CS259872B2 - Clamping device - Google Patents

Description

Vynález se týká upínacího zařízení к připevnění vnějších konstrukčních prvků opatřených vybráním, zejména náboje, na válcovou vnější obvodovou plochu vnitřního konstrukčního prvku, zejména hřídele, sestávajícího z přímkového kuželovitého prstence s válcovou obvodovou plochou, s radiálně proti ní uspořádanou kuželovou obvodovou plochou a s radiální přírubou vystupující na konci z kuželové obvodové plochy, s kuželovitým prstencem opatřeným kuželovou plochou určenou pro spolupráci s kuželovou obvodovou plochou přírubového kuželovitého prstence a s axiálními upínacími, s případně odtlačovacími šrouby, které procházejí přírubou a zasahují do kuželovitého prstence.

Popsané upínací zařízení je ve formě tak zvané upínací sady známo z obr. 1 NSR zveřejněné patentové přihlášky č. 2 017 149. Poměrně tenkostěnný přírubový kuželovitý prstenec zde svou vnitřní válcovou plochou dosedá na hřídel tvořící vnitřní konstrukční prvek. Kuželovitý prvek je tvořen kuželovitým prstencem, který svou vnitřní kuželovou plochou spolupracuje s vnější obvodovou plochou přírubového kuželovitého prstence a má válcovou vnější obvodovou plochu, která je uspořádána v náboji.

V praxi se ukazuje, že rozdělení napětí podél hřídele, to jest měrný plošný tlak, kterým je přírubový kuželovitý prstenec přitlačován к hřídeli, není rovnoměrný, jak by to teoreticky mělo být, ale směrem к tenkostěnnému konci přírubového kuželovitého prstence tento měrný tlak výrazně vzrůstá. Nastává to zejména v případě, když kuželovitý prstenec v upnutém stavu ještě ve směru osy poněkud přečnívá pres tenkostěnný konec přírubového kuželovitého prstence. Tato vysoká okrajová přepětí se v hřídeli překládají přes točivý moment a případně i přes ohybová namáhání, takže v oblasti konce přírubového kuželovitého prstence může docházet к nepřiměřeně vysokému napětí, které může vést к tvárné deformaci a v případě ohybového namáhání při otáčení také ke střídavému namáhání, které může být v krajním případě příčinou vzniku trhlin v hřídeli.

Uvedené nedostatky známých upínacích zařízení odstraňuje upínací nařízení podle vynálezu, jehož podstata spočívá v tom, že na přírubovém kuželovitém prstenci je ve směru osy vedle prvního kuželovitého prvku uspořádán nejméně jeden druhý kuželovitý prvek s kuželovou plochou přiléhající na kuželovou plochu přírubového kuželovitého prstence, přičemž do druhého kuželovitého prvku odděleně -od prvního kuželovitého prvku zasahují axiální upínací, popřípadě odtlačovací šrouby, které procházejí radiální přírubou.

Je výhodné, jestliže alespoň jeden kuželovitý prvek je tvořen kuželovitým prstencem s válcovou obvodovou plochou a vybrání vnějších konstrukčních prvků je na části jeho délky válcové, přičemž vnější konstrukční prvky obsahují dva oddělené, ve směru osy za sebou uspořádané konstrukční prvky, z nichž alespoň jeden je uspořádán na kuželovitém prvku provedeném jako kuželovitý prstenec.

Kuželová plocha přírubového kuželovitého prstence má s výhodou samosvěrný vrcholový úhel a v obvodu radiální příruby jsou rozloženy průchozí otvory, v prvním kuželovitém prvku přivráceném к radiální přírubě jsou vytvořeny závitové otvory pro upínací šrouby prvního průměru, a v místech druhého kuželovitého prvku kryjících se se závitovými otvory jsou vytvořeny závitové otvory pro upínací šrouby druhého průměru a na radiální přírubě je nasazen pomocný prstenec, na kterém jsou proti průchozím otvorům v radiální přírubě vytvořeny průchozí otvory pro upínací šrouby druhého průměru.

