2, číslo zmýdelnění 145 až 175, číslo jodu 60 až 90 a HLB 4).

Olejová fáze se obvykle skládá z triglyceridů nebo směsných glyceridů (směs mono-, dia triglyceridů) sestávající se z mastných kyselin s dlouhým a/nebo středním řetězcem. Směsi lipidů a povrchově aktivních látek se často používají jako rozpouštědla nebo nosiče pro ve vodě špatně rozpustná léčiva. Olejová fáze ovlivňuje jednak rozpouštění hydrofobních léčiv, samoemulgační schopnost formulace, chování léčiva v GIT, tak může přispívat k jejich lymfatickému transportu.

Z chemického hlediska představují lipidické excipienty heterogenní skupinu látek, které se všechny nazývají obecným názvem lipidy. Z hlediska kategorizace lipidů jako pomocných látek v orálních lipidických formulacích je vhodné rozdělit lipidy natři základní skupiny: natriglyceridy s dlouhým řetězcem (LCT), triglyceridy se středním řetězcem (MCT) a skupinu zahrnující estery propylenglykolu, mastné kyseliny, monoglyceridy, diglyceridy a lipidové směsi (Cerpnjak et al. 2013, pro přehled).

Z dostupných literárních údajů je zjevné, že pro potřeby LBDDS byly preferovány triglyceridy se středním řetězcem (MCT) kvůli jejich lepším solubilizačním vlastnostem, samoemulgační schopnosti a lepší chemické stabilitě aktivních látek ve srovnání s triglyceridy s dlouhým řetězcem (LCT).

Není to ale pouze délka řetězce, která ovlivňuje rozpustnost a samoemulgační vlastnosti glyceridů. Vlastnosti glyceridů jsou zásadně ovlivněny typem použitého glyceridů. Pro přípravu mikroemulzního prekoncentrátu (LBDDS typu Illb) se osvědčilo použití smíšených mono-, di- a triglyceridů, které díky své amfifilní povaze vykazují lepší samodispergační schopnosti a vyšší solubilizační kapacitu pro léčiva špatně rozpustná ve vodě.

Právě výše citované vlastnosti smíšených mono-, di- a triglyceridů byly důvodem k jejich využití pro přípravu mikroemulzního prekoncentrátu s obsahem kladribinu podle předloženého patentu. Jako obzvláště vhodné byly použity přípravky obsahující glycerol mono-linoleát, glycerol monooleát a propylenglykol monokaprylát.

Formulace podle předkládaného vynálezu se připravuje, když se směs neionogenních povrchově aktivních látek důkladně promísí s roztokem aktivní složky v organickém rozpouštědle/pomocném rozpouštědle mísitelném s vodou. Zjistili jsme, že formulace podle předkládaného vynálezu po zředění vodným médiem nebo žaludečními tekutinami tvoří disperzi neionogenních povrchově aktivních nanočástic, s výhodou pod 50 nm, měřeno pomocí Malvem ZS (Malvem Instruments Ltd, UK, Zetasizer Nano).

Jednou výhodou upřednostňovaných provedení tohoto vynálezu je to, že formulace podle předmětného patentu obsahující kladribin rozpuštěný v aprotickém rozpouštědle/pomocném ve vodě mísitelném rozpouštědle vytváří ve vodných roztocích termodynamicky stabilní disperze nanočástic odolné širokému rozmezí teplot, tvrdosti vody a pH.

-7 CZ 2021 - 25 A3

Zjistili jsme tedy, že kladribin rozpuštěný v aprotickém polárním rozpouštědle a pomocném ve vodě mísitelném rozpouštědle, může vytvářet žádoucí systémy podání léčiva (Drug delivery systems), pokud se používá s nosičem tvořeným vhodnou kombinací hydrofilní složky (hydrofilní neionogenní povrchově aktivní látky) s hydrofobní složkou (hydrofobní neionogenní povrchově aktivních látky, mono-, di-glyceridů nebo jejich kombinace).

Výhodná provedení vynálezu mají tu výhodu, že umožňují, aby se kladribin solubilizoval a transportoval vodným prostředím GIT jako disperze neionogenních povrchově aktivních nanočástic. Kladribin může být v systému přítomen v množství v rozmezí od 0,001 % hmota, do 15 % hmota., výhodně 0,01 % hmota, až 10 % hmota.

