CS207767B2 - Dowel holder - Google Patents

Description

Vynález se týká držáku hmoždinek v povrchové vrstvě vozovky s dělicími spárami, sestávajícího z kostry ve tvaru koše, vytvořeného ze vzájemně spojených podélných a příčných tyčí a uloženého v podstatě napříč v oblasti dělicí spáry a nesoucího hmoždinky, které jsou uložené rovněž v podstatě napříč dělicí spáry a jsou v částech povrchové vrstvy vozovky po stranách dělicí spáry volně pohyblivé.

Uspořádání příčných spár v betonovém povrchu vozovky je nutné z toho důvodu, aby se zabránilo vytváření trhlin působením tepla. K tomuto tepelnému namáhání dochází již několik hodin po skončení betonování, kdy je pevnost betonu ještě malá. Jde přitom o centrické napětí v tahu a o napětí vznikající vydutím, k němuž dochází v důsledku nestejnoměrného zahřívání, popřípadě ochlazování. Teoretickým výzkumem a stavební praxí bylo zjištěno, že v porchu vozovky o tloušťce 22 cm nevznikají při vzájemné vzdálenosti dělicích spár 5 m trhliny.

U známého držáku hmoždinek tvoří hmoždinka a držák hmoždinek při zabudování nerozpojitelnou jednotku. Je nevýhodou, že hmoždinka sestává z trubky, která se před dokončením konstrukce ve tvaru koše navléká na příčné tyče. Po navlečení trubek hmoždinky na jednotlivé příčné tyče se při2 vaří podélné tyče a z takto vzniklého plochého pletiva se vytváří konstrukce ve tvaru koše. Vyžaduje proto, jak jak hmoždinka sama, tak i držák, který ji nese, značných výrobních nákladů. Držák hmoždinky slouží toliko k usazení trubek hmoždinky před zalitím vozovky betonovou vrstvou.

Je dále znám držák hmoždinky, sestávající ze dvou koster ve tvaru košů, uspořádaných po stranách dělicí spáry. Průřez těchto koster ve tvaru košů má tvar písmene U, přičemž hmoždinky leží na horních podélných tyčích a ze stran se opírají o příčnou tyč přesahující podélné tyče. Tento typ držáků hmoždinek se osvědčil, překládání dvojdílného držáku hmoždinek však je spojeno s poněkud větším nákladem na montáž a s poněkud velkou potřebou materiálu a tím i pořizovací náklad je značný.

Je proto úkolem vynálezu konstrukce držáku hmoždinek typu popsaného v úvodu, který je možno vyrobit s malou potřebou materiálu, poměrně lehce se pokládá a zabraňuje vytváření trhlin, jakož i relativnímu pohybu částí povrchové vrstvy vozovky nacházejících se po stranách dělicí spáry.

Tento úkol se podle vynálezu řeší tak, že příčné tyče kostry ve tvaru koše procházející dělicí spárou se mohou uvnitř povrchové vrstvy vozovky napříč dělicí spáry volně pohybovat.

Držák hmoždinek podle vynálezu sestává z jednotné konstrukce, procházející dělicí . spárou a pokládá se snáze než držák hmoždinek, sestávající z několika částí. Hmoždinky mohou být masivní a mohou být pokládány na držák hmoždinek volně, avšak bezpečně. Tuto jednotku, sestávající z držáku hmoždinek a z hmoždinek, je možno bez obtíží co nejpřesněji vyrovnat. K vytvoření držáku hmoždinek jako jednotné konstrukce je třeba méně tyčového materiálu a méně práce k jejímu smontování, čímž se snižují výrobní náklady. Volným uložením příčných tyčí držáku hmoždinek nezabraňuje tato hmoždinka vytváření jalových spár a pohybu oblastí částí povrchových vrstev vozovky po stranách dělicích spár.

