CS212169B1 - Způsob výroby cyklohexylesteru kyseliny monochloroctové - Google Patents

Abstract

Cílem vynálezu je racionalizace přípravy cyklohexylesteru kyseliny monoohloroctová, která je klíčovým meziproduktem syntézy kyseliny tiokyanoctová, jednoho z nejvýznamnějSíeh insektidiců na bázi derivátů kyseliny tiokyenové. Tohoto oíle se podle vynálezu dosahuje způsobem přípravy cyklohexylesteru kyseliny monochloroctové esterifikacl kyseliny monoohloroctové oyklohexanolem při teplotě 140 až 165 °C pod deflegmačním parciálním srážením udržovaným na teplotě 100 až 110 °C.

Description

(54) Způsob výroby cyklohexylesteru kyseliny monochloroctové

Cílem vynálezu je racionalizace přípravy cyklohexylesteru kyseliny monoohloroctová, která je klíčovým meziproduktem syntézy kyseliny tiokyanoctová, jednoho z nejvýznamnějSíeh insektidiců na bázi derivátů kyseliny tiokyenové.

Tohoto oíle se podle vynálezu dosahuje způsobem přípravy cyklohexylesteru kyseliny monochloroctové esterifikacl kyseliny monoohloroctové oyklohexanolem při teplotě 140 až 165 °C pod deflegmačním parciálním srážením udržovaným na teplotě 100 až 110 °C.

Vynález se týká způsobu výroby cyklohecylesteru kyseliny- monochlorootové.

Cyklohexylester kyseliny monochloroctové je klíčovým meziproduktem syntézy cyklohexylesteru kyseliny tiokyanoctové, který je jedním z nejlepších a perspektivních insekticidů na bázi derivátů kyseliny tiokyanové.

Cyklohexylester kyseliny monochlorootové byl poprvé popsán R. Smržem a P. Winternitzem (Sborník préc agrochemickej technologie, SAV Bratislava 1960), kteří jej připravili z chloracetylohloridu a eyklohexanolu ve výtěžku 76 % teorie za použití 20% steohiometriokého přebytku chlorecetylchloridu reakcí + ci-ch₂-coci ci-ch₂-coo

+ HC1.

Už v r. 1949 publikovali A. Hiemenz a Oskar Gewron (J. Am. Chem. Soc. 7-1 , 1137 /1949/) přípravu nových esterů kyseliny monochlorootové, dichloroctové a trichloroctové azeotropickou esterifikací uvedených kyselin s různými alkoholickými a fenolickými složkami v přítomnosti benzenu. Je zajímavé, že takto obdrželi cyklohexylestery kyseliny dichloroctové a kyseliny trichloroctové s výtěžkem 80 až 90 % teorie. Neuvádějí však přípravu cyklohexylesteru kyseliny monochlorootové, které se zřejmě nezdařila z důvodu malé rychlosti esterifikace v důsledku podstatně nižší kyselosti kyseliny monochloroctové.

Roku 1961 připravili cyklohexylester kyseliny monochloroctové E. N. Zilberman a A.

M. Sladkov (Žur. obšč. chim., 31 245 /1961/) hydrolýzou hydrochloridu oyklohexyliminoohloroctanu, který získali uváděním chlorovodíku do směsi chloracetonitrilu a; eyklohexanolu podle rovnice

HC1 + C1-CH₂-CN +

Cl-C^-C

NH.HC1

Z uvedených způsobů přípravy se očividně žádný nehodí pro racionální a ekonomickou výrobu cyklohexylesteru kyseliny monochloroctové. Esterifikace eyklohexanolu chloracetylchloridem sice probíhá poměrně dobře, avšak ohloracetylchlorid je příliš drahou reakční složkou, které se připravuje z kyseliny monochloroctové a tionylohloridu nebo fosfortriohloridu.

Výše uvedené nedostatky známých postupů odstraňuje způsob výroby cyklohexylesteru kyseliny monochloroctové podle tohoto vynálezu. Tento způsob spočívá v tom, že se esterifikuje kyselina monochloroctové cyklohexanolem při teplotě v rozmezí 140 až 165 °C, přičemž se póry reakční směsi parciálně kondenzují při teplotě 100 až 110 °C, kondenzát se vrací zpět do reakční směsi a vodní i péry se z reakčnlho systému odvádějí. Způsobem podle vynálezu se získá téměř teoretické množství produktu, přičemž tento způsob je technicky nenáročný a ekonomicky výhodnější než dosud známé postupy.

Podle vynálezu lze postupovat tak, že se stechiometrické směs výchozích reakčních složek, popřípadě směs s mírným přebytkem kyseliny monochloroctové, zahřívá při teplotě 140 až 165 °C pod deflegmačním parciálním sréžnlkem udržovaným na teplotě 100 až 110 °C.

Ze srážníku odcházejí péry reakční vody se zcela zanedbatelným množstvím eyklohexanolu, které se kondenzují v sestupném chladiči. Měřením množství oddestilovaná vody je možno sledovat stupeň konverze.

Příklad provedení

Směs 94,5 g (1,0 molu) kyseliny monoehlorootové a 100,2 g (1,0 molu) oyklohexenolu se zahřívá v zábrusová baňce v olejová lázni na 150 ež 155 °C pod zpětným chladičem, temperovaným proudem obíhajícího etylenglykolu na 105 °C. Teplota etylenglykolu se udržuje termostatem. Páry vystupující za zpětného chladiče se kondenzují v sestupném chladiči a destilát se jímá do předlohy. Během 3 h se v předloze zachytl 19,9 g destilátu, který se rozdělí na dvě vrstvy. V horní vrstvě je 6,5 ml směsi cyklohexenol-voda, ve spodní vrstvě je 13,5 ml vody.

Získá se 172,4 g (97,8 % teorie) technického cyklohexylesteru kyseliny monoehlorootové v podobě transparentní, slabě oranžově zbarvené kapaliny. Ztráty (zádrž v chladičích) činí 2,3 g.

Získaný ester se předestlluje při teplotě 115 °C za sníženého tlaku z olejové lázně o teplotě 140 až 150 °C. Získá se 166,9 g (94,5 % teorie) čistého vodojasného produktu. Destilační zbytek je 3,6 g (čiré hnědé kapaliny), destilační' ztráty jsou 1,9 g.

Claims (1)

1. PŘEDMET VYNÁLEZU

   Způsob výroby cyklohexylesteru kyseliny monoehlorootová, vyznačený tím, že se esterifikuje kyselina monoehloroo tová cyklohexanolem při teplotě v rozmezí 140 až 165 °C, přičemž se péry reakční směsi parciálně kondenzují při teplotě 100 ež 110 °C, kondenzát se vrací zpět do reakční směsi a vodní péry se z reakčního systému odvádějí.