CS255246B1 - Ústroji útkové záměny pro tkalcovské stavy s pneumatickým nebo hydraulickým prohozem za středově umístěných prohoznfch trysek - Google Patents

Abstract

Ústrojí útkové záměny pro tkalcovské stavy s pneumatickým nebo hydraulickým prohozem ze středově umístěných prohozních trysek sestává z rozváděcího členu(lOO), ze zátahového členu (200) a z elektro/- fluidického převodníku (300). Rozváděči člen (100) má napájecí trysku (104), kterou prochází útek (1), trvale zapojenou na napájecí zdroj tlakové pracovní tekutiny a vyústěnou do interakční zóny (102) tvořící část vodící dutiny (101) pro,vedení útku (1). Interakční zóna (102) má po stranách ústí napájecí trysky (104) nejméně jednu řídicí trysku (105) napojenou na přívod řídicího průtoku pracovní tekutiny z elektro/fluidického převodníku (300). Alespoň po jedné straně interakční zóny (102) je umístěna přídržná stěna (103a, 103b, 103c, 103d, 103e, 103f) . Dále je v interakční zóně (102) proti ústí napájecí trysky (104) umístěn dělič (106), po jehož jedné straně je první výstupní kanál (lila) a po druhé straně je druhý výstupní kanál (111b), do kterých se vodící dutina (101) za interakční zónou (102) rozvětvuje. Rozváděči člen (100) je umístěn na stavu ústím výstupních kanálů (lila, 111b) u vstupních otvorů (12a, 12b) prohozních trysek (11a, 11b) a ústi prvního výstupního kanálu (lila) je umístěno u prvního vstupního otvoru (12a) první prohozní trysky (11a). Ostrojí útkové záměny pro tkalcovské stavy s pneumatickým nebo hydraulickým prohozem ze středově umístěných prohozních trysek je využitelné v textilním průmyslu a v podnicích vyrábějících tkalcovské stavy.

Description

Předmět vynálezu se týká ústrojí pneumatických nebo hydraulických tkalcovských stavů sloužící k provádění záměny útků, tedy zajištující střídavé přivádění různých útků do prohozní trysky stavu. Ostrojí podle vynálezu je vhodné pouze pro ten typ stavů, u nichž se provádí tkaní dvěma prohozními tryskami umístěnými ve středu šířky osnovy, takovéto stavy se též někdy označují jako stavy pro pásmové tkaní.

Při tkaní z jedné útkové cívky se u některých materiálů, kde nelze zaručit naprostou stejnoměrnost útkové niti, mohou vyskytnout rozeznatelné pruhy na zhotovované tkanině.

Jako odpomoc se ukázalo již dávno, že postačí zanášení útku ze dvou cívek, útky z jednotlivých cívek se přitom pravidelně střídají. Tento druh záměny se označuje jako míchání útků. Záměna útků také může být prováděna při tkaní vícebarevných tkanin, kdy jsou postupně zanášeny útky různých barev v pořadí daném vzornicí.

(J stavů se středově umístěnými prohozními tryskami je běžně prováděna útková záměna střídavým mícháním útků tak, že se mechanicky střídavě otáčí o 180°, celá dvojice prohozních trysek. Jsou přitom urychlovány a zase brzděny značhé hmoty, což znamená, že k tomuto natáčení je nezbytný poměrně značný příkon? ústrojí záměny je rozměrné a poměrně nákladné. Zastavování otáčejících se součástek a vymezení jejich polohy dosednutím na opěrnou plochu vede ke generaci značného hluku, který se v současné době stává u tkalcovských stavů stále významnějším prodejním faktorem? dříve přijatelný hluk je nyní stále více nežádoucí. Především se ale ukazuje jako podstatná nevýhoda dosavadních mechanických řešení útkové záměny otáčením soustavy trysek, že tato cesta přestává být schůdná nad určitou opakovači frekvencí přestavování a současné řešení se tak stává vážnou překážkou v cestě zvyšování produktivity tkaní zvětšováním otáček stroje.

Tato nevýhoda je známa již delší dobu a dějí se pokusy nahradit mechanické přestavování pneumatickými rozváděcímí členy, v nichž je útek veden střídavě na jednu nebo druhou stranu rozvětveným kanálem, jímž protéká střídavě na jednu nebo druhou stranu tlakový vzduch. Není známo, že by takovéto řešení již bylo sériově vyráběno; a to zejména proto, že se shledává, že dosavadní řešení nepracují dostatečně spolehlivě. Příčinou nespolehlivosti známých řešení je poměrně složitý pohyb, který musí být vykonán pod účinkem proudícího vzduchu útkem, který je nejprve vyvléknut z té prohozní trysky, již v předcházejícím funkčním cyklu procházel, a poté je zaveden do vstupního otvoru protilehlé prohozní trysky.

Přitom se na některých úsecích dráhy tohoto pohybu části konce útku pohybují v témže kanálu proti sobě. Různé nepravidelnosti, například, uzlíkymohou pak vést k nepravidelné trajektorii tohoto pohybu, kdy se pak vzájemně protisměrně přemisťované části útku navzájem zachytí. To může postačit k tomu, aby buč útek v následujícím tkacím cyklu nebyl zanesen vůbec, nebo je zanesen nepravidelně a dojde k viditelné chybě na zhotovené tkanině.

Tyto nedostatky odstraňuje ústrojí útkové záměny podle tohoto vynálezu, určené pro tkalcovské stavy s pneumatickým nebo hydraulickým prohozem ze středově umístěných prohozních trysek, s pneumatickým nebo hydraulickým, obecně tedy fluidickým rozváděcím členem v dráze útků mezi odměřovacím ústrojím a prohozními tryskami, kde pro vedení útků je určena vodicí dutina, jež je současně kanálem pro průtok tlakové tekutiny. Podstata vynálezu spočívá v tom, že ústrojí útkové záměny sestává ze tří základních členů, a sice kromě již zmíněného rozváděcího členu ještě také ze zátahového členu a elektro/fluidického převodníku, přičemž rozváděči člen má napájecí trysku, kterou prochází útek, trvale napojenou na napájecí zdroj tlakové tekutiny a vyústěnou do interakční zóny, tvořící část vodicí dutiny pro vedení útku, a tato interakční zóna má po stranách ústí napájecí trysky nejméně jednu řídicí trysku napojenou na přívod řídicího signálu z elektro/fluidického převodníku, a alespoň po jedné straně interakční zóny je umístěna přídržná stěna a dále je v interakční zóně proti ústí napájecí trysky umístěn dělič, po jehož stranách jsou výstupní kanály, do kterých se vodicí dutina rozvětvuje, a sice na jedné straně je to první výstupní kanál, kdežto na druhé straně druhý výstupní kanál, přičemž rozváděči člen je umístěn ústím výstupních kanálů u vstupních otvorů prohozních trysek a ústí prvního výstupního kanálu je umístěno . 3 u prvního vstupního otvoru první prohozní trysky, kdežto ústí druhého výstupního kanálu je umístěno u druhého vstupního otvoru druhé prohozní trysky.

