CS203139B2 - Jet weaving loom - Google Patents

Description

Vynález se týká tryskového stavu, který obsahuje zanášeči ústrojí к zanášení útku paprskem tekutiny do proělupu, přičemž prohoz sestává z fáze volného letu a z následující fáze odměřeného letu útkové nitě, dále zadržovací ústrojí tvořené trubkovým dílem, které zadržuje část potřebné délky útkové nitě před prohozem, dále zachycovací ústrojí, které uzavírá přívod útkové nitě do zanášecího ústrojí a uvolňuje jej během prohozu útku, a vodicí ústrojí, které vede útkovou nit za trubkovým dílem zadržovacího ústrojí.

Ve známých tryskových stavech dochází během prohozní fáze к náhlým změnám napětí, které působí na útek odtahovaný z trubkového dílu zadržovacího ústrojí do prohozní trysky. К vysvětlení tohoto jevu je na obr. 1 zakresleno běžné uspořádání části mechanismu pro zanášení útku, která je umístěna těsně u vstupního konce proělupu a vyvolává prudké změny napětí útku. Útkové nit Y, ovinutá několikrát kolem odměřovacího válečku 10 a vodícího válečku 12. které odměřují délku útku potřebnou pro jeden prohoz prošlupem, vstupuje do zadržovacího ústrojí 20.

Zadržovací ústrojí 20. sloužící к vytvoření zásoby útkové nitě Y před vnesením do přoělupu, je tvořeno trubkovým dílem £4, který má ve znázorněném obvyklém provedení téměř po celé délce protáhlý výřez 22. Útková nit Y je zaváděna vstupní trubičkou 16 do zadržovací 4 komory 14a v trubkovém dílu 14 upevněném v držáku 16 do kterého se vzduchovou přívodní trubkou 18a zavádí tlakový vzduch. V radržovací komoře 14a proudí vzduch ve směru Šipky A a unáší a nadnáší útkovou nit Y. U konce zadržovací komory 14a se útková nit Y obrací zpátky a vystupuje protáhlým výřezem 22. takže vytvoří v podstatě ostré V, jak je znázorněno polohou označenou t^·

Poté prochází útková nit Y vodicím ústrojím 24 do zachycovacího ústrojí 26. kde se opakuje zachycení a uvolnění útku, a přes druhé vodicí ústrojí 28 do trysky 30a zanášecího Ú8trojí 30. které prohazuje útkovou nit χ prošlupem. Na vnit^m konci protáhlého výřezu 22 je umístěna zarážka 32. která zastavuje pohyb útkové nitě . 2 v polohách označených X4 a i₅.

Jakmile nastane okamíik pro prohoz útkové nitě X, to znamená jakmile začne prohozní fáze, uvolní zachycovací ústrojí 26 útkovou nit X bezprostředně poté, co z trysky 30a vystříkne voda nebo vzduch. Útková nit χ je zanášena paprskem vody nebo vzduchu z trysky 30a do prošlupu a je přitm odtahována ze zadržovacího ústroj 20. Po skončeném prohozu sevře zachycovací ústroj 26 útkovou nit X před tryskou 30a: současně vytváří útková nit X, dodávaná spooitě odn kovací válečkim 10 a unášená proudem vzduchu, v zadržovací ústrojí 20 - novou zásobu připravenou pro následnici prohoz; přitom je útková nit X udržována v podstatě ve tvaru písmene V mezi zadržovacím ústrojm 20 a voíící ústrojm 24.

Délka útkové nitě X zadržené v zadržovacím ústroj 20 až do následujícího prohozu je například asi 2/3 délky tdpooídající celému prohozu, přičemž se zadržená délka samozřejmě liší podle praconií rychlosti tryskového stavu. Na začátku prohozu je útková nit χ odtahována ze zadržovacího ú^t^rooií 20 vysokou rychlost, zatírco do zadržovacího ^^X^r^i^oií 20 je přiváděna poměrně nízkou rych-osií. To má za následek, že - zásoba útkové nitě X v zadržovacím ú^t^t^t^oíí 20 se takže útková nit χ se postupně přemístí z polohy t^ do polohy £5, v níž je natažena jako rovná čára mezi zarážkou 32 a vodicím ústrojm 24.

