CZ97092A3 - Nosič záznamu, způsob jeho získávání, záznamové zařízení pro záznam na nosič a čtecí zařízení pro čtení z nosiče - Google Patents

Description

Nosič záznamu, způsob jeho získávání, záznamové zařízení pro záznam na nosič a čtecí zařízení pro čtení z nosiče

Oblast techniky;/

Vynález se týká nosiče záznamu, na němž je do stopy, mající adresovatelné části, zaznamenán informační objem, přičemž uvedený informační objem obsahuje zaváděcí signál zaznamenaný do zaváděcí oblasti, uživatelská data zaznamenaná v programové oblasti, následující zaváděcí oblast a výstupní signál označující konec informačního objemu a zaznamenaný ve výstupní oblasti, následující programovou oblast. Dále se týká způsobu získávání těchto nosičů se záznamem, záznamového zařízení pro pořizování záznamu a čtecího zařízení pro čtení záznamu z nosiče.

^stav techniky^

Při způsobu získávání nosiče záznamu, opatřeného záznamovou informací, jehož se vynález týká, se informační objem zaznamenává do adresovatelných částí stopy nosiče záznamu, přičemž informační objem obsahuje odkaz k řídicí informaci, určené k použití pro řízení vyhledávání informace v zaznamenaném informačním objemu a tento odkaz je uložen v části udávané předem určeným adresovým rozmezím.

Záznamové zařízení pro záznam informace na nosič záznamu tímto způsobem obsahuje záznamové prostředky pro zaznamenávání informace v adresovatelných částech ve stopě nosiče záznamu, formátovací prostředky pro sestavování informačního objemu podle předem určených formátovacích instrukcí, podle nichž se informační objem opatří řídicí informací informačního objemu, určenou pro použití při řízení vyhledávání informace v informačním objemu, řídicí prostředky pro působení, že záznamové prostředky zaznamenávají informační objem,

--2zatímco se odkaz na řídicí informaci informačního objemu zaznamenává do části udávané předem určeným adresovým rozmezím v informačním objemu.

Zařízení pro čtení nosiče záznamu, jehož se vynález týká, obsahuje prostředky pro generování adres částí, které mají být vyhledávány, a řídicí prostředky pro vyhledávání informace na základě generovaných adres.

Způsob, zařízení a nosič záznamu výše uvedeného typu jsou známé, například pod jménem CD-ROM systém, který je popsán například v normě ISO 9660. V systému CD-ROM je tak zvaný popisovač objemu (volume descriptor) zaznamenáván jako řídicí informace v adresovém rozmezí začínajícím sektorem majícím logické číslo sektoru 16. Tento popisovač objemu obsahuje například odkazy na sektorovou adresu tak zvané tabulky cesty, která obsahuje strukturu adresáře a odkazy k souborům adresáře. Tato tabulka cesty a tyto soubory adresáře obsahují potřebnou informaci pro vyhledávání a čtení datových souborů, zahrnutých v zaznamenaném informačním obj emu.

Ze spisu US 4 229 808 (odpovídajícího WO 80/01328) je znám způsob postupného (inkrementovaného) zaznamenávání dat na optický disk v prstencových pásech nebo stopách. Pásy jsou fyzicky od sebe oddělovány mezerami, které nemají vůbec žádný obsah. V pásu se nejprve zaznamenávají uživatelská data a po té se zaznamenává adresář pro přístup k uživatelským datům v odpovídajícím pásmu. Poslední záznamová stopa v adresáři obsahuje adresu začátku adresáře. Záznam do pásu je ukončen signálem speciálního znaku. K pásům je přístup při čtení zevně tím, že se nejprve detekuje stopová část se spe-3ciálním znakem, po té se čte adresář a následně se čtou uživatelská data. Takový přístup je ekvivalentní přístupu k informaci na nosiči záznamu podle vynálezu prostřednictvím zaváděcí oblasti. Tento spis však neuvádí použití pásů, majících druhou speciální stopovou část na druhé straně uživatelských dat a neobsahuje tedy ekvivalent výstupní oblasti.

V případě, kde je použit nosič záznamu jednou zapsatelného typu pro zaznamenávání informace sestavené podle formátu CD-ROM, vzniká problém, že nově připojená adresová informace nemůže být ihned nalezena. Z tohoto důvodu nemůže být odkaz k informaci, potřebné pro řízení čtecí operace, zahrnut v popisovači objemu, jelikož nosič záznamu může být opatřován záznamem (popsán) pouze jednou.

Vynález si klade za úkol vytvořit prostředky odstraňující tento problém.

Podstata vynálezu

Pokud jde o nosič záznamu, je uvedený problém vyřešen nosičem záznamu, na němž je do stopy, mající adresovatelné části, zaznamenán informační objem, přičemž uvedený informační objem obsahuje zaváděcí signál zaznamenaný do zaváděcí oblasti, uživatelská data zaznamenaná v programové oblasti, následující zaváděcí oblast a výstupní signál označující konec informačního objemu a zaznamenaný ve výstupní oblasti, následující programovou oblast, jehož podstatou je, že v uvedené stopě je zaznamenán v oblasti následující uvedenou výstupní oblast nejméně jeden další informační objem, přičemž tento další informační objem obsahuje další uživatelská data zaznamenaná v další programové oblasti a další výstupní signál označující konec dalšího informačního objemu a zazna-4menaný v další výstupní oblasti, následující uvedenou další programovou oblast, a přičemž uvedený další výstupní signál obsahuje zpětnou referenční informaci, vztahující se k předem určené adrese v uvedené další programové oblasti.

Pokud jde o způsob, navrhuje vynález způsob získávání výše uvedeného nosiče záznamu, opatřeného záznamovou informací, při kterém se informační objem zaznamenává do adresovatelných částí stopy nosiče záznamu, přičemž informační objem obsahuje odkaz k řídicí informaci, určené k použití pro řízení vyhledávání informace v zaznamenaném informačním objemu a tento odkaz je uložen v části udávané předem určeným adresovým rozmezím, jehož podstatou je, že v okamžiku po zaznamenávání uvedeného informačního objemu se zaznamenává nejméně příští informační objem do stopy, přilehlé ke konci informačního objemu, zaznamenaného jako poslední, přičemž tento příští informační objem obsahuje další odkaz k řídicí informaci dalšího informačního objemu pro použití pro řízení vyhledávání informace v příslušném informačním objemu a v před tím zaznamenaných informačních objemech, přičemž tento další odkaz k řídicí informaci je uložen v části udávané regenerovatelným náhradním adresovým rozmezím.

Záznamové zařízení pro záznam informace na nosič záznamu způsobem podle vynálezu obsahuje záznamové prostředky pro zaznamenávání informace v adresovatelných částech ve stopě nosiče záznamu, formátovací prostředky pro sestavování informačního objemu podle předem určených formátovacích instrukcí, podle nichž se informační objem opatří řídicí informací informačního objemu, určenou pro použití při řízení vyhledávání informace v informačním objemu, řídicí prostředky pro působení, že záznamové prostředky zaznamenávají in5formační objem, zatímco se odkaz na řídicí informaci informačního objemu zaznamenává do části udávané předem určeným adresovým rozmezím v informačním objemu, přičemž jeho podstata spočívá v tom, že zařízení obsahuje odvozovací prostředky pro odvozování řídicí informace dalšího informačního objemu, určené pro použití pro vyhledávání informace nejméně v dalším informačním objemu, přičemž formátovací prostředky jsou uzpůsobeny pro sestavování dalšího informačního objemu s výše uvedenými formátovacími instrukcemi a pro zahrnování, do objemu, řídicí informace dalšího informačního objemu, pro vyhledávání informace jak v dalším informačním objemu, tak i v před tím zaznamenaných informačních objemech, a řídicí prostředky jsou dále uzpůsobeny pro to, aby další informační objem byl zaznamenáván vedle konce informačního objemu zaznamenaného jako poslední, zatímco další odkaz k řídicí informaci dalšího informačního objemu se zaznamenává v části udávané náhradním adresovým rozmezím v dalším informačním objemu.

