CZ2012406A3

CZ2012406A3 - Způsob výroby fingolimodu založený na otevírání aziridinového kruhu

Info

Publication number: CZ2012406A3
Application number: CZ2012-406A
Authority: CZ
Inventors: Stanislav Rádl; Jan Doubský
Original assignee: Zentiva, K.S.
Priority date: 2012-06-15
Filing date: 2012-06-15
Publication date: 2013-12-27
Also published as: WO2013185740A1; HU230655B1; CZ304188B6; HUP1500023A2

Abstract

Řešení se týká způsobu přípravy 2-amino-2-[2-(4-oktylfenyl)ethyl]propan-1,3-diolu vzorců I zahrnující otvírání aziridinového kruhu intermediátu vzorců LVI, působením organokovových sloučenin, s výhodou Grignardových činidel vzorců LVII, za vzniku klíčových intermediátů vzorců LVIII nebo LIX. Dalším řešením je použití sloučenin vzorců LVIII a LIX pro přípravu fingolimodu.

Description

známého pod firemním kódem FTY 720 nebo generickým názvem fingolimod, který je ve formě hydrochloridu účinnou látkou léčiva Gilenya (Novartis) používaného při léčbě roztroušené sklerózy.

Dosavadní stav techniky

První zmínka o přípravě fingolimodu I uvedená ve Schématu 1 byla publikována v roce 1995 (Adachi K., Kohara T., Nakao N., Arifa M., Chiba K., Mishina T., Sasaki S., Fujita T.: Bioorg. Med. Chem. Lett. 1995, 5, 853-856). Vychází se z halogenderivátů Ha (X = Br) nebo lib (X = I), které reakcí s acetamidomalonátem III poskytnou příslušný intermediát IV, jehož dalším zpracováním je získán fingolimod I. V článku nejsou uvedeny žádné podrobnosti přípravy ani výtěžky.

AcHN lla;X = Br lib; X = I

O, $^OEt kOEt

Schéma 1: Syntéza fingolimodu

První kompletní příprava byla popsána v japonském patentu firmy Yoshitomi Pharmaceutical (Mishina T., Obara Τ.: JP11310556, 1998), který popisuje dva postupy syntézy fingolimodu. První z nich je obdobou syntézy uvedené ve Schématu 1, popisuje ale i syntézu příslušného jodderivátu lib. Syntéza vychází z derivátu V, který Friedel-Craftsovou acylací s chloridem příslušné kyseliny v přítomnosti AICI3 poskytuje keton VI. Ten je následně redukován pomocí triethylsilanu na příslušný acetát VII. Dalším krokem je hydrolýza acetátu za vzniku alkoholu VIII, ten je převeden na mesylát IX, který reakcí s Nal poskythe jodid lib (Schéma 2). Odlišná syntéza jodidu lib z 4-(2-hydroxyethyl)fenolu byla publikována v roce 2004 (Seidel G., Launch D., Furstner A.: J Org. Chem. 2004, 69, 3950-3952).

MeONa

lib; X = I

IX Vlil

Schéma 2: Syntéza jodidu lib

Jodid lib může být podle uvedeného patentu převeden na finální produkt dvěma způsoby. První způsob spočívá v jeho reakci s diethyl-acetamidomalonátem III v přítomnosti ethoxidu sodného za vzniku esteru IV. Ten pak redukcí LiAlH₄ poskytne diol X, který je následně acylován acetanhydridem za vzniku acetátu XI. Jeho hydrolýzou je získán fingolimod I (Schéma 3). Nevýhodu tohoto postupu je obtížné získání výchozích halogenderivátů (viz předchozí odstavec). Další nevýhodou je nutnost poměrně zdlouhavého převádění esterových skupin na skupiny hydroxylové (redukce, ochránění a opětovné odchránění).

fingolimod (I)

Schéma 3: Syntéza fmgolimodu z jodidu lib

Alternativní cesta přípravy fmgolimodu z jodidu lib (Schéma 4) spočívá v jeho reakci s diethylmalonátem XII za přítomnosti ethoxidu sodného. Vzniklý ester XIII je převeden na aminoester XV reakcí s aminačním činidlem XIV. Posledním krokem je redukce esterových skupin borohydridem sodným. Tento postup opět vychází z obtížně připravitelného jodidu lib. což je zjevnou nevýhodu tohoto postupu. Opět je zde nutnost redukce esterových skupin na hydroxylové skupiny.

Schéma 4: Syntéza fmgolimodu

Druhá možnost popsaná ve výše uvedeném patentu JP11310556 vychází opět zdiethylacetamidomalonátu III, který reaguje s 2-haloethylbenzenem XVI za vzniku esteru XVII. Jeho následnou redukcí vzniklý diol XVIII je pak acylován na intermediát XIX. Ten je Friedel-Craftsovou acylací s chloridem kyseliny oktanové v přítomnosti AICI3 převeden na keton XX (Schéma 5).

xvi ni xvii

XVIII

AC2O

Schéma 5: Syntéza intermediátu XX

Keton XX může být převeden na fingolimod I podle uvedeného patentu JP11310556 třemi způsoby uvedenými ve Schématu 6. První cesta spočívá v redukci ketoskupiny v intermediátu XX, která poskytuje látku XI, jejíž převedení na fingolimod (I) je znázorněno ve Schématu 3. Další popsaná možnost je deacetylace hydroxyskupin látky XX vedoucí k diolu XXI, jehož ketoskupina je pak redukována za vzniku látky XXII, a následnou jV-deacetylací se získá fingolimod I. Poslední možnost znázorněná ve Schématu 6 pak spočívá v úplné deacetylaci látky XX na látku XXIII, jejíž redukcí je pak získán fingolimod I. Způsob znázorněný ve schématech 5 a 6 si v podstatě ponechává nevýhody uvedené u způsobu ze Schématů 2 a 3, pouze mění pořadí jednotlivých kroků.

Další metoda přípravy byla popsána v publikaci z roku 2001 (Kalita B., Barua N., Bezbarua M., Bez G.: Synlett. 2001, 9, 1411-1414). Substituovaný benzaldehyd XXVI byl připraven Negishiho reakcí n-oktylzinkjodidu s /?-chlorbenzaldehydem za přítomnosti Ni⁰. Takto získaný aldehyd následně reaguje s vinylmagnesium bromidem za vzniku allylového alkoholu XXVII. Epoxidace dvojné vazby pomocí m-CPBA poskytne epoxid XXVIII, jehož reakcí s MgSO4-NaNO2 je získán nitrodiol XXIX. Ten je převeden na nenasycený nitroderivát XXX pomocí chlortrimethylsilanu a jodidu sodného. Následná redukce dvojné vazby je provedena hydrogenací na Pd/C a takto vzniklý nitroderivát XXXI je dále reagován s formaldehydem za vzniku nitrodiolu XXXII. Fingolimod I je pak získán redukcí nitroskupiny na Ra-Ni (Schéma 8). Tento způsob sice již nevyžaduje převádění esterové funkce na hydroxylovou skupiny, jedná se ale o postup lineární a poměrně zdlouhavý.

