CZ18451U1 - Strešní krytina - Google Patents

Description

Střešní krytina

Oblast techniky

Technické řešení se týká střešních krytin a zejména pružných střešních krytin.

Dosavadní stav techniky

Jsou známy střešní krytiny s vrstevnatou strukturou, např. ruberoid, sestávající ze tří základních vrstev. Kartónová vrstva, která tvoří podklad, živičná vrstva s hladkým povrchem na obou stranách kartonu a doplňková vrstva - posyp. Dále je známa pružná střešní krytina SHINGLAS, která má podkladovou vrstvu tvořenou skleněnou tkaninou s impregnací z modifikované živice a krycí živičnou vrstvu nanesenou na obě strany podkladové vrstvy. Krycí vrstva na jedné straně je opat10 řena hrubozmným čedičovým posypem a krycí vrstva na druhé straně má samolepicí povlak v podobě hladké vrstvy mrazuvzdomé polymerizované živice pokryté snadno odstranitelnou tenkou silikonovou vrstvou. Při použití uvedených střešních krytin nedochází k jejich stejnoměrnému ohřevu, což má za následek jejich nedostatečné přilnutí ke konstrukci střechy. Mezi střešní krytinou a konstrukcí střechy mohou zůstat vzduchové bubliny nebo může dojít ke zkřížení kry15 tiny, čímž se snižuje kvalita pokrytí.

Nejbližší známé technické řešení je vrstevnatá živičná střešní krytina podle US patentu číslo 5,232,763 obsahující živičnou vrstvu, na jejíž jednu stranu je nanesena termoaktivní adhezní vrstva pokrytá tenkou plastovou fólií. Adhezní vrstva je provedena jako struktura střídajících se paralelních kanálků a souvislých žeber, přičemž vzdálenost mezi kanálky není menší než 10 mm.

Kanálky mohou být umístěny zejména po délce střešní krytiny. V řezu kolmém k povrchu a délce střešní krytiny mají kanálky a žebra adhezní vrstvy tvar rovnostranných trojúhelníků. Při použití se střešní krytina ohřívá např. horkým vzduchem na straně adhezní vrstvy, dokud se plastová fólie neroztaví. Vrcholky žeber měknou a taví se, ale z důvodu nerovnoměrného ohřevu se žebra deformují a jejich výška a tvar se mění. Ohřátá střešní krytina bez fólie se pokládá adhezní vrst25 vou na konstrukci střechy a přitlačuje se na ni. Střešní krytina se přilepí, ale v důsledku deformace žeber a malé kontaktní plochy s konstrukcí střechy není spojení dokonalé, což se projevuje nízkou kvalitou spojení střešní krytiny s chráněným povrchem a tím i omezenou možností jejího použití.

Podstata technického řešení

Uvedené nevýhody odstraňuje střešní krytina podle tohoto technického řešení. Jeho podstata spočívá v tom, že střešní krytina sestává z podkladu ve formě vláknité tkaniny s impregnací opatřené na každé straně krycí vrstvou, dále z profilové vrstvy s prohlubněmi a výstupky nacházejícími se na jedné z krycích vrstev a z fólie umístěné na výstupcích, která vytváří dutiny mezi fólií a profilovou vrstvou. Výstupky jsou provedeny tak, že mají povrch otočený na opačnou stranu od podkladu a tento povrch má tvar fragmentu hladké plochy druhého stupně.

Výhodou technického řešení je, že výstupky profilové vrstvy se svými roztavenými částmi spolehlivě přilepí ke konstrukci střechy, přičemž reliéf profilové vrstvy je zachován. Během poldádání střešní krytiny se prohlubněmi odvádí přebytečný vzduch z prostoru mezi střešní krytinou a konstrukcí střechy, čímž je zajištěno kvalitní spojení střešní krytiny s chráněným povrchem.

Přehled obrázků na výkresech

Technické řešení bude blíže osvětleno pomocí výkresů, na kterých obr. 1 znázorňuje střešní krytinu v řezu, obr. 2 znázorňuje schéma výroby střešní krytiny a na obr. 3 je detail procesu výroby střešní krytiny.

