CZ309587B6 - Mikroemulzní prekoncentrát s obsahem kladribinu a způsob jeho přípravy - Google Patents

Abstract

Vynález se týká bezvodého mikroemulzního prekoncentrátu s obsahem kladribinu, který obsahuje: kladribin rozpuštěný v alespoň jednom aprotickém polárním rozpouštědle a v alespoň jednom pomocném organickém rozpouštědle s přijatelnou afinitou k vodě, směs neionogenních povrchově aktivních látek s hydrofilně-lipofilní rovnováhou > 10 s neionogenním ve vodě nerozpustným surfaktantem s hydrofilně-lipofilní rovnováhou < 10 a/nebo s lipofilními vehikuly obsahujícími vysoký podíl mastných kyselin s dlouhým řetězcem, jako např. glycerol mono-oleát nebo glycerol mono-linoleát. Hydrofilní a hydrofobní složky se smíchají za vzniku homogenní směsi. Tato homogenní směs se poté smísí s roztokem kladribinu, čímž se získá formulace, která po zavedení do gastrointestinálního traktu spontánně vytvoří disperzi neionogenních povrchově aktivních nanočástic obsahující rozpuštěné molekuly kladribinu.

Description

Mikroemulzní prekoncentrát s obsahem kladribinu a způsob jeho přípravy

Oblast techniky

Vynález se týká mikroemulzního prekoncentrátu s obsahem kladribinu, včetně způsobu jeho přípravy a použití.

Dosavadní stav techniky

Kladribin (2-chlordeoxyadenosin, 2-CdA) byl vyvinut koncem 70. let minulého století společností Scripps Research Institute (La Jolla, Kalifornie) a používaný při léčbě zejména hematoonkologických onemocnění. První registrace parenterální formulace byla udělena již v roce 1993 pro léčbu hematoonkologických onemocnění. Jedná se syntetický chlorovaný analog deoxyadenosinu se strukturou.

h₂n

oh

Vedle původně popsaného chemoterapeutického účinku vykazuje kladribin také imunosupresivní účinek, zejména na adaptivní složku imunitního systému, charakterizovanou výraznou lymfopenií periferních B lymfocytů (CD19+), dále CD4+, a částečně také CD8+ T lymfocytů.

Zájem o využití kladribinu při léčbě neonkologických onemocnění vzrostl s průkazem jeho možného využití při selektivní imunitní rekonstituční léčbě (SIRT). Zkušenosti s úspěšným používáním orální formulace kladribinu při léčbě roztroušené sklerózy (RS) jsou důvodem rostoucího zájmu o využití orální formy kladribinu i při léčbě jiných autoimunitních poruch, v níž by se mohl kladribin, podobně jako v případě RS, vyžít jako krátkodobé imunosupresivum při imunitní rekonstituční terapii.

Na druhou stranu je kladribin toxická molekula, proto zejména při léčbě neonkologických indikací (roztroušená skleróza, případně myasthenia gravis, autoimunitní hemolytická anemie, revmatoidní artritida, systémový lupus erythematodes, psoriáza; zdroj: Robak a kol., 2006) je žádoucí vyvinout stabilní robustní finální lékovou formu, která by vykazovala vysokou biologickou dostupnost, a tím by umožňovala minimalizovat dávkování.

Kladribin pro orální podání je v současné době na trhu v tabletách o síle 10 mg ve formě kladribinového komplexu s cyklodextrinem. Orálně podávaný kladribin je rychle absorbován se 40% biologickou dostupností, což se vysvětluje hlavně neúplnou absorpcí v důsledku efluxu zprostředkovaného transportními mechanismy (Assessment report MAVENCLAD, 2017).

Jsou-li porovnána dřívější data o biologické dostupnosti kladribinu z orálně podané intravenózní formulace (Lilienmark, 1997) s dostupnými daty o dostupnosti kladribinu z tablet, zjistíme, že biologická dostupnost obou přípravků je velmi podobná. Zatímco u kapalné intravenózní formulace činila biologická dostupnost 37 až 51 % (Lilienmark, 1997), u současné tabletové orální formulace je biologická dostupnost přibližně 40 % (Assessment report MAVENCLAD, 2017). Většina neabsorbované látky podávané v orální formulaci je vylučována močí. Renální clearance kladribinu podaného tabletou představuje 51 % celkové clearance, v případě intravenózně podané

- 1 CZ 309587 B6 látky se 21 % až 35 % vylučuje nezměněně močí (Liliemark J, 1997, Assessment report MAVENCLAD, 2017).

Ze srovnání dostupných dat se zdá, že cyklodextrinový komplex umožňuje vytvoření pevné lékové formy, ale zásadním způsobem neovlivňuje dostupnost kladribinu ve srovnání s kapalnou formou. Jedním z důvodů může být špatná ochrana účinné látky proti rozkladu působením nízkého pH v žaludku. Přestože Schlutz a kol. popisovali v dokumentu US 6194395 vynalezenou ochranu kladribinu před rozkladem v nízkém pH, nebyly tyto výsledky potvrzeny v kombinaci cyklodextrinu a kladribinu v rozmezí definovaném v dokumentech US 7888328 a US 8785415.

Výše zmíněný předpoklad jednoznačně potvrdily výsledky srovnávací disoluce orálního kladribinu v různých disolučních pufrech, které provedl přihlašovatel vynálezu. Hodnota AUC(0-25) v pH 1,2 klesla přibližně o 30 % ve srovnání s pufrem o pH 6,8. Téměř stejný pokles byl prokázán v účinnosti disoluce E.D., (Kahn, 1975) v disolučním médiu s nízkým pH oproti výsledkům z média o pH 6,8.

Na základě provedených experimentů se přihlašovateli vynálezu potvrdilo, že cyklodextrinový komplex sice umožňuje výrobu orální lékové formy ve formě tablet, ale poskytuje jen velmi malou ochranu kladribinu před rozkladem v nízkém pH, což může mít za následek nízkou biologickou dostupnost přípravku.

Podle dostupných informací od výrobce je kladribin řazen do třetí třídy látek podle BCS klasifikace (Biopharmaceutical Classification System), tj. do třídy látek s vysokou solubilitou a nízkou permeabilitou (NDA 22561 Clinical Pharmacology Amendment Memo). Podle definice v BCS jsou léčiva považována za vysoce rozpustná, když je dávka odpovídající nejvyšší síle lékové formy rozpustná v < 250 ml pufru v rozmezí pH od 1,0 do 7,5.

Při podrobném pohledu na vlastnosti molekuly kladribinu je patrné, že kladribin nesplňuje jednoznačně výše uvedená kritéria pro vysoce rozpustnou látku. Při fyziologické teplotě 37 °C byla stanovena hodnota t1/2 kladribinu 1,6 hodiny pro roztoky s pH >2,0 a pouhé 0,37 hodiny pro roztoky s pH 1,2 a nižší (Tarasiuk et al., 1994). V důsledku vysoké citlivosti k hydrolýze v roztocích o pH nižším než 2 a zejména s pH 1,0 nelze vyhovět požadavku podle výše uvedené definice pro vysokou rozpustnost, neboť degradace molekuly kladribinu probíhá paralelně s rozpustností a v roztocích s nízkým pH nelze prokázat v důsledku rychlého rozkladu úplnou rozpustnost výchozí molekuly. Stanovení rozpustnosti kladribinu v pH 1,2 není proveditelné vzhledem k problémům se stabilitou. Na základě výše citovaných kritérií FDA musí být léčivo rozpustné v rozmezí pH 1,0 až 7,5 při 37 °C, a tudíž kladribin těmto kritériím nevyhovuje.