Me(CH₂)₇Znl

Ni(0) _r

Me(

XXVI

NO₂ TMSCI-Nal

Me(CH₂)₇

Me(CH2)y

XXX

OH

Ό CH_?=CHMgBr Me(CH₂)₇ ^/'^

XXVII m-CPBA

OH MgSO₄ OH

NaNO2 .0

Y T NO₂ ------ f Ί 'h OH

Me(CH₂)₇

XXIX XXVIII h₂

Pd/C

Γ |[ N°₂ CH₂O _r

Me(CH₂)₇

Me(CH₂)₇'

XXXI

Schéma 8: Syntéza fingolimodu z 4-chlorbenzaldehydu

Odlišný způsob využití oktylbenzaldehydu XXVI je popsán v literatuře z roku 2005 (Sugiyama S., Arai S., Kiriyama M., Ishii K.: Chem. Pharm. Bull. 2005, 53, 100-102). 4Oktylbenzaldehyd XXVI reakcí s trifenylfosfmem a tetrabrommethanem poskytne nejprve dibromid XXXIII, který se působením butyllithia převede na alkyn XXXIV. Adicí katecholboranu na trojnou vazbu vzniká, po zpracování reakční směsi vodou, boronová kyselina XXXV. Následným krokem je pak Petasisova reakce s dihydroxyacetonem a benzylaminem za vzniku nenasyceného intermediátu XXXVI. Ten je na fingolimod I převeden hydrogenací na Pd/C (Schéma 9). Nevýhodou tohoto postupu je použití drahého katecholboranu.

XXVI

CBr₄ Ph₃P

Me(CH₂)₇

XXXIII

XXXIV

fingolimod (I) katecholboran

XXXVI XXXV

Schéma 9: Syntéza fingolimodu

Další publikovaná (Kim S., Lee H., Lee M., Lee T.: Synthesis. 2006, 5, 753-755) metoda vychází z 2-amino-2-(hydroxymethyl)propan-l,3-diolu (Tris) XXXVII, který je nejprve ochráněn ve formě acetonidu a na dusíku ve formě Boc-derivátu XXXVIIIa, a ten je následně Swernovou oxidací převeden na aldehyd XXXIX. Tento aldehyd pak reakcí s dimethyl 2oxopropylfosfonátem a p-toluensulfonylazidem dává alkyn XL. Následná Sonogashirova reakce s l-jod-4-oktylbenzenem poté vede k intermediátu XLI, jehož redukcí vzniklý Bocamin XLII je převeden na fingolimod (I) kyselou hydrolýzou (Schéma 10). Tento postup vychází z logické výchozí látky - levného 2-amino-2-(hydroxymethyl)propan-l,3-diolu (Tris). Nevýhodou tak může být Swernova oxidace alkoholu XXXVIIIa na příslušný aldehyd (zapáchající vedlejší produkty) a použití potenciálně nebezpečného tosyl azidu.

1. Me₂C(OMe)₂

2. BoczO

XXXVIIIa

XXXIX XL

(Ph₃P)Pd Cul

Schéma 10: Syntéza fingolimodu z Tris

V čínském časopise byla publikována syntéza fingolimodu (I) (Liang, T.: Jilin Daxue Xuebao, Lixuehan, 2008, 46, 139-142), která představuje spíše souhrn známých reakcí. Prvním krokem je Friedel-Craftsova acylace benzenu chloridem oktanové kyseliny. Redukcí takto připraveného ketonu se získá oktylbenzen, jehož převedení na fingolimod (I) je pak již jen modifikací postupu znázorněného ve Schématech 7 a 3.

Postup popsaný v patentové přihlášce firmy Novartis (Sedelmeier G.: WO 2009115534) vychází z 2,4 -dibromacetofenonu XLI1I, který reakcí s diethyl-acetamidomalonátem III poskytuje diester XLIV. Následuje Sonogashirova reakce s 1-oktynem za vzniku alkynu VL. Ten je následně hydrogenován na palladiu na intermediát IV, jehož převedení na fingolimod I bylo již popsáno v několika předešlých postupech (Schéma 11).

XLIII

AcHN

OEt

O

III

EtO^O

Br

Schéma 11: Syntéza intermediátu IV z 2,4'-dibromacetofenonu

Další postup vedoucí k fingolimodu I je popsán v čínském patentu Xuzhou Normal University (Wang Y„ Ji G„ Gu S„ Zhang X., Li L„ Chen Y.: CN1814583, CN100548968). Syntéza vychází ze styrenu, který je nejprve acylován chloridem oktanové kyseliny na intermediát VLI, který poté reakcí s diethyl-acetamidomalonátem III poskytne intermediát VLIL Redukcí ketoskupiny v této látce se získá známý intermediát IV, jehož převedení na fingolimod I je již popsáno v několika předešlých postupech.

CH₃(CH₂)₆CO

VLI

Schéma 12: Syntéza intermediátu IV ze styrenu

Nejnovější postup přípravy fingolimodu I, založený na Julia-olefinaci, je popsaný v čínské patentové přihlášce firmy Growingchem (Feng X, Feng H: CN 102120720). Výchozí sulfid VLIII, připravený reakcí 4-oktylbenzylbromidu s 2-merkaptobenzo[ď]thiazolem, se nejprve oxiduje na sulfon IL, který se v následujícím kroku využije pro olefinaci aldehydu L. Nenasycený derivát LI se dále hydrogenuje na Pd, a takto vzniklý acetonid fingolimodu Lil se poté podrobí kyselé hydrolýze poskytující fingolimod ve formě hydrochloridu (Schéma 13). Ze stejného pracoviště pochází i obdobný přístup spočívající ve Wittigově olefinaci aldehydu L 4-oktylbenzyltrifenylfosfonium bromidem poskytující nenasycený derivát LI (Feng X., Mei Y., Luo Y.: Monatsh. Chem. 2012, 143, 161-164). Podobně jako postup uvedený ve Schématu 10 tento postup opět využívá aldehydu L, získávaného Swernovou oxidace alkoholu XXXVIIIa (zapáchající vedlejší produkty).

Schéma 13: Syntéza fmgolimodu Julia-olefmací

Je známo, že některé deriváty aziridinu lze reakcí s vhodnými nukleofilními činidly regioselektivně otevřít na odpovídající aminoderiváty. Příkladem může být nukleofilní otvírání substituovaných aziridinů LIII organkovovými deriváty typu R₂CuLi v přítomnost BF₃-Et₂O poskytující sekundární aminy LIV (Eis M. J., Ganem B.: Tetrahedron Lett. 1985, 26, 1153-6). Další možností je otvírání aziridinů 3-methoxyfenylmagnesiumbromidem za přítomnosti CuBr-Me₂S popsané Bringemannem a kol. (Bringmann G., Bischof S. K. Mueller S., Guider T., Winter C., Stich A., Heidrun M., Kaiser M., Brun R., Dreher J., Baumann, K.: Eur. J. Med. Chern. 2010, 45, 5370-5383) (Schéma 14).

R₂CuLi BF₃.Et₂O

R² R²LIV

Lili

ArMgBr CuBr.Me₂S

R¹ = Boc

R² = H, Me

H

Boc Ar

R² R²

LV

Schéma 14: Nukleofilní otvírání 1,2,2-trisubstituovaných derivátů aziridinu LIII

Podstata vynálezu

Předmětem vynálezu je efektivní způsob syntézy fmgolimodu. Vynález je založen na zjištění, že sloučeniny obecného vzorce LVI lze regioselektivně otevřít na odpovídající aminoderiváty působením Grignardových činidel obecného vzorce LVU. Tato reakce poskytuje odpovídající monocyklické deriváty LVIII a LIX, které lze převést na fingolimod (Schéma 15). Hlavní výhodou tohoto postupu syntézy fmgolimodu vzhledem ke stavu techniky je snadná dostupnost výchozího derivátu LVI z levného a komerčně dobře dostupného 2-amino-2(hydroxymethyl)propan-l,3-diolu (Tris). Obdobně jsou snadno dostupné i sloučeniny obecného vzorce LVU.

