CZ35427U1 - Polohovací sestava pro zákryt zavazadlového prostoru - Google Patents

Description

Polohovací sestava pro zákryt zavazadlového prostoru

Oblast techniky

Předkládané technické řešení se týká zákrytů zavazadlového prostoru, zejména rolovacích zákrytů, které jsou v době nepoužívání navinuté v pouzdře upevněném za zadní řadou sedadel. Zejména se řešení týká prvků umístěných na bocích zavazadlového prostoru, které umožňují polohovat zákryt, tj. ho skládat a rozkládat.

Dosavadní stav techniky

Ve stavu techniky jsou známé rolovací zákryty zavazadlového prostoru, někdy označované jako rola. Tyto zákryty standardně zahrnují pouzdro s navijákem, které je uchyceno za zadními sedadly automobilu, přičemž z něj vyčnívá zadní konec zákrytu. Zatažením za tento zadní konec je zákryt rozkládán a uchycením zadního konce v zadní části zavazadlového prostoru dojde k zakrytí zavazadlového prostoru. V některých automobilech je v bočním obložení zavazadlového prostoru poskytnuto vedení pro zadní konec zákrytu, které vymezuje trajektorii zákrytu při rozvíjení. Toto vedení je pak možné opatřit elektronickým pohonem, aby bylo možné zákryt rozvíjet a svíjet pomocí tlačítek nebo automaticky, zejména v závislosti na zavírání a otevírání zavazadlového prostoru.

Takový zákryt je známý například z dokumentu EP 2766225 AI, který zveřejňuje sestavu zahrnující štěrbinu na bocích zavazadlového prostoru a v ní posuvně uchycený unašeč. Zákryt je však k unašeči nutné uchytit dodatečným prvkem procházejícím štěrbinou, takže unašeč je potom složen z většího počtu dílů, které je nutné vzájemně smontovat. Tím je prodražena výroba sestavy i její montáž do automobilu.

U těchto řešení probíhá montáž vedení často tak, že se nejprve na karoserii uchytí vodicí prvky s pohonem a první částí unašeče, která je pohyblivě uchycena ve vodicích prvcích a je polohovatelná pohonem. Následně se umístí obložení se štěrbinami vedenými podél vodicích prvků, přičemž část první části unašeče prochází štěrbinou. Na tuto část se nasadí a zajistí druhá část unašeče, která umožňuje uchycení zákrytu pro jeho skládání a rozkládání. Unašeč musí být minimálně ze dvou částí, protože druhá část je širší než štěrbina, aby na ni bylo možné uchytit zákryt, a proto musí být montována až po obložení. Alternativně by štěrbina musela být širší než druhá část unašeče, ale takto široká štěrbina poskytuje příliš prostoru pro zapadávání nečistot do mechanismu vedení a značně narušuje vzhled zavazadlového prostoru. Řešení s dvoudílným unašečem zase komplikuje a zdražuje výrobu.

Bylo by proto vhodné přijít s řešením, které by poskytlo sestavu pro posouvání zákrytu, pro svíjení a rozvíjení rolovacího zákrytu, zejména elektronickým pohonem, a zároveň by usnadnilo montáž sestavy pro posouvání zákrytu v zavazadlovém prostoru.

Podstata technického řešení

Nedostatky řešení známých ze stavu techniky do jisté míry odstraňuje polohovací sestava pro zákryt zavazadlového prostoru určená pro montáž na část karoserie vymezující boční stěny zavazadlového prostoru automobilu. Tato sestava zahrnuje dvě boční obložení k uchycení na protilehlé boční stěny zavazadlového prostoru, dva unašeče, dvě lineární vedení a alespoň jeden pohon uzpůsobený pro pohybování s alespoň jedním unašečem. Každé boční obložení zahrnuje vnější stranu směřující k bližší boční stěně zavazadlového prostoru a protilehlou vnitřní stranu, přičemž na vnější straně každého bočního obložení se nachází jedno lineární vedení. Lineární vedení jsou přitom uzpůsobena pro vedení jednoho unašeče v uzavřeném intervalu podél podélné

