CZ8499A3

CZ8499A3 - Disperzní vodné lepidlo, způsob jeho výroby a použití

Info

Publication number: CZ8499A3
Application number: CZ9984A
Authority: CZ
Inventors: Bernhard Grunewälder; Bernhard Parent; Michael Dziallas; Werner Haller; Jürgen Wegner
Original assignee: Henkel Kommanditgesellschaft Auf Aktien
Priority date: 1996-07-20
Filing date: 1997-07-11
Publication date: 1999-07-14
Also published as: SK7099A3; ATE217646T1; DE59707292D1; PL331100A1; WO1998003604A1; EP0914397A1; EP0914397B1; DE19728555A1

Description

Oblast techniky

Vynález se týká vodnatého disperzního lepidla na základě polyvinylacetátu jako pojivá, a jeho výroby a použití.

Dosavadní stav techniky

Disperzní lepidla na základě polyvinylacetátu se kromě jiného používají k lepení dřeva (klihy na dřevo). Jejich viskozita leží mezi 6 a 25 Pa.s dle Brookfielda. S tímto rozsahem viskozit jsou spojeny následující výhody: disperzi lze lehce nanést ručně i na velké plochy. Lze je používat strojově. Částečně pronikají do lepeného substrátu, což má za následek velkou pevnost. Nevýhodou tohoto rozsahu viskozit je, že lepidla po aplikaci odtékají, na kolmých plochách vytvářejí výčnělky, a při zpracování oblastí drážek nebo čepů buď z drážky vytečou, a nebo zatečou hluboko. Odtékání je nežádoucí především proto, že při spojování částí již klih není tam, kde by vlastně měl být. Kromě toho snadno dochází ke znečistění, což je nepříjemné především tehdy, když se použijí klihy odolné proti vodě (klihy D3 dle EN 204). Když lepidlo zateče příliš hluboko do drážky, chybí na jejích stranách. Kromě toho lze vždy lepit jen málo částí při použití takových tekutých lepidel, což je nehospodárné. Při výrobě modelů je například zájem o klihy, které při přesné aplikaci zůstanou na žádaném a potřebném místě. Při montážním • · · · · · lepení, kdy je třeba lepidlo také aplikovat nad hlavou, jsou řídká lepidla nevýhodná, neboř působením tíže klih stéká dolů, nachází se tedy na dně nádoby, a je obtížné ho z nádoby vytlačit na substrát, odkud pak může rovněž nežádoucně odtéci.

Jsou také lepidla ve vodní disperzi na základě polyvinyl10 acetátu, které mají pastovitou konsistenci. Dle patentového spisu DE 35 01 791 se takové lepidlo obdrží, když se k vodní disperzi PVAC přidá 1 až 2 % pyrogenní kyseliny křemičité a 4 až 15 % rozpouštědla s vysokým bodem varu. Tak se získá kolíkový klih, který neodkapává, a vykazuje dlouhou tzv.

otevřenou dobu.

Toto známé lepidlo má tu nevýhodu, že se sice prodloužila otevřená doba, ale rovněž se prodloužila doba slepování. Tím se prodloužila doba - dle způsobu použití - do příštího zpracovacího kroku. Kromě toho se také - ve srovnání s nemodifikovanou disperzí - snížila odolnost proti vodě a teplu pod přípustné, případně potřebné hodnoty.

Podstata vynálezu

Na základě tohoto stavu techniky spočívala úloha v tom, dát k dispozici praxi vyhovující pastovité disperzní lepidlo na základě polyvinylacetátu, s dlouhou otevřenou dobou, ale krátkou dobou lepení, které splňuje i ostatní požadavky na klih na dřevo. K tomu patří např. zachování třídy odolnosti • · ·· • · · · · · · ···· ··· ·· · · · · · • ··· · · · · · ··· ··· • ····· · · ···· ·· · · ·· · · · · proti vodě, měřeno dle EN 204, dosažení odolnosti proti teplu dle Watt 91 větší než 6 N/mm², a dobré přilepenítvrdého dřeva. K dalšímu se např. řadí následující vlastnosti: praxi blízké jednoduché zpracování, co nejmenší obsah rozpouštědla, minimální teplota tvoření filmu (MFT) kolem 6 °C, a možnost zpracování i při nižších teplotách.