Zejména je podle vynálezu účelné uspořádání, kde do napájecí trysky na její vstupní straně, to jest opačné straně než je její vývod do interakční zóny, jednak umístěn útkový přívod, napojený svým opačným koncem do atmosféry a je zde do ní umístěna jedna primární tryska, napojená napájecím přívodem na napájecí zdroj tlakové tekutiny.

Podle vynálezu je účelné, aby vodicí dutina rozváděcího členu byla vytvořena fotochemicky jako prohlo‘ubenina v destičce z fotosenzitivního keramického materiálu nebo fotosenzitivního skla, kde tyto prohloubeniny, tvarované například tak, že jejich část tvoří i napájecí trysku, řídicí trysku a přívody k nim, například řídicí přívod a napájecí přívod, jsou uzavřeny překrytím nejméně jednou krycí deskou.

Podle vynálezu je též účelné, aby byl zátahový člen tvořen ramenem, které je mechanicky propojené s poháněoim ústrojím stavu a na jehož konci je umístěna odtlačovaci součást, například odtlačovaci kladka, která se v některých polohách ramene prochází dráhou útku mezi odměřovacím ústrojím stavu a rozváděcím členem, a to zejména ták, že dráhu útku vymezují další součástky zátahového členu, například opěrná kladka a opěrka brzdičky, a odtlačovací součást na konci ramene prochází drahou útku na úseku mezi těmito dalšími součástkami.

Podle vynálezu však je také účelné i jiné uspořádání zátahového členu, kde zátahový člen je tvořen deskou s vytvořenou drážkou určenou pro průchod útku od odměřovacího ústrojí k rozváděcímu členu, kde po jedné straně drážky, kolmo k dráze útku, vyúsfuje zátahová trska, přes ovládací ventil spojená se zdrojem tlakové tekutiny, a proti ústí této zátahové trysky, na opačné straně drážky než zátahová tryska, je vytvořena zátahové vybrání, na jehož konci je nejméně jeden ventilační vývod, přičemž je zejména účelné, je-li deska s popsanými dutinami zhotovena fotochemicky například z fotosenzitivního keramického materiálu.

Podle vynálezu je účelné takové provedení elektro/fluidického převodníku, který je jedním ze základních členů ústroji útkové záměny podle tohoto vynálezu, kde elektromagneticky přestavovaná kotva je opatřena nejméně jedním kotoučem umístěným uvnitř podtlakové komory, napojené na řídicí trysku rozváděcího členu, kde pro dosedání tohoto kotouče je uspořádáno sedlo tvořící vstup do podtlakové komory, zejména vstup z atmosféry.

U ústrojí útkové záměny podle tohoto vynálezu tedy odpadají vratné pohyby rozměrných částí se značnou hmotností) jedinou pohyblivou součástkou je kotva elektromagnetického elektro/fluidického převodníku. Zejména vlastní rozváděči člen je zcela bez pohyblivých součástek. Pokud je použito mechanické řešení zátahového členu, je v něm konán pouze nepřerušovaný plynulý rotační pohyb ramene. Tím, že odpadá zrychlování a opětné brzdění přestavovaných hmotných součástek, klesá výrazně potřebný příkon, odpadá podstatný zdroj hluku a zejména je důležité, že nic nebrání dosažení vysokých opakovačích frekvencí funkčního cyklu, což je velice příznivé pro dosažení vysoké produktivity tkaní. Přitom se nikde části útku nepohybují proti sobě v opačných směrech v téže dutině. Odpadají tím všechny problémy s nespolehlivou funkcí dosavadních fluidických, tedy pneumatických nebo. hydraulických řešení. Celé ústrojí podle vynálezu může mít proti dosud vyráběným provedením mnohem menší rozměry, je váhově výhodné a zcela nenáročné na obsluhu nebo údržbu.

Vynález je blíže objasněn na připojených sedmi obrázcích, přičemž obrázky obr. 1 až obr. 4 zachycují jeden příklad konkrétního provedení ústrojí podle tohoto vynálezu. Další tři obrázky znázorňují alternativní odlišná provedení některých součástek.

. Provedení ústrojí útkové záměny na obr. 1 až obr. 4 je určeno k míchání útků, tj. ke· střídavému vedení dvou útkových nití ze dvou odměřovacích ústrojí do dvou prohoznich trysek, přičemž toto střídání je řízeno elektrickými signály; vlastni silové působení na přemistované konce útků ke vyvozen účinkem tlakového vzduchu v rozváděcím členu.

Nejdůležitějši součástka tohoto členu je ve znázorněném provedení zhotovena fotochemickým postupem z fotosenzitivního keramického materiálu. Proudění tlakového vzduchu je řízeno elektro/fluidickým převodníkem, který zde je elektromagnetického typu. Zátahový člen tohoto zde znázorněného ústrojí je v mechanickém provedení: zpětný zátah konců obou útků do rozváděcího členu je vyvozen mechanickým silovým působením rotujícího ramene.

Na obr. 1 je celkový pohled na rozváděči člen 100 a zátahový člen 200. Kromě těchto členů ústrojí podle vynálezu zachycuje obr. 1 ještě také některé související součástky tkalcovského stavu, aby byl zřejmý prostorový vztah ústrojí podle vynálezu k těmto běžným součástkám prohozního ústrojí stavu. Jedná se zejména o první prohozní trysku 1la a druhou prohozní trysku 11b a jejich uchycení. Další obrázek, obr. 2, ukazuje provedení destičky 110, která je nejdůležitější součástkou rozváděcího členu 100 provádějícího^vlastní ovládání pohybu útků. Na dalším obr. 3 je pak v řezu znázorněn použitý elektro/fluidický převodník 300. Konečně obr. 4 zachycuje vzájemné propojení rozváděcího členu 100 a elektro/fluidického převodníku 300.