Pohyb útkové nitě χ do tohoto okarnmiku bude v dalším nazýván volný let útkové nitě χ. Po skončení volného letu jde útková nit χ od odumřevše ího válečku 10 přes trubkový díl 14 zadržovacího ústroj 20 do trysky 30a zanášecího £0, aniž by byla zadržována a - tvořila zásobu v zadržovací komoře 14a. a je přímo zanášena do prošlupu. Pohyb útkové nitě χ v tomto intervalu bude v následující textu uváděn jako odměřený let. Pohyb útkové nitě χ do prošlupu tedy sestává z volného letu a z následujícího odměřeného letu. Během odměřeného letu mé rychlost pohybu útkové ' nitě X stejnou velikost jako odnměovaaí rychlost tdníěovacíht válečku 10'. Brchlost útku ortcházzjícího tryskou 30a tedy poklesne, takže útková nit χ se během prohazování prošlupem nemůže vlnit a tvořit smyčly.

V - okamžiku přechodu volného letu v odměřený let se rychlost útkové nitě χ ortchhzzjící tryskou 30a zmendť velmi . prudce, jak jasně ukazuje obr. 4, kde části.křivky označené

V okarnmiku tohoto přechodu se útková nit X natáhne mezi zarážkou 32 a vodicm ústrojím 24 ,

V důsleku toho se ráz<m zvětší napíší půsooící ne útkovou nit χ, takže je nebezpečí, že se útková nit χ přetrhne nebo její jediooiivá vlákénka oopoaskkjí. Mimo to v případě one1ιumιaitkého stavu má tento náhlý pokles rychlosti ' pohybu útku při průchodu tryskou .Jga tu nevýhodu, že . předli konec útkové nitě χ oгtcthzející prošlupem se chvěje a mění srnmr, čímž se zhoršuje poloha útku vzhledem k osnovní nitm.

Ke stejníu prudkému poklesu rychlosti útku dochází i . u stavů se zadržovacím ústrojm jiného provedení, např. podle obr. 2 nebo 3.

Trubkový díl 4 4' zadržovacího ústroj 20 podle obr. 2 má dva p^i^X^iLl^ehJ^é protáhlé výřezy -22a. .22b. kterými prochází útková nit χ z neznázorněného od^měc^T^í^c^íího válečku a je zadržována ve - tvaru písmene V působením vzduchu proudícího ve směru šipky A. Během odměřeného letu je útková nit χ natažena mezi zarážkou 32 a vodicí ústrojm _££. V okarnmiku, kdy volný let přechází v odm mřený let, se tedy napětí půsoobcí na útkovou nit χ náhle zvýší.

Zadržovací ú8tJroj:í podle obr. 3 sestává z plochého trubkového dílu 14**. do kterého vstupuje útkové nit χ vstupní trubičkou .16* a vystupuje výstupní trubičkou Útkové nit Y v trubkovém dílu 1_4'' je unášena proudem vzduchu ve směru šipky A a vytváří tak smyčku, která má tvar písmene U a během volného letu se postupně zmenšuje. Během odměřeného letu útková nit Y je napnuta na nejkratší vzdálenosti mezi vstupní trubičkou 16 a výstupní trubičkou 16 . Je tedy zřejmé, že i v tomto případě začne působit na útkovou nit Y náhle velké napětí v okamžiku, kdy se volný let mění na odměřený let.

Účelem vynálezu je odstranit popsané nevýhody u tryskových stavů, vybavených různými typy zadržovacích ústrojí, o znemožnit prudký pokles rychlosti útku procházejícího tryskou v okamžiku přechodu volného letu na odměřený let.

Podstata vynálezu spočívá v tom, že mezi trubkovým dílem zadržovacího ústrojí a vodicím ústrojím je uloženo třecí odporové ústrojí vytvářející během volného letu útku kluzný třecí odpor proti pohybu útkové nitě, které je tvořeno buč protáhlým odporovým členem rovnoběžným s trubkovým dílem a omezeným zakřivenou plochou, po níž se kluzně pohybuje útková nit a jež se ve směru tohoto pohybu útkové nitě postupně zvětšuje, nebo které sestává ze dvou pevných tyček, po nichž klouže útková nit, a z pohyblivé tyčky к přitlačování útkové nitě na pohyblivé tyčky během volného letu alespoň do začátku odměřeného letu.

