CS249276B1 - Způsob tvrzení plochého skla, zejména skla tlouštky pod 3,5 mm, jeho vyhřátím na teplotu alespoň o 50 °C vyšší než je dilatometrická transformační teplota skla a následujícím prudkým ochlazením vzduchem o tlaku v ústí sprch nad 10 kPa, provedeným ve dvou stupních s rozdílnou intenzitou ochlazování: 2. stupeň, tj. dochlazení na nižší teploty, kdy je již možno se sklem manipulovat, se provede se součinitelem přestupu tepla 150 až 200 W/(m2.K), přičemž nejkratší použitelná doba Τ' prvního stupně ochlazování se určí na základě znalosti tloušťky skla d a součinitele přestupu tepla cC v prvním stupni ochlazování podle rovnic: r - Google Patents

Abstract

Řešení se týká jednotrasového zařízení pro vyšetření funkce ledvin a plnění močového měchýře u malých dětí, s výhodou kojenců. Detekční systém tvoří alespoň dva tenké scintilátory, většinou na bázi jodidu sodného aktivovaného thaliem - NaJ(Tl), které jsou v optickém kontaktu s fotokatodou velkoplošného fotonásobiče. Kolimační systém je tvořen alespoň dvěma absorpčními segmenty, které tvoří kolimační štěrbinu, která se během měření opakovaně posouvá z jedné krajní polohy do druhé krajní polohy kolmo k páteři vyšetřovaného dítěte nad jeho ledvinami.

Description

Vynález se týká profilografického detekčního systému pro jednotrasové skenovací zařízení pro vyšetření funkce ledvin izotopovou nefrografií a plnění močového měchýře u malých dětí, především kojenců.

Izotopová nefrografie je metoda umožňující vyšetření funkce každé ledviny zvlášt. Nej- 131 častěji používané radiofarmakum je jodem 131 - J značený hippuran - sodná sůl kyseliny ortojódohippurové, který je selektivně vylučován z krve ledvinami z 20 % glomerulární filtrací a z 80 % tubulární sekrecí do moče.

Pro posouzení glomerulární filtrace je vhodná také techneciem ^^9mTc značená diethaltriaminpentaoctová kyselina - DTPA nebo ethylendiaminotetraoctová kyselina - EDTA. Vylučovací fáze je v tomto případě pomalejší. Pro sledování časového průchodu radiofarmaka ledvinami nemocného jsou na odděleních nukleární medicíny používány dvoukanálové renografické soupravy se dvěma široce kolimovanými sointilačními detektory a se zápisem četnosti impulsů na papír, na magnetofonovou pásku nebo do paměti digitální vyhodnocovací soupravy.

Pro definitivní vyšetření funkce ledvin mohou být použity scintilační kamery, kterými je možno zobrazit rozložení radiofarmaka současně v obou ledvinách člověka, ve zvolených časových intervalech - to znamená sekvenční gamagrafická vyšetření ledvin.

Oba uvedené způsoby, vyhovující při vyšetření dospělých nemocných, narážejí na několik základních nedostatků a potíží, jedná-li se o vyšetření malých dětí a kojenců. U vyšetření pomocí kolimovaných detektorů je zvlášt obtížné nastavit zorná pole detektorů nad ledviny dítěte a udržet stejnou konfiguraci ledvin a detektorů během celé doby vyšetřeni. Ledviny dětí a vzdálenost mezi nimi jsou malé a stačí proto malá změna konfigurace, aby došlo ke značnému zkreslení průběhu renofragických křivek, ke skokovým změnám registrované četnosti impulsů, nebo tím, že jeden z detektorů detekuje záření gama emitované z obou ledvin.

Vyšetření malých dětí pomocí scintilačních kamer naráží vedle udrženi stejné konfigurace ledvin a detekčního systému na další nedostatky. Je třeba aplikovat radiofarmaka s relativně vysokou aktivitou, aby zobrazení při průchodu radiofarmaka ledvinami bylo dobře hodnotitelné. Aplikovaná aktivita je o dva řády vyšší než při vyšetření široce kolimovanými detektory. Výsledné polohové rozlišení kamer zpravidla nestačí u malých dětí pro pořízení kvalitního zobrazení rozložení radiofarmaka v ledvinách, obrazy obou ledvin a močového měchýře se překrývají a ztěžují hodnocení.