Samozřejmě by disperzní lepidlo mělo mít i dostatečnou stabilitu při skladování. Aby se použilo lepidlo vhodné pro klimatické podmínky T dle DIN 50019, část 1 (použití v interiéru, při častém krátkodobém působení stékající nebo kondenzované vody a/nebo dlouhodobém působení vysoké vlhkosti, nebo při venkovním použití s odpovídající ochranou proti povětrnostním vlivům), musí lepidlo splňovat požadavky dle EN 204 D3.

Řešení dle vynálezu lze poznat z patentových nároků. Spočívá v podstatě v tom, že se do PVAC disperze přidá 0.1 až 2.0 % hmotnosti pyrogenní kyseliny křemičité, vztaženo na disperzi.

Nepřidává se tedy žádné rozpouštědlo s vysokým bodem varu, jako např. butyldiglykolacetát. Protože taková rozpouštědla s vysokým bodem varu mohou být obsažena již v PVAC disperzi, je množství rozpouštědla s vysokým bodem varu v lepidlu dle vynálezu menší než 5, zvláště menší než 4, a především menší než 3 % hmotnosti, vztaženo na disperzi. Pod rozpouštědlem s vysokým bodem varu se rozumí rozpouštědlo s bodem varu při normálním tlaku vyšším než 160 °C, zvláště vyšším než 200 °C, • · a především vyšším než 240 °C. Vhodná rozpouštědla jsou např.: Diethylenglykol, a jeho estery nebo ethery do celkem

18 C-atomů. Konkrétně jmenujme butyldiglykolacetát,

Polysolvan 0, dibutylftalát, dimethylftalát, di-(butylglykol) -ftalát, benzylbutylftalát, propylglykolbenzoát, diisobutylftalát, kyselinu citrónovou, ester kyseliny benzoové, ester kyseliny sebakové, diisoxylylftalát, diglykol, me-diglykol, diglyme, karbitol, di-et-diglykol, et-diglykol-ac, budiglykol, di-bu-diglykol, a bu-diglykol-ac. Shora jmenované sloučeniny mají částečně změkčovací vlastnosti, nebo prodlužují otevřenou dobu lepidla, nebo ovlivňují MFT.

Pod pyrogenní kyselinou křemičitou se rozumí vysoce disperzní kyselina křemičitá, kterou lze vyrobit hydrolýzou na plameni. Hydrofilie podmíněná silanolovými skupinami je výhodná, ale nikoliv nutně potřebná, ve srovnání s kyselinou křemičitou z odpadní vody, kterou lze obdržet chlorsilany.

Hydrofobní kyseliny křemičité lze také obdržet, když hydrofilní kyseliny křemičité ve druhém zpracovacím kroku reagují s organickými silany. Konečně ještě jsou smíšené oxidy, které vytvářejí oxidy společnou hydrolýzou na plameni s další těkavou sloučeninou.

Jasné rozlišení mezi jen hydrofilními a jen hydrofobními kyselinami křemičitými není vždy možné, protože hydrofobie především závisí na stupni hydrofobizace. Přechod tak může být plynulý. Tak například jsou mezi hydrofobními typy kyseliny křemičité, jejichž stupeň hydrofobizace je tak • · · · nastaven, že toto působení vykazují i v polárních systémech, protože kyseliny křemičité mohou být z větší nebo menší části obklopeny skupinami SiOH. Protože disperze polyvinylacetátu obsahují jak nepolární, tak také polární skupiny, znamená to, že v těchto systémech se mohou ukázat účinky hydrofilních i hydrofobních typů: jak přemostěním polárních částí vodíkem, tak také nepolárních částí. V příkladech provedení bude poukázáno na vhodnou měřící metodu hydrofilie, a na dodržované měřené hodnoty.