Za účelem dosažení povolnosti příčných tyčí co nejjednoduššími prostředky, mohou být tyto tyče opatřeny roztažitelnou smyčkou, vytvořenou s výhodou v prostoru dělicí spáry. Je však též možno vytvořit roztažitelné smyčky tak, že počínají na dolních vnějších koncích příčných tyčí a směřují ke středu do prostoru dělicí spáry, přičemž se plynule roztahují.

Aby roztažltelná smyčka mohla měnit v betonu v každém případě svoji polohu, je možno vydutou část roztažitelné smyčky zalít v povrchové vrstvě vozovky vláčným materiálem.

U zvláštního provedení mohou dosedat ze strany na hmoždinky dvě příčné ' tyče, které jsou za účelem vytvoření roztažitelné smyčky v prostoru dělicí spáry vzájemně proti sobě ohnuty přičemž obě roztažitelné smyčky mohou být zality vláčným materiálem. Povolnosti příčných tyčí je možno dosáhnout i tím, že průřez příčných tyčí je alespoň na jednom místě zeslaben, přičemž však za účelem zajištění pohybu příčných tyčí v betonu je jejich povrch hladký. Zeslabení průřezu příčných tyčí může být provedeno ve tvaru zářezů, přičemž je výhodné, aby zářez nebo zářezy byly provedeny v oblasti dělicí spáry.

Vzhledem k zvláště jednoduché výrobě jednotky, sestávající z držáku hmoždinek a z hmoždinek, může hmoždinka dosedat na horní strany podélných tyčí a může ' se opírat - o příčné tyče přesahující po straně podélné ' tyče.

Vynález je dále vysvětlen na základě výkresů, na nichž jsou znázorněny příklady provedení, přičemž obr. 1 je perspektivní pohled na jednotku, sestávající z hmoždinek a držáku hmoždinek s rozmanitě vytvořenými roztažitelnými smyčkami, přičemž povrchová vrstva vozovky je naznačena toliko čerchovanou čarou a obr. 2 je pohled zepředu podle obr. 1 s rovněž čerchovaně naznačenou povrchovou vrstvou vozovky.

Uspořádání příčných spár v betonové vrstvě vozovky je třeba proto, aby se zabránilo nekontrolovanému vytváření trhlin tepelným namáháním. Mezi takovýmito příčnými dělicími spárami v povrchové vrstvě vozovky se rozlišují spáry prostorové a jalové. Vynález se týká obou druhů spár, zvláště však se vztahuje na spáry jalové. U jalové spáry se vytváří pod povrchově naříznutou drážkou trhlina, aby se zabránilo nekontrolovanému vytváření trhlin. Aby se však mohly příčné síly, zatěžující povrch vozovky, přenášet dělicí spárou navenek, je dělicí spára překlenuta takzvanými hmoždinkami, sestávajícími známým způsobem z hladké betonové oceli o určité tloušťce, která se mění podle tloušťky povrchové vrstvy a provozního zatížení. Tyto hmoždinky jsou zpravidla vsazeny na povrchu, takže jsou v betonu posuvné a nepřekážejí posunutí části povrchové vrstvy nacházející se po stranách dělicí spáry. Aby hmoždinky byly při zalévání vždy vzájemně vyrovnány pokud jde o výšku a vzdálenost, leží hmoždinky alespoň bezprostředně před zalitím vozovky povrchovou vrstvou na držáku 10. Hmoždinky jsou na výkresu označeny vztahovou značkou 12.

Držák 10 hmoždinek 12 má tvar koše, sestávajícího z příčných tyčí 14 a podélných tyčí 16. Zpravidla jsou příčné tyče 14 a podélné tyče 16 vzájemně svařeny a poté ohnuty do tvaru písmene U. Přitom jsou nahoru ohnuté konce 18 - příčných tyčí 14 vychýleny lehce ve vnějším směru. K horní části ohnutých konců 18 příčných tyčí 14 je připevněna podélná tyč 16‘ a k dolní části ohnutých konců 18 příčných tyčí 14 jsou připevněny podélné tyče 16, přičemž konce 18 příčných tyčí 14 poněkud přesahují horní podélné tyče 16‘.

