CS207204B1 - Zapojení k uvolňování průchodu signálů - Google Patents

Description

Vynález se týká zapojení k uvolňování průchodu signálů, zejména v soustavách jednoúčelových řídicích automatů.

Na úrovni známého stavu techniky jsou známá zapojení složená z několika signálních vedení se vzájemným ovlivňováním průchodu signálů v těchto vedeních.

Uvedená signální vedení se skládají z pevně zadrátovaných a propojených logických prvků' a pracují s jednotnou úrovni napájecího napětí. Známá zapojení nevyhovují tam, kde je nutno pracovat s různými napěťovými soustavami a tyto soustavy navzájem propojit.

Tyto nevýhody odstraňuje zapojení k uvolňování průchodu signálů podle vynálezu, sestávající z jednoho signálního vedení a z druhého signálního vedení, jehož podstáta spočívá v tom, že jedno signální vedení se skládá z jednoho vstupu spojeného s jedním světelným prvkem sdruženým aspoň s jedním dalším například s druhým světelným prvkem, s výhodou v jednom pouzdru, s jedním fotosnímačem umístěným v dosahu světelného tóku těchto prvků, kde výstup tohoto fotosnímače je spojen s jedním vstupem logického obvodu, jehož jeden výstup je spojen s jedním výstupem zapojení, druhé signální vedení se skládá z druhého vstupu spojeného s čtvrtým světelným prvkem sdruženým aspoň s jedním dalším například s třetím světelným prvkem, s výhodou v druhém pouzdru, s druhým fotosnímačem umístěným v dosahu světelného toku těchto světelných prvků, kde výstup tohoto fotosnímače je spojen s druhým vstupem logického obvodu, jehož druhý výstup je spojen s druhým výstupem zapojení, a spřažení těchto signálních vedení je takové, že výstupy tohoto logického obvodu jsou dále spojeny s těmito dalšími světelnými prvky.

Fotosnímače jsou vícenásobné, jednotlivý fotosnímač se skládá aspoň ze dvou elementárních fotosnímačů umístěných v dosahu světelného toku jednotlivých světelných prvků, přičemž výstupy těchto elementárních fotosnímačů jsou spojeny jednotlivě s elementárními vstupy logického obvodu.

Logický obvod se skládá z jednoho kombinačního logického obvodu a z druhého kombinačního logického obvodu, kde výstup tohoto jednoho obvodu představuje jeden vstup, výstup tohoto jednoho obvodu představuje jeden výstup logického obvodu, a vstup tohoto druhého obvodu představuje druhý vstup, výstup tohoto druhého obvodu představuje druhý výstup logického obvodu.

Jeden kombinační logický obvod je spřažen s druhým kombinačním logickým obvodem tak, že vedlejší výstup prvního kombinačního logického obvodu je spojen s vedlejším vstupem druhého kombinačního logického obvodu, a vedlejší výstup druhého kombinačního logického obvodu je spojen s vedlejším vstupem prvního kombinačního logického obvodu.

Jeden výstup logického obvodu je spojen s druhým světelným prvkem přes jedno hradlo, jehož řídicí vstup je spojen s pomocným vstupem, a druhý výstup logického obvodu je spojen s třetím světelným prvkem přes druhé hradlo, jehož řídicí vstup je spojen s druhým pomocným vstupem.

Předností zapojení k uvolňování průchodu signálů podle vynálezu je výlučné uvolňování průchodu signálu jedním nebo druhým signálním vedením, s převládajícím nebo podřízeným časovým trváním uvolněného signálu, spojené s prodloužením impulsního hladinového signálu na vstupu na hladinový signál na přiřazeném výstupu, při současném elektrickém oddělení výstupních obvodů od vstupních obvodů a vedení signálů pouhým světelným tokem použitých světelných prvků.