Jelikož je zahrnut v každém informačním objemu zaznamenaném jako další informační objem náhradní odkaz, řídicí informace potřebná pro dosažení informace je vždy dosažitelná.

Tento náhradní odkaz může být znovu vyhledáván jednoduchým způsobem pomocí čtecího zařízení, které se vyznačuje tím, že obsahuje nahrazovací prostředky pro náhradní ukládání náhradní adresy v náhradním adresovém rozmezí za zvolenou generovanou adresu v případě, kde generovaná adresa odpovídá adrese v předem určeném adresovém rozmezí, přičemž tato adresa označuje části, v nichž je zahrnut odkaz k řídicí informaci .

6Jelikož adresou odkazující k náhradní řídicí informaci se v tomto čtecím zařízení nahrazuje adresa, týkající se řídicí informace, je možné vypustit obměny v prostředcích pro generování adresy. To je obzvláště výhodné v případě, kde prostředky pro generování adresy jsou zahrnuty v řídicích programech souboru operačního systému počítačového systému obsaženého v čtecím zařízení. Úpravy v řídicích programech souboru jsou všeobecně nežádoucí, protože tyto modifikace ovlivňují operační systém a vysoké hierarchické úrovni. V zařízení podle vynálezu mohou být tyto úpravy omezeny na úpravy řídicího prostředku, které se zužují na obměny v tak zvaných ovladačích operačního systému a modifikace řídicího hardwaru podle potřeby. Tyto úpravy neovlivňují operační systém na vysoké hierarchické úrovni a jsou tak všeobecně výhodnější.

Rozmezí sektorů, v nichž je umístěn náhradní odkaz, je s výhodou rovné rozmezí, v němž je odkaz zahrnut v prvním zaznamenaném informačním objemu. V takovém případě se získá v měřítku jedna ku jedné obraz formátu sektoru nebo sektorů, v nichž je zahrnut náhradní odkaz, vůči formátu sektoru nebo sektorů v prvním zaznamenaném informačním objemu, který zahrnuje tento odkaz. Toto je obzvláště výhodné, jestliže velikost adresového rozmezí, které zahrnuje odkaz na požadovanou řídicí informaci, není předem určená. V takovém případě musí čtecí zařízení určit velikost rozmezí, když se mají nahrazovat adresy v rámci rozmezí. Když jsou rozmezí náhradní řídicí informace a rozmezí řídicí informace v prvním zaznamenaném informačním objemu stejně velké, může být tato velikost rozmezí určena na základě opětovné regenerovatelnosti rozmezí v prvním zaznamenaném informačním objemu.

7Pro usnadnění určování velikosti adresového rozmezí je výhodné zahrnovat do sektorů adresového rozmezí informaci udávající délku adresového rozmezí, nebo zařadit na konec rozmezí do sektoru kód, který označuje tento konec.

Náhradní odkaz na řídicí informaci je třeba zaznamenat v regenerovatelné poloze. Tento požadavek, pokud jde o opětovnou regenerovatelnost, může být realizován různými způsoby. Například toto může být dosaženo tím, že se zahrne odkaz k požadované řídicí informaci na konci každého informačního objemu. Konec posledního zaznamenaného informačního objemu může být regenerován jednoduchým způsobem s výhodou tím, že se zjištuje pomocí vysokorychlostní detekce čtených signálů, zda informace je zaznamenána v sektoru, podrobovaném detekci. Přechod od sektoru opatřeného záznamem do sektoru stopy bez záznamu potom udává konec posledního zaznamenaného informačního objemu. Referenční informace může být znovu nalezen přeskokem ze zjištěného konce na část stopy právě před koncem.

Detekce konce posledního zaznamenaného informačního objemu na základě čtení signálu s vysokorychlostní detekcí je výhodná v tom, že tento konec se najde mimořádně rychle.

Náhradní odkaz může být také regenerován jednoduchým způsobem, je-li zaznamenán v sektorech v dané poloze relativně k začátku informačního objemu. V takovém případě může být náhradní řídicí informace být vyhledávána v příštím zaznamenaném informačním objemu na základě informace reprezentující konec každého informačního objemu.

-8Vynález je v prvé řadě vhodný pro použití, když se zaznamenává informace na nosič záznamu jednou zapsatelného typu (write-once) a pro její čtení z tohoto nosiče, protože je potom nemožné znovu provést záznam pozměněné řídicí informace přes již zaznamenanou řídicí informaci. Vynález však může být použit pro záznam a čtení informace i při použití nosičů přepisovatelného typu.

Přehled obrázků na výkresech

Vynález je blíže vysvětlen v následujícím popise na příkladech provedení s odvoláním na připojené výkresy, ve kterých znázorňuje obr.l až 3 schémata pro čtecí zařízení CD-ROM dle známého stavu techniky, obr.4 a 6 grafické znázornění provedení nosičů záznamu podle vynálezu, obr.5, 7 a 10 vývojové diagramy programů vykonávaných provedeními čtecího zařízení podle vynálezu, obr.8 schéma čtecího zařízení podle vynálezu, obr.9 schéma provedení obvodu pro použití ve čtecím zařízení podle vynálezu, obr.11 schéma provedení záznamového zařízení podle vynálezu, obr.12 schéma provedení záznamové jednotky pro použití v záznamovém zařízení podle vynálezu, obr.13, 14, 15, 17 a 18 vývojové diagramy programů vykonávaných záznamovým zařízením podle vynálezu a obr.16a až 16d grafické znázornění nosiče záznamu během po sobě následujících fází provedení způsobu podle vynálezu.

Příklady provedení vynálezu.

Před podrobnějším vysvětlením vynálezu bude nejprve popsán stručně stávající systém CD-ROM s odvoláním na obr. l až 3 ve výkresech. CD-ROM systém obsahuje opticky snímátelný disk, na kterém je zaznamenána informace podle normy CD-ROM, jak je popsáno v normě ISO 9660, a čtecí zařízení

CD-ROM pro čtení informace na disku. Zaznamenaná informace na disku obsahuje hlavní informaci a subkódovou informaci. Subkódová informace je rozdělena do subkódových rámců. Hlavní informace je rozdělena do tak zvaných sektorů, majících délku odpovídající délce subkódového rámce subkódové informace. Obr. 1 schematicky ukazuje uspořádání stopy 10 disku CD-ROM. Stopa obsahuje tak zvanou zaváděcí oblast LI, programovou oblast PA a výstupní oblast LO. Kombinace sestávající ze zaváděcí oblasti LI, programové oblasti PA a výstupní oblasti LO bude nadále označována jako informační objem. Programová oblast PA je určena pro ukládání uživatelské informace.

Hlavní informace v programové oblasti PA je rozdělena do tak zvaných sektorů majících délku odpovídající délce subkódového rámce. Každý ze subkódových rámců v programové oblasti PA obsahuje kód absolutního času, udávající polohu, v níž je příslušný subkódový rámec zaznamenán vzhledem k začátku programové oblasti PA. Sektory také mají absolutní časové kódy, odpovídající absolutnímu časovému kódu v rámci subkódu, zaznamenané spolu se sektorem. Programová oblast PA obsahuje tak zvanou předchozí mezeru (předmezeru) PG, v níž není zaznamenána žádná hlavní informace a která může být používána pro synchronizaci čtení. Předchozí mezera PG má délku označovanou kódy absolutního času O’.O.O až 0'2.0. Předchozí mezera je následována tak zvanou systémovou oblastí, vyhrazenou pro využití systémem. Systémová oblast 0'2.0 až O'2”.16 je označena jako systémová oblast SA. Tuto systémovou oblast SA následuje tak zvaný popisovač objemu yp, začínající v O 2.16 na každém CD-ROM disku. Délka popisovače VD objemu není fixní, ale závisí na zvoleném použití disku CD-ROM.