Do formulace mohou být přidány další pomocné látky nebo přísady ke zvýšení účinnosti aktivní složky, ke snížení vedlejších účinků a/nebo toxických účinků, k prodloužení trvání aktivní složky v systémové cirkulaci. K formulaci mohou být také přidány další přísady, které zvyšují stabilita účinné aktivní složky nebo formulace, jako jsou antioxidanty. Do formulace mohou být přidány ještě další přísady, jako jsou barviva, příchutě, sladidla a podobně, aby se zvýšila vnímavost a snášenlivost u pacientů nebo jiných uživatelů formulací.

Formulace podle předkládaného vynálezu je primárně určena pro orální aplikaci farmaceutik, např. jako roztok, měkká a tvrdá želatinová tobolka, ale systém by mohl být použit i pro topicky podávané prostředky, například ve formě krému, pasty, pleťové vody, gelu atd.

Objasnění výkresů

Obrázek 1. Schéma fázového diagramu použitého pro optimalizaci vývoje mikroemulzního prekoncentrátu s obsahem kladribinu na základě distribuce velikosti částic. Zóny s různou velikostí částic jsou zobrazeny různými odstíny šedé barvy. Světle šedá zóna v levé části diagramu vyznačuje oblast s velikostí částic <100 nm. Střední zóna vyznačuje oblast s velikostí částic >100 nm. Tmavošedá zóna v pravé části diagramu vyznačuje oblast, ve které nebylo možné standardně měřit velikost částic. Vyznačený malý trojúhelník v levé části diagramu vyznačuje oblast, která byla vybrána k optimalizaci finální formulace.

Obrázek 2. TEM zobrazení částic vzniklých zředěním vybraného prekoncentrátu ve vodě (2 % v/v).

Obrázek 3. Zobrazení distribuce částic vybraného prekoncentrátu po naředění v 0,1 M HC1, pH 1 (3 opakování, Malvern ZS, 20 °C, době měření 150 s).

Obrázek 4. Srovnávací disoluční profil komerčního přípravku Mavencladu, prekoncentrátu s obsahem Labrafilu a prekoncentrátu s obsahem Maisinu jako hydrofobní složky (Aparát II, 37 °C, 50 rpm, 900 ml 0,1 MHC1, pH 1,0).

Příklady uskutečnění vynálezu

Předkládaný vynález bude nyní ilustrován následujícími příklady. Rozumí se však, že takové příklady jsou poskytovány pouze pro ilustraci a vynález není zamýšlen jako omezený těmito příklady. Formulace založená na systému použitém v příkladech může být vytvořena jakoukoli vhodnou metodou známou v oboru.

Příklad 1: Výběr systému rozpouštědel

Vzhledem k fýzikálně-chemickým vlastnostem kladribinu bylo obtížné nalézt takové rozpouštědlo,

-8 CZ 2021 - 25 A3 které by ho umožňovalo rozpustit v objemu nutném pro přípravu mikroemulzního prekoncentrátu. Jako nejvhodnější rozpouštědla se ukázala aprotická polární rozpouštědla jako dimethylsulfoxid (DMSO), dimethylformamid (DMF), ethylacetát, N-methylpyrrolidon (NMP), N,Ndimethylacetamid (DMA) a propylenkarbonát a/nebo jejich kombinace. Zejména DMSO a DMA se z tohoto pohledu ukázaly jako velmi vhodná rozpouštědla. Rozpustnost kladribinu v DMSO byla 100 mg/0,2 ml, rozpustnost v DMA byla 100 mg/0,25 ml.

S ohledem na nízké přípustné limity obsahu DMSO (50 mg/den) a zejména DMA (10,5 mg/den) bylo nutné pracovat s velmi koncentrovanými a viskózními roztoky, které nebyly technologicky vhodné pro další manipulaci. Z tohoto důvodu bylo nutné vybrat vhodné pomocné rozpouštědlo, které by umožnilo naředit kladribinový koncentrát, ale neovlivnilo jeho rozpustnost a zejména stabilitu v lékové formě. Jako optimální řešení se ukázalo použití organických rozpouštědel mísitelných s vodou. Žádné z testovaných organických rozpouštědel mísitelných s vodou a přijatelných z pohledu použitelnosti pro vývoj orální lékové formy nebylo sice schopné rozpustit požadované množství kladribinu, ale v kombinaci s aprotickým rozpouštědlem výrazně ovlivňovalo zejména viskozitu mikroemulzního prekoncentrátu. Z tohoto důvodu byla do formulace zařazena organická s vodou mísitelná rozpouštědla. Jako zejména vhodná rozpouštědla se jevily C1-3 alkoholy, glykoly, glycerol, propylenglykol a různé polyethylenglykoly.