Předností je dále víceúčelové využití světelných prvků jako zdroje světelného toku způsobujícího jednak přenos logických signálů, jednak optickou indikaci těchto signálů a výsledného stavu, dosaženého přenosem těchto signálů. Přitom lze logickou funkci zapojení měnit pouhým stměním tohoto světelného toku, přechodným odstraněním světelného prvku například vytažením signální žárovky z násadce a podobně.

Zapojení k uvolňování průchodu signálů podle vynálezu jev příkladném provedení znázorněno na přiloženém výkrese, kde obr. 1 zobrazuje obecné logické schéma zapojení, obr. 2,3,4,5,6 zobrazují výhodné modifikace toho zapojení, obr. 7 zobrazuje zcela konkrétní zapojení složené z elementárních elektronických prvků.

Na obr. 1 je zobrazen jeden vstup A, druhý vstup B, jeden výstup X, druhý výstup Y celého zapojení. Jeden vstup A je propojen s jedním výstupem X přes jedno signální vedení složené z jednoho světelného prvku S_x, druhého světelného prvku S₂, z jednoho fotosnímače z jedné části logického obvodu P, druhý vstup je propojen s druhým výstupem Y přes druhé signální vedení složené z třetího světelného prvku S3» ze čtvrtého světelného prvku S₄, z druhého fotosnímače F₂, z druhé části logického obvodu P.

Propojení těchto signálních vedení je jednak prostřednictvím logického obvodu P, jednak spojením výstupů P_x, P₂ tohoto obvodu se světelnými prvky S₂, S₃.

Předpokládá se na vstupech A, B úroveň jedničkových logických signálů vyšší než je úroveň signálů potřebná k vybuzení mezního světelného toku způsobujícího vybuzení jedničkového logického signálu na výstupech fotosnímačů Fp F₂.

V zapojení podle obr. 1 je jeden světelný prvek Sj a druhý světelný prvek S₂ sdružen prostorově v jednom pouzdru C_x společně s jedním fotosnímačem F_x tak, že světelný tok těchto světelných prvků při jejich vybuzení zasahuje do zorného pole fotosnímače F_x. Je zakresleno spojení těchto světelných prvků pouze jedním koncem na zdroj živého signálu, zapojení druhým koncem na elektrickou zem je pro jednoduchost vynecháno a pouze se předpokládá, stejně tak jako napojení ostatních prvků, zapojení na zdroj napájecího napětí.

Jeden vstup A je spojen s jedním světelným prvkem Sj, výstup jednoho fotosnímače F_x je spojen s jedním vstupem p_x logického obvodu P, jehož jeden výstup P_x je spojen s jedním výstupem X zapojení.

Druhý vstup B je spojen se čtvrtým světelným prvkem S₄, výstup druhého fotosnímače F₂ je spojen s druhým vstupem p₂ logického obvodu P, jehož druhý výstup P₂ je spojen s druhým výstupem Y zapojení.

Jeden výstup P_x logického obvodu P je dále spojen s třetím světelným prvkem S₃, druhý výstup P₂ logického obvodu P je dále spojen s druhým světelným prvkem S₂.

Předpokládá se diskrétní činnost fotosnímačů F_x, F₂ v tom smyslu, že světelný tok jednotlivého světelného prvku vyšší úrovně než je pevně stanovena mezní úroveň způsobuje vybuzení signálu zvolené nulové popřípadě jedničkové logické úrovně na výstupu přiřazeného fotosnímače.

V nejjednodušším případě je funkce zapojení podle obr. 1 taková, že logická funkce jednotlivého fotosnímače představuje logický součet, vztaženo na vybuzený stav přiřazených světelných prvků v příslušném pouzdru, a logický obvod P představuje dva kombinační logické obvody, jmenovitě jeden obvod logického součtu s negací, jehož jeden vstup představuje jeden vstup p_x a jehož výstup představuje jeden výstup P_x logického obvodu P, a druhý obvod logického součtu s negací, jehož jeden vstup představuje druhý vstup p₂ a jehož výstup představuje druhý výstup P₂ logického obvodu P.