Podrobný popis vynálezu

Spirocyklické látky obecného vzorce LVI, kde R¹, R² je H, C1.4 (ne)substituovaný alkyl, nebo kde R¹, R² je (CH2)n-A-(CH2)m, přičemž n, m je 1-3 a A je buď heteroatom, např. O, S, NR¹, nebo kde A je CR’R², kde R¹ a R² mají stejný význam jako je popsáno výše, a kde R³ je chránící skupina, například (ne)substituovaný benzyl, nebo skupina COOR⁵, kde R⁵ je (ne)rozvětvený Ci.6 alkyl, (ne)substituovaný aryl, nebo (ne)substituovaný benzyl, lze dle vynálezu otevřít pomocí benzylmagnesiumhalidů-Grignardových činidel obecného vzorce LVU, kde R⁴ je 1- oktyl, Cl, Br, nebo I a kde X je Cl, Br, nebo I za katalýzy solí a komplexů přechodných kovů, zvláště pak sloučenin Cu (například Cul, CuBr-Me₂S, CuCl), na odpovídající monocyklické deriváty LVIII a LIX (Schéma 15).

LVI LVU LVIII; R⁴ = 1-oktyl

LIX; R⁴ = Cl, Br, I

H₂O

H ⁺

Pro LVIII

R³ = COOR⁵

R⁴ = CH₃(CH₂)₇

Schéma 15: Nukleofílní otvírání aziridinu LVI benzylmagnesiumhalidy

V případě sloučenin LVIII (R⁴ je 1-oktyl), kde R³ je chránící skupina skupina COOR⁵ , lze tyto sloučeniny převést kyselou hydrolýzou přímo na fingolimod I. V případě sloučenin LVIII kde R je chránící skupina benzylového typuje převedení na fingolimod I prováděno ve dvou stupních, kdy se hydrogenolytické odchránění aminoskupiny provádí buď před, nebo po kyselém odchránění diolového seskupení. V případě sloučenin LVIII kde R³ je chránící skupina skupina COOR⁵ kde R⁵ je (ne)substituovaný benzyl lze provést nejprve odchránění aminoskupiny, a poté odchránění diolového seskupení kyselou hydrolýzou za vzniku fingolimodu.

U sloučenin LIX, kde R⁴ je Cl, Br, nebo I, se tyto primárně vzniklé halogenderiváty převádí dále na oktylderiváty LVIII buďto přímo reakcí s organokovými činidly LX nebo ve dvou krocích s využitím Sonogashirovy reakce, kdy arylhalogenid LIX reaguje nejprve s 1-oktynem LXI a vzniklý alkyn LXII se pak hydrogenuje za vzniku chráněného fingolimodu LVIII (Schéma 16). Fingolimod opět vznikne po odstranění chránících skupin, jak je popsáno výše.

Schéma 16: Příprava fingolimodu z arylhalogenidů LIX

Pro přímou transformaci arylhalogenidů LIX na oktyl-deriváty LVIII je zejména vhodné využití Negishiho reakce organozinečnatých sloučenin LX, kde M je ZnX nebo ZnXLiY, přičemž X může, ale nemusí být totožné s Y a představují Cl, Br nebo I. Reakce probíhá za katalýzy solemi a komplexy přechodných kovů - zejména pak Pd a Ni - a případně též za přítomnosti ligandů jako jsou především fosfmy PR⁶R⁷R⁸ a fosfíty P(OR⁶)(OR⁷)(OR⁸), heterocyklické karbenové ligandy a tridentátní (tzv. pincer) ligandy na bázi aminů a fosfinů. R⁶, R⁷ a R⁸ mohou být (ne)substituované alkylové, cykloalkylové, bicyklické nebo (hetero)aromatické skupiny, a zvláště výhodně je-li R⁶^R⁷=R⁸, kde R⁶ je (ne)substituovaný bifenyl. Průběh reakce lze dále ovlivnit dalšími aditivy jako např. LiX a ZnX₂ (X=C1, Br, I), alkeny a dieny, nebo terciárními a heterocyklickými aminy.

Ve druhém případě reakce arylhalogenidů LIX s 1-oktynem LXI probíhá za katalýzy přechodnými kovy či jejich solemi a komplexy, zejména pak Pd a Cu, případně oběma současně. Jako kokatalyzátory se zde využívají ligandy identické s výše popsanými, zejména pak fosfiny PR⁶R⁷R⁸, kde R⁶^R⁷=R⁸, kde R⁶ je (ne)substituovaný bifenyl. Reakci lze provádět v polárních i nepolárních, aprotických i protických rozpouštědel za přítomnosti bází jako jsou uhličitany alkalických kovů nebo aminy. Nejlepších výsledků bylo dosaženo s použitím posledně jmenovaných bifenylových ligandu, s výhodou XPhos, v přítomnosti komplexů Pd° či Pd²⁺ (Pd(MeCN)₂C12, Pd2(dba)3), nebo s výhodou i přímo v přítomnosti Pd/C, kdy lze využít i méně reaktivní arylchlorid LIX (R*=R²=Me, R³=Boc, R⁴=C1).

Grignardova činidla LVU, využívaná pro regioselektivní otevírání aziridinů LVI, lze snadno připravit z odpovídajících benzylhalogenidů reakcí s přebytkem kovového hořčíku.

Benzylhalogenidy obsahující v poloze 4 Cl, Br, nebo Ijsou vesměs komerčně dostupné.

Při syntéze 4-oktylbenzylhalogenidů jsme vycházeli z methyl 4-chlorbenzoátu, který reakcí s oktylmagnesiumchloridem nebo oktylmagnesiumbromidem za katalýzy solí železa poskytl methyl 4-oktylbenzoát. V rámci optimalizace této konkrétní reakce se podařilo podstatně snížit množství použitého rozpouštědla a tím zatraktivnit reakci pro případné komerční použití. Redukcí methyl 4-oktylbenzoátu Synhydridem nebo LAH byl získán ve vysokých výtěžcích 4-oktylbenzylalkohol. Převedení 4-oktylbenzylalkoholu na 4-oktylbenzylchlorid bylo provedeno známým postupem pomocí thionylchloridu. Podobně byl 4oktylbenzylalkohol převeden na 4-oktylbenzylbromid pomocí PBr₃.

Při přípravě Grignardova činidla z benzylhalogenidů je pro potlačení vzniku diarylových vedlejších produktů a pro dosažení vysoké konverze kromě kontroly teploty rovněž důležitá volba vhodného rozpouštědla. Reakce probíhá nejlépe v etherech - s výhodou v diethyl etheru, methyl fórc-butyl etheru, 2-methyltetrahydrofuranu nebo tetrahydrofuranu - a v jejich směsích s aromatickými uhlovodíky, s výhodou s toluenem. Takto připravený roztok Grignardova činidla se použije pro regioselektivní otevírání aziridinů LVI.

Deriváty aziridinů LVI byly opět syntetizovány buď podle popsaných postupů, nebo analogickým způsobem. Výchozí tris(hydroxymethyl)aminomethan XXXVII byl nejprve pomocí vhodné chránící skupiny substituován na N, poté byly dvě hydroxylové skupiny ochráněny ve formě acetalu nebo ketalu (s výhodou ve formě acetonidu), a zbylá hydroxyskupina byla aktivována jako mesylát, tosylát, nebo jiný benzensulfonát. Působením silné báze, s výhodou NaHMDS, došlo poté k tvorbě příslušného 5,7-dioxa-lazaspiro [2.5] oktanového derivátu.

Tímto způsobem byly připraveny deriváty LVIa (R^l=R²=Me, R³=Boc) a LVIb (R^l=R²=Me, R =BnOCO), které jsou zvláště vhodné pro přípravu fmgolimodu.

LVIa LVIb

Příklady provedení vynálezu

Příklad 1

Methyl 4-oktylbenzoát

K roztoku methyl 4-chlorbenzoátu (10 g; 58,6 mmol) a Fe(acac)3 (1 g) ve směsi suchého THF (90 ml) a NMP (10 ml) byl za míchání pod Ar lineárním dávkovačem během 1 hodiny přikapán 2M roztok oktylmagnesium chloridu v THF (35 ml, 70 mmol) a směs byla za laboratorní teploty míchána další 1 hodinu. Poté byla směs nalita na směs vody (90 ml), konc. HC1 (10 ml) a diethyletheru (200 ml), směs byla protřepána, vrstvy odděleny a vodná vrstva byla dále extrahována 2 x 50 ml diethyletheru. Spojené organické extrakty byly promyty vodou (2 x 100 ml) a sušeny MgSO4. Destilací surového produktu získáno 11,7 g (80 %) olejovité kapaliny (dle HPLC obsah 99,7 %) o t.v. 120-122 °C/11,99 Pa (0,09 torr).