Příklad 2: Výběr pomocných látek

Mikroemulzní systém byl navržen na základě předběžných experimentů s jednotlivými pomocnými látkami a binárními/ temámími směsmi pomocných látek a API. Temámí fázový diagram hydrofilní fáze (směs DMSO/Transcutol HP), Cremophor RH40 a Labrafil Ml944 (Maisine, Peceol, Capryol) byl sestrojen za použití prekoncentrátů o různých poměrech jednotlivých složek. Pro matematické modelování pomocí DOE byla vybrána cílová podoblast fázového diagramu (Obrázek 1), která splňovala požadavky na polydisperzitu a velikost částic mikroemulze ve vodném prostředí. Pro validaci modelu byla provedena ANOVA, vyšetření reziduí a predikce hodnot externích bodů. Konečná formulace byla poté vybrána ve výše uvedeném rozsahu pomocných látek tak, aby byly přítomny vyšší podíly organických rozpouštědel, aby se zajistil přijatelný vzhled a stabilita vzorku po naředění.

Příklad 3: Morfologie částic

Částice mikroemulze byly hodnoceny pomocí zobrazovacích metod a měřením distribuce částic. Pomocí transmisní elektronové mikroskopie byla prokázána přítomnost kulatých vezikul se středním průměrem přibližně 20 nm (Obrázek 2). Vezikuly byly velmi citlivé na elektronový paprsek a během zaostřování vznikaly morfblogické změny, které mohly být důvodem rozdílu ve velikosti naměřené metodou LS a TEM.

Měření velikosti částic zředěných vzorků bylo prováděno fotokorelační spektroskopií (Photo Correlation Spectroscopy, PCS) v analyzátoru velikosti částic Malvem ZS, při teplotě 20 °C, době měření 150 s, ve vodě nebo 0,1 M HC1. Solubilizace byla prováděna jemným míšením prekoncentrátu v baňce. Z-průměmá velikost částic a polydisperzita byla uvedena jako průměr ze třech nezávislých měření. Charakteristická distribuce částic prekoncentrátu připraveného podle předmětného patentuje zobrazena na Obrázku 3.

Příklad 4: Příprava mikroemulzního prekoncentrátu kladribinu s obsahem směsi hydrofilních a hydrofobních neionogenních povrchově aktivních látek.

Složení:

Kladribin

Transcutol HP

DMSO

100 mg

400 mg

350 mg

-9 CZ 2021 - 25 A3

Cremophor RH40 850 mg

Labrafil 300 mg

Kladribin rozpustíme v roztoku DMSO a Transcutolu HP při zahřátí na T~ 45-60 °C. V druhé kádince rozpustíme Cremophor RH40, přidáme Labrafil, smícháme s roztokem CLB a zhomogenizujeme. Výsledný čirý mikroemulzní prekoncentrát vytváří po naředění ve vodě nebo 0,1 M HC1 homogenní suspenzi o velikosti částic přibližně 18 nm.

Pro přípravu prekoncentrátu je možné použít i jiná ve vodě rozpustná rozpouštědla, použití Transcutolu HP má však výrazné technologické přednosti při sušení měkkých želatinových tobolek.

Příklad 5: Příprava mikroemulzního prekoncentrátu kladribinu s obsahem směsi hydrofilních a hydrofobních neionogenních povrchově aktivních látek a propylenglykol monokaprylátu.

Složení:

Kladribin 100 mg

Transcutol HP 400 mg

DMSO 350 mg

Cremophor RH40 900 mg

Capryol (propylenglykol monokaprylát) 250 mg

Kladribin rozpustíme v roztoku DMSO a Transcutolu HP při zahřátí na T ~ 45-60 °C. V druhé kádince rozpustíme Cremophor RH40, přidáme Capryol, smícháme s roztokem CLB a zhomogenizujeme. Výsledný čirý mikroemulzní prekoncentrát vytváří po naředění ve vodě nebo 0,1 M HC1 homogenní suspenzi o velikosti částic přibližně 18 nm.