-10Popisovač VD objemu však neobsahuje informaci o své délce a je dále zakončen kódovou kombinací označující konec popisovače VD objemu. Programová oblast PA dále zahrnuje tak zvanou tabulku PT cesty, jeden nebo více tak zvaných souborů PF adresáře a uživatelské soubory Fl,... Fn. Tabulka cesty PT obsahuje informaci o struktuře adresáře informace uložené na disku. Tabulka cesty dále zahrnuje odkazy na adresy sektoru souborů PF adresáře. Na obr. 1 je počáteční adresa souboru PF adresáře označena jako adresa 11. Popisovač objemu VD obsahuje adresu 12 sektoru, ve kterém je tabulka PT cesty uložena. Soubory adresáře obsahují informaci o struktuře uživatelských souborů uložených v příslušném adresáři a adresy 13 a 14 sektorů, v nichž jsou uloženy uživatelské soubory příslušného adresáře. Tabulka cesty a soubor adresáře obsahují řídicí informaci potřebnou pro prohlídku uživatelských souborů Fl,...Fn.

Obr.2 schematicky znázorňuje čtecí zařízení CD-ROM pro čtení disku 20 CD-ROM. čtecí zařízení CD-ROM obsahuje CD přehrávač 21, jehož výstup je připojen k systémové sběrnici 24 obvyklého počítačového systému pro poskytování čtecí informace po cestě 23 datového signálu. Kromě toho jsou k systémové sběrnici 24 připojeny centrální procesor 25, pamět ROM 26, paměf RAM 27 a jedno nebo více zařízení 28 pro reprodukci informace.

CD přehrávač 21 obsahuje řídicí jednotku 22 pro vyhledávání informace na základě adresy sektoru přijaté po dráze 29 řídicího signálu. K tomuto účelu obsahuje řídicí jednotka 22 prostředky 224 pro generování adres částí, které mají být vyhledávány, a řídicí prostředky 225 vyhledávání

-11informace na základě generovaných adres. Dráha 29 řídicího signálu je také připojena k systémové sběrnici 24.

Software pro centrální procesor 25 je uložen do paměti ROM 26. Tento software obvykle obsahuje tak zvaný operační systém. Úkolem operačního systému je například řídit a zaznamenávat dopravu dat mezi prvky zařízení připojenými k systémové sběrnici.

Obr. 3 schematicky znázorňuje strukturu obvyklého operačního systému, jako je například operační systém OS9. Takový operační systém obsahuje jádro KR. správce FM souborů a ovladače DR. V případě, kde je žádoucí číst informaci ze souborů přítomných na disku, vyšle jádro požadavek na vstup-výstup do správce FM souboru. Na základě přijatého požadavku na vstup-výstup řídicí program souboru rozhoduje, které sektory je třeba číst a udává řídicímu programu zařízení, pomocí logického čísla sektoru LSN, které sektory na disku mají být čteny. Logické číslo sektoru se neshoduje s kódy absolutního času na disku 20. Existuje však fixní vztah mezi logickými čísly sektoru LSN a kódy absolutního času. Tento vztah je následující: LSN = (((MIN*60)+SEC)*75+FR) pro kód absolutního času MIN'.SEC.FR. To znamená, že první sektor signálové oblasti SA má LSN=O a první sektor popisovače VD objemu má LSN=16. Na základě přijatých logických čísel sektoru ovladač odvozuje potřebné řídicí signály pro řídicí jednotku 22, která vyhledává požadovaný sektor a čte ho na základě těchto řídicích signálů.

Před tím, než je možné získat přístup do požadovaného uživatelského souboru, například souboru Fl, musí být pře--12čteny informace v popisovači VD objemu, tabulka PT cesty a soubor PF adresáře. Tato čtecí operace probíhá během procedury navázání a/nebo jako reakce na požadavek na vstup-výstup, uskutečněný k tomuto účelu jádrem. Během této operace řídicí program souboru vysílá odpovídající čísla logického souboru LSN do ovladače.

Ve výše popsaném systému CD-ROM nemůže být čtena informace přidaná později k již zaznamenané informaci. Až do nedávná toto nebylo na závadu, protože všechny disky CD-ROM byly typu read-only (pouze pro čtení), takže bylo nemožné přidávat na disk později informaci.

Mezitím však byla vyvinuta záznamová zařízení, v nichž je možné zaznamenávat informaci podle formátu CD na disk jednou zapsatelného typu. Takový disk může být také čten ve čtecích zařízeních systému CD-ROM. Pro podrobnější popis výše uvedeného záznamového zařízení a nosičů záznamu jednou zapsatelného typu je možné se odvolat na nizozemské patentové přihlášky NL-A-8700655 (PHN 12.063) a NL-A-8800152 (PHN 12.399). S výše zmíněným záznamovým zařízením je možné později zaznamenávat informaci vedle již zaznamenaného informačního objemu. K této informaci však není přístup existujícími čtecími systémy CD-ROM, protože potřebná informace nemůže být zahrnuta v tabulce cesty a souborech adresáře vzhledem k tomu, že nosič záznamu je typu pro jeden záznam.

S odvoláním na obr. 4 a 5 budou popsána provedení čtecího zařízení a nosiče záznamu, pomocí nichž mohou být výše uvedené překážky odstraněny.

-13Obr. 4 schematicky znázorňuje uspořádání stopy 10 na disku 20. Tato stopa obsahuje informační objem VOLI, obsahující zaváděcí oblast Lil, programovou oblast PA1 a výstupní oblast L01, zaznamenané stejným způsobem, jak je popsáno s odvoláním na obr. 1. Vedle informačního objemu VOLI je později zaznamenáván informační objem VOL2. Tento druhý informační objem VOL2 také obsahuje zaváděcí část LI2, programovou oblast PA2 a výstupní oblast LO2. Informace v programové oblasti PA2 je uspořádána podobným způsobem k informaci v programové oblasti PA1. Uživatelská data v programové oblasti PA1 obsahuje řídicí informaci 200 informačního objemu, obsahující tabulku PT1 cesty a soubor DF1 adresáře, a odkaz 206 na řídicí informaci 201 dalšího informačního objemu, obsahující tabulku PT2 adresáře a soubor DF3 adresáře, a další odkaz 207 na řídicí informaci 201 dalšího informačního objemu, tvořený popisovačem VD2 objemu. To znamená, že systémová oblast SA2 a popisovač VD2 objemu jsou umístěny v předem určené vzdálenosti od začátku programové oblasti. Na obr. 4 je začátek systémové oblasti SA2 označen číslem logického sektoru LSN-offs. Začátek popisovače objemu VD2 je označen logickým číslem sektoru LSN=offs+SZ. Předem určené adresové rozmezí 202 od 0 do SZ v objemu VOLI tak odpovídá náhradnímu adresovému rozmezí 203 od offs do offs+SZ v objemu VOL2. Popisovač VD2 objemu však může mít délku odlišnou od popisovače VD1 objemu. V tomto ohledu je stanoveno v normě ISO 9660, že popisovač objemu může obsahovat libovolný počet doplňkových popisovačů objemu přídavně k primárnímu popisovači obj emu.

Není zapotřebí, aby počet přídavných popisovačů objemu pro popisovače VD1, VD2 objemu byl stejný. Délka popisovače VD2 objemu však nesmí přesahovat délku popisovače VD1

14objemu. Důvod k tomu bude dále vysvětlen v tomto popisu.. Popisovač VD2 objemu obsahuje odkaz k adrese sektoru tabulky PT2 cesty, zahrnuté v programové oblasti PA2. Tabulka cesty obsahuje informaci o struktuře adresářů, které zahrnují všechny uživatelské adresáře Fl,.......,F6 a první a druhé informační objemy. Kromě toho obsahuje tabulka PT2 cesty odkazy k souborům adresáře, například soubor dfi adresáře tvoří řídicí informaci 205 vyhledávání pro použití při řízení vyhledávání informace v nejméně jednom informačním objemu VOLI, který ho předchází. Tyto soubory adresáře obsahují informaci o struktuře uživatelských souborů, obsažených v příslušném adresáři a odkazy na adresy těchto uživatelských souborů. Tyto odkazy jsou na obr.4 označeny adresami 40, 41 a 42. V provedení pro uspořádání disku znázorněného na obr. 4 obsahuje popisovač objemu odkaz na tabulku cesty a soubory adresáře s informací potřebnou pro přístup ke všem uživatelským souborům Fl,.....,F6 jak v informačním objemu VOLI, tak i v informačním objemu V0L2.