Protože u základního popisovaného provedení dutiny na obou stranách destičky 110 spolu navzájem nesouvisejí, je z obr. 4 patrné, že je nutné poněkud složité uspořádání čtyř přívodů tlakového vzduchu do rozváděcího členu 100. Obr. 5 ukazuje alternativní, jednodušší provedení. Tento obrázek zachycuje v detailu pouze částečný řez rozváděcím členem 100 pro vysvětlení odchylně provedené části s vnitřním propojením dutin. Další obr. 6 ukazuje jiná alternativní provedení destičky 110 v rozváděcím členu 100. Toto provedení umožňuje daleko jednodušší uspořádání hadiček sloužících k vedení vzduchu do rozváděcího členu 100. Zatímco v provedení z obr. 4 je zapotřebí celkem osmi přívodních hadiček, s destičkou provedenou podle obr. 6 je možné dosáhnout stejné funkce s pouze čtyřmi spojovacími hadičkami. Konečně na obr. 7 je alternativní provedení zátahového členu 200.

Na rozdíl od mechanického provedení zátahového členu 200 s rotujícím ramenem 201 z obr. 1 je možné v provedení z obr. 7 vyloučit veškeré pohybující se součástky i z tohoto členu. Zatahování útku se zde v provedení z obr. 7 dosahuje pneumaticky, účinkem proudění vzduchu v dutinách s nepohyblivými stěnami.

Dvojice prohozních trysek, první prohozní trysky 11a a druhé prohozní trysky lib znázorněná na obr. 1, je na tkalcovském stavu umístěna uprostřed šířky osnovy a do prošlupů vytvořených v osnovních nitích prohazuje současně dva útky směrem k okrajům tkaniny.

Na obr. 1 jsou obě prohozní trysky 11a, 11b upevněny upevňovacími Šrouby 15 na společném držáku 14. Přívod tlakového vzduchu do nich a ventilek uzavírající tento přívod mezi prohozy jsou z druhé strany prohozních trysek 11a, 11b a na obr. 1 nejsou tedy patrné. Prohazované útky, na obr. 1 je zakreslen útek _1 po právě skončeném prohozu směrem doprava, jsou přiváděny k oběma prohozním tryskám 11 zespoda, kde jsou umístěna dvě odměřovací ústrojí.

Ta rovněž na obr. 1 nejsou zachycena. Je zde však patrný společný zátahový člen 200, umístěný na dráze útků 1. mezi odměřovacím ústrojím a prohozními tryskami 11, a dále je zde patrný rozváděči člen 100, nacházející se uprostřed mezi oběma prohozními tryskami 11. Okolem rozváděcího členu 100 je vést střídavě útek 1^ do první prohozní trysky 11a a do druhé prohozní trysky 11b. Po skončeném prohozu, jak je právě na obr. 1 znázorněno, je pak úkolem’ zátahového členu 200 vrátit útek _1 o vzdálenost ΔΖ, na obr. 1 zakótovanou. Prohozený útek 1_ je ovšem odstřižen nůžkami 19, zde umístěnými na co nejkratší vzdálenosti těsně před ústím prohozních trysek 11 a pohyb vyvozený zátahovým členem 200 je pak právě takový, aby se konec útku _1 navrátil až do interakční zóny 102 rozváděcího členu 100. Vnitřní dutiny rozváděcího členu 100 ovšem na obr. 1 patrné nejsou, rozváděči člen je zde kreslen v pohledu zvnějšku.

Jsou zde patrné jen hlavy šroubů 122, kterými je rozváděči člen 100 sešroubován, přičemž spodní šrouby 122a jej současně upevňují k držáku 14. Protože jde o uspořádání, ve kterém se prohozní trysky 11 během přírazu útku 1. pohybují, je přívod pneumaticky přenášené energie i signálů do rozváděcího členu 100 zajištován ohebnými hadičkami z plastu.

Ty jsou nasazeny na výústky, a sice napájecí výústky 128 a řídicí výústky 125, jak bude ještě vysvětleno níže, zejména v souvislosti s obr. 4.

Na příčce tvořící část držáku 14 je uchycena opěrná kladka 203, o níž se opírají útky JL. Tato opěrná kladka 203 je upevněna na valivém ložisku ták, že se může při pohybu opírajících se útků .1 volně otáčet. Protože pohyby útků 1^ jsou poměrně prudké, je opěrná kladka 203, jak je na obr. 1 patrné, opatřena odlehčovacími otvory 233, aby její setrvačný moment byl co nejmenší a opěrná kladka 203 tak mohla sledovat pohyby útků !_ co možná bez prokluzování. Podobně je odlehčovacími otvory 233 opatřena i odtlačovací kladka 202 uchycená na konci ramene 201. Jak je naznačeno šipkou U na obr. 1, rameno 201 rotuje, a sice stálou úhlovou rychlostí. Při tomto rotačním pohybu prochází odtlačovací kladka 2CLZ ^na části své dráhy přes dráhu útků .1, která je vymezena spojnicí opěrné kladky 203 a opěrky 204 Odtlačovací kladka 202 přitom zachytí útky 1^ a odtlačí. Na obr. 1 je čárkovaně naznačena krajní poloha N202 odtlačovací kladky 202 a současně /rovně čárkovaně/ i odpovídající průběh útku 1, který je takto vytažen ze druhé prohozní trysky 11b právě o délku Δ_*·

Výška kladek 202, 203 je taková, aby takto byly zataženy oba paralelně vedle sebe procházející útky JL. K zajištění toho, že tento odtlačovací účinek způsobí právě konce útku JL nikoliv snad odtažení útku JL z odměřovacího ustrojí, kde právě v průběhu tohoto zátahu probíhá odměřování, slouží elektromagnetická brzdička, jíž zachycuje dolní část obr. 1. Otek _1 na svém pohybu z odměřovacího ústrojí k rozváděcímu členu 10_0 prochází v těsné blízkosti opěrky 204, zhotovené například z keramického materiálu a pevně spojené s rámem stroje. Je-li v průběhu zátahu konce útku JI zaveden elektrický proud do vinutí elektromagnetu 206, je proti opěrce 204 přitlačena botka 205, zhotovená rovněž z materiálu vzdorujícího otěru, například z keramiky. Tím se zde útek 1 sevře a zátahový člen 200 může tedy působit jen na konec útku 1. od této elektromagnetické brzdičky výše.

Na následujícím obr. .2 je zachycena destička 110, tvořící nejdůležitější část rózváděcího členu 100. Zejména je v této destičce 110 vytvořena vodicí dutina 101, kterou prochází útek 1 a je zde směrován k některé z prohozních trysek 11. Toto nasměrování probíhá v interakční zóně 102 vodicí dutiny 101, kde na vzduch, unášející s sebou útek JL, ale ovšem také i přímo na útek _1, působí výtok vzduchu z řídicích trysek 105.