Příklad 6: Příprava mikroemulzního prekoncentrátu kladribinu s obsahem směsi hydrofilních a hydrofobních neionogenních povrchově aktivních látek a glycerol mono-oleátu.

Složení:

Kladribin	100	mg
Transcutol HP	400	mg
DMSO	350	mg
Cremophor RH40	900	mg

Peceol (glycerol mono-oleát) 250 mg

Kladribin rozpustíme v roztoku DMSO a Transcutolu HP při zahřátí na T ~ 45-60 °C. V druhé kádince rozpustíme Cremophor RH40, přidáme Peceol, smícháme s roztokem CLB a zhomogenizujeme. Výsledný čirý mikroemulzní prekoncentrát vytváří po naředění ve vodě nebo 0,1 M HC1 homogenní suspenzi o velikosti částic přibližně 18 nm.

Příklad 7: Příprava mikroemulziního prekoncentrátu kladribinu s obsahem směsi hydrofilních a neionogenních povrchově aktivních látek a glycerol mono-linoleátu

Složení:

Kladribin 100 mg

Transcutol HP 400 mg

DMSO 350 mg

Cremophor RH40 900 mg

Maisine (glycerol mono-linoleát) 250 mg

- 10CZ 2021 - 25 A3

Kladribin rozpustíme v roztoku DMSO a Transcutolu HP při zahřátí na T ~ 45-60 °C. V druhé kádince rozpustíme Cremophor RH40, přidáme Maisine, smícháme s roztokem CLB a zhomogenizujeme. Výsledný čirý mikroemulzní prekoncentrát vytváří po naředění ve vodě nebo 0,1 M HC1 homogenní suspenzi o velikosti částic přibližně 18 nm.

Příklad 8: Příprava mikroemulzního prekoncentrátu kladribinu s obsahem směsi hydrofilních a neionogenních povrchově aktivních látek a glycerol mono-linoleátu.

Složení:

Kladribin 100mg

Transcutol HP 500mg

DMSO 250mg

Cremophor RH40 900mg

Maisine (glycerol mono-linoleát) 250 mg

Příklad 9: Příprava mikroemulziního prekoncentrátu kladribinu s obsahem směsi hydrofilních a neionogenních povrchově aktivních látek a glycerol mono-linoleátu.

Složení:

Kladribin 100mg

Transcutol HP 400mg

DMA 400mg

Cremophor RH40 900mg

Maisine (glycerol mono-linoleát) 250 mg

Kladribin rozpustíme v roztoku DMA a Transcutolu HP při zahřátí na T ~ 45-60 °C. V druhé kádince rozpustíme Cremophor RH40, přidáme Maisine, smícháme s roztokem CLB a zhomogenizujeme. Výsledný čirý mikroemulzní prekoncentrát vytváří po naředění ve vodě nebo 0,1 M HC1 homogenní suspenzi o velikosti částic přibližně 18 nm.

Příklad 10: Příprava mikroemulzního prekoncentrátu kladribinu s obsahem směsi hydrofilních a hydrofobních neionogenních povrchově aktivních látek a glycerol mono-linoleátu.

Složení:

Kladribin 100 mg

DMSO 450 mg

2-propanol (IPA) 450 mg

Cremophor RH40 900 mg

Maisine (glycerol mono-linoleát) 250 mg

Kladribin rozpustíme v roztoku DMSO a IPA při zahřátí na T ~ 45-60 °C. V druhé kádince rozpustíme Cremophor RH40, přidáme Maisine, smícháme s roztokem CLB a zhomogenizujeme. Výsledný čirý mikroemulzní prekoncentrát vytváří po naředění ve vodě nebo 0,1 M HC1 homogenní suspenzi o velikosti částic přibližně 18 nm.

Příklad 11: Příprava mikroemulzního prekoncentrátu kladribinu s obsahem směsi hydrofilních a hydrofobních neionogenních povrchově aktivních látek a glycerol mono-linoleátu.