Je výhodné, jestliže druhý úsek kuželové plochy přírubového kuželovitého prstence odlehlý od příruby a na něj dosedající druhý kuželovitý prvek mají menší vrcholová úhel než první úsek kuželové plochy přírubového kuželovitého prstence a na něj dosedající první kuželovitý prvek, přičemž konstrukční prvky jsou navzájem spojeny proti otáčení.

Nový a vyšší účinek vynálezu spočívá v tom, že se do určité míry dosáhne ovlivnění rozložení napětí podél hřídele a zejména se zabrání přepětí na konci přírubového kuželovitého prstence.

Základní myšlenka přitom spočívá v tom, že přepětí na konci, vznikajícímu při použití jednoho kuželovitého prstence probíhajícího v podstatě po celé axiální délce přírubového kuželovitého prstence, se při přitlačení zabrání tím, že kuželovitý prstenec se rozdělí na více odděleně ovladatelných kuželovitých prstenců, přičemž kuželovité prstence poblíž příruby mohou být přitaženy natolik, kolik je třeba к zajištění přenosu požadovaného točivého momentu, zatímco kuželovitý prstenec uspořádaný na úrovni prstence se nezávisle na tom přitáhne jen natolik, aby se dosáhlo ještě přijatelného plošného přítlaku. Tímto způsobem lze kuželovitý prstenec nebo prstence u příruby přitáhnout tak, jak je třeba к přenosu požadovaného, aniž by se přitom musela brát v úvahu nepřijatelně vysoká napětí na konci.

U kuželovitých upínacích zařízení tohoto druhu jsou známa dvě základní provedení. Vnější konstrukční prvek může být sám opatřen kuželovou plochou, která spolupracuje s vnější kuželovou plochou přírubového kuželovitého prstence. Do rámce vynálezu tedy spadá provedení, ve kterém na vnější kuželové ploše přírubového kuželovitého prvku sedí dva konstrukční prvky, které jsou opatřeny vnitřními kuželovými plochami přiléhajícími přímo na kuželovou plo chu přírubového kuželovitého prstence. „Kuželovitý prvek“ a „vnější konstrukční prvek“ jsou přitom tedy totožné.

Protože však součásti vlastního upínacího zařízení se v praxi obvykle vyrábějí u jiného výrobce než u výrobce upínaných konstrukčních prvků, a tento součásti upínacího zařízení nakupuje jako hotový celek, a protože je dále jen se značnými náklady možné při oddělené výrobě s dostatečnou přesností sladit kuželovitost a povrchové vlastnosti kuželových ploch, jsou upínací zařízení tohoto druhu obvykle konstruována jako tak zvané upínací sady, které obsahují vlastní kuželovité prstence, které jsou opatřeny válcovou obvodovou plochou a spolupracují s přírubovým kuželovitým prstencem. Vnější konstrukční prvek tedy přitom nespolupracuje přímo s kuželovou plochou přírubového kuželovitého prstence, nýbrž má pouze válcový otvor, do kterého je vložena upínací sada. Válcový otvor nezpůsobuje z hlediska přizpůsobení žádné problémy.

Výraz „konstrukční prvky“ zahrnuje jak případ, že se jedná o jednodílný konstrukční prvek s válcovým vybráním, se kterým spolupracují dva na přírubovém kuželovitém prstenci uspořádané kuželovité prstence, tak i případ, že se jedná o dva ve směru osy za sebou uspořádané konstrukční díly, z nichž alespoň jeden ie uspořádán na kuželovitém prstenci.