Podle definice Evropské lékové agentury (EMA) z roku 2020 (ICH M9 on biopharmaceutics classification system-based biowaivers, 2020) je nutné testovat rozpustnost látky nejméně ve třech roztocích s pH 1,2, dále 4,5 a dále 6,8, a to ve třech opakováních. V případě, kdy léčivá látka není stabilní s > 10 % degradací v rozsahu rozpustnosti posouzení, nelze dostatečně stanovit rozpustnost, a tedy ani léčivou látku klasifikovat.

S ohledem na výše zmíněné odkazy se přihlašovatel rozhodl při vývoji nové orální lékové formy s obsahem kladribinu vycházet z fyzikálně-chemické definice rozpustnosti léčiva podle definice USP 38 a nikoliv podle BCS klasifikace. Podle USP 38 definice lze kladribin s maximální rozpustností ve vodě 6,35 mg/ml klasifikovat jako málo rozpustnou molekulu.

Nízká rozpustnost ve vodě je všeobecně uznávána jako hlavní důvod špatné perorální absorpce mnoha léčiv. Ke zvýšení orální absorpce léčiv lze použít konvenční solubilizační přístupy na bázi povrchově aktivních látek, cyklodextrinových komplexů, syntézy nových krystalových polymorfů a solí, nanočástic, pevné disperze, lipidů a látek zvyšující permeaci.

- 2 CZ 309587 B6

Zajímavou možnost, jak řešit problém zvýšení rozpustnosti, představují systémy podání léků na bázi lipidů (lipid-based drug delivery systems, LBDDS). Formulace na bázi LBDDS vykazují vysoký potenciál pro zlepšení (i) biologické dostupnosti sloučenin s nízkou rozpustností ve vodném prostředí, (ii) propustnosti membrán, (iii) problémů s metabolizmem, případně (iv) se stabilitou účinné látky. Při perorálním podání přípravku na bázi LBDDS byla prokázána vysoká a konzistentní absorpce.

Podle současného systému klasifikace lipidických formulací (Lipid Based Classification System, LBCS) je možné LBDDS rozdělit do čtyř tříd zahrnujících formulace od jednoduchých lipidických roztoků nebo suspenzí léčiva až po emulze a složitější samoemulgující, samomikroemulgující nebo samoemulgační - nanoemulgační systémy (SEDDS/ SMEDDS/ SNEDDS).

Formulace typu II a IIIa podle LBCS se obecně nazývají SEDDS. Jsou formulovány se směsmi lipidových vehikul, neiontových povrchově aktivních látek a léčiva v nepřítomnosti vody a předpokládá se, že existují jako transparentní izotropní roztoky. Tyto systémy mají jedinečnou vlastnost: jsou schopné rychle se samoemulgovat v gastrointestinálních tekutinách a vytvářet jemné emulze typu olej ve vodě (průměr velikosti kapiček < 300 nm) za jemného míchání poskytovaného gastrointestinálním pohybem. SEDDS jsou běžně vhodné pro orální podání v měkké nebo tvrdé želatinové tobolce, tvrdé hydroxypropylmethylcelulózové (HPMC) tobolce, případně v tobolce z jiného vhodného farmaceuticky přijatelného materiálu.

Formulace typu IIIb podle LBCS se běžně nazývají SMEDDS a jsou definované jako izotropní směsi oleje, povrchově aktivní látky a účinné látky. Takové systémy vytvářejí jemné mikroemulze typu olej ve vodě za mírného míchání zajišťovaného trávicí pohyblivostí žaludku a střeva po zředění vodnou fází in vivo. SMEDDS se odlišují od SEDDS menší velikostí částic vzniklých ředěním, jejímž výsledkem je průhledná nebo průsvitná stabilní disperze. Velikost částic po naředění je < 100 nm v případě SMEDDS nebo < 300 nm v případě SEDDS.

Formulace typu IV podle LBCS jsou bezolejové, pouze na bázi povrchově aktivní látky a směsi pomocných rozpouštědel. Tento typ byl nedávno přidán k LBCS. Tyto formulace představují nejvíce hydrofilní typ lipidové formulace. Ve vodném médiu vytvářejí velmi jemnou disperzi někdy označovanou jako nanoemulze (SNEDDS).

SMEDDS obecně obsahují relativně vysoké koncentrace povrchově aktivní látky (typicky 30 až 60 % m/m), případně hydrofilní rozpouštědla. Často jsou popisovány jako mikroemulzní prekoncentráty, protože mikroemulze se tvoří zředěním ve vodném prostředí.

LBDDS jsou úspěšnou strategií pro zvýšení rozpustnosti a zlepšení biologické dostupnosti špatně rozpustných léčiv, zejména za skupin BCS třídy II a IV. Dosahují zvýšené absorpce špatně rozpustných léků specifickými mechanismy: prodlouženou dobou retence v žaludku, zvýšení solubilizace, stimulace gastrointestinálního lymfatického systému, transport a dopad na biochemickou a fyzickou bariéru GIT. Jejich účinnost však také závisí na složení a podílu složek. Kombinace různých typů pomocných látek určují konkrétní systém podání léčiva. Je nutné experimentálně určit vhodné složení přípravku vybraný systém podávání pro každý jednotlivý lék a zajistit tak maximální účinnost vybraného LBDDS.

Výhodou mikroemulzí jako potenciálních terapeutických systémů pro orální podání je jejich specifická struktura, která umožňuje zabudování hydrofilních, amfifilních a lipofilních léčiv následné zvýšení jejich rozpustnosti, rychlosti a rozsahu absorpce, k ochraně labilních látek z gastrointestinálního prostředí, ke snížení inter- a intra- individuální variability účinku a maskování nepříjemného zápachu a chuti.

V případě kladribinu jsou problémem pro vývoj formulace na bázi LBDDS jeho fyzikálně-chemické vlastnosti. Kladribin představuje molekulu, která je sice hydrofobní, ale

- 3 CZ 309587 B6 nikoliv lipofilní. Rozdělovači koeficient n-oktanol-voda (log Kow) pro kladribin byl 0,0595 při pH = 7 (Assessment report MAVENCLAD, 2017).

Na základě výsledků přihlašovatelem vynálezu provedených experimentů se jako nejvhodnější přístup k vývoji nové, zejména orální, lékové formy s obsahem kladribinu ukázalo využití samoemulgujícího mikroemulzního systému pro dodávání léčiv, zkráceně SMEDDS, někdy též označovaného jako mikroemulzní prekoncentrát.

Cílem předkládaného vynálezu je kapalná formulace mikroemulzního prekoncentrátu s obsahem kladribinu poskytující vyšší stabilitu účinné látky v kyselém pH, zejména pro orální podávání léčebných přípravků připravených pomocí mikroemulzního prekoncentrátu, a dále způsob jeho přípravy za využití robustní, nákladově efektivní, bezpečné a snadno aplikovatelné technologie průmyslového výroby.

