CS222658B2 - Method of dry screening of grainous mixtures of two of plural polydispersion components and device for executing the same - Google Patents

Description

Vynález se týká způsobu a zřízení pro suché třídění zrnitých · směsí a počtem d zrnitých polydisperzňích složek, které se mají vytřídit a jejichž částice mají rozdílnou hustotu a/nebo tvar a tak široká rozdělení velikosti zrn a rychlosti poklesu, že se alespoň zčássi pře)t'ývají. Tříděním směsi na její složky anebo pro vytřídění určitých složek se tyto složky maaí získávat jako čisté nebo v dostatečně obohacené formě.

Dosud používané způsoby pro vytyčování cerrnějších složek, vhodných pro d^ěí zpracování, ze směsi dvou nebo více složek, se daaí rozděělt na mokré a suché způsoby.

Mokré způsoby se nede^í provést u mnohých směsí proto, že jejich složky nemaaí přijít do styku s tekutinami. Tam, kde jsou tyto způsoby použitelné, není zpravidla možné použít jako kapaliny pro oddělování čisté vody, čímž se provádění způsobu zdražuje a stává se nebezpečným, pokud se používá vysoce toxických roztoků anebo susppnní. Tyto způsoby jsou nežádoucí také z ekologických důvodů, neboť nevy^^elná úprava kapalin používaných k dělení, s sebou vždy přináší problémy odpadu. Tyto způsoby maaí kromě toho s ohledem na další zpracování čistých nebo obohacených složek často ten nedostatek, že oddělené složky je nutno s velkými nároky na spotřebu energie suuit.

Z tohoto důvodu je potřeba provádět třídění zrnitých smmsí suchými způsoby značná. Známé suché způsoby třídění však všeobecně ěepouSyttŽí uspo^o^ou pr^nut^it^ při dobré ossrossi dělení a vysokých výtěžcích vytřioovsných složek. Totéž platí pro msaiuáání i strojní postupy. Tříděním vyvinutým v obilním myn^ř^ví, spočívající v drcení a prosévání na takzvaných rovinných třídičích a reformách, kterými lze odsát lehké nečistoty, sě dosáhne uspokojivého třídění na složky jen tehdy, jsou-li tyto složky v přiváděné směěi v zásadě aaouUdзpprzní a pokud se jejich rozložení zrnitosti navzájem noppekkývaai, nebo se překrývaaí pouze nepatrně. Toto třídění selhává, jsouu-i složky směsí po^^ape^ní a maajíli navzájem se přt)k’ývající rozložení zrnitosti nebo n^eii^ší^JLi se od sebe podstatně pokud jde o hustotu nebo tvar.

Vynález si klade za úkol vytvooit způsob třídění zrnité směsi s počtem £ pevných složek, které se mmaí vytřídit a jejichž částice se liší svou hustotou a/nebo tvarem a mmaí navzájem se přelt’ývající rozložení zrnitosti a rychlost klesání, za sucha na jedno tlivé složky tak, že se tyto složky získaj čisté nebo silně obohacené, tj. pouze s malým podílem ostatních složek. Výtěžek vytřiioc^^^íných složek má být vysoký* Tím má být umožněno, aby složky mooh-y být odváděny k novému nebo dalšímu zpracoviáií nebo ke zpětnému v^užií jako se^u^í^d^i^r^^í surovina. Zařízení pro provádění tohoto způsobu má být investičně nenáročné a provozně hospodárné.

Tohoto cíle je dosaženo podle vynálezu způsobem třídění, při kterém se má z výchozí srnmsi získávat j vytyčovaných složek, jehož podstatou je, že se podle vynálezu výchozí směs · ' za sucha v prvním stupni děěí na po sobě následnici tak úzké třídy částic z hlediska jejich prvního parametru, že frakce částic každé vytyčované složky z hlediska jejich druhého pi^jra^mtiru, rozhod^ícího pro následnic d^ší třídění, jsou v nich obsaženy vždy odděleně od frakcí druhých složek, nebo se s nimi jen nepatrně přebý^aí, načež se ve druhém stupni z každé třídy z hlediska prvního parametru částic vytyčuje každá složka řadou po sobě následnících dalších suchých třídicích pochodů, pro něž je rozhodnící druhý paramm^ čássic, a to při dělicích meeích, které ^ppování oběma mezím druhého parameeru částic každé frakce, obseainjcí částice vytyčované složky.

Uskutečnění tohoto způsobu se daří obzvláště dobře ve dvou provedeních, z nichž výhodné je zejména první provedení.

Podle prvního provedení způsobu podle vynálezu se v prvním stupni výchozí směs dělí proséváním na po sobě následnicí třídy zrnntossi, v nichž jsou frakce každé vytyčované složky z hlediska rych.osti klesání obsaženy od sebe odděleně, nebo se v nich jen nepatrně pře^ý^aí, načež se ve druhém stupni z každé třídy zrnitosti získávaa! jednooiivé vytři3 ďované složky dělením každé třídy na frakce řadou po sobě následujících pneumatických třídicích pochodů při rychlostech třídicího vzduchu, při nichž jsou alespoň v převažující míře oddělovány vždy jednak částice o nejvyšší rychlosti klesání a jednak částice o nejnižší rychlosti klesání z ještě získatelných částic frakce příslušné vytřiďované složky.

Při tomto provedení způsobu podle vynálezu se tak výchozí směs v prvním stupni nejprve dělí proséváním na jednotlivé třídy podle velikosti zrn, a ve druhém stupni se vytřiáované složky oddělují od sebe postupně za sebou pneumatickým tříděním získaných tříd, a to podle rychlosti klesání částic.

Druhé provedení způsobu podle vynálezu naproti tomu spočívá v tom, že se v prvním stupni výchozí směs dělí pneumatickým tříděním do po sobě následujících tříd z hlediska rychlosti klesání částic, v nichž jsou obsaženy frakce jednotlivých vytřiáovaných složek z hlediska velikosti zrna odděleně nebo se navzájem jen nepatrně překrývají, načež se ve druhém stupni ze tříd dle rychlosti klesání částic po jejich odloučení od třídicího vzduchu každá vytřičovaná složka alespoň v převažující míře odděluje řadou po sobě následujících prosévání každé této třídy po frakcích při velikostech síta, při nichž se alespoň v převažující míře oddělují jednak nejhrubší a jednak nejjemnější z ještě získatelných částic frakce příslušné složky. Výchozí směs se tedy v prvním stupni dělí na třídy podle rychlosti klesání pneumatickou cestou a ve druhém stupni se vytřiďované složky podle zrnitosti oddělují proséváním z každé třídy podle rychlosti klesání.

Výše uvedené pojmy byly použity s následujícími významy:

VytřiďovánVje dělení zrnité směsi, sestávající z nejméně dvou různých složek s odlišným materiálovým složením na čisté nebo silně obohacené jednotlivé složky, jako například dělení směsi sestávající z měděných a hliníkových částic na měděnou složku a hliníkovou složku.

Dělení na třídy znamená proti tomu rozdělení zrnité směsi na skupiny s odlišným parametrem jeho částic. Pod pojmem parametr částic se přitom rozumí charakteristická vlastnost posuzovaná z určitého hlediska.

Jedním parametrem částic je jejich velikost zrna na sítu, tj. velikost oka síta, kterým částice při prosévání může ještě propadnout. Jiným parametrem částic je jejich rychlost klesání v určitém proudícím prostředí, například vzduchu, vodě nebo v oleji. Rychlost klesání udávané v tomto popise se vztahují na vzduch, nebot veškerá pneumatická třídění se zpravidla provádějí ve vzduchu. Rychlost klesání závisí kromě velikosti zrna na hustotě a tvaru částic a není přitom přímo úměrná velikosti zrna.

Jinými parametry částic jsou jejich tvar a specifický povrch. Pod pojmem třída se rozumí v užším smyslu rozsah prvního parametru částic mezi dvěma mezními hodnotami.

Pod pojmem frakce se rozumí rozsah druhého parametru částic mezi dvěma mezními hodnotami, tedy produkt dělení na třídy z hlediska tohoto druhého parametru.

Třídy nebo frakce z hlediska rychlosti klesání jsou třídy částic, v nichž se rychlost klesání čústic pohybuje mezi určitou horní a určitou dolní mezí. Tyto třídy nebo frakce se získávají po sobě následujícím tříděním, zejména pneumatickou cestou, při vždy rozdílných rychlostech třídicího vzduchu.

Třídy nebo frakce z hlediska velikosti zrna jsou třídy částic, v nichž se velikost zrna na sítu pohybuje od určité dolní meze к určité horní mezi. Tyto třídy nebo frakce se získávají po sobě následujícími prosévacími pochody při vždy odlišných velikostech ok síta, tj. odlišných dělicích mezí prosévání.