Je-li při kamerovém vyšetřeni tubulární filtrace ledvin malých dětí použito jódem 131 značeného hippuranu, je třeba aplikovat přibližně 185 kBq na 1 kg hmotnosti dítěte, to je 0,55 až 1,0 MBq pro dítě s hmotností 3 až 5,5 kg a radiační zátěž dítěte je relativně vysoká.

Radiační zátěž dětí v kojeneckém věku lze více než o řád snížit, je-li místo jódem zna1 9 C čeného hippuranu aplikována stejná aktivita jódem 125 - •‘“J značeného hippuranu. Radionuklid jód 125 se rozpadá záchytem K bez emise záření beta a emituje měkké zářeni gama s energií 35 keV, se zastoupením 7 % na rozpad a X zářením s průměrnou energií kolem 28 keV se zastoupením 136 % na rozpad.

U malých dětí je absorpce fotonů gama a X s uvedenými energiemi v ledvinách a v tkáních mezi ledvinami a detektory relativně malá, a proto může být použit zářič jód 125 s výhodou malé radiační zátěže dítěte. K detekci měkkého záření gama a X je třeba použít speciálních detektorů s malou absorpcí fotonů gama a X, v okénku. Pro úplnou absorpci nlzkoenergetického záření gama a X stačí několik milimetrů citlivé vrstvy scintilátoru tvořeného jodidem sodným aktivovaným thaliem - NaJ(Tl). Takové detektory lze snadno kolimovat a účinně stínit. Použití scintilačních kamer pro energie fotonů gama pod 60 keV je z principiálních důvodů nevhodné.

Potíže s nesprávným nastavením zorných polí nad ledviny se změnami četností danými nedodržením stejné konfigurace mezi ledvinami a detektory a s vysokou radiační zátěží odstraňuje profilografický detekční systém pro jednotrasové skenovací zařízení podle vynálezu. Podstatou vynálezu je, že profilografický detekční systém je tvořen scintilační sondou s velkoplošným fotonásobičem, k jehož fotokatodě jsou v optickém kontaktu připojeny alespoň dva scintilátory na bázi jodidu sodného aktivovaného thaliem, jejichž tlouštka je 1 až 2 mm, přitom nad scintilátory je umístěn kolimační systém tvořený alespoň dvěma absorpčními segmenty, přičemž kolimační štěrbina vytvořená těmito absorpčními segmenty je ve směru páteře dítěte.

Typ scintilační jednotky, efektivní průměr fotonásobiče, průměr citlivého objemu scintilátoru a vzdálenost mezi nimi, zajištují vyhovující homogenitu citlivosti profilografického detekčního systému. U dětí v kojeneckém věku je vyhovující šířka pole 60 až 100 mm a dvou scintilátorů na bázi jodidu sodného aktivovaného thaliem s průměrem 40 až 50 mm, nebo tří scintilátorů na bázi jodidu sodného aktivovaného thaliem s průměrem 25 mm.

Vyhovující homogenita citlivosti v zorném poli profilografického systému je zajištěna volbou vzdáleností středů scintilátorů při menších rozměrech scintilátorů, nebo absorbujícími vložkami, je-li celá délka fotokatody fotonásobiče vymezená kolimátorem, pokryta citlivou vrstvou scintilátorů.

Pro nízkoenergetické záření gama a X radionuklidu jód 125 - ¹²^j stačí k plné absorpci fotonů v nežádoucích směrech mosazné přepážky o tlouštce řádově desetiny milimetrů a výšce kolimačních přepážek 30 až 50 mm. Pro záření gama o energii 140 keV technecia ^®^mTc platí totéž pro přepážky vyrobené z olověného plechu.