U těchto provedení upínacího zařízení podle vynálezu se dosahuje další přídavné výhody, která může mít v mnoha případech podstatný význam. Jestliže se například v provedení podle NSR zveřejněné patentové přihlášky 2 017 149, obr. 1, na hřídeli v otvoru náboje uvažují shodné kluzné dvojice, tj. v naprosté většině případů ocel, a přenášený točivý moment vzroste, dojde к prokluzu vždy nejdříve na hřídeli, protože právě zde je poloměr menší a obvodové síly při daném točivém momentu, které musejí být zachyceny třením, jsou příslušně větší. Prokluz na vlastním hřídeli je v mnoha případech krajně nežádoucí, protože na hřídeli mohou vzniknout rýhy a podstatně se ztíží rozebrání upínacího zařízení.

Zmíněné provedení vynálezu nyní nabízí možnost vytvoření pojistky proti přetížení, aniž by docházelo к prokluzu na hřídeli. Místo toho proklouzne vnější konstrukční prvek sedící na kuželovitém prstenci po jeho válcové ploše. Je toho dosaženo tím, že přírubový kuželovitý prstenec není na hřídeli přidržován jen radiálními silami vývozovánými příslušným konstrukčním prvkem, ale také radiálními silami působícími ještě mezi přírubovým kuželovitým prstencem a sousedním konstrukčním prvkem. Přírubový kuželovitý prstenec je tedy v určitém smyslu na hřídeli uměle přídavně přidržován, takže při točivém momentu působícím na jeden konstrukční prvek neproklouzne. К prokluzu místo toho dojde nejdříve na válcové ploše kuželovitého prstence příslušejícího к íomutc konstrukčnímu prvku, tedy nikoliv na hřídeli.

Konstrukce s konstrukčními prvky uspořádanými na hřídeli vedle sebe jsou poměrně časté, například u vedlo se>e uspořádaných ozubených kol, řetězových kol a klikových pohonů s hnacím kolem poblíž kliky.

Utahování upínacího zařízení se provádí pomocí po obvodě rozložených axiálních upínacích šroubů, které procházejí přírubou přírubového kuželovitého prstence. Pro utahování dvou na společném přírubovém kuželovitém prstenci uložených kuželovitých prvků, popřípadě kuželovitých prstenců, musí být к dispozici dvě sady těchto upínacích šroubů. Protože počet upínacích šroubů, které lze rozmístit na obvodu příruby, je omezený, omezuje se také počet upínacích šroubů zasahujících do jednotlivých kuželovitých prvků, popřípadě kuželovitých prstenců, přibližně na polovinu maximálního počtu. Tím ie také omezena maximální axiální přítlačná síla a podle toho také radiální měrná síla a moment, který lze přenést.

Do rámce vynálezu spadá i provedení, ve kterém je pro každý kuželovitý prvek, popřípadě kuželovitý prstenec, к dispozici větší počet upínacích šroubů.

Kuželovitý prvek, který je blíže к přírubě, se nejdříve přitáhne pomocí upínacích šroubů většího průměru, které jsou až na případné odtlačovací šrouby po obvodě rozloženy bez větších mezer. Tyto upínací šrouby se pak vyjmou, přičemž upnutí se zásluhou samosvěrnosti vrcholového úhlu kuželů zachová. Poté se před přírubu nasadí pomocný prstenec a do průchozích otvorů v přírubě, závitových otvorů v kuželovitém prvku bližším к přírubě a dále do v zákrytu se nacházejících závitových otvorů dalšího sousedního kuželovitého prvku se zasunou, zašroubují a utáhnou upínací šrouby menšího průměru. Tímto způsobem může být každý prstenec přitažen celou sadou upínacích šroubů, vyplňujících obvod přírubového kuželovitého prstence.

Aby se komenzoval menší průměr šroubů druhé sady, může mít od příruby vzdálená část přírubového kuželovitého prstence a s ní spolupracující kuželovitý prvek menší vrcholový úhel. Při dané axiální síle se pak dosáhne přiměřeně větší radiální síly.