Množství pyrogenní kyseliny křemičité by mělo být v rozmezí 0.1 až 2.0, přednostně v rozmezí 0.3 až méně než 1, zvláště v rozmezí 0.3 až 0.8 % hmotnosti, vztaženo na disperzi. Menší podíly vedou obecně jen ke zvýšení viskozity, případně ke změně reologie, vyšší podíly vedou obecně k tomu, že se zpracování stane nemožné, nebo že disperze již nejsou při skladování stabilní, a např. se rozpadnou.

Pod polyvinylacetátem se rozumí homo- a kopolymerizáty vinylacetátu s více než 80, zvláště více než 88 % hmotnosti vinylacetátu, vztaženo vcelku na monomery. Jako komonomery připadají v úvahu: ethylen (polyethylenvinylacetát), a estery kyseliny maleinové s alkoholy až do 12 C-atomů, estery vinylalkoholu s karboxylovými kyselinami se 2 až 12, zvláště 2 až 5 C-atomy. Komonomery se mohou používat z různých důvodů, např. ke snížení teploty skloviny. Přitom se zvýší také pružnost. Je účelné použít reaktivní komonomery, aby se zlepšila odolnost proti vodě, jako např. isobutoxymethyl·« ···· akrylamid, případně jiné estery vícemocných alkoholů, ale především N-methylol-akrylamid. V těchto případech (klihy D3) obsahuje disperze jako ochranný koloid v nepatrných množstvích zpravidla polyvinylalkohol, a jako katalyzátor kyselé soli např. Lewisových kyselin. K výrobě lepidel se zvýšenou odolností proti vodě se dle dosavadního stavu techniky musí polyvinylacetát zesíéovat např. s uzavřenými deriváty formaldehydu nebo dialdehydy. V úvahu připadají např. skupiny methylolderivátů, ale také glutardialdehyd, a malondialdehyd-bisdiethylacetal. Poslední sloučenina je blíže popsána v Hoechstově patentu EP 686 682 ze 3.6. 1995. Za působení kyseliny pak nastane žádané zesilováni. Hodnota pH disperze polyvinylacetátu je menší než 5.5, zvláště menší než 4.5 dle DIN 53785. D3-klih má například následující složení: hlavní složka se 45 až 48 % kopolymerů, skládající se např. z 94 % vinylacetátu, a 6 % N-methylolakrylamidu. Jako ochranný koloid se použije 2 až 5 % hmotnosti polyvinylalkoholu se stupněm hydrolýzy 88 až 98 %. Jako pomocný prostředek pro vytváření filmu se použije 1.5 až 2.5 % hmotnosti butyldiglykolacetátu, a jako katalyzátor se použije nepatrné množství kyselých solí Lewisových kyselin. Zbytek je voda. Obvykle se také použije nepatrné množství konservačního prostředku, síéovacího prostředku, nebo odpěňovače.

Kopolymer případně polymer představuje - když se nehledí na vodu - hlavní složku disperzního lepidla, jeho podíl je zvláště 40 až 60, a především 45 až 55 % hmotnosti, vztaženo na disperzi. Může se rovněž stát, že se klihy smíchají až se ·· ·« ···· ··· · · · · · ··· ··· • · · · · · · ·· ·· ·· ·· ·· % hmotnosti plnidel.

Ze shora uvedených složek se vyrobí lepidlo dle vynálezu, tak že se připraví disperze, a kyselina křemičitá se zapracuje. Je třeba vzít zřetel na to, že intensita střihového působení má silný vliv na konečnou viskozitu, případně na reologii. Tak se obdrží různé hodnoty konečných viskozit při stejné koncentraci kyseliny křemičité, ale při rozdílném střihovém působení. Příznivě působí krátké zapracování kyseliny křemičité rozpouštěčem, aniž by se rozrušila disperze. Je také možné kyselinu křemičitou pomalu po dobu asi 30 až 40 minut zapracovat planetovou míchačkou.

Disperzní lepidlo dle vynálezu se v podstatě vyznačuje následujícími kladnými vlastnostmi:

- tixotropní, krémová konsistence,

- dlouhá otevřená doba,

- rychlé slepování,

- vysoká odolnost vůči teplu, a

- nepatrný nebo žádný obsah rozpouštědel s vysokým bodem varu.

