CS223629B1 - Facility for friction spinning with open end - Google Patents

Description

(54) Zařízení pro frikční předení s otevřeným koncem

Vynález se týká zdokonalení zařízení pro frikční předení s otevřeným koncem zahrnující dvě vedle sebe těsně uložená rotující rotační tělesa, opatřená frikční plochou, mezi nimiž je vytvořena štěrbina, přecházející do hrdla, tvořící nejužší místo štěrbiny, .a z nichž alespoň jedno je v oblasti štěrbiny opatřeno nasávací zónou, a dále odtahové ústrojí pro odtah příze při zabránění šíření zákrutů.

Úkolem vynálezu je podstatné snížení prokluzu mezi vytvářenou přízí a frikcními plochami rotačních těles.

Podle vynálezu je v části rotačních těles (13, 14), přivrácené odtahovému ústrojí (4), na obou rotačních tělesech upravena shodně alespoň jedna obvodová drážka (27, 28), kterou těsně prochází opěrná frikční plocha (29), zasahující aktivní částí do dráhy příze (55), vytvářené ve štěrbině, upravená na nosiči (30), kolmo na osu (22) hrdla Štěrbiny (21), přičemž pohyb frikčních ploch (19, 20) rotačních těles (13, 14) a frikční plochy (29) nosiče (30), je orientován kolem příze (55).

Vynález se týká zařízení pro frikční předení s otevřeným koncem, zahrnující jednak dvě vedte sebe těsně ulozen^á rotující rotéční tělesa, opatřená frikční plochou, mezi nimiž je vytvořena štěrbina přecházející do hrdla, tvořící nejužší místo štěrbiny, a z nic^hž na bubn·^ je^hož ^frikční ^perforovan^{á pl}oc^ha v^ystu^puje ze štěrbin^y, ^přivrácené ojednocovacímu ústrojí. Druhý, neperforovaný buben, je opatřen strukturálním povrchem.

Jsou rovněž známé varianty spřádacích zařízení podle shora uvedených základních principů. Podle jedné varianty prochází po^dél štěrbln^{y p}rota.žený ^přást, vystu^pujíc^í z průtažného ústrojí, uspořádaného po jedné straně nasávacích bubnů, v podélné ose Vrbiny. Do této ^štěr^bin^y nalétávap z ojed. nocovacího ústrojí, uspořádaného nad bubny, jednotlivá vlákna, která se nabalují na s^přá^daný ^přičemž vytvářený vlá^kenný útvar se skrucuje v jádrovou přízi, odtahovanou válečky, umístěnými na opačné straně bubnů. Jádro příze tvoří vlákna přástu a obal příze jednotlivá vlákna.

^po^dle jiné varianty je naú ^bubn^y umfctěno alespoň jedno průtažné ústrojí, ze kterého se přivádí protažený přást na základní přást, procházející podélně štěrbinou. V tomto případě tvoří vlákna přiváděného přástu obal a vlákna základního přástu jádro jádrové příze.

Počet zákrutů, vkládaných do příze, je závislý na frikčním převodu mezi průměrem příze vytvářené mezi frikčními plochami a průměrem bubnů. . Protože průměr příze je proti průměru bubnů mnohonásobně menší, je příslušný . převod vysoký, takže při obvyklých rychlostech vyráběné příze je praktická obvodová rychlost bubnů poměrně malá, což je určitou výhodou tohoto spřádacího principu vzhledem k vysokým rychlostem spřádacího rotoru bezvřetenové spřádací jednotky.

Uvedené systémy frikčního předení se však vyznačují nevýhodou, která snižuje jejich účinnost. Mezi vytvářenou přízí -a nasávacími bubny dochází ke značným prokluzům^, takže ^pro ^docílern ^poža^dovaného zákrutu je nutné několikanásobně zvyšovat rychlost nasávacích bubnů proti teoretické r^hlost^1, . ur^čen^{é ř}ečeným ^převoáem mezi přízí a obvodem bubnů. Štěrbina, vymezená ^frikčmmⁱ ^o^am^ ^kter^é jsou ve styku s otevřeným koncem vytvářené příze, se od nejužšího místa štěrbiny příliš prudce rozevírá, takže působení těchto ploch na odvalování vytvářené příze není dostatečně ^účln.n^é. Značným stu^pn^ěm ^pro^kluzu mezi v^ytvářenou přízí a třecími plochami dochází k vysokému kontaktnímu zahřívání vlákenného materiálu, takže se zákrut tepelně fixuje do příze, což je nevýhodné z hlediska struktury v^ypřádan^{é p}rize a jejího nástédné^ho z^^cován^ na^pří^klad do tkanrny. Tento faktor je zejména- závažný ^pri z^pracov^ání termoplastických vláken.