V naznačeném provedení je destička 110 zhotovena z keramického fotosenzitivního materiálu. Naznačené dutiny jsou v ní zhotoveny fotochemickým postupem tak, že jsou odleptány v místech, kde fotosenzitivní materiál nebyl osvětlen. Takovéto materiály a podobné fotosenzitivní sklo jsou běžně vyráběny.

Známý je například materiál FOTOCERAM nebo SOVCOR. Ke známým výrobcům patří zejména firma Corning Glass Works, Corning, New York, USA. Jednotlivé varianty těchto materiálů se liší například tím, jaké světlo způsobí odolnost proti leptání. Výhodné jsou například materiály, u nichž-tuto odqlnost vyvolá osvětlení ultrafialovým světlem, takže je možné je zpracovávat při běžném osvětlení. Takovéto materiály již před více lety vyvinul také Výzkumný ústav sklářský v Hradci Králové. Výhodou je nejen to, že libovolně složité tvary mohou být snadno a rychle vytvořeny pouze tím, že se nakreslí vhodná maska na průsvitné fólii, přes kterou se pak materiál osvětlí, další výhodou keramiky nebo skla je také vysoká odolnost proti otěru. U naznačeného provedení je osvětlení s následujícím odleptáním provedeno z obou stran, takže v destičce 110 jsou z obou stran vytvořeny odleptáním vhodně tvarované zahloubeniny, které se pak překryjí rovinnou krycí deskou. Pokud by takové oboustranné opracovávání vedlo ke komplikacím, mohou být ovšem použity dvě tenčí destičky 110 se zahloubeními vytvořenými pouze z jedné strany a přiložené pak k sobě neopracovávanými stranami.

U provedení z obr. 1 až obr. 4 je taková destička 110, zhotovená z fotosenzitivní keramiky, s fotochemicky vytvořenými zahloubeninami, z obou stran překryta krycími deskami 120, které mají jednoduše rovinný tvar; jsou však opatřeny z krycí desky 120 vyčnívajícími ýýústky: jednak napájecími výústky 128 umístěnými v místech nad napájecími přívody 118, jednak řídicími výústky 125, umístěnými nad řídicími přívody 115. Šipky S^, S₂ a X na obr. 2 naznačují směr přívodu vzduchu do těchto přívodů, šipka Y zachycuje výsledný směr výtoku vzduchu druhým výstupním kanálem 111b, ke kterému právě dojde při naznačené kombinaci přívodních průtoků.

Jak je z obr. 2 patrné, rozvětvuje se v destičce 110 vodicí dutina 101 do dvou výstupních kanálů, prvního výstupního kanálu lila vlevo a druhého výstupního kanálu 111b vpravo. Místo tohoto rozvětvení vymezuje dělič 106. Ten má tvar klínu obráceného vrcholem proti napájecí trysce 104, kterou vstupuje převážná většina tlakového vzduchu do interakční zóny 102. Tento vzduch je zde přiváděn dvěma napájecími přívody, prvním napájecím přívodem 118a a druhým napájecím přívodem 118b. Z prvního napájecího přívodu 118a vzduch vytéká první primární tryskou 108a do směšovací komůrky, tvořené dutinou napájecí trysky 104. Do téže komůrky ústí také útkový přívod 107 a symetricky na druhé straně též primární tryska 108b. Při průtoku primárními tryskami 108 se vzduch v postupně zužovaném protékáném průřezu urychluje a přitom se jeho tlaková energie mění na kinetickou. Poměry jsou zvoleny tak, že v ústí primárních trysek 108 je podtlak oproti atmosféře. Tato Část destičky 110 tedy vlastně funguje jako malý ejektror. Ejekčním účinkem je přisáván útkovým přívodem 107 vzduch z atmosféry a ten s sebou strhává i útek 1_, na obr. 2 nekreslený. Vzduch spolu s útkem tak přichází do napájecí trysky 104 .

I v jejím ústí do interakční zóny 102 je podtlak vůči atmosféře. K řízení pohybu vzduchu v interakční zóně 102 a tedy i ke směrování útku 1_ pak postačí pouhé otevírání řídicích přívodů 115 do atmosféry. V zásadě by se však nic podstatného nezměnilo, i kdyby byl k řízení používán rovněž tlakový vzduch. Vytéká-li vzduchový proud z napájecí trysky 104, dochází po obou jeho stranách k přisávání okolního vzduchu z interakční zóny 102 vodicí dutiny 101.

Ovšem interakční zóna 102 je po stranách ohraničena přídržnými stěnami, tedy první přídržnou stěnou 103 zleva a druhou přídržnou stěnou 103b na obr. 2 vpravo. Poloha vytékajícího vzduchového proudu je tak nestabilní. Postačí, aby se i jen nepatrně vychýlil na některou stranu k přídržné stěně 103. Tím se zvětší na této straně podtlak, neboř ze zmenšeného prostoru mezi proudem a přídržnou stěnou proud může zbývající vzduch účinně odsát. Vzrůst podtlaku mezi proudem a jednou z přídržných stěn 103 ale znamená, že na proud působí z druhé strany přetlaková síla, která jej k dané přídržné stěně 103 ještě více ohne. Důsledkem je, že proud vzduchu vytékající z napájecí trysky 104 prakticky nemůže vytékat v přímém směru, ale může zaujmout jen jednu ze dvou vychýlených poloh: bud přilne k první přídržné stěně 103a, a pokračuje pak do prvního výstupního kanálu lila, nebo přilne ke druhé přídržné stěně 103b a je pak vychýlen na obr. 2 doprava a vytéká druhým výstupním kanálem 111b.

Vzduchový proud vytékající trvale z napájecí trysky 104 může být překlápěn mezi oběma těmito stabilními stavy účinkem výtoku vzduchu řídicími tryskami 105. Vždy jeden z řídicích přívodů 115 je totiž v elektro/fluidickém převodníku 300 spojen s atmosférou, kdežto druhý řídicí přívod 115b je uzavřen. Nechř je například právě spojen s atmosférou první řídicí přívod 115a podle obr. 2. Potom se neuplatní podtlak mezi proudem vytékajícím z napájecí trysky 104 a druhou přídržnou stěnou 103b, neboř na této straně si může proud přisávat přes druhou řídicí trysku 105b vzduch z atmosféry. Je tedy v takovém stavu vzduch veden do prvního výstupního kanálu lila. Nechř v následujícím průběhu tkacího cyklu dojde k přesta vení elektro/fluidického převodníku 300.