Jako dělicí mez při pochodu, jehož výsledkem je dělení na třídy, se označuje velikost zrna, tzv. dělicí velikost zrna, která po rozdělení na třídy je z 50 % obsažena v hrubší (při prosívání) nebo'v těžší (při pneunmtickém třídění), a z 50 % v menší (při prosívání) nebo v lehčí (při pneunatickém třídění) třídě nebo frakci. Dělicí mez síta je při dostatečně dlouhém proséváni velikost oka tohoto síta. Dělicí oozí pneiunaaického třídiče je jeho dělicí rychlost třídichho vzduchu, tj. rychlost vzduchu, při které 50 % částic se dostane do jemné frakce nebo třídy a 50 % částic do hrubé frakce nebo třídy. Př protiproudovém gravitačním pneumatickém třídění je dělicí rychlost třídicího vzduchu rovna rychlosti klesání částic s dělicí velikostí zrna. .

Vynález tedy spočívá v tom, že se přivádlná výchoz! směs v prvním stupni, zejména . proséváním nebo pneumatickýa třdděním, za sucha dělí na vltší počet tříd prvního parametru částic (tj. tříd zrnitosti nebo tříd _ ryclhostí klesiánl), které jsou 's ohledem na následující oddělování složek, jež se mmaí vytřiáovat, dostatečné úzké, a v nichž jsou proto frakce druhého parammi™ částic (tj. frakce rychlosti klesání nebo frakce zrnitosti) jednottivých složek od sebe odděleny, nebo na sebe navazují anebo se jen nepatrnl přelkývvaí. Po té jsou ve druhém stupni ztakto získaných tříd nškoliannáoobrým dalším třddlním, provádlným v počtu nejménl (jd-1) po sobl následnících , suchých třddicdch pochodil, tj. prosévacdch nebo pneшnatickVch třddicdch pochodů, od sebe oddělovány jednoolivé složky v čistém nebo silnl obohaceném stavu, a jsou tak vytahovány.

Př zohlednění požadovaného a možného vytahování dalšífo dllenim na třddy ve druhém stupnn, pro ' které je rtzhotujdcd druhý para^€^t^:r částic, je třeba provést volbu šířky třdd v prvním stupni tak, aby bylo ve druhém stupni možné provést odstupňování dělicích mezí při dalším děleni na třídy, při nlmž obl tyto meze druhého paramme™ částic oappovídad takové frakci, která obsáhuje částice vytahované složky a při nlmž se tedy největší částice vždy lehčí vytahované složky prává ještl dají odddllt od nejmenších částic tlžší složky. Tímto způsobem je možné třídy získané dllením v prvním stupni (třddy zrnitosti nebo třídy rydhLosti klesání) rozdělit ve druhém stupni na jejich složky a každou složku tak oddělit od druhé.

Pokud se má přivádlná výchozí směs roztřídit na všechny své složky, může se provádět tak, že se v prvním stupni výchozí směs pomocí m po sobl následnících prosévacích pochodů dělí na m+1 po sobl následnícíh tříd z^j^l^-to^t^i., při nichž jsou dělicí meze χ píro po sobl následnici prosévací pochody voleny tak, že frakce z hlediska rychosti klesánní všech složek v každé třídl zrnitosti jsou od sebe odděleny nebo se jen nepatrnl pře)k*ývvjí, načež se ve druhém stupni každá z m+1 a nejménl q/2+1 tříd zrnitosti dělí pommcí série po sobl následnících pneшnatickVch třídicích pochodů na p frakcí rychlosti klesání vždy jedné složky, ' přičemž se oddhírsaí vždy lehké frakce každého pne1U[natického třídlní a vždy tlžká frakce posledního třídicího pochodu, a to jednooiivl nebo v lboovonném vzáijMn^é^m spnení.

Obbzrláštl čisté složky se získávají, wTÍ-li se velikost dělicí meze prosévací z meeiní. velikost! dělicí meze sousedního proséváni podle rovnice

kde β je paramme-r zoh.edňnjcí stoupání křivky ^^^^οΐβ odporu vzduchového . proudlní částic při dělicí rychlosti třídichno vzduchu, přičemž tento parammir leží v rozmezí 2 a 1 a v oblast.! l^a^zinární^h^o proudění částic má hodnotu 2 a v oblast.! turbulentního proudlní částic má hodnotu 1 a jeho hodnota v přechodové obbasti prouděni částic klesá z hodnoty 2 na hodnotu 1 přibližnl úměrnl s ltgartaInea Re^ynoldsova čísla a poměr ,£_S/£_L 3^e nezmenší poměrnou hodnotou hustoty-^ tlžší složky a hustoty^ _L lehčí složky.

Jako alternativu к tomuto postupu je možno v prvním stupni provádět pneumatické třídění a ve druhém stupni prosévání. Potom se postup dělení na všechny jednotlivé složky provádí tak, že se výchozí směs v prvním stupni dělí pomocí m po sobě následujících pneumatických třídicích postupů na po sobě následující třídy z hlediska rychlosti klesání, přičemž vždy těžší třída podle rychlosti klesání prvních m-1 pneumatických třídění je přiváděna dp dalšího třídicího pochodu jako výchozí směs, a dělicí rychlosti pneumatického třídění po sobě následujících třídicích pochodů se volí tak, že frakce zrnitosti všech složek v každé třídě podle rychlosti klesání jsou od sebe odděleny nebo se jen nepatrně překrývají, načež se potom ve druhém stupni každá z m+1 a nejméně m/2+1 tříd z hlediska rychlosti klesání dělí pomocí série p-1 po sobě následujících prosévání na p frakcí zrnitosti pro každou jednotlivou složku, a frakce vždy stejné složky jsou jednotlivě nebo v libovolné vzájemné kombinaci odebírány (obr. 5 a 6).

V tomto případě se získávají obzvláště čisté složky tehdy, určí-li se dělicí rychlosti v_Li+1 pneumatického třídění z menší dělicí rychlosti v_Li pneumatického třídění vždy předchozího nebo následujícího třídění podle rovnice ^vLi+1É ^vLi . AÁ^lPmin >

kde n je parametr zohledňující stoupání křivky součinitele odporu vzduchového proudění částic při dělicí rychlosti třídicího vzduchu, přičemž tento parametr leží v rozmezí od 1 do 2 a v oblasti laminárního proudění částic má hodnotu 1 a v oblasti turbulentního proudění částic má hodnotu 2 a jeho hodnota v přechodové oblasti proudění částic stoupá přibližně úměrně s logaritmem Reynoldsova čísla z hodnoty 1 na hodnotu 2, a_m£_n značí nejmenší poměr hustoty těžší složky vůči hustotě lehčí složky.

Pro vytřióování podle vynálezu připadají v úvahu jako složky všechny druhy látek používaných jako výchozí směsi v obvyklých třídicích nebo zpracovávacích zařízeních, jako nerostné suroviny, např. uhelné směsi, pyrit a hlušina, kovové suroviny, jako například rudy a hlušina, nebo odpadní hmoty, z nichž je třeba vytřídit zužitkovatelný odpad, například hliník a jiné podíly neželezných kovů z drceného šrotu, z něhož byly před tím odděleny magnetické železnaté složky, jako pryž, tkanina a ocelové součásti včetně nečistot z drcených pneumatik, nebo dráty, pryž nebo plastické hmoty oplášťování z kabelových zbytků, včetně nečistot, nebo zvláštní produkty a plastické hmoty ze zbytků kombinovaných technických materiálů, nebo písek z prostředků používaných ve slévárnách к opískovávání·

Třídění podle vynálezu vede ke zpočátku popsanému cíli u všech takovýchto směsí rozdílných rozptýlených výchozích látek, u nichž je к dispozici dostatečný rozdíl v hustotě nebo tvaru a tím i v rychlosti klesání závislé na velikosti zrna jednotlivých složek.

Pro provádění způsobu podle vynálezu se použije vhodná výchozí směs, v níž jsou vytřičované složky přítomny odděleně a v rozsahu velikosti zrna vhodném pro prosévání a pneumatické třídění. V mnohých případech je proto nutno dosud nevyhovující výchozí produkt před přiváděním do dělicího stupně uvést na vhodný rozsah velikosti částic drcením, často ve spojení s dělením na třídy. Je-li výchozím produktem kombinovaný technický materiál, je třeba jako při obvyklé úpravě nerostných surovin narušit srůst složek v co možná největší míře. Následující třídění se daří o to lépe, čím důkladněji byl kombinovaný technický materiál předřazeným drcením rozdělen na jednotlivé částice jedné nebo druhé složky. Při třídění dvou nebo více složek sestává výchozí směs přiváděná к následujícímu třídicímu stupni ze směsi dvou nebo více disperzních pevných látek, které se liší rozdělením velikosti částic a rychlosti jejich klesání.

Je možno rozlišit tři případy pokud jde o rozdílnost hustoty a/nebo tvaru. V prvním případě se liší složky pouze v hustotě pevné látky, zatímco tvar je stejný. Zde se daří třídění na jednotlivé složky. Ve druhém případě je hustota složek stejná, avšak tvar rozdílný. V tomto případě se dá způsob upPatnit také na směs látek stejné hustoty, - avšak rozdílného tvaru aplikovat na tvarové třídění. Ve třetta případě, který je pravidlem, se částice liší jak hustotou, tak i tvarem. Roodíly ve tvaru částic jednotlivých složek mohou způsob ovlivnit pozitivně i negativně. - Je tak možné, že částice stejné velikosti ma^í sice rozdílnou hustotu a tvar, avšak stejnou rychlost klesání, takže se na takovouto směs'postup podle vynálezu nedá aplikovat.

