CS272698B1 - Method of band material's linear marking - Google Patents

Description

Vynález se týká způsobu lineárního značení pásového materiálu, například, filtračního papíru, pro jeho následné skládání do složenců o stejné nebo různé délce ramen.

Některé druhy pásových materiálů, které jsou vytvořeny z vláknitých látek, přicházejí z výrobního závodu v kotoučích. Je to například filtrační papír, který se používá na tzv. čisté stropy, kde slouží k filtraci vzduchu přiváděného do provozu. Jsou to například čisté provozy při výrobě obvodů číslicové techniky, nebo filtrační stanice pro fotoprůmysl, nemocnice, muzea, laboratoře a podobně. Při tomto využití je třeba vytvořit z materiálu složence, zejména při využití u čistých stropů. Pokud jsou stropy rovné, mají složence stejnou délku ramen. Pro Šikmé stropy je délka vždy dvou sousedních ramen odlišná podle sešikmeni stropu. Eamena složence jsou převážně orientována kolmo k podlaze výrobní haly, aby proudění filtrovaného vzduchu od stropu směrem k podlaze, kde se vzduch odsává, bylo laminární. Aby se vytvářel složenec o stejné, nebo různé délce ramen, je třeba materiál označit, to znamená vytvořit na něm ohybové hrany v požadované délce a smyslu pro každé rameno složence. Vlastní složenec připravený k využití pro filtraci má tvar stohu, v němž jsou jednotlivá ramena oddělena vloženými oddělovači - separátory. Stoh vytvořený ze složenců, jehož ramena jsou stejně dlouhá, má tvar hranolu, jehož středová osa je kolmá na základnu, kterou tvoří první rameno složence. Stoh vytvořený ze složenců, u nichž je délka lichých ramen odlišná od délky sudých ramen, má tvar hranolu, jehož středová osa svírá se základnou úhel rozdílný od 90°.

Nejznámější způsob značení pásového materiálu pro následné skládání do složenců je rotační. Materiál se pohybuje mezi dvěma válci. Na jednom válci je kovový ohybník, jehož délka je větší než je šířka značeného materiálu. Na druhém válci je proti pevnému ohýbníku pružná podložka. Obvykle je na každém válci alespoň jeden pevný ohybník a alespoň jedna pružná podložka, které jsou vůči sobě přesazeny o 180°. Proti pevnému ohýbníku na jednom válci je pružná podložka na druhém válci a opačně. Oba válce jsou stejného průměru a oba válce se nucené otáčejí proti sobě. Při otáčení unášejí materiál, který se má značit. Když se materiál dostane mezi ohybník a pružnou podložku, vytvoří se na materiálu ohybová hrana. Pokud je na každém válci jeden pevný ohybník a jedna pružná podložka, vytvoří se při jedné otáčce válců ohybové hrany pro oba konce jednoho ramene složence. Pokud je na jednom válci více pevných ohýbníků a více pružných podložek, vytvoří se během jedné otáčky válců více ohybových hran. Nevýhodou rotačního způsobu označování je, že při průchodu materiálu místem, kde se značí ohybová hrána, dochází vlivem tvarování filtračního materiálu k rozdílu rychlosti mezi vlastním posuvem materiálu a obvodovou rychlostí válců. To má za následek poškozování zejména u jemnějších filtračních materiálů v místě ohybové hrany. Každé poškozené místo je třeba opravit. To snižuje produktivitu práce i kvalitu filtrace. Další podstatnou nevýhodou rotačního způsobu značení ohybových hran je, že při změně délky ramen složence je nutno vyměňovat značící válce. Po výměně je nutno válce znova seřizovat a znova upravovat osovou vzdálenost válců s ohledem na druh značeného materiálu. Při změně osové vzdálenosti válců jsou rovněž problémy s úpravou náhonu válců, který se rovněž musí této změně přizpůsobit. Pro různé druhy délek ramen složence musí být k dispozici sady výměnných válců, jejichž výroba je drahá. Tyto sady umožňují vytvářet pouze odstupňované délky ramen složence. Plynulé nastavení délek a vzájemného poměru ramen s ohledem na skutečný sklon stropu není možno zajistit. Pokud nejsou k dispozici válce pro vytvoření nově požadovaných délek složence, je třeba tyto válce vyrobit, což je nákladné.