Vlivem kluzného třecího odporu se rychlost útkové nitě ke konci volného letu zmenšuje, takže přechod z rychlosti volného letu na rychlost odměřeného letu je mírný a nevyvolává prudké změny napětí útku, které by mohly poškodit útkovou nit nebo ji vychýlit z rovné drážky při prohozu.

Vynález bude vysvětlen na několika příkladech provedení v souvislosti s výkresy, kde značí:

obr. 1, 2,3 půdorys známých ústrojí к zanášení útku v tryskovém stavu s různou konstrukcí zadržovacího ústrojí, obr. 4 graf ukazující v závislosti na čase rychlost útkové nitě procházející tryskou prohozního ústrojí tryskového stavu z obr. 1, obr. 5 schematický půdorysný pohled na zanášečí ústrojí tryskového stavu podle vynálezu, obr. 6 odpovídající bokorys, obr. 7 pohled ve směru šipky X z obr. 6, obr. 8 graf znázorňující charakteristiky osnovní nitě ve stavu z obr. 5, kde odpor • působící na útek vlivem odporového ústrojí je znázorněn v horní části obr. 8 a rychlost útkové nitě procházející tryskou prohozního ústrojí je znázorněna v dolní části obr. 8, obr. 9 schematický půdorys dalšího výhodného provedení vynálezu, obr. 10 bokorys odpovídající obr. 9, obr. 11 řez vedený rovinou II-II z obr. 9, obr. 12 graf analogický s grafem podle obr. 8, znázorňující však charakteristiky útkové nitě ve stavu z obr. 9, obr. 13 řez znázorňující výhodný příklad zadržovacího ústrojí,

I obr. 14 řez znázorňující další výhodný příklad zadržovacího ústrojí, obr. 15 axonometrický pohled ukazující další výhodný příklad zadržovacího ústrojí, obr. 16 řez vedený . rovinou III-III a obr. 17 řez vedený rovinou IV-IV z obr.'5, obr. 16 sch«naticky znázorňuje podepření odporového členu ve stavu podle vynálezu, obr. 19 schrnnaaický půdorys dalšího výhodného provedení tryskového *stavu podle vynálezu, .

obr. 20 odpovídající nárys a obr. 21 axoncnnatrický pohled na ústrojí z obr. 20.*

Na obr. 5, 6 a 7, kde stejná vztahová značky jako na obr. 1 označčují stejné součást,! a symaoly, jsou znázorněny n^^^^^C^lc^e^itě^jší ústroj pro vnášení útku v stavu.

Podle vynálezu je tryskový stav opatřen odporovým ústrojím 34 vytvářející kluzný třecí odpor proti pohybu útkové nitě J během volného letu. Odporové 24 půsoMcí mezi zarážkou 32 a vodicím ústrojí 24 sestává z protáhlého odporového členu *35, který je uložen >

s mezerou vedle trubkového dílu ,14. Odporový člen 35 má obecně tvar dutého tělesa, které Oy vzniklo rozříznutím dutého kužele na dvé části rovinou procháéetící . osou kužele.

V pohledu podle obr. 5 .má tedy odporový člen 35 tvar trojúhelníka, jehož základna £ * lež v blízkosti držáku . 18 zadržovacího ústroj 20. První konec E, odporového členu . 35. odpoovdající základně jg troj úhelníka, má v průřezu podLe obr. 7 tvar knihového oblouku.

Neznázorněné podélná osa odporového členu 35 je v podstatě rovnoběžná s podélnou osou L trubkového dílu 14 zadržovacího ústrojí 20. Odporový člen 35 má protáhlou zakřivenou plochu , , jejíž podélná osa je v rovnoběžná s podélnou osou L trubkového dílu £4.

