CZ168498A3

CZ168498A3 - Biologicky aktivní benzothiazolonové ethanaminy

Info

Publication number: CZ168498A3
Application number: CZ981684A
Authority: CZ
Inventors: Roger Bonnert; Roger Brown; Peter Cage; David Cheshire; Francis Ince
Original assignee: Astra Pharmaceuticals Ltd
Priority date: 1995-12-23
Filing date: 1996-12-13
Publication date: 1998-09-16
Also published as: KR19990076688A; CN1072214C; GB9526511D0; BR9612234A; RU2177476C2; TR199801196T2; SK82098A3; WO1997023470A1; PL327475A1; EE9800193A; DE69617472D1; HUP9900100A2; EP0918760A1; IL124998A0; CA2238877A1; NO982927L; EP0918760B1; NO982927D0; MX9804828A; IS4759A

Description

Tento vynález se týká nových ethanaminů benzothiazolonu, procesu jejich přípravy, farmaceutických přípravků, které je obsahují, a metod léčby, které je využívají. Nové sloučeniny jsou indikovány pro použití jako agonisté dopamin DA₂-receptoru a β₂-adrenoreceptoru.

Dosavadní stav techniky

Deriváty benzothiazolonu jsou známy. Například mezinárodní patentové přihlášky, číslo publikace W092/08708 a WO93/23385, zveřejňují biologicky aktivní aminy, mezi nimi biologicky aktivní deriváty aminoethyl-benzothiazolonu, které jsou agonisty β₂-adrenoreceptoru a dopamin DA₂-receptoru, a které jsou indikovány v léčbě opakovaných nemocí ucpávajících dýchací cesty.

WO93/24473 uveřejňuje sloučeniny 7-(2-aminoethyl)-benzothiazolonu se vzorcem ^(CH.)₀-X-(CH₂)„-Y-(CH₂)_f-Z

HN c

OH kde X a Y jsou nezávisle -S(0)_n- nebo -0-; n je 0, 1 nebo 2; p, q a r jsou nezávisle 2 nebo 3; Z fenyl případně substituovaný halogenem, OR¹, NO2 nebo NR²R³; nebo Z je 5-ti nebo 6-ti členné heterocykly obsahující N, O nebo S; a R¹, R² a R³ jsou nezávisle vodík nebo alkyl C1_₆. Sloučeniny jsou agonisty β₂-adrenoreceptoru a dopamin DA₂-receptoru a jsou indikovány v léčbě opakovaných nemocí ucpávajících dýchací cesty.

S >=0

N \

H i

• · · · · ··' ·· ·· ··· ··· · · · · ··· · · ··· *··· • ···*·· 9 9 9 9 99999 • 9 9 9 9 9 9 99

9 9 9 9 9 9 9 9 99 9

Nyní jsme nalezli skupinu nových ethanaminů benzothiazolonu, které jsou indikovány pro použití jako agonisté dopamin DA ₂-receptoru a β₂-adrenoreceptoru.

Podstata vynálezu

V souladu s tím jsou v jednom aspektu předkládaného vynálezu poskytnuty sloučeniny se vzorcem I _,(CH₂)_p-SO₂-(CH₂)_q-O-(CH₂)_r-X

kde

X představuje naftyl, případně substituovaný alkylem nebo halogenem; a p, q a r představují nezávisle 2 nebo 3 a jejich farmaceuticky přijatelné soli.

Sloučeniny jsou biologicky aktivní. Vykazují agonizmus dopamin DA₂-receptoru i β₂-adrenoreceptoru. Vykazují malý nebo žádný agonizmus a^adrenoreceptoru. Sloučeniny mají výhodné trvání působení a poměr DA ₂/β ₂· p ve výše uvedeném vzorci je přednostně 3. q je přednostně 2. r je přednostně 2. X je přednostně nesubstituovaný naftyl.

Tam, kde je X naftyl substituován alkylem, může být substituent vybrán z alkylů C_x_₆ s přímým nebo rozvětveným řetězcem, jako je např. methyl, ethyl, n-propyl, i-propyl, n-butyl, i-butyl, pentyl s přímým nebo rozvětveným řetězcem nebo hexyl s přímým nebo rozvětveným řetězcem. Upřednostněnými halogenovými substituenty jsou F, Cl a Br. Tam, kde je alkylový substituent chirální, mohou se vytvářet optické izomery a ty jsou zahrnuty do předmětu vynálezu. Do předmětu předkládaného vynálezu jsou rovněž zahrnuty tautomery sloučenin se vzorcem I.