Příklad 2

Methyl 4-oktylbenzoát

K roztoku methyl 4-chlorbenzoátu (10 g; 58,6 mmol) a Fe(acac)3 (1 g) ve směsi suchého THF (90 ml) a NMP (10 ml) byl za míchání pod Ar lineárním dávkovačem během 1 hodiny přikapán 2M roztok oktylmagnesium bromidu v diethyletheru (35 ml, 70 mmol). Po přidání 25 ml byl současně dalším dávkovačem přidáván průběžně roztok dalšího Fe(acac)3 (0,3 g) v NMP (3 ml) tak, aby přidávání obou komponent bylo ukončeno současně. Po dalším míchání za laboratorní teploty po dobu 1 hodiny byla směs nalita na směs vody (90 ml), konc. HC1 (10 ml) a diethyletheru (200 ml). Směs byla protřepána, vrstvy odděleny a vodná vrstva byla dále extrahována 2 x 50 ml diethyletheru. Spojené organické extrakty byly promyty vodou (2 x 100 ml) a sušeny MgSO4. Destilací surového produktu bylo získáno 13,6 g (93 %) olejovité kapaliny (dle HPLC obsah 99,3 %) o t.v. 118-122 °C/10,66 - 11,99 Pa (0,08-0,09 torr).

Příklad 3

4-Oktylbenzylalkohol

K míchanému roztoku methyl 4-oktylbenzoátu (24,8 g; 100 mmol) v toluenu (200 ml) byl pod dusíkem při teplotě 2-5 °C lineárním dávkovačem během 1 hodiny přikapán 65% roztok Synhydridu a směs byla míchána za laboratorní teploty přes noc. Směs byla rozložena přidáním roztoku vinanu sodnodraselného (150 g) ve vodě (300) - pozor, zpočátku silně pění. Vodná vrstva byla extrahována 4 x 50 ml toluenu, spojené organické vrstvy byly promyty 2 x 50 ml solanky a sušeny MgSO₄. Po odpaření bylo získáno 18,4 g (83 %) odparku o HPLC obsahu 96,5 %, který byl použit k následující reakci bez dalšího čištění.

Příklad 4

4-Oktylbenzylalkohol

K míchanému roztoku methyl 4-oktylbenzoátu (2,5 g; 10 mmol) v THF (50 ml) byl pod dusíkem při teplotě 2-5 °C lineárním dávkovačem během 1 hodiny přikapán roztok L1AIH4 (20 ml, IM v THF) a směs byla míchána za laboratorní teploty přes noc. Směs byla rozložena postupným přidáním vody (15 ml), 15 % roztoku NaOH (15 ml) a vody (45 ml). Takto vzniklá směs byla míchána za laboratorní teploty 30 minut, nerozpustný podíl byl odsát a promyt ethylacetátem (5 ml). Vodná vrstva byla dále extrahována ethylacetátem (4 x 25 ml), spojené organické extrakty byly důkladně promyty solankou a sušeny MgSO4. Po odpaření bylo získáno 2,1 g odparku (95 %) o HPLC obsahu 98,9 %, který byl použit k následující reakci bez dalšího čištění.

Příklad 5

4-Oktylbenzylchlorid

K míchanému roztoku 4-oktylbenzylalkoholu (14,2 g; 64 mmol) v acetonitrilu (350 ml) byl přidán thionylchlorid (6,5 ml) a směs byla míchána 1 hodinu v lázni o teplotě 90 °C. Po ochlazení byla směs zředěna diethyletherem (700 ml), promyta solankou (4 x 100 ml) a poté vodou (2 x 100 ml). Po vysušení MgSO4 byl zbytek destilován ve vakuu. Bylo získáno 12,5 g (81 %) o t.v. 110-115 °C/23,99 Pa (0,18 torr).

Příklad 6

4-Oktylbenzylbromid

K míchanému roztoku 4-oktylbenzylalkoholu (14,2 g; 64 mmol) v diethyletheru (400 ml) byl přikapán lineárním dávkovačem během 1 hodiny PBra (25 ml) a směs byla míchána 1 hodinu v lázni o teplotě 90 °C. Po ochlazení byla směs zředěna diethyletherem (700 ml), promyta solankou (4 x 100 ml) a poté vodou (2 x 100 ml). Po vysušení MgSO4 byl zbytek destilován ve vakuu. Bylo získáno 14,3 g (79 %) o t.v. 132-141 °C/79,99 - 106,67 Pa (0,6-0,8 torr).

Příklad 7 (5-fórc-Butyloxykarbonylamino-2,2-dimethyl[l,3]dioxan-5-yl)methanol (XXXVIIIa)

K suspenzi tris(hydroxymethyl)aminomethanu (XXXVII) (60,6 g; 0,5 mol) v DMF (450 ml) byl za míchání za laboratorní teploty přidán BOC2O (120 g, 0,55 mol) a směs byla míchána za laboratorní teploty další 2 hodiny. Poté byl přidán 2,2-dimethoxypropan (74 ml; 0,6 mol) a monohydrát /?-toluensulfonové kyseliny (4,8 g, 25 mmol) a homogenní reakční směs byla za laboratorní teploty míchána 18 hodin. Po naředění diethyletherem (1000 ml) byla směs extrahována nasyceným roztokem NaHCO₃ (3 x 100 ml) a solankou (100 ml). Organická fáze byla sušena Na2SO4 a po odpaření byl získán surový produkt (135 g), který byl krystalován ze směsi hexan-MTBE 9:1. Spolu s frakcí získanou po zahuštění matečných louhů bylo celkově získáno 115,6 g (88 %) produktu XXXVIIIa ve formě bezbarvých jehlicovitých krystalů o t.t. 99-101 °C. ‘H NMR (250 MHz, CDC1₃): δ = 1,43 (s, 3H), 1,46 (2x s, 12H), 3,73 (d, 2H, J = 6,5 Hz), 3,80 (m, 2H), 3,86 (m, 2H), 4,18 (bs, 1H), 5,31 (bs, 1H). ¹³C NMR (62,5 MHz, CDCI3): δ = 20,38; 26,72; 28,31 (3C); 53,69; 64,38; 64,69; 80,43; 98,75; 156,41.

Příklad 8 (5-terc-Butyloxykarbonylamino-2,2-dimethyl[l,3]dioxan-5-yl)methyl methansulfonát

LXIIIaa

K roztoku XXXVIIIa (7,84 g; 30 mmol) a EtjN (10,5 ml; 75 mmol) v dichlormethanu (60 ml) byl při teplotě -5 °C pomalu přikapáván methansulfonylchloridu (2,55 ml; 33 mmol), přičemž se teplota v reakční směsi zvýšila na 3 °C. Poté byla reakční směs pomalu ohřátá na laboratorní teplotu a po 3 hodinách byla zpracována nalitím do MTBE (150 ml) a následnou extrakcí vodou (2 x 50 ml), 10% vodným roztokem citrónové kyseliny (2 x 50 ml) a nasyceným roztokem NaHCOs (50 ml). Organický podíl byl sušen Na2SO4 a po odpaření bylo získáno 9,73 g (96 %) mesylátu LXIIIaa ve formě lehce nažloutlých krystalů. Pro analytické účely byl produkt překrystalizován z MTBE, získané krystaly měly t.t. 97-99 °C. ’H NMR (250 MHz, CDC1₃): δ = 1,41 (s, 3H), 1,44 (s, 9H), 1,48 (s, 3H), 3,04 (s, 2H), 3,85 (d, 2H, J = 12,0 Hz), 3,99 (d, 2H, J = 12,0 Hz), 4,58 (s, 2H), 4,77 (bs, 1H). ¹³C NMR (62,5 MHz, CDCI3): δ = 22,19; 24,60; 28,20 (3C); 36,93; 51,36; 62,79; 62,84 (2C); 68,38; 98,89; 154,57. HRMS (APCI-MS, pozitivní mód): spočteno pro C13H26NO7S [M+H]⁺: 340,142449 Da, nalezeno: 340,1425.