Zapojení s touto skladbou logického obvodu P je podrobně znázorněno na obr. 2. Je znázorněn jeden obvod logického součtu s negací U_x, jehož jeden vstup u_x je spojen s výstupem jednoho fotosnímače F_x a jehož výstup V_x je spojen s jedním výstupem X zapojení a s třetím světelnýín prvkem S₃, a druhý obvod logického součtu s negací U₂, jehož jeden vstup u₂ je spojen s výstupem druhého fotosnímače F₂ a jehož výstup V₂ je spojen s druhým výstupem Y zapojení a s druhým světelným prvkem S₂.

Předpokládá se, že ve výchozím postavení jsou na vstupech A, B signály logické nuly. Přivedením signálu logické jedničky na jeden vstup A způsobuje tento signál vybuzení jednoho světelného prvku S_x, jehož světelný tok způsobuje vybuzení jednoho fotosnímače F_x. Vzniknuvší signál logické jedničky na výstupu tohoto fotosnímače F_x přechází na jeden vstup p_x a způsobuje podle přijatých předpokladů vybuzení signálu logické nuly na jednom výstupu P_x logického obvodu P a tedy i na jednom výstupu X zapojení.

Tento signál přechází zároveň na druhé signální vedení tak, že přechází na třetí světelný prvek S₃ a způsobuje jeho odbuzení, byl-li předtím buzen signálem logické jedničky. Za tohoto stavu je odbuzen světelný tok na druhý fotosnímač P₂, na jehož výstupu je signál logické nuly. Uvedený signál logické nuly přechází na druhý vstup p₂ a způsobuje vybuzení signálu logické jedničky na výstupu P₂ logického obvodu P a tedy i na druhém výstupu Y zapojení, a zároveň přechází na druhý světelný prvek S₂. Výsledný stav je takový, že světelný tok na jeden fotosnímač F_x trvá i po zániku signálu logické jedničky na jednom vstupu A.

Vzhledem k symetrické skladbě zapojení je účinek přivedení signálu logické jedničky na druhý vstup B zcela obdobný.

Souhrnně chová se zapojení podle obr. 1, 2 jako paměťový obvod se záznamovým vstupem a s mazacím vstupem, vztaženo smluvně na jeden vstup A a na druhý vstup B, přičemž záznamový signál a mazací signál představuje signál logické jedničky, výstupní signál na jednom výstupu X a na druhém výstupu Y představuje signál logické nuly.

V zapojení podle obr. 3 jsou fotosnímače dvojnásobné a jeden fotosnímač F_t se skládá z prvního elementárního fotosnímače ^XFX umístěného prostorově v dosahu světelného toku jednoho světelného prvku Sv a z druhého elementárního fotosnímače ²Fj umístěného prostorově v dosahu světelného toku druhého světelného prvku S2, druhý fotosnímač F₂ se skládá z prvního elementárního fotosnímače ^XF2 umístěného prostorově v dosahu světelného toku třetího světelného prvku S3 a z druhého elementárního fotosnímače ²F2 umístěného prostorově v dosahu světelného toku čtvrtého světelného prvku S₄.

Předpokládá se, že působením světelného toku vybuzeného jednotlivými světelnými prvky vzniká signál logické jedničky na výstupu příslušného elementárního fotosnímače.

Výstupy elementárních fotosnímačů ¹F1, ^XF2 jsou spojeny jednotlivě se vstupy ¹11, ²1X obvodu logického součtu s negací L_x, jehož výstup M_x je spojen s jedním výstupem X zapojení a s třetím světelným prvkem S₃. Výstupy elementárních fotosnímačů ’F₂, ²F2 druhého fotosnímače F2 jsou spojeny jednotlivě se vstupy ^xl2, ²1₂ obvodu logického součtu s negací L₂, jehož výstup M₂ je spojen s druhým výstupem Y zapojení a s druhým světelným prvkem S₂.