Podstata vynálezu

Pro vývoj nové, zejména orální, lékové formy považuje přihlašovatel vynálezu za klíčové vyvinout takovou formulaci, která umožní chránit molekulu kladribinu před rozkladem v nízkém pH žaludku a zároveň zvýší rozpustnost tak, aby v daném okamžiku převažoval nadbytek kladribinu nad jeho degradačním metabolitem. Jako optimálním řešení se jeví možnost využití kapalné formulace s rychlou rozpustností a schopností chránit rozklad účinné látky, nebo alespoň umožnit rychlejší vstřebávání kladribinu z okamžitě dostupné vyšší koncentrace účinné látky. Potenciální ochrana před degradací kladribinu v kyselém pH žaludku v kombinaci se zvýšenou rozpustností byly hlavní motivací k vývoji nové lékové formy podle předloženého vynálezu.

Vynález prezentuje mikroemulzní prekoncentrát s obsahem kladribinu na samoemulgujícím systému podání léků (SEDDS), jehož podstata spočívá v tom, že obsahuje následující složky:

I. kladribin,

II. alespoň jedno aprotické polární rozpouštědlo,

III. alespoň jedno pomocné organické rozpouštědlo s přijatelnou afinitou k vodě,

IV. neionogenní povrchově aktivní látku s hydrofilně-lipofilní rovnováhou > 10 (dále v textu jen HLB),

V. hydrofobní složku tvořenou neionogenní povrchově aktivní látkou s HLB < 10, nebo lipofilním vehikulem s vysokým podílem glycerol mono-oleátu, či glycerol mono-linoleátu, případně kombinací obou výše uvedených.

Problém solubilizace kladribinu v LBDDS se překvapivě podařilo vyřešit vhodnou kombinací aprotického rozpouštědla s hydrofilním pomocným rozpouštědlem a směsí neionogenních povrchově aktivních látek s HLB > 10 s neionogenním ve vodě nerozpustným surfaktantem s HLB < 10 a/nebo s lipofilními vehikuly obsahujícími vysoký podíl mastných kyselin s dlouhým řetězcem, jako např. glycerol mono-oleát nebo glycerol mono-linoleát.

Jak vyplývá z výše uvedeného, vynález se týká bezvodého mikroemulzního prekoncentrátu s obsahem kladribinu, který obsahuje: kladribin rozpuštěný v aprotickém polárním rozpouštědle (či ve více rozpouštědlech) a pomocném organickém rozpouštědle (či ve více rozpouštědlech) s přijatelnou afinitou k vodě, a dále obsahuje směs neionogenních povrchově aktivních látek s HLB >10 s hydrofobní složkou, která se může skládat z hydrofobních neionogenních povrchově aktivních látek s HLB < 10 nebo lipofilních vehikul obsahujících vysoký podíl glycerol mono

- 4 CZ 309587 B6 oleátu nebo glycerol mono-linoleátu, případně z kombinace neionogenních povrchově aktivních látek s lipofilními vehikuly.

Součástí vynálezu je rovněž způsob přípravy mikroemulzního prekoncentrátu zahrnující následující postupové kroky:

a) rozpuštění kladribinu v alespoň jednom aprotickém polárním rozpouštědle a v alespoň jednom ve vodě rozpustném pomocném organickém rozpouštědle,

b) přípravu směsi neionogenních povrchově aktivních látek s HLB > 10 s hydrofobní složkou, která se může skládat z hydrofobních neionogenních povrchově aktivních látek s HLB < 10 nebo lipofilních vehikul obsahujících vysoký podíl glycerol mono-oleátu nebo glycerol mono-linoleátu, případně z kombinace neionogenních povrchově aktivních látek s lipofilními vehikuly,

c) kombinace složek z kroku a) a b) uvedeného roztoku léčiva a uvedeného systému povrchově aktivních látek za vzniku mikroemulzního prekoncentrátu.

Kladribin se nejprve rozpustil v minimálním potřebném množství aprotického rozpouštědla a vzniklý koncentrovaný roztok se doředil organickým rozpouštědlem do potřebné viskozity. Vzniklý roztok kladribinu byl následně smíchán s roztokem povrchově aktivních látek a případně s lipofilními vehikuly obsahujícími vysoký podíl glycerol mono-oleátu nebo glycerol monolinoleátu nebo jejich kombinací, což vedlo k optimalizaci disperzních vlastností vzniklé formulace. Při hodnocení výsledků bylo překvapivě zjištěno, že vzniklá formulace výrazně zvyšuje odolnost kladribinu k nízkému pH a zároveň zlepšuje rozpustnost dané formulace. Výhodou takto připraveného mikroemulzního prekoncentrátu je to, že po jeho zředění ve vodném médiu poskytne nanočástice obsahující rozpuštěný kladribin.

V rámci vynalezeného způsobu probíhá rozpuštění kladribinu v aprotickém polárním pomocném rozpouštědle (např. DMSO, DMFA, DMA), či v organických rozpouštědlech, která mají přijatelnou afinitu k vodě (např. ethanol, diethylen glykol monoethyl ether, glykoly).

Hydrofilní povrchově aktivní látky se v případě potřeby zahřívají a smíchají s hydrofobní složkou za vzniku homogenní směsi povrchově aktivních látek.

Tato homogenní směs se poté smíchá s roztokem kladribinu, čímž se získá formulace (mikroemulzní prekoncentrát), která po zavedení do GIT spontánně vytvoří disperzi neionogenních povrchově aktivních nanočástic.

S výhodou vynález dále poskytuje způsob podávání léku v podobě léčebného přípravku na bázi mikroemulzního prekoncentrátu s obsahem kladribinu a vodného média. V GIT vzniklé mikroemulze jsou izotropní, termodynamicky stabilní transparentní (nebo průsvitné) systémy oleje, vody a povrchově aktivní látky, často v kombinaci s pomocným rozpouštědlem s částicemi o velikosti obvykle v rozmezí 20 až 200 nm. Obecně se jedná o systém podání léčiva na bázi oleje, povrchově aktivní látky, rozpouštědla a pomocného rozpouštědla, který má schopnost tvořit (mikro)emulzi olej ve vodě (o/v) poté, co se za mírného míchání, způsobeného např. motilitou střev a žaludku, disperguje ve vodné fázi.

Výhodou mikroemulzí jako potenciálních terapeutických systémů pro orální podání je jejich specifická struktura, která umožňuje zabudování hydrofilních, amfifilních a lipofilních léčiv charakterizovaných zvýšením jejich rozpustnosti, rychlosti a rozsahu absorpce, ke snížení inter a intra individuální variability, případně k maskování nepříjemného zápachu a chuti. Při perorálním podání byla získána vysoká a konzistentní absorpce. Navíc bylo prokázáno, že mikroemulzní systémy zvyšují permeabilitu membrány, mohou chránit zabudované molekuly proti oxidaci a enzymatické degradaci.

- 5 CZ 309587 B6

Kompozice podle předkládaného vynálezu může být připravena nejprve rozpuštěním kladribinu v organickém rozpouštědle obsahujícím aprotické polární pomocné rozpouštědlo a následným smícháním s lipofilní složkou. Termín kladribin, jak je používán v předkládané přihlášce vynálezu, se týká kladribinu ve formě jeho farmaceuticky přijatelných solvátů, hydrátů, enantiomerů, polymorfů nebo jejich směsí. S výhodou se kladribin používá v krystalické formě.