- 11 CZ 2021 - 25 A3

Složení:

Kladribin 100 mg

DMSO 450 mg

Methanol (MeOH) 450 mg

Cremophor RH40 900 mg

Maisine (glycerol mono-linoleát) 250 mg

Kladribin rozpustíme v roztoku DMSO a MeOH při zahřátí na T ~ 45-60 °C. V druhé kádince rozpustíme Cremophor RH40, přidáme Maisine, smícháme s roztokem CLB a zhomogenizujeme. Výsledný čirý mikroemulzní prekoncentrát vytváří po naředění ve vodě nebo 0,1 M HC1 homogenní suspenzi o velikosti částic přibližně 18 nm.

Příklad: 12 Příprava mikroemulzního prekoncentrátu kladribinu s obsahem směsi hydrofilních a hydrofobních neionogenních povrchově aktivních látek a glycerol mono - linoleátu

Složení:

Kladribin 100 mg

DMSO 450 mg

EtOH anhydrát(EtOH) 450 mg

Cremophor RH40 900 mg

Maisine (glycerol mono-linoleát) 250 mg

Kladribin rozpustíme v roztoku DMSO a EtOH při zahřátí na T ~ 45-60 °C. V druhé kádince rozpustíme Cremophor RH40, přidáme Maisine, smícháme s roztokem CLB a zhomogenizujeme. Výsledný čirý mikroemulzní prekoncentrát vytváří po naředění ve vodě nebo 0,1 M HC1 homogenní suspenzi o velikosti částic přibližně 18 nm.

Příklad 13: Příprava mikroemulzního prekoncentrátu kladribinu s obsahem směsi hydrofilních a hydrofobních neionogenních povrchově aktivních látek a glycerol mono-linoleátu.

Složení:

Kladribin 100mg

DMSO 350mg

PEG 400 400mg

Cremophor RH40 900 mg

Maisine (glycerol mono-linoleát) 250 mg

Kladribin rozpustíme v roztoku DMSO a PEG 400 při zahřátí na T ~ 45-60 °C. V druhé kádince rozpustíme Cremophor RH40, přidáme Maisine, smícháme s roztokem CLB a zhomogenizujeme. Výsledný čirý mikroemulzní prekoncentrát vytváří po naředění ve vodě nebo 0,1 M HC1 homogenní suspenzi o velikosti částic přibližně 18 nm.

Příklad 14: Příprava mikroemulzního prekoncentrátu kladribinu s obsahem směsi hydrofilních a hydrofobních neionogenních povrchově aktivních látek a glycerol mono-linoleátu.

Složení:

Kladribin 100 mg

DMSO 200 mg

Cremophor RH40 900 mg

Maisine (glycerol mono-linoleát) 250 mg

- 12CZ 2021 - 25 A3

Kladribin rozpustíme v roztoku DMSO při zahřátí na T ~ 45-60 °C. V druhé kádince rozpustíme Cremophor RH40, přidáme Maisine, smícháme s roztokem CLB a zhomogenizujeme. Výsledný čirý mikroemulzní prekoncentrát vytváří po naředění ve vodě nebo 0,1 M HC1 homogenní suspenzi o velikosti částic přibližně 18 nm.

Příklad 15: Příprava mikroemulzního prekoncentrátu kladribinu s obsahem polyetoxylovaného ricinového oleje.

Složení:

Kladribin 100 mg

DMSO 350 mg

Transcutol HP 400 mg

Cremophor RH40 1200 mg

Kladribin rozpustíme v roztoku DMSO a Transcutolu HP při zahřátí na T ~ 45-60 °C. V druhé kádince rozpustíme Cremophor RH40, smícháme s roztokem CLB a zhomogenizujeme. Výsledný čirý mikroemulzní prekoncentrát vytváří po naředění ve vodě nebo 0,1 M HC1 homogenní suspenzi o velikosti částic přibližně 18 nm.

Příklad 16: Příprava mikroemulzního prekoncentrátu kladribinu s obsahem směsi hydrofilních a hydrofobních neionogenních povrchově aktivních látek a glycerol mono-linoleátu.

Složení:

Kladribin 100 mg

DMSO 150 mg

DMA 50 mg

Cremophor RH40 900 mg

Maisine (glycerol mono-linoleát) 250 mg

Kladribin rozpustíme v roztoku DMSO a DMA při zahřátí na T ~ 45-60 °C. V druhé kádince rozpustíme Cremophor RH40, přidáme Maisine, smícháme s roztokem CLB a zhomogenizujeme. Výsledný čirý mikroemulzní prekoncentrát vytváří po naředění ve vodě nebo 0,1 M HC1 homogenní suspenzi o velikosti částic přibližně 18 nm.