Provedení, ve kterém jsou konstrukční prvky navzájem spojeny proti otáčení, má význam zejména v případech, kdy v důsledku omezené pevnosti konstrukčního prvku je obtížné dosáhnout větší svěrnou sílu. Je to například případ nábojů ze šedé litiny nebo hliníku. Daný konstrukční prvek lze zásluhou vynálezu přitažením příslušné soustavy kuželů zatížit ještě přípustným radiálním napětím a v sousední soustavě kuželů přídavně zajistit další vysoké tření, které ц

258872 zásluhou zablokování otáčení využije i první konstrukční prvek.

Vynález je dále objasněn na příkladech jeho provádění, které jsou popsány na základě připojených výkresů, které znázorňují na obr. 1 až 7 podélné řezy upínacími zařízeními, přičemž hřídel tvořící vnitřní konstrukční prvek, je v obr. 1 až 6 vypuštěn, na obr. 7 znázorněn a vnější konstrukční prvky jsou jen naznačeny.

Upínací zařízení 100 znázorněné na obr. 1 obsahuje přírubový kuželovitý prstenec 1, který svou vnitřní válcovou obvodovou plochou 2 dosedá na neznázorněný hřídel. Na protilehlé straně je na přírubovém kuželovitém prstenci 1 vytvořena vnější kuželová plocha 3, která má vrchol ležící podle obr. 1 vpravo, takže konec přírubového kuželovitého prstence 1 se silnější stěnou leží vlevo, to jest na straně směrem к ven vyčnívající radiální přírubě 4, navazující na vnější kuželovou plochu 3. Po obvodu radiální příruby 4 jsou rozloženy průchozí otvory 5, kterými procházejí upínací šrouby 6, 6‘ a případně též neznázorněné odtlačovací šrouby. V přírubovém kuželovitém prstenci 1 je na jednom místě vytvořen podélný výřez 7, aby byl v radiálním směru snadno deformovatelný a aby se síla upínacích šroubů 6, nevynakládala pouze na deformaci tohoto přírubového kuželovitého prstence 1.

Na přírubovém kuželovitém prstenci 1 Je u příruby 4 nasazen první kuželovitý prstenec 8 s kuželovou plochou 9 spolupůsobící s vnější kuželovou plochou 3 a dále s válcovou obvodovou plochou 10, v jehož obvodu jsou rozloženy průchozí otvory 11 pro upínací šrouby 6 a závitové otvory 1Г pro upínací šrouby 6‘. Upínací šrouby 0^й přitahují první kuželovitý prstenec 8 podle obr. 1 vlevo, přičemž kuželové plochy 9, 3 po sobě kloužou a první kuželovitý prstenec 8 se roztahuje. Aby se tato deformace usnadnila, je také v prvním kuželovitém prstenci 8 vytvořen neznázorněný podélný výřez.

Na přírubovém kuželovém prstenci 1 je ve směru osy vedle prvního kuželovitého prstence 8 nasazen druhý, rovněž proříznutý kuželovitý prstenec 12 s vnitřní kuželovou plochou 13 a válcovou obvodovou plochou 14 na vnějším obvodu. V druhém kuželovitém prstenci 12 Jsou vytvořeny závitové otvory 15 pro upínací šrouby 6, které procházejí prvním kuželovitým prstencem 8 a zasahují do druhého kuželovitého prstence 12, který nezávisle na síle vyvozované upínacími šrouby 6‘ přitahují na obr. 1 vlevo.

Dvě válcové obvodové plochy 10, 14 kuželovitých prstenců 8, 12 přiléhají na vybrání 21 se shodným průchozím průměrem ve vnějším konstrukčním prvku, který je v příkladu znázorněném v horní části obr. 1 tvořen jednodílným prvkem. Při přitažení upínacích šroubů 6, 6* se uvnitř vybrání 21 utažením zafixuje proti otáčení neznázorněný hřídel.

Může být nezávisle na tom nastaveno upínacími šrouby 6 tak, že zabrání vzniku nepřijatelných napěťových špiček, které se jinak m-ohou snadno vyskytnout na pravém konci přírubového kuželovitého prstence 1 ~ obr. 1.