Aprotické polární rozpouštědlo je definováno jako polární rozpouštědlo, které nepůsobí jako donor vodíkové vazby. S výhodou jsou používány příklady polárních aprotických rozpouštědel zahrnují dimethylsulfoxid (DMSO), dimethylformamid (DMF), ethylacetát, N-methylpyrrolidon (NMP), N,N-dimethylacetamid (DMA) a propylenkarbonát a/nebo jejich směsi.

V předkládaném vynálezu může být s výhodou použito jakékoli vhodné s vodou mísitelné organické rozpouštědlo. Výběr vhodného organického rozpouštědla bude částečně záviset na rozpustnosti aktivního materiálu v rozpouštědle, na míře, v jaké je rozpouštědlo mísitelné s vodou a na snášenlivosti rozpouštědla. Rozpouštědlo by mělo být fyziologicky přijatelné.

Příklady rozpouštědel, která mohou být s výhodou použita v předkládaném vynálezu, zahrnují, avšak nejsou výčtem omezeny, alkoholy, glykoly, glycerol, propylenglykol a různé polyethylenglykoly.

Hydrofobní a hydrofilní neionogenní povrchově aktivní látky jsou smíchány dohromady za vzniku homogenní směsi, která může být případně zahřívána. Neionogenní povrchově aktivní látky jsou vybrány pro svou hydrofilně-lipofilní rovnováhu (HLB). HLB není univerzální vlastností, protože je založena výlučně na hmotnostních procentech polyoxyethylenu nebo polyolu v molekule povrchově aktivní látky, bez ohledu na její molekulovou hmotnost, chemickou povahu jejích hydrofilních a lipofilních skupin a strukturní vlastnosti druhé. Při použití hodnot HLB jako hrubého vodítka se za hydrofilní povrchově aktivní látky považují sloučeniny, které mají hodnotu HLB vyšší než 10, zejména od 12 do 17. Podobně jsou hydrofobní povrchově aktivní látky sloučeniny, které mají hodnotu HLB menší než 10.

Hydrofilní neionogenní surfaktant je rozpustnější ve vodě než v oleji (s HLB vyšším než 10). Výhodnými zástupci z pohledu vynálezu jsou reakční produkty přírodního nebo polyethoxylovaného ricinového oleje a ethylenoxidu. Ethoxylovaný ricinový olej může mít obsah 25 až 100 mol ethylenoxidu na molekulu, výhodně 35 až 60 mol ethylenoxidu na molekulu. Přírodní nebo polyethoxylovaný ricinový olej může reagovat s ethylenoxidem v molárním poměru od přibližně 1:35 do přibližně 1:60, s případným odstraněním polyethoxylované složky z produktů.

Obzvláště vhodné z pohledu vynálezu jsou polyethoxylované ricinové oleje, které mají číslo zmýdelnění asi 50 až 60, číslo kyselosti menší než 1, obsah vody menší než 2 %, nD60 v rozmezí od 1,453 do 1,457 a HLB v rozmezí od 12 do 16.

Výhodné jsou také polyethoxylované ricinové oleje s molekulovou hmotností přibližně 1630, zmýdelňovacím číslem přibližně 65 až 70, kyselým číslem přibližně 2, jódovým číslem v přibližném rozmezí od 28 do 32, HLB v hodnotě 16 a nD25 v hodnotě 1,471.

Jako poslední v řadě, ale neméně výhodné účinkem, jsou produkty odpovídající číslu zmýdelnění v rozmezí 40 až 50, číslu kyselosti méně než 1, jódovému číslu méně než 1, obsahu vody v rozmezí od 4,5 % do 5,5 %, nD25 v hodnotě od 1,453 do 1,457, přičemž může být také použita hodnota HLB z rozmezí od 15 do 17.

Hydrofobní neiontový surfaktant je rozpustnější v oleji než ve vodě (s nízkým HLB). Obzvláště vhodné jsou transesterifikované ethoxylované rostlinné oleje.

Pro vynález výhodné příklady transesterifikovaných ethoxylovaných rostlinných olejů se získávají z kukuřičného oleje a mají číslo kyselosti menší než 2, číslo zmýdelnění 155 až 175, hodnotu HLB

- 6 CZ 309587 B6 od 3 do 4 a jodové číslo od 90 do 110, nebo z jádrového oleje a mající číslo kyselosti 2, číslo zmýdelnění od 145 do 175, číslo jódu od 60 do 90 a HLB o hodnotě 4.

Olejová fáze se obvykle skládá z triglyceridů nebo směsných glyceridů (směs mono-, di- a triglyceridů) sestávající se z mastných kyselin s dlouhým a/nebo středním řetězcem. Směsi lipidů a povrchově aktivních látek se často používají jako rozpouštědla nebo nosiče pro ve vodě špatně rozpustná léčiva. Olejová fáze ovlivňuje jednak rozpouštění hydrofobních léčiv, samoemulgační schopnost formulace, chování léčiva v GIT, tak může přispívat k jejich lymfatickému transportu.

Z chemického hlediska představují lipidické excipienty heterogenní skupinu látek, které se všechny nazývají obecným názvem lipidy. Z hlediska kategorizace lipidů jako pomocných látek v orálních lipidických formulacích je vhodné rozdělit lipidy na tři základní skupiny: na triglyceridy s dlouhým řetězcem (LCT), triglyceridy se středním řetězcem (MCT) a skupinu zahrnující estery propylenglykolu, mastné kyseliny, monoglyceridy, diglyceridy a lipidové směsi (Čerpnjak et al. 2013, pro přehled).

Z dostupných literárních údajů je zjevné, že pro potřeby LBDDS byly preferovány triglyceridy se středním řetězcem (MCT) kvůli jejich lepším solubilizačním vlastnostem, samoemulgační schopnosti a lepší chemické stabilitě aktivních látek ve srovnání s triglyceridy s dlouhým řetězcem (LCT).

Z pohledu vynálezu to není ale pouze délka řetězce, která ovlivňuje rozpustnost a samoemulgační vlastnosti glyceridů. Vlastnosti glyceridů jsou zásadně ovlivněny typem použitého glyceridu. Pro přípravu mikroemulzního prekoncentrátu (LBDDS typu IIIb) se osvědčilo použití smíšených mono-, di- a triglyceridů, které díky své amfifilní povaze vykazují lepší samodispergační schopnosti a vyšší solubilizační kapacitu pro léčiva špatně rozpustná ve vodě.

Právě výše citované vlastnosti smíšených mono-, di- a triglyceridů byly důvodem k jejich využití pro přípravu mikroemulzního prekoncentrátu s obsahem kladribinu podle předloženého vynálezu. Jako obzvláště výhodné byly použity přípravky obsahující glycerol mono-linoleát, glycerol monooleát a propylenglykol monokaprylát.

Formulace podle předkládaného vynálezu se připravuje, jakmile se směs neionogenních povrchově aktivních látek důkladně promísí s roztokem aktivní složky v organickém rozpouštědle/pomocném rozpouštědle mísitelném s vodou. V rámci vývoje vynálezu bylo zjištěno, že formulace podle předkládaného vynálezu po zředění vodným médiem nebo žaludečními tekutinami tvoří disperzi neionogenních povrchově aktivních nanočástic, o velikosti s výhodou pod 50 nm. Tato skutečnost byla změřena pomocí přístroje Malvern ZS (Malvern Instruments Ltd, UK, Zetasizer Nano).