Držák 10 - ve tvaru koše je zalit do schematicky znázorněné povrchové vrstvy 20 vozovky, přičemž je v povrchové vrstvě 20 vozovky vytvořena toliko zčásti vyznačená, příčně probíhající dělicí spára 22, z níž vystupuje trhlina 24 procházející až k dolnímu konci povrchové vrstvy 20 vozovky. Ve směru dělicí spáry 22 je uspořádáno v určité vzdálenosti od sebe několik dvojic příčných tyčí 14, uspořádaných vzájemně od sebe ve vzdálenosti, odpovídající v podstatě průměru hmoždinky 12. Tyto dvojice tyčí jsou vzájemně spojeny podélnými tyčemi 16, 16‘. Části 26 horních konců 18 příčných tyčí 14, přesahující podélné tyče 16‘ přidržují po stranách hmoždinky 12, ležící volně na podélných tyčí 16‘.

Aby se nebránilo příčné tyči 14. v pohybu ve vytvrzeném betonu, v němž se vytvořily trhliny 24 a v pohybu částí povrchových vrstev 28, 30, nacházejících se po stranách dělicí spáry 22, jsou příčné tyče 14 opatřeny roztažitelnými smyčkami 32, 32‘, které jsou v znázorněném příkladu rovnoběžné s povrchovou vrstvou vozovky.

Roztažitelná smyčka 32 [obr. 1) leží přímo pod dělicí spárou 22 a na trhlině 24. Příčné tyče 14, znázorněné na obr. 1, jsou uprostřed opatřeny smyčkami 32‘ jejichž šířka se od koncových bodů 34 smyčky 32‘ směrem ke středu 36 zvětšuje.

Účelem těchto roztažitelných smyček 32, 32‘ je umožnění pohybu částí 28, 30 povrchové vrstvy 20 a změny tvaru , popřípadě délky smyček 32, 32' při vytváření trhliny 24, vystupující z dělicí spáry 22, aby se totiž mohly zkracovat. Smršťovací síly betonu postačí v daném případě к roztažení smyček 32, 32‘, takže se trhlina 24 může ve své dolní části otevřít.

Za účelem ulehčení pohybu příčných tyčí 14, 36 v oblasti smyček 32, 32‘ uvnitř vytvrzeného betonu je vydutá část 36, 38 smyček 32, 32‘ zalita neznázorněným vláčným materiálem.

Namísto roztažitelných smyček 32, 32‘ je možno učinit v oblasti dělicích spár 22 a trhlin 24 v příčných tyčích 14 opatření, která však zeslabují průřez příčných tyčí 14. Jsou to zářezy, které mají za následek, že při vytváření trhliny 24 se příčné tyče 14 v místě zářezu lámou a nebrání proto vytváření trhliny 24, ani pohybu částí 28, 30 povrchové vrstvy vozovky. Tyto zářezy mohou být samozřejmě provedeny dodatečně i na roztažitelných smyčkách 32, 32‘, takže při velkých pohybech v dělicích spárách 22, popřípadě v trhlině 24, к nimž dochází v důsledku změn teploty tyče 14, se mohou v místech smyček 32, 32‘ zlomit.

Výroba konstrukce, znázorněné na obr. 1, je velmi jednoduchá. Nejprve se známým způsobem vytvoří na příčných tyčích 14 roztažitelné smyčky 32, 32‘ a příčné tyče 14 se svaří strojově s podélnými tyčemi 16, 16‘. Poté se konce 18 příčných tyčí 14 ohnou vzhůru v žádaném úhlu. Tuto celistvou kostru 10 je možno položit na podloží povrchové vrstvy 20 vozovky.