Ve spodní polovině obr. 1 je naznačeno, že průměry válcových obvodových ploch 10, 14 mohou být také rozdílné, jak je naznačeno čárkovanou čarou 14‘, takže vybrání 21 je stupňovité. Důležitější možná obměna spočívá však v tom, že vnější konstrukční prvek 20, který je v horní polovině obr, 1 jednodílný, může také sestávat ze dvou ve směru osy vedle sebe uspořádaných konstrukčních prvků 20‘, 20“, které na sebe bud dosedají v radiální rovině 22 nebo mezi sebou mají ve směru osy mezeru, která je naznačena čárkovaně. Kažadému konstrukčnímu prvku 20⁴, 20“ přísluší jeden kuželovitý prstenec 8, 12. Oba konstrukční prvky 20‘, 20“ jsou však nasazeny na společném přírubovém kuželovitém prstenci 1.

Toto provedení umožňuje vytvoření pojistky, která při přetížení proklouzne, avšak nikoliv na hřídeli. Jestliže na některý z konstrukčních prvků 20\ 20“ působí točivý moment, který při daném stavu upnutí nemůže již být přenesen třením, například na konstrukční prvek 20“, proklouzne tento po válcové obvodové ploše 14 a ne třeba na hřídeli, protože přírubový kuželovitý prstenec 1 je na hřídeli sevřen nejen radiálními silami přenášenými druhým kuželovitým prstencem 12, ale také ještě radiálními silami přenášenými prvním kuželovitým prstencem 8, takže mez jeho proklouznutí je příslušně zvýšena.

Pokud se v následujících příkladech provedení vyskytují shodné součásti, jsou použity shodné vztahové značky.

Hlavní rozdíl upínacího zařízení 209 podle obr. 2 oproti upínacímu zařízení 100 podle obr. 1 spočívá v tom, že vnitřní kuželová plocha 31 je vytvořena přímo na konstrukčním prvku 30 u radiální příruby 4, není tedy použit žádný oddělený kuželovitý prstenec, který by byl uspořádán ve válcovitém vybrání konstrukčního prvku 30. Vede to к tomu, že upínací zařízení již nelze oddělit od upínaných součástí a že upínací zařízení 200 již neobsahuje upínací sadu 16 tvořící samostatnou jednotku, jak je tomu na obr. 1. Upínací zařízení 200 obsahuje dva ve směru osy za sebou uspořádané oddělené konstrukční prvky 20“, 30, přičemž u konstrukčního prvku 20“ je opět stejným způsobem jako na obr. 1 vytvořena pojistka proti přetížení, to jest možnost proklouznutí na válcové obvodové ploše 14 druhého kuželovitého prstence 12.

Další rozdíl konstrukce upínacího zařízení 200 spočívá v tom, že konstrukční prvek 30 nepřiléhá na radiální přírubu 4, jak je tomu v místě 17 u konstrukčního prvku 20^l. To má na druhé straně za následek, že kon

5 9 £ 7 2 strukční prvky 30, 20“ se při přitažení upínacích šroubů β, 6' vůči neznázorněnému hřídeli posunou o nepatrnou vzdálenost směrem doleva. V mnoha případech toto nemá žádný význam. Výhodou je, že к prokluzu dochází pouze podél vnější kuželové plochy 3 a pouze zde je třeba překonávat tření. V provedení podle obr. 1 dochází při utahování upínacích šroubů 6, 6‘ к prokluzování jak na vnější kuželové ploše 3, tak i na vybrání 21 vnějšího konstrukčního prvku. 20. Zásluhou dosednutí v místě 17 zůstane sice vnější konstrukční prvek 20 stát přesně na svém místě, avšak .větší část síly upínacích šroubů 6, β^Λ se promarní na překonání tření.

