CS223988B2 - Appliance for intensification of biological processus in the septices - Google Patents

Description

Vynález se týká tkacích stavů určených pro takové · způsoby tkaní, . při nichž se vytvářejí z osnovních nití smyčky, jimiž se nechhjí procházet útkové nitě, načež se · potom.zatáhne za osnovní nitě pro dosažení vzájemného provázání, jehož výsledkem je vzáeemné · zkroucení osnovních a útkových nití okolo sebe.

Vynález se zammřuje na zdokonaaení stavů tohoto typu. V popsaném stavu se vytváření smyček osnovních nití dosahuje pomocí nehybných vodítek, vůči kterým je vytvářená tkanina posouvána podél půlkruhové dráhy pomocí pracovní tyče,·zatímco paprsek posoovaaící se mezi jednoolivými vedle sebe ležícími vodítky slouží k tomu, aby posouval mimo tato vodítka útkové nitě, které byly zaneseny do smyček vytvořených osnovními nitěmi·

Tyto stavy jsou známé již od roku 1924 a byly vyráběny, prodávány a používány v Evropě . až do roku 1 950. Byla provedena rozličná zdokonnlení těchto strojů, jjejjic^Fiž cíeem bylo zvýšit rychlost jejich Chodu. Přes tyto snahy zůstala hodinová produkce těchto stavů na nízké úrovni, nedostatečné pro splnění dnešních požadavků. Důvodem této situace je právě to, že vodítka jsou nehybná, takže je třeba posouvat tkaninu, která klade nároky· na prostor, je těžká, obtížně se vede, a možno s ní pohybovat než pomooí spíše pommlých pohybů.

Dalším nedostatkem je to, že potřeba používat paprsku zasaahjícího mezi vodítka vyžaduje, aby vodítka byla umístěna s odstupy od sebe, což vylučuje moonost dosáhnout velmi jemného nebo .alespoň jemného dělení.

Tento způsob konstruování stavů PHILY,.jaké byly až dosud známé, se zdál nezbytným, nebot i na obyčejných tkacích stavech, z nichž je jejich princip odvozen, je zapotřebí přetlačovat k okraji tvořící se tkaniny útkovou nit po jejím výstupu z vodítek.

Uvedené nedostatky odstraňuje vynález, jehož podstatou je tkací stav zmirňující voditka umístěná jedno vedle druhého na společné podpoře, z nichž každé má vnější .okraj ve tvaru půlkruhu nebo zploštělého půlkruhu, a je opatřeno nejméně dvěma otvory pro průchod odpovídající osnovní nitě, jedním otvorem pro zanášení útkových nití soustavou vodítek, a ‘ kaná' lem spojuúícíp na každém vodítku jeho otvor pro útkovou nit s jeho vnějším okrajem, přičemž podle vynálezu je společná podpora vodítek hřídel s podélnou osou, uložený pohyblivě pro kmitní v dopřední c^ho^du a zp^ětném Chodu v ^úhlu 1 <80° okolo této o^sy, ^přieem^ž ^ůlkruhcvý vnější okraj vodítek má svůj střed na této podélné ose, přieemž otvory pro průchod osnovní nitě jsou vytvořeny v každém vodítku u jeho vnějšího.půlkruhového okraje, přiěemž kanál spojující otvor pro útkovou nit s okrajem vodítka je zakřivený kanál se zakřivením ve směru obráceném vůči smmslu kmitání při dopředném chodu hřídele, přičemž k přidržovací desce hotové tkaniny je přidružena pevná podpůrná deska určená k podporování této tkaniny; uložená radiálně vzhledem k podélné ose v rovině zahrnnuící tuto osu, a to v místě diameerálně protiemiéém k tomu otvoru z obou otvorů, ze kterého odpovídijící osnovní nit vystupuje směrem k pevné podpůrné desce, ' když je hřídel a vodítka v první krajní poloze kmitání, v níž dochází k zavádění útkové nitě do otvorů,· přieemž druhá krajní poloha kmitání téhož hřídele odpovídá okamžiku, kdy útková nit vystupuje ze zakřivených kanálů. .

Vynález přináší značný pokrok vůěi dosud známým stahům popisovaného typu. Jak bude zřejmé z podrobného popisu provedení vynálezu, umožňuje dosáhnout velmi jemných dělení, nebot pro přirážení útkových nití není zapc)třebí iádoého paprsku zasotuajícíro se meei voMUca. Vobtto kromě toN se mohou s poměrně malou an^ituNu okolo b^0°. Soustava vytvářená hřídelem a vodítky je jedirým aktivním ústrojím stavu, které se podkuje. Jeho hmoonost je relativně malá a může proto být dynamicky dobře vyvážená. Stav tedy může pracovat ,s velkou rychlostí.