Vzhledem k uvedeným nevýhodám nemá systém frikčního předení s - otevřeným koncem prakticky větší výrobnost než známé rotorov^é systémy^, neboť ^dalsí zv^yšov^ání je hmitováno problematikou prokluzu příze při spřádacím procesu.

I přes uvedené nevýhody jsou systémy frikčního ^předen^í s otevřeným koncem ^pro některé vlákenné materiály vhodnější než systémy rotorové. Nes^pornou vý^ho^dou s^ystému frikčního předení je poměrně malá rychlost rotujících, popřípadě obíhajících elementů ^pracuj^íc^íc^h teoreticky na z^kla^dě jednoduchého převodu mezi přízí malého průměru a frikčními plochami upravenými na řádově podstatně větším průměru rotačních nosičů těchto frikčních- ploch.

Olkolem vynáezu je zďokonatérn zarizení pro frikční předení s otevřeným koncem, za účelem podstatného snížení prokluzu mez¹ vytvářenou ^p.rízí ^{a f}rikčním^{i pl}oc^hami rotačních těles, bez podstatného zásahu do z^ákla^dn^ího us^po^řádám zahzení ^pro ^frikční předení s otevřeným koncem, specifikovaného v 1. odstavci přihlášky vynálezu.

Uvedené podmínky v podstatě splňuje zarizern ^po^dle v^yn^álezu tm že v Mstí rota^čmch té^ ^vrácené o^ahov^u tetroj^ je na obou rotačních tělesech upravena sho^dn.ě ales^po^ň je^dna o^bvo^dov^{á d}r^ážka; kterou tésně ^proc^ház^í o^pěrn^á frikčm ^plocha^, zasahující aktivní částí do dráhy příze, vytvářené ve štěrbině, upravená na nosiči, pohybujícím se po uzavřené dráze, kolmo na osu hrdla štěrbiny, přičemž pohyb frikčních ^ploch rota^čních tétes a ^frikční ^ptoch^y nosiče, je orientován kolem obvodu příze.

Podle výhodného provedení je nosič vytvořen kotoučem, upraveným na hnacím hřídeli, rovnoběžném s osou hrdla.

Je rovněž možné řešení, podle kterého je opěrná frikční plocha upravena na nosiči, vytvořeném nekončitým pásem, vedeným po soustavě vodicích kladek, z nichž alespoň jedna je hnací. Při větším počtu nekončitých pásů, mohou být souhlasné kladky upraveny na společném hřídeli.

Aktívní částí o^pěrn^{é f}rikční ^ploch^y je té část této plochy, která přichází do styku. s přízí, vytvářenou ve štěrbině, resp. po které se vytvářená příze odvaluje. V případě kotoučů, jakožto nosičů opěrných frikčních ploch, se jedná o místo při sazení kotouče ke dráze vytvářené příze.

Poloha aktivních částí opěrných frikčních ploch vzhledem k ose hrdla se projeví specificky v charakteru vypřádané příze. Jsou mož.n^é r^ůzn^é varianty téc^hto ^potoů ^které se volí s ohledem na požadovanou strukturu příze.

Podle prvé varianty jsou aktivní části- opěrných frikčních ploch od osy hrdla stejně vzdálené. Podle druhé varianty se vzdátenost aktívrnch částí o^pěrnýc^{h f}ri^kčních ^ploc^h o^d osy ve sm^ěru ^po^hybu ^prize štěr^no^ zmen^šuje. ^Po^dle ^da^lších va223629 β

riant alespoň aktivní část jedné opěrné frikční plochy, prochází osou hrdla, nebo zasahuje pod, popřípadě nad osu hrdla.

Rotační tělesa jsou buď válcová tělesa, nebo kónická tělesa, popřípadě válcová tělesa s mírnou sbíhavostí ve směru pohybu příze štěrbinou.