Disperzní lepidlo dle vynálezu je tak tixotropní a krémové, že je jako montážní lepidlo aplikovatelné z kartuše, ze sáčku s hadicí, z dvoukomorového aerosolového dávkovače, z tlakového dvoukomorového dávkovače, ze zásobníků jako u zubní pasty nebo mýdla, a nebo z tuby, aniž by se na kolmých plochách roztěkalo, a nebo odkapávalo při nanášení nad ·· ··

hlavou. Také se může hnát čerpadly, jako např. zubovými čerpadly, nebo tryskacími zařízeními. Zůstává na místě, avšak připouští nutný průnik do dřeva. Výhodou tohoto lepidla je lepší aplikace, např. v oblasti drážek a čepů, ve stavbě modelů, nebo při montáži. Je také ale možné lepení částeček, koláčkové lepení, lamelové spojování, slepování po celé šíři dřeva, a je možná strojová aplikace lepidla prostřednictvím trysek, tedy všechny obvyklé konstrukční spojovací techniky. Navíc se může lepidlo použít také ve vysokofrekvenčním poli (VF vysušování), nebo v pečetícím zařízení za horka. Dále taková lepidla poskytují výhody při lepení drsného řezaného dřeva, např. protože drsné řezané dřevo potřebuje podstatně vyšší nános lepidla, než hoblované dřevo. Výhoda spočívá v tom, že je k dispozici více lepidla. V jistém smyslu je možné hovořit o vlastnostech snadného přemosťování štěrbin.

Je rovněž možné použití za extrémních podmínek. Lze pracovat např. při teplotách od +7 do +60 °C, aniž by se aplikovaná pásma roztěkala. Je také možno aplikovat lepidlo při vibracích, aniž by se roztěkalo.

Tixotropní vodě odolná disperzní lepidla dle vynálezu se obecně řečeno mohou používat všade tam, kde se nutně nepožaduje velkoplošné nanášení. Je ale také obecně možné aplikovat plošně při použití hřebenu pro aplikaci klihu.

Hodnoty rychlosti lepení leží asi o 20 až 60 % nad hodnotami pro nemodifikovanou disperzi, a zvláště výrazně nad hodnotami

0« ··»·

pro známou modifikovanou disperzi dle spisu DE 35 01 791. To je potřebné především tehdy, když je kvůli hospodárnosti v popředí požadavek rychlého dalšího zpracování, jako v průmyslu nebo v rukodělné výrobě. Při velkých rychlostech lepení je možné plynulé další zpracování, protože lepený spoj nabude dříve nutnou počáteční pevnost.

Zpravidla rychlé lepení souvisí s krátkou otevřenou dobou. V protikladu k tomu je disperzního lepidla dle vynálezu také otevřená doba až o 43 % delší než u nemodifikované disperze.

To je potřebné, protože přesné upevnění přilepovaných částí je možné uskutečnit v přiměřeném čase. Tak je například možné opatřit lepidlem dosti složité části, pak je složit a konečně pod tlakem spolu slepit. Takové požadavky jsou například při stavbě schodiště. Překročení otevřené doby by vedlo ke slepeným spojům s nedostatečnou pevností.

Vynález bude nyní podrobně popsán na příkladech.

Příklady provedení vynálezu

I. Složky disperzního lepidla

1. Disperze polyvinylacetátu

a) Mowilith LDL 2520 W (=LDL 2520) s těmito složkami: hlavní složka vinylacetát asi 42-45% zesítovací složka N-methylolakrylamid asi 3% ·« 19 99 • · · 4 » ·99 9 ·

Ochranný koloid

Pomocný prostředek k vytváření filmu katalyzátor

4«9 99 9 • ·

44

9 polyvinylalkohol se stupněm hydrolyzace

88-98 % asi 4%

Rozpouštěcí prostředek

b) Vinnapas DPN 16 (= DPN 16)
2. a)	Pyrogenní kyselina křemičitá
Aerosil	150	(= Ae 150)
15 b)	HDK	N 20	(= N 20)
c)	HDK	H 20	(= H 20)