Jak již bylo vysvětleno, je nutno dělení na třídy v prvním stupni provádět v dostatečně úzkých rozmezích, aby z každé' třídy ve druhém stupni bylo možno oddělovat dalším dělením složky, které se maa'í v^třj^áovat.

Pokud bylo dělení na třídy v prvním stupni prováděno proséváním, jsou do druhého stupně přiváděny jako výchozí směsi jednooiivé třídy z hlediska velikosti zrna. Třídění každé takové třídy na dvě složky, například pomocí gravitačního protppooudového třídění pneumatickou cestou, je možné ^^j^p^zíkl^ad jen tehdy, jsou-li hranice tříd při dělení na třídy zrnitossi, které jsou určeny rozmezími mezi dělicími mezemi a po sobě následnících prosévání, voleny tak, že rychlost klesání sppeificky těžších čássic, které odpovi— dají vždy větší děěicí mezi prosévááií, ш*ču-íií horní mez třídy, je větší nebo alespoň rovná rych-ossi klesán i sppecficky lehčích částic (1$ iSa) odppclddaícíih děěicí mm z i —i+1 P^ros,vání, uránící dolní mez třídy. P4 vícesložkových přiváděných směěích misí hranice tříd ležet tak blízko u sebe, aby rych.o^t^ti klesání všech složek se vůbec nepřekrývaly, nebo se překrývaly jen nepatrně. K takovému případu docHází tehdy, když je při dvousložkové výchozí směsi splněna daná podmínka pro obě sousední složky, při níž poměr rychlosti klesání pro stejné velikosti zrna je nejmennš, rozdělení rychossí klesání závislých na velikosti částic leží tedy těsně vedle sebe a na první stupeň jsou proto kladeny velmi přísné požadavky, aby se třídění ve druhém stupni m^ohlo zdaait.

Na obr. 1 je znázorněna závislost velikosti zrna χ spektor zrnitosti čtyř složek o rozdílné hustotě - - , p2» P4 (P; P2 p$ P4) a vždy v určitém tvaru na rychlosti klesání Wg. Poměr hustoty složek 3 a 2 je nejmenní. Stupňodtá čára vyznačená mezi těmito složkami určuje šířku tříd zrnitosti a tříd velikosti rychlosti klesání, které musí být dosaženy při dělení na třídy v prvním stupni, aby se nappoily frakce vždy odlišného parameeru, a pokud možno byly od sebe vůbec odděleny nebo aby se v krajnm případě jen nepatrně překrývaly. Z diagramu na obr. 1 je zřejmé, že se rozdělení všech čtyř složek v rozsáhlé míře překryvvJí, tj. že v rozsahu zrnitosti daném - dělicími mezemi χ, až Xf jsou všechny složky rovnoměrně zastoupeny.

Volba všech hranic tříd prvního třídicího dělení, prováděného proséváním, a tedy i dělicích mezí ok χο a Xi+) sousedních prosévání, které umoOŽňOí následnici ^^Ι^^ηί jednotlivých složek pneumatickým třdděnm se tak dá provést za podmínlky, že rycMcst klesání speecficky lehčích čássic, cdppclddjících horní hranici třídy je rovná nebo menší než je rychlost klesání sppecficky těžších částic, cddPclddaících d^3Ln:í hranici třídy. Z toho vyplývá pro gravitační protiproudový ρnevoíaaiiký třídič podmínka

(1) kde je děěicí rychlost vzduchu a w_₊ rychlost klesání pro dělicí velikost zrn. ^—gt

Ur čnící velikost pro — - a tedy i pro v^ vyplývá přitom z odporového zákona pro proudění částic v pneomatickéa třídiči. Všeobecně je třeba rozlišovat mezi třemi druhy proudění

222656 okolo částic, a to laminámím prouděním (n = 2), tj. rozsah A na obr. 2 s Re= 2,5, pro něž je určující Stokesův odporový zákon, turbulentním prouděním (n = 1), tj. rozsah C na obr. 2 s Re = 1 000, při němž platí kvadratický odporový zákon, a přechodovým prouděním ležícím mezi oběma výěe uvedenými (1 = n 2), tj. oblast В na obr. 2. Hodnota n je přitom parametr zohledňující stoupání odporové křivky proudění částic dělicí rychlostí vzduchu. Křivka součinitele odporu, udávající závislost součinitele odporu na Reynoldsově čísle Re = x . v^/z, kde у značí kinematickou viskozitu, a křivka paramteru n v závislosti na Reynoldsově čísle jsou znázorněné na obr. 2.

Předpokládáme-li kulový tvar Částic a zanedbáváme-li tedy vliv tvaru, dá se jako všeobecné pravidlo pro volbu hranic tříd a tedy pro odstupňování sít formulovat již výše udaná podmínka ^xi = ^Xi+1 Ps^P I?min , 2 = n = 1 (2)

To znamená, že se odstupňování dělicích mezí x^ prosévání dá vůči sousední menší dělicí mezi 2^+] v zásadě zjednodušeně vypočítat z n-té odmocniny nejmenšího poměru hustot částic těžší složky s hustotouк částicím lehčí složky ve výchozí směsi s hustotou U dvousložkových výchozích směsí je tedy poměr hustot obou složek rozhodující. U vícesložkových výchozích směsí se vytvoří nejmenší hustotní poměr z těch složek, jejichž rozsahy rychlostí klesání, závislé na velikosti zrna, leží nejvíce u sebe.

Experimentální vyšetřování ukázala, že je možno vyjít z toho, že pneumatické třídění hrubých částic probíhá všeobecně při turbulentním proudění a parametr n tedy bude pro přibližně kulovité částice ležet blízko hodnoty 1, kdežto u částic s tvarem výrazně se odlišujícím od kulového tvaru a při třídění v přechodové oblasti mezi laminárním a turbulentním prouděním parametr n leží v blízkosti 1,5. Při třídění jemných částic vliv tvaru ustupuje. Proudění bude obvykle probíhat v laminární oblasti, takže parametr n bude ležet blíže u hodnoty 2. V které oblasti proudění může dojít к optimálnímu uskutečnění třídicího procesu, bude záležet na tvarové různosti a na hustotách zúčastněných složek ve výchozí směsi. Proto se má v případě potřeby výchozí produkt nejprve převést drcením a dělením na třídy do nejpříznivějšího rozsahu zrnitosti. Parametr n má přitom hodnotu 2 pro laminární proudění a 1 pro turbulentní proudění.

Podmínka (2) pro odstupňování velikostí ok síta musí být splněna jen v zásadě”. Tím má být vyjádřeno, že dělicí meze nutně musí ležet na velikostech ok síta, které vyplývají z výpočtu, ale že je možno použít na trhu dostupných sít s normovými hodnotami, takže zvláštní zhotovování sít, jejichž velikosti oka by vyplynuly z výpočtu, není nutné. Normované řady sít poskytují dostatečný počet dělicích mezí pro provedení způsobu podle vynálezu, aby byly v podstatě splněny podmínky udávané v bodech definice předmětu vynálezu. Jsou však samozřejmě myslitelné i speciální případy, kdy pro dosažení velkých ostrostí dělení a.tím lepšího obohacení a výtěžku vytříděných složek se pro tento účel nechají zhotovit speciální síta s určitými nenormalizovanými velikostmi ok a tedy speciálními nenormalizovánými dělicími mezemi prosévání.

Analogicky se při opačném postupu stanoví pro dělení výchozí směsi na třídy v prvním stupni pneumatickým tříděním podmínka pro požadované odstupňování dělicích rychlostí vzduchu, umožňující vytřiáování jednotlivých složek ve druhém stupni prosévání, a to:

^vLi+l « ^vLi L^min >

1S n = 2 (3)

222658 6

Odstupňování vždy vyšší dělicí rychlosti v^^^, vzduchu vůči vždy nižší dělicí rychlosti v_Li vzduchu předchozího nebo následujícího třídiče se tedy zjednodušeni vypoOítá v podstatě.z n-té odrnooniny nejmenšího poměru hustot částic . tlžší složky k částicím lehčí složky v přiváděné výchozí smOiS, přičemž v laoinární oblasti platí η = 1.

Pro technickou realizaci musí být para^eť^ zoh-edduujcí druh proudění třídicího vzduchu . okolo Částic zvolen tak, aby byla zohledněna jak náběhová podmínka proudění v pneumatickém třídění, tak i případně kon^^ruujci tvarový vliv částic. Toto je třeba pro každé provedení způsobu podle vynálezu experimentálně zjistit předběžnými pokusy.

Prooádd-li se dělení na třídy v prvním stupni prosévání, jsou získané třídy zrnitosti získané v tomto stupni dále třdděny na jednooiivé složky sééid pneшnotických třídicích pochodů prováděných v ’ soupravách pneiuDmaických třídičů. V pneшnoaických třídičích každé sady a každého třddichho stupně musí být děěicí rychlost v_L_. _c vzduchu (index J označuje složku nebo třídicd stupeň a index c soupravu pneшnoticl;ých třídičů), určující děěicí mez, vždy nastavena tak, aby platilo v_T ц _л = к w ₊ Lj.c gt (4)

Kde w. je rychlost klesání ve vzduchu pro nejhrubší částice vytřáďované lehké složky příslušné třídy zrnitossi, ur duřící děěicí mez, . a k konstanta zohhedduuící tvar částic, přívod vzduchu a zvolený typ třídiče, a ležící v rozmezí od 0,3 do 1.