Je též roálná varianta jedno rotační těleso válcové a druhé kónické.

Podélné osy rotačních těles jsou buď rovnoběžné, nebo se ve směru odtahu příze sbíhají.

Funkční povrch rotačních těles je výhodně známým způsobem mikrostrukturálně zdrsněn, například pískováním, leptáním, plazmováním apod. Opěrné frikční plochy mohou být zdrsněny mikro- nebo makrostrukturálně. Totéž zdrsnění mohou vykazovat i části frikčních ploch, umístěných mezi opěrnými a frikčními plochami.

Zásadním prvkem zdokonalení frikčního předení s otevřeným koncem je, že na přízí vytvářenou ve štěrbině působí na třech různých místech jejího obvodu tři ve stejném smyslu se pohybující frikční plochy, čímž vznikají výhodné třecí poměry snižující prokluzování příze mezi těmito třecími plochami na minimum. Při vyprádání příze nedochází к již zmíněné tepelné fixaci zákrutu, neboť kontaktní teplota odvalovacích ploch je zanedbatelná.

Důsledkem výhodných třecích poměrů mezi vypřádanou přízí a frikčními plochami je, že rychlost těchto ploch je v podstatě souhlasná s teoretickou rychlostí, resp. otáčkami nutnými pro vložení teoretického počtu zákrutů do otevřeného konce příze, přičemž případný nepatrný prokluz při nastavených požadovaných obvodových rychlostech frikčních ploch je zanedbatelný. Tento faktor příznivě ovlivňuje efektivnost výroby proti známým systémům předení s otevřeným koncem.

Výhodné je provedení rotačních těles s nasávací zónou, uspořádanou pouze na jednom rotačním tělese. V tomto případě může být příkon enorgie pro vytváření podtlaku na, perforované frikční ploše к udržení vláken, překonávajícího odstředivou sílu, které jsou vlákna na frikční ploše vystavena, poměrně nízký, protože rychlost rotačního tělesa není třeba pro kompenzaci prokluzů zvyšovat. Celkový příkon energie pro vytváření vzduchového režimu v zařízení podle vynálezu je snížen na minimum proti stávající koncepci zařízení pro frikční předení s otevřeným koncem, která vyžaduje poměrně vysoký příkon energie pro výrobu technologického vzduchu.

Tím, že příze je skrucována be*z prokluzů, ~ se projeví kladně na vytvářené přízi podstatně lepší stejnoměrností struktury příze proti přízím, vyrobeným na zařízeních uvedených ve stavu techniky.

Na zařízení podle vynálezu lze zpracovat vlákna přírodní, chemická a popřípadě jejich směsi včetně vláken skleněných, azbestových apod., od jemných vláken až po vlákna vysoce hrubá bez závislosti na délce staplu, běžných bavlnářských a vlnařských délek. Zařízení je snadno obsluhovatelné a zapřádání poměrně jednoduché a rychlé.

Přetrhy vypřádané příze jsou minimální, neboť na přízi nepůsobí poměrně vysoké přádní napětí, které vzniká u rotorových systémů. Napětí v oso vypřádané příze je závislé pouze na frikčních silách mezi přízí a frikčními plochami.

Příze vyrobená na zařízení podle vynálezu je obvykle středních a hrubých jemností. Její struktura je podobná klasické přízi. Příze je stejnoměrná a univerzálně použitelná. Z hlediska stejnoměrnosti příze je výhodné, aby vlákna byla přiváděna do štěrbiny frikční plochou, n,a které se druží vlákna z více ojednocovacích ústrojí.

Zařízení podle vynálezu lze například s výhodou využít na spřádacích zařízeních, která jsou předmětem DT-OS 2 449 583 a DT-OS 2 823 248 uvedených ve stavu techniky.