-1 CZ 35427 UI osy vozidla. Každé boční obložení zahrnuje průchozí štěrbinu procházející podél daného lineárního vedení, tj. při pohledu zboku kopíruje štěrbina tvar lineárního vedení. Tato štěrbina je určena ktomu, aby jí procházel unašeč při pohybu v lineárním vedení. Každý unašeč je vytvořen z jednoho kusu a zahrnuje vnější konec uchycený v jednom lineárním vedení, vnitřní konec nacházející se na vnitřní straně daného bočního obložení a střední část procházející štěrbinou a pevně spojující vnější konec a vnitřní konec. Vnitřní konec je uzpůsoben k uchycení jednoho konce zákrytu. Unašeč je tedy pevně zajištěn v lineárním vedení, a přitom je vyroben z jednoho kusu, což značně usnadňuje montáž sestavy v porovnání s řešeními ze stavu techniky, dle kterých je unašeč obvykle z části namontován před montáží obložení a z části po ní.

Výhodně každé boční obložení je na jednom konci štěrbiny opatřeno průchozím otvorem, přičemž vnitřní konec je ve vertikálním směru větší než štěrbina a menší než otvor. Vnitřní konec tedy nemůže projít skrze štěrbinu (ve směru kolmém na boční stěny), ale může projít otvorem, čímž je umožněno nasazení bočního obložení na karoserii s připevněným lineárním vedením a uchyceným unašečem.

Výhodou tohoto řešení je tedy to, že při montáži není nutné skládat unašeč z více kusů, stačí unašeč umístit do lineárního vedení na karoserii a nasadit boční obložení otvorem přes vnitřní konec unašeče. Alternativně je způsob montáže možné realizovat tak, že lineární vedení je připevněno z vnější strany na obložení, uchytí se do něj unašeč, přičemž vnitřní konec unašeče prochází otvorem, a následně je obložení umístěno na stěnu. Pohon je výhodně uchycen ke stejné součásti jako lineární vedení. Pohon tedy zajišťuje pohyb unašeče po trajektorii určené lineárním vedením a štěrbinou. Unašeč se může posouvat v lineárním vedení, ale může se v něm například i odvalovat, pokud je opatřen kolečkem nebo jinými valivými prvky.

Uineámí vedení může v podstatě pouze vymezovat volný prostor pro posuv unašeče, takže unašeč se nemusí při pohybu opírat o vedení nebo se ho ani nemusí dotýkat, například může být přímo veden pouze částí pohonu. Možné je však i využít lineární vedení, například kolejnici, T-drážku apod., které přímo omezuje stupně volnosti unašeče, který se při pohybu trvale dotýká části lineárního vedení. Uineámím vedením může být například lanko, řemen nebo závitová tyč pohonu, výhodně však lineární vedení zahrnuje i drážku nebo podobný prostorový útvar omezující prostor, kterým se unašeč pohybuje.

Výhodně je lineárním vedením drážka uzpůsobená k uchycení ke karoserii, přičemž průřez drážky je komplementární k průřezu vnějšího konce unašeče. Drážka je konstrukčně jednoduchým a spolehlivým vedením. Pohyb unašeče je standardně relativně pomalý, například celé složení/rozložení rola může trvat pět sekund, takže lineární vedení není příliš namáháno a může být například z plastu.

Nedostatky známých řešení dále do určité míry řeší sestava pro zakrývání zavazadlového prostoru automobilu zahrnující rolovací zákryt zavazadlového prostoru, který je na jednom konci uchytitelný v přední části zavazadlového prostoru automobilu Tato sestava pro zakrývání zavazadlového prostoru dále zahrnuje polohovací sestavu pro zákryt zavazadlového prostoru popsanou výše, přičemž druhý konec zákrytu zavazadlového prostoru je na obou bočních stranách uchycen k vnitřním koncům unašečů polohovací sestavy. Tedy pohyb unašeče pak způsobuje pohyb zadního konce zákrytu, a tím způsobuje rozložení nebo složení, resp. rozvinutí nebo svinutí, zákrytu. Standardně se při pohybu unašečů směrem dopředu zákrytu skládá samovolně díky navijáku, který na zákryt trvale působí silou kjeho složení, tj. navinutí na naviják. Možné je i pouzdro zákrytu uchytit v zadní část zavazadlového prostoru a zákryt rozkládat v opačném směru, než je uvažováno výše, tj. směrem dopředu. Za unašeče je pak uchycen naopak přední konec zákrytu.

