CS237909B1 - Příchytka tuhých izolačních desek - Google Patents

Abstract

Vynález se týká přichycování tuhých isolačních materiálů k nosné konstrukci střech. Podstatou vynálezu je příchytka sestávající ze stojiny a podložky. Stojina má tvar plochého pásku zahnutého do L na spodní straně opatřeného otvorem a na horní straně podélně rozstřiženého. Na stojinu je svým obdélníkovým otvorem navlečena podložka obdélníkového tvaru se zahnutými okraji a opatřená prolisem.

Description

Předmětem vynálezu je příchytka tuhých isolačních desek, zejména pro střešní konstrukce ve stavebnictví.

Ve stavebnictví se stále častěji jako tepelně izolační materiál střech používají desky pěnového polystyrénu, popřípadě plátované dalšími tuhými deskovými materiály. Komplikace však nastávají při jejich přichycování ke stropní konstrukci. Rozpouštědlová lepidla nebo tmely jsou nevhodné, neboť organická rozpouštědla v nich obsažená působí degenerativně na pěnový polystyrén. Disperzní hmoty nevykazují dostatečnou adhezi a na některých podkladech, například konstrukcích z trapezových plechů, je jejich použití problematické. Z uvedených důvodů se tepelně isolační desky nejčastěji ke stropní konstrukci připevňují mechanicky. Je známé připevňování isolačních desek pomocí polyamidových hřebů, které je sice produktivní, ale přináší určité potíže při značných změnách teploty ve střešním plášti. Rovněž je známé přichycování isolačních desek ke stropní konstrukci pomocí rozvidlených plechových pásků, které jsou jedním koncem přichyceny ke stropní konstrukci a druhý rozvidlený konec je rozehnut na horní ploše dvou sousedních desek. Tento způsob vyhovuje z hlediska přichycení tepelné isolace, ovšem je naprosto nevyhovující z hlediska následné pokládky hydroisolace zejména při použití fóliových krytin, neboť ostré hrany pásků prořezávají hydroisolačnf krytinu a do střechy zatéká.

Uvedené nedostatky odstraňuje příchytka tuhých isolačních desek podle vynálezu, která sestává ze stojiny tvaru plochého pásku, na spodní straně zahnutého do L a opatřeného otvorem, na horním konci podélně rozstřiženého a podložky. Podložka je výhodně obdélníkového tvaru se zahnutými okraji a je opatřena obdélníkovým otvorem a prolisem o hloubce nejméně rovné tloušťce stojiny. Stojina se přišroubuje nebo přistřelí ke stropní konstrukci, z obou stran se přiloží tepelně isolační desky, nasune se podložka zahnutými okraji směrem dolů, zatlačí se do povrchu desek a horní rozstřižený konec stojiny se rozehne do tvaru jazýčkového spoje. Rozehnuté jazýčky přitom leží v prolisu vytvořeném v tělese podložky a nevyčnívají nad její úroveň. Tím nevznikají na horní ploše tepelně isolační vrstvy žádné ostré hrany, které by mohly následně proříznout hydroisolaci.

Konkrétní provedení příchytky tuhých isolačních desek podle vynálezu je znázorněno na připojených výkresech, kde obr. 1 představuje nárys a obr, 2 osový bokorysný řez stojinou, obr. 3 nárys a obr. 4 osový bokorysný řez podložkou. Na obr. 5 je znázorněno v nárysu a na obr. 6 v půdorysu připevnění isolačních desek příchytkou podle vynálezu ke střešní konstrukci z trapezových plechů.

Na obr. 1 a 2 je znázorněno jedno z možných konkrétních provedení stojiny 1 podle vynálezu. Stojina 1 je tvořena plochým páskem zahnutým do tvaru L. Ve spodním rameni je upraven otvor 2 pro přichycení ke stropní konstrukci. Na horním rameni je upraveno osazení 3 pro zachování stejné výšky isolační vrstvy na celé ploše střechy. Horní rameno stojiny 1 je ve své horní části podélně rozstřiženo a hrany jsou zkoseny pro snadnější navlékání podložky 4. V některých případech je výhodnější provést stojinu 1 bez osazení 3, což umožní používat jeden typ stojiny 1 pro určitý rozsah tlouštěk isolačních desek 7.

Tvar příkladného provedení podložky 4 je znázorněn na obr. 3 a obr. 4. Vnější tvar je obdélníkový, neboť vzniká nejmenší odpad prostřihem při výrobě. Pokud by se podložky 4 vyráběly z odpadu z jiné výroby, je možné jejích vnější tvar potřebně přizpůsobit. Okraje podložky 4 jsou zahnuty jednak pro zvýšení tuhosti, jednak pro odstranění ostrých hran na povrchu. Podložka 4 je opatřena obdélníkovým otvorem 5, kterým se navléká na stojinu 1 a prolisem 6. U prolisu S je důležitá jeho hloubka, která musí být větší než je tloušťka stojiny 1, aby se rozehnuté jazýčky stojiny 1 schovaly v prolisu 6 podložky 4 a neprořezávaly hydroisolaci (obr. 5). Na tvaru prolisu 6 příliš nezáleží — může být kruhový, čtvercový, obdélníkový a pod. Výhodou průběžného prolisu 6 podle obr. 3 je možnost používat jednoho typu stojiny 1 pro určitý rozsah tlouštěk isolačních desek 7, kdy se se změnou tloušťky isolačních desek 7 mění pouze délka zahnutých jazýčků stojiny 1.

Na obr. 5 a obr. 6 je znázorněno přichycení isolačních desek 7 ke střešní konstrukci z trapézoVých plechů 8. V tomto případě je stojina 1 k trapézovým plechům 8 připevněna šrouby 9, které vzájemně spojují trapézové plechy 8. V případě železobetonových konstrukcí je možno stojinu 1 přistřelit vstřelovacími hřeby.

Příchytka tuhých isolačních desek podle vynálezu je použitelná ve stavebnictví v rámci průmyslové, občanské i bytové výstavby pro přichycení tuhých tepelně isolačních desek ke stropní konstrukci nebo pro vytvoření skládaných obvodových plášťů.

Claims (2)

PREDMET

1. Příchytka tuhých isolačních desek, vyznačená tím, že sestává ze stojiny (1) tvaru plochého pásku, na spodní straně zahnutého , do L a opatřeného otvorem (2) a na horním konci podélně roztřiženého, na kterou je svým obdélníkovým otvorem (5) navlečena podložka (4) výhodně obdélníkového tvaru

VYNALEZU s okraji zahnutými dolů, opatřená prolisem (6) o hloubce nejméně rovné tloušťce stojiny (1).

2. Příchytka tuhých isolačních desek podle bodu 1, vyznačená tím, že stojina [1] má ve své horní části upraveno osazení (3] a hrany horní části jsou zkoseny.