Příkladné provedení zařízení podle vynálezu je schematicky znázorněno na výkresech, kde představuje obr. 1 zařízení v pohledu zepředu, obr. 2 v pohledu ze strany, obr. 3 detail spřádacího ústrojí v pohledu ze strany, obr. 4 řez podle roviny IV—IV z obr. 3, obr. 5 řez podle roviny V—V z obr. 3, obr. 6 až 8 různá znázornění makrostrukturálního zdrsnění opěrných frikčních ploch, v částečném osovém řezu, obr. 9 varianta provedení kónických rotačních těles a kotoučů různého průměru, v pohledu ve směru šipky A, obr. 10 varianta provedení kotoučů, přibližujících se к ose hrdla štěrbiny, v pohledu ve směru šipky A, obr. 11 varianta polohy kotouče v úrovni osy hrdla štěrbiny v pohledu ve směru šipky A a obr. 12 varianta polohy kotouče nad úrovní osy hrdla štěrbiny, v pohledu ve směru šipky A.

Zařízení podle vynálezu je schematicky znázorněno na obr. 1 až 3 jako spřádací jednotka, která se skládá z ojednocovacího ústrojí 1, upraveného v tělese 2, z vlastního spřádacího ústrojí 3, odtahového ústrojí 4 a navíjecího ústrojí 5. Uvedená ústrojí jsou upevněna na neznázorněném rámu stroje.

Funkční členy ojednocovacího ústrojí jsou v podstatě shodné prvky používané u obdobných zařízení na bezvřetenové spřádací jednotce se spřádacím rotorem, přičemž hlavními elementy jsou přiváděči zahušťovací trubice* 6, vyčesávací váleček 7 s hroty 8, uložený v dutině 9 tělesa 2 a dopravní kanál 10.

К vyčesávacímu válečku 7 je přiřazeno neznázorněné podávači ústrojí, které se obvykle skládá z dvojice podávačích válečků, z nichž alespoň jeden e poháněný, umístěné mezi přiváděči zhuštovací trubicí 6 a vyčesávacím válečkem 7.

V příkladném provedení je к ojednocova223629 čímu ústrojí 1 přiřazeno další ojednocovací ostrojí 1‘, jehož ^prvky, shodné s prvky ojednocovamho ústroj 1 jsou ozna^čen^y a^postrofem ‘. V^yčesávací váteCy ⁷, 7‘, jejíchž smysl rotace je znázorněn šipkou 11, jsou upevněny na hřídeli 12.

Spřádací ^troj 3 je v^ytvo^řeno dv^ěma vedle sebe těsně, avšak bezdotykově, uspořádanými rotačními tělesy 13, 14, upravenými na hnamch hndehch ^15, 1,6. ^Rotačm ^tělesa 13, 14, vytvořená v příkladném provedení válcovými bubny, mají souhlasný směr otáčený zn^ázorn^ěný š.^pkam^{i 17,} ϋδ.

Mezi rotačními tělesy 13, 14, jejichž pláš^tě tvoM frikční ^ploc^{hy 19, 29,} je vytvořena štěrbina 21, přecházející do hrdla, tvořící nejužší místo štěrbiny, kterým prochází osa

22. Frikční plocha 19, ke které jsou přisazen^y výstu^py do^pravnich kan^ů ^10, W*, se pohybuje směrem do štěrbiny 21, zatímco druhá frikční plocha 20, ve směru ven z této štěrbiny.

Odtahové ústrojí 4 je vytvořeno válečky

23, 24, jejichž směr rotace je znázorněn šip^kam^{i 25,} 28.

V části rotačních těles 13, 14, přivrácené odtahovému ústrojí 4, jsou v obou rotačních tělesech upraveny shodné obvodové drážky 27, 28, mezi které zasahují těsně, avšak bez dotyku opěrné frikční plochy 29, upravené na nosičích 30, pohybujících , se po uzavřené dráze, kolmo na osu 22, přičemž ^po^hyb írikCmh ^ploc^h rotační těles 3.3,14 a frikční plochy 2S nosiče 30, je orientován kolem obvodu příze. V příkladném provedení jsou nosiče 39 vytvořeny kotouči 31, upravenými na hnacím hřídeli 32, rovnoběžném s osou 22. Hnací hřídel 16 je uložen v ^ložⁱs^kác^h З^3, З^{4, h}nac^í h^říde^{l 15} v lozis^kác^{h 35} a ^hnací hndel ³² v ložmk^h ^{33, 37,} u^pravenýc^h na neznázorn^ěn^ém rámu stroje. Na tomto rámu jsou rovněž pomocí známých neznázorněných prostředků uchyceny ojednocovac^{í ú}stroj^í 1 spřádací ústrojí 3, odtahové ústrojí 4 a navíjecí ústrop S.