Funkce zapojení podle obr. 3 je obdobná s funkcí zapojení podle obr. 1 popřípadě obr. 2 s tím rozdílem, že logický součet signálů potřebných pro paměťovou zpětnou vazbu a generovaných jedním světelným prvkem Sj a druhým světelným prvkem S₂, popřípadě třetím světelným prvkem S₃ a čtvrtým světelným prvkem S₄ se uskutečňuje jako logický součet signálů na výstupech elementárních fotosnímačů ^XFV ²F, jednoho fotosnímače Fx pomocí jednoho obvodu logického součtu s negací L_p popřípadě jako logický součet signálů na výstupech elementárních fotosnímačů ^XF2,²F2 druhého fotosnímače pomocí druhého obvodu logického součtu s negací L₂.

267264

V zapojení podle obr. 4 se logický obvod P skládá z jednoho kombinačního logického obvodu Kj, jehož vstup k_x je spojen s výstupem jednoho fotosnímače f₁₅ a jehož výstup N_r je spojen s jedním výstupem X zapojení, a na rozdíl od obr. 1 s druhým světelným prvkem S₂, a z druhého kombinačního logického obvodu K₂, jehož vstup k₂ je spojen s výstupem druhého fotosnímače a jehož výstup N₂ je spojen s druhým výstupem Y zapojení, a na rozdíl od obr. 1 s třetím světelným prvkem S₃.

Propojení signálních vedení je pouze prostřednictvím kombinačních logických obvodů K_x, K₂, a to tak, že vedlejší výstup Xj jednoho kombinačního logického obvodu K_x je spojen s vedlejším vstupem π₂ druhého kombinačního logického obvodu K₂, a vedlejší výstup x₂ tohoto druhého obvodu K₂ je spojen s vedlejším vstupem Jij tohoto jednoho kombinačního logického obvodu K_v

Předpokládá se funkce logického součinu těchto kombinačních logických obvodů, vztaženo na vstup a na negaci vedlejšího vstupu. V nej jednodušším případě se dále předpokládá na vedlejším výstupu těchto kombinačních logických obvodů signál shodné logické úrovně jako je na výstupu těchto kombinačních logických obvodů.

Funkce zapojení podle obr. 4 je taková, že ve výchozím postavení jsou na vstupech A, B signály logické nuly. Zároveň jsou signály logické nuly na výstupech X, Y zapojení. Přivedením signálu logické jedničky na druhý vstup B způsobuje tento signál vybuzení čtvrtého světelného prvku S₄, jehož světelný tok způsobuje vybuzení druhého fotosnímače F₂. Vzniknuvší signál logické jedničky na výstupu tohoto fotosnímače F₂ přechází na vstup k₂ druhého kombinačního logického obvodu K₂. Na výstupu N_x a na vedlejším výstupu Xj jednoho kombinačního logického obvodu K_x je signál logické nuly. Podle přijatých předpokladů vzniká na výstupu N₂ druhého kombinačního logického obvodu K₂ signál logické jedničky, který přechází zároveň na druhý výstup Y zapojení a na třetí světelný prvek S₃. Na vedlejším výstupu x₂ druhého kombinačního logického obvodu K₂ je shodný signál logické jedničky, který zamezuje vznik signálu logické jedničky na výstupu N_x jednoho kombinačního logického obvodu K_x a zároveň na jednom výstupu X zapojení.

Zpětnovazební spojení výstupu N₂ druhého kombinačního logického obvodu K₂ s třetím světelným prvkem S₃ udržuje vybuzený stav druhého signálního vedení i po zániku signálu logické jedničky na druhém vstupu B.

Souhrnné chování zapojení podle obr. 4 je takové, že pracuje jako uzávěra v tom smyslu, že dříve vybuzené signální vedení zamezuje vybuzení později buzeného signálního vedení.