Takový tvar odporového členu 35 vznikne například tm, že se ohebná deska ohne pomocí šroubu 36 a matice 38. zašroubované do drážek tohoto Šroubu, způsobem naznačeným na' obr. 7. šroub 36 prochází oběma okraa! 35 .. 35b ohebné desky Odporový člen 35 je opatřen konzolou 40. která je připevněna k jeho druhému konci odvrácenému od držáku 13. Konzola 40 je připevněna šroubem 44 k další konzole 42. jež je připevněna šroubem 46' k rámu £8 tryskového stavu. Poloha odporového členu 35 je tedy nastavitelná tím, že se mění poloha šroubů 44 a 46 v otvorech g, a

Jak je patrno z . výkresů, pohybuje se útková nit Y mezi zadržovacím ústrojí 20 a vodicí ús'trojí 24 po zakřivené ploše , odporového členu 35 kluzně z polohy £ do polohy £, přičemž odpor proti pohybu je vyvoláván kluzi^m tření mezi útkovou nití a povrchem zakřivené plochy £<. Je zřejmé, že odpor proH pohybu,. vyvolávaný kluzným třenm mezi pohytbjící se útkovu nití J a . zakřivenou plochou £«, se postupně zvštšuje s pohybem útkové nitě J z polohy f do polohy 1, to znamená s pokračujím prohozem útkové . nitě , prošlupem, poněvadž výška g horní plochy , (obr. 6) odporového členu . 35 vůči horní ploše rámu 48 vzrůstá, jak se útková nit J kluzně pobyto je zprava doleva.

Houní plocha rámu £g.je v podstatě rovnoběžná s podélnou osou g trubkového dílu 14 zadržovacího 20. Jak je patrno z obr. 6, začíná styk útkové nitš J se zakřivenou plochou , odporového členu 35 v bodě £, který leží v rovině prochéázjcí protáhlým výřezem 22 trubkového dílu £4. přičemž tato rovina je rovnoběžná s horní plochou rámu £g. Jak rovněž ukazuje obr. 6, je protáhlý výřez 22 v tomto případě tvořen po délce podélné ' osy g trubkového dílu 14 a je ,obrácen k odporovému členu 35. *

Je zřejmé, že jak se postupně horní plocha , odporového členu Jg přibližuje k prviímu konci E, . odporového členu 25. postupně se od bodu P zvyšuje, čímž ' se postupně zvětšuje délka útkové nitě £, která se do‘týká zakřivené plochy odporového členu 35.

Když útková nit J přijde do bodu £ podle obr. 6 během volného letu, začne se * kluzně pohybovat po zakřivené ploše g. odporového členu 35. Analogicky se odpor proti pohybu útkové nitě γ postupně zvětšuje, jak ukazuje horní graf na obr. 8, od bodu P na horní ploše odporového členu 35. poněvadž jak styčný tlak tak styčné délka útkové nitě Y na zakřivené ploše gg se zvyšují tzm, Že se ·zvětšuje výška Д a šířka W odporového členu 35. To má za následek, že rychlost útkové nitě Y, prochézzjjcí tryskou 30a. se postupně snižuje ke konci období volného letu, jak je znázorněno plnou čarou v dolní části grafu na obr. 8, kde přerušovaná čára udává rychlost útkové nitě Y v případě zadržovacího ústrojí podle obr. 1.

V důsledku této úpravy podle vynálezu se rychlost . útkové nitě Y prochéáející tryskou 30a nezmenší prudce a tedy napětí působbcí na útkovou nit nevzroste skokem. Mimo to útková nit Y nemůže překrnitnout do polohy označené na obr. 1 t^, poněvadž proti · setrvačnosti poHybujcí se útkové nitě Y působí kluzný styk na zakřivené ploše podporového členu 35. To značně přispívá k tomu, že nemůže dojít k přetržení útkové nitě ani k popraskání vlákánek tvořících tuto nit během prohozu útkové nitě Y z trysky 30a do prošlupu.

t Je zřejmé, že se tím znemožní i vlivný pohyb poh^buicí se útkové nitě Y během prohozu prošlupem. I když je tryskový stav pneTunaaického typu, kde ke vnesení útku do prošlupu slouží paprsek vzduchu, znemožní uvedená postupně menší rychlost pohybu útkové nitě chvění předního konce útku během prohozu prošlupem, čímž se zlepší poloha celého útku v prošlupu.

Z předchozího je zřejmé, že vhodnou volbou polohy odporového členu 35 lze řídit nebo ' měnit charakteeistiky odporu působícího proti pohybu útkové nitě i polohu bodu ' P, v němž začíná kluzný styk útkové nitě Y a zakřivené plochy odporového členu 35.