Pohon těchto funkčních uzlů spřádací jednotky je proveden neznázorněnými převody od neznázorněného hnacího ústrojí stroje.

V dutině válcové části 13a rotačního tělesa 13, jehož frikční plocha 19 je opatřena alespoň v úseku výstupů dopravních kan^{álů 10, 10}‘ perforací ^38, je upravena clona 39, jejíž vnitřní prostor je napojen trubkou 40 na neznázorněný zdroj tlakového vzduchu, jehož proudění je znázorněno šipkam^{i 41, 42,} (obr. 3 o^br. 51. Clona ³⁹ vymezuje na perforoval frik^čm ^plo^še ¹⁹ nasávaní zónu 43. Válcová část 13a rotačního tělesa 14 perforovaná není.

Ložiska ³⁵ hnamho Mídete ¹⁵ rotačmho tělesa 13 jsou uspořádána stavitelně ve směru dvojité šipky 44 pro nastavení šířky hrdla štěrbiny 21. Rovněž tak ložiska 36, 37 hnacího hřídele 32 jsou upravena stavitelně ve sm^ěru ^ojtté sip^{ky 45,} pro nastavení polohy kotoučů 31 vzhledem k ose 22 (obr. 4).

Dále je upravena polohově stavitelně clona 39 v dutině rotačního tělesa 13 ve směru dvojité šipky 46 pro nastavení nasávací zóny 43 vzhledem k poloze štěrbiny 21 (obr. 51. Prostředky pro uvedená polohová nastavení nejsou blíže popsány ani znázorně^^, protože se jedná o běžné konstrukcí prvky.

Přisazením kotoučů 31, resp. jejich opěrných frikčních ploch 29 vzhledem k ose 22, může být stejné nebo různé. V prvém případě jsou kotouC ³¹ stejn^ě ve^lké a ve druhém případě mají různý průměr. Opěrné frikční plochy 29 jsou buď hladké, nebo mají pro zvýšení třecích vlastností vzhledem k vytvářené přízi členitý povrch. Tento povrch může bý^t v^ytvořen vrstvou třecího materiáu např^íkla^d zna^{čky R}UB^OS nebo FERODO, nebo mohou být zdrsněny mikrostrukturálně, například pískováním, leptáním, plazmováním apod., popřípadě makrostrukturálně, například příčným drážkováním 41, (obr. 6], křížovým rádlováním 48 (obr. 7) nebo koncentrickým drážkováním 49 (obr. 8).

Mezi spřádacím ústrojím 3 a odtahovým ^úst:roj^ím ⁴ je umístěno znám^{é č}i^dlo ^{50 p}řetrhů příze, které indikuje signalizací přetrh příze a ovládá známými neznázorněnými prostředky, například elektromagnetickou spojkou chod podávačích ústrojí ojednocovacíc^h ústroj 1 ¹ a nav^ectoo ^ústrojí S.

Pod každým z ojednocovacích ústrojí 1, ¹⁴ je umfcténa konev ⁵¹ s pramenem ⁵².

^Pramen ⁵² se pnvách zhušťovarn ТтпЫт 6 do ojednocovacího ústrojí 1. Jednotlivá vlákna 33, vyčesávaná hroty 8 vyčesávacího válečku 7, jsou urychlována a odstředivou silou vymršťována do dopravního kan^álu ^16, kterým se p^ř.iv^ád^ěj^í na nasávací zónu 43 rotačního tělesa 13, kde se vytvářeným podtlakem zachycují. Stejným způsobem jsou na frikční plochu 19 přiváděna vUkna ^do^pravmm kancem ¹⁰‘ z ojeCocovacího ústroj^í 1‘.

Protože jsou vlákna přiváděna na frikční plochu 19 s určitým roz^ptylom, dochází na ^této ^plose ^{k p}ostu^pn^ému překrývám v^en, k tzv. družení, do formy stejnoměrné pavu^činky ⁵4. Přivátónto v^láken na vme mfet ^povrchu rotačního tělesa 13, v příkladném provedem dv^ěma dopravrnmi ^kanál^{y 10, 10}‘, se vytvářejí podmínky pro zvýšení - stejnoměrnosti ^plo^šn^é hmotnosti ^pavu^čink^{y 54}.