3. Butyldiglykolacetát (= BDA) butyldiglykolacetát kyselé soli, totiž AlCl₃ (Lewisovy kyseliny) voda

1.5-2.5 % nepatrné množství

II. Výroba a vlastnosti disperzního lepidla

Kyselina křemičitá a případně butyldiglykolacetát byly do disperze zapracovány laboratorním míchačem při 350 otáčkách za minutu za dobu 15 až 20 minut. Lze také účelně použít planetový rozpouštěč. Obecně je zapracování kyseliny křemičité možné nej různějšími míchacími agregáty. V závislosti na střihovém působení je dobu nutnou k rozkladu kyseliny křemičité buď prodloužit, nebo zkrátit. Tak doby rozkladu jsou u rozpouštěče asi 5 minut, u planetového míchače asi 30 až 40 minut. Když se použil při zapracovací fázi vzduch, je nutná fáze evakuace po dobu asi 10 minut při ····

- 11 99 9» • * 9 9

9 · ·»· • 9

999· «·

9 9

9 9 • 9 9 ·

9*

99 <* «9 9

9 9 9 ' ··· 999

9

9·

100 mbar. Kontrola se provádí měřením hustoty, přičemž hustota je > než by měla být hustota nemodifikované disperze.

Složení je vidět z tabulky.

Lepidla dle vynálezu mají tixotropní hladce krémovou konsistenci. Jejich obsah pevných látek je asi 50 %

hmotnosti, měřeno dle	DIN	53189, jejich minimální teplota pro
10 tvorbu filmu (MFT)	je	pod 6 °C, měřeno dle DIN	53787.
Skladovací stabilita	je	větší než 12 měsíců při 20	°C, a
delší než 3 měsíce	při	40 °C. K tomuto účelu se	použil

zkrácený test skladování na 3 měsíce při 40 °C.

III Technické lepicí vlastnosti

Přilepení tvrdého dřeva se měřilo na masivním nespařeném buku (Fagus Silvatica) s vlhkostí dřeva 8 až 10 % a hustotou >

0.65 g/cm³, tak že se 5 lišt s rozměry 20 cm x 4 cm x 2 cm tak přilepilo, že vznikl formát 20 x 20 cm. Úhel letokruhů a šíře vzorku činil 65 až 90°. Nános lepidla na jedné straně činil 150 g/cm², čekací doba do spojování a stlačování byla 5 minut při 23 °C, a při 50 % relativní vlhkosti. Stlačení činilo 0.5 N/mm². Zkušební těleso se pak skladovalo 7 dnů v normálním klimatu (23 °C, 50 % relativní vlhkost vzduchu), a následně bylo podrobeno testu rozlamování. K tomu se zkoušelo od sebe dřeva oddělit rydlem za pomocí kladiva, v napřímené čelní oblasti dřeva.

Posuzoval se tvar lomu a vytrhování vláken. Lepení tvrdého • · · · • · · · ·· ·· dřeva bylo ve všech případech použití lepidla dle vynálezu dobré, tj . vytrhování vláken bylo nad 50 %.

Určovala se otevřená doba, při které se nanášelo 200 mikrometrů lepidla s pomocí stěrky, při 23 °C a 50 % relativní vlhkosti, na nespařené bukové dřevo (Fagus Silvatica), o zdánlivé hustotě > 0.65 g/cm³, a při vlhkosti dřeva mezi 8 a 12 %. Letokruhy probíhají vzhledem k široké straně v úhlu mezi 60 a 90°. Měřil se čas od nanesení lepidla do okamžiku vytvoření filmu, respektive povlaku na vnějším povrchu lepidla. Přitom bylo důležité, aby bylo možné po dobu zkoušky vyloučit vliv větru. Doba byla definována tedy tak, že ještě zůstalo mokré lepidlo, což by v praxi vedlo ještě k dobrým lepeným spojům.

Doba lepení se určovala dle DIN 53253 Určování pevnosti spojení lepení nýtů v tahu. Test se prováděl v klimatizova20 ných podmínkách, při 23 °C, a 50 % relativní vlhkosti.