Všeobecně budou tabulka cesty a soubory adresáře zahrnuty všechny do posledně zaznamenaného informačního objemu. V principu je však alternativně možné, aby tato informace byla zaznamenána částečně nebo plně v sektorech nezahrnutých v tomto informačním objemu. Je pouze důležité, aby informační objem obsahoval odkaz k potřebné informaci. Vedle informačního objemu V0L2 mohou být zaznamenány ještě další informační objemy. Je-li toto provedeno, bude potom vždy poslední zaznamenaný informační objem obsahovat popisovač objemu, obsahující odkaz k tabulce cesty, která obsahuje informaci o struktuře adresáře a odkazy k souborům adresáře pro všechny uživatelské soubory v příslušném informačním objemu a alespoň část nebo s výhodou všechny před tím zaznáme-15nané informační objemy.

Obr. 5 ukazuje obměnu řídicího programu zařízení operačního systému, kterým se získává přístup ke všem uživatelským souborům ve všech informačních objemech, a která funguje v řídicí jednotce 22 jako nahrazovací prostředky 221 pro náhradní ukládání náhradní adresy v náhradním adresovém rozmezí za zvolenou generovanou adresu. Obměna zahrnuje detekční krok SI pro zjištování, zda logické číslo sektoru LSN přijaté ze řídicího programu, souboru leží v oblasti O-SZ. Tato oblast zahrnuje adresu sektoru popisovače VD1 objemu v prvním informačním objemu VOLI. Leží-li přijaté logické číslo sektoru LSN v tomto rozmezí, vykoná se krok S2. V tomto kroku se přijaté logické číslo sektoru obměňuje tím, že se k němu přičítá hodnota offs. To má za následek, že když je požadavek na přístup na popisovač VD1 objemu, získá se přístup na popisovač VD2 objemu místo na popisovač VD1 objemu. Popisovačem VD2 objemu se získá přístup k veškeré požadované informaci přítomné v tabulce cesty PT2 a souborech adresáře DF1¹, DF2', a DF3¹ pro vyhledávání všech uživatelských souborů jak v informačním objemu V0L2, tak i informačním objemu VOLI. takže všechny uživatelské informace na disku jsou přístupné.

Pro přiměřené obměňování logických čísel sektorů je třeba, aby byly známé v řídicím programu adresáře hodnoty offs a SZ. Jestliže jsou tyto hodnoty známy obsluze čtecího zařízení, mohou být tyto hodnoty zaváděny do čtecího systému obsluhou obvyklým způsobem, například pomocí klávesnice.

Disk však s výhodou má obsahovat adresy sektorů popisovače objemu informačního objemu zaznamenaného později. To

-16může být provedeno tím, že se odkaz na adresu sektoru začátku systémové oblasti SA ve výstupní oblasti zahrne například do subkódové informace každého následně zaznamenaného informačního objemu.

Obr.6 ukazuje pro demonstraci stopu 10, v níž jsou zaznamenávány informační objemy VOLI, V0L2, a V0L3. Zpětné odkazy 208 na sektorové adresy popisovačů VD1, VD2, VD3 objemu ve výstupních oblastech L01, LQ2 a L03 odpovídajících objemů jsou označeny jako adresy 60, 61 a 62. Výstupní oblast LO leží na konci informačního objemu. Výstupní oblast posledního zaznamenaného informačního objemu může být jednoduše zpětně nalezena vyhledáváním přechodu ze stopové části, v níž je informace zaznamenána, na stopovou část, v níž ještě nebyla zaznamenána žádná informace. Pro podrobný popis je možno se odvolat na evropskou patentovou přihlášku č. 91200764.8 (PHŇ 13.661), kterou považujeme za zahrnutou do popisu formou odvolávky.

Obr.8 schematicky znázorňuje čtecí zařízení pro zjišťování konce posledně zaznamenaného informačního objemu. Znázorněné zařízení obsahuje _; obvyklou hnací jednotku, zahrnující hnací motor 81 pro otáčení disku 21 okolo osy 80. Proti otáčejícímu se disku je uložena optická čtecí hlava 82, která je radiálně pohyblivá vzhledem k disku 21 prostřednictvím radiální hnací jednotky 83. Posun způsobený hnací jednotkou 83 je řízen obvyklým způsobem řídicí jednotkou 22. Po dráze 84 signálu vytváří čtecí hlava 82 čtecí signál, který je modulovaný podle informační kombinace zjišťované čtecí hlavou 82. Tento čtecí signál je veden na signálovou dráhu 23, připojenou k systémové sběrnici 24 přes obvyklou zpracovávací jednotku 85 signálu. Čtený signál je také veden k detekčnímu obvodu 86. Detekční obvod 86 je typu, kterým je možné zjistit přítomnost vysokofrekvenční složky ve čteném signálu.

Obr. 9 ukazuje formou příkladu provedení detekčního obvodu 86, který obsahuje horní propust 50, jejíž vstup je připojen ke čtecí hlavě 82 pro příjem signálu vytvořeného touto čtecí hlavou 82.. Výstup horní propusti 50 je připojen k usměrňovačimu obvodu 51. Výstup usměrňovačiho obvodu 51 íe připojen ke srovnávacímu obvodu 52 pro srovnávání signálu vytvořeného usměrňovacím obvodem 51 s referenční hodnotou Eref. Když je v sektoru nosiče 1 záznamu, snímaném čtecí hlavou 82, informační kombinace, signál vytvořený čtecí hlavou 82 bude obsahovat vysokofrekvenční signálovou složku, která má projít horní propustí 50 a být potom usměrňována usměrňovacím obvodem 51. Když je přítomna informační kombinace, bude výstupní signál usměrňovačiho obvodu 51 obsahovat relativně velkou stejnosměrnou paměťovou složku, která přesahuje hodnotu Eref a srovnávací obvod 52 vytvoří signál udávající, že výstupní signál čtecí hlavy obsahuje vysokofrekvenční složku a tak označuje, že do detekovaného sektoru disku 21 byla zaznamenána informace.

Výstupní signál detekčního obvodu 86 je veden do řídicí jednotky 22 čtecího zařízení. Řídicí jednotka 22 může obsahovat mikropočítač obvyklého typu, do něhož je uložen vhodný řídicí program pro vyhledávání referenční informace na konci naposledy zaznamenaného informačního objemu. Na obr.10 je znázorněn vývojový diagram pro vhodný řídicí program. Tento program obsahuje krok S21. v němž hnací jednotka 83 pohybuje čtecí hlavou 82 radiálně podél nosiče záznamu 21 ze začátku stopy při řízení řídicí jednotky 22. V kroku

-18S22 jako odezvě na výstupní signál detekčního obvodu 86 se zjišťuje, zda informace je zaznamenána v sektoru disku 21, v němž se provádí detekce čtecí hlavou. Jakmile výstupní signál detekčního obvodu 86 udává, že už žádná další informace nebyla zaznamenána v sektoru, v němž se provádí detekce, zastaví se posun čtecí hlavy 82 v kroku S23 a čtecí hlava se pohybuje v opačném směru k přibližně začátku výstupní oblasti posledně zaznamenaného informačního objemu. Následně se čte při provádění kroku S24 referenční informace zahrnutá ve výstupní oblasti. Tato referenční informace udává hodnotu offs. Když se provede krok S25, vyhledává se popisovač objemu označený čtenou referenční informací a hodnota SZ se určí, když se tento popisovač objemu čte. Tato hodnota může být určována například pomocí informace o délce popisovače objemu zahrnuté v popisovači objemu. Alternativně je možné zjišťovat konec popisovače objemu zjišťováním tak zvaného nastaveného koncového znaku popisovače objemu uloženého na konci popisovače objemu.