Rychlost . klesání w_g částice ve vzduchu se vypoočtá- podle známých zákoonioosí.

Pokusy poovrdily uslkiuečnntelnost vynálezu a ukázaly, že pro odděěení nejobvylclejších rozsahů hustot může být výpočet odstupňování dělicích mmzí prosévání nebo dělicích rychlostí třddichho vzduchu založen na nejmenšíto poměru.hustot složek, které se maj od sebe odděěovat. Příslušná děěicí rychLost v^ vzduchu se vypooítá v příkladě pouužtí, kdy se pneшnotické třídění v třídicím stupni například provádí střídavým třddčeem, z uvedené rovnice (4) s uvažováni konstanty k = 0,5 vždy podle vlivu různých tvarů částic ve vytřiáovaných složkách.

P4 nastavování dělicích rychlostí třidichlio vzduchu v pneummtickém třídiči,- například v pneumotickém třídiči se stoupac^ potrubím, může do^ít k odchylkám od uvedené rovnice (4), což se zjistí pokusy. V každém případě však platí, že při nejvýhodnějším třídění gravitačním účinkem musí být děěicí rychlost třídicího vzduchu rovná rychlosti klesání nejhrubších z lehkých čássic, které se maj z dané třídy zrnitosti vytřídit, anebo být nastavena o něco málo pod rychlossí klesání nejmenších- z nejblíže . těžších částic obsažených v této třídě zrnitossi.

Jelikož popisy částic jsou z hlediska možné jen velmi obSížně, jsou také sotva možné přesné кιrEaLítStSivíí údaje pro Volbu odstupňování při velkých tvarových rozdílech zúčastněných složek. Velké tvarové roždíěy však zlepšuuí způsob podle vynálezu v tom smysu, že když je vliv tvaru na rychlost kiesáií speccficky těžších částic větší než je.rozdělení rych.ostí klesání sppccficky lehčích čássic, mohou být připuštěny- širší třídy zrnitosti při prosévánn, tj. jsou umožněny větší skoky při odstupňování sít. Počet dělicích mezí prosévání, tj. počet třídicích sít tak může být volen menní. Způsob podle vynálezu se tím stane hospoddánějším.

Proovádí-i se dělení na třídy v prvním stupni pneummtic)ým ^dášním, jsou třddy podle rychlosti klesáni získané v tomto stupni dále děleny na složky proséváním na sériích sít. Pro síta příslušné soupravy pobitých sít se velikost oka, odpřoídatjcí děěicí mezi -.

určující dělení složek (index c označuje třídu rychlossi klesání nebo soupravu sít a index £ složki), stanoví vždy tak, že je vždy o něco meenš, než jsou nejmenší částice nejlehčí složky, obsažené ve třídě podle ryc-MosSi klesání. Způsob podle vynálezu se dá použít pro .velikost zrn od přibližně 30 pau, pokud prosévání proudem vzduchu, které je z technického hlediska k dispooici, je v tomto rozsahu velikost,! zrna ještě účinně proveddtelnié. Horní hranic ^poožžií le^ží u ^částic o velikost,! p^MAŽí^{1 30} . mm při p _L = 5 g/cm³. To závisí na jedné straně na prosévacích strojích, které jsou k dispozzci a které kupříkladu při Mogensenově principu jsou použitelné aí po tuto hranici, a jednak na technických nákladech při dělení na třídy nebo frakce pneurnaaiclým třdděním. V uvedeném rozsahu zrnitosti jsou p^i^2^itel^^é všechny prosévací postupy a síta, jako rovinná síta, vibrační síta, kruhově knitaáící síta, v jednotlíéém nebo násobném uspořádání.

Vzduchové třídiče mohou být účelně řešeny jako třídiče se stoupacím potrubím, například jako zalamované třídiče, z nichž jsou lehké částice pneiumaicky vynášeny směrem nahoru.

Alternativně k tomuto protPrržuOvvému samotížnému pneumatickému třddění v třddičdch se stoupacdm potrubdm je možné použit také řneшnotické třdděnd s přdčrým prouděním, jaké se již provádí při. netřdděné výchozí směěS, jak již bylo uvedeno výše. V tomto případě maaí být alespoň některá z pnemmaických třddění prováděna přdčiým proudem, a to pomocí' vzduchového proudu, který proudd napříč proudem čásSic, pada^cích směrem dolů jako tenká vrstva. Pi tomto třdděnd příčilo prouděndm je energie vynaložená na výrobu vzduchového třddichho proudu meenš, než je tomu u rovnovážných gravitačních třídění, kde vzduchovému proudění přísluší úloha nejen děěit lehké částice od těžších, nýbrž také lehké částice pneшnaticky dopravovat k odlučovaač. Ocdvócdění ČásSic ·se n^jop^c^oi tomu provádí u třídičů s príčrým prouděním pomocí mechhnnckých dopravních úsSrojí, zařazených za třídicí pásmo»

Pro uvedený rozsah nejoenších částic je možno použit odstředivých třídičů, například spirálních třídičů s ohýbaným směrem proudu.

Dělení velkých a tím i těžkých částic pomo^cí řneшnotickéht třídění vyžaduje vzhledem k velkým dělicím rychloseem klesání značná mLnožSvd vzduchu, a proto se v jednom provedení vynálezu, při kterém se výchozí směs nejprve dělí na třídy prosévánío, počítá s tm, že se zbytek n^hrub^ím sítu o veeikosti oka odpovídajícím děěicí oeei 2; drtí a opětovně se přivádí do výchozí směěS, nebo se odváží na místě zpracování na haldu, anebo sé jinak dále zpracovává. Drcení velkých částic může být kromě toho energeticky příznivější, než jejich ^dcHní prosévánm a pieшnotickou cestou. Pedchozí drcení přitom iatišťujt nejen výše uvedenou předchozí přípravu výchozího produktu, ale současně vede k zajištění větší rovnoměrnost jeho spektra irnrttsSi, čímž se umoonn, že počet m potřebních třídicích úkonů v přislaném stupni a tedy i počet sít a třídičů může být udržován na co možná nejnižší úrovni. Kromě toho může být výhodné, že po dělení na třídy prosévánm se před jednotlivými nebo všemi pneшnotickýoi třiděníoi provádí see-ektivní drcení tříd zrn-losSi, zaměřené na drcení lehčích složek. Tímto způsobem se dá usnadni násSeddjící dělení prtwnotictým tříděním v důsledku rozdílného chování složek při drcení, což se projeví větší účinnooSÍ nebo zmenšením počtu pneiunoaických třídičů.

OsSrooSi třddění a náklady suchého způsobu třídění podle vynálezu stouppad se zvětšujícím se počtem užších tříd z^j^i.to^t^ii nebo tříd z hlediska rydosSi klesání v přísuunnéo stupii třídění. Současně s tím stoupá míra oboИateeí_> tj. kraaita a případně i výtěžek převážně čistých složek. Jelikož hospodárnost způsobu .podle vynálezu závisí jak na technických nákladech, tj. na zařízení, tak i nárocích na čas a na personáá, jakož i na dosažitelné ceně iytřsOvv^méht konečného produktu, bude nejhospoddániěší postup ležet omet naznačenými extrémy a má se určit pro každou vytr^ovannou výchozí směs pokusy.

Obvyklá rozdělení zrnitosti u rozdíltých oaaefiálových směěS, jako nappíklad v oblasSi nerostů, zvláštních zbytkových hmot nebo kombinovaných hmoo, neželezných kovů v drceném šrotu, uhlí a hornin, odpadků a jniých surovin, nebo také rud, jsou podmíněny m = 5 až 15 prosévacíoi nebo třídicími stupii pn^u^oajickou cestou, přičemž pro třddění podle vynálezu lze uvažovat vícesložkové smě!! až do počtu = 5 složek.

Třídicí zařízení vhodné pro provádění způsobu podle vynálezu, které může z přiváděné směsi o více složkách, zahrnuje první stupen se soupravou mmž 3 za sebou zařazených suchých iřídicích ústrojí pro dělení přiváděné výchozí srnmsi na třídy prvního parameeru částic, v nichž jsou frakce druhého parameeru částic každé vytahované složky obsaženy odděleně nebo se jen nepatrně přelnrývají, a druhý stupeň se soupravami za sebou zařazených dalších suchých třídicích ússrooí pro každou třídu pro ' její postupné dělení na frakce při dělicích meeích, odpovvdeaících oběma mezím druhého parameeru částic každé frakce vytřhovaných složek, přičemž vždy do prvních . třídicích ústroji jedné sestavy dalších třídicích ústroví lze přivádět vždy jednu třídu, a z uvedených dalších třídicích ύβίτοόί lze odvádět vždy čisté nebo silně obohacené frakce nebo složky, a to jednoVliaě, nebo libovolně kombinované.