Na obr. 5 je znázorněno zobecněné řešení závěrného zapojení signálních vedení dosahované pomocí logického obvodu P typu uzávěry. Jako uzávěra se rozumí všeobecně logický obvod s jedním vstupem p_x a s přiřazeným jedním výstupem

P_p a dále s druhým vstupem p₂ a s přiřazeným výstupem kde signál zvolené logické úrovně, například signál logické jedničky, který přišel na jeden vstup p_x dříve než signál například logické jedničky na druhý vstup p₂ přechází na jeden výstup P_x a uzavírá průchod pro sinál logické jedničky z druhého vstupu P₂ na druhý výstup p₂ po dobu svého časového působení.

Další příklad skladby logického obvodu typu uzávěry je takový, že se skládá ze čtyř obvodů logického součtu s negací, kde vstup prvního obvodu představuje jeden vstup uzávěry, výstup tohoto prvního obvodu je spojen se vstupem druhého obvodu, jehož výstup představuje jeden výstup uzávěry, vstup třetího obvodu představuje druhý vstup uzávěry, výstup tohoto třetího obvodu je spojen se vstupem čtvrtého obvodu, jehož výstup představuje druhý výstup uzávěry, přičemž výstup druhého obvodu je zároveň spojen se vstupem čtvrtého obvodu tak, že je spojen s dalším elementárním vstupem tohoto obvodu, a výstup čtvrtého obvodu je zároveň spojen se vstupem druhého obvodu tak, že je spojen s dalším elementárním vstupem tohoto obvodu. '

Zpětnovazebním spojením jednoho výstupu P_x uzávěry na druhý světelný prvek S₂, popřípadě druhého výstupu P₂ této uzávěry na třetí světelný prvek S₃, se dosahuje trvajícího vybuzeného stavu jednoho signálního vedení popřípadě druhého signálního vedení i po zániku signálu logické jedničky na jednom vstupu A popřípadě na druhém vstupu B.

Na obr. 6 je oproti obr. 5 znázorněno propojení výstupů P_x, P₂ uzávěry se světelnými prvky S₂, S₃ přes hradla H_x, H₂, jejichž řídicí vstupy jsou spojeny s pomocnými vstupy α, β.

Jeden výstup P_x uzávěry je spojen se vstupem h_x jednoho hradla H_x, a výstup tohoto hradla H_x je spojen s druhým světelným prvkem S₂, přičemž řídicí vstup x_t tohoto hradla H_x je spojen s jedním pomocným vstupem a.

Druhý výstup P₂ uzávěry je spojen se vstupem h₂ druhého hradla H₂, a výstup tohoto hradla H₂ je spojen s třetím světelným prvkem S₃, přičemž řídicí vstup κ₂ tohoto hradla H₂ je spojen s druhým pomocným vstupem β.

Předpokládají se taková hradla H_x, H₂, že signál jedničkové logické jedničky na řídicím vstupu κ_υ κ₂ uvolňuje průchod ze vstupu Ji_x, h₂ na výstup hradla H_x, H₂.

Funkce zpětné vazby podle obr. 6 je taková, že při působení signálu logické jedničky, například na jednom pomocném vstupu a a tedy i na řídicím vstupu κχ jednoho hradla H_x uvolňuje průchod z jednoho výstupu P_x uzávěry na druhý světelný prvek $2» a zánik vybuzeného stavu jednoho signálního vedení se dosahuje přerušením signálu logické jedničky na jednom pomocném vstupu a. Toto platí obdobně pro zpětnou vazbu z druhého výstupu P₂ uzávěry na třetí světelný prvek S₃ vzhledem k symetričnosti jednoho signálního vedení a druhého signálního vedení.

Na obr. 7 je znázorněno další příkladné zapojení složené z elementárních prvků včetně zdrojů napájecích napětí. V návaznosti na dříve uvedená označení představuje svorka 1 jeden vstup A, svorka 2 druhý vstup B, uzel 17 představuje jeden výstup P_x logického obvodu P popřípadě jeden výstup X zapojení, uzel 16 představuje druhý výstup P₂ logického obvodu P popřípadě druhý výstup Y zapojení. Jsou znázorněny světelné prvky S_x, S₂, S₃, S₄, například signální žárovky, shodného označení s obr. 1. Fotosnímače F„ F₂ představují fototranzistory taktéž shodného označení s obr. 1 a jsou prostorově sdruženy v pouzdrech C_x, C₂ spolu se světelnými prvky S_x, S₂, S₃, S₄.