Jakmile je prohoz útkové nitě Y prošlupim skončen, je útková nit Y zachycena zachycovecím ústrojm 26, čímž se zastaví její přívod do tryskové zméŠecí jednotky. Potom se odměří a připraví pomooí odměovacího válečku 10 příslušná délka útkové nitě Y pro další prohoz a zavede se do zadržovacího ústrooí 22, se kluzně polybuje po zakřivené ploše . odporového členu 35 ve směru šipky A podle obr. 5, tedy v opačném směru než během prohozu. Útková nit Y je zadržována a udržována v poloze f podle obr. 5 tak dlouho, než začne následnici prohoz prošlupem.

Obr. 9 až 12 znázorní další výhodné provedení tryskového stavu podle vynálezu. Odporový člen 35 této varianty je podobný jako odporový člen podle obr. 5 pouze s tím rozdílem, že jeho první konec E. přivrácený k držáku 18 se od neeširší části . postupně zužuje a mé tedy v půdoryse (obr. 9) zmeenuují^ií · se šířku W a v náryse (obr. 10, 11) zmenšující se výšku H nad horní plochou 48a rámu .£8. Jinak se odporový člen jak co do šířky W tak co do výšky H zvětšuje stejně jako v provedení podle obr. 5 od druhého konce E₂ k nejjvyšší části P_h.

Následkem toho se odpor proti pohybu útkové nitě Y postupně zvětšuje od bodu P, ve kterém útková nit Y se začne kluzně pochovat po zakřivené ploše . během volného letu. Když útková nit Y klouzací po zakřivené ploše . přejde přes nejvyšší část P^, začne se odpor proti jejímu pohybu postupně zmenšovvt.

Při této úpravě podle vynálezu se rychlost útkové nitě Y, která prochází ·tryskou 30a. postupně zmenšuje do kdy útková nit Y k^^^a^z^a^íczí po zakřivené ploše Sg přejde za část P_h na zakřivené ploše So během prohozu prošlupem. Potom se odpor proti pohybu útko» vé nitě Y začne zmenšovat bezprostředně před koncem volného letu, takže útkové nit Y není vystavena ppíliš velkému odporu pohybu, · vyvolanému kluzným třenfo během intervalu odměřeného letu. V důsledku toho se odpor proti pohybu útkové nitě Y a její rychlost při průchodu tryskou 30a mění tak, jak ukaz^í horní i · dolní graf na obr. 12.

* · . t

V důsledku popsané úpravy nemůže dojít k takzvanému nedoletu neboli neúplnému vnesení útkové nitě do pnšlupu: nedolet nastává zpravidla tehdy, když proti pohybu útkové nitě piůsolbzí příliš velký odpor během odměřeného letu, kdy je rychlost útkové nitě pгlchhzzjící tryskou 30a nezbytně nízká. I v provedení podle obr. 9 až 12 se po skončeném prohozu proělupem útková nit Y, přiváděné z odněřovacího válečku 10 do zadržovacího ústrojí ££>, kluzně pohybuje po zakřivené ploše , odporového členu 35 ve směru Šipky A, a pak je zadržena v poloze f podle obr. 9.

Třebaže odporový člen 35 je ve své části £_h vyšší, probíhá pohyb útkové nntě Y ve aněru šipky A naprosto hladce působením vzduchového paprsku, který je vyfukován protáhlém výřezem 22 vytvořerýfa na postranní ploše trubkového dílu 14 zadržovacího ústroj £0. Je zřejmé, že tento kluzný pohyb útkové nitě Y ve směru šipky A lze poddooit tím, že se odporový člen 35 posune dolů v okanmiku, kdy se útkové nit Y pohybuje ve směru šipky A.

Obr. 13 znázorňuje výhodné provedení trubkového dílu 14, kde protáhlý výřez 22 je omezen horním okrajem 50 a dolním okrajím 22. jež jsou k sobě přivráceny. Horní okraj 50 je zaoblen směrem nahoru a je vytvořen v průřezu jako okruhový oblouk. Zaoblený horní okraj probíhá po celé délce protáhlého výřezu 2£. Poněvadž v tomto případě útkové nit

2, vytahovaná z trubkového dílu £4» se dotýká zaoblené plochy 50a horního okraje ,50. nemůže se třenfo při pohybu po poměrně ostré horní hraně protáhlého výřezu J22. Tento zaoblený horní okraj 50 je velice výhodný zejména tehdy, když je útková OLt X tvořena jemným vláknem, například acetátovýta. Alternativně může být vytvořen odděleně od trubkového dílu 14 vodicí člen 54 (obr. 14), čímž se doséhne stejného účinku jako u zaobleného horního okraje ,50·