Mezi farmaceuticky přijatelné soli sloučeniny se vzorcem I patří kyselé adiční soli odvozené z anorganických a organických kyselin, jako jsou hydrochloridy, hydrobromidy, sírany, fosforečnany, maleinany, vínany, citrany, benzoany,

4-methoxybenzoany, 2- nebo 4-hydroxybenzoany, 4-chlorobenzoany, benzensulfonáty, p-toluensulfonáty, naftalensulfonáty, methansulfonáty, sulfamany, askorbany, salicylany, acetáty, difenylacetáty, trifenylacetáty, adipany, fumarany, jantarany, mléčnany, glutarany, glukonany, hydroxy-naftalenkarboxyláty, t.j. 1-hydroxy nebo 3-hydroxy-2-naftalenkarboxyláty, anebo olejany. Sloučeniny mohou také tvořit soli s vhodnými zásadami. Sloučeninu se vzorcem I lze získat ve formě soli, výhodně farmaceuticky přijatelné soli. Tam, kde je to žádoucí, lze tyto soli pomocí konvenčních metod konvertovat na volné zásady. Farmaceuticky přijatelné soli lze připravit reakcí sloučeniny se vzorcem I s příslušnou kyselinou nebo zásadou za přítomnosti vhodného rozpouštědla.

Předkládaný vynález rovněž poskytuje proces přípravy sloučenin se vzorcem I, který obsahuje selektivní redukci sloučeniny se vzorcem II

II ··· ·· ··' · · ·· • · · ··· * · · · • · · · ···· · ··· • ···· · · · · · · ··· φ · • · ···· · · · • · ♦ · · ·· ·· ·· ·· kde ρ, q,’ r a X jsou definovány jako výše.

Mezi vhodná redukční činidla patří elektrofilní redukční činidla, např. diboran a alan (hydrid hliníku), nebo nukleofilní redukční činidla, např. metalhydridový komplex jako je sodium-bis(2-methoxyethoxy)aluminiumhydrid. Preferovaným redukčním činidlem je diboran. Rozpouštědlo by mělo být inertní vůči reakčním podmínkám. Preferována jsou aprotická rozpouštědla, např. tetrahydrofuran, diethylether nebo 1,2-dimethoxyethan. Reakci lze provádět při teplotě od asi 0°C do asi 100°C, přednostně při teplotě refluxu.

Sloučeniny se vzorcem II lze připravit spojením aminu se vzorcem III:

a příslušné kyseliny se vzorcem IV

HOOC-(CH) ₂)_p_₁-SO₂-(CH₂)_q-O-(CH₂)_r-X (IV) nebo odpovídajícího kyselého chloridu konvenčními prostředky. Spojení lze provést například za přítomnosti dicyklohexylkarbodiimidu podle metody Sheehana a Hesse, J. Am. Chem. Soc., 1955, 77, 1067; nebo 1,1'-karbonyldiimidazolu, jak popsal Sttab, Angew. Chem. Int. Ed. Engl., 1962, 1, 351; nebo bromotripyrrolidinofosfoniumhexafluorofosfátu v rozpouštědle jako je DMF. Kyseliny potřebné pro proces lze získat z odpovídajících esterů hydrolýzou s hydroxidem lithia ve vodním methanolu. Kyselé chloridy lze připravit z kyselin například ·· · ·· ♦· ·· ·» ··· · · · · · · · • · · · · ·*· · · ·· • ···· » · · · · ♦ ··· 9 · • · ···· ··· • ·· · · ·· »· ·· *· reakcí s oxalylchloridem nebo thionylchloridem v toluenu při teplotě od teploty okolí po teplotu refluxu.

Sloučeninu se vzorcem III lze připravit známými metodami, například metodou popsanou v J. Med. Chem. , 1987, 30., 1116.

Sloučeniny se vzorcem IV lze připravit tak, jak je popsáno v Příkladech provedení tohoto vynálezu, které kvalifikovaní pracovníci snadno přizpůsobí přípravě řady sloučenin se vzorcem IV.

Ve výše uvedeném procesu může být pro každou funkční skupinu, t.j. skupinu hydroxy nebo amino, potřebné chránit počáteční materiál. Vhodné ochranné skupiny a metody pro jejich odstranění jsou například ty, které jsou popsány v Protective Groups in Organic Synthesis od T.W.Greene a P.G.M. Wuts, John Willey a synové, Ltd., 1991.