Výhodné provedení vynálezu, při kterém se výchozí směs v prvním stupni prosévá a ve druhém stupni pnevumticky třídí, zahrnuje první stupeň se soupravou sít v počtu a & 3 zařazených za ' sebou pro dělení výchozí směsi na třídy zrnitosta, . přičemž velikosti děěicích mezí x., prosévání, tj. velikost,! ok sít, jsou voleny tak, že frakce každé vytahované složky, dělené podle ryclh-osSí klesání, jsou příoomny vždy odděleně nebo se jen nepatrně přllkrývatí, a dále druhý stupeň s alespoň dvěma soupravami pneiunmaických třídičů, u nichž lze vždy do prvních pnewnmaických třídičů přivádět jednu třídu zrnitosti a vždy do následujících třídičů přivádět jako výchozí surovinu těžkou frakci vždy předřazeného pnewmaického třídiče, a z nichž lze v důsledku odstupňování dělicích ryclhLostí třídicího vzduchu, odpooadatícdch rychlos!em . klesání ještě získtilliých nejhrubších a n^jem^ěších částic vytahovaných složek, odsekat jlUncOliaě nebo v Mbovolné ^тЬ^вс! lehké frakce a těžké frakce vždy posledního pneiuDmaického třídiče jako čistou nebo silně obohacenou složku.

Děěicí meze druhého stupně se daj vzhledem k nattatVtllnosSi děěicích rychlossí třídicího vzduchu lehko přizpůsvivaat přisutým požadavkům.

Pokud může být výchozí směs třdděna na všech jejích p složek, ditad se., takové třídění pomc^c^zí třídičko zařízení, mnícího první stupeň se soupravou m = 3 síi pro třídění výchozí směsi na m+1 po sobě ndásednící třídy zrnitvsSi, kde jsou velikossi ok x. po sobě následnících síi voleny tak, že rozsahy rychlostí klesání jlUno01iaých složek v každé třídě zrnitosti jsou od sebe odděleny nebo se jen nepatrně přllkrýaatí_í a druhý stupeň s m+1 a nejméně 0.5+1 souprav se vždy p-1 po sobě následnících pneiujmaických třídičů pro vždy jednu třídu z^j^i.io^s^i k jejímu dělení na frakce vždy jedné složky, přičemž vždy do prvních pneiuumaických třídičů lze přivádět vždy jednu ze iříí zrnitosti získaných ze soupravy síi prvního stupně, . a-do vždy následnících dalších pneiuamaických třídičů lze přivádět jako výchozí surovinu vždy těžkou frakci.vždy předřazeného pneuDmaického třídiče, a z nichž lze odebrat lehké frakce vždy stejné složky a těžkou frakci vždy posledního pneiuamaického třídiče jako jistou nebo obohacenou složku, a to buá jlUnoVliaě nebo v Mbovolné kombinaci (obr. 3 a 4).

Odutupňoaání velikossí dělicích mezí x. prvséaáií se provádí podle rovnice (2) nebo podle diagramu na obr. 1 .

Daaší výhodné provedení třídicího zařízení podle vynálezu, v.němž se výchozí směs v prvním stupni pneiunmaicky třídí a ve druhém stupni prosévá, zahrnuje první stupeň s mž 3 za sebou seřazených pneiumtackých třídičů pro dělení výchozí směěi do po sobě následnicích tříd podle rychlossi klesání, z nichž vždy těžší třídu z hlediska ryb^llo^s^il klesání, získanou z prvních m-1 pneumaických třídičů, lze přivádět do vždy dalšího násled^ícího pneumatcekého třídiče jako výchozí surovinu, a v nichž jsou U^ěicí ry^^o^s^tl taííicíhv vzduchu v po sobě následnících pneiunmaických třídičích nasSatitllné tak, že frakce vytahovaných složek z hlediska zranios!! jsou v každé třídě z hlediska rycldossi klesání od sebe odděleny nebo se navzájem jen nepatrně přl^kkývatl, a dále druhý stupeň s alespoň dvěma soupravami za sebou uspořádaných sít, na první z nichž lze přivádět vždy jednu iřídu z hllUiskt rychlosti klesání, získanou z pneiumaických třídičů po jejím odloučení od iřídicíhv vzduchu, a pomocí nichž lze v důsledku odstupňování velikostí ok sít podle velikosti zrna ještě získatelných nej^hrubšíc^h a nejjemiějšíc^h částic vždy vytři^ovvímé složky ^po sobě oddělovat frakce čistých nebo.obohacených složek a z nich odeebrat vždy jednooiivě nebo v libovolné vzájemné kommbnaci frakce vždy stejné složky·

Tato varianta pjFipouSti přesné dodržení požadovaných hranic tříd prvního stupně.

Máili se opět výchozí směs třídit na všech svých p složek, daří se to nejlépe, zalurnuje-li ^to^t^o zrf^ení první stupen s m = 3 po sobě následnících ^pneiunmtických 'třídičiů, ^pomocí nichž lze výchozí směs dělit na m+1 tříd podle rychassi klesání, z nichž vždy těžší třídu z hlediska rych-osti klesání z prvních m-1 p^^^unaatiCkých třídičů lze přivádět do následujícího p^i^^u^aatick^ého třídiče jako výchozí surovinu, a dědcí rychlosti třídicího vzduchu v následujících pnewnaaických třídičích jsou nastavitelné tak, že frakce podle velikosti zrna jednotlivých složek v každé třídě z hlediska rychlost klesání jsou od sebe oddělené nebo se jen nepatrně překrýval, a druhý stupen s m+1 a nejméně 0.5m+1 soupravami vždy o-l za sebou seřazených sít pro každou třídu z hlediska ryclhassi klesání pro její dělení na frakce vždy jedné složky, u nichž do vždy prvního síta lze přivádět jako výchozí surovinu vždy jednu třídu z hlediska ryclhossi klesání z pnevumatckych ' třídičů, a pomocí nichž lze v důsledku odstupňování velikostí ok sít třídit každou třídu podle rychlosti klesání na frakce čistých nebo obohacených složek, a z nich odebrat jednooiivě nebo v libovolné kombimc! frakce vždy stejné složky (obr. 5 a 6).

Odstupňování dělicích rychlostí třidicho vzduchu se volí nejlépe podle rovnice (3) nebo podle diagramu z obr. 1, v němž jsou vyznačena rozdělení velikostí zrn složek, přičemž stupňovvtá čára je vložena mezi ty dvě křivky, jejichž složky vykazzuí nejmenší poměr hustot.

P^i poouiií způsobu podle vynálezu pro vyt^^ování hlinkkových částic o hustotě £2 ^{1 2,7 g}/<m³ z drceného ^rotu, v ném^ž jsou obsateny zn^č^tuící nekovy o hustotě

S ^1,85 g/cm³ a ^{těžké k}ovy o hustot.ě ^ž 4^,2 g/cm^{3, p}latí ^pro ^třídⁱc^í zařízení n^ásleduuící hodnoty pro volbu dělicích mezí Ci prosévání a nastavení dělicích rychlostí v^ _c třídicho vzduchu nássedduící hodnoty. Na prvním a druhém řádku jsou udány čísla sít a velikosti oka pro první dělení na třídy. Řádka 3 udává děěicí rychlost y_{L1 c} třídicho vzduchu v^ždy prvnlbo třídicho sU^ně z pro^pruudových ^ewm^ckých tMdiči a řádka 4 děěi^ rycího ste Ccc 0 třídichho vzduchu ve vždy druhém třddCcím stupni z protppooudrvých pneumatických třídičů druhého dělení, část výchozí směsi prošlá nejěemnějším síeem s děěicí mezí nebyla dále tříděna.

1.	1 2	3	4	5	6	7	8	9	10 -
2.	27,5	22,5	18,8	15,5	12,9	10,7	8,8	7,3	6,0	5,0 -	mm
3.	21,1	19,2	17,4	15,9	14,4	13,1	H,9	10,9	9,9	9,0	m^s
4.	28,5	25,9	23,6	21 ,5	19,6	. 17,8	16,2	14,7	13,4	12,0	mý
5.	20,0	22,4	19,0	16,0	13,2	1 1 ,2	9,0	7,5	6,3	5,6	mm

Jelikož vypočítané hodnoty pro velikosti d^J-icd^ch mezí proséváin, tj. velikosti _ok, se neshodní s normalizovanými velikostmi sít, pooužií · se pro praktické uplatnění vynálezu síta normalizované řady R40 podle DIN 4188 (doporučení ISO 150 R 3 DIN 323 NFX 01-0.01 B.5.2.045). Hodnoty nastavovaných dělicích rychlostí třídicího vzduchu se v daném případě při této úpravě takřka neměrid.

Vynález se dá provést na třídicích zařízeních, jejichž konstrukce je schematicky znázorněna na výkresech. V těchto výkresech značí obr. 3 schéma zařízení pro třídění výchozí saasi ze dvou (p = 2) složek pomocí m ' sít a m+1 pnewamaických třídičů na obě tyto složky, obr. 4 schéma zařízení pro třddění výchozí saěsi sesSávatící ' z p složek pomoci m sít a (í+IMp-1) pne\unaaických třídičů na p složek, obr. 5 schéma zařízení pro třddění výchozí směěi sessávaaící ze dvou (p = 2) složek pommoí s pneiumaických třídičů a m+1 jednoduchých sít na její obě složky a obr. 6 schéma zařízení pro třídění výchozí směěi sestáva^cí z p složek pomocsí 3 pneiumaických třídičů a (m+1l.(p-1) sít na jejích p složek.