Koncepce vodítek podle vynálezu dovoluje vytvoořt otvory pro přívod útkových nití v blízkosti hřídele a tedy i v oblasti dobré tuhosti· To snižuje nebezpeěí vibrací vodítek a dovoluje používat skřipců nebo projektilů jako . zanášecích členů útkových nití. Otvory pro průchod osnovních nití se kromě toho mohou nacházet přímo na obvodě vodítka. To usnadňuje počáteční navlékání osnovních nití.

Výkonnost stavu . zdokonaleného podle vynálezu nejlépe ukazuje srovnání s nejlepším stavem typu PHILY, konstruovaným podle francouzského patentového spisu . č. 592 884. ΡΓΟ^^ΐνίta stavu PHILY nepřesahuje hodnotu přibližně 4 m tkaniny o šíři 160 cm 2a hodinu, kdežto stav zdokonalený podle vynálezu může vyrobit za hodinu přiblžnně 12 m tkaniny stejné šíře.

Každé vodítko je s výhodou opatřeno třemi otvory pro průchod osnovní·nitě, · a tyto tři otvory leží ve vrcholech rovnoržmennért trojúhelníka, jehož osa základny leží na průměru vodítka.

Podle dalšího provedení vynálezu je každé vodítko opatřeno dvěma otvory pro osnovní nit a vně vodítka je nesen vodicí kroužek osnovní nitě, a to . v místě, kde je schopen nahradit třetí otvor pro osnovní nit. Podle dalšího znaku vynálezu je pevná podpůrná deska umístěna svým okraeem u vnějšího okraje vodítka. Zakřivený kanál s výhodou dosahuje ·vnější okraj vodítka vně úseku vymezovaného otvory, přieemž nejzazší vněěší okraj, kanálu je připojen k vnějšímu tkkaji vodítka zaoblením.

Podle dalšího znaku vynálezu začíná zakřivený kanál u otvoru s poloměrem urči.é^^ ^(^d^noty . vzhledem k ose a končí s poloměrem o větší hodnotě, přieemž přírůstek meei hodnotami obou poloměrů je úměrný úhlu svírnnému oběma poloměry v průběhu kanálu sm^:rem od otvoru.

Vnněši okraj vodítek může být podle jnného provedení vynálezu posunut zpět vůči přesnému půlkruhovému prodlu meei bodem ležícím na obvodě na poloměru procháeejícím meei dvěma otvory pro osnovní nit a bodem ležícím na obvodě pevné podpůrné desce, když. je hřídel a vodítka v jejich první krajní poloze.

Vynález je blíže vysvětlen v následujícím popise na příkladě provedení s ' odvoláním na ' připojené výkresy, ve kterých značí: obr. 1 schemmtický bočni pohled znázoorující vzáeemné uspořádání hlavních ústrojí tkacího stavu podle vynálezu, obr. 2 boční pohled nt vodítko podle vynálezu, tvořící část stavu z obr. 1, a obr*. 3 až 10 postupně za sebou následnicí pohledy na vodítko z obr*. 2, ukaazUící polohu zaujímanou vodítkem během kmitavých pohybů, které jsou vodítlům udělovány během práce stavu z obr. 1. .

Tkací stav podle vynálezu . zahrnuje rám £, který nese jednooiivá ύδ^τ^ί. V následnicím popise se bude hoovoit pouze o ústrojích, jejichž popis je potřebný pro pochopení vynálezu, poněvadž ostatní ύδ^ί^ί jsou známá. K rámu £ je přidruženo osnovní vratidlo 2, na něž jsou navíjeny jednotlivé nitě Tyto nitě J jsou vedeny vodícími kroužky £, £ až k řadě vodítek .6, upevněných jedno vedle druhého na hřídeei £. Tento hřídel X je ovládán prostřednictvím alespoň jednoho svého konce vhodným mechanismem, který mu uděluje střddavé kmitavé pohyby okolo jeho vlastní podélné osy 7A. a to s ampitudOu okolo ^O⁰, jak _ ^bude ^podrobbⁿji vysv^leno n^e. Pod vodáky 6 je na rámu £ osázena ^pod^půrnó deska 8 pro podporování zhotovené tkaniny 2· Pod^půrná deska 8 je uložena pevně, přčeemž je k ní přidružena přidržovací deska £0. Tato přidržovaci deska 10 vykonává pouze pohyby směrem od podpůrné desky 8 a zpět k ní. Je uložena u horní čássi podpůrné desky 8 a má jednoduchý úkol spo^ísjí^ v přidržování tkaniny % p^i podpůrné desce 8 a zabraňovat tak jejím nežádoucím posunům. Tato přidržovací deska £0 se čas od času zdvihá, aby umoonila spouštění tkaniny 2· Poá podpůrnou deskou 8 je uložena soustava válců ££, zajištující vedení a stálé napěěí tkaniny 2· Pod soustavou 11 je uloženo vratidlo 12 pro navíjení tkaniny 9·