Pak je naopak uzavřen první řídicí přívod 115a a vzduch tedy nemůže přitékat zvnějšku do první řídicí trysky 105a, ale zato se otevře druhý řídicí přívod 115b a 2 atmosféry do něj přitéká řídicí průtok znázorněný šipkou X na obr. 2. Dochází k výtoku vzduchu ze druhé řídicí trysky 105b a jeho účinkem proud vzduchu přiváděného do prvého napájecího přívodu 118a a znázorněný šipkou S₂, jakož i vzduchu přiváděného do druhého napájecího přívodu 118b a znázorněný šipkou musí po výtoku z napájecí trysky 104 přilnout ke druhé přídržné stěně 103b.

Vytéká pak druhým výstupním kanálem 111b, jak zachycuje na obr. 2 zachycená šipka Y. Protože před takovýmto překlopením od první přídržné stěny 103a ke druhé přídržné stěně 103b nebo naopak je vždy konec útku .1 zatažen zátahovým členem 200 tak, že zasahuje jen dovnitř interakční zóny 102, je takto veden do bud prvního výstupního kanálu lila nebo do druhého výstupního kanálu 111b i konec útku 1^. .

Jak bylo uvedeno, toto převádění útku 1_ je řízeno elektrickými signály a předpokládá se, že jde o zesílené signály řídicího mikropočítače, který řídí chod stavu. Převod elektrického ovládacího signálu na požadovaný pohyb tekutin provádí elektro/fluidický převodník 300, zkráceně též označovaný jako převodník F/F. V popsaném příkladu uspořádání ústrojí útkové záměny postačí v zásadě jakýkoliv dvoupolohový elektrický řízený ventilek ovládající propojení řídicích trysek 105 s atmosférou. V naprosté většině případů jsou dnes takovéto elektricky řízené ventilky prováděny jako elektromagnetické, to znamená, že průtok tekutiny je v nich uzavírán pohyblivou součástkou, na níž bud přímo nebo přes mechanický převod působí magentická síla vyvozená elektrickým proudem protékajícím ve vinutí 308. Známou vlastností elektromagnetických sil je, že mají-li vyvolat pohyb působením na feromagnetické těleso, roste působící síla velmi prudce s tím, jak se takové těleso přibližuje do míst s vyšší intenzitou elektromagnetického pole - a protože pro snížení reluktance magnetického obvodu je zpravidla použito v nějaké formě železných pólů nebo pólových nástavců 306, k nimž je těleso přitahováno, lze vlastnost takto vytvořeného elektromagnetu charakterizovat tím, že generovaná síla prudce roste se zmenšující se vzdáleností přitahovaného tělesa k pólovým nástavcům 306♦

Je-li pohybem tělesa, v případě z obr. 2 tedy kotouče 302, uzavíráno propojení podtlakových dutin s atmosférou, povede běžné uspořádání k nevýhodnému průběhu závislosti síly na zdvihu kotouče 302♦ To sice nevede k nezvládnutelným silovým poměrům, nicméně je pak zapotřebí neúměrně velké přestavující síly a tedy i neúměrně velkého elektromagnetu. Uspořádání z obr. 2 dochází tento problém tak, že se dostává mnohem účinnější E/F převod a tedy se vystačí bud s menším celkovým zesílením přiváděného elektrického signálu z řídicího počítače, nebo je možné dosáhnout vzhledem k menší .indukčnosti vinutí 308 vyšších pracovních frekvencí, spotřebuje se méně mědi a jiných materiálů a převodník je menší a lehčí.

Tyto výhody jsou dosaženy tím, že první kotouč 302a na levé straně uzavírá otvor v prvním sedle 3Q4a. Podobně druhý kotouč 302b uzavírá na pravé straně otvor ve druhém sedle 304 zevnitř, tedy ze strany podtlakové komory, například na levé straně první kotouč 302a dosedá do prvého sedla 304a ze strany první podtlakové komory 309a. To má za následek takový průběh momentu tlakové síly, jíž vzduch působí na první kotouč 302a, který právě odpovídá momentu magnetické síly na kotvové rameno 311.

Na první kotouč 302a působí největší tlaková síla právě v poloze zachycené na obr. 3, kdy první kotouč 302a dosedá na první sedlo 304a a uplatní se plný rozdíl mezi tlakem v atmosféře a podtlakem v první podtlakové komoře 309a, vyvozený ejekčním účinkem vzduchového proudu v interakční zóně 102 vodicí dutiny 101 v destičce 110 podle obr. 2. S tím jak se první kotouč 302a od prvního sedla 304a bude vzdalovat, umožní se vyrovnání a vzrůst tlaku v první podtlakové komoře 309a a tlaková síla klesá. Klesá tím i moment síly na kotvu 301, na kterou jsou oba kotouče, první kotouč 302a i druhý kotouč 302b upevněny.

Ve středové poloze kotvy 301 je moment na ni působících tlakových sil právě nejmenší.

Při dalším vychylování umožněném deformací trubkové pružiny 305 by se zase dřuhý kotouč 302b přibližoval ke druhému sedlu 304b, narůstal by podtlak ve druhé podtlakové komoře 309b. Moment této tlakové síly ovšem narůstá nejstrměji právě těsně před dotekem druhého kotouče 302b na otvor ve druhém sedle 304b.

Takovýto průběh momentu silového působení tlaku vzduchu na první kotouč 302a a druhý kotouč 302b kotvy 301 právě výhodně odpovídá průběhu momentů magnetických sil na kotvové rameno 311 proto, že právě moment magnetických sil prudce narůstá v krajních polohách, kdy se konce kotvového ramene 311 nejvíce přibližují jednak k prvnímu pólovému nástavci

306a na jedné straně, jednak ke druhému pólovému nástavci 306b na straně druhé. Magnetické síly jsou vyvozeny tím, že oba pólové nástavce 306a,b jsou přišroubovány k pólům permanentního magnetu. Ten na obr. 3 není právě viditelný, řez na tomto obrázku je veden nad rovinou, v níž se tento permanentní magnet nachází. Je však naznačeno, že první pólový nástavec 306a je připevněn k severnímu pólu permanentního magnetu, například na obr. 3 je uvedeno označení písmenem N, zatímco druhý pólový nástavec 306b je připevněn k opačnému, jižnímu pólu permanentního magnetu, jak na obr. 3 ukazuje označení písmenem S. Řídicí elektrický signál je po příslušném zesílení zaveden do vinutí 308, které je sice nehybné, ale jen s poměrně malými mezerami obemyká kotvové rameno 311, zhotovené z magneticky měkkého materiálu. Podle orientace elektrického proudu ve vinutí 308 se pak mění magneti2ace kotvového ramene 311. Na obr. 3 je zachycena právě situace, kdy je magnetizace kotvového ramene 311 taková, že jeho pravý konec má charakter severního pólu a levý konec charakter jižního pólu. Je tedy pravý konec kotvového ramene 311 odtlačován od souhlasně polarizovaného prvního pólového nástavce 306a.