Dvou · nebo vícesložkový výchozí produkt se nejprve připravuje pro třídění způsobem podle vynálezu jednoduchým proséaVní^a, třdděním nebo drcením. Sled těchto upravovačích pochodů může být upraven podle povahy produktu, a může být doplněn další zvláštní úpravou nebo také vypuštěn, je-li výchozí produkt příoomen již v rozdruženém stavu nebo neen-li první obohacení proséváním a vzduchovým třdděním dosaaitelné nebo need-li nutno odstraňovat neččstoty. Těmito přdpravnými pochody se pak obdrží výchozí směs pro třdděnd způsobem podle vynálezu.

Ve schematicky znázorněném třddcd zafzend na obr. 3 se dvousložková výchozd směs F nejprve děěd v prvním třddcedm stupni I na prosévacdm slroi s jednou soupravou £ prvních třídicích ússrooí X , χ, tvořenou počtem 3 sít 2 s dělicími mezemi x_i nebo velikostmi oka odstupňovanými podle rovnice (2), na jednoCliaé na sebe navaaujjcí třídy podle veeikosSi zrna. Rrosévací stroje vhodné pro tento účel jsou obecně známy. Všechna síta 2 soupravy £ nemusí být sdruženy v jednném prosévacím stroji. Mohou být také rozdělena na někooik proséaacdch strojů vždy jen s jedním nebo dvěma síty. VeeikosSi ok sít jsou označeny dělicími mezemi x^ (odpovídá nejhrubší velikosSi oka) ...¾ ... Кщ.; β (odpovídá nejmeně! velikostmi oka). Odpρcaddtící síta 2 jsou označena jako první třídicí úsSrojí X3 s cdpρcaddtíiíai indexy. Neehrubší třída dle velikosSi zrna zůstává na prvém místě soupravy £, tj. na sítě s íšIící mezí x, prosévání, kdežto nejjeminěší třída zrnitosti je ta, která propadne posledním sítem soupravy £, tj. sítem s nejmená! děěicí mezí 2^¹

Ve druhém třddcem stupni II se každá z těchto m+1 tříd podle velikosti zrna přivádí do m+1 pneшnatických třídičů £, uspořádaných rovnoběžně vedle sebe na výstupní straně sou^prav^y £ sít. Tyto ρ^ι^ι^Μ t^Xdliče 4 tvoří ka^ždý v^ždy jeHný stu^pen £ třídění a třídy dle v^e.iko^t^i zrna jsou do něj přiváděny potrubími £.

Йeeшmtiik:é třídiče 4 jsou sihematiiky znázorněny jako gravitační pneшnatiiké třídiče se svislou třídicí trubicí, do níž je zespodu ^znázorněným ažntiVáCoeea přiváděn vzduch L. Třídy podle velikost,! zrna jsou přiváděny z prvního stupně vždy cdppoada jícím potrubím £ tak, že jsou z boku zaváděny do proudu dělicího vzduchu, který v pnewaatiikýih třídičích £ proudí zespodu nahoru d^ULcí rychLosSí vj^. Lehčí částice, jejcehž rychlost klesání je mmení, rtež je děHcí rychlost v^ třídichho vzduchu, jsou vždy prooi směru působeni jejich vlastní tíže strhávány tř-dčicíím vzduchem vzhůru, a vynášeny jako lehká frakce výstupem 6. Těžké částice p^c^d^ají prod vzestupnému vzduchovému proudu dolů a jsou vypouštěny výstupem 2 jako těžká frakce.

V pneшIlatických třídičích £ jsou nastaveny rozdílné dědcí rycHosSi až —Lím+1) ^tř*^dicího vdduchu , keeéé se zjišťuji pomocí výše uveeené o^^ncw (4)). V pneumatických třídičích £ se tak daří vzhledem k předchozímu dělení výchozí sm^^S. na úzké třídy podle velikosti zrna v podstatě úplné rozdělení každé třídy na obě složky. Lehká frakce, vystup^ící z výstupu 6 každého pnelunatiikéhc třídiče £ je ti^dčicím vzduchem odváděna do sběrného potrubí 11 a obdobně je těžká frakce z jeínoclivýih dolních výstupů 2 odváděna do sběrného potrubí £2. Na výstupech ze sběrných potrubí 11 a £2 jsou k disposici čistá nebo siJ^r^ě obohacená lehká složka jako produkt Pí ve sběrači 51 a čistá nebo silně obohacená těžká složka jako prodiuct P2 ve sběx*ač± £2. Obě složky mohou být pro dHíi poi^ítí odváděny přímo s třídcem vzduchem, nebo jsou nejprve oddělovány od třídicího vzduchu v neznázorněných odlučovačích, například v iyklcncvýih odlučovačích nebo vzduchových fittecch, aby pak mohly být k dispozici jako sypké hmoty. Každá lehká frakce a každá těžká frakce z pnewnmtických třídičů J mohou bý místo shromažďovíáií ve sběrných potrubích odebírány jednoOlivě nebo v libovolné ^Β^ηβ^, např. z prvního, třetího a pátého třídiče a z druhého a čtvrtého třídiče jako konečný produkt, a to po případném předchozím oddělení od trídichho vzduchu.

Po dělení na třídy v prosévacm strooi je umožněno u jedné, více, nebo také u všech tříd podle velikosti zrna před pnemsa-ickým tříděním selektivní drcení Z lehké složky tm, že se třída nejprve vede do drtiče a z něj teprve do přísuušného pneunatického třídiče. Seeeekivní drcení se provádí s tm cílem, aby se dosálhLo potřebného snížení rychlosti klesání při následujícm pneunatickém třídění.

Případ drcení Z je na obr. 3 vyznačen pro nejhrubší třídu zrnitossi, která se odebírá z prvního síta 2 soupravy 1, která má největší dělicí mez j · Tato třída je potrubm í, popřípadě pomooí neznázorněného dopravníku, vedena do tchematicky znázorněného drtiče 2 a odtud potrubím 2* * do prvního pnewnaaického třídiče 4.

Př třídění výchozích směsí F s p složkami se třídicí zařízení podle obr. 3 dá rozšířit podle obr. 4. Pi tomto uspořádání se použije pro další dělení každé z (m+1) tříd podle velikosti zrna, získaných ze soupravy sít, na p frakcí každé složky, třídicích jednotek JO, tvořených každá p-1 suchých třídicích ússrooí * ve fomiě po sobě následnících pnetumaických třídičů *4· Je zde tedy celkem (m+1) třídicích jednotek 10 tvořených každá p-1 pneumatickými třídiči J. První pne1Uйatické třídiče každé jednotky 10 tvoří první stupeň 3.1 pne1unatického třídění. Daaší pneιmatiiké třídiče třídicích jednotek 10 pak postupně vytvářejí dohromady stupně 3.1 až 3.(p-1). První pnernmaický třídič 4 každé jednotky 10 se splní přísu^nou třddou z odpoovddjícího síta 2 soupravy 4, přiváděnou přísuvem potrubím 2* Těžká frakce získávaná v každém oⁿθuaatickéa třídiči J se odebírá výstupem J a přivádí jako výchozí surovina do dalšího přísuvného pne^unatiikého třídiče v následujícím stupni 3..1 onelunaaického třídění.

Pro třídicí jednotky 10, roilšOovjnlé dále indexem £ s číselnými hodnotami v rozmezí

U c S (m+1) a stupně J pnelunatického třídění, roilšOovjmé indexem j. s číselnými hodnotami z rozmezí HS j ^S (p^.l), se zji.stíí potřebné děHcí r^hlosM ^v _L.. * třídního vzduc^hu ^při výše uvedené rovnice (4). Zvětšuuí se od stupně ke stupni. V prvním stupni 3.1 эnevuatického třídění obsahuje každá lehká frakce,* odebírána z každého třídiče b směrem íahoru přes výstup 6 s třídicím vzduchem a do sběrného potrubí 11 , nejlehčí z p složek, cterá jako první čistá nebo obohacená složka tvoří produkt P1 ve sběrači S1. Lehké frakce rždy následujících stupňů 3>j až 3.(p-1) oneшnatického třídění p^ináSeei nejblíže těžší Lištnou nebo obohacenou složku, která je sběrným potrubím 13 shromažďována ve sběrači P3 ia produkt, zatímco d^ší těžší frakce jsou odebírány z dalších následnících stupňů íatického třídění, jako nappíklad produkt P4 shromažďovaný ve sběrači S4 sběrným potrubm z horních výstupů stupně 3v(p-1) oneunatiikého třídění. Nakonec je nejtěžši ze všech ložek v tomto (p-1) třídicía stupni získávána zespodu třídičů a sváděna sběrným potrubm jako produkt Pp do sběrače S5.

Lehké frakce každého stupně pnewnatiikého třídění a těžká frakce posledního stupně neu^e^aick^ého třídění mohou být též odebírány jednnolivě nebo v lbbovolné ko^mbi^í^o^i a takto oužívány jako výsledný produkt. V neznázorněných odlučovačích se může provádět v návaznosi na každé oneшnatiiké třídění oddělené odlučování každé frakce z třídichho vzduchu, nebo e takové odlučování může provádět společně v návazzcosi na svedení všech odebíraných frakí z každého přísuvného stupně do sběrného potrubí.