V upínacím zařízení 380 podle obr. 3 je opět na prvním kuželovitém prstenci 8 nasazen konstrukční prvek 20‘. Upínací šrouby 6 zasahují přímo do konstrukčního prvku 32, takže již tímto je zabráněno jeho protáčení. Tento konstrukční prvek 32 navíc svírá přírubový kuželovitý prvek 1 na neznázorněném hřídeli, takže к prokluzu může dojít jen na válcové obvodové ploše 10. Vnitřní kuželová plocha konstrukčního prvku 32 je vytvořena na poměrně tenkostěnné kuželovité vložce 33 s výřezem, která je uložena ve válcovém otvoru 34 konstrukčního prvku 32 a proíi proklouznutí v důsledku působení upínacích šroubů β je zajištěna nákružkem 35.

Zatímco přírubový kuželovitý prstenec 1 v provedeních podle obr. 1 až 3 svou vnitřní válcovou obvodovou plochou 2 dosedá na neznázorněný hřídel, je přírubový kuželovitý prstenec 41 opatřen válcovou vnější obvodovou plochou 42, která přiléhá na vyhrání 21 vnějšího konstrukčního prvku 29. Vnitřní kuželová plocha 39 přírubového kuželovitého prstence 41 spolupracuje s vnějšími kuželovými plochami 43, 44 kuželovitých prstenců 45, 4G, které svými vnitřními válcovými plochami 47, 49 dosedají na neznázorněný hřídel. Radiální příruba 40 vystupuje směrem dovnitř.

Upínací zařízení 409 připadá v úvahu pouze u jednodílných vnějších konstrukčních prvků 20 a může sloužit jen к tomu, aby způsobem popsaným v souvislosti s obr. 1 zmenšovalo přepětí na pravém okraji — obr. 4 — přírubového kuželovitého prstence 41, i nikoliv však jako pojistka proti přetížení. Protože však problém přepětí na okraji na straně náboje, to jest když poměrně tenkostěnný přírubový kuželovitý prstenec 41 nesedí přímo na hřídeli, není sám o sobě tak velký, nelze upínací zařízení 400 považovat za důležité provedení vynálezu, ačkoliv také ztělesňuje myšlenku vynálezu.

Při rozpojování popsaných upínacích zařízení 100, 200, 300, 400 se do závitových otvorů 1Г krátkých upínacích šroubů 6‘ zašroubují delší odtlačovací šrouby, které tlačí proti bezzávitovým místům pravých kuželovitých prstenců. Tímto způsobem je možno pravý kuželovitý prstenec odtlačit. К odltf tlačení levých kuželovitých prstenců jsou v radiálních přírubách 4, 40 vytvořeny neznázorněné odtlačovací závity, do kterých lze zašroubovat odtlačovací šrouby, které tlačí na bezzávitová místa levých kuželovitých prstenců a odtlačují tyto od přírubového kuželovitého prstence.

Upínací zařízení 500 podle obr. 5 odpovídá v podstatě upínacímu zařízení 100 z obr.

1. Hlavní rozdíl však spočívá v toru, že jsou použity upínací šrouby dvou rozdílných průměrů. V prvním kuželovitém prstenci jsou vytvořeny závitové otvory 1Г, které mají takový průměr, že do nich mohou být zasunuty šrouby menšího průměru a že tedy mohou sloužit jako průchozí otvory. Také průchozí otvor 5‘ v radiální přírubě 4 přírubového kuželovitého prstence 1 má větší průměr. Závitové otvory 15 v druhém kuželovitém prstenci 12 odpovídají menšímu průměru šroubu. Větší průměr šroubu může být například 14 mm, menší pak 10 mm.