Podle výše popsaného detekčního postupu je odkaz na popisovač objemu informačního objemu zahrnut do příslušného výstupního informačního objemu.

Je také možné zahrnout do každého zaznamenaného informačního objemu dopředný odkaz 204 na adresy, který se použije pro záznam popisovače objemu, když se zaznamenává příští informační objem. Na obr. 6 jsou tyto dopředně odkazy 24 označeny čarami 63. 64 a 65.

Obr. 7 ukazuje provedení programu pro určování hodnotu offs a SZ pro nosič záznamu, v němž popisovač objemu každého informačního objemu obsahuje odkaz na adresy sektorů,

-19v nichž je popisovač objemu zaznamenán v příštím informačním objemu, přičemž uvedený program tvoří v řídicí jednotce 22 určovací prostředky 222 posunu (ofsetu).. V kroku S10 programu je hodnota offs a hodnota dílčí proměnné Hoffs uvedena na nulu. Po kroku S10 následuje krok Sil. kde logické číslo sektoru adresy popisovače objemu VD udává, že je znázorněna okamžitá hodnota offs. Po kroku sil se v kroku S12 vyhledává sektor označovaný logickým číslem sektoru LSN. Potom se v kroku S13 ověřuje, zda je v označeném sektoru zaznamenána informace. Je-li zaznamenána, hodnota offs se učiní rovná hodnotě Hoffs v kroku S14. Následně v Kroku S15 se čte popisovač objemu označený okamžitou hodnotou LSN a určí se logické číslo sektoru popisovače příštího informačního objemu a přiřadí se hodnotě Hoffs na základě odkazu k tomuto popisovači objemu.

Potom se v kroku S16, tvořícím určovací prostředky 223 rozsahu, určí hodnota SZ. To může být provedeno na základě informace o délce popisovače objemu obsažené v popisovači objemu. To však může být také provedeno zjištěním konce popisovače objemu označovaného tak zvaným nastaveným ukončovacím znakem popisovače objemu. Po kroku S16 se opět provádí krok Sil. Opět se provádí programová smyčka tvořená kroky Sil až S16. Programová smyčka tvořená kroky SI až S16 se opakovaně provádí až se během kroku S13 zjistí, že sektor označený okamžitou hodnotou LSN neobsahuje žádnou informaci. To je údaj, že byl zjištěn sektor, který je uložen za koncem stopové části obsahující informaci. Hodnota offs udává hodnotu logického čísla sektoru popisovače objemu posledně zaznamenaného informačního objemu. Hodnota SZ udává délku tohoto popisovače objemu. Tato délka má být menší, než je délka popisovače objemu v prvním zaznamenaném informačním obje--20I mu. Není-li tomu tak, znamená to, že sektor, mající logické sektorové číslo sektoru umístěného za koncem popisovače objemu je umístěn v prvním informačním objemu, ale je menší než hodnota SZ a není již dostupný. Pro takový případ povede požadavek na přístup k takovému sektoru k přístupu popisovače objemu v posledním zaznamenaném informačním objemu.

Obr.11 schematicky znázorňuje provedení záznamového zařízení podle vynálezu. Záznamové zařízení obsahuje počítačový systém 110 obvyklého typu, s centrálním procesorem 111, paměť. RAM 112 a pamětí ROM 113. Centrální procesor 111, paměť. RAM 112 a paměť. ROM 113 jsou připojeny k systémové sběrnici 114 pro vzájemnou dopravu dat. Záznamové zařízení dále obsahuje záznamovou jednotku pro záznam informace na disk 70 typu pro jeden záznam. Záznamová jednotka 115 je připojena k systémové sběrnici 114 přes dráhy 75 a 97 datových signálů pro přijímání informace, která se má zaznamenávat, a pro poskytování informace, která byla přečtena. Záznamová jednotka 115 obsahuje řídicí jednotku 93 pro řízení záznamové operace. Řídicí jednotka je připojena k systémové sběrnici 114 přes dráhy 98 a 99 řídicího signálu pro výměnu řídicích povelů a řídicích dat mezi řídicí jednotkou 93 a počítačovým systémem 110.

Obr.12 znázorňuje provedení záznamové jednotky 115 vhodné pro záznam CD signálů, jako například CD-I, CD-ROM, CD-ROM XA a PHOTO-CD signálů. Na tomto výkrese je znázorněn nosič záznamu 70 typu VCD-WO pro jednou zapsatelného typu pro optický záznam. Takový nosič záznamu je podrobně popsán v nizozemských patentových přihláškách NL-A-8700655 (PHN 12.063), NL-A-8800152 (PHN; 12.399) a NL-A-8901275 (PHN 12.571) a NL-A-8901145 (PHN 12.925), které považujeme touto “21“ odvolávkou za zahrnuté do tohoto popisu.

Nosič záznamu, popsaný v těchto přihláškách, je opatřen šroubovicovitou stopou vykazující periodickou stopovou modulaci, jejíž frekvence je modulována v souladu s informačním signálem polohy ve formě kódového signálu absolutního času.

Záznamová jednotka 115, znázorněná na obr. 12 obsahuje hnací motor 72 pro otáčivý pohyb nosiče záznamu 70 okolo osy 78 Optická čtecí a záznamová hlava 71 obvyklého typu je uložena proti otáčivému nosiči záznamu 70. Optická čtecí a záznamová hlava 71 je pohyblivá v radiálním směru pomocí radiální posouvací jednotky 74, která obsahuje například lineární motor nebo vřetenové soukolí. Informace formátovaná podle formátu CD-ROM je vedena po dráže 75 datových signálů. Formát CD-ROM je popsán například v normě ISO 9660. Informace vedená po dráze 75 datových signálů je vedena do vstupního článku 92, který přeskupuje přijímanou informaci pomocí obvyklého kodéru CIRC 76 a přidává nadbytečnou informaci pro účely korekce chyby a potom převádí informaci pomocí obvyklého modulátoru EFM 77 na signál s modulací EFM. Signál s modulací EFM je veden do obvodu 73 pro řízení laseru, který mění signál s modulací EFM na vhodný řídicí signál pro záznamový laser používaný ve čtecí a záznamové hlavě 71.

Vhodné provedení pro takový řídicí obvod 73 je popsáno podrobně v nizozemské patentové přihlášce NL-A-9900223 (PHQ 88.066), kterou považujeme touto odvolávkou zahrnutou do tohoto popisu. Mezi výstup čtecí a záznamové hlavy 71 a dráhu 97 datových signálů je vřazen výstupní článek 94 pro účely opětovného získávání informace a poskytování informa--22ce, která byla přečtena. Pro opětovné získání informace výstupní článek obsahuje demodulátor EFM 95 a CIRC dekodér 96, obvyklý pro tyto informace. K výstupu čtecí a záznamové hlavy 71 je připojen detektor ATIP 79 obvyklého typu, například popsaný ve výše uvedené nizozemské patentové přihlášce NL-A-8800152 (PHN 12.399). Takový detektor ATIP 79 znovu získává z detekčních signálů, vytvářených čtecí a záznamovou hlavou 71, kód absolutního času reprezentovaný kmitočtově modulovanou modulací stopy ve snímané části stopy. Dále vytváří detektor ATIP 79 signál rychlosti, mající kmitočet odpovídající rychlosti, s níž je nosič záznamu 70 snímán čtecí a záznamovou hlavou 71. Tento signál rychlosti je veden do řídicího obvodu 90 motoru, do kterého je dále přiváděn generátorem 91 hodinový signál mající referenční kmitočet. Řídicí obvod 90 motoru je obvyklého typu, řídícího pohon motoru 72 takovým způsobem, že frekvence rychlostního signálu je v podstatě udržována rovná frekvenci referenčního hodinového signálu. Takový řídicí obvod 90 motoru může sestávat například z tak zvaného PLL řídicího obvodu rychlosti motoru, kterým je motor poháněn na základě fázového rozdílu mezi signálem rychlosti a referenčním hodinovým signálem.