Skupiny hydroxy například lze chránit arylmethylovými skupinami, jako jsou fenylmethyl, difenylmethyl nebo trifenylmethyl, nebo deriváty tetrahydropyranylu. Mezi vhodné skupiny chránící skupinu amino patří arylmethylové skupiny, jako je benzyl, (R,S)-α-fenylethyl, difenylmethyl nebo trifenylmethyl, a acylové skupiny, jako je acetyl, trichloracetyl nebo trifluoroacetyl. Lze použít konvenční metody ochrany. Arylmethylové skupiny lze například odstranit hydrogenolýzou za přítomnosti kovového katalyzátoru, např. paládia na uhlí. Tetrahydropyranylové skupiny lze štěpit hydrolýzou za kyselých podmínek. Acylové skupiny lze odstranit hydrolýzou se zásadou, jako je hydroxid sodný nebo uhličitan draselný, anebo skupinu jako trichloracetyl lze odstranit redukcí například zinkem a kyselinou octovou.

Meziprodukty se vzorcem II jsou nové a jsou připraveny v souladu s dalšími aspekty předkládaného vynálezu.

• Φ φ φφ φφ φφ «· • φφ · · · β φ · φ φφφ · φφφφ · · · φ φ φφφφ · · φ φ φ · ··· · φ φ · φφφφ ·φφ • ΦΦΦ φ «· φφ ·· φφ

Sloučeniny se vzorcem I a jejich soli jsou agonisté dopamin DA₂-receptoru. Vázací afinitu testovaných sloučenin pro místa vázání DA₂ receptoru v membránách hovězí hypofýzy lze stanovit vytěsněním [³H]-N-n-propylnorapomorfinu a [³H]-spiperonu za nepřítomnosti resp. přítomnosti nehydrolyzovatelného analogu GPA; D.R.Sibley, A.DeLean a I. Creese, Anterior Pituitary D0pamine Receptors, Demonstration of Interconvertible High and Low Affinity States of the D-2 Dopamine Receptor, J. Biol. Chem., 1982, 257(11), 6351-6361. Aktivitu DA₂-receptor lze také demonstrovat ve funkčním pletivu králičí izolované ušní tepny, jak popsal Vrown a 0'Connor, Br. J. Pharmacol., 1981, 73, 189P. Sloučeniny jsou rovněž antagonisty β₂-adrenoreceptoru. Tuto aktivitu lze demonstrovat v izolované cévě morčete, jak popsal I.G.Dougall, D.Harper, D.M.Jackson a P.Leff, Br. J. Pharmacol., 1991, 104, 1057.

Aktivitu a_x-receptoru lze analyzovat pomocí testu králičí izolované ušní tepny, popsaného v Příkladech.

Trvání působení lze analyzovat podle metody Colemana a kol. v Nový a univerzální superfúzní systém: jeho použití při vyhodnocení některých spasmogenních a spasmolytických činidel pomocí hladkého svalstva cév izolovaných z morčete, Journal of Pharmacological Methods 21, 71-86, (1989).

Sloučeniny se vzorcem I a jejich soli jsou indikovány pro použití při léčbě řady nemocí dýchacích cest, včetně stavů jako je astma, včetně bronchiálního astmatu, alergického astmatu, vnitřního astmatu (například pozdního astmatu a hypercitlivosti dýchacích cest); a bronchitidy a podobně (viz například britský patent č. 2022078 a Br. J. Pharmacol., 1987, 24, 4983).

Sloučeniny se vzorcem I a jejich soli jsou rovněž indikovány pro použití při léčbě glaukomu a různých jiných stavů, např. zánětlivých a alergických narušení pokožky a rakoviny, např. malobuněčné rakoviny plic a městnavého selhání srdce.

Pojem léčba, který je zde použitý, zahrnuje profylaxi i ulehčení symptomů nemoci.

V souladu s tím je v dalším aspektu předkládaného vynálezu uvedeno použití sloučeniny se vzorcem Ί nebo její farmaceuticky přijatelné soli v terapii.

Je zde dále uvedeno použití sloučeniny se vzorcem I nebo její farmaceuticky přijatelné soli při výrobě léku pro léčbu nemocí dýchacích cest, zejména pro léčbu astmatu nebo chronické bronchitidy.

Předkládaný vynález dále uvádí metodu léčby nemoci dýchacích cest, která zahrnuje podávání terapeuticky účinného množství sloučeniny se vzorcem I nebo její farmaceuticky přijatelné soli pacientovi, který tímto stavem trpí, nebo je k němu vnímavý.