V oříotUě, že nej jemní^Ší třída, která při třídění prosévázím propadne slíem o nejmezí velikosti oka, tj. děěicí mezi nemá být dělena na složky a je proto odváděna čárkoaně vyznačeným potrubím 8 bez dalšího pze1Lžnatiikého třídění, stačí potom m třídicích jedotek 10. Ve druhém třídCcm stupni II další snížení počtu na m-1 třídicích jednotek 10.

tj. počtu třídičů £ v každém jednotlivém stupni J pneumatického třídění je možné, pokud· se zbytek z výchozí smaěS, který zůstal na nejhruběía sítu soupravy £ s dělicí mezí χ, odvédí k drcení a produkt tohoto drcení se vrací do výchozí smais, nebo se ze zpracování postupem podle vynálezu vylučuje pro jinou úpravu. ZmmnSení na nejméně 0.5m+1 . p^^^iu^aat.ckých třídičů je možné, neeí-li polovina tříd podle velikosti zrna vedena k pneumatickému třídění, kupříkladu pokud neobsřaiuuí dostatečná mnossví vytřiáované složky· Každá třídicí jednotka 10 pak bude obsahovat více než p-1 třídičů £, pokud . složky vícesložkové výchozí směsi, které se maj vytřidovát, spolu z hlediska hustoty a/nebo tvarového odstupňovaní nebo odstupňovaní rychlosti klesání všech částic stejné velikosti nesoussdí, ale obstaví mezi sebou další složku, kterou je třeba vyloučit a nějak pouuít·

Třídicí jednotka £0' může mít méně než p-1 třídičů, pokud ve třídě z hlediska zrnitosti, kteri se mi dále dělit pneiu^É^t-iciý^m tř^d^^^nim, jedna nebo více vychovaných složek není obsažena v dostatečném množstv, což mijže nastat v nejhrubší^ch a ne^omnějších Cddách zrnitost,!, jelikož se rozdělení velikostí zrna všech složek neúplně přebrý^í, jak je například patrno z obr. 1. Podobné platí pro další z popisovaných alternativních způsobů třídění.

Jak bylo uvedeno výše, dá se třídění způsobem podle vynálezu alternativně provádět tak, že se . výchozí směs nejprve pnewnmaicky třídí a potom prosévá. Třídicí zařízení pro provádění této alternativy jsou schemmaicky znázorněna na obr. 5 a 6. Obdobně jako na obr. 3 a 4 jsou zde soupravy sít a pnewsmaické třídiče označeny jako první třídicí ústrojí -i a -Li a druhů třídicí ú^t^t^c^oíí V. a χ, přičemž symbol X pro soupravy sít a symbol

V_L pro pnewamaické třídiče. Indexy laj mm! shora uvedené významy, přičemž stejné indexy jsou použity i pro odp^vádajcí děěicí meze £ a rychlosti klesání . U třídicího zařízení podle obr. 5 se dvousložková výchozí směs F nejprve v prvním třídicím stupni I děH na jednooiivé po sobě násseddjící třídy z hlediska rych.ost,i klesání v soupravě pnemmaických třídičů 21< Těchto ρneшaatickýcU třídičů 21 je v soupravě g kusů, které dělí výchozí směs ia m+1 po sobě následujících tříd podle rychlosti klesání. V každém po sobě následujícím Dneiunmaickém třídiči 21 je tedy vždy větší děěicí rychlost Хд+1 . třídicího vzduchu. Toto o^s^s^iupi^ť^v^iá^ií rychlostí se určí podle rovnice (3).

Ve druhém třídicím stupni II se odebíraná lehká frakce z každého pieшnaaickéUt třídiče, e kterém je děěicí rychlost y_Tini třídicho vzduchu, vystuppuíci horním výstupem .26 spolu i třídicím vzduchem, a těžká frakce odebraná spodním výstupem 27 z posledního p^i^m^fi^ajLck^ého .řidiče, děěí prosévánm na m+1 rovnoběžně uspořádaných sítech 2£. umístěných na výstupní ;traně pneшnmtick;ýcU třídičů .21. a maccích velikosti dělicích mezí . v rozmezí 1S cS(m+1) ia obě složky. Jednnolivé třídy podle rych.osSi klesání jsou na síta 24 přiváděny potrubími £ po odloučeni z třídichlio vzduchu ^znázorněnými odlučovači. Jednntlivé velikosti ok sít £, tj. íšSící meze . jsou voleny tak, že nejjemliSší částice těžké složky jsou od nejrubších částic lehké složky právě ještě odděleny, nanejvýše jen s melou neoobojisi odděení. Čistá nebo silně obohacená lehká složka se vždy nachází ve formě zbytku na sítě a je ždy odváděna sběrnými potrubími 31 . jako lehká frakce, přičemž jednooiivé lehké frakce ískané dělením jednotlivých tříd z prvního třídicho stupně I jsou pak spojovány ve sběači S1 do produktu P . čistá nebo silně obohacená těžká Složka je naprooi tomu přítoomna ako propad síty a je potrubími 32 shromažďována jako těžké frakce jednotlivých tříd na onečný produkt P2 ve sběrači S2.

Př třídění vícesložkových výchozích směsí s £ složkami rozdílné hustoty a/nebo tvaru i těchto jednotlivých £ složek, musí být druhý třídicí stupeň II, ve kterém se provádí lení na jednoolivé frakce prtiéváním, rozšířen způsobem patrném z obr. 6. Zde probíhá ílení m+1 tříd podle rychlosti klesání, získaných v m pneшnmtických třídičích 21 v prvním.

ídicím stupni I, v m+1 prosévacích jednotkách 22. tvořených každá soustavou 2J p-1 za hou seřazených sít 24 s velikostmi dělicích mezí χ j (kde index c je v rozmezí lSc=m+l značí Číslo prosévací jednotky 22. ^kdežto il.n^dex £ /le^cí v rozmezí l^i¹^ sl^k^ bo prosévací stupeň nebo také síto příslušné soustavy 2£. Každá třída potíle rychLosti klesání prochází vždy Jednou prosévací jednotkou 22 s p-1 síty 24, jejichž velikosti .ok jsou odstupňovány podle na sebe navaaujících rozdělení velikostí zrn složek přítomných v třídách podle rychlosti klesání. Na zbytku na prvním a tedy nejhrubším sítě 24 každé jednotky 22 (s děěicí mezí x_ ,) se obohacuje nejlehčí složka, zatímco na dalších sítech jednotek 22 (s d^ěicí mezí x. .) se s postupně klesající velikostí oka obohhcují těžší ”“C » J složky, načež část procházující (p-1) tým sítem každé jednotky 22 (s U^Iící mezi x _{kp 1}) _t ^k P“ ¹ ) vystupuje jako nejtěžší složka a současně nejjemiěěší vytřždované frakce. Celkem je zapotřebí (m+Oíp-l) sít. Frakce prosévání získané soustavami '23 sít 24 pro každou složku jsou odebírány vždy oUp<>vvíu с^Ш sběrnými potrubími JJ, 33, 34 a 35 a mohou být společně odebírány jako produkty Pí , PJ, P4 a P5 ve sběračích S1. SJ, S4 a S5.

Claims (17)