Uspořádání znázorněné na obr.12 dále zahrnuje detekční obvod 86 typu znázorněného například na obr. 9 pro zjištování vysokofrekvenční signálové složky v signálu, který byl čten čtecí a záznamovou hlavou 71, když se hledá začátek části stopy ještě neopatřené záznamem.

Pro účel synchronizace přívodu signálu s modulací EFM přívodním článkem 92, jsou výstupy generátoru 91 hodinového signálu také připojeny k hodinovým vstupům CIRC kodéru 76 a modulátoru EFM 77. Konečně obsahuje uspořádání znázorněné

-23na obr. 12 řídicí jednotku 93 pro řízení záznamových a čtecích operací. Pro poskytování subkódové informace modulátoru EFM 77 je řídicí jednotka 93 připojena ke vstupům modulátoru EFM 77 pro druhotný kód. Záznamová jednotka 115 dále obsahuje zpracovávací obvod signálu pro opětovné získávání hlavní informace a subkódové informace z čteného signálu, vytvářeného čtecí a záznamovou hlavou 71. Pro přijímání subkódové informace ze čteného signálu je řídicí jednotka 93 připojena k výstupům demodulátoru EFM 95. Řídicí jednotka je dále připojena k výstupům dekodéru ATIP 79. Řídicí jednotka 93 je připojena k jednotce radiálního posunu 74 pro řízení radiálního posunu čtecí a záznamové hlavy. Kromě toho je řídicí jednotka 93 připojena k řídicímu obvodu 73 pro nastavování zařízení do čtecího nebo záznamového režimu.

Obr. 13 ukazuje vývojový diagram programu, který je k dispozici v počítačovém systému 110 pro záznam příštího informačního objemu. Počítačový systém, fungující podle programu, tvoří formátovací; prostředky 210. Tento program obsahuje proceduru Pl, v níž počítačový systém poskytuje řídicí povely řídicí jednotce přes dráhu 98 řídicích signálů pro čtení popisovače objemu, tabulky cesty a souborů adresáře z posledně zaznamenaného informačního objemu. Tato čtecí informace je kopírována do paměti RAM 112. Proceduru Pl následuje procedura P2, fungující v počítačovém systému 110 jako odvozovací prostředky 212 pro odvozování nové řídicí informace. V proceduře P2 jsou vytvářeny nové uživatelské soubory obvyklým způsobem a formátovány a dočasně ukládány v paměti RAM. Kromě toho jsou tabulka cesty a soubory adresáře rozšířeny o informaci o nově vytvořených uživatelských souborech. Potom v proceduře P3 se nově vytvořené uživatelské soubory zaznamenávají do tak zvané stopy na disku 70.

24V kroku S30 se ověřuje, zda je třeba zaznamenávat do více stop v informačním objemu. Je-li tomu tak, po kroku S30 následuje procedura Pl. Není-li tomu tak, vykonává se procedura P3, v níž se na disk 70 zaznamenávají modifikovaný popisovač objemu, tabulka cesty a soubory adresáře. Následně se během provádění procedury P4. fungující v počítačovém systému 110 jako prostředky 214 pro zaznamenávání referenční informace, zaznamenává do zaváděcí oblasti příslušného informačního objemu zaváděcí informace a do výstupní oblasti příslušného informačního objemu se zaznamenává výstupní informace.

Obr. 14 znázorňuje vývojový diagram provedení procedury Pl. Procedura Pl je zahajována provedením procedury P10, ve které se určuje hodnota offs, jak se provádí například pomocí programu obsahujícího kroky S10 až S16, jak je znázorněno na obr. 7 nebo programu obsahujícího kroky S21 až S25, jak je znázorněno na obr. 10. Jakmile byla jednou procedura P10 vykonána, ověří se v kroku S40. zda je disk, přítomný v záznamové jednotce, ještě úplně prázdný nebo zda na něm byl zaznamenán jeden nebo více informačních objemů. To může být určeno například na základě hodnot offs a Hoffs v případě, kde se vykonává program znázorněný na obr. 7. Když je disk 70 úplně prázdný, bude program z obr.7 ukončen po té, co byla nejprve provedena zkouška v kroku S13. To má za následek, že hodnoty offs a Hoffs jsou rovné nule, když je program ukončen, přičemž tato kombinace hodnot se vyskytuje pouze u disku 70, stále ještě neopatřeného záznamem (nepopsaného). Alternativně je možné ověřit při provádění procedury P10, zda na disku 70 je již přítomna informace a následně umístit návěst (příznak) udávající, že disk 70 je ještě bez záznamu. Zjistí-li se během vykonávání kroku S40, že na disku 70 byly již zaznamenány informační objemy, přečte se v kroku S41 popisovač objemu, označený hodnotou offs, a obsah se kopíruje do paměti RAM 112.

Následně, když se vykoná krok S42, se určí logické číslo sektoru tabulky cesty na základě čteného popisovače objemu a tabulky cesty. Obsah čtené tabulky cesty se kopíruje do paměti RAM 112. Kromě toho se v kroku S43 určují logická čísla sektorů souborů adresáře na základě přečtené tabulky cesty a tyto soubory adresáře se přečtou. Obsah souborů adresáře se potom kopíruje do paměti RAM 112. Jakmile byl vykonán krok S43, procedura Pl se ukončí.

V případě, kdy se zjistí v kroku S40, že disk 70 je ještě zcela prázdný, následuje po tomto kroku krok S44. v němž se vytvoří nový popisovač objemu a uloží se do paměti RAM 112.

Obr.15 znázorňuje vývojový diagram provedení procedury P2. Tato procedura obsahuje krok 350, v němž se vytvoří, formátuje a uloží uživatelský soubor v paměti RAM 112 obvyklým způsobem. Následně se v kroku S51 ověří, zda se má ke stopě, která se má vytvořit, přidat příští uživatelský soubor. Je-li tomu tak, vykoná se ještě jednou krok S50. Není-li tomu tak, vykoná se krok S52, v němž se ověří, zda byla zaznamenána jedna nebo více stop informačního objemu, který se má zaznamenávat. Jestliže dosud nebyla zaznamenána žádná stopa pro příslušný informační objem, vykoná se krok S53. V tomto kroku se zaznamenají uživatelské soubory uložené v paměti RAM 112. Tyto uživatelské soubory jsou zaznamenány jako jediná stopa. Záznam se zahájí v sektoru, který leží ve specifické vzdálenosti od konce předchozího infor26mačního objemu. Tuto vzdálenost je třeba zvolit dostatečně velkou, aby se zavedla zaváděcí oblast LI mezi konec posledního zaznamenaného informačního objemu a začátek nově zaznamenávané stopy, a zavedl se popisovač objemu, tabulka cesty a soubory adresáře. Obr.16a znázorňuje pro demonstraci polohu první zaznamenané stopy nového informačního objemu. Na tomto obrázku je poslední plně zaznamenaný informační objem označen jako objem VOLn-1. První zaznamenaná stopa nového informačního objemu VOLn, který se má zaznamenávat, je označena TRCK A. Tato stopa obsahuje uživatelské soubory FI¹ F2 ' , F3 ' , F4 ' a F5'.

Jakmile byla jednou stopa TRCK A zaznamenána, jsou kopie tabulky cesty a souborů adresáře, přítomné v paměti RAM 112, obměněny během vykonávání kroku S54 pomocí dat nově zaznamenaných uživatelských souborů Fl¹ , .....F5¹ . Po té, co se vykoná krok S54. je procedura P2 ukončena.