Tyto nedostatky odstraňuje způsob lineárního značení pásového materiálu pro vytváření složenců podle vynálezu, při kterém se z jedné strany materiálu značí liché ohybové hrany a ze druhé strany materiálu se značí sudé ohybové hrany. Mezi každou lichou ohybovou hranou a následující sudou ohybovou hranou leží jedno rameno složence. Podstata vynálezu spočívá v tom, že materiál při značení každé ohybové hrany leží v jedné rovině a současně se v této rovině při každém značení posouvá o jeden krok ve stále stejném smyslu a to o poloviční délku součtu dvou sousedních ramen. Nejprve se značí první sudá ohybová hrana, která leží mezi koncem prvního ramene a začátkem druhého ramene. Na to se ve vzdálenosti odpovídající délce druhého ramene od první sudé ohybové hrany ve smyslu posuvu značí prvni lichá

CS 272 698 Bl ohybová hrana, která leží na začátku prvního ramene. Potom se ve vzdálenosti odpovídající dálce dvou sousedních ramen, od první sudé ohybové hrany, proti smyslu posuvu značí druhá sudá ohybová hrana. Druhá sudá ohybová hrana leží mezi koncem třetího’ ramene a začátkem čtvrtého ramene. Potom se ve vzdálenosti odpovídající délce prvního ramene od první sudé ohybové hrany ve smyslu posuvu značí druhá lichá ohybová hrana. Druhá lichá ohybová hrana leží mezi koncem druhého ramene a začátkem třetího ramene. Tento postup značení se neustále opakuje.

Výhodou způsobu značení podle vynálezu je, že odděluje pohyb materiálu při značení jednotlivých ohybových hran od pohybu materiálu při jeho posuvu. Nejprve se vždy značí příslušná ohybová hrana. Materiál je při značení v klidu. Na obou stranách ohybníku, kterým se ohybová hrana značí je materiál volný a při značení se z obou stran rovnoměrně přizpůsobuje tvaru ohybníku. Rychlost značení je možno v této fázi regulovat podle druhu značeného materiálu. Je možné rovněž regulovat sílu značení s ohledem na mechanické vlastnosti značeného materiálu. Teprve když se dokončí pohyb pevného ohybníku a když je ohybová hrana označena, začne se materiál za současného značení posouvat o další krok. Tím se poškozování materiálu při značení zcela odstraní. Zrychlení i rychlost materiálu při posuvu je možno rovněž regulovat. Délku ramen složence i vzájemný poměr všech sudých a lichých ramen je možno zajistit jednoduchou změnou délky posuvů a změnou vzdálenosti mezi koncem prvního posuvu a začátkem druhého posuvu. To je možné provádět jak v případě, kdy jsou ramena složence stejně dlouhá, tak v případě kdy jsou délky dvou sousedních ramen slo žence odlišné. Délky obou posuvů jsou v každém případě stejné a jsou závislé na délce ramen složence. Způsob je možno realizovat poměrně snadno ze známých pneumatických, hydraulických, elektrických, mechanických či kombinovaných prostředků.

Způsob lineárního značení pásového materiálu podle vynálezu je popsán v dalším textu a objasněn na připojených výkresech.

Na obr. 1 jsou znázorněny poměry mezi délkou obou posuvů a vzdáleností mezi koncem prvního posuvu a začátkem druhého posuvu při vytváření složence o stejné délce ramen, na obr. 2 je postup značení ohybových hran složence o stejné délce ramen, aa obr. 3 je znázorněn poměr mezi délkou obou posuvů a vzdáleností mezi koncem prvního posuvu a začátkem druhého posuvu při značení ohybových hran složence o rozdílné délce dvou sousedních ramen, kde poměr ramen složence je 5:3, na obr. 4 je postup značení ohybových hran u prvních pěti ramen složence o nestejné délce ramen, na obr. 5 je znázorněna část složence o stejné délce všech ramen, na obr. 6 je znázorněna část složence o nestejné délce ramen.