Aby bylo možno přizpůsobit charaktteistiky odporu proti pohybu útkové nitě Y podle povahy pouužté nitě, lze odporový člen 35 vytvořřt, ohnutím pružné kovové deety, které se ohjýbá pomocí šroubu 36 proobházeícího oběma okraj 35a. 35b. a matice 38 našroubované na tomto šroubu. Při tomto provedení odporového členu 35 lze měnit výšku horní plochy zakřivené plochy , tm, že se přitáhne matice na šroubu 36.

Obr. 15 až 17 znázooríují další výhodné provedení trubkového dílu 14 zadržovacího ústrojí 22, kde protáhlý výřez 22 je vytvořen ve tvaru ep0rály, takže se postupně přečísluje nahoru v té míře, jak se přibližuje k prvnímu konci £, odporového členu 35. Průřez trubkového dílu 14 se tedy mění z tvaru znázorněného na obr*. 16 do tvaru znázorněného na obr. 17, když se protáhlý výřez 22 blíží k prvnímu konci £1 odporového členu ,35.

I u tohoto provedení se tření útkové nitě Y o okraj prctéhláho výřezu 22 podstatně sníží a zmenší se tedy i nebezpečí přetržení útku. Při této úpravě lze regulovat přít^čný tlak a přít^čnou délku útkové nitě X na zakřivené ploše , odporového členu 35. to znamená odpor působní proti pohybu útkové nitě Y na zakřivené ploše , , změnou polohy orctάhlάho výřezu £2.

Obr. 18 znázorňuje výhodné upevnění odporového členu 35. Druhý konec Eg odporového členu 35 je výkyvné uložen na čepu 56 připevněném k rámu ,58. První konec £1 odporového členu 22 je uložen na elas*^(mem:m tělese 60. které je připevněno k rámu 48 stavu přes destičku ,62. která je připevněna k dolní ploše odporového členu 35. Když útkové,nit Y, pohybuje! se kluzně po zakřivené ploše , odporového členu 33> ja vystavena nadměrnému napptí, , dochází ke stlačení elaetomemíhc tělesa 60. které se zdeformuje, takže odporový člen 35 se natočí kdem čepu 56 proti směru pohybu hodinových ruček. V důsledku toho se p^í^o1^í<^:^, na útkovou nit 2 zmmeěš, takže nemůže dojt k jejmu přetržení nebo poškození.

Třebaže v předchozím popise byl popisován a na výkresech znázorněn odporový člen 22, jehož průřez měl tvar kruhového oblouku k vytvoření zakřivené ploohy , , po které se kluzně pohybuje útková nit X, je samoořejmé, že odporový člen 35 může mít plochý tvar , a jeho povrch, po kterim klouže útková nit X, může být rovný. Rovná plocha odporového členu 22 musí pak být vytvořena tak, aby se odpor· proti pohybu útkové nitě X, vyvolaný kluziým třením postupně zvyšoval s ořiiliCovánm útkové nitě X k držáku 18 zadržovacího ústroj 20.

V tomto případě je výhodné vytvořit na rovné ploše nebo i . na zakřivených plochách odporového členu 35 soustavu neznázorněných drážek. Mimo to je rovněž výhodné zdrsnit zakřivenou plochu . odporového členu 35. aby se zvýil odpor proti pohybu útkové nitě Y.

Na obir. 19 až 21 je znázorněno další výhodné provedení tryskového stavu podle . vynálezu, kde ústrojí 34 vytvářijící odpor proti pohybu útkové nitě Y sestává z dvojice pevných tyček 64. 66. jež jsou upevněny na nosné destičce 68 a jsou v podstatě rovnoběžné s podélnou osou L trubkového dílu 14 zadržovacího ústrojí .20. ^a z polhrbUvé tyčky 70, která prochází otvorem 68a nosné destičky 68 a je připevněna k jednomu konci kyvného remene 72. Tyčky 64. 66. 70 jsou zakřivené, jak ukazuje. obr. 21. Kyvné rameno 72 je výkyvné uloženo na čepu 7 . - neseném dvvoicí konzol 76. _v