Jednou z výhod upřednostňovaných provedení tohoto vynálezu je to, že formulace podle předmětného vynálezu obsahující kladribin rozpuštěný v aprotickém rozpouštědle/pomocném ve vodě mísitelném rozpouštědle vytváří ve vodných roztocích termodynamicky stabilní disperze nanočástic odolné širokému rozmezí teplot, tvrdosti vody a pH.

V rámci vývoje vynálezu bylo zjištěno, že kladribin rozpuštěný v aprotickém polárním rozpouštědle a pomocném ve vodě mísitelném rozpouštědle, může vytvářet žádoucí systémy podání léčiva (Drug delivery systems), pokud se používá s nosičem tvořeným vhodnou kombinací hydrofilní složky (hydrofilní neionogenní povrchově aktivní látky) s hydrofobní složkou (hydrofobní neionogenní povrchově aktivních látky, mono-, diglyceridů nebo jejich kombinace).

Výhodná provedení vynálezu mají tu výhodu, že umožňují, aby se kladribin solubilizoval a transportoval vodným prostředím GIT jako disperze neionogenních povrchově aktivních nanočástic. Kladribin může být v systému přítomen v množství v rozmezí od 0,001 % hmotn. do 15 % hmotn., výhodně 0,01 % hmotn. až 10 % hmotn.

- 7 CZ 309587 B6

Do vynalezené formulace mohou být s výhodou přidány další pomocné látky nebo přísady ke zvýšení účinnosti aktivní složky, ke snížení vedlejších účinků a/nebo toxických účinků, k prodloužení trvání aktivní složky v systémové cirkulaci. K formulaci mohou být také přidány další přísady, které zvyšují stabilitu účinné aktivní složky nebo formulace, jako jsou antioxidanty. Do formulace mohou být přidány ještě další přísady, jako jsou barviva, příchutě, sladidla a podobně, aby se zvýšila vnímavost a snášenlivost u pacientů nebo jiných uživatelů formulací.

Formulace podle předkládaného vynálezu je primárně určena pro orální aplikaci farmaceutik, např. jako roztok, měkká a tvrdá želatinová tobolka, ale vynález by mohl být použit i pro topicky podávané prostředky, například ve formě krému, pasty, pleťové vody, gelu atd.

Objasnění výkresů

Uvedený vynález bude blíže objasněn na následujících vyobrazeních, kde:

obr. 1 znázorňuje schéma fázového diagramu použitého pro optimalizaci vývoje mikroemulzního prekoncentrátu s obsahem kladribinu na základě distribuce velikosti částic, kde zóny s různou velikostí částic jsou zobrazeny různými odstíny šedé barvy, přičemž světle šedá zóna v levé části diagramu vyznačuje oblast s velikostí částic <100 nm, dále střední zóna vyznačuje oblast s velikostí částic >100 nm, a dále tmavošedá zóna v pravé části diagramu vyznačuje oblast, ve které nebylo možné standardně měřit velikost částic, a současně vyznačený malý trojúhelník v levé části diagramu vyznačuje oblast, která byla vybrána k optimalizaci finální formulace, obr. 2 znázorňuje TEM zobrazení částic vzniklých zředěním vybraného prekoncentrátu ve vodě (2 % v/v), obr. 3 znázorňuje zobrazení distribuce částic vybraného prekoncentrátu po naředění v 0,1 M HCl, pH 1 (k pořízení obrázku proběhlo 3x opakování na přístroji Malvern ZS, při teplotě 20 °C, a při době měření 150 s), obr. 4 znázorňuje srovnávací disoluční profil komerčního přípravku s označením Mavenclad, prekoncentrátu s obsahem oleoyl makrogol glyceridu a prekoncentrátu s obsahem glycerol monolinoleátu jako hydrofobní složky (Aparát II, 37 °C, 50 rpm (ot/min), 900 ml 0,1 M HCl, pH 1,0).

Příklad uskutečnění vynálezu

Rozumí se, že dále popsané a zobrazené konkrétní případy uskutečnění vynálezu jsou představovány pro ilustraci, nikoliv jako omezení vynálezu na uvedené příklady. Odborníci znalí stavu techniky najdou nebo budou schopni zajistit za použití rutinního experimentování větší či menší počet ekvivalentů ke specifickým uskutečněním vynálezu, která jsou zde popsána. Vynalezená formulace založená na systému použitém v příkladech uskutečnění může být vytvořena jakoukoli vhodnou metodou známou v oboru.

Příklad 1: Výběr systému rozpouštědel

Vzhledem k fyzikálně-chemickým vlastnostem kladribinu bylo obtížné nalézt takové rozpouštědlo, které by ho umožňovalo rozpustit v objemu nutném pro přípravu mikroemulzního prekoncentrátu. Jako nejvhodnější rozpouštědla se ukázala aprotická polární rozpouštědla jako dimethylsulfoxid (DMSO), dimethylformamid (DMF), ethylacetát, N-methylpyrrolidon (NMP), N,Ndimethylacetamid (DMA) a propylenkarbonát a/nebo jejich kombinace. Zejména DMSO a DMA

- 8 CZ 309587 B6 se z tohoto pohledu ukázaly jako velmi vhodná rozpouštědla. Rozpustnost kladribinu v DMSO byla 100 mg/0,2 ml, rozpustnost v DMA byla 100 mg/0,25 ml.

S ohledem na nízké přípustné limity obsahu DMSO (50 mg/den) a zejména DMA (10,5 mg/den) bylo nutné pracovat s velmi koncentrovanými a viskózními roztoky, které nebyly technologicky vhodné pro další manipulaci. Z tohoto důvodu bylo nutné vybrat vhodné pomocné rozpouštědlo, které by umožnilo naředit kladribinový koncentrát, ale neovlivnilo jeho rozpustnost a zejména stabilitu v lékové formě. Jako optimální řešení se ukázalo použití organických rozpouštědel mísitelných s vodou. Žádné z testovaných organických rozpouštědel mísitelných s vodou a přijatelných z pohledu použitelnosti pro vývoj orální lékové formy nebylo sice schopné rozpustit požadované množství kladribinu, ale v kombinaci s aprotickým rozpouštědlem výrazně ovlivňovalo zejména viskozitu mikroemulzního prekoncentrátu. Z tohoto důvodu byla do formulace zařazena organická s vodou mísitelná rozpouštědla. Jako zejména vhodná rozpouštědla se jevily C1-3 alkoholy, glykoly, glycerol, propylenglykol a různé polyethylenglykoly.