-1 CZ 18451 Ul

Příklad provedení technického řešení

Střešní krytina (obr. 1) sestává z podkladu 4, profilové vrstvy 5 a fólie 8. Vrstvy ve střešní krytině jsou situovány vzájemně rovnoběžně v pořadí podklad 4, profilová vrstva 5 a fólie 8. Podklad 4 tvoří vláknitá tkanina 2 (vlákna jsou znázorněna kroužky) nasycená impregnací I a opatřená na každé straně identickou krycí vrstvou 3. Na straně 31 podkladu 4 je na krycí vrstvě 3 umístěna profilová vrstva 5 z krycí hmoty 9. Profilová vrstva 5 má povrch, který je tvořen střídáním výstupků 6 a prohlubní ]_. Výstupky 6 jsou umístěny na protilehlé straně k podkladu 4 a mají tvar fragmentu hladké plochy druhého stupně, což jev tomto případě tvar poloviny přímého kruhového válce (tj. válce s kruhovou základnou, jehož tvořící přímky jsou kolmé k základně) se středoío vou osou rovnoběžnou s délkou střešní krytiny a stranou 31 podkladu 4. Výstupky 6 mohou mít také tvar např. fragmentu hladké plochy druhého stupně se středem souměrnosti (zploštělého rotačního elipsoidu, vej co vitého rotačního elipsoidu nebo koule) nebo bez středu souměrnosti (eliptického válce, hyperbolického válce či parabolického válce). Za fragment hladké plochy druhého stupně se považuje část, která vznikne oddělením celé uvedené plochy rovinou a je menší částí uvedené plochy. Je účelné, když průmět bodů fragmentu plochy druhého stupně, který je povrchem výstupků 6, nepřesahuje základnu výstupku 6. V případě hladké plochy druhého stupně se středem souměrnosti (elipsoidu) může mít část vytvořená oddělením např. tvar kopulovitý nebo kapkovitý. V případě hladké plochy druhého stupně bez středu souměrnosti (válce) je oddělující rovina rovnoběžná s osou válce tak, aby část oddělená touto rovinou byla spojitá. Oddělená část je umístěna tak, že její středová osa je rovnoběžná se stranou 31 podkladu 4. Výška výstupků 6, tj. vzdálenost od bodu prohlubně 7 nejvíce zahloubeného do profilové vrstvy 5 k vrcholu výstupku 6, závisí na tloušťce střešní krytiny a na druhu směsí použitých k její výrobě. Všechny prohlubně 7 jsou tvarem a rozměry identické a orientované v podélném směru. Prohlubně 7 mají tvar přímých kanálků se stejným profilem po celé délce. Podklad 4 a profilová vrstva 5 jsou spojeny v místech jejich dotyku adhezí a částečně i difúzí. Fólie 8 je umístěna na profilové vrstvě 5 a pokrývá ji po celé ploše. Fólie 8 se stýká s vrcholky výstupků 6 a je s nimi spojena. V místech, kde jsou pod fólií 8 prohlubně 7, jsou mezi fólií 8 a prohlubněmi 7 dutiny 32.

Při výrobě střešní krytiny (obr. 2) se nejdříve připraví polotovar 10 podkladu 4 ve formě vláknité tkaniny 2 tvořené např. skleněnou plstí, skleněnou tkaninou nebo polyesterovou tkaninou. Svinutý polotovar 10 se upevní na odvíjecí stroj 27 a dále se protahuje vodícími válci 11 rozehřátou impregnací 1 v impregnační nádrži 26. Impregnace I tvořená polymerizovanou živičnou směsí zajišťuje vytěsnění plynných i kapalných vměstků z polotovaru 10, zpevnění podkladu 4 a zlepšení jeho adhezních vlastností. Po výstupu z impregnační nádrže 26 prochází polotovar

10 přítlačnými válci 12, čímž se odstraní nevsáklá impregnace i. Dále se polotovar 10 vede vodícími válci 11 rozehřátou pojivou hmotou 24 v první povlakovací nádrži 25, kde se na každou stranu polotovaru 10 nanáší krycí vrstva 3 z polymerizované živičné směsi. Krycí vrstvy 3 mohou být opatřeny posypem naneseným na pojivou hmotu 24. V případě, že posyp není použit, pokrývá se krycí vrstva 3 na straně 30 podkladu 4 ochrannou vrstvou v neznázoměném zařízení.