Při upínání upínacího zařízení 500, které opět představuje upínací sadu 16 tvořící samostatnou jednotku, se nejdříve odejme pomocný prstenec 50 patrný na obr. 5, který dosedá na vnější čelní stranu radiální příruby 4. První kuželovitý prstenec 8‘ se pomocí upínacích šroubů většího průměru přitáhne na obr. 5 vlevo na přírubový kuželovitý prstenec 1, až se dosáhne požadovaného stupně upnutí. Jestliže se nyní upínací šrouby většího průměru uvolní, zůstane první kuželovitý prstenec 8⁴ pod napětím, protože sklon vnější kuželové plochy 3 je samosvěrný. Nyní se před radiální přírubu 4 nasadí pomocný prstenec 50 a do průchozích otvorů 52, 5‘ <a závitového otvoru 11“ prvního kuželovitého prstence 3' se zasunou a zašroubují další upínací šrouby 6, které zasáhnou až do závitových obzorů 15 druhého kuželovitého prstence 12, který se tak přitáhne. Výhoda tohoto provedení spočívá v tom, že pro oba kuželovité prstence 8‘, 12 může být plně využit celý kruh, zatímco v provedeních podle obr. 1 až 4 musí být upínací šrouby 6^C vloženy mezi upínací šrouby 8, takže pro každý kuželovitý prstenec 8, 12 je tak к dispozici jen polovina upínacích šroubů. V obou případech musí být samozřejmě ponecháno místo pro několik závitů 51 pro odtlačovací šrouby.

Upínací, zařízení S93 podle obr. 6 v podstatě odpovídá upínacímu zařízení 500 s jediným rozdílem v tom, že vnější kuželová plocha 3 přírubového kuželovitého prstence 1 je rozdělena ve dva úseky 3‘, 3“, navazující na sebe ve směru osy, jejichž vrcholové úhly jsou v obou případech samosvěrné, přičemž ovšem vrcholový úhel úseku 3“ ležícího pod druhým kuželovitým prstencem 12, to jest dále od radiální příruby 4, je poněkud menší než vrcholový úhel úseku 3‘. Vrcholové úhly kuželových ploch kuželovitých prstenců 8‘, 12 tomu jsou samozřejmě přizpůsobeny. Zásluhou menšího vr cholového úhlu úseku 3“ však lze i při přitažení druhého kuželovitého prstence 12 upínacími šrouby menšího průměru přesto dosáhnout zvýšení radiální přítlačné síly.

Ve vztahu к vnějším konstrukčním prvkům, které na obr. 5 a 6 nejsou znázorněny, platí totéž jako v případu obr. 1. Jestliže se jedná o jednodílný prvek, ve kterém js-ou oba kuželovité prstence uloženy, je určujícím faktorem ovlivnění rozdělení napětí, popřípadě snížení napětí na okraji. Jestliže se jedná o dva vedle sebe uspořádané konstrukční prvky, je v popředí otázka -ochrany proti přetížení. Jestliže je na. jednom z kuželovitých prstenců pouze jeden konstrukční prvek, a druhý kuželovitý prvek tentokrát bez výřezu, se nachází vně konstrukčního prvku, jde pouze o pojistku proti přetížení a druhý kuželovitý prstenec slouží jen к přídavnému sevření přírubového kuželovitého prstence na hřídeli.

Na obr. 7 je znázorněno upínací zařízení 700, které slouží к tomu, aby vnější konstrukční prvek 20“, například lanovnice, ozubené kolo a podobně, mohl přenášet na hřídel W větší točivé momenty. Konstrukční prvek 20“ je z materiálu, který není příliš odolný proti vyskytujícím se radiálním napětím, například ze šedé litiny nebo hliníku. Upínací zařízení 700 v podstatě odpovídá provedení podle obr. 1 s tím rozdílem, že konstrukční prvky 20\ 20“ jsou proti vzájemnému otáčení zajištěny a spojeny axiálními šrouby 54. Konstrukční prvek 20“ se pomocí proříznutého druhého kuželovitého prstence 12 a upínacích šroubů 6 upne na přírubovém kuželovitém prstenci 1 tak, jak to ještě dovolí materiál vnějšího konstrukčního prvku 20“. Sousední konstrukční prvek 20‘ je tvořen ocelovým prstencem bez výřezu, který je schopen přenést značné radiální síly. Přitažením prvního kuželovitého prstence 8 pomocí upínacích šroubů 6‘ lze tedy dosáhnout značně pevného upnutí. Točivý moment, který jsou schopny přenést prstence 8, 20‘, je příznivý i pro konstrukční prvek 20“, protože tento konstrukční prvek 20“ je axiálními šrouby 54 spojen a zajištěn proti otáčení s konstrukčním prvkem 20‘.