Naproti tomu je přitahován ke shodně polarizovanému druhému kotvovému nástavci 306b.

Na druhém, levém konci kotvového ramene 311, které má charakter jižního magnetického pólu, je ovšem situace opačná. Tento konec je odpuzován od druhého pólového nástávce 306b a je přita hován k prvnímu pólovému nástavci 306a. Výsledkem je natočení kotvy 301, jaké obr. 3‘ právě zachycuje. Kdyby vinutím 308 protékal elektrický proud opačně orientovaným smyslem, naklonila by se i kotva 301 na trubkové pružině 305 opačně, tedy pravý konec kotvového ramene 311 by například dosedal ke druhému pólovému nástavci 306b. Důležité je, že největší takto generovaný magnetický moment působí právě tehdy, když se konce kotvového ramene 311 právě již téměř přibližují ve své krajní poloze k pólovým nástavcům 306a, 306b. Změní-li se tedy orientace elektrického proudu ve vinutí 308 právě v situaci, jakou naznačuje obr. 3, je přitažlivá síla elektromagnetu na kotvu 301, tedy i moment na kotvu 301 magnetickými účinky vyvozený, malá. Nicméně v tomto stavu právě působí na první kotouč 302a největší tlaková síla, která sama bude mít tendenci kotvu 301 překlopit do druhé polohy. Teprve na konci tohoto překlápění moment tlakových účinků narůstá a bránil by dosednutí druhého kotouče 302b na druhé sedlo 304b - ovšem právě tehdy se uplatní zvětšený magnetický moment.

První podtlaková komora 309a je pro nasazení spojovacích hadiček vedoucích výstupní průtoky vzduchu do rozváděcího členu 100 opatřena výstupními výústky, z nichž na obr. 3 je patrný právě první výstupní výústek 303a. Na druhé straně je obdobně druhá podtlaková komora 309b opatřena výstupními výústky, z nichž řez na obr. 3 zachycuje druhý výstupní výústek 303b. Lépe jsou tyto výstupní výústky i vývod průtoků z elektro/fluidického převodníku 300 do rozváděcího členu 100 patrné z následujícího obr. 4.

Spoje mezi elektro/fluidickým převodníkem 300 a rozváděcím členem 100 jsou zde hadičkové, na obr. 4 jsou zachyceny jen směry jimiž hadičky procházejí, naznačené silné spojovací čáry představují v zásadě průběhy os hadiček. Je patrné, že první výstupní výústek 3Q3a je propojen první spojovací hadičkou 13a s prvním řídicím výústkem 125a. Podobně je druhý výstupní výústek 303b propojen druhou spojovací hadičkou 13b s druhým řídicím výústkem 125b, vedoucí pod společnou první krycí desku 120a. Znamená to, že podle polohy kotvy 301 může být proud vzduchu na této straně rozváděcího členu 100 veden bud na jednu nebo na druhou stranu. Proud vzduchu se v dutinách, jež byly popsány v souvislosti s obr. 2, generuje přívodem vzduchu dvěma napájecími hadičkami, první napájecí hadičkou 138a a druhou napájecí hadičkou 138b. Ty jsou napojeny na napájecí výústky 128, a sice první napájecí hadička 138a je navléknuta a upevněna na první napájecí výústek 128a, kdežto druhá napájecí hadička 138b je obdobně navléknuta na druhý napájecí výústek 128b. V porovnání s obr. 2 je patrné, jak vzduch z první napájecí hadičky 138a, trvale napojené na zdroj tlakového vzduchu, je veden do prvního napájecího přívodu 118a, kdežto vzduch ze druhé napájecí hadičky 138b přichází do druhého napájecího přívodu 118b. Podobně jsou do dutin na druhé straně destičky 110 zavedeny průtoky vzduchu ze tří napájecí hadičky 138ca čtvrté napájecí hadičky 138d.

Na první podtlakovou komoru 309a je kromě prvního výstupního výústku 303a připojen také třetí výstupní výústek 303c. Ten je prostřednictvím třetí spojovací hadičky 13c spojen se třetím řídicím výústkem 125c. Z jeho polohy je patrné, že vzduch z atmosféry přisávaný příslušnou tryskou a vedený třetí spojovací hadičkou 13c způsobí opačné vychýlení průtoku a tím vedení útku 2 do opačného směru, než na stejnou.

Toto protilehlé rozmístění řídicích přívodů, napojených na společnou podtlakovou komoru 309, jak’je zdůrazněno na obr. 4 patrným překřížením třetí spojovací hadičky 13c a čtvrté spojovací hadičky 13d zajištuje tedy střídání útků 2» ^z nichž vždy jeden vystupuje z rozváděcího členu na obr. 1 napravo, kdežto druhý nalevo a naopak.

Jak již byla o t^om zmínka, nevýhodou výše popsaného uspořádání je, že k přívodu tlakového vzduchu do napájecích přívodů 118 je zapotřebí vždy po jedné hadičce. Znamená to, že v popsaném uspořádání byly nezbytné celkem čtyři hadičkové spoje představované první napájecí hadičkou 138a, druhou napájecí hadičkou 138b, třetí napájecí hadičkou 138c a čtvrtou napájecí hadičkou 138d. Tento počet hadičkových spojů je možné zmenšit na polovinu v alternativním uspořádání, znázorněném na následujícím obr. 5. Toto uspořádání předpokládá probroušení otvorů v destičce 110, což ovšem je vzhledem k tvrdosti keramického materiálu náročná operace, nikoliv však neproveditelné. Na obr. 2 naznačená destička 110 má takto probroušeny i průchozí otvory 121, nebot k připevnění první krycí desky 120a a druhé krycí desky 120b podle obr. 4 jsou použity průchozí šroub 122 a dvojice spodních šroubů 122a.

Takto mohou být probroušením, jak v detailu zachycuje právě ob- 5, spojeny napájecí přívody 118 a postačí pak, jak obr. 5 rovněž ukazuje, pouhý jeden nap í ječí výústek 128 namísto dvojice protilehlých napájecích výústků, jako jsou druhý napájecí výústek 128a a třetí napájecí výústek 128c patrné na obr. 4.