1. PŘEDMĚT VYNÁLEZU

   1. Způsob suchého třídění zrnité dvou- nebo vícesložkové směsi s počtem β vytřáďovaných zrnitých poHydisperzních pevných složek rozdílné hustoty a/nebo tvaru a s alespoň částečně se překrýváaící^i rozsahy parametrů ěšásic, kterými jsou velikost zrna a rychlost klesání čAz^c, přičemž přiváděná dvou- nebo vícesložková výchozí směs je podrobena dělení na jednooiivé třídy a frakce, vyznačený tím, že výchozí směs se v prvním tгídicíe stupni za sucha děěí na po sobě následující tak úzké třídy částic z hlediska jejich prvního parametru, že frakce částic každé vytřioované složky z hlediska jejich druhého parameeru, rozhodujícího pro následnici další třídění, jsou v nich obsaženy vždy odděleně od frakcí druhých složek, nebo se s nimi jen nepatrně přtlk?ývvjí, načež se ve druhém třídícím stupni z každé třídy z hlediska prvního paramtou částic vytřiáuje každá složka řadou po sobě následnicích dalších suchých třídicích pochodů, pro něž je roUhoOdjící druhý pcrcmetr čáztii, a to při dělicích meeích, které odpoovddaí oběma mezím druhého paraneeru částic každé frakce, obsíanící čáztice vyt^řáoí^^^ín^é složky.
2. 2. Způsob podle bodu 1 , vyznačený tím, že se v prvním třídním stupni vých<^:^:í směs dělí proséváním na po sobě následnici třídy podle velikosti zrna, v nichž jsou frakce kadžé vytřzOov£mé složky z hlediska rychlost klesání obsaženy odděleně nebo se jen nepatrně překryvní, načež se ve druhém třídúcm stupni z každé třídy podle velikosti zrna získávej jednooiivé vytřžoovEmé složky dělením každé třídy na frakce řadou po sobě následujících pneшleCiukýuh třídicích pochodů při rychlostech třídicího vzduchu, při nichž jsou alespoň v převa^nící míře oddělovány vždy jednak částice o nejvyšší rychlosti klesání a jednak o nejnižší rychlosti klesání z Ještě uítkcttlnýih částic frakce příslušné vytř^oovarné složky.
3. 3. Způsob podle bodu 1 , vyznačený tím, že v prvním třídním stupni se výchozí směs dělí omtшnecic!iým třdděnm do po sobě následnících tříd z hlediska rychlosti klesání čássic, v nichž jsou obsaženy frakce jednotlivých vytřzOovanýih složek z hlediska velikosti zrna odděleně nebo se navzájem jen nepatrně ořtlr'ývají_s načež se ve druhém dělicím stupni ze tříd dle rychlost klesání částic po jejich odloučení od tгííiiího vzduchu každá vyčiňovaná složka odděluje řadou po sobě následnících prosévání každé této třídy po frakcích piři dělicích mmeích, při nichž se alespoň v převaluje! míře odddění jednak nejhrubší a jednak neJjtшΊělší z ještě zítkcttlIých částic frakce oгítlušné složky.
4. 4. Způsob podle bodu 2, vyznačený tím, že v prvním třídicím stupni výchozí směs dělí pomocí m po sobě následujících prosévacích pochodů na (m+1) po sobě následujících tříd podle velikosti zrna, přičemž jsou dělicí meze (x^) pro po sobě následující prosévání voleny tak, že frakce z hlediska .rychlosti klesání všech složek v každé třídě podle velikosti zrna jsou od sebe odděleny nebo se jen nepatrně překrývají, načež se ve druhém stupni každá z (m+1) a nejméně z (0,5m+1) tříd zrnitosti dělí pomooí série po sobě následujících třídicích pochodů na j) frakcí podle rychlosti klesáni vždy jedné složky, přičemž se odebírají vždy lehké frakce každého pnewnatického třídění a vždy těžká frakce posledního třídicího pochodu, a to jednotlivě nebo v liOovoLééa vzáeanniéa spojení.
5. 5· Způsob podle bodu 4, vyznačený ' tm, že velikost dělicí meze (x^j prosévání se určuje z menší velikosti dělicí meze (Xi+) sousedního následuUícího prosévání .podle rovnice ^xi^{S x}i+1 · V^S^lPmin ’ kde n je paraaaer zolh.edňuUící stoupání křivky sooUinitele odporu vzduchového proudění částic při děěicí ryclh.osti třídicho vzduchu, přičemž tento paraaeer leží v rozmezí 2 a 1 a v obiassi laminárního proudění částic má hodnotu 2 a v o^b-assi turbulentního proudění částic má hodnotu 1 a jeho hodnota v předchodové oblassi proudění částic klesá z hodnoty 2 na hodnotu 1 přibližně úměrné s logaritmem Reynoldsova čísla, a poměr ^s/Ppmin je nejmenším poměrem hustoty p$ těžší složky к huusotě ρ. lehčí složky·
6. 6. Způsob podle bodu j, vyznačený tím, že se výchozí směs v prvnm tfídicm stupni děěí pomocí (m) po sobě následnících pneiunmaických třídicích pochodů na po sobě následnicí třídy z hlediska rycW.ostí klesáií, přieemž vždy těžší třída podle rychlosti klesání prvních (m-1) pnewamaických třddění je přiváděna do dalšího třídicho pochodu jako výchozí směs, a dělicí rych.ost,i pnewamaického třddění (v^) po sobě ' následujících třídicích pochodů jsou voleny tak, že frakce podle velikosti zrna všech složek v každé třídě podle‘rychlosti klesání jsou od sebe odděleny nebo se jen nepatrně překrývej, načež se potom ve druhém třídceím stupni každá z (m+1) a nejméně (0,5m+1) tříd z hlediska rychlosti klesání děěí pomocí série (p—1) po sobě následnících prctévání na p-frakcí podle velikosti zrna pro každou jednotlivou složku, a frakce vždy stejné složky jsou jednodivě nebo v Hbovolné vzájemné odebírány
7. 7· Způsob podle bodu 5, vyznačený tm, že se děěicí rychlossi (v^^j) P^ne^unatického třídění určí z menší děěicí rychlost (v^) vždy předchozího nebo následujícího třddění podle rovnice kde (n) je parameer zoíhedduuící stoupání křivky ^ι^η^θ^ odporu vzduchového proudění částic.při děěicí ryclhLosti třídicho vzduchu, přičemž tento parametr leží v rozmezí od 1 do 2 a v obl-ass^ laminárního proudění má hodnotu 1 a v oblasti turbulentního proudění částic má hodnotu 2 a jeho hodnota v přechodové obbassi proudění částic stoupá přibližně úměrně s loga^i^mem Reynoldsova čísla z hodnoty 1 na hodnotu 2, a (Ps^lPmin značí nejmenší poměr hustoty (pg) · těžší složky k hustotě (p_L) lehčí složky.
8. 8. Způsob podle bodů 1 až 7, vyznačený tím, že třídy prosévání nebo pneшnaticrého třídění jsou před jejich dalším dělen! nejprve podrobeny selektvvnmu drcení, zaměřenému na drcení lehčích složek na menní částice.
9. 9. Způsob podle bodů 1 až 8,. vyznačený tm, že alespoň některá pneιunaticrá třídění jsou · gravitační protipooudová pneluaaticrá třídění ve vzestupném vzduchovém proudění.
10. 10. Způsob podle bodů 1 až 9, vyznačený tím, že.alespoň některá z pnetunmaických třídění se provádí jako třídění s příčiýfa prouděním. ¹¹
11. 11. Způsob podle bodů 1 až 10, vyznačený tím, že alespoň některá pneluamticrá třídění jsou prováděna jako pnetuamaická třídění s ohýbaným · směrem proudění. .....

    17 222658
12. 12. Způsob podle bodů 1 až 11, vyznačený tm, že alespoň některá z pneumatických třídění se provádí jako odstředivá pnewnatická třídění.
13. 13. Třídicí zařízení s ústrojfoi pro suché dělení dvou- nebo vícesložkových výchozích směsí sestávajcJích z p^ž 2 vytahovaných pol^ydisperzních slože^k rozdílně hustoty ne^bo tvaru a s alespoň částečně se pře^ývajcmi partaatry částic, kterými jsou rozsahy velikostí zrna a rychlosti klesání částic, v němž je přiváděná dvou- nebo vícesložková výchozí směs podrobena dělení na třídy nebo frakce způsobem podle bodu . 1, vyznačené tm, že zahrnuje první třídicí stupeň (I) se soupravou až 3 za sebou uspořádaných prvních třídicích ússrojí (χ , X^, Xjj, Х,_п) pro dělení přiváděné výchozí směěi na třídy z hlediska prvního ptrtaatru částic, a druhý třídicí stupeň (II) s (m+1) třídicími jednotkami (1(0, 10c, 1°m’ 10m+P ²²1, 2²c» ²²m* 22m+^), tvořenými každá (p-1) suchými třídicími ústrojmi (V^j, Xj) pr⁰ děLení tříd prvního parame^u částic z hlediska jejich druhého ptrtaatгu, zařazenými za sebou, přUemž jeden z obou výstupů každého z prvních třídicích ústroj (Xj) V)) je napojen na vstup odpoovídáící třídicí jednotky (10β·, 22β) druhého . třídicího stupně (II), a druhý výstup je napojen na vstup následujícího z prvních třídicích ústrojí (Xi+j, ^VLi+l), a přUemž jeden z obou výstupů každého z (p-1) druhých třídicích ústrojí ' (VLj, Xj) v každé z (m+1) třídicích jednotek (10_c, 22_c) druhého třídcchho stupně (II) je napojen na sběrač (Sp S_it S_p_|) jednotlivých z (p-1) složek, a druhý z obou výstupů je napojen na vstup násled^ícího z druhých třídicích ússrooí (V^·^, Xj+1)» a výstup posledního z druhých třídicích ú^t^r^i^oí (V^p-I , Xp-1) v každé z (m+1) třídicích jednotek (10^, 23.)) je napojen na sběrač (S_p) poslední z (p) složek.
14. 14. Třídicí zařízení podle bodu 13, vyznačené tím, že první třídicí stupeň (I) je tvořen soupravou (m) sít uspořádaných za sebou a druhý třídicí stupeň (II) je tvořen (m+1) jednotkami obs^h^ícími každá (p-1) pnewnmaických třídičů.
15. 15. TTídicí zařízení podle bodu 14 pro vytThování p = 2 složek, vyznačené tm, že každá z (m+1) jednotek je tvořena jedirým pnauDmaickým tTídčeem.
16. 16. Třídicí zařízení podle bodu 13, vyznačené tím, že první třídicí stupeň (I) je tvořen soupravou (m) za sebou zařazených pneiumaických třídičů a druhý třídicí stupeň (II) je tvořen (m+1) jednotkami zahrnuuícími každá (p-1) sít.
17. 17. TTídicí zařízení podle bodu 16 pro vychování p = 2 složek, vyznačené tím, že každá z (m+1) souprav sít sestává z jediného síta pro dělení výchozí směsi na dvě složky. ⁵