Frikční povrch 19 unáší pavučinku 4 ve směru šipky 17 do štěrbiny 21. Jakmile se dostanou vlákna za hran'ci nasávací zóny ^{43, kd}e j^iž netóinlkuje ipodHa^ jsou odstfedivou silou vymrštěna ve štěrbině 21 na frikčm plochu 20 druhého rotačního tělesa 14. Druhá frikčm plocha 20, která se pohybuje ve štěrbině protisměrně, unáší vlákna ven ze štěrbiny 21 ve směru š ‘ pky 13. -Protože frikčm plocha 20 nevykazuje sací účinek, jsou vlákna bezprostředně po styku s ním odmrštěna odstředivou silou zpět k prvé <22162 9 frikční ploše 19, na které jsou opět uchycena působením ^podHa^ku na Ikontinuátoe přiváděnou vrstvu vláken ve formě pavučinky 54 a touto frikční plochou 19 jsou unášena zpět do štěrbiny 21 až za hranici nasávací zóny 43. Děj se dále opakuje, čímž dochází ke koloběhu vláken mezi frikčními plochami 19, 20. Je-li tento koloběh vláken na^pojen na konec ^příze rotující ve šterbíně odvalováním po obou frikčních plochách 19, 20, a odtahované odtahovým ústrojím 4, vytváří se z kontinuálně přiváděné pavučinky 54 z vláken 53 nová příze 55.

Orientaci koloběhu vláken v klínovité štěrbině 21 je možno měnit nastavením polohy clony 39 v dutině rotačního tělesa 13 ve směru dvojité šipky 46.

Z koloběhu vláken je vytvářená příze zkracována v prvé fázi odvalováním po obou frikčních plochách 19, 20 a ve druhé fázi střídavě po obou frikčních plochách 19, 20 a opěrné frikční ploše 29 kotoučů 31, přičemž zákrut vkládaný do příze je určen převodem mezi ^pr^ům^ěrem rotační ^těles ^13, 14 a průměrem vytvářené příze 55, odtahované odtahovým ústrojím 4 a navíjené v navíjecím ústrojí 5 na cívku 56. Protože, jak již bylo uvedeno, je tento převod poměrně veliký je ^{i p}o^čet z^ákrutů ^pnze velmn vysoký a je proto možné tuto přízi odtahovat velmi vysokou odtahovou rychlostí.

Najpríklad se na uvedeném zařízení vypřádá příze čm 8 [125 tex), se zákrutovou mírou -am 55, z ^pramene ^čm^p 0,2⁵ (4 ^ktex] s jemností Td = 6 den (6,7 dtexj a délkou vl^áken v ^pr^ůměru ⁶⁰ mm.

Při pr^ům^ěru rota^črnho tělesa ^13, D = ⁸⁰ milimetrů a ^průměru ^príze d = 1/----^- = = ^0,505 ’je ^převod mezi ^prízí

V^Zj^Oo a frikční plochou rotačního tělesa 13 dán vztahem i = 158,8. Je-li průtok vlákenného g matertélu ^pc = - ^— = ³² a ^počet z^ákrut^ů v 0,2o ^přízⁱ z = am ³ýčm^2př = ²²⁰ na ¹ m^, jsou seřizovači parametry spřádací jednotky následující:

^po^dávačí r^ychlost ^pramene ^15,65 m. . min¹, obvodová rychlost rotačního tělesa 694 m.min^-1, což je n = ²⁷⁶¹ ot.mm^-1 a odtahová r^yc^hlost ^příze ⁵⁰⁰ m.mm^-1.

Uvedené příkladné parametry dokazují vysoký výkon spřádací jednotky, při minimálním prokluzu mezi frikčními plochami a přízí, zajištěným střídavým· odvalováním vytvářené příze ve druhé fázi spřádacího procesu ^po obou ^fri^kčních ^ploc^hác^h a o^pěrn^{é f}rikční ^ploše.

Rotační tělesa 13, 14 jsou vytvořena jako válcová .télesa (o^br. ¹—5] ne^bo jsou ^kónická (obr. 9), popřípadě válcová s mírnou sbíhavostí ve směru pohybu příze štěrbinou 21.