Když se procedura P2 vykoná ještě jednou, zjistí se při provádění kroku S52, že informační objem VOLn, který se má zaznamenávat, již byl zaznamenán. V takovém případě po kroku S52 následuje krok S55. při kterém se vedle již zaznamenané stopy TRCK A zaznamenává další stopa. Obr.16b znázorňuje, že tato příští stopa je označena TRCK A+l. Tato stopa opět obsahuje jeden nebo více uživatelských souborů F6 ’, F7' a F8’. Jakmile byl jednou vykonán krok S55, vykoná se opět krok S54, ve kterém se kopie tabulky cesty a soubory adresáře obměňují informaci o souborech adresáře zaznamenaných ve stopě TRCK A+l. Po té, co byl vykonán krok S54, se procedura P2 opět ukončí. Nemusí-li být do stop zaznamenány další uživatelské soubory, začne po proceduře P2 procedura P3. V této proceduře budou popisovač objemu, tabulka cesty

-27a soubory adresáře zaznamenávány do stopy TRCK A-l mezi konec posledního zaznamenaného informačního objemu VOLn-1 a začátek první stopy TRCK A s uživatelskými soubory v novém informačním objemu, který se má zaznamenávat VOLn.

Před zahájením záznamu stopy TRCK A-l se určí sektorové adresy sektorů stopy TRCK A-l, v nichž se mají zaznamenávat popisovač objemu, tabulka cesty a soubory adresáře, a referenční informace v popisovači objemu a tabulce cesty je třeba obměnit v souladu s těmito sektorovými adresami.

Obr. 17 znázorňuje vývojový diagram provedení pro proceduru P3. Tato procedura je zahajována krokem S60, v němž se určuje logické číslo sektoru prvního sektoru popisovače objemu na základě informace označující logické číslo sektoru posledního sektoru ve výstupní oblasti posledně zaznamenaného informačního objemu. Následně se v kroku S61 určují logická sektorová čísla tabulky cesty a souborů adresáře na základě logického čísla sektoru prvního sektoru popisovače objemu a velikosti popisovače objemu, tabulky cesty a souborů adresáře. Potom se v kroku S62 mění odpovídající informace v popisovači objemu a tabulce cesty 1 začátku tabulky cesty a souborům adresáře. Popisovač objemu může obsahovat podle potřeby odkaz k sektoru, určenému pro záznam popisovače objemu informačního objemu, který se má zaznamenávat jako další. Po kroku S62 se vykoná krok S63. V tomto kroku se během záznamové relace zaznamenává předchozí mezera předcházející stopu TRCK A-l a stopa TRCK A-l samotná. Zaznamenávání je s výhodou takové, že stopa TRCK A-l pokračuje na začátek stopy TRCK A. Stopová část mezi posledním souborem adresáře a začátkem stopy TRCK A může být vyplněna sektory majícími fiktivní informaci, například detektory mající

-28pouze bity 0. Jakmile byl jednou vykonán krok S63, je procedura P3 ukončena a začne procedura P4.

Obr.18 ukazuje vývojový diagram provedení pro proceduru P4. Procedura obsahuje první krok S70, v němž se sestaví takzvaný adresář podle formátu předepsaného normou CD, a to z počátečních adres stop zahrnutých v informačním objemu. Následně se provádí krok S71, v němž se zaznamenává informace do zaváděcí oblasti Lín (viz obr.lSd), zatímco se adresář začleňuje do subkódu zaznamenávané informace. Potom se v kroku S72 výstupní informace zaznamenává do výstupní oblasti LOn. Může být potom zahrnut odkaz k počáteční adrese popisovače objemu zahrnutého do informačního objemu podle potřeby. Po té, co byla informace zaznamenána do zaváděcí a výstupní oblasti, záznam informačního objemu je ukončen a disk 70 je připraven pro čtení pomocí čtecího zařízení podle vynálezu.

Výše uvedený popis se vztahuje na zařízení a způsob, v němž informační objem obsahuje několik stop, které asi mají zaznamenávat v několika samostatných záznamových relacích. Není třeba poznamenávat, že je alternativně možné mít veškerou informaci, která se má zaznamenávat do informačního objemu, k dispozici v paměti, a potom zaznamenávat celý informační objem v jediné záznamové relaci.

V předchozím popisu se popisovač objemu pro informační objem, který se má zaznamenávat jako další, získá přizpůsobením popisovače objemu čteného z posledně zaznamenaného informačního objemu. Alternativně je možné sestavit tento popisovač objemu pokaždé znovu.

-29Je pouze důležité, aby každý nový popisovač objemu obsahoval odkaz k souborům, kde je k dispozici informace potřebná pro řízení vyhledávací operace. Informace, na níž se odkazuje popisovačem objemu, nemusí být nutně zaznamenávána ve stejném informačním objemu jako je ten, ve kterém se popisovač objemu vyskytuje.

Výše uvedená provedení se vztahují k záznamu informace formátované podle normy CD-ROM. Vynález se však neomezuje na záznam tohoto typu informace. Vynález může být rovněž použit pro informace, formátované podle odlišné normy kompaktního disku, například normy CD-I nebo normy PHOTO-CD. Kromě toho může být vynález aplikován na každé zaznamenávání informačních objemů, v nichž je zahrnuta v každém informačním objemu řídicí informace pro vyhledávání informace, zahrnuté v informačních objemech.

Konečně je třeba poznamenat, že vynález je v prvé řadě vhodný pro záznam informace na nosiče záznamů jednou zapsatelného typu a čtení informace z těchto nosičů. Použití vynálezu se však na toto neomezuje. Vynález může být též aplikován na záznam a čtení informace a z nosičů záznamu přepisová telného typu.

Claims (21)

1. PATENTOVÉ NÁROKY

   1. Nosič záznamu, na němž je do stopy (10) zaznamenán informační objem (VOLI), mající adresovatelné části, přičemž uvedený informační objem (VOLI) obsahuje zaváděcí signál zaznamenaný do zaváděcí oblasti (Lil), uživatelská data zaznamenaná v programové oblasti (PA1), následující zaváděcí oblast (Lil), a výstupní signál označující konec informačního objemu (VOLI) a zaznamenaný ve výstupní oblasti (L01), následující programovou oblast (PA1), vyznačený tím, že v uvedené stopě (10) je zaznamenán v oblasti, následující uvedenou výstupní oblast (L01) nejméně jeden další informační objem (V0L2), přičemž tento další informační objem (VOL2) obsahuje další uživatelská data, zaznamenaná v další programové oblasti (PA2), a další výstupní signál, označující konec dalšího informačního objemu (V0L2) a zaznamenaný v další výstupní oblasti (L02), následující uvedenou další programovou oblast (PA2), a přičemž uvedený další výstupní signál obsahuje zpětnou referenční informaci (208), vztahující se k předem určené adrese v uvedené další programové oblasti (PA2).
2. 2. Nosič záznamu podle nároku 1 vyznačený tím, že uvedená další uživatelská data obsahují řídicí informaci (201) dalšího informačního objemu, pro použití při řízení vyhledávání informace v uvedeném dalším informačním objemu (V0L2), a přičemž uvedená předem určená adresa je indikativní pro polohu řídicí informace (201) dalšího informačního obj emu.
3. 3. Nosič záznamu podle nároku 1 nebo 2 vyznačený tím, že nejméně jeden z dalších informačních objemů (VOL2, VOL3)