Pro výše uvedené použití se podávané dávky budou samozřejmě měnit podle režimu podávání a požadované léčby. Obecně však lze uspokojivé výsledky získat, když se sloučeniny se vzorcem I podává s denní dávkou od asi 1 μ9 do asi 20 mg na kilogram tělesné hmotnosti zvířete, podávanou přednostně v rozdělených dávkách 1 až 4 krát denně nebo ve formě s trvalým uvolňováním. Pro člověka je celková denní dávka v rozsahu od 70 μ9 do 1400 mg a jednotkové dávky vhodné k podávání obsahují od 20 μ9 do 1400 mg sloučeniny smísené s pevným nebo kapalným farmaceutickým ředidlem nebo nosičem.

Sloučenina se vzorcem I může být použita samotná nebo ve formě vhodných farmaceutických kompozicí pro zevní, enterální nebo parenterální podávání.

Pro podávání sloučeniny lze například použít inhalační zařízení s odměřováním dávky, dispergované ve vhodné hnací látce a ·· · ·· ·· ·· ·· • to · · · ♦···· • to · · · ···· ··· • ···· · · · · · · ·«· · » • · ······· • ·♦ · · «· ···· ·· s nebo bez dalšího vehikula, jako je ethanol, povrchově aktivní látky, mazadla a stabilizační činidla.

Mezi vhodné hnací látky patří uhlovodík, chlorofluorokarbon a hydrofluoroalkanové hnací látky, nebo směsi takových hnacích látek. Zvláště upřednostněnými hnacími látkami jsou P134a a P227, z nichž každá může být použita samotná nebo v kombinaci s jinou hnací látkou anebo povrchové aktivní látkou anebo vehikulem, například ve vzájemné kombinaci.

Rozprášené vodní suspenze, nebo přednostně roztoky, lze rovněž použít s nebo bez vhodného nastavení pH anebo tonicity, buďto jako jednodávkové nebo vícedávkové přípravky.

Pro podávání sloučeniny lze použít inhalátory suchého prášku, samotného nebo v kombinaci s farmaceuticky přijatelným nosičem, v takovém případě buďto jako jemně dělený prášek nebo jako uspořádaná směs. Inhalátory suchého prášku mohou být jednodávkové nebo vícedávkové a mohou využívat suchý prášek nebo kapsle obsahující prášek.

Inhalátory s měřením dávky, rozprašovače a inhalátory suchého prášku jsou velmi dobře známé a k dispozici je mnoho takových zařízení.

Tablety a želatinové kapsle, které mohou být podle přání potaženy a které obsahujíc aktivní látku, mohou například rovněž obsahovat jednu nebo více přísad jako ředidla, nosiče, pojivá, mazadla, stabilizátory a další obvyklé přísady.

Roztoky aktivní látky, které lze aplikovat injekcí, mohou rovněž obsahovat například jednu nebo více přísad, jako jsou konzervační prostředky, stabilizátory, činidla regulující viskozitu, emulzifikátory, pufry a další obvyklé přísady.

Ve vynálezu je rovněž uvedeno farmaceuticky přijatelné složení obsahující přednostně méně než 80 % a ještě přednostněji méně ·* 99 «· 99 • · · · « · ««·« • · · * · ··# « · ·· >··· · · · · 9 9 999 9 9 · ···· * · · ···· · ♦· 99 99 99 ·· · než 50 % hmotnosti sloučeniny se vzorcem I, nebo její farmaceuticky přijatelné soli, ve směsi s farmaceuticky přijatelným ředidlem nebo nosičem.

Vynález je ilustrován, aniž by jej to jakkoli omezovalo, pomocí následujících příkladů, v nichž je teplota uvedeny ve stupních Celsia.