Všechny materiály, zkušební dřeva a lepidla byly za těchto podmínek kondiciovány. Nános lepidla měl tloušťku 200 mikrometrů, přitlačení činilo 0.35 N/mm², a doba přitlačení byla 20 minut. Pak se zkušební tělesa trhala v trhacím stroji při rychlosti posuvu 50mm/min, a určovala se maximální hodnota. Pak se vždy se počítal aritmetický průměr z 15 zkušebních těles.

Odolnost proti vodě se měřila dle DIN EN 204 D3 přičemž se zkušební tělesa zhotovovala dle DIN 53254. Požadovaná

- 13 minimální hodnota činí 2.00 N/mm², při skladovacím postupu 3.

Odolnost proti teplu se měřila spolu se zkouškami pevnosti tahu po 1 hodině při 80 °C na nespařeném buku dle Watt 91 (Wood Adhesive Temperature Test). Zkušební tělesa se zhotovila dle DIN 53204. Dle zkušenosti by měla hodnota ležet

O nad 6N/mm .

Hustota se určovala dle DIN 53217 T2, viskozita dle Brookfielda, RTV ISO 2555, při 23 °C, a pH hodnota dle DIN 53785 při 23 °C.

Pro určení stupně hydrofobizace kyseliny křemičité se nanesla velkoplošně na skleněnou desku, v tloušůce vrstvy asi jeden milimetr. Pak se nakapalo několik kapek methanolu a pozorovalo se, zda se kyselina křemičitá prostředím smáčí. Pokud se tak stalo, nanesla se stejným způsobem směs z 90 objemových částí (VT) methanolu, a 10 VT vody. Došlo-li ke smáčení, prováděl se stejný způsob změny koncentrace, tak až se žádné smáčení nepozorovalo.

Čím hydrofobnější je kyselina křemičitá, tím větší musí být koncentrace methanolu. Hydrofilní kyseliny křemičité oproti tomu vykazují již u vody bez přídavku methanolu výrazné smáčení.

Pokud smáčení nastane u směsi ze 60 VT methanolu a 40 VT vody, je kyselina křemičitá upotřebitelná. Jsou upřednostněné • *

	- 14 -	• » ·· ·· · · • · · · · · • · · · · • · · · · · ·
• · · ···· ·· ·>	• · •
kyseliny	křemičité, které se smáčejí při směsi ze 40	VT
methanolu	a 60 VT vody. Vynikající kyseliny	křemičité	se
smáčej í	s čistou vodou (100 VT). Kyselina	křemičitá	se
označuje	jako převážně hydrofilní, když	se smáčí	se
směsí, která obsahuje alespoň 60 VT vody, a	nejvýše 40	VT

• · · · methanolu.

Následující tabulka ukazuje spolu se změnami koncentrace methanolu (99.5 %) a deionizované vody stupeň hydrofobizace

různých	kyselin	křemičitých.	Přitom	+	značí kladné	smáčení
a - značí záporné	•
Podíl	objemu		Aerosil
methanol	voda	R202	R812	R805	R972 HDK	HDK	Aerosil
						H20	N20	150
100	0	+	+	+	+	+	+	+
90	10	+	+	+	+	+	+	+
80	20	+	+	+	+	+	+	+
70	30	-	+	+	+	+	+	+
60	40	-	+	+	+	+	+	+
50	50	-	-	-	+	+	+	+
40	60	-	-	-	-	+	+	+
30	70	-	-	-	-	-	+	+
20	80	-	-	-	-	-	+	+
10	90	-	-	-	-	-	+	+
0	100						+	+

- 15 • · · ··

Získané výsledky jsou shrnuty v tabulce. Dokládají převahu lepidel dle vynálezu nad lepidly dle patentu DE 35 91 791 (příklad 2) vzhledem ke spojování (až asi 100 %), odolnosti vůči teplu (až asi 50 %), a odolnosti vůči vodě (až 30 %). Vzhledem k těmto třem důležitým vlastnostem lze dokonce zjistit zlepšení nebo aspoň rovnocennost vzhledem k nemodifikované disperzi (příklad 1). Vzhledem k tomuto se zlepšila také ještě otevřená doba.