Na obr. ⁹ jsou zn^ázorn^ěny obrys^y ro^ta^čn^íc^{h těl}es ^{13, 14} ve t^řec^{h p}řícných ^řezech ¹³^ ¹³n_s ^{13m a 14}i, ¹⁴JJ, ¹⁴ni·

Na obr. 9, 10 je znázorněn detail štěrbiny 21 v axiálním pohledu, ve směru šipky A. Opěrné frikční plochy 29_b 29n a 29_UI, se postupně přibližují, ve -smyslu pohybu příze 55, k ' ose 22, přiče-mž vytvářená příze 55 se dostává postupně blíže k této ose.

Podle varianty provedení, znázorněné na obr. ¹¹ je ^posledrn o^pěrn^á frikční ^ptocha 29n v úrovni osy 22 a podle obr. 12, nad touto osou.

Uspořádání podle obr. 9 je výhodné pro vypřádání jemných přízí. Vytvářená příze 55 se odvaluje ve štěrbině 21 pod úrovní osy 22, přičemž štěrbina se zužuje ve směru odtahu příze. V oblasti kotoučů 31 se vytvářená příze střídavým odvalováním po dvou frikčních plochách 19, 20 a opěrné frikční ^plo^še ^{29 přič}em^ž zumjnn se ^profil klínovité štěrbiny 21 v podstatě odpovídá umenšování objemu příze při jejím zkracování. Tímto způsobem je možno vyrábět velmi jemné příze s vysokým zákrutem.

Us^pořádání podle obr. 11 je vhodné pro vypřádání objemnějších přízí s menším vloženým zákrutem, přičemž není nutné, aby vs-echny o^pěrné frilmní ^ploch^y do této úrovně zasahovaly.

Na _ zařízern ^lze rovn^ěž v^ypřádat i r^ůzn^é efelktrn ^pnze ^přiv^ádením barevn^ě a/nebo jemnostně různého vlákenného materiálu dopravními kanály 10, 10‘ na rotační těleso 19, popřípadě rozdílnou rychlostí podávačích ústrojí ojednocovacích ústrojí 1, Γ.

Při výrobě jádrové příze prochází štěrbinou 21 nosná komponenta ve formě příze, hedvábí nebo jemného přástku, odvíjená z cívkové předlohy uspořádané před dvojicí rotačních těles 13, 14. Pro vypřádání jádrové příze je zejména vhodné uspořádání znázorněné . na obr. 12, podle kterého zasahují opěrné frikční plochy 29 kotoučů 31 nad osu 22 hrdla.

Spřádací proces probíhá téměř bez přetrhů, protože ve vytvářené přízi je minimální osové napětí. Jestliže však z nějakého specifického důvodu nastane přetrh, je okamžitě indikován čidlem 59, které neznázorněnými prostředky vypne podávači ústrojí ojednocovacíc^h ú^s^iroj^í 1 ^Γ a zastav^í o^dtah příze navíjecím ústrojím 5.

^Obsluha vy&sfr št&rblnu ²¹ od z^byt^ků vtéken, popřípadě i jiných vlákenných nečistoh odvrne z cívk^{y 56} konec ^který upraví na vhodnou délku, odpovídající vzdálenosti mezi odtahovým ústrojím 4 a. začátkem rotačních těles 13, 14. Tuto přízi zachytí v odtahových válečcích 23, 24 a založí do štěrbiny 21, tak, aby konec příze byl napnutý. Zvýšeným napětím příze se sepne čidlo 50, kte»ré opět zapojí přívod vláken do ojednocovactoo . ústrojí 1, 1‘ a odtah příze. Během doby, po kterou postupuje konec příze štěrbinou 21 mezi rotačními tělesy 13, 14, vytváří se ve štěrbině koloběh vláken, ze kterého se napojením na protahovanou přízi a následným zkracováním příze odvalováním po frikčních plochách 19, 20 a opěrné friktaí ^plo^še ^29, vytván nov^á pnze ^55, odtahovan^á v^ále^{čky 23, 24} a nav^íjen^á na cív^ku 38.