Namísto dosud popisovaného bistabilního uspořádání se dvěma stabilními polohami vychylovaných vzduchových proudů v interakčních zónách 102 je také možné zvolit monostabilní geometrii, jak ji zachycuje obr. 6. Je zde opět znázorněna samotná destička 110 rozváděcího členu 100, podobně jako na obr. 2. Zde však nyní destička 110 není kreslena v perspektivním pohledu, ale v řezu vedeném rovnoběžně.s největšími rozměry destičky 110, a to ve vzdálenosti od povrchu se kterým je rovina řezu rovnoběžná menší než je hloubka fotochemicky vytvořených zahloubení. Je zde patrný shodný vnější tvar a též jsou dobře patrné průchozí otvory 121 sloužící jak k upevnění rozváděcího členu 100, tak k uchycení krycích desek 120. Také provedení útkového přívodu 107 a jak prvního výstupního kanálu lila, tak druhého výstupního kanálu 111b jsou obdobné tomu, jaké bylo popsáno na obr. 2.

V zásadě stejné je i uspořádání první primární trysky 108a a druhé primární trysky 108b. První napájecí přívod 118a s druhým napájecím přívodem 118b se od provedení z obr. 2 liší jen probroušením, odpovídajícím obr. 5, kterým jsou spojeny dutiny na obou stranách destičky 110.

Odlišnost však je nyní v tom, že napájecí tryska 104 ústí do interakční zóny 102, která není symetrická. Její dominantní přídržná stěna 103e je totiž tvarována tak, že má mnohem menší sklon vzhledem ke směru výtoku z napájecí trysky 104. Má také mnohem menší odstup od tohoto směru. Naproti tomu protilehlá, submisivní přídržná stěna 103f, je zřetelně vzdálena o větší odstup. Proud vzduchu vytékající z napájecí trysky 104 je zde tedy vždy nucen sledovat dominantní přídržnou stěnu 103e K submisivní přídržné stěně 103f přilne jen tehdy, je-li k tomu přinucen výtokem z řídicí trysky 105, která zde tedy stačí pouze jedna. Jakmile výtok vzduchu z této řídicí trysky 105 pomine, proud vytékající z napájecí trysky 104 ihned zase přilne nazpět k dominantní přídržné stěně 103e K řízení takto uspořádaného rozváděcího členu 100 tedy postačí vyvádět z elektro/fluidického převodníku 300 jen dva řídicí průtoky, zavedené do dvou řídicích přívodů 115, po jednom na každé straně destičky 110.

Budou-li tvary dutin z obou stran destičky 110 stejné, zhotovené například fotochemicky s osvětlením přes stejnou masku, postačí elektro/fluidický převodník 300 také ve zjednodušeném provedení, s ovládáním pouze jednoho průtoku vzduchu. Postačí tedy třeba jen jeden kotouč 302 dosedající na otvor v jediném sedle 304. Zejména to může být výhodné, je-li k řízení průtoku používán přetlakový vzduch namísto pouhého přisávání z atmosféry, což může být vhodné již také proto, že u výrazně dominantně tvarované přídržné stěny jakq je dominantní přídržná stěna 103e na obr. 6, tedy s malým sklonem a malým odstupem vůči směru výtoku z napájecí trysky 104, může být podtlak v řídicí trysce 105 výrazně menší než u provedení z obr. 2.

Určitou nevýhodou dosud popsaných uspořádání je, že byl použit mechanický zátahový člen 200. Mechanické pohyby jsou vždy spojeny s nevýhodami jako je nutnost mazání ložisek, určitá hlučnost jednak ložisek, ale hlavně převodů například ozubenými koly, kterými je mechanický pohyb přenášen, omezení životnosti dané postupným vyběháním uložení a množství, že v uložení, ale zase hlavně v převodech, dojde k zadržení nebo zaseknutí součástek.

Obr. 7 zachycuje alternativní provedení zátahového členu 200, u kterého všechny tyto nevýhody odpadají. K vyvození zátahového pohybu útku 1 je u tohoto provedení využito tlakového vzduchu, periodicky přiváděného do zátahové trysky 212. Proud z ni vytékající směřuje kolmo k dráze útku i a na určitém úseku tak útek _1 vychýlí do strany zcela podobně, jako v uspořádání z obr. 1 je útek _1 vychýlen do strany mechanicky odtlačovaci kladkou 202.

Ke zhotovení zátahového členu 200 bez pohyblivých součástek může být použito stejné technologie a stejného výrobního zařízení, jako je u výše popsaného uspořádání použito k výrobě rozváděcího členu 100. Tato technologie má též výhodu, že je výroba rychlá i u složitých tvarů a může být i mnohem levnější než mechanické obrábění. Je opět použit fotochemicky postup s leptáním ve fotosenzitivním keramickém materiálu jako je materiál FOTOCERAM firmy Corning. Obr. 7 zachycuje zase pouze nejdůležitější součást takto zhotovenou, a sice základní desku 210. Výhodou tohoto provedení je také to, že celý zátahový člen 200 je pak mnohem menší a zabírá mnohem méně místa na stavu.

V základní desce 210, která je překryta rovnou překrývací deskou, zde nekreslenou, je především fotochemicky zhotovena drážka 211, jíž prochází útek _1 na své dráze od odměřovacího ústrojí stavu k rozváděcímu členu 100. Kolmo k drážce 211 pak vyúsťuje zátahová tryska 212, proti níž je na opačné straně drážky 211 zátahové vybrání 213. Šířka b zátahového vybrání 213 se směrem od zátahové trysky 212 poněkud zmenšuje, což by se mohlo na první pohled jevit jako zkreslení perspektivy u tohoto detailu na obr. 7; ve skutečnosti je perspektiva v pořádku, šířka b však není konstantní. Po obou stranách začátku zátahového vybrání 213 jsou umístěny odlehčovací trysky 216. Ty jsou napojeny na stejný zdroj tlakového vzduchu jako zátahová tryska 212, mají však mnohem menší průřez jimiž vzduch vytéká. Tím se tedy nezpůsobí výrazné vychýlení útku 1^, ale pouze jakési vzduchové mazání na hranách, přes které je útek 1. během zátahu přetahován a snižuje se zde tedy touto cestou tření. Na konci zátahového vybrání 213, proti zátahové trysce 212, jsou úzké drážky ventilačních vývodů 214. Ty umožňují výtok vzduchu do atmosféry.