Příklady provedení

Příklad 1

4-hydroxy-7-[2-[3-[2-(1-naftalenyl)ethoxyjethylsulfonyljpropylamino]ethyl]-13-benzothiazol-2(3H)-onhydrochlorid

a) l-[2-(ethenyloxy)ethyl]naftalen

Směs čerstvě destilovaného ethylvinyléteru (60 ml),

2-(1-naftalenyl)ethanolu (8,61 g) a octanu rtutnatého (0,4' g) byla ohřívána v refluxu po dobu 20 hodin. Těkavý materiál byl odstraněn in vacuo (vodní čerpadlo) a zbytek byl destilován podle Kugelrohra, čímž se získala sloučenina uvedená v podtitulku ve formě oleje (8,15 g), který byl kontaminován malým množstvím 2-(1-nafthalenyl)ethanolu. bod varu 160-170°C při 0,04 mm Hg;

hmot, spektrum: gc/ms 198 (M), 155 (100).

b) Methyl 3-[2-[2-(l-naftalenyl)ethoxy]ethylthio]propanoát

Produkt kroku a) (8,15 g), methyl 3-merkaptopropanoát (4,86 g) a 2,2'-azobis(2-methylpropanonitril) (0,2 g) byly ohřívány na 50 °C po dobu 1 hodiny, po níž tle indikovalo, že část počátečního materiálu zbyla. Bylo přidáno další množství 2,2'-azobis(2-methylpropanonitrilu) (0,15 g) a směs byla ohřívána při 60°C po další hodinu. Surová reakční

♦·<· 9 · · * · • · 9 9 9 9

směs byla purifikována impulzní chromatografií (benzínláteř, 5:1 jako ředidlo), aby vznikla sloučenina v podtitulku (11.07 g).

Hmot, spektrum: gc/ms (M), 154 (100);

^XH nmr (360 mHz, CDC1₃) S: 2,61 (2H, t), 2,72 (2H, t), 2,81 (2H, t), 3,38 (2H, t), 3,64 (2H, t), 3,70 (3H, s), 3,80 (2H, t), 7,40 (2H, m), 7,5 (2H, m), 7,73 (1H, d), 7,85 (1H, d), 8,06 (1H, d).

c) Methyl 3-[2-[2-(l-naftalenyl)ethoxy]ethylsulfonyl]propanoát

Roztok OXONE™ (18,4 g) ve vodě (70 ml) byl přikapán při teplotě 10°C do roztoku produktu kroku b) (3,18 g) v methanolu (70 ml). Suspenze byla míchána při pokojové teplotě po dobu 5 hodin. Reakčni směs byla zředěna vodou (200 ml) a extrahována dichloromethanem (3 x 50 ml). Kombinované organické extrakty byly promývány vodou a roztokem siřičitanu sodného, pak byly vysušeny a odpařeny, čímž vznikla sloučenina uvedená v podtitulku (3,39 g), která byla použita v dalším kroku bez další purifikace.

Hmot, spektrum: gc/ms 350 (M), 154 (100);

^XH nmr (360 mHz, CDC1₃) S: 2,70 (2H, t), 3,06 (2H, t), 3,17 (2H, t), 3,26 (2H, t), 3,71 (3H, s), 3,85 (4H, m), 7,40 (2H, m), 7,5 (2H, m), 7,73 (1H, d), 7,85 (1H, d), 8,06 (1H,

d).

d) 3-[2-[2-(l-naftalenyl)ethoxy]ethylsulfonyl]propanová kyselina

Roztok monohydrátu hydroxidu lithného (2,02 g) ve vodě (30 ml) byl přidán k suspenzi produktu z kroku c) (3,35 g) v methanolu (40 ml). Směs byla míchána při pokojové teplotě po dobu 6 hodin, po nichž tle (éter) indikovalo, že ester byl spotřebován. Většina methanolu byla odstraněna in vacuo a zbytek zředěn vodou (100 ml). Zásaditý roztok pak byl promyt éterem. Vodní vrstva pak byla acidifikována kyselinou chlorovodíkovou a extrahována éterem. Éter byl vymyt • · »··· · vodou,· pak byl odpařením zahuštěn a vysušen (MgSO₄) a rozpouštědlo bylo odstraněno in vacuo, čímž vznikla sloučenina uvedená v podtitulku (3,08 g). Ta pak byla dále purifikována impulzní chromatografii (chloroform:kyselina octová 9:1 jako eluant), čímž po rozmělnění s hexanem vznikla sloučenina v podtitulku jako bílá pevná látka (0,687 g). bod tavení 105-108°;

Hmot, spektrum: gc/ms 336 (M), 141 (100);

^XH nmr (360 mHz, CDC1₃) δ: 2,73 (2H, t), 3,15-3,22 (4H, m), 3,33-3,37 (2H, t), 3,79-3,86 (4H, m), 7,33-7,54 (4H, m), 7,72 (1H, d), 7,84 (1H, d), 8,00 (1H, d).