Claims (6)

1. Upínací zařízení к připevnění vnějších konstrukčních prvků opatřených vybráním, zejména náboje, na válcovou vnější obvodovou plochu vnitřního konstrukčního prvku, zejména hřídele, sestávající z přírubového kuželovitého prstence s válcovou obvodovou plochou, s radiálně proti ní uspořádanou kuželovou obvodovou plochou a s radiální přírubou vystupující na konci z kuželové obvodové plochy, s kuželovitým prstencem opatřeným kuželovou plochou určenou pro spolupráci s kuželovou obvodovou plochou přírubového kuželovitého prstence a s axiálními upínacími a případně odtlačovacími šrouby, které procházejí přírubou a zasahují do kuželovitého prstence, vyznačující se tím, že na přírubovém kuželovitém prstenci (1, 41) je ve směru osy vedle prvního kuželovitého prvku (8, 8‘, 30, 45) uspořádán nejméně jeden druhý kuželovitý prvek [12, 33, 46) s kuželovou plochou [13, 44) přiléhající na kuželovou plochu (3, 3“, 39) přírubového kuželovitého prstence (1, 41), přičemž do druhého kuželovitého prvku (12, 33, 46) odděleně od prvního kuželovitého prvku (8, 8‘, 30, 45) zasahují axiální upínací, popřípadě odtlačovací šr-ouby (6, 6‘), které procházejí radiální přírubou (4).

2. Upínací zařízení podle bodu 1 vyznačující se tím, že alespoň jeden kuželovitý prvek (8, 12, 8‘) je tvořen kuželovitým prstencem s válcovou obvodovou plochou (10, 14) a vybrání (21) vnějších konstrukčních prvků (20) je na části jeho délky válcové.

3. Upínací zařízení podle bodu 2 vyzna-

VYNALEZU čující se tím, že vnější konstrukční prvky (20) obsahují dva oddělené, ve směru osy za sebou uspořádané konstrukční prvky (20‘, 20“; 30, 30“), z nichž alespoň jeden je uspořádán na kuželovitém prvku (8, 12) provedeném jako kuželovitý prstenec.

4. Upínací zařízení podle bodu 1 vyznačující se tím, že kuželová plocha (3) přírubového kuželovitého prstence (1) má samosvěrný vrcholový úhel a v obvodu radiální příruby (4) jsou rozloženy průchozí otvory (5), v prvním kuželovitém prvku (8‘) přivráceném к radiální přírubě (4) jsou vytvářeny závitové otvory (11“) pro upínací šrouby prvního průměru, v místech druhého kuželovitého prvku (12) kryjících se se závitovými otvory (11“) jsou vytvořeny závitové otvory (15) pro upínací šrouby druhého průměru a na radiální přírubě (4) je nasazen pomocný prstenec (50), na kterém jsou proti průchozím otvorům (5‘) v radiální přírubě (4) vytvořeny průchozí otvory (52) pro upínací šrouby druhého průměru.

5. Upínací zařízení podle bodu 4 vyznačující se tím, že druhý úsek (3“) kuželové plochy (3) přírubového kuželovitého prstence (1) odlehlý od příruby (4) a na něj dosedající druhý kuželovitý prvek (12) mají menší vrcholový úhel než první úsek (3‘) kuželové plochy (3) přírubového kuželovitého prstence (1) a na něj dosedající první kuželovitý prvek (8‘).

6. Upínací zařízení podle bodu 3 vyznačující se tím, že konstrukční prvky (20‘, 20“) jsou navzájem spojeny proti otáčení.