Na druhém konci je kyvné rameno 72 opatřeno kladičkou 72. která je předpjata ve směru proti pohybu hodinových ruček pružinou 80. takže se dotýká vačkové plochy vačky 82. Vačka 82 je upevněna na otočném hi^:íd^3^:i 84. který se otáčí rychlostí synchronizovanou s pracovní rychlostí stavu. Vačková plocha vačky 82 má výstupek 82a poměrně značné výšky a prohlubeň 82b. která je poměrně hluboké. Vačka 82 je uložena tak, že když se kladička 78 dotýká výstupku 82a. křižuje pojhrbiivá tyčka 70 pevné tyčky 64. 66 v bočním pohledu na tryskový stav podle obr. 20; když se naopak kladička 78 dotýká prohlubně 82b vačky §2, pohybuje se kyvné rameno 72 protni pohybu hodinových ruček a vykývne pohybovou tyčku 70 směrem nahoru vzhledem k obr. 20, takže pohhrtb-ivá tyčka 70 přestane křižovat pevné tyčky 64. .66. Přiom je vačka 82 uložena tak, že se kladička 78 dotýká výstupku 82a během volného letu a pooíždí po prohlubni 82b vačky 82 v období od konce odněřeného letu do začátku následující fáze, ve které útková nit Y do odněřovacího válečku 10 začne být zadržována v zadržovacím ústroj 20.

Při této konstrukci tryskového stavu prochází útková tólt JY do zadržovacího ústroj mezi polh^t^b^liv^ou tyčku 70 a pevnými tyčkami 64. 66. přioom se ohýbá a pdsobí na ni odpor pro o i pohybu, jak Σπάζοι™^! polohy m a j na obr. 21 . Tím se znemožní . náhlý pokles rychlosti útkové nitě Y, prochááeeící tryskou 30a zanéšecího ús^co! 30, na konci volného letu. Když začne období odměřeného letu, přijde útková nit Y ze zadržovacího.ússrooí 20 do polohy i podle obr. 31, v níž je natažena mezi zarážkou 32 a vodicím ústrojím .24. takže na ni nepůsobí téměř žádný odpor pro 1ti pohybu vyvolávaný třením na . tyčkách 64. .66, 70.

Od konce odměřeného letu do začátku zadržování zadržovacím ústrojím 20 je polhrbHvá tyčka 70 výkývnuta nahoru proti pohybu hodinových ruček, takže se nekřižuje s pevnými tyčkami 64 a 66. Když je tedy útková nit Y zadržena v zadržováním ússroj 20 a přijde z polohy £ do polohy f podle obr. 19 po skončeném prohozu prošlupem, nepůsobí na ni prakticky. žádný odpor prolti pohybu a může se vysunout z prostoru mezi tyčkami 64. 66. 70.

Z předchozího je zřejmé·, že uvedená ústroj vytvá^eící odpor protti pohybu útkové nitě mohou aplikována na tryskový .stav podle obr. 1. ^^s^t^í^oií vytvááeeící odpor a znázorněná na obr. 5 až 7, 9 až 11 a 13 až 18 mohou být upravena v trubkovém dílu jj. zadržovaaího ústroj 20 podle obr. 3. V tomto případě může být ústrooí 34 vytvéάijíhí odpor proti pohybu útkové nitě připevněno na vnitřní ploše trubkového dílu nebo může být uloženo kluzně a může být stavitelné pomocí fixačního ús^co!, které umooňuje jeho zafixování zvnějšku trubkového dílu .Ц.

Ůslrojí .34 vytvá^eící odpor prroiii pohybu útkové nitě Y a znázorněné na obr. 19 až může být upraveno mez i výstupní trubičkou 16 ** a vodicím ústrojm 24. V tomto případě může pdscbii prooi pohybu útkové nitě značně velký odpor, poněvadž tvar vačkové plochy vačky 82 lze zvo^t tak, aby pohάbiivά tyčka 70 hluboko křižovala pevné tyčky 61, 62 (obr. 21) během volného letu útkové nitě Y.