Příklad 2: Výběr pomocných látek

Mikroemulzní systém byl navržen na základě předběžných experimentů s jednotlivými pomocnými látkami a binárními/ ternárními směsmi pomocných látek a API. Ternární fázový diagram hydrofilní fáze (směs DMSO/diethylenglykolmonoethylether), makrogolglycerolhydroxystearát a oleoylmakrogolglycerid M1944 (glycerolmonolinoleát, Peceol, Capryol) byl sestrojen za použití prekoncentrátů o různých poměrech jednotlivých složek. Pro matematické modelování pomocí DOE byla vybrána cílová podoblast fázového diagramu (obrázek 1), která splňovala požadavky na polydisperzitu a velikost částic mikroemulze ve vodném prostředí. Pro validaci modelu byla provedena ANOVA, vyšetření reziduí a predikce hodnot externích bodů. Konečná formulace byla poté vybrána ve výše uvedeném rozsahu pomocných látek tak, aby byly přítomny vyšší podíly organických rozpouštědel, aby se zajistil přijatelný vzhled a stabilita vzorku po naředění.

Příklad 3: Morfologie částic

Částice mikroemulze byly hodnoceny pomocí zobrazovacích metod a měřením distribuce částic. Pomocí transmisní elektronové mikroskopie byla prokázána přítomnost kulatých vezikul se středním průměrem přibližně 20 nm (obrázek 2). Vezikuly byly velmi citlivé na elektronový paprsek a během zaostřování vznikaly morfologické změny, které mohly být důvodem rozdílu ve velikosti naměřené metodou LS a TEM.

Měření velikosti částic zředěných vzorků bylo prováděno fotokorelační spektroskopií (PhotoCorrelation Spectroscopy, PCS) v analyzátoru velikosti částic Malvern ZS, při teplotě 20 °C, době měření 150 s, ve vodě nebo 0,1 M HCl. Solubilizace byla prováděna jemným mísením prekoncentrátu v baňce. Z-průměrná velikost částic a polydisperzita byla uvedena jako průměr ze třech nezávislých měření. Charakteristická distribuce částic prekoncentrátu připraveného podle předmětného patentu je zobrazena na obr. 3.

Příklad 4: Příprava mikroemulzního prekoncentrátu kladribinu s obsahem směsi hydrofilních a hydrofobních neionogenních povrchově aktivních látek

Složení:

Kladribin	100 mg
diethylenglykolmonoethylether	400 mg
DMSO	350 mg
makrogolglycerolhydroxystearát	850 mg
oleoylmakrogolglycerid	300 mg

- 9 CZ 309587 B6

Kladribin se rozpustí v roztoku DMSO a diethylenglykolmonoethyl etheru při zahřátí na T ~ 45 až 60 °C. V druhé kádince se rozpustí makrogolglycerolhydroxystearát, přidá se oleoylmakrogolglycerid, smíchá se s roztokem CLB a zhomogenizuje. Výsledný čirý mikroemulzní prekoncentrát vytváří po naředění ve vodě nebo v 0,1 M HCl homogenní suspenzi o velikosti částic přibližně 18 nm.

Pro přípravu prekoncentrátu je možné použít i jiná ve vodě rozpustná rozpouštědla, použití diethylenglykolmonoethyl etheru má však výrazné technologické přednosti při sušení měkkých želatinových tobolek.

Příklad 5: Příprava mikroemulzního prekoncentrátu kladribinu s obsahem směsi hydrofilních a hydrofobních neionogenních povrchově aktivních láteka propylenglykolmonokaprylátu.

Složení:

Kladribin 100mg diethylenglykolmonoethylether 400mg

DMSO 350mg makrogolglycerolhydroxystearát 900mg

Capryol (propylenglykolmonokaprylát) 250mg

Kladribin se rozpustí v roztoku DMSO a diethylenglykolmonoethyletheru při zahřátí na T ~ 45 až 60 °C. V druhé kádince se rozpustí makrogolglycerolhydroxystearát, přidá se Capryol, smíchá se s roztokem CLB a zhomogenizuje. Výsledný čirý mikroemulzní prekoncentrát vytváří po naředění ve vodě nebo 0,1 M HCl homogenní suspenzi o velikosti částic přibližně 18 nm.

Příklad 6: Příprava mikroemulzního prekoncentrátu kladribinu s obsahem směsi hydrofilních a hydrofobních neionogenních povrchově aktivních látek a glycerol mono-oleátu.

Složení:

Kladribin	100 mg
diethylenglykolmonoethylether	400 mg
DMSO	350 mg
makrogolglycerolhydroxystearát	900 mg
Peceol (glycerolmono-oleát)	250 mg

Kladribin se rozpustí v roztoku DMSO a diethylenglykolmonoethyletheru při zahřátí na T ~ 45 až 60 °C. Ve druhé kádince se rozpustí makrogolglycerolhydroxystearát, přidá se Peceol, smíchá se s roztokem CLB a zhomogenizuje. Výsledný čirý mikroemulzní prekoncentrát vytváří po naředění ve vodě nebo 0,1 M HCl homogenní suspenzi o velikosti částic přibližně 18 nm.

Příklad 7: Příprava mikroemulzního prekoncentrátu kladribinu s obsahem směsi hydrofilních a neionogenních povrchově aktivních látek a glycerol mono-linoleátu.

Složení:

Kladribin	100 mg
diethylenglykolmonoethylether	400 mg
DMSO	350 mg
makrogolglycerolhydroxystearát	900 mg
glycerolmono-linoleát	250 mg

- 10 CZ 309587 B6

Kladribin se rozpustí v roztoku DMSO a diethylenglykolmonoethyletheru při zahřátí na T ~ 45 až 60 °C. Ve druhé kádince se rozpustí makrogolglycerolhydroxystearát, přidá se glycerolmonolinoleát, smíchá se s roztokem CLB a zhomogenizuje. Výsledný čirý mikroemulzní prekoncentrát vytváří po naředění ve vodě nebo 0,1 M HCl homogenní suspenzi o velikosti částic přibližně 18 nm.

Příklad 8: Příprava mikroemulzního prekoncentrátu kladribinu s obsahem směsi hydrofilních a neionogenních povrchově aktivních látek a glycerol mono-linoleátu.

Složení:

Kladribin	100 mg
diethylenglykolmonoethylether	500 mg
DMSO	250 mg
makrogolglycerolhydroxystearát	900 mg
glycerolmono-linoleát	250 mg

Kladribin se rozpustí v roztoku DMSO a diethylenglykolmonoethyletheru při zahřátí na T ~ 45 až 60 °C. Ve druhé kádince se rozpustí makrogolglycerolhydroxystearát, přidá se glycerolmonolinoleát, smíchá se s roztokem CLB a zhomogenizuje. Výsledný čirý mikroemulzní prekoncentrát vytváří po naředění ve vodě nebo 0,1 M HCl homogenní suspenzi o velikosti částic přibližně 18 nm.

Příklad 9: Příprava mikroemulzního prekoncentrátu kladribinu s obsahem směsi hydrofilních a neionogenních povrchově aktivních látek a glycerolmono-linoleátu.

Složení:

Kladribin	100 mg
diethylenglykolmonoethylether	400 mg
DMA	400 mg
makrogolglycerolhydroxystearát	900 mg
glycerolmono-linoleát	250 mg

Kladribin se rozpustí v roztoku DMA a diethylenglykolmonoethyletheru při zahřátí na T ~ 45 až 60 °C. V druhé kádince se rozpustí makrogolglycerolhydroxystearát, přidá se glycerolmonolinoleát, smíchá se s roztokem CLB a zhomogenizuje. Výsledný čirý mikroemulzní prekoncentrát vytváří po naředění ve vodě nebo 0,1 M HCl homogenní suspenzi o velikosti částic přibližně 18 nm.