Zapojení na zdroje napájecího napětí je takové, že svorka 4 je spojena s kladným napětím, svorka 5 je spojena s elektrickou zemí, svorka 6 je spojena střídavým napětím, svorka 3 je spojena s elektrickou zemí.

Je znázorněno dvojité buzení světelných prvků S_x, S₄, jednak přivedení vnějších například výstupních signálů návazných prvků na svorky 1, 2, jednak stlačením tlačítek Z_x, Z₂.

Ve větvi mezi uzlem 11 a uzlem 23 je zapojeno sériově jedno tlačítko Z_x a jedna dioda D_x v nepropustném směru. Stlačením tohoto tlačítka Z_x přechází záporná půlvlna na jeden světelný prvek S_x a způsobuje jeho vybuzení.

Ve větvi mezi uzlem 12 a uzlem 23 je zapojeno sériově druhé tlačítko Z₂ a druhá dioda D₂ v propustném směru. Stlačením tohoto tlačítka Z₂ přechází kladná půlvlna na čtvrtý světelný prvek S₄ a způsobuje jeho vybuzení.

Paralelně k jednomu světelnému prvku S_x je přiřazen jeden odpor R_x paralelně ke čtvrtému světelnému prvku je přiřazen druhý odpor r₂. oba odpory R_x, R₂ jsou spojeny v uzlu 13, spojeném s uzlem 14. Volbou hodnoty těchto odporů se nastavuje úroveň proudového signálu na světelné prvky S_x, S₂.

Logický obvod P představují jeden tranzistor T_x a druhý tranzistor T₂ zapojené tak, že báze jednoho tranzistoru je spojena s kolektorem jednoho fototranzistoru F_x a přes třetí odpor R₃ s kolektorem druhého tranzistoru T₂, báze druhého tranzistoru T₂ je spojena s kolektorem druhého fototranzistoru F₂ a přes čtvrtý odpor R₄ s kolektorem prvního tranzistoru T_x. Druhý světelný prvek S₂ a třetí světelný prvek S₃ jsou jedním koncem spojeny s kladným napájecím napětím v uzlu 15 popřípadě svorce 4, druhým koncem s kolektory tranzistorů T_x, T₂ tak, že druhý světelný prvek S₂ je spojen v uzlu 16 s kolektorem druhého tranzistoru T₂ a s třetím odporem třetí světelný prvek S₃ je spojen v uzlu 17 s kolektorem jednoho tranzistoru T_x a se čtvrtým odporem R₄. Emitory fototranzistorů F_x, F₂ a tranzistorů T_x, T₂ jsou spojeny v uzlech 20,21,22 spojených se svorkou 5.

V popsaném zapojení pracují tranzistory T_x a T₂ jako klopná dvojice překlápěná výstupními signály fototranzistorů F_x, F₂ při změně světelného toku světelných prvků S_x, S₄.

Zapojení podle obr. 7 se tedy skládá ze dvou elektricky oddělených soustav, spřažených pouze funkčně pomocí světelného toku světelných prvků S_v S₄ a prostorově umístěním použitých světelných prvků a fototranzistorů v dosahu tohoto světelného toku, například do pouzder C_n C₂.