Podklad 4 prochází dále ohřívacím zařízením 23, kde se strana 31 podkladu 4 ohřívá na 70 °C a pokračuje vodícími válci H druhou povlakovací nádrží 22, ve které se nanáší na stranu 31 podkladu 4 krycí hmota 9. Podklad 4 s nanesenou krycí hmotou 9 následně prochází vyrovnávacím zařízením 21, kde dochází k vyrovnání tloušťky krycí hmoty 9. Podklad 4 pokračuje mezi profilovacím válcem 13 a přítlačným válcem 14, kde je přitlačován k povrchu profilovacího válce 13 a krycí hmota 9 na straně 31 podkladu 4 přichází do kontaktu s profilovacím válcem 13 (obr. 3). Povrch profilovacího válce B je opatřen žebry 29, které jsou zrcadlovým obrazem vytvářené profilové vrstvy 5. Pro zamezení nalepování ohřáté krycí hmoty 9 na profilovací válec 13 je jeho povrch chromovaný a vedle profilovacího válce 13 je umístěno zkrápěcí zařízení 20, z nějž stříká tryskami emulze 28. Během otáčení profilovacího válce B vytvářejí žebra 29 v krycí hmotě 9 reliéf z prohlubní 7 a výstupků 6 a současně profilovací válec B ochlazuje vznikající profilovou vrstvu 5, čímž udržuje reliéf v nezměněném stavu. Jsou možné i další varianty reliéfu profilové vrstvy 5, např. pravidelné střídání prohlubní a kupolovitých výstupků stejných nebo rozdílných

-2CZ 18451 Ul rozměrů nebo výstupky střídající se s prohlubněmi v libovolném sledu nebo podle libovolné zákonitosti. Střešní krytina dále prochází ořezávacím zařízením 19 a v dalším zařízení 18 se nanáší silikonová polymemí fólie 8 o tloušťce 10 pm, která se přilepí k vrcholkům výstupků 6, jejichž výška je 3 mm a vzdálenost mezi dvěma sousedními výstupky 6 je 4 mm. V závěrečné etapě výroby se střešní krytina rozřezává na řezacím stroji 15 a v navíjecím zařízení 17 se vytvářejí svitky 16, které se balí do fólie 8.

Před upevněním střešní krytiny na konstrukci střechy se z ní odstraňuje fólie 8 zejména odtavením pomocí plynového hořáku, přičemž se rovněž zahřívá profilová vrstva 5. Nižší vrstvy výstupků 6 se ohřívají podstatně méně, neboť teplo se šíří po zvětšující se ploše. Podklad 4 se proto to ohřívá méně, což snižuje možnost poškození vláknité tkaniny 2 podkladu 4 a omezuje smršťování střešní krytiny. Tím nedochází ke změnám střešní krytiny aje dosaženo vysoké kvality pokrytí. Další výhodou technického řešení je, že při pokládání se dosahuje 15 až 50 % úspory paliva potřebného k položení 1 m² střešní krytiny. Pokládání střešní krytiny se provádí ohřátou a částečně roztavenou profilovou vrstvou 5 na konstrukci střechy a tlakem na stranu 30 podkladu 4 se přitiskne. Výstupky 6 se svými roztavenými částmi spolehlivě přilepí ke konstrukci střechy. Reliéf profilové vrstvy 5 se zachovává a během pokládky se prohlubněmi 7 odvádějí přebytky vzduchu z prostoru mezi konstrukcí střechy a střešní krytinou, což pomáhá ke kvalitnějšímu spojení střešní krytiny s konstrukcí střechy.

Claims (1)

1. NÁROKY NA OCHRANU

   20 1. Střešní krytina sestávající z podkladu ve formě vláknité tkaniny s impregnací opatřené na každé straně krycí vrstvou, dále z profilové vrstvy s prohlubněmi a výstupky nacházejícími se na jedné z uvedených krycích vrstev a fólie umístěné na výstupcích, vyznačující se tím, že výstupky (6) mají povrch otočený na opačnou stranu od podkladu (4) a tento povrch má tvar fragmentu hladké plochy druhého stupně.