Nyní bude s odvoláním na obr. 2 vysvětleno, jak jsou vytvořena vodítka 6. Každé z nich je . vytvářeno rovímým díleem z tenkého plechu, upevněným neznázorněnými prostředky ke hří•deli £. Jelikož podle vynálezu není mezi sousední vodítka 6 vložen žádný pohyblivý nebo pevný prvek, je možno na hřídeei J osaadt velké mn^ožst^zí vodítek 6, která mohou být velmi blízko u sebe. Je tedy možné . dosáhnout stavu s velmi jemným dělením.

Každé vodítko 6 má prooil v podstatě půlkruhového tvaru se středovým úhlem s výhodou od ¹⁸0° . do ²30^o, ^^e^ s^ed ^půlkru^hu se nachází na ^podéln^é ose 7A hří^le £. ^V toíztosti obvodu každého vodítka .6 jsou vytvořeny ve vodítku tři otvory TI. T2. T3 pro průchod odpovídajících osnovních nití £. Je saInotřljmé, že pokud je to žádoucí pro vzhled nebo pro užitné vlastnosti vyráběné tkaniny, je možné nechat procházet otvory T1. -T2, T3 současně větší počet sdružených osnovních nití. Je také možné, a to s obdobným cílem, z^^^vojt otvor T2 připomním ^znázorněného sousedního otvoru, a nechat procházet jednu osnovní nit otvory T. T2. T3 a druhou nit nejprve otvorem T£, potom přídavným otvorem umístěným vedle otvoru T2. ' a potom otvorem £3· Je též třeba poznamenní, jak bude zřejmé z dalšího popisu, že přítomnost otvoru T1 není nezbytná, a to v závislosti na tom, zda poslední vodicí kroužek £ je dostatečně blízko k vodítku 6, a je umístěn v požadované . úrovni, aby pře^biral r^i otvoru T£.

Otvory T2 a T3 jsou umístěny ve stejných radiálních vzdálenostech od podélné ' osy 7 A hřídele 'J. Tyto otvory T2. T3 a otvor T1 jsou umístěny ve vzájemných odstupech, a to ve vrcholech trojúhelníka řovnorlmlnnného se základnou vymezovanou otvory T2 a T3a osou této základny prtbííhaíií v podstatě po průměru vodítka 6. Toto nejvýhodnněší uspořádání ne^í nezbytné. Základní podmínkou, které je třeba vyhovět, je to, že když vodítka 6 jsou ve svých krajních polohách jejich střídavého a kmitavého chodu s hřideeem £, prochází každá osnovní nit 2, vystupnící z vodícího kroužku £, otvorem TI. nebo v . podstatě místem umístění tohoto otvoru TI. pokud je tento vypuštěn, poté otvorem T2. a nakonec otvorem TJ, načež obchází hřídel X a sin^uje k podpůrné desce 8. Při sledování této dráhy každá osnovní nit £ vymez je .na odpoovdajícím vodítku 6 dossi velký trojúhelník, vyznačený ve výkresech jako trojúhelník 1 3.

Tato podmínka íovoOujl definovat jednak relativní polohu vodícího kroužku £ a otvoru T1. dále otvorů T2. T3 a konečně podpůrné desky 8. Ta nesmí být blíže k otvoru T1 než oba otvory T2, TJ a navíc je její horní okraj 8A umístěn v malé v^^d^l.e^c^st:L od obvodu vodítek.

Kromě toho je povrchová rovina podpůrné detky 8, na níž spočívá tkanina 2, rovinou procházející podélnou otou £A hřídele £, přičemž v radiálním tměru protíná všechna vodítka 6.