Kolimační systém je tvořen uspořádáním se čtyřmi přepážkami, které zajištuje při vysoké citlivosti dobrou polohovou rozlišovací schopnost ve směru pohybu profilografického detekčního systému. Rozteče mezi absorpčními segmenty zajištují požadované polohové rozlišení menší než 10 mm. Optimalizace polohového rozlišení a citlivosti detekčního systému v závislosti na rozměrech vyšetřovaného dítěte se provádí změnou vzdálenosti vnějších absorpčních segmentů, vyrovnáním homogenity citlivosti detekčního systému podél kolimační štěrbiny se provádí absorpčními vložkami a šířka skenovaného pole se nastavuje posuvnými spínacími kontakty.

Uspořádání profilografického detekčního systému podle vynálezu je uvedeno na přiloženém výkrese. Obr. 1 zobrazuje pohled shora na scintilační detekční jednotku s kolimačním systémem, obr. 2 zobrazuje řez detekční jednotkou kolmo k povrchu absorpčních segmentů. Detekční systém je tvořen dvěma tenkými scintilátory 2 ^a Z ^na bázi jodidu sodného aktivovaného thaliem, které jsou v optickém kontaktu s fotokatodou fotonásobiče 2» který je umístěn na světlotěsném krytu scintilační detekční jednotky £. Kolimační systém 2 3^e tvořen dvěma vnějšími absorpčními segmenty 6. a Z ^a dvěma vnitřními absorpčními segmenty 2 ^a 2· Šipka označuje směr pohybu profilografického detekčního systému.

Profilografický detekční systém je posunován po vodicím rámu elektromechanickou jednotkou opakovaně z jedné krajní polohy do druhé krajní polohy pod deskou lehátka, na kterém leží vyšetřované dítě na zádech s osou těla kolmou ke směru pohybu detekčního systému, to je ve směru kolimační štěrbiny. Deska lehátka, která je z organického materiálu, je vzdálena od čela kolimačního systému 2 přibližně 5 mm, délka dráhy detekčního systému je nastavitelná posuvnými spínači a volí se tak, aby ve skenovaném poli byly s rezervou zachyceny obě ledviny.

Tak, jak zorné pole kolimovanégo detekčního systému zachycuje postupně nejdříve tkáně vně první ledviny, potom první ledvinu, tkáně mezi ledvinami, druhou ledvinu a tkáně vně druhé ledviny, dostáváme na výstupu obou scintilačnich detektorů četnost signálních impulsů odpovídající aktivitě radiofarmaka zachyceného zorným polem detekčního systému.

Při normální funkci ledvin, při které dochází k účinnému vychytání radiofarmaka ledvinami, dostáváme na zápisu signálu dvojice píků, víceméně dobře oddělených podle toho, jak jsou ledviny od sebe vzdáleny a jaká je koncentrace radiofarmaka v době skenu v jednotlivých led249276 vinách a v okolních tkáních. Podle změny plochy omezené těmito píky a tělesným pozadím a podle tvarů píků, lze posoudit, jestli obě ledviny zachycují stejné množství radiofarmaka a jestli záchyt a vylučování radiofarmaka do močového měchýře je normální, případně o jaké poruchy jde.

Podle rychlosti pohybu detekčního systému a šířky skenovaného pole dostaneme jednu dvojici píků za několik desítek sekund. Při desetiminutovém vyšetření je mcžné obdržet dostatečný počet dvojic píků na zápisu, ze kterého lze provést vyhodnocení funkce ledvin. V pozdějších fázích, asi po dvou až pěti minutách od aplikace radiofarmaka, dochází u normální funkce ledvin a močovodů k plnění močového měchýře. Vzhledem k větší vzdálenosti od detektorů a vyšší absorpci zářeni gama a X emitovaného z prostoru močového měchýře je výsledná citlivost pro zářeni emitované z močového měchýře podstatně nižší.