Příklad 10: Příprava mikroemulzního prekoncentrátu kladribinu s obsahem směsi hydrofilních a hydrofobních neionogenních povrchově aktivních látek a glycerolmono-linoleátu.

Složení:

Kladribin	100 mg
DMSO	450 mg
2-propanol (IPA)	450 mg
makrogolglycerolhydroxystearát	900 mg
glycerolmono-linoleát	250 mg

Kladribin se rozpustí v roztoku DMSO a IPA při zahřátí na T ~ 45 až 60 °C. V druhé kádince se rozpustí makrogolglycerolhydroxystearát, přidá se glycerolmonolinoleát, smíchá se s roztokem CLB a zhomogenizuje. Výsledný čirý mikroemulzní prekoncentrát vytváří po naředění ve vodě nebo 0,1 M HCl homogenní suspenzi o velikosti částic přibližně 18 nm.

- 11 CZ 309587 B6

Příklad 11: Příprava mikroemulzního prekoncentrátu kladribinu s obsahem směsi hydrofilních a hydrofobních neionogenních povrchově aktivních látek a glycerolmono-linoleátu.

Složení:

Kladribin	100 mg
DMSO	450 mg
Methanol (MeOH)	450 mg
makrogolglycerolhydroxystearát	900 mg
glycerolmono-linoleát	250 mg

Kladribin se rozpustí v roztoku DMSO a MeOH při zahřátí na T ~ 45 až 60 °C. V druhé kádince se rozpustí makrogolglycerolhydroxystearát, přidá se glycerolmonolinoleát, smíchá se s roztokem CLB a zhomogenizuje. Výsledný čirý mikroemulzní prekoncentrát vytváří po naředění ve vodě nebo 0,1 M HCl homogenní suspenzi o velikosti částic přibližně 18 nm.

Příklad 12: Příprava mikroemulzního prekoncentrátu kladribinu s obsahem směsi hydrofilních a hydrofobních neionogenních povrchově aktivních látek a glycerolmono-linoleátu.

Složení:

Kladribin	100 mg
DMSO	450 mg
EtOH anhydrát (EtOH)	450 mg
makrogolglycerolhydroxystearát	900 mg
glycerolmono-linoleát	250 mg

Kladribin se rozpustí v roztoku DMSO a EtOH při zahřátí na T ~ 45 až 60 °C. V druhé kádince se rozpustí makrogolglycerolhydroxystearát, přidá se glycerolmonolinoleát, smíchá se s roztokem CLB a zhomogenizuje. Výsledný čirý mikroemulzní prekoncentrát vytváří po naředění ve vodě nebo 0,1 M HCl homogenní suspenzi o velikosti částic přibližně 18 nm.

Příklad 13: Příprava mikroemulzního prekoncentrátu kladribinu s obsahem směsi hydrofilních a hydrofobních neionogenních povrchově aktivních látek a glycerolmono-linoleátu.

Složení:

Kladribin	100 mg
DMSO	350 mg
PEG 400	400 mg
makrogolglycerolhydroxystearát	900 mg
glycerolmono-linoleát	250 mg

Kladribin se rozpustí v roztoku DMSO a PEG 400 při zahřátí na T ~ 45 až 60 °C. V druhé kádince se rozpustí makrogolglycerolhydroxystearát, přidá se glycerolmonolinoleát, smíchá se s roztokem CLB a zhomogenizuje. Výsledný čirý mikroemulzní prekoncentrát vytváří po naředění ve vodě nebo 0,1 M HCl homogenní suspenzi o velikosti částic přibližně 18 nm.

Příklad 14: Příprava mikroemulzního prekoncentrátu kladribinu s obsahem směsi hydrofilních a hydrofobních neionogenních povrchově aktivních látek a glycerolmono-linoleátu.

- 12 CZ 309587 B6

Složení:

Kladribin

DMSO makrogolglycerolhydroxystearát glycerolmono-linoleát

100 mg

200 mg

900 mg

250 mg

Kladribin se rozpustí v roztoku DMSO při zahřátí na T ~ 45 až 60 °C. V druhé kádince se rozpustí makrogolglycerolhydroxystearát, přidá se glycerolmonolinoleát, smíchá se s roztokem CLB a zhomogenizuje. Výsledný čirý mikroemulzní prekoncentrát vytváří po naředění ve vodě nebo 0,1 M HCl homogenní suspenzi o velikosti částic přibližně 18 nm.

Příklad 15: Příprava mikroemulzního prekoncentrátu kladribinu s obsahem polyetoxylovaného ricinového oleje.

Složení:

Kladribin

DMSO diethylenglykolmonoethylether makrogolglycerolhydroxystearát

100 mg

350 mg

400 mg

1200 mg

Kladribin se rozpustí v roztoku DMSO a diethylenglykolmonoethyletheru při zahřátí na T ~ 45 až 60 °C. V druhé kádince se rozpustí makrogol glycerol hydroxystearát, smíchá se s roztokem CLB a zhomogenizuje. Výsledný čirý mikroemulzní prekoncentrát vytváří po naředění ve vodě nebo 0,1 M HCl homogenní suspenzi o velikosti částic přibližně 18 nm.

Příklad 16: Příprava mikroemulzního prekoncentrátu kladribinu s obsahem směsi hydrofilních a hydrofobních neionogenních povrchově aktivních látek a glycerolmono-linoleátu.

Složení:

Kladribin

DMSO

DMA makrogolglycerolhydroxystearát glycerolmono-linoleát

100 mg

150 mg mg

900 mg

250 mg

Kladribin se rozpustí v roztoku DMSO a DMA při zahřátí na T ~ 45 až 60 °C. V druhé kádince se rozpustí makrogolglycerolhydroxystearát, přidá se glycerolmonolinoleát, smíchá se s roztokem CLB a zhomogenizuje. Výsledný čirý mikroemulzní prekoncentrát vytváří po naředění ve vodě nebo 0,1 M HCl homogenní suspenzi o velikosti částic přibližně 18 nm.

Příklad 17: Srovnávací disoluce mikroemulzního prekoncentrátu připraveného se směsí hydrofilních a hydrofobních neionogenních povrchově aktivních látek, mikroemulzního prekoncentrátu připraveného ze směsi hydrofilní neionogenní aktivní látky a glycerol mono-linoleátu s komerčním přípravkem (Mavenlad).

Srovnávací disoluce byla provedena v diskriminačních podmínkách (kyselé pH) v disoluční aparatuře typu II, v 900 ml disolučního média (0,1 M HCl pH 1,0), při 50 rpm (ot/min) a teplotě 37 °C. Jako referenční vzorek byly použity 10 mg tablety komerčně dostupného preparátu (Mavenclad, číslo šarže 00015336). Testovaný mikroemulzní prekoncentrát byl naplněn do tvrdých želatinových tobolek těsně před použitím. Rozdíl v použitých formách částečně ovlivnil profil disoluční křivky, ale v žádném případě neovlivnil dostupnost kladribinu z testovaných

- 13 CZ 309587 B6 formulací. Z tohoto důvodu byl při hodnocení účinnosti disoluce použit i přepočet na absolutní hodnotu kladribinu v každém odběrovém intervalu. Vzorky byly odebírány v intervalech 5, 10, 15 a 20 minut, obsah kladribinu byl stanoven pomocí HPLC. Disoluční profily jednotlivých formulací byly hodnoceny podle hodnot naměřených pro hladiny pod koncentrační křivkou (AUC), účinnosti 5 disoluce (DE) a přepočtu relativních hodnot disolučního profilu na absolutní hodnoty rozpuštěného kladribinu v disolučním médiu v jednotlivých časových intervalech.