Další uplatnění zapojení k uvolňování průchodu signálů podle vynálezu záleží v tom, že v jednotlivých pouzdrech C_x, C₂ je sdruženo několik světel-

Claims (5)

1. PŘEDMĚT

   1. Zapojení k uvolňování průchodu signálů sestávající ze dvou signálních vedení vyznačené tím, že jedno signální vedení se skládá z jednoho vstupu (A) spojeného s jedním světelným prvkem (Sj) sdruženým aspoň s jedním dalším například s druhým světelným prvkem (S₂), s výhodou v jednom pouzdru (CJ, s jedním fotosnímačem (Fj) umístěným v dosahu světelného toku těchto světelných prvků, kde výstup tohoto fotosnímače (FJ je spojen s jedním vstupem (pj logického obvodu (P), jehož jeden výstup (PJ je spojen s jedním výstupem (X) zapojení, druhé signální vedení se skládá z druhého vstupu (B) spojeného s čtvrtým světelným prvkem (S₄) sdruženým aspoň s jedním dalším například s třetím světelným prvkem (S₃), s výhodou v druhém pouzdru (C₂), s druhým fotosnímačem (F₂) umístěným v dosahu světelného toku těchto světelných prvků, kde výstup tohoto fotosnímače (F₂) je spojen s druhým vstupem (p₂) logického obvodu. (P), jehož druhý výstup (P₂) je spojen s druhým výstupem (Y) zapojení, přičemž první výstup (PJ logického obvodu (P) je spojen s třetím světelným prvkem (S₃) a druhý výstup (P₂) logického obvodu (P) je spojen s druhým světelným prvkem (S₂).
2. 2. Zapojení podle bodu 1 vyznačené tím, že fotosnímače (F_1; F₂) jsou vícenásobné a jednotlivý fotosnímač se skládá ze dvou elementárních fotosnímačů (^, ^zFj; ^JF2, ²F2) umístěných v dosahu světelného toku jednotlivých světelných prvků (S_l5 S₂, S₃, S₄), přičemž výstupy těchto elementárních fotosnímačů ²F,; ²F₂) jsou spojeny jednotlivě s elementárními vstupy ²lj; ‘1₂, ných prvků spřažených s fotosnímači tak, že světelný tok těchto světelných prvků je v dosahu fotosnímačů. Každý z těchto světelných prvků představuje samostatný vstup do jednotlivého signálního vedení.

   Zapojení k uvolňování průchodu signálů podle vynálezu se uplatňuje v nejrůznějších logických zapojeních, zejména při stavbě řídicích automatů pro výrobní linky.

   VYNÁLEZU ²1₂) dílčích logických obvodů (1_α, L₂), které tvoří logický obvod (P).
3. 3. Zapojení podle bodu 1 vyznačené tím, že logický obvod (P) se skládá z prvního kombinačního logického obvodu (UJ a z druhého kombinačního logického obvodu (U₂), kde vstup (U,) prvního kombinačního logického obvodu (UJ představuje jeden vstup (pj, výstup (VJ tohoto prvního kombinačního logického obvodu (UJ představuje jeden výstup (PJ logického obvodu (P), a vstup (u₂), druhého kombinačního logického obvodu (UJ představuje druhý vstup (p₂), výstup (VJ tohoto druhého kombinačního logického obvodu (UJ představuje druhý výstup (PJ logického obvodu (P).
4. 4. Zapojení podle bodu 3 vyznačené tún, že jeden kombinační logický obvod je spřažen s druhým kombinačním logickým obvodem tak, že vedlejší výstup (h J prvního kombinačního logického obvodu (U J je spojen s vedlejším vstupem (π₂) druhého kombinačního logického obvodu (U₂), a vedlejší výstup (h₂) druhého kombinačního logického obvodu (U₂) je spojen s vedlejším vstupem (irj prvního kombinačního logického obvodu (UJ.
5. 5. Zapojení podle bodu 1 vyznačené tím, že jeden výstup (P J logického obvodu (P) je spojen s druhým světelným prvkem (S₂) přes jedno hradlo (H_x), jehož řídicí vstup (κ J je spojen s pomocným vstupem (a), a druhý výstup (P₂), logického obvodu (P) je spojen s třetím světelným prvkem (S₃) přes druhé hradlo (H₂), jehož řídicí vstup (κ₂) je spojen s druhým pomocným vstupem (β).