Příklad 9 (5-terc-Butyloxykarbonylamino-2,2-dimethyl[l,3]dioxan-5-yl)methyl /2-toluensulfonát LXIIIab

K roztoku XXXVIIIa (2,6 g; 10 mmol) a Et₃N (1,5 ml; 10,5 mmol) v dichlormethanu (20 ml) byl přidán /?-toluensulfonylchloridu (2,0 g; 10,5 mmol) a nakonec DMAP (120 mg) a směs byla míchána za laboratorní teploty 4 hodiny. Poté byl přidán nasycený roztok NH4CI (15 ml) a voda (5 ml), organická fáze byla oddělena a vodná extrahována dichlormethanem (2x10 ml). Spojené organické podíly byly promyty 10% vodným roztokem citrónové kyseliny a nasyceným roztokem NaHCO3. Organický podíl byl sušen Na2SO4 a po odpaření získaný odparek byl rozpuštěn ve směsi hexan - EtOAc 9:1, vzniklý roztok byl přefiltrován přes sloupeček silikagelu (50 g) a vymyt stejnou směsí rozpouštědel (500 ml). Po odpaření a krystalizaci z MTBE bylo získáno 2,6 g (62 %) tosylátu LXIIIab o t.t. 106-107 °C.

'H NMR (250 MHz, CDCI3): δ = 1,40 (s, 9H), 1,42 (s, 3H), 1,43 (s, 3H), 2,44 (s, 3H), 3,79 (d, 2H, J= 12,0 Hz), 3,98 (d, 2H, J = 12,0 Hz), 4,34 (s, 2H), 7,33-7,38 (m, 2H), 7,77-7,81 (m, 2H). ¹³C NMR (62,5 MHz, CDC1₃): δ = 21,54; 22,07; 24,59; 28,17 (3C); 51,37; 62,68 (2C); 63,11; 68,66; 98,71; 127,95 (2C); 129,86 (2C); 132,41; 144,94; 154,41. HRMS (APCI-MS, pozitivní mód): spočteno pro C19H30NO7S [M+H]⁺: 416,173749 Da, nalezeno: 416,1742.

Příklad 10

-(/erc-Butoxykarbonyl)-6,6-dimethyl-5,7-dioxa-1 -azaspiro [2.5]oktan (L Via, R¹ =R²=Me,

R³=Boc)

LVIa

K roztoku mesylátu LXIIIaa (9,72 g; 28,64 mmol) v suchém THF (150 ml) ochlazeném na teplotu -8 °C byl během 5 min přikapán roztok NaHMDS (17 ml; 2M v THF; 34 mmol). Teplota reakční směsi během přidávání NaHMDS vzrostla na -2 °C. Během dalších 2 hodin se nechala směs ohřát na laboratorní teplotu, poté byl postupně přidán nasycený roztok NH4CI (150 ml), voda (50 ml) a MTBE (150 ml). Vodná fáze byla oddělena a extrahována MTBE (2 x 50 ml). Spojené organické podíly byly promyty 10% vodným roztokem citrónové kyseliny (1 x 50 ml) a nasyceným roztokem NaHCO3 (1x50 ml). Po odpaření bylo získáno 6,8 g (98 %) aziridinu LVIa ve formě světle béžové krystalické hmoty. Krystalizací vzorku z hexanu byl získán vzorek o t.t. 49-52 °C.

’H NMR (250 MHz, CDC1₃): δ = 1,46 (s, 3H), 1,47 (s, 9H), 1,52 (s, 3H), 2,21 (d, 2H, ,7 = 0,7 Hz), 3,65 (m, 2H, .7= 12,6 Hz), 3,97 (m, 2H, J= 12,6 Hz). ¹³CNMR (62,5 MHz, CDCI3): δ = 22,69; 24,73; 27,95 (3C); 35,50; 40,24; 63,94 (2C); 81,74; 98,69; 160,37. HRMS (APCI-MS, pozitivní mód): spočteno pro C12H22NO4 [M+H]⁺: 244,154335 Da, nalezeno: 244,1543.

Příklad 11 l-(/erc-Butoxykarbonyl)-6,6-dimethyl-5,7-dioxa-l-azaspiro[2.5]oktan (LVIa, R’=R²=Me,

R³=Boc)

K roztoku /?-toluensulfonátu LXIIIab (416 mg; 1 mmol) v suchém THF (10 ml) ochlazeném na teplotu 0 °C byl pomalu přikapán roztok NaHMDS (0,6 ml; 2M v THF; 1,2 mmol) a poté se nechala směs ohřát na laboratorní teplotu. Po dalších 4 hodinách byl postupně přidán nasycený roztok NH4CI (50 ml), voda (2 ml) a směs byla extrahována ethylacetátem (3x5 ml). Po vysušení bezvodým Na2SO4 a odpaření bylo získáno 226 mg (93 %) aziridinu LVIa o NMR čistotě 95 %.

Příklad 12

Benzyl 1,3-dihydroxy-2-(hydroxymethyl)propan-2-ylcarbamate

K suspenzi tris(hydroxymethyl)aminomethanu (XXXVII) (12,1 g; 100 mmol) a NaHCO₃(10,6 g, 125 mmol) ve směsi vody (50 ml) a ethylacetátu (100 ml) byl za míchání za laboratorní teploty přidán lineárním dávkovačem během 1 hodiny benzylchloroformiát (14,5 ml, 100 mmol) a směs byla míchána za laboratorní teploty další 5 hodin. Směs byla zředěla ethylacetátem (100 ml) a promyta vodou (2 x 50 ml). Organická vrstva byla poté odpařena k suchu, byl přidán toluen (50 ml), který byl poté odpařen na odparce. To se ještě 2 x opakovalo. Bylo získáno 18,1 g odparku (71 %), který byl bez dalšího čištění použit k následující reakci.

Příklad 13 (5-Benzyloxykarbonylamino-2,2-dimethyl[l,3]dioxan-5-yl)methanol (XXXVIIIb)

Směs benzyl 1,3-dihydroxy-2-(hydroxymethyl)propan-2-ylcarbamatu (5,1 g, 20 mmol), 2,2dimethoxypropanu (3,0 g, 28 mmol), monohydrátu£>-toluensulfonové kyseliny (0,5 g) mmol) a DMF (15 ml) byla za laboratorní teploty míchána 10 dní. Po naředění diethyletherem (50 ml) byla směs extrahována nasyceným roztokem NaHCO₃ (3 x 10 ml) a solankou (10 ml). Organická fáze byla sušena Na2SO4 a po odpaření byl získán surový produkt XXXVIIIb; (4,3 g), který byl použit k další reakci.

Příklad 14 l-(Benzyloxykarbonyl)-6,6-dimethyl-5,7-dioxa-l-azaspiro[2.5]oktan (LVIb, R^l=R²=Me,

R³=BzOCO)

LVIb

Postupem popsaným v Příkladu 11 byl získán v 88 % výtěžku aziridin LVIb o HPLC čistotě 95-97 %.