Tabulka la: Složení disperzních lepidel

	PVAC-	disperze	Kyselina křem.	BDA s vysokým
	druh	množství	druh	množství	bodem varu
No.		% hm.		% hm.	% hm.
1	LDL2520	100	-	0	0
2	II	95.0	N20	1.0	4.0
3	II	99.5	II	0.5	0
4	II	99.0	,1	1.0	0
5	II	98.5	II	1.5	0
6	rr	99.5	H20	0.5	0
7	II	99.0	Ael50	1.0	0
8	DPN16	100	-	0	0
9	II	99.5	N20	0.5	0

• ·

Tabulka lb: Vlastnosti disperzních lepidel

	Otevřená	Rychlost	Odolnost	Odolnost
5		doba	tuhnutí		k vodě	k teplu
	No.	min.	N/mm²		N/mm²	N/mm²
	1	14	1.72		2.80	6.75
	2	29	1.25		1.95	5.56
	3	20	2.77		2.64	8.58
10	4	18	2.30
	5	16	2.10
	6	18	2.05		2.70	7.90
	7	19	2.45		2.55	8.10
	8	15	1.57		3.00	7.33
15	9	18	2.18		2.85	8.05
	Shrnutí k tabulkovým vlastnostem disperzních	lepidel
		Hustota lepení tvrdého		Viskozita Obsah pevných
		dřeva	i - vytrhá-			látek
20	No.	g/ml vání	vláken %	pH	mPas	% hm.
	1	1.09	>50	3.5	22000	49.5
	2
	3	1.09	>50	3.5	990000	50.0
	4	1.10	>50	3.4	1150000	50.4
25	5	1.10	>50	3.4	5000000	50.8
	6	1.09	>50	3.5	850000	49.7
	7	1.10	>50	3.5	1400000	50.5
	8	1.07	>50	3.1	14900	52.0
	9	1.07	>50	3.1	1000000	52.4

Claims

5 1. Ve^n^té-disperzní lepidlo na základě polyvinylacetatu jako pojivá a přídavku pyrogenní kyseliny křemičité, vyznačující se tím, že obsahuje méně než 5 % hmotnosti i

rozpouštědla s vysokým bodem varu, a že obsahuje 0.1 až 2.0 % 'i hmotnosti pyrogenní kyseliny křemičité, vztaženo na disperzi.
2. Disperzní lepidlo dle nároku 1,vyznačuj ící se tím, že polyvinylacetát je kopolymer vinylacetátu a akrylamidu, zvláště N-methylol-akrylamidu, a sice v množství až do 20 %, zvláště až do 12 % hmotnosti, vztaženo na monomery

15 vcelku.
3. Disperzní lepidlo dle nároku 2,vyznačuj ící se tím, že disperze polyvinylacetátu má hodnotu pH dle DIN 53785 méně než 5.5, zvláště méně než 4.5.
4. Disperzní lepidlo dle nároku 3,vyznačuj ící se * t i m, že se jako ochranný koloid použije polyvinylalkohol.

[
5. Disperzní lepidlo podle alespoň jednoho z nároků 1 až 4,

25 vyznačující se tím, že disperze polyvinylacetátu obsahuje skupiny schopné zesítování, které již částečně v lepidle reagovaly, a z části reagují teprve po jeho nanesení.

30
6. Disperzní lepidlo podle alespoň jednoho z předchozích nároků, vyznačující se tím, že pyrogenní kyselina křemičitá je převážně hydrofilní.
7. Způsob výroby disperzního lepidla dle alespoň jednoho z předchozích nároků, vyznačující se tím, že se f

připraví disperze, a kyselina křemičitá se zapracuje.
10 8. Způsob použití disperzního lepidla dle alespoň jednoho z nároků 1 až 7, vyznačující se tím, že se použije v kartuších, tubách, sáčcích s hadičkou, nebo dvoukomorových aerosolových dávkovačích.
15 9. Způsob použití disperzního lepidla podle alespoň jednoho z předchozích nároků, vyznačující se tím, že se použije k lepení dřeva a dřevěných materiálů, nebo ke slepování jejich kombinací, jako např. HPL-dřevo (= highpressure-laminate).