Příklad 17: Srovnávací disoluce mikroemulzního prekoncentrátu připraveného se směsí hydrofilních a hydrofobních neionogenních povrchově aktivních látek, mikroemulzního prekoncentrátu připraveného ze směsi hydrofilní neionogenní aktivní látky a glycerol monolinoleátu s komerčním přípravkem (Mavenlad).

Srovnávací disoluce byla provedena v diskriminačních podmínkách (kyselé pH) v disoluční aparatuře typu II, v 900 ml disolučního média (0,1 MHC1 pH 1,0), při 50 rpm a teplotě 37 °C. Jako referenční vzorek byly použity 10 mg tablety komerčně dostupného preparátu (Mavenclad, číslo šarže 00015336). Testovaný mikroemulzní prekoncentrát byl naplněn do tvrdých želatinových tobolek těsně před použitím. Rozdíl v použitých formách částečně ovlivnil profil disoluční křivky, ale v žádném případě neovlivnil dostupnost kladribinu z tetovaných formulací. Z tohoto důvodu byl při hodnocení účinnosti disoluce použit i přepočet na absolutní hodnotu kladribinu v každém odběrovém intervalu. Vzorky byly odebírány v intervalech 5, 10, 15 a 20 minut, obsah kladribinu byl stanoven pomocí HPLC. Disoluční profily jednotlivých formulací byly hodnoceny podle hodnot naměřených pro hladiny pod koncentrační křivkou (AUC), účinnosti disoluce (DE) a přepočtu relativních hodnot disolučního profilu na absolutní hodnoty rozpuštěného kladribinu v disolučním médiu v jednotlivých časových intervalech.

- 13 CZ 2021 - 25 A3

Výsledky jsou přehledně zpracovány v Tabulkách 1 a 2 a na Obrázku 4. Jak je z výsledků patrné, obě mikroemulzní formulace vykázaly vyšší hodnoty ve srovnání s komerčně dostupným přípravkem. V případě použití směsi neionogenních povrchově aktivních látek byla AUC mikroemulzního preparátu vyšší přibližně o 12 %. V případě použití kombinace lipofilní neionogenní povrchově aktivní látky s lipofilním vehikulem byl rozdíl hodnot vyšší téměř o 30 %. Podobné hodnoty zjištěny pro DE.

Lze tedy považovat za prokázané, že formulace na bází mikroemulzního prekoncetrátu představují vhodnou formu podání kladribinu. Z rozdílu mezi hodnotami jednotlivých prekoncentrátů je zjevné, že použití lipidického vehikula výrazně zvyšuje rychlost uvolňování kladribinu z kapalné lékové formy na bázi mikroemulzního prekoncentrátů a pozitivně ovlivňuje disoluční profil v kyselém pH.

Tabulka 1 Porovnání AUC a DE komerčního přípravku (Mavenclad) s mikroemulzním prekoncentrátem podle patentu (Aparát II, 37 °C, 50 rpm, 900 ml 0,1 M HC1, pH 1,0).

i Časový \| interval i 0 - 5 min • 0,~ 10 min i 0 ~ 15 min	Mavendtab ΖΖΰΖΖΖ ZZIZZZ 841,25	ad 10 mg ’ Míkroe eta 1 Maísínen [ Cremopht Z., 760,75 ....... 121Q₍75	muíze s ? 12,5 % a Kem 45 % 5230 76,08 80,72	Microemulze s LabrafHem 15 % a Cremophorem 42,5 % 220,50 T 44, W 100930 6730
0-20 min	1186,25*	59,31 j 1600,75*	80,04	1333,75* 1 66,69

Tabulka 2 Srovnání disolučních profilů na základě absolutních hodnot uvolněného léčiva (mg) (Aparát II, 37 °C, 50 rpm, 900 ml 0,1 M HC1, pH 1,0).