   31 — obsahuje řídicí informaci (205) vyhledávání pro použití při řízení vyhledávání informace: v nejméně jednom informačním objemu (VOLI), který ho předchází.
4. 4. Nosič záznamu podle kteréhokoli z nároků 1 až 3, vyznačený tím, že v prvním předem určeném adresovém rozmezí (202) v první programové oblasti (ΡΆ1) je zaznamenána řídicí informace (200) informačního objemu pro řízení vyhledávání v prvním informačním objemu (VOLI), a náhradní adresové, rozmezí (203) v další programové oblasti (PA2) obsahuje řídicí informaci (201) dalšího informačního objemu pro řízení vyhledávání informace v příslušném informačním objemu (V0L2) a v před tím zaznamenaných informačních objemech (VOLI).
5. 5. Nosič záznamu podle nároku 4, vyznačený tím, že velikost náhradního adresového rozmezí (203) je rovná velikosti uvedeného předem určeného adresového rozmezí (202) v prvním informačním objemu (VOLI) na stopě (10).
6. 6. Nosič záznamu podle kteréhokoli z nároků 1 až 5, vyznačený tím, že v každém informačním objemu (VOLI, VOL2, VOL3) je zahrnuta dopředná referenční informace (204), týkaj ící se předem určené adresy v programové oblasti příštího informačního objemu (VOL2, V0L3), v němž je řídicí informace zaznamenána nebo má být zaznamenána.
7. 7. Způsob získávání nosiče záznamu podle kteréhokoli z nároků 1 až 6, opatřeného záznamovou informací, při kterém se informační objem (VOLI) zaznamenává do adresovatelných částí stopy (10) nosiče záznamu, přičemž informační objem (VOLI) obsahuje odkaz (206) k řídicí informaci (200), určené k použití pro řízení vyhledávání informace v zaznamenaném

   32informačním objemu (VOLI) a tento odkaz (206) je uložen v části udávané předem určeným adresovým rozmezím (202), vyznačený tím, že v okamžiku po zaznamenávání uvedeného informačního objemu (VOLI) se zaznamenává nejméně příští informační objem (V0L2) do stopy (10), přilehlé ke konci informačního objemu (VOLI), zaznamenaného jako poslední, přičemž tento příští informační objem (V0L2) obsahuje další odkaz (207) k řídicí informaci (201) dalšího informačního objemu pro použití pro řízení vyhledávání informace v příslušném informačním objemu (V0L2) a v před tím zaznamenaných informačních objemech (VOLI), přičemž tento další odkaz (207) je uložen v části udávané regenerovatelným náhradním adresovým rozmezím (203).
8. 8. Způsob podle nároku 7, vyznačený tím, že velikost náhradního adresového rozmezí (203) je rovná velikosti předem určeného adresového rozmezí (202) v prvním informačním objemu (VOLI).
9. 9. Způsob podle nároku 7 nebo 8, vyznačený tím, že na konci každého dalšího informačního objemu (V0L2) je zahrnuta zpětná referenční informace (208), vztahující se k předem určené adrese v uvedené další programové oblasti (PA2).
10. 10. Způsob podle kteréhokoli z nároků 7,8 nebo 9, vyznačený tím, že v záznamu každého informačního objemu (V0L3) je zahrnuta dopředná referenční informace (204), označující adresy částí určených pro zaznamenávání odkazu k náhradní řídicí informaci příštího informačního objemu, který se má zaznamenávat.
11. 11. Způsob podle nároku 10 vyznačený tím, že před zaznamenáváním příštího informačního objemu se vyhledává konec posledně zaznamenaného informačního objemu (V0L3) na základě uvedené dopředně referenční informace (204).
12. 12. Způsob podle kteréhokoli z nároků 7 až 10 vyznačený tím, že před zaznamenáváním příštího informačního objemu se určuje konec posledně zaznamenaného informačního objemu (V0L3) zjišťováním přechodu od konce zaznamenané části stopy (10) do části stopy (10), ještě neopatřené záznamem.
13. 13. Záznamové zařízení pro záznam informace na nosič záznamu způsobem podle kteréhokoli z nároků 7 až 12, přičemž zařízení obsahuje záznamové prostředky (115) pro zaznamenávání informace v adresovatelných částech ve stopě (10) nosiče záznamu (70), formátovací prostředky (210) pro sestavování informačního objemu (VOLI) podle předem určených formátovacích instrukcí, podle nichž se informační objem (VOLI) opatří řídicí informací (200) informačního objemu, určenou pro použití při řízení vyhledávání informace v informačním objemu (VOLI), řídicí prostředky (93) pro působení, že záznamové prostředky zaznamenávají informační objem (VOLI), zatímco se odkaz (206) na řídicí informaci (200) informačního objemu zaznamenává do části udávané předem určeným adresovým rozmezím v informačním objemu (VOLI), vyznačené tím, že zařízení obsahuje odvozovací prostředky (212) pro odvozování řídicí informace (202) dalšího informačního objemu, určené pro použití pro vyhledávání informace nejméně v dalším informačním objemu (V0L2), přičemž formátovací prostředky (210) jsou uzpůsobeny pro sestavování dalšího informačního objemu (V0L2) s výše uvedenými formátovacími instrukcemi a pro zahrnování, do objemu (V0L2), řídicí informace (202) dalšího informačního objemu, pro vyhledávání informace jak

    -34v dalším informačním objemu (V0L2), tak i v před tím zaznamenaných informačních objemech (VOLI), a řídicí prostředky (93) jsou dále uzpůsobeny pro to, aby další informační objem (V0L2) byl zaznamenáván vedle konce informačního objemu (VOLI), zaznamenaného jako poslední, zatímco další odkaz (207) k řídicí informaci (202) dalšího informačního objemu se zaznamenává v části udávané náhradním adresovým rozmezím v dalším informačním objemu (V0L2).
14. 14. Zařízení podle nároku 13, vyznačené tím, že velikost náhradního adresového rozmezí je rovná velikosti uvedeného adresového rozmezí (203) v prvním zaznamenaném informačním objemu (VOLI).
15. 15. Zařízení podle nároku 13 nebo 14 vyznačené tím, že obsahuje prostředky (214) pro zaznamenávání zpětné referenční informace (208) ve výstupní části (L02) dalšího informačního objemu (V0L2), a tato zpětná referenční informace (208) se vztahuje k adresám částí, v nichž je zaznamenán náhradní odkaz (VD2) v příslušném informačním objemu (V0L2).
16. 16. Zařízení podle nároku 13, 14 nebo 15 vyznačené tím, že obsahuje prostředky (96) pro vyhledávání konce posledně zaznamenaného informačního objemu (V0L3) detekcí přechodu z části stopy se zaznamenanou informací do části stopy, v níž ještě nebyla zaznamenána informace.
17. 17. Zařízení pro čtení nosiče záznamu podle kteréhokoli z nároků 1 až 6, obsahující prostředky (224) pro generování adres částí, které mají být vyhledávány, a řídicí prostředky (225) pro vyhledávání informace na základě generovaných adres, vyznačené tím, že čtecí zařízení obsahuje

    -35nahrazovací prostředky (221) pro nahrazování zvolené generované adresy náhradní adresou v náhradním adresovém rozmezí v případě, kde generovaná adresa odpovídá adrese v předem určeném adresovém rozmezí, přičemž tato adresa označuje části, v nichž je zahrnut odkaz (VD1) k řídicí informaci.
18. 18. Zařízení podle nároku 17 vyznačené tím, že obsahuje prostředky (222) pro určování hodnoty posunu (OFFS) na základě informace čtené z nosiče záznamu, která udává rozdíl v hodnotě adresy sektorů v předem určeném adresovém rozmezí a hodnotách adres náhradního adresového rozmezí, přičemž nahrazovací prostředky (221) jsou uzpůsobeny pro zvýšení zvolených adres o hodnotu posunu.
19. 19. Zařízení podle nároku 17 nebo 18 vyznačené tím, že obsahuje určovací prostředky (223) rozsahu pro určování velikosti předem určeného adresového rozmezí na základě informace čtené z nosiče záznamu.
20. 20. Zařízení podle nároku 19 vyznačené tím, že prostředky (223) pro určování rozmezí jsou uzpůsobeny pro čtení velikosti rozmezí z předem určeného sektoru v předem určeném adresovém rozmezí nebo náhradním adresovém rozmezí.
21. 21. Zařízení podle nároku 19 vyznačené tím, že prostředky (223) pro určování rozsahu jsou uzpůsobeny pro určování konce předem určeného adresového rozmezí zjišťováním předem určených kódů, udávajících konec předem určeného adresového rozmezí.