Jakmile je do zátahové trysky 212 přiveden tlakový vzduch, vytéká z ní vzduchový proud, který působí na útek _1. Jedná se přitom nejen o dynamický účinek při změně směru nebo rychlosti proudění, ale i o tlakový účinek, neboť hloubka fotochemicky vytvořených zahloubení znázorněných na obr. 7 ve značném zvětšení je jen o málo větší než příčný rozměr útkové niti. Působí tedy z boku na niť i značný tlakový rozdíl mezi tlakovým vzduchem vytékajícím ze zátahové trysky 212 a v zásadě atmosférickým tlakem ve zbytku zátahového vybrání 213, který je ventilačními vývody 214 spojen s atmosférou. 'Je možné zajistit přesné dávkování vzduchu tak, aby se v zátahovém vybrání 213 útek JI vytvořil smyčku právě jen o potřebné délce ΔΙ/. Malá šířka ventilačních vývodů 214 však také zamezuje, aby jimi jednoduše útek 1^ prošel, dochází zde k jakémusi cezení nitě od vzduchu a předávkování výtoku vzduchu ze zátahové trysky 212 nemůže tedy způsobit to, že by konec útku byl zatažen o příliš velkou hodnotu větší než Δ£.

Ačkoliv je snadné při zakládání útku do stroje jej přímou a poměrně krátkou drážkou 211 provléknout, je možné uspořádání, u kterého je překrývací deska odklápěcí. Kromě zcela jednoduchého zakládání útku 1^ je pak možný i přístup k vyhloubeninám v základní desce 210 pro jejich čištění. Ani to však není nijak nutné, dutiny jsou dostatečně čištěny například od textilního prachu tím, že jsou během funkce profukovány vzduchem.

Ostrojí útkové záměny pro tkalcovské stavy s pneumatickým nebo hydraulickým prohozem ze středově umístěných prohozních trysek podle vynálezu je využitelné v textilním průmyslu a v podnicích vyrábějících tkalcovské stavy.

Claims (6)

1. PŘEDMĚT VYNALEZU

   1. Ostrojí útkové záměny pro tkalcovské stavy s pneumatickým nebo hydraulickým prohozem ze středově umístěných prohozních trysek, s fluidickým rozváděcím členem v dráze útků mezi odměřovacím ústrojím a prohozními tryskami, kde pro vedení útků je určena vodicí dutina, jež je současně kanálem pro průtok tlakové pracovní tekutiny, vyznačující se tím, že sestává ze zátahového členu (200) a z elektro/fluidického převodníku (300) a rozváděči člen (100) má napájecí trysku (104), kterou prochází útek (1), trvale napojenou na.napájecí zdroj tlakové pracovní tekutiny a vyústěnou do interakční zóny (102) tvořící část vodicí dutiny (101) pro vedení útku (1), kde tato interakční zóna (102) má po stranách ústí napájecí trysky (104) nejméně jednu řídicí trysku (105) napojenou na přívod řídicího průtoku pracovní tekutiny z elektro/fluidického převodníku (300) a alespoň po jedné straně interakční zóny (102) je umístěna přídržná stěna (103a, 103b, 103e, 103f) a dále je v interakční zóně (102) proti ústí napájecí trysky (104) umístěn dělič (106) , po jehož jedné straně je první výstupní kanál (lila) a po druhé straně je druhý výstupní kanál (111b), do kterých se vodicí dutina (101) za interakční zónou (102) rozvětvuje, přičemž rozváděči člen (100) je umístěn na stavu ústím výstupních kanálů (lila, 111b) u vstupních otvorů (12a, 12b) prohozních trysek (11a, 11b) a ústí prvního výstupního kanálu (lila) je umístěno u prvního vstupního otvoru (12a) první prohozní trysky (11a).
2. 2. Ostrojí podle bodu 1, vyznačující se tím, že do napájecí trysky (104) na její vstupní straně, to jest opačné straně než je její vývod do interakční zóny (102), je umístěn jednak útkový přívod (107), provedený jako kanálek napojený druhým koncem do atmosféry a je zde do ni umístěna nejméně jedna primární tryska (108), napojená napájecím přívodem (118) na zdroj tlakové pracovní tekutiny.
3. 3. Ostrojí podle bodu 1 nebo 2 vyznačující se tím, že vodicí dutina (101) v rozváděcím členu (100) je vytvořena fotochemicky jako prohloubenina v destičce (110) z fotosenzitivního keramického materiálu nebo fotosenzitivního skla, kde tyto prohloubeniny jsou překryty nejméně jednou krycí deskou (120).
4. 4. Ostrojí podle bodů 1, 2 nebo 3, vyznačující se tím, že zátahový člen (200) je tvořen ramenem (201), které je mechanicky spojeno s poháněcím ústrojím stavu a na jehož konci je umístěna odtlačovací součást, například odtlačovací kladka (202), která se v některých polohách ramene (201) nachází’v místech, ležících v dráze útku (1) mezi odměřovacím ústrojím stavu a rozváděcím členem (100) a dráha útku je vymezena spojnici dalších součástek zátahového členu (200), například opěrná kladka (203) a opěrka (204) brzdičky, přičemž odtlačovací kladka (202) na konci ramene (201) v některých polohách ramene (201) protíná tuto spojnici.
5. 5. Ostrojí podle bodů 1, 2 nebo 3, vyznačující se tím, že zátahový člen (200) je tvořen základní deskou (210) s vytvořenou drážkou (211) pro průchod útku (1) od odměřovacího ústrojí stavu k rozváděcímu členu (100), kde po jedné straně drážky (211) kolmo k dráze útku (1) anebo nanejvýše pod úhlem větším než 60° je uložena zátahová tryska (212), přes ovládací ventil spojená se zdrojem tlakové pracovní tekutiny, a proti ústí této zátahové trysky (212); na opačné straně drážky (211) je vytvořeno zátahové vybrání (213), na jehož konci je nejméně jeden ventilační vývod (214), přičemž drážka (211), zátahová tryska (212), zátahové vybrání (213) a ventilační vývody (214) jsou vytvořeny jako fotochemicky provedené vyhloubeniny v základní desce (210) z fotosenzitivního keramického materiálu.
6. 6. Ostrojí podle bodu 1, 2, 3 a bud 4 nebo 5 vyznačující se tím, že elektro/fluidický převodník (300) má elektromagneticky přestavitelnou kotvu (301) opatřenou nejméně jedním kotoučem (302), umístěným uvnitř podtlakové komory (309), napojené na řídicí trysk» (105) rozváděcího členu (100), kde pro dosedání tohoto kotouče (302) je uspořádáno sedlo (304) tvořící vstup do podtlakové komory (309), zejména vstup z atmosféry.

   6 výkresů