Při značení pásového materiálu se postupuje následovně. Značený materiál M je v rovině, která může být vodorovná, šikmá a svislá. 7 obou případech konkrétního provádění způsobu je tato rovina vodorovná, (obr. 1, obr. 2) Sudé ohybové hrany 1H2, 2H2, až NH2 se značí před začátkem prvního posuvu Pl a v jeho průběhu z horní strany materiálu M. Liché ohybové hrany J.31’ 231 ^{se zna}2í před začátkem druhého posuvu P2 a v jeho průběhu ze spodní strany materiálu M. Smysl posuvu materiálu M je označen šipkou. Značení se provádí známým pevným ohybníkem a pružnou podložkou. Na pevném ohybníku jsou vytvořeny dva výstupky trojúhelníkového průřezu, jejichž vrcholy směřují kolmo k materiálu M. Tak se na každé hraně Ξ vytváří označení jednoho trojúhelníkovitého záhybu pro konec jednoho ramene složence a druhým trojúhelníkovitým záhybem se značí začátek následujícího ramene složence. Pevný ohybník, ani pružná podložka nejsou na výkresech znázorněny. Pro objasnění způsobu je znázorněna pouze osa ohybníku a to jedním trojúhelníkem. Začátek ZI. prvního posuvu P[ je označen plným trojúhelníkem z horní strany materiálu M (obr. 1, obr. 3).

Konec K1_ prvního posuvu Pl. je označen čárkovaným trojúhelníkem z horní strany materiálu M. Začátek Z2 druhého posuvu P2 je označen čárkovaným trojúhelníkem ze spodní strany materiálu M. Konec K2 druhého posuvu P2 je označen plným trojúhelníkem ze spodní strany materiálu M. Rozteč X je vzdálenost me'zi koncem Kj prvního posuvu Pl. a začátkem 22 druhého posuvu P2. Při značení ohybových hran H materiálu M pro určený tvar složence je délka prvního posuvu PJ. vždy rovná délce druhého posuvu P2 a vždy se rovná poloviční délce dvou

CS 272 698 Bl sousedních ramen BIT, R(N+1).

Pří znázornění postupu značení jednotlivých ohybových hran H složence (obr. 2, řádek 2.1 až 2.11 a obr. 4, řádek 4.1 až 4.11) je značící poloha na materiálu M na začátku ZJ. prvního posuvu PÍ a na konci Kl prvního posuvu PÍ znázorněna plným trojúhelníkem F, jehož vrchol směřuje dolů. Značící poloha na materiálu M na začátku Z2 druhého posuvu P2 a na konci K2 druhého posuvu P2 je znázorněna plným trojúhelníkem A, jehož vrchol směřuje vzhůru. Vrchol plného trojúhelníku znázorňuje smysl značení.

Před každým značením a v průběhu vytváření vlastní ohybové hrany H je materiál M v klidu - neposouvá se. Posuv materiálu M se zahájí, až když je vytváření příslušné ohybové hrany H dokončeno. V průběhu každého posuvu P se označení ohybové hrany H jen zintenzivnuje.

Při vytváření složence o stejné délce všech ramen R, kdy Rl. = R2 = R3 = ... · = RN, je délka prvního posuvu P1 rovná délce druhého posuvu P2 a je rovná rozteči X, což je vzdálenost mezi koncem Kl prvního posuvu Pí. a začátkem Z2 druhého posuvu P2. Tato vzdálenost je rovná též délce ramene R složence (obr. 1).

Při značení jednotlivých hran H složence o stejné dálce (obr. 5) všech ramen R se postupuje následovně (obr. 2). V místě, kde leží začátek Z£ prvního posuvu PT, se nejprve značí nrvní sudá ohybová hrana 1H2, která leží mezi koncem prvního ramene Rj. a začátkem druhého ramene R2 (obr. 2, řádek 2.1). Značí se z horní strany materiálu M. Po dokončení této operace následuje první posuv PT.. Materiál M se v prvním kroku posouvá o délku jednoho ramene R. Značená první sudá ohybová hrana 1H2 se posune do místa, kde je konec KT prvního posuvu PT (obr. 2, řádek 2.2). V tomto místě se první posuv P£ i značení první sudé ohybové hrany 1H2 ukončí. Následuje značení první liché ohybové hrany JEJ., která leží na začátku prvního ramene RT. Značí se ve vzdálenosti jednoho ramene R od první sudé ohybové hrany 1H2 ve smyslu posuvu P. To je v místě, kde je začátek Z2 druhého posuvu P2. Značí se ze spodní strany materiálu M (obr. 2, řádek 2.3). Po označení první liché ohybové hrany £EJ. následuje druhý posuv P2, při kterém se první lichá ohybová hrana JIH přesune do místa, kde je konec K2 druhého posuvu P2 (obr. 2, řádek 2.4). V tomto místě se druhý posuv P2 i značení první liché ohybové hrany ΗΠ ukončí. Tak je označeno první rameno Rl složence. Následuje značení druhé sudé ohybové hrany 2E2, která leží mezi koncem třetího ramene R3 a začátkem čtvrtého ramene R4. Značí se ve vzdálenosti dvou ramen R od první sudé ohybové hrany· 1H2 proti smyslu posuvu P a to z horní strany materiálu M (obr. 2, řádek 2.5). To je v místě, kde je začátek ZT prvního posuvu PT. Následuje první posuv Pí, při kterém se značená druhá sudá ohybová hrana 2Ξ2 přesune do místa, kde Je konec Kl prvního posuvu Pí.