Příkladné provedení spřádací jednotky, znázorněné na obr. 1 až 3 je jedním z mnoha. možných řešení, která směřují k výslednému ^inku, zajisti optimum ^po^dmínk^y prakticky pro bezprokluzové vypřádání příze ve spřádací štěrbině. Podstatným znakem řešení je·, že vytvářená příze se v oblasti části rotačních těles 13, 14 přivrácené odtahovému ústrojí 4, skrucuje střídavě dvěma frikčními plochami 19, 20 a .· opěrnou · . frikční plochou 29.

V příkladném provedení je opěrná frikční plocha 29 upravena na kotouči .31, :což však není podmínkou. Opěrná frikční plocha 29 může být rovněž upravena na .nosiči ve tvaru nekončitého pásu, který se vede po vodicích kladkách, z nichž alespoň jedna je hnací.

Rovněž v příkladném provedení jsou rotační tělesa opatřena vnější frikční plochou, avšak je i výhodné opatřit alespo^ň je^dno z rotačních těles vnitřní frikční plochou, takže jedno rotační těleso obklopuje druhé rotační těleso.

Claims (11)

PŘEDMĚT VYNALEZU

1. ZaHzení ^pro ^frikční pře^dern s otevOným koncem, zahrnující jednak dvě vedle sebe těsně uložené rotující rotační tělesa, opatřená -frikční plochou, mezi nimiž je vytvo^řena ^št^ěrbina^, pocházející do ^hrdla^, tvořící nejužší místo štěrbiny a z nichž alespoň jedno je v oblasti štěrbiny opatřeno nasávací zónou, jednak alespoň jedno ojednocovací ústrojí, předřazené rotačním tělesům, ze které^ho se pMváděp vlá^kna do štěrbiny a dále odtahovým ústrojím pro odtah příze štěrbinou směrem k jedné čelní straně rotačníc^h t^ěles, při zabránění ^šířem zákrut vyznačující se tím, že v části rotačních těles (13, 14), přivrácené odtahovému ústrojí (4), je na obou rotačním t^ělosec^h (^{13, 14}) upravena shodně alespoň jedna obvodová ^dr.^ážka (^27, 28h ^kterou tésně ^proc^ház^í o^pěrná frikční plocha (29), zasahující -aktivní částí do dráhy příze (55), vytvářené ve štěrbině (21), upravená na nosiči (30) pohybujícím se kolmo na osu (22) hrdla štěrbiny (21).

2. Zařízení podle bodu 1, vyznačující se tm ze nosič (³⁰) je v^ytvo^řen kotou^čem (3¹^ upraveným na hnacím hřídeli (32), . rovnoběžném s osou (22) hrdla.

3. Zařízení podle bodu 1, vyznačující se tím, že aktivní části opěrných frikčních ploch (29), jsou od osy (22) hrdla stejně vzdálené.

4. Zařízení podle bodu 1, vyznačující .-se ^tím^{, ž}e vz^dálenos^t alktlvn^ částí opěrných frikčních ploch (29) od osy (22) hrdla, se ve směru pohybu příze (55) štěrbinou (21) zmenšuje.

5. Zařízení ^po^dle ^bodu 1 vyznačují^ .se tím, že alespoň aktivní část jedné opěrné frikční plochy (29) prochází osou ' (22) hrdla.

6. třízení po^dle ^bo^du 1 v^yznačující se tím, že alespoň aktivní část jedné . opěrné ^fri^kčrn ^ploc^hy (²⁹) zasahuje ^pod osu (22) hrdla.

7. Zařízení podle bodu 1, vyznačující se tm že- .alespoň akttvrn část je^dn^é opěrné ^fri^kč.ní ^ploc^hy (²⁹h zasahuje na^d osu (²²) hrdla.

⁸. ^Za^řízem podte ^bo^du 1 v^yznaCující se tím, že alespoň jedno rotační těleso (13, 14) je kónické.

9. Zařízení podle bodu 1, vyznačující .se tím, že osy rotace rotačních těles (13,. 14) se ve směru odtahu příze· (55) sbíhají.

¹⁰. Zanzem ^po^dle bodu 1 v^yznačující. se tím, že opěrná frikční plocha (29) je mlkrostrukturálně zdrsněna.

11. Zařízení podle bodu 1, vyznačující .se tm že· o^pěr.ná ^fri^kční ^ploc^ha (²⁹) je mákrostrukturálně zdrsněna.