Analýza: nalezeno C 60,90; H 6,34; S 9,48% Požadováno: C 60,70; H 5,99; S 9,53%.

e) N-[2-(4-hydroxy-2-oxo-3H-l,3-benzothia- zol-7-yl)ethyl]-3-[2-[2-(1-naftalenyl)ethoxy]ethylsulfony1]propanamid

Produkt kroku d) (0,625 g) byl rozpuštěn v dimethylformamidu (10 ml) pod dusíkem. K tomuto míchanému roztoku byl přidán 1,1'-karbonyldiimidazol (0,301 g) a směs byla míchána po dobu 2 hodin při pokojové teplotě. Byl přidán 7-(2-aminoethyl)-4-hydroxy-l,3-benzothiazol(3H)-2-one hydrobromid¹(0,541 g) a potom triethylamin (0,259 ml). Směs byla přes noc míchána, a pak byly těkavé látky odstraněny in vacuo.

Zbytek byl přemístěn do ethylacatatu a vymyt zředěnou kyselinou chlorovodíkovou, pak byl odpařen. Organická vrstva byla vysušena (MgSO₄) a rozpouštědlo bylo odstraněno in vacuo, čímž vznikla sloučenina uvedená v podtitulku (1,30 g) jako olej, který byl použit bez další purifikace.

Hmot, spektrum: FAB 529 (M+H)

V. Med. Chem., 1987, 30, 1166.

f) 4-hydroxy-7-[2-[3-[2-[2-(1-naftalenyl)ethoxy]ethylsulfonyl]propylamino]ethyl]-1,3-benzothiazol-2(3H)-on hydrochlorid

·«	•	··	·♦	··	• ·
• ·	•	• ·	•	9 ·	9 *
•	• ·	• *	··♦	9 ·	♦ ·
*	···« «	• ·	• · 9	999	• ·
9	9	• 9	9 9	•	• ·
• ♦· ·	9	·♦	··	• ·	9·

Roztok boran-tetrahydrofuranu (1,0 M v THF, 8,6 ml) byl přikapán k míchanému roztoku produktu z kroku e) (1,30 g) v suchém tetrahydrofuranu (100 ml). Reakce pak byla zahřívána při refluxu v inertní atmosféře po dobu 1 hodinu. HPLC s reverzní fází za použití acetonitrilu a 0,1% kyseliny trifluorooctové jako eluentu ukázala, že zbylo velké množství počátečního materiálu, takže bylo přidáno další množství boranu (8,6 ml) a směs byla zahřívána při refluxu další 1 hodinu. Reakce pak byla ochlazena a opatrně byl přidán methanol (3,5 ml). Rozpouštědla byla odstraněna in vacuo a zbytek byl rozpuštěn v methanolu (100 ml), ke kterému byla přidána koncentrovaná kyseliny chlorovodíková (sg. 1,18, 0,75 ml). Tento roztok byl zahříván při refluxu po dobu 20 minut a pak bylo rozpouštědlo odstraněno in vacuo. Zbytek byl purifikován preparativní HPLC s reverzní fází za použití acetonitrilu a 0,1% kyseliny trifluorooctové jako eluentu. Příprava soli chlorovodíku a rekrystalizace z ethanolu poskytla sloučeninu uvedenou v titulku jako bílý prášek (0,38 g).

mp 174-176°;

Hmot, spektrum: FAB 515 (M+H);

^XH nmr (360 mHz, D₆-DMSO) 8:	2,00-2,08	(2H, m),	2,86-2,91
(2H, m),	2,96 (2H, m), 3,06	(2H,	m),	3	,15 (2H,	t), 3,33
(2H, t),	3,38-3,40 (2H, m),	3,76-	3,82		(4H, m),	6,80 (1H,
d), 6,89	(1H, d), 7,42-7,58	(4H,	m) ,	7	,80 (1H,	d), 7,92
(1H, d),	8,09 (1H, d), 9,22	(2H.	brs)	/	10,20 (1H, Ξ), 11,82
(1H, S).
Analýza:	nalezeno C 56,16; H	5,98	; N	5	,40; S 11	,77; Cl

6,00; H₂O 1,20%

Požadováno na 0,28 molu vody: C 56,16; H 5,89; N 5,04; S 11,52; Cl 6,39; H₂0 0,91%.

Aktivita DA₂-receptoru byla demonstrována ve funkční zkoušce v ušní tepně izolované z králíka, jak popsali Brown a 0'Connor, Br. J. Pharmacol., 1981, 73, 189P.