(obr. 2, řádek 2,6). Současně se první sudá ohybová hrana 1E2 přesunula do místa, kde je konec K2 druhého posuvu P2. Dosud neoznačený střed mezi první sudou ohybovou hranou TE2 a druhou sudou ohybovou hranou 2H2 se přesunul do místa, kde je začátek Z2 druhého posuvu

P2. Následuje značení druhé liché ohybové hrany 2H£, která leží mezi konoem třetího ramene R3 a začátkem čtvrtého ramene R4. Značí se ve vzdálenosti jednoho ramene R od druhé sudé ohybové hrany 2H2, ve smyslu posuvu P, to je v místě, kde je začátek Z2 druhého posuvu P2 (obr. 2, řádek 2.7). Značí se ze spodní strany materiálu M. Po označení druhé liché ohybové hrany 2HT následuje druhý posuv P2. Druhá lichá ohybová hrana 2H1. se přesune do místa, kde je konec K2 druhého posuvu P2 (obr. 2, řádek 8). Zde se značení druhé liché ohybové hrany 2HJ. ukončí. Tak jsou označena první tři ramena RT až R3 složence.

Následuje značení třetí sudé ohybové hrany 3H2, která leží mezi koncem pátého ramene R5 a začátkem šestého ramene R6. Značí ‘se ve vzdálenosti dvou ramen R proti smyslu posuvu P, přičemž značení se provádí od druhé sudé ohybové hrany 2E2, to je v místě, kde je začátek prvního posuvu PI (obr. 2, řádek 2.9). Značí se z horní strany materiálu M. Po označení třetí sudé ohybové hrany 3E2 následuje první posuv PT. Třetí sudá ohybová hrana 3E2 se přesune z místa, kde je začátek ZT prvního posuvu PT do místa, kde je konec Kj. prvního posuvu P£ (obr. 2, řádek TO). Zde se označení třetí sudé ohybové hrany 3H2 ukončí.

Následuje značení třetí liché ohybové hrany 3HJ., která leží mezi koncem čtvrtého ramene R4 a začátkem pátého ramene R5. Značí se ve vzdálenosti jednoho ramene R od třetí sudé ohybové hrany 3E2, ve smyslu posuvu P, to je v místě, kde je začátek Z2 druhého posuvu P2. Značí se ze spodní strany materiálu M. Tak je označeno prvních pět ramen RT. až R5 materiálu 11.

o

CS 272 698 Bl

Tento postup se neustále opakuje, až se vytvoří složenec požadované délky. Pokud se má vytvářet nový složenec se všemi rameny R delšími, nebo kratšími, potom se změní délka . prvního posuvu tak, aby se rovnala požadované délce ramene R nového složence. Na stejnou délku se upraví i délka druhého posuvu P2 a na stejnou délku se upraví i vzdálenost mezi koncem Kl prvního posuvu Pj. a začátkem Z2 druhého posuvu P2, což je rozteč X. Tak se vytvoří složenec u něhož jsou všechna ramena R stejná, ale délka ramen je odlišná od délky ramen složence předchozího.

Při vytváření složenců o nestejné délce dvou sousedních ramen, kde RN 5(Η+Ο, kde poměr mezi každým lichým ramenem R^, R3, R5 až R(H+J.) a sousedním sudým ramenem R2, R4, R6 až RN je konstantní, ale různý od jednotky, je postup obdobný. Odlišuje se však délka cbou posuvů Pí., P2 od délky rozteče X. I v tomto případě je délka prvního posuvu PJ. rovná délce druhého posuvu P2 a je rovná poloviční délce součtu dvou sousedních ramen RN a R£N+O.