Příklad 15

5-(tert- Butyloxykarbonylamino-2,2-dimethyl-5-(4-oktylfenethyl)-l,3-dioxan teV-Butyl 2,2-dimethyl-5-(4-oktylfenethyl)-l,3-dioxan-5-ylkarbamát LVlila

A) Hořčík (0,4 g) převrstvený suchým diethyletherem (2 ml) byl aktivován 1,2dibromethanem (25 μΐ) pod dusíkem. Před odezněním reakce byl přidán naráz roztok 4Ochloridu (0,4 g) v suchém diethyletheru (2 ml). Pak byla reakce udržována postupným přikapáváním roztoku 4-oktylbenzylchloridu (2,0 g) ve směsi suchého diethyletheru (8 ml) a toluenu (5 ml). Po dokapání roztoku byla směs ještě 1 hodinu míchána za laboratorní teploty pod dusíkem. Roztok Grignardovy soli byl poté natažen do injekční stříkačky a použit ke kroku B).

B) K míchané suspenzi aziridinu LVIa (1,2 g; 5 mmol) a CuBr-Me₂S (0,5 g; 2,4 mmol) v suchém diethyletheru (25 ml) byl při teplotě -70 °C během 1 hodiny přikapán roztok Grignardovy soli získaný dle A). Po dokapání byla směs míchána 1 hodinu při uvedené teplotě a poté byla směs míchána pod dusíkem bez chlazení přes noc. Směs byla rozložena přídavkem nasyceného roztoku chloridu amonného (7 ml). Nerozpustný podíl byl odsát přes křemelinu a promyt diethylethem. Filtrát byl poté rozdělen, vodná vrstva extrahována diethyletherem (2x5 ml). Spojené organické frakce byly promyty solankou (2x3 ml) a sušeny síranem hořečnatým. Po odpaření získaný odparek byl destilován Kugelrohr destilací za vakua 6,67 Pa (0,05 torr). Bylo získáno 0,65 g (72 % počítáno na LVIa) tuhého produktu o HPLC čistotě 93,5 %. Krystalizací vzorku z pentanu byly získány bezbarvé krystaly o HPLC čistotě 97,6 % a o t.t. 61-65 °C.

Příklad 16

5-(tert- Butyloxykarbonylamino-2,2-dimethyl-5-(4-oktylfenethyl)-l,3-dioxan řerz-Butyl 2,2-dimethyl-5-(4-oktylfenethyl)-l,3-dioxan-5-ylkarbamát LVIIIa

Postupem popsaným v Příkladu 15 s použitím 2-methyltetrahydrofuranu bylo získáno 83 % produktu LVIIIa.

Příklad 17

5-(terc-Butyloxykarbonylamino)-5-[2-(4-chlorfenyl)ethyl]-2,2-dimethyl[l,3]dioxan (LlXa, R‘=R²=Me, R³=Boc, R⁴=C1)

A) Hořčík (3,2 g; 132 mmol) převrstvený suchým diethyletherem (25 ml) byl aktivován 150 μΐ 1,2-dibromethanu («1,5 mol%) pod dusíkem. Pod odeznění reakce byla směs ochlazena na °C a během 1 hodiny byl přikapán roztok /2-chlorbenzylchloridu (10,6 g; 66 mmol) v suchém diethyletheru (110 ml), přičemž byla směs chlazena tak, aby byla teplota udržována v rozmezí 15-25 °C. Po přidání veškerého chloridu byla směs ještě 30 minut míchána za laboratorní teploty pod dusíkem. Roztok Grignardovy soli byl poté natažen do injekční stříkačky a použit ke kroku B).

B) K míchané suspenzi aziridinu LVIa (4,9 g; 20 mmol) a CuBr-Me₂S (2,5 g; 12 mmol) v suchém diethyletheru (80 ml) byl při teplotě -65 °C přikapán roztok Grignardovy soli získaný dle A) tak, aby teplota nepřesáhla -60 °C. Po dokapání byla směs ponechána zvolna ohřát na -10 °C (15 hodin), a poté byla rozložena přidáním nasyceného vodného roztoku NH4CI (60 ml) a vody (20 ml). Organická fráze byla oddělena a vodná fáze byla extrahována ještě MTBE (2 x 25 ml). Spojené organické frakce byly promyty solankou (50 ml), přefiltrovány přes křemelinu a odpařeny. K olejovitému odparku byl při 50 °C přidán heptan s 5 objemovými % MTBE (40 ml), směs byla ochlazena na 30 °C, a po naočkování cca 20 mg produktu byla ponechána několik hodin při 5 °C. Takto bylo získáno 5,9 g (79 %) čistého chloridu LlXa ve formě bezbarvých jehlicovitých krystalů o t.t 94-95 °C. Z matečných louhů lze obdobně získat ještě dalších 0,9g produktu. Celkový výtěžek tedy činil 6,8 g (92 %) LIXa. 'H NMR (250 MHz, CDC1₃): δ = 1,41 (s, 3H), 1,43 (s, 3H), 1,47 (s, 9H), 1,96 (m, 2H), 2,54 (m, 2H), 3,67 (d, 2H, J = 11,7 Hz), 3,88 (d, 2H, J = 11,7 Hz), 4,96 (bs, 1H), 7,07-7,14 (m, 2H), 7,18-7,27 (m, 2H). ¹³C NMR (62,5 MHz, CDC1₃): δ - 19,80; 27,33; 28,42 (3C); 28,51; 33,52; 51,68; 66,35 (2C); 79,46; 98,43; 128,51 (2C); 129,71 (2C); 131,65; 140,45; 154,90. HRMS (APCI-MS, pozitivní mód): spočteno pro Ci9H₂₉NO₄ ³⁵Cl [M+H]⁺: 370,1780 Da, nalezeno: 370,1788 Da.

Příklad 18

5-(terc-Butyloxykarbonylamino)-5-[2-(4-chlorfenyl)ethyl]-2,2-dimethyl[ 1,3]dioxan (LIXa,

R-R²=Me, R³=Boc, R⁴=C1)

Postupem popsaným v Příkladu 17 s použitím Cul (15 mol%) místo CuBr-Me₂S bylo získáno 88% produktu LIXa.

Příklad 19

-(/erc-Butyloxykarbonylamino)-5- [2-(4-chlorfenyl)ethyl] -2,2-dimethyl [ 1,3 ]dioxan (LIXa,

R=R²=Me, R³=Boc, R⁴=C1)

Postupem popsaným v Příkladu 17, s použitím CuCl (20 mol%) místo CuBr-Me₂S, bylo ze 2 mmol aziridinu LVIa získáno po chromatografii na silikagelu (2-10 % EtOAc/ «-hexan) 69% produktu LIXa.

Příklad 20

5-(terc-Butyloxykarbonylamino)-5-[2-(4-chlorfenyl)ethyl]-2,2-dimethyl[l,3]dioxan (LIXa, R=R²=Me, R³=Boc, R⁴=C1)

Postupem popsaným v Příkladu 17, s použitím Li₂CuCl₄ (5 mol%) místo CuBr-Me₂S a směsi THF-Et2O 1:2 jako rozpouštědla, bylo ze 2 mmol aziridinu LVIa získáno po chromatografii na silikagelu (2-10 % EtOAc/ n-hexan) 34% produktu LIXa.

Příklad 21

5-(/erc-Butyloxykarbonylamino)-5-[2-(4-bromfenyl)ethyl]-2,2-dimethyl[l,3]dioxan (LIXb, R=R²=Me, R³=Boc, R⁴=Br)

A) Postupem popsaným v Příkladu 17 byl připraven z hořčíku (1,5 g; 60 mmol) a pbrombenzylbromidu (7,5 g; 30 mmol) 0,5M roztok /?-brombenzylmagnesiumbromidu v diethyletheru.