··

Aktivita β₂-adrenoreceptoru byla demonstrována v izolované cévě morčete, jak popsali I.G. Dougall, D. Harper, D.M. Jackson a P. Leff, Br. J. Pharmacol., 1991, 104, 1057,

Aktivita a ^receptoru byla analyzována pomocí zkoušky ušní tepny izolované z králíka, jak je popsáno níže:

Ušní tepna izolovaná z králíka

Samci králíka NZW (2,5 - 3,0 kg) byli usmrceni intravenózní injekcí pentobarbitanu sodného (60 mg/kg). Uši byly odstraněny a proximální část střední ušní tepny byla exponována a kanylována pomocí polypropylénové kanyly (vnější průměr 0,75 mm). Po odstranění byla tepna zbavena přilehlých spojovacích tkání a bylo připraveno 6 prstenců širokých 5 mm zachovávajících rovinu kruhového hladkého svalstva. Tkáně byly upevněny na háčky z jemného wolframového háčku (průměr 0,25 mm) ve 20 ml orgánové lázně obsahující Krebsův roztok s následujícím složením (mM): NaCl 117,56; NaHCO₃ 25,00; KC1 5,36; NaH₂PO₄ 0,89; MgSO₄1,18; glukóza 11,10 a CaCl₂ 2,55. Do Krebsova roztoku byl přidán kokain (30 μΜ) a propanolon (1 μΜ), aby blokovaly neuonální vzruchy resp. β-receptory. Byl přidán také askorbát (1 μΜ), aby zabránil oxidaci katecholaminu. Tento roztok byl udržován při 37°C a neustále zásobován plynem s 95% O₂, 5% CO₂. Horní drátěný háček byl upevněn ke silovému převodníku Ormed, dolní háček byl upevněn ke stacionárnímu držáku v lázni. Změny izometrické síly byly zaznamenána na zapisovači Advance Bryans AB500.

··	•	··	99	99
• ·	•	• 9	9	• ·	9	•
•	• ♦	9 9	99 9	• ·		* 1
	····	9 9 9	9 9		•	9
•	•	9 9	9 9	•	•	φ
	•	99	99	··		··

Experimenty

Obecně

Na začátku každého experimentu byla na každou tkáň aplikována síla 1,0 kg. Tato síla byla během stabilizační doby přibližně 60 minut dvakrát či třikrát znovu ustavena, dokud nezůstala konstantní. Současně s ustavením síly byly lázně odplaveny. Křivky účinku koncentrace agonistické látky E/[A] byly konstruovány kumulativním přídavkem agonistické látky s krokem 0,5 log₁₀. Odezvy (kontrakce) byly zaznamenány jako procentuální část maximální odezvy na standardní agonistickou látku.

Kvantifikace agonistické látky

Jako standardní agonistická látka byl použit fenylefrin. Nejdříve byla vytvořena křivka E/[A] pro fenylefrin. Fenylefrin byl vypláchnut a byla sestrojena křivka E/[A] pro testovanou sloučeninu. Odezvy na sloučeninu, která produkovala agonizmus, byly vyjádřeny jako procentuální část maximální odezvy na fenylefrin. Hodnota asymptoty křivky u testované látky relativně k fenylefrinu indikovala vlastní aktivitu sloučeniny. (Předpokládala se vlastní aktivita fenylefrinu rovna 1).

Hodnota p[A₅₀] je mírou agonistického potenciálu. Je to záporný logaritmus koncentrace agonistické látky, která vytvoří odezvu rovnou polovině maximální odezvy. Pro sloučeniny s vlastní aktivitou významně menší než 1, t.j. =<0,8 lze vypočíst hodnoty účinnosti (τ) a afinity (pK_A) pomocí srovnávacích analytických metod. Tato analýza předpokládá, že fenylefrin působí v tomto systému jako zcela agonistický a že tudíž definuje parametry funkčního modelu E_m a n (viz Leff a kol., Estimation of agonist affinity a efficacy by direct and operational model fitting, J. Pharmacol. Methods, 1989, 23, 225-237). Tyto parametry lze využít pro provedení srovnávací analýzy na testované sloučenině. Afinita je vyjádřena jako

··	•	·«	··	• to .	··
to ·	•	• ·	•	• to	to	•
•	• ·	• ·	···	to ·	··
•	····	• ·	•	• · ·	• •to	•	•
•	•	•	•	• ·	to	•	•
····	•	• to	··	··	♦ ·

pK_A (záporný logaritmus koncentrace agonistické látky, která obsadí polovinu receptorú).