Claims (12)

1. Tryskový stav, obsahující zanášeči ústrojí k zanášení útku paprskem tekutiny do prošlupu, přičemž prohoz sestává z fáze volného letu a z následující fáze ·odměřeného letu útkové nitě, dále zadržovací ústrooí tvořené trubkoiýfa dílem, které· zadržuje část potřebné délky útkové. nitě před prohozem, dále zachycovací ússrooí, které uzavírá přívod útkové nitě do zanášecího ústrojí a uvolňuje jej během prohozu útku, a vodicí des^JÍ, které vede útkovou nit za trubkovým dílem zadržovacího ússrooí, vyznnčudící se tm, že mez! trubkovým dílm (14) zadržovacího (20) a vodicm ústrojm (24) je uloženo třecí odporové ústrooí (34) vytvářející během volného letu útku kluzný třecí odpor proti pohybu útkové nitě, které je tvořeno bud protáhlým odporovým člením (35) rovnoběžiýfa s tnbkovýfa dílem (14) a omezeným zakřivenou plochou (Sc), po níž se kluzně potytaje útková nit a jež se ve směru tohoto pohybu útkové nitě postupně zvětšuje, nebo které sestává ze dvou pevných tyček (64, 66), po nichž klouže útková nit, a z polh^t^livé tyčky (70) k přitaečování útkové nitě na další pothrbHvé tyčky (64, 66) během volného letu alespoň do začátku odměřeného letu. *

2. Tryskový stav podle bodu 1, vyznačuje í se tím, že zakřivená plocha (Sc) odporového členu (35) je půlkuželová, přičemž její vrchol leží u výstupního konce'trubkového dílu (14) zadržovacího ústrooí (20) a základna u držáku (18) trubkového dílu (14).

3. Tryskový stav podle bodu 2, vyznaačjíc:í ·se ·tím, že zakřivené plocha (Sc) odporového členu (35) sestává z ohebné desky, jejfoiž okraji prochází stahovací šroub (36) zajištěný maaicí (36).

4. Tryskový stav podle bodu 1 , vyznač^ící se tím, že výška (H) zakřivené plochy (Sc) odporového členu (35) · se od bodu (Ph), který odpovídá konci volného letu útkové nitě, ve směru pohybu útku postupně zmenšuje ke snižování kluzného třecího odporu během odměřeného letu útkové nitě.

5. Tryskový stav podle bodu 2 až 4, vyzne^^ící se tím, že odporový člen (35) je stavitelně upevněn na rámu (48) stavu k nastavování vzájemné polohy · trubkového dílu (14) a odporového členu (35).

6. Tryskový stav podle bodu 1, vyznaačuící se tím, že odporový člen (35) je uložen jedním koncem výkyvně na rámu (48) stavu a druhým koncem pothrbHvě na elastimernm tělese (60) upevněnéta na rámu (48) k vyrovnání nadměrného napětí útku.

7. Tryskový stav podle bodu 1 až 6, ’vyzn^č^cí se tím, že trubkový díl (14) má protáhlý výřez (22) proběhJící ve směru jeho podélné osy a obrácený k odporovému členu (35)«

8. Tryskový stav podle bodu 7, vyznačujeí se tm, že protáhlý výřez (22) je spirálový, přiěemž výška jednoho konce protáhlého ·výřezu (22) nad osou trubkového dílu (14) je_ větší než výška druhého konce.

9. Tryskový stav podle bodu 7, vyznaačuící se tm, že horní okraj (50) protáhlého výřezu (22), po kterim klouže útková nit, má zaoblenou plochu (50a).

10. Tryskový . stav podle bodu 7, vyznačujeí se tím, . . že mezi protáhlým výřezim (22) trubkového dílu (14) a zakřivenou plochou (Sc) odporového členu (35) je uložen vodicí člen (54) se zaoblenou plochou ke znemožnění pohybu útku po hraně protáhlého výřezu (22).

11. Tryskový stav podle bodu 1, vyznaačujíc se tm, že potyHlvá tyčka (70) odporového ústrooí (34) je uložena na kyvném rameni (72), jehož druhý konec nese kladičku (78) zabírající s vačkou (82), jejíž . otočný pohyb je odvozen od pracovního cyklu stavu.

I

12. Tryskový stav podle bodu 11, vyznačující se tím, že vačka (82) je opatřena výstupkem (82a), jehož délka odpovídá trvání volného letu a odměřeného letu útku, a prohlubní (82b), odpovídající době od konce odměřeného letu do začátku dalšího pracovního cyklu stavu.