Umístění hmoždinek 12, které poté následuje, je velmi jednoduché, ježto hmoždinky 12 jsou masivní a stačí je proto pouze položit mezi dvojice příčných tyčí 14 na horní podélné tyče 16‘ a vyrovnat je tak, aby přesahující jejich části byly po obou stranách kostry 10 stejně dlouhé. Poté je možno celou jednotku přesně vyrovnat do směru vozovky, načež se podloží zalije povrchovou vrstvou vozovky, přičemž hmoždinky 12 jsou důsledkem přesného uložení ce nejpřesněji vyrovnány pokud jde o výšku a vzdálenost a zůstávají v této poloze. I po zalití zůstávají hmoždinky 12 vzhledem к povrchu vozovky pohyblivé, takže se nebrání ani vytvoření trhliny 24, ani vzájemnému pohybu částí 28, 30 povrchové vrstvy vozovky hmoždinkami 12 a v shora uvedeném smyslu i příčnými tyčemi 14.

Claims (11)

PŘEDMĚT VYNALEZU

1. Držák hmoždinek v povrchové vrstvě vozovky s dělicími spárami, sestávající z kostry ve tvaru koše, vytvořené z podélných a příčných tyčí, uložené v podstatě napříč v oblasti dělicí spáry a nesoucí rovněž v podstatě napříč dělicí spáry hmoždinku, která je po stranách dělicí spáry volně pohyblivá, vyznačující se tím, že příčné tyče (14), uložené kolmo na dělicí spáru (22) a trhlinu (24) kostry (10) ve tvaru koše jsou uloženy v povrchové vrstvě (20) vozovky napříč dělicí spáry (22) a trhliny (24) volně pohyblivé.

2. Držák hmoždinek podle bodu 1, vyznačující se tím, že příčné tyče (14) jsou opatřeny roztažitelnou smyčkou (32, 32‘).

3. Držák hmoždinek podle bodu 2, vyznačující se tím, že roztažitelná smyčka (32) je vytvořena v místě dělicí spáry (22), popřípadě trhliny (24).

4. Držák hmoždinek podle bodu 2, vyznačující se tím, že roztažitelná smyčka (32‘) se ve směru od koncových bodů (34) ke středu (36) příčných tyčí (14) v místech dělicí spáry (22) a trhliny (24) rozšiřuje.

5. Držák hmoždinek podle bodů 2 až 4, vyznačují se tím, že vydutá část (38) smyček (32, 32‘) je zalita v povrchové vrstvě (20) vozovky vláčným materiálem.

6. Držák hmoždinek podle bodu 5, vyznačující se tím, že dvě příčné tyče (14) dose dají na hmoždinku (12) po obou jejich stranách, přičemž příčné tyče (14) vytvářejí v místě dělicí spáry (22) a trhliny (24) ohybem, jímž se od sebe vzdalují, roztažitelné smyčky (32, 32‘) a prostor mezi oběma roztažitelnými smyčkami (32, 32‘) je zalit vláčným materiálem.

7. Držák hmoždinek podle bodů 2 až 6, vyznačující se tím, že roztažitelné smyčky (32, 32‘) jsou rovnoběžné s povrchovou vrstvou. (20).

8. Držák hmoždinek podle bodu 1, 2, vyznačující se tím, že průřez příčných tyčí (14) je za účelem dosažení povolnosti alespoň na jednom místě zeslaben a že povrch příčných tyčí (14) v tomto provedení je hladký.

9. Držák hmoždinek podle bodu 8, vyznačující se tím, že průřez příčných tyčí (14) je zeslaben zářezy.

10. Držák hmoždinek podle bodů 8 nebo 9, vyznačující se tím, že zeslabovací zářezy jsou provedeny v místě dělicí spáry (22) a trhliny (24).

11. Držák hmoždinek podle bodů 1 až 10, vyznačující se tím, že hmoždinka (12) je volně položena na vzájemně rovnoběžných horních podélných tyčích (16‘) kostry (10) ve tvaru koše a po obou stranách je přidržována koncovými částmi (26) příčných tyčí (14) převyšujícími horní podélné tyče (16‘)·