Podpůrná detka 8 je konečně umístěna do' ' polohy, kde je v podstatě diameerálně protilehlá vůči poslednímu otvoru TJ, od něhož osnovní nitě J výstupu jí 8m^:rem k této podpůrné detce 8.

Mezi základnou vymezovanou otvory T2 a TJ trojúhelníka s vrcholy v otvorech TI, T2 a TJ a hřídeeem £, a tedy uvnitř tohoto trojúhelníka, jakož i trojúhelníka 13, je každé vodítko 6 opatřeno otvorem 14 pro přivádění útkových nití 1 7, Všechny otvory 14 jtou přetně vyřízeny v řadě a jejich profil je volen v závislosti na profilu prostředku použitém pro z^išlcvání pr^ůcho^du ^útkov^é nit^ě tmyčkami ve tvaru ^oj^e^-níto ¹³ vytvořenými osnovním! nitěmi J, Otvor 14 pro útkové nitě 17 je tpojen s půlkruhovým vnějším obvodem, vodítka 6 zakřiveiým ' kanálem 15, ústícím do části obvodu ležící mimo obvodový útek, oddovvídjící základně T2-T3. Kanál 15 je od otvoru 14 zkřiven v opačném tmmslu, než je tmmsl otáčení vodítky 6 'během prvního chodu jejich kmitavého ttřddavého pohybu. Jinými slovy, když te vodítku 6 nacháázeí v jejich první krajní výchozí poloze, nacháázeí sz otvory·TJ výše než otvory T2, a pře^j^p^okí^č^dálii te, že vodítka 6 se pohybuuí nejprve ve směru hodinových ručiček při pohledu na obr, 2, vyúttuje zakřivený kanál 15 nad otvorem T3 každého vodítka 6.

Od začátku až do svého konce probíhá zakřivený kanál 15 v roztahu úhlu £, jehož vrchol leží ve středu vodítka 6 na podélné ose 7A hřídele £, Výdhozzí část zakřiveného kanálu 12, počínaje otvorem 1 4, a poloměr zakřivení se volí tak, aby útkové nitě bez obtíží opouutěly otvory 14 a posouvaly se během prvního chodu vodítek 6 pravidelně až k jejich výstupu z vodítek, jak bude vysvětleno dále, Jako vhodné se ukazuje nechat vzrůstat poloměr zakřiveného kanálu ' 15 v zdávalosti na vzrůstu úhlové hodnoty úhlu a, takže poloha zakřiveného kanálu 15 se od otvoru 14, kde začíná s poloměrem R1, postupně mění na poloměr R2 v koncovém úseku F, přieemž přírůstek hodnoty poloměru R2 vůči hodnotě poloměru Rj je úměrný vzrůstáaící hodnotě úhlu, která má nakonec hodnotu £,

Aktivním okrajem každého vodítka 6 je jeho půlkruhový okraj, maaící tvůj střed v zásadě 'na ose 7A, V praxi se ukazuje jako vhodné aktivně okraj posunout q něco · zpět, a to mezi bodem Cl umístěiým proH podpůrné desce 8, když se vodítka 6 nacháázeí ‘v jejich ·první krajní poloze, a bodem OJ, ležícím na poloměru procházejícím mezi oběma otvory T2, TJ· · Na obr»· 2 je obvod maaící střed na ose 7A vyznačen mezi body Cj a C2 čerchmanou čarou, a plnou čarou mimo tento útek, Sto tečný průběh okraje' vod dítka 6 mezi body C£ a C2 je vyznačen plnou Čarou, Jde o kruhový oblouk se středem v bodě B, posunutém vůči podélné ose £A hřídele £, V daLším popitu bude vysvětlen důvod tohoto zpětného zasunutí aktivního okraje vodítka 6, a způsob určování jeho velikosti,

Aby útkové nitě vystupovaly z každého zakřiveného kanálu 15 bez nárazů na jeho okraje, je mezi koncovým úsekem okraje zakřiveného kanálu 15 a vnějším okrajem vodítka 6 vytvořeno zaoblení £6, Otvor T3 je také velmi blízko vnějšího okraje vodítka 6,

Práce tkacího stavu · podle vynálezu bude nyní popsána s odvoláním na obr, 3 až 10,