χ = 2 kde x je délka rozteče, to je vzdálenost mezi koncem Kl prvního posuvu P£ a začátkem Z2 druhého posuvu P2,

RN je délka sudého ramene a

R(N+1) je délka sousedního lichého ramene.

Vzájemný poměr dvou sousedních ramen RN : R(M+1) se nastavuje změnou délky rozteče X a to jejím prodloužením o diferenci D, oproti délce posuvu P.

Když byla rozteč X rovná délce posuvu P, byl poměr sousedních ramen složence 1:1. Jestliže se rozteč X zvětší o diferenci D, která je rovná jedné čtvrtině posuvu P, potom se délka každého lichého ramene Rl., R3, ··· až R(N^íl prodlouží o jednu čtvrtinu délky posuvu P. Současně se délka každého sudého ramene R2, R4, ... až RN zkrátí o jednu čtvrtinu délky posuvu P, takže vzájemný poměr dvou sousedních ramen složence bude 5:3 (obr. 6).

Způsob značení ohybových hran H složence, jehož delší rameno R, dále označované jako liché rameno Rl., R3, R5 až R(N+1_) má délku 25 mm a kratší rameno, dále označované jako sudé rameno R2, R4, R6 až RN má délku 15 mm se provádí takto. Nejprve se zjistí délka posuvu P. Délka posuvu P se rovná polovině délky dvou sousědních ramen Rl., R2. Součet délky dvou sousedních ramen je 40 mm, délka posuvu P je 20 mm. Rozteč X odpovídá délce lichého ramene Rl, které je vždy delší než sudé rameno R2. Rozteč X je 25 mra. Diference D je 5 mm (obr. 3). Při značení materiálu M pro vytváření složence, jehož delší rameno, to je každé liché rameno Rl., R3, R5 až R^N+J.} je dlouhé 25 mm a každé kratší rameno, to je každé sudé rameno R2, R4, R6, ... až RN je dlouhé 15 mm, se postupuje následovně. Nejprve se značí první sudá ohybová hrana JH2, která leží mezi koncem prvního ramene Rl. a začátkem druhého ramene R2. Značí se v místě, kde je začátek ZJ. prvního posuvu Pí. a to z horní strany materiálu M (obr. 4, řádek 4.1). Následuje prvni posuv P[. První sudá ohybová hrana 1H2 se přesune do místa, kde je konec K2 prvního posuvu P2 (obr. 4, řádek 4.2). Zde se první posuv Pí. zastaví a značení první sudé ohybové hrany JH2 se ukončí.

Následuje značení první liché ohybové hrany J.HJ., která leží na začátku prvního ramene RU Značí se ve vzdálenosti odpovídající délce prvního ramene Rl. od první sudé ohybové hrany JH2, ve smyslu posuvu P. Tato vzdálenost je rovná délce rozteče X, tedy vzdálenosti mezi koncem Kl. prvního posuvu Pí. a začátkem Z2 druhého posuvu P2. Značí se v místě, kde leží začátek Z2 druhého posuvu P2 (obr. 4, řádek 4.3), značí se ze spodní strany materiálu M. Následuje druhý posuv P2. Prvni lichá ohybová hrana JH1. se přesune do místa, kde je konec K2 druhého posuvu P2 (obr. 4, řádek 4). První sudé ohybová hrana 1H2 se při druhém posuvu P2 posunula do místa, které je o diferenci D, to je o 5 mm před místem, kde leží začátek Z2 druhého posuvu P2. Tak je označeno první rameno Rl složence o délce 25 mm.

Následuje značení druhé sudé ohybové hrany 2H2, která leží mezi koncem třetího ramene R3 a začátkem čtvrtého ramene R4. Značí se ve vzdálenosti odpovídající délce dvou sousedních