Kvantifikace antagonizmu

Sloučeniny, které nevykazují agonistický účinek, byly zkoumány jako antagonistické inkubací tkání co nejvyššími koncentracemi sloučeniny a následným sestrojením fenylefrinových křivek E/[A]. Míra posunu doprava u těchto fenylefrinových křivek ve srovnání s kontrolní fenylefrinovou křivkou umožnila odhadnout afinitu testované sloučeniny. Tento odhad afinity je uveden jako hodnoty pA₂ (záporný logaritmus koncentrace antagonistické látky, která vytvoří 2-násobný posun kontrolní křivky E/[A] doprava).

Potvrzení agonistického účinku zprostředkovaného pomocí aj Jako standardní α_χ antagonistická látky byl použit prazosin. Pokud testovaná sloučenina vykazovala agonistický účinek, pak byl po dosažení asymptoty u křivky E/[A] testované sloučeniny přidán prazosin (ΙμΜ), aby bylo možné pozorovat, zda se odezva změní. Pokud a₁-antagonistická látky změní odezvu na testovanou sloučeninu, naznačuje to, že agonistický účinek je zprostředkovaný přes a ₂.

Claims

1. Sloučenina se vzorcem I kde

X představuje naftyl případně substituovaný alkylem nebo halogenem, p, q a r nezávisle představují 2 nebo 3 a její farmaceuticky přijatelné soli.

2. Sloučenina podle nároku 1, kde P je rovno 3 . 3 . Sloučenina podle nároku 1, kde q je rovno 2. 4. Sloučenina podle nároku 1, kde r je rovno 2. 5. Sloučenina podle nároku 1, kde X je nesubstituovaný

naftyl.

6. Proces přípravy sloučenin se vzorcem I, zahrnující selektivní redukci sloučeniny se vzorcem II kde p, q, r a X jsou definovány výše.

• · ♦ ·· »· • · ·♦ • · • • • • · « • • • · • • ··· • · ·· • • · • • · · ♦ · · • • • • • • • · « • • ··· · • ·· ·♦ ·· » ·

7. Sloučenina se vzorcem II kde p, q, r a X jsou definovány výše.

8. Použití sloučeniny se vzorcem I nebo její farmaceuticky přijatelné soli v terapii.

9. Použití sloučeniny se vzorcem I nebo její farmaceuticky přijatelné soli při výrobě léku pro léčbu nemocí ucpávajících dýchací cesty, zejména pro léčbu astmatu či chronické bronchitidy.

10. Metoda léčby nemoci dýchacích cest, která zahrnuje podávání terapeuticky účinného množství sloučeniny se vzorcem I nebo její farmaceuticky přijatelné soli pacientovi trpícímu tímto stavem nebo náchylnému k tomuto stavu.

11. Metoda léčby nebo prevence glaukomu, která zahrnuje podávání terapeuticky účinného množství sloučeniny se vzorcem I nebo její farmaceuticky přijatelné soli pacientovi trpícímu tímto stavem nebo náchylnému k tomuto stavu.

·· ·· « · · · • · φ· ··· · · • · · • · ··

Pozměněné nároky

1. Sloučenina se vzorcem I kde

X představuje naftyl, p je 3, q je 2 a r je 2 a její farmaceuticky přijatelné soli.

2. Proces přípravy sloučeniny se vzorcem I, zahrnující selektivní redukci sloučeniny se vzorcem II

O kde p, q, r a X jsou definovány v nároku 1.

·· • · • • 0· 0 · 00 ‘ • 0· • · 00 • · * • • · 0 • 000 0 0 0· • • ••0 0 0 0 0 0 0 000 0 0 • • • • • ♦ 0 • * i··· • 0· ·· 00 • 0

3. Sloučenina se vzorcem II

II kde p, q, r a X jsou definovány výše.

4. Použití sloučeniny podle nároku 1 v terapii.

5. Použití sloučeniny podle nároku 1 při výrobě léku pro léčbu nemocí ucpávajících dýchací cesty, zejména pro léčbu astmatu či chronické bronchitidy.

6. Metoda léčby nemoci dýchacích cest, která zahrnuje podávání terapeuticky účinného množství sloučeniny podle nároku 1 pacientovi trpícímu tímto stavem nebo náchylnému k tomuto stavu.

7. Metoda léčby nebo prevence glaukomu, která zahrnuje podávání terapeuticky účinného množství sloučeniny podle nároku 1 pacientovi trpícímu tímto stavem nebo náchylnému