V situaci znázorněné na obr, 3 zaujímaaí·hřídel £ a vodítko 6 jednu ze tvých krajních poloh, což je vyznačeno schematickou narážkou B1, Tato poloha je táž, která je vyznačena na obr, 1 a 2, V této poloze vodítek 6 orvcháveeí osnovní nitě J otvory TI , T2, T3, Obr, 3· znázorňuje tu z výše uvedených variant, při níž pvtleíní vodicí kroužky 2 nejtou umístěny do míat potřebných k tomu, aby přebíraly funkci otvorů T_, Vodáka 6 jtou tedy opatřena i otvo^ TI ^, kterými tato prochááeeí osnovní nit^ě Je Úttov^á nit ¹⁷ te pttv^í soustavou otvorů · 14, · které jtou obklopeny každý · trojúhelníkovou smetou 13. · vytvářenou osnovní nití J, Vynález nepředepisuje prostředek ·zanášení útkové nitě 17 řadou otvorů 1 4, ·' Je možné použít jjkéhotoOi k tomuto účelu vhodného prostředku,

Hřídel £ a vodítka 6 poté vyk^i^É^^^^ají tvůj první .chod od narážky B1 ve smj^í^t.u hodinových ručiček vyznačeném šipkou F1, přičemž se otáčejí okolo podélné osy 7A hřídele 2· Během tohoto pohybu se smyčky osnovních nití· ve formě trojúhelníků .13 stahují okolo útkové nitě 1 7 a unášejí útkovou nit mimo otvory 14 do zakřiveného ·kanálu 15. Tento stav znázorňuje obr. 4. Na konci tohoto pohybu jsou os^oi^i^:í nitě 3 zcela staženy okolo útkové nitě 1 7. která dospívá na konec zakřiveného kanálu 1 5. jak ukazuje obr. 5. Poté·útková nit 17 ze zakřiveného kanálu . 15 vystupuje a sklouzává po zaoblení 16 na vněěší okraj vodítka 6. Tato situace ukazuje konec dopředného chodu. Hřídel 2 β vodítko 6 se nacháázéí v jejich druhé krajní poloze, což je vyznačeno druhou schematickou narážkou B2. Tuto situaci ukazuje obr. 6.

Hřídel 2 a vodítka 6 začínaj nyní svůj zpětný chod otáčením proti směru hodinových ručiček, jak je vyznačeno šipkou F2. okolo osy 7A. Během tohoto pohybu útková nit 17 klouže po vnějším okruj vodítek 6, jak ukazuje obr. 7 až 10, až do bodů C2. Jak bylo vysvětleno výše, okraj vodítka 6 v úseku od bodu C2 do bodu C1 ustupuje, takže tření útkové · nitě i 7 o vodilo ⁶ se snižuje na nulovou hodnotu ne^bo se ales^ň výrazně zaaešeUe. Divodem tohoto řešení je to, aby se vyloučilo unášení útkové nitě ' 17 třením o vodítko 6 a tedy i její odtahování od podpůrné desky 8 v průběhu otáčení vodítek 6 ve směru šipky F2.

Ustoupení obrysu vodítka .6 mezi body C2 a Cl se určuje snadno pozorováním. Někdy je možné se obe^jt bez tohoto ustoupení, a to podle povahy útkových nití £7. které jsou více či méně náchylné k unášení okraa! vodítek 6, Poloha bodu C2 tak může být podrobena obměnám. Neapol tomu je poloha bodu C1 přesněji definovatelná. Je zappořebí, aby v okammiku, kdy vodítka 6 dosspvaaí na konci svého vratného chodu do výchozí polohy, přirážela poslední útkovou nit 17 k předchozím útkovým nitím tkaniny .· K tomuto přirážení dochází tehdy, když se otvory TJ, z · nichž osnovní J přicházeeí přímo do tkaniny J, přibližují z jejich počáteční polohy, kde jsou v podstatě protilehlé vůči podpůrné desce 8 ·a tkanině J nesené touto podpůrnou deskou, jak ukazuje obr. 10. V tomto okammiku se poloměr vodítek 6 postupně vrací na svou původní hodnotu vzhledem k ose TA. a této hodnoty plně nabývá v bodě Cl. jak to lépe ukazuje obr. 2.

Když se hřídel 2 a vodítka 6 vrátí do jejich krajní výchozí polohy, ·osnovní nitě J znovu vytváří smyčky okolo otvorů 14 a může se do nich zasouvat nová útková nit.

Během kmtů hřídele 2 a vodítek 6 jsou útkové nitě J nejprve taženy až do konce jejich dopředného chodu, znázorněného na obr. 6, a potom jsou uvolňovány až po návrat vodítek 6 a hřídele 2 do výchozí polohy. Přebytek vytažené nitě je pohlcován aechaniaaea pro udržování konstantního napptí, které může být jakéhosi přiměřeného známého typu, jako je m^cl^Eaii.smus 18 schi^i^mat-cky znázorněný na obr. 1 , kde je vložen mezi vodicí kroužky £ a J. Je samozřejmé, že tento mechanismus 18 je taktéž nesen rámem .