S přibýváním aktivity v močovém měchýři a s jejím ubýváním v ledvinách, klesá poměr počtu impulsů zachycených v pících nad ledvinami a v píku nad močovým měchýřem, který je mezi nimi. Podle změny tohoto poměru a podle symetrického nebo asymetrického průběhu výsledné křivky lze snadno hodnotit, zda odtok moče z obou ledvin je plynulý nebo jestli se jedná o jednostrannou nebo oboustrannou zástavu odtoku moče.

Profilografický detekční systém pro jednotrasové skenovací zařízení může pracovat s běžnými vyhodnocovacími jednokanálovými aparaturami ve spojení se zapisovačem, ale protože u nemocných nelze předpokládat symetrický průběh píků, a protože rozložení radiofarmaka v ledvinách se časově mění, nelze provádět obecně kvantifikaci výsledků podle výšky píků, ale podle ploch pod těmito píky a tělesným pozadím, což je u analogového záznamu zdlouhavé a nepřesné. Pro kvantifikaci výsledků je proto výhodnější použít čítačově digitálního zápisu započítaných impulsů ve vhodně volených časových intervalech. Zvlášt výhodné je napojení popsaného detekčního systému na mnohokanálový analyzátor pracující v histogramovém režimu.

Současně vyráběné analyzátory umožňují optimalizaci vzorkovací doby vzhledem k měřeným četnostem, nezkreslený zápis volbou vhodné stupnice po nabrání dat, hlazení křivek a snadnou a rychlou kvantifikaci počtu impulsů pod naměřenými píky. Pro jednotrasový detekční systém vyhovují všechny mnohokanálové analyzátory s 1 OOOkanálovým rozsahem a s histogram-modulem s časovým vzorkováním řádově sekundy. Při takovém vyhodnocovacím systému lze hodnotit vyšetření přímo z obrazovky a záznam na papír provést pouze pro zvláštní případy pomocí x-y zapisovače.

Atraktivní pro řadu pracovišt je i možnost nahrávat výsledky měření na magnetofonovou pásku, nebo naděrovat na papírovou pásku a výsledky vyhodnotit pomocí samočinných počítačů.

Vedle základního zlepšení stavu ve stávajícím vyšetření funkce ledvin, to je odstranění závadných vyšetření při nepřesném nastavení detektorů nad ledviny u renografických souprav, nebo podstatného snížení radiační zátěže malých dětí při použiti kamer, přináší využití jednotrasového skenovacího zařízení s profilografickým detekčním systémem podle vynálezu i podstatné provozní výhody. Ve srovnání s dvoukanálovými soupravami odpovídají potíže s nastavením a udržováním stejných citlivostí obou tras během provozní doby. Tím, že scintilace vznikají ve dvou nebo třech scintilátorech, jsou snímány týmž fotonásobičem, neprojeví se případné snížení zisku fotonásobiče, impulsního zesilovače atd. v poměru výšek obou píků a jejich obsahů, podle kterých je hodnoceni prováděno.

V kombinaci s jódem 125 značeným hippuranem lze vyšetřovací postup považovat i u malých dětí za skríningový i za předpokladu opakování vyšetřeni, nebo velkého počtu vyšetřeni. Zvýšení spolehlivosti, nezkreslená data, jednoduchost hodnocení funkce obou ledvin přímým porovnáním píků registrovaných vedle sebe a možnost odečtení kvantitativních dat přímo z obrazovky jsou parametry, které jsou pro skríningová klinická vyšetření velice žádoucí.

Claims (1)

1. Profilografický detekční systém pro jednotrasové skenovací zařízení, vyznačující se tím, že je tvořen velkoplošným fotonásobičem (3), k jehož fotokatodě jsou v optickém kontaktu připojeny alespoň dva tenké scintilátory (1, 2), zpravidla na bázi jodidu sodného aktivovaného thaliem, jejichž tlouštka je 1 až 2 mm, přitom nad scintilátory (1, 2) je umístěn kolimační systém (5) tvořený alespoň dvěma absorpčními segmenty (6, 7), přičemž kolimační štěrbina vytvořená těmito absorpčními segmenty (6, 7) je ve směru páteře dítěte.