B) Podle postupu uvedeného v Příkladu 17 bylo z aziridinu LVIa (2,43 g; 10 mmol), CuBr-Me₂S (1,23 g; 6 mmol) a 30 mmol výše popsaného roztoku Grignardova činidla získáno po krystalizaci z heptanu s 5 objemovými % MTBE 3,1 g (74 %) čistého bromidu LIXb ve formě bezbarvých krystalů o t.t. 84-87 °C. 'H NMR (250 MHz, CDC1₃): δ = 1,42 (s, 3H), 1,43 (s, 3H), 1,47 (s, 9H), 1,95 (m, 2H), 2,52 (m, 2H), 3,67 (d, 2H, J= 11,6 Hz), 3,88 (d, 2H, J = 11,6 Hz), 4,97 (bs, 1H), 7,02-7,11 (m, 2H), 7,33-7,42 (m, 2H). ¹³C NMR (62,5 MHz, CDC1₃): δ = 19,64; 27,33; 28,34 (3C); 28,49; 33,35; 51,56; 66,26 (2C); 79,35; 98,36; 119,57; 130,06 (2C); 131,39 (2C); 140,88; 154,83. HRMS (APCI-MS, pozitivní mód): spočteno pro Ci9H₂9NO4⁷⁹Br [M+H]⁺: 414,1274 Da, nalezeno: 414,1280 Da.

Příklad 22

5-(terc-Butyloxykarbonylamino)-5-[2-(4-bromfenyl)ethyl]-2,2-dimethyl[l,3]dioxan (LIXb, R‘=R²=Me, R³-Boc, R⁴=Br)

A) Postupem popsaným v Příkladu 17 byl připraven z hořčíku (1,9 g; 79 mmol) a pbrombenzylbromidu (9,0 g; 36 mmol) 0,5M roztok /)-brombenzylmagnesiumbromidu ve 2methyltetrahydrofuranu.

B) Podle postupu uvedeného v Příkladu 17 bylo z aziridinu LVIa (2,43 g; 10 mmol), CuBr-Me₂S (1,23 g; 6 mmol) a 30 mmol výše popsaného roztoku Grignardova činidla získáno po krystalizaci z heptanu s 5 objemovými % MTBE 2,86 g (69 %) čistého bromidu LIXb.

Příklad 23

5-(terc-Butyloxykarbonylamino)-5-[2-(4-bromfenyl)ethyl]-2,2-dimethyl[l,3]dioxan (LIXb, R=R²=Me, R³-Boc, R⁴=Br)

A) Postupem popsaným v Příkladu 17 byl připraven z hořčíku (730 mg; 30 mmol) a pbrombenzylbromidu (3,75 g; 15 mmol) 0,5M roztok ^-brombenzylmagnesiumbromidu ve směsi toluen-MTBE 1:2.

B) Podle postupu uvedeného v Příkladu 17 bylo ze 2 mmol aziridinu LVIa a 6 mmol výše popsaného roztoku Grignardova činidla získáno po chromatografii na silikagelu (2-10 % EtOAc/ n-hexan) 71% produktu LIXb.

Příklad 24

5-(/erc-Butyloxykarbonylamino)-5-[2-(4-bromfenyl)ethyl]-2,2-dimethyl[l,3]dioxan (LIXb, R'=R²-Me, R³=Boc, R⁴=Br)

A) Postupem popsaným v Příkladu 17 byl připraven z hořčíku (730 mg; 30 mmol) a pbrombenzylbromidu (3,75 g; 15 mmol) 0,5M roztok /7-brombenzylmagnesiumbromidu ve směsi toluen-Et₂O 1:2.

B) Podle postupu uvedeného v Příkladu 17 bylo ze 2 mmol aziridinu LVIa a 6 mmol výše popsaného roztoku Grignardova činidla získáno po chromatografii na silikagelu (2-10 % EtOAc/ n-hexan) 90% produktu LlXb.

Příklad 25

-(Zerc-Butyloxykarbony lamino)-5-[2-(4-bromfenyl)ethyl] -2,2-dimethyl [1,3] dioxan (LlXb, R'=R²=Me, R³=Boc, R⁴=Br)

Postupem popsaným v Příkladu 22, s použitím CuCl (20 mol%) místo CuBr-Me2S, bylo ze 2 mmol aziridinu LVIa získáno po chromatografii na silikagelu (2-10 % EtOAc/ n-hexan) 58% produktu LlXb.

Příklad 26

5-(/erc-Butyloxykarbonylamino)-5-[2-[4-(l-oktyn-l-yl)fenyl]ethyl]-2,2-dimethyl[l,3]dioxan (LXII, R^!=R²=Me, R-Boc)

Do baňky obsahující arylchlorid LlXa (555 mg; 1,5 mmol), K2CO3 (311 mg; 2,25 mmol), XPhos (14 mg; 2 mol%) a 10% Pd/C (32 mg; 2 mol%) byl po odplynění a napuštění argonem se přidán suchý dimethylacetamid (2 ml) a 1-oktyn (LXI, 550 μΐ). Reakční směs byla zahřívána v olejové lázni při 110 °C po dobu 24 hodin. Po ochlazení na laboratorní teplotu byla směs naředěna MTBE (5 ml) a «-hexanem (5 ml), přefiltrována přes křemelinu a promyta 10% citrónové kyseliny (1x5 ml), nasyc. NaHCO3 (1x5 ml), a solankou (1x5 ml). Po odpaření byla směs dělena sloupcovou chromatografii na silikagelu (2-10 % EtOAc/ n-hexan). Bylo získáno 351 mg (53 %) čistého alkynu LXII jako světle žluté krystalické hmoty.

Příklad 27

5-(terc-Butyloxykarbonylamino)-5-[2-[4-(l-oktyn-l-yl)fenyl]ethyl]-2,2-dimethyl[l,3]dioxan (LXII, R’=R²=Me, R³=Boc)

Postupem popsaným v Příkladu 26, s použitím 1 mol% Pd2(dba)3 místo 10% Pd/C, byl získán produkt LXII ve výtěžku 34 %.

Příklad 28

5-(terc-Butyloxykarbonylamino)-5-[2-[4-(l-oktyn-l-yl)fenyl]ethyl]-2,2-dimethyl[l,3]dioxan (LXII, R'=R²=Me, R³=Boc)

Postupem popsaným v Příkladu 26, s použitím arylbromidu LlXb namísto chloridu LlXa, byl získán produkt LXII ve výtěžku 27 %.

Příklad 29

5-(íerc-Butyloxykarbonylamino)-5-[2-(4-oktylfenyl)ethyl]-2,2-dimethyl[l,3]dioxan (LVlila, R*=R²=Me, R³=Boc)

Ve Schlenkově baňce bylo po odplynění rozpuštěno 166 mg arylbromidu LIXb (0,4 mmol), 6,5 mg SPhos (4 mol%) a 1,8 mg Pd(OAc)2 (2 mol%) ve 2 ml suchého THF. Při laboratorní teplotě byl během 30 min přidán lineárním dávkovačem 0,5M roztok «-CgHnZnBr v THF (1,2 ml). Po 30 min byla reakční směs rozložena přídavkem 4 ml 0,5M vodného roztoku NasEDTA, a extrahována 3x 4 ml směsi «-hexan/MTBE 2:1. Po odpaření byla surová směs čištěna chromatograficky na silikagelu (2-10 % EtOAc/ rz-hexan). Takto bylo získáno 113 mg (63 %) čistého produktu LVlila jako bezbarvých krystalů o t.t. 63-65 °C.