Časový interval___________________ Maveadad 10 a»g íabk4s	\| min j T i' ΐ % i i mg 1	______Oj 0] Oi	^,z‘\| Z Z \ 1	___10 76,7 ...................... 8,4	____..... . 20 ί __73,9^...... 64,1 í 8 J i 7JJ
MIkromulze s Maoism		oi	104,0	96,3	85./ í /2.3
EL 5 % a Cremophorem 45 %	1 tns ·ΐ	Ol	11,4	i 0,6	9,2 8,0
Mikroemulze s Labrsfikm	1 ^% i	d	88,2	79 J	69,21 <5
15 % a Crentepherem 423 %	= mg *	___ Os	_______9.7	8.7	7,61 6.7

Claims

PATENTOVÉ NÁROKY

1. Mikroemulzní prekoncentrát pro podávání kladribinu obsahující:

I. kladribin ve formě farmaceuticky přijatelných solvátů, hydrátů, enantiomerů, polymorfů nebo jejich směsí, s výhodou se kladribin používá v krystalické formě,

II. aprotické polární rozpouštědlo (rozpouštědla) zahrnující dimethylsulfoxid (DMSO), dimethylformamid (DMF), ethylacetát, N-methylpyrrolidon (NMP), N,N-dimethylacetamid (DMA) a propylenkarbonát a/nebo jejich kombinace,

III. s vodou mísitelné pomocné rozpouštědlo (rozpouštědla) obsahující ethanol, transcutol, propylenglykol a/nebo jejich kombinace,

IV. alespoň jednu hydrofilní neionogenní povrchově aktivní látku obsahující jeden polyethoxylovaný ricinový olej nebo kombinace poly ethoxy lo váných ricinových olejů mající hodnotu hydrofilně-lipofilní rovnováhy vyšší než 12 a nižší než 16,

V. lipofilní neionogenní složku - ve vodě nerozpustný surfaktant s HLB <10 a/nebo lipidické vehikulum obsahující vysoký podíl mastných kyselin s dlouhým řetězcem jako např. glycerol mono-oleát nebo glycerol mono-linoleát a/nebo jejich kombinace.
2. Prostředek podle nároku 1, vyznačující se tím, že kladribin je přítomen v množství 0,01 % hmota, až 10 % hmota.
3. Prostředek podle nároku 1, vyznačující se tím, že obsahuje směsi hydrofilní a hydrofobní fáze.
4. Prostředek podle nároku 2, vyznačující se tím, že obsahuje aprotické polární rozpouštědlo, např. DMSO, DMA, DMFA a jejich kombinace.
5. Prostředek podle nároku 2, vyznačující se tím, že obsahuje hydrofilní ve vodě rozpustné pomocné rozpouštědlo, např. Transcutol, alkoholy Cl-3, glykoly a jejich kombinace, které se používá zejména pro úpravu viskozity prekoncentrátu.
6. Prostředek podle nároku 2, vyznačující se tím, že jako hydrofilní fázi (neionogenní hydrofilní surfaktant) obsahuje polyethoxylovaný ricinový olej.
7. Prostředek podle nároku 1, vyznačující se tím, že jako hydrofobní fázi obsahuje neionogenní ve vodě nerozpustného surfaktantu s HLB <10 a/nebo lipidické vehikulum s vysokým podílem mastných kyselin s dlouhým řetězcem jako např. glycerol mono-oleát nebo glycerol mono-linoleát a/nebo jejich kombinace, glycerol mono-oleátu, glycerol mono-linoleátu a/nebo jejich kombinací.
8. Prostředek podle nároku 7, vyznačující se tím, že hydrofobní složky tvořené labrafilem, glycerol mono-linoleátem, glycerol mono-oleátem, propylenglykol monokaprylát a/nebo jejich kombinace.
9. Prostředek podle nároku 1, vyznačující se tím, že je ve formě bezvodého mikroemulzního prekoncentrátu, který v kontaktu s vodným médiem tvoří transparentní disperzi nanoěástice s velikostí pod 100 nm.
10. Prostředek podle nároku 1, vyznačující se tím, že může obsahovat další pomocné látky nebo přísady jako antioxidanty, barviva, příchutě a/nebo sladidla ke zvýšení stability, účinnosti aktivní složky, zvýšení vnímavosti a snášenlivosti u uživatelů formulací.
11. Prostředek podle nároku 1, vyznačující se tím, že podání je orální.
12. Prostředek podle nároku 4, vyznačující se tím, že způsob podání je ve formě roztoku nebo tobolky.