Výsledky jsou přehledně zpracovány v tabulkách níže a na obr. 4, přičemž jak je z výsledků patrné, obě mikroemulzní formulace vykázaly vyšší hodnoty ve srovnání s komerčně dostupným 10 přípravkem.

Časový interval	Mavenclad 10 mg tableta	Mikroemulze s Maisinem 12,5 % a Cremophorem 45 %	Microemulze s Labrafilem 15 % a Cremophorem 42,5 %
	AUC0-t	D. E. 0-t [%]	AUC0-t	D. E. 0-t [%]	AUC0-t	D. E. 0-t [%]
0 - 5 min	136,00	27,30	260,00	52,00	220,50	44,10
0 - 10 min	464,75	46,48	760,75	76,08	638,75	63,88
0 - 15 min	841,25	56,08	1210,75	80,72	1009,50	67,30
0 - 20 min	1186,25*	59,31	1600,75*	80,04	1333,75*	66,69

Časový interval	min	0	5	10	15	20
Mavenclad 10 mg tableta	%	0	54,6	76,7	73,9	64,1
mg	0	6,0	8,4	8,1	7,1
Mikroemulze s Maisinem 12,5 % a Cremophorem 45 %	%	0	104,0	96,3	83,7	72,3
mg	0	11,4	10,6	9,2	8,0
Mikroemulze s Labrafilem	%	0	88,2	79,1	69,2	60,5
15 % a Cremophorem 42,5 %	mg	0	9,7	8,7	7,6	6,7

V případě použití směsi neionogenních povrchově aktivních látek byla AUC mikroemulzního 15 preparátu vyšší přibližně o 12 %. V případě použití kombinace lipofilní neionogenní povrchově aktivní látky s lipofilním vehikulem byl rozdíl hodnot vyšší téměř o 30 %. Podobné hodnoty byly zjištěny pro DE.

Lze tedy považovat za prokázané, že formulace na bází mikroemulzního prekoncentrátu 20 představují vhodnou formu podání kladribinu. Z rozdílu mezi hodnotami jednotlivých prekoncentrátů je zjevné, že použití lipidického vehikula výrazně zvyšuje rychlost uvolňování kladribinu z kapalné lékové formy na bázi mikroemulzního prekoncentrátu a pozitivně ovlivňuje disoluční profil v kyselém pH.

Průmyslová využitelnost

Mikroemulzní prekoncentrát s obsahem kladribinu a způsob jeho přípravy podle vynálezu naleznou uplatnění v oblasti léčby a péče o tělo a ve výzkumu.

Claims (9)

1. Mikroemulzní prekoncentrát s obsahem kladribinu založený na samoemulgujícím systému podání léků, SEDDS, s obsahem směsi hydrofilních a hydrofobní tenzidů, vyznačující se tím, že zahrnuje následující složky:

I. kladribin ve formě farmaceuticky přijatelných solvátů, hydrátů, enantiomerů, polymorfů, nebo jejich směsí, či v krystalické formě,

II. alespoň jedno aprotické polární rozpouštědlo ze skupiny dimethylsulfoxid, DMSO, dimethylformamid, DMFA, ethylacetát, N-methylpyrrolidon, NMP, N,N-dimethylacetamid, DMA, a propylenkarbonát,

III. alespoň jedno s vodou mísitelné pomocné rozpouštědlo pro úpravu viskozity prekoncentrátu ze skupiny alkoholy C1-3, diethylenglykolmonoethylether, propylenglykol, glykoly, IV. alespoň jednu hydrofilní neionogenní povrchově aktivní látku obsahující s výhodou polyethoxylovaný ricinový olej, nebo kombinaci polyethoxylovaných ricinových olejů mající hodnotu hydrofilně-lipofilní rovnováhy vyšší než 10, výhodně mezi 12 až 16,

V. alespoň jednu lipofilní neionogenní složku ze skupiny ve vodě nerozpustných surfaktantů s hydrofilně-lipofilní rovnováhou menší než 10, nebo lipidické vehikulum obsahující vysoký podíl alespoň jedné mastné kyseliny s dlouhým řetězcem, nebo se středně dlouhým řetězcem, ze skupiny glycerolmono-oleát nebo glycerolmono-linoleát.

2. Mikroemulzní prekoncentrát podle nároku 1, vyznačující se tím, že kladribin je přítomen v množství 0,01 % hmotn. až 10 % hmotn.

3. Mikroemulzní prekoncentrát podle nároku 1 nebo 2, vyznačující se tím, že současně obsahuje směsi hydrofilní fáze a hydrofobní fáze.

4. Mikroemulzní prekoncentrát podle některého z nároků 1 až 3, vyznačující se tím, že složka V. dále zahrnuje oleoylmakrogolglycerid, nebo glycerolmonolinoleát, nebo glycerolmonooleát, nebo propylenglykolmonokaprylát a/nebo jejich kombinace.

5. Mikroemulzní prekoncentrát podle některého z nároků 1 až 4, vyznačující se tím, že dále obsahuje alespoň jednu pomocnou látku nebo přísadu ze skupiny antioxidant, barvivo, příchuť, sladidlo.

6. Způsob výroby mikroemulzního prekoncentrátu s obsahem kladribinu na bázi samoemulgujícího mikroemulzního prekoncentrátu s obsahem směsi hydrofilních a hydrofobní tenzidů podle některého z nároků 1 až 5, vyznačující se tím, že zahrnuje následující postupové kroky:

a) rozpuštění kladribinu v alespoň jednom aprotickém polárním rozpouštědle a v alespoň jednom ve vodě rozpustném pomocném organickém rozpouštědle,

b) přípravu směsi neionogenních povrchově aktivních látek s hydrofobní složkou, která se může skládat z hydrofobních neionogenních povrchově aktivních látek s hydrofilně-lipofilní rovnováhou <10, nebo z lipofilních vehikul obsahujících vysoký podíl glycerolmono-oleátu nebo glycerolmono-linoleátu, případně z kombinace neionogenních povrchově aktivních látek s lipofilními vehikuly,

c) kombinaci složek připravených z kroků a) a b) za vzniku mikroemulzního prekoncentrátu.

7. Způsob podle nároku 6, vyznačující se tím, že hydrofilní složka a hydrofobní složka se v rámci kroku b) smíchají za zvýšené teploty.

- 15 CZ 309587 B6

8. Použití mikroemulzního prekoncentrátu s obsahem kladribinu podle některého z nároků 1 až 5 a vodného média pro přípravu léčebného přípravku pro orální podávání ve formě roztoku nebo ve formě tobolky, či pro topické podávání ve formě krému, pasty, pleťové vody nebo gelu.

9. Použití mikroemulzního prekoncentrátu s obsahem kladribinu podle některého z nároků 1 až 5 5 a vodného média pro přípravu léčebného přípravku s velikostí disperzních nanočástic do 50 nm.