Příklad 30

5-(/erc-Butyloxykarbonylamino)-5-[2-(4-oktyIfenyl)ethyl]-2,2-dimethyl[l,3]dioxan (LVIIIa, R'=R²=Me, R³=Boc)

Ve Schlenkově baňce bylo po odplynění rozpuštěno 148 mg arylchloridu LlXa (0,4 mmol), 7,5 mg RuPhos (4 mol%) a 1,8 mg Pd(OAc)2 (2 mol%) ve 2 ml suchého THF. Směs byla zahřívána v lázni na 60 °C a při této teplotě bylo během 90 min přidáno 1,8 ml 0,5M roztoku «-CgHnZnBr v THF. Reakční byla zahřívána na stejnou teplotu dalších 20 hodin. Po ochlazení na laboratorní teplotu byla zpracována postupem popsaným v Příkladu 29. Bylo získáno 93 mg (52 %) čistého produktu LVIIIa.

Příklad 31

5-(/erc-Butyloxykarbonylamino)-5-[2-(4-oktylfenyl)ethyl]-2,2-dimethyl[l,3]dioxan (LVIIIa, R'=R²=Me, R³=Boc)

A) Roztok n-CgHióZnBr (0,67M v DMAc) byl připraven z 0,98 g práškového zinku (15 mmol) a 1,93 g zr-oktylbromidu (10 mmol) postupem popsaným v literatuře (Huo, S.: Org.Lett. 2003, 5, 423).

B) Ve Schlenkově baňce bylo po odplynění rozpuštěno 332 mg arylbromidu LIXb (0,8 mmol), 13 mg SPhos (4 mol%) a 3,6 mg Pd(OAc)2 (2 mol%) ve 4 ml suchého THF. Při laboratorní teplotě bylo během 30 min přikapáno lineárním dávkovačem 1,8 ml výše uvedeného 0,67M roztoku «-CgHpZnBr (1,2 mmol). Po dalších 30 min byla reakční směs zpracována postupem popsaným v Příkladu 29. Bylo získáno 217 mg (61 %) čistého produktu LVIIIa.

Příklad 32

Ve Schlenkově baňce bylo po odplynění rozpuštěno 166 mg arylbromidu LIXb (0,4 mmol) a 4 mg Pd(/-Bu3P)₂ (2 mol%) v 0,5 ml suchého THF a 1,5 ml NMP. Po ochlazení na 0 °C byl přidán 0,5M roztok «-CgHnZnBr v THF (1,2 ml), a reakční směs byla dále míchána při laboratorní teplotě 1,5 hodiny. Po zpracování popsaném v Příkladu 29 bylo získáno 65 mg (36 %) čistého produktu LVIIIa.

Příklad 33

5-(/erc-Butyloxykarbonylamino)-5-[2-(4-oktylfenyl)ethyl]-2,2-dimethyl[l,3]dioxan (LVIIIa,

R'=R²=Me, R³=Boc)

Ve Schlenkově baňce bylo po odplynění rozpuštěno 166 mg arylbromidu LIXb (0,4 mmol) a 5,5 mg PEPPSI-IPr (2 mol%) ve 2 ml suchého NMP. Při laboratorní teplotě byl přidán 0,5M roztok rz-CsHpZnBr v THF (1,3 ml), a poté byla reakční směs zahřívána na 40 °C. Po 4 hod byla směs zpracována postupem popsaným v Příkladu 29. Bylo získáno 52 mg (29 %) čistého produktu LVIIIa.

Příklad 34

5-(terc-Butyloxykarbonylamino)-5-[2-(4-oktylfenyl)ethyl]-2,2-dimethyl[ 1,3]dioxan (LVIIIa, R'=R²=Me, R³=Boc)

Postup popsaný v Příkladu 33 byl modifikován přidáním 3,2 ekv. LiBr do reakční směsi. Takto byl získán čistý produkt LVIIIa ve výtěžku 41 %.

Příklad 35

5-(/erc-Butyloxykarbonylamino)-5-[2-(4-oktylfenyl)ethyl]-2,2-dimethyl[l,3]dioxan (LVIIIa, R‘=R²=Me, R³=Boc)

Podle postupu popsaného v Příkladu 34, s použitím arylchloridu LlXa namísto bromidu LIXb, bylo získáno 22 % čistého produktu LVIIIa.

PATENTOVÉ NÁROKY

Claims

PATENTOVÉ NÁROKY

1. Způsob přípravy 2-amino-2-[2-(4-oktylfenyl)ethyl]propan-l,3-diolu I,

vyznačující se tím, že zahrnuje otvírání aziridinového kruhu intermediátů LVI,

(LVI) kde R¹, R² je H, Cm (ne)substituovaný alkyl, nebo kde R¹, R² je (CH2)_n-A-(CH2)_m, přičemž n, m je 1-3 a A je buď heteroatom, např. O, S, NR¹, nebo kde A je CR'R², kdeR¹ a R² mají stejný význam jako je popsáno výše, a kde R³ je chránící skupina, například (ne)substituovaný benzyl, nebo skupina COOR³, kde R⁵ je (ne)rozvětvený Ci-6 alkyl, (ne)substituovaný aryl, nebo (ne)substituovaný benzyl, působením organokovových sloučenin, s výhodou Grignardových činidel LVII,

(LVU) kde R⁴ je 1- oktyl, Cl, Br, nebo I a kde X je Cl, Br, nebo I za vzniku klíčových intermediátů LVIH nebo LIX

(LIX) kde R¹, R², R³ mají výše uvedený význam a R⁴ je Cl, Br, I.
2. Způsob podle nároku 1, vyznačující se tím, že otvírání aziridinového kruhu sloučenin LVI působením Grignardových činidel LVU je prováděno za katalýzy solí a komplexů přechodných kovů, zvláště pak sloučenin Cu.
3. Způsob podle nároků 1 a 2, vyznačující se tím, že otvírání aziridinového kruhu u sloučenin LVI je prováděno Grignardovým činidlem LVU, kde R⁴ je 1-oktyl, a produkty jsou přímo klíčové intermediáty LVIII, kde R¹, R², R³ mají výše uvedený
4. Způsob podle nároků 1 a 2, vyznačující se tím, že otvírání aziridinového kruhu u sloučenin LVI je prováděno Grignardovými činidly LVU, kde R⁴ je Cl, Br, nebo I produkty jsou méně pokročilé intermediáty LIX, kde R¹, R², R³ mají výše uvedený význam.

(LIX)
5. Způsob podle nároku 4, vyznačující se tím, že meziprodukty LIX jsou dále reakcí s organokovovými činidly odvozenými od 1 -oktylhalidů, s výhodou s organozinečnatými činidly obecného vzorce «-CgHnZnX, kde X = Cl, Br, nebo I za katalýzy přechodných kovů, s výhodou Pd převedeny na pokročilé intermediáty LVIII.
6. Způsob podle nároku 4, vyznačující se tím, že meziprodukty LIX jsou dále reakcí s 1-oktynem za katalýzy Pd převedeny na sloučeniny obecného vzorce LXII,

(LXII) kde R¹, R² a R³ mají výše uvedený význam, které jsou v dalším stupni převedeny na pokročilé intermediáty LVIII.
7. Způsob podle nároků 1 až 6, vyznačující se tím, že R¹ a R² je methylskupina a R³ je COOR⁵, kde R⁵je tert-butyl nebo benzyl a R⁴ je 1-oktyl, Cl, Br, nebo I.
8. Sloučenina vzorce LVIII připravitelná podle předchozích nároků 1 až 7, kde R¹, R² je methylskupina a R³ je COOR⁵, kde R⁵ je benzyl.
9. Sloučeniny obecného vzorce LIX připravitelná podle předchozích nároků 1 až 7, kde R¹, R² je methylskupina a R³ je COOR⁵, kde R⁵ je řert-butyl nebo benzyl a R⁴ je Cl, Br, nebo I.
10. Sloučeniny obecného vzorce LXII připravitelná podle předchozích nároků 1 až 7, kde R¹, R² je methylskupina a R³ je COOR⁵, kde R’’je řer/-butyl nebo benzyl.
11. Použití sloučenin podle nároků 8 až 10 pro přípravu fingolimodu.