CS 272 698 Bl v

ramen R1 + H2, proti smyslu posuvu P, očL první sudé ohybové hrany JH2. Značí se v místě, kde je začátek ZA prvního posuvu Pl. (obr. 4, řádek 4.5). Značí se z horní strany materiálu Jí. Následuje první posuv Pí, při kterém se druhá sudá ohybová hrana 2H2 přesune do místa, kde je konec Kj prvního posuvu P£ (obr. 4, řádek 4.6). První sudá ohybová hrana 1H2 se současně posunula do místa, které leží o diferenci D, to je o 5 mm za místem, kde je začátek Z2 druhého posuvu P2. Následuje značení druhé liché ohybové hrany 2HI, která leží mezi koncem druhého ramene R2 a začátkem třetího ramene Π3. Značí se ve vzdálenosti odpovídající délce prvního ramene RT od druhé sudé ohybové hrany 2H2, ve smyslu posuvu P, to je v místě, kde leží začátek Z2 druhého posuvu P2 (obr. 4, řádek 4.7). Značí se ze spodní strany materiálu Ií. Následuje druhý posuv P2. Druhá lichá ohybová hrana 2H1. se posune do místa, kde leží konec K2 druhého posuvu P2 (obr. 4, řádek 8). Druhá sudá ohybová hrana 2H2 se při tom posunula do místa, které je 20 mm za místem od konce Kl prvního posuvu PT. Tím se ukončí značení druhého ramene R2, které má délku 15 mm a třetího ramene R3> které má délku 25 mm. Následuje značení třetí sudé ohybové hrany 3H2, která leží mezi koncem pátého ramene R5 a začátkem šestého ramene R6. Značí se ve vzdálenosti dvou sousedních ramen R£ + R2, to je ve vzdálenosti 40 mm proti smyslu posuvu P, od druhé sudé ohybové hrany 2H2. To je v místě, kde leží začátek Z£ prvního posuvu PK Značí se z horní strany materiálu JI. Následuje první posuv P1_. Třetí sudá ohybová hrana 3H2 se posune do místa, kde leží konec Kl prvního posuvu Pí (obr. 4, řádek 4.10). Druhá sudá ohybová hrana 2H2 se posunula do místa, které leží 15 mm za začátkem Z2 druhého posuvu P2. Následuje značení třetí liché ohybové hrany 3H1, která leží mezi koncem čtvrtého ramene R4 a začátkem pátého ramene H5. Značí se ve vzdálenosti odpovídající délce prvního ramene R[ od třetí sudé ohybové hrany 3H2, ve smyslu posuvu P (obr. 4, řádek 4-1). To je v místě, kde leží začátek 72 druhého posuvu P2. Značí se ze spodní strany materiálu M. Tak se označí délka čtvrtého ramene R4, která je 15 mm a délka pátého ramene R5, která je 25 mm. Tento postup se neustále opakuje.

Pokud se vyžaduje vytvoření nového složence o jiné délce ramen a o jiném jejich vzájemném poměru, se nejprve nastaví rozteč X na délku odpovídající délce delšího ramene Rl. Potom se nastaví první posuv Pt a druhý posuv P2, Délka obou posuvů je stejná a odpovídá polovině délky dvou sousedních ramen Rl a R2. Po tomto nastavení je možno vytvářet složence požadovaného tvaru.

Vynálezu se využije pri vytváření složenců z pásových materiálů, zejména z materiálů pro filtraci vzduchu.

Claims (1)

1. Způsob lineárního značení pásového materiálu pro vytváření složenců, při kterém se z jedné strany materiálu značí liché ohybové hrany a ze druhé strany materiálu se značí sudé ohybové hrany a mezi každou lichou ohybovou hranou a následující sudou ohybovou hranou leží jedno rameno složence, vyznačující se tím, že na materiálu (M), který při značení každé ohybové hrany (H) leží v jedné rovině a současně se v této rovině posouvá při každém značeni o jeden krok, vždy ve stejném smyslu a to o poloviční délku dvou sousedních ramen (Rl, R2), se nejprve značí první sudá ohybová hrana (1H2), která leží mezi koncem prvního ramene (Rl) a začátkem druhého ramene (R2), nato se ve vzdálenosti odpovídající délce druhého ramene (R2) od první sudé ohybové hrany (JH2), ve smyslu posuvu (P) značí první lichá ohybová hrana (1H1), která leží na začátku prvního ramene (R1), potom se ve vzdálenosti odpovídající délce dvou sousedních ramen (R1, E2) od první sudé ohybové hrany (1H2), proti smyslu posuvu (P), značí druhá sudá ohybová hrana (2H2), která leží mezi koncem třetího ramene (R3) a začátkem čtvrtého ramene (R4) a nato se ve vzdálenosti odpovídající délce prvního ramene (RT) od druhé sudé ohybové hrany (2H2), ve smyslu posuvu (P), značí druhá lichá ohybová hrana (2Ξ1), která leží mezi koncem druhého ramene (R2) a začátkem třetího ramene (R3), načež se tento postup opakuje.