Claims (7)

1 . Tkací stav pro výrobu tkaniny z osnovních nití a z útkových nití, zťairnuuící voodtka pro osnovní nitě umístěná jedno vedle druhého na společné podpoře, z nichž každé má okraj ve tvaru půlkruhu nebo zploštělého půlkruhu, a je opatřeno nejméně dvěma otvory pro průchod odp^vídaící osnovní nitě, jedním otvorem pro zanášení útkových nití soustavou vodítek, a kanálem spojujícím na každém vodítku jeho otvor pro útkovou nit s jeho vnějším okrajem, vyznačený tím, že společná podpora vodítek (6) je hřídel (7) s podélnou osou ⁽7AŮ uložený pohybův^{ě p}r^o tonit^í v dopřeciném chodu a zp^ětném chodu v ^úhlu ¹⁸⁰° okolo této osy (7A), přieemž půlkruhový vnější okraj vodítek (6) má svůj střed na této podélné ose (7A), přieemž otvory (T2, T3) pro průchod osnovní · nitě jsou vytvořeny v každém vodítku (6) u jeho vnějšího půlkruhového okraje, přieemž kanál spo^uící otvor (14) pro útkovou nit s okraeem vodítka (6) je zakřivený kanál (15) se zakřivením ve směru obráceném vůči simslu kmitání při dopředném chodu hřídele (7), přieemž k přidržovaní desce (10) hotové tkaniny je přidružena pevná podpůrná deska (8) určená k podporování · této tkaniny, uložená radiálně vzhledem k podélné- ose (7A) v rovině zmirňující tuto osu, a to v místě diametrálně protilehlém k tomu otvoru (T3) z obou otvorů (T2, T3), ze kterého odppvíddaící osnovní nit (3) vystupuje sm^jrem k pevné podpůrné desce (8), když jt hřídel (7) a- vodítka (6) v první krajní poloze kmitání, v níž dochází k zavádění útkové nitě (17) do otvorů (14), přieemž druhá krajní poloha kmitání téhož hřídele (7) odpovídá okamžiku, kdy útková - nit' (17) vystupuje ze zakřivených kanálů (15).

2. Tkací stav podle bodu 1 , v němž každé vodítko je opatřeno třemi otvory pro průchod osnovní nitě,., vyznačený tím, že tyto tři - otvory (T , T2, T3) leží ve vrcholech rovnoramenného trojúhelníka, jehož osa základny leží'na průměru vodítka (6).

3. Tkací stav podle bodu 1, v němž každé'vodítko je opatřeno dvěma otvory 'pro osnovní nit, vyznačený tím, . že vně vodítka (6) je nesen voddcí kroužek (5) osnovní nitě (3),'a to v místě třetího otvoru (T1) -pro osnovní nit.

4. Tkací stav podle bodu 1, vyznačený tím, že pevná podpůrná deska (8) je umístěna svým okrajem (8A) u vnějšího okraje vodítka (6A). .

5. Tkací stav podle bodu 1, vyznačený tím, že zkřivený kanál (15) dosahuje vnější okraj vodítka (6) vně úseku vymezovaného otvory (T2, T3), přičemž nejzazší vnější okraj kanálu (15) je připojen k vnějšímu okraji vodítka (6) zaoblením (16).

6. Tkací stav podle bodu 1, vyznačený tím, že^akřivený kanál (15) začíná u otvoru (14) s poloměrem (R1) určité hodnoty vzhledem k ose (7A) a končí s poloměrem (R2) o větší hodnotě, přieemž přírůstek mezi hodnotami obou poloměrů (R1 a R2) je. úměrný úhlu svíranému oběma poloměry v průběhu kanálu směrem od otvoru (14).

7. Tkací stav podle bodu 1, vyznačený.tím, že vnější .okraj vodítek (6) je ' posunut zpět vůči přesnému půlkuuhovému prooilu mezi bodem (C2) ležícím na obvodě na poloměru proceázetdcím mezi dvěma otvory (T2, T3) pro osnovní nit a bodem (Cl) ležícím na obvodě pjrolti pevné podpůrné desce (8), když je hřídel (7) a vodítka (6) v jejich první krajní- poloze.