Namísto rolovacího zákrytu může být využit jiný typ, například skládací zákryt nebo zákryt, jehož plocha v době nepoužívání prochází směrem dolů podél opěradel zadních sedadel.

- 2 CZ 35427 UI

Objasnění výkresů

Podstata technického řešení je dále objasněna na příkladech jeho uskutečnění, které jsou popsány s využitím připojených výkresů, kde na:

obr. je schematicky znázorněn řez A-A vedený polohovací sestavou dle předkládaného technického řešení, přičemž rovina řezu je kolmá na podélnou osu automobilu, obr. 2 je schematicky znázorněn pohled z boku na vnitřní stranu sestavy z obr. 1, přičemž je naznačeno umístění řezu A-A, obr. 3 je znázorněn detailní pohled na otvor zakončující štěrbinu v obložení z obr. 2, a na obr. 4 je znázorněn pohled na části sestavy bez bočního obložení, přičemž je patrný pohon pro pohyb unašeče.

Příklady uskutečnění technického řešení

Technické řešení bude dále objasněno na příkladech uskutečnění s odkazem na příslušné výkresy.

Předmětem předkládaného řešení je polohovací sestava pro zákryt zavazadlového prostoru automobilu, znázorněná na obr. 1 až 4. Tato sestava je určena k namontování na karoserii, konkrétně na část karoserie vymezující boční stěny zavazadlového prostoru, a zahrnuje dvě boční obložení j_, dva unašeče 2, dvě lineární vedení 3 a dva pohony 11. Z těchto čtyř dvojic součástí vždy jedna součást z dvojice přijde na levou stranu zavazadlového prostoru a druhá na pravou, přičemž uspořádání na obou stranách je analogické. Stručně řečeno tato sestava slouží k uchycení zadního konce rolovacího zákrytu zavazadlového prostoru a k pohybování tímto koncem směrem dopředu a dozadu pro skládání a rozkládání zákrytu.

Boční obložení j. může mít podobu jakéhokoliv běžného obložení využitelného v zavazadlovém prostoru automobilu. Standardně se jedná o plastový díl uchytitelný ke karoserii například šroubovými spojeními. Každé boční obložení 1 má vnitřní stranu 5 a vnější stranu 4, přičemž vnější strana 4 směřuje k bližší boční stěně (části karoserie) zavazadlového prostoru a vnitřní strana 5 je stranou protější, která směřuje dovnitř zavazadlového prostoru. Pro levé boční obložení 1 je tedy levá strana vnější stranou 4 a pravá strana je vnitřní stranou 5. Na vnější straně 4 se nachází lineární vedení 3 a pohon 11, přičemž tyto součásti mohou být uchyceny k bočnímu obložení]., ale výhodněji jsou uchytitelné přímo ke karoserii, přičemž obložení se následně montuje na ně.

Lineární vedení 3 má v zobrazeném provedení podobu plastového dílu definujícího dvě a půl stran obdélníkové drážky, takže v zásadě definuje kolejnici s průřezem tvaru písmena J. Tato drážka je po připevnění do automobilu orientována vodorovně podél většiny délky zavazadlového prostoru, tj. od zadních sedadel po páté dveře / víko kufru. V bočním obložení 1 je přitom podél této drážky vytvořena průchozí štěrbina 6, která má tedy přibližně stejnou délku jako drážka, ale je užší. V drážce je přitom uchycen unašeč 2 nebo alespoň jeho část, čímž je vymezena trajektorie pro pohyb unašeče 2, která vede podél podélné osy vozidla a představuje trajektorii pro rozkládání zákrytu.

Pohyb unašeče 2 je zajištěn pohonem 11, který je v zobrazeném provedení realizován jako lanko tvořící uzavřenou smyčku a uchycené na dvou kladkách (jedna z nich je zobrazena na obr. 4). Lanko tedy prochází podél drážky dvojitě, přičemž jednou prochází přímo drážkou, aby unašeč 2 umístěný v drážce mohl být připevněn k lanku. Otáčení lanka kolem obou kladek, v jednom či druhé směru, pak způsobí pohyb unašeče 2 dopředu či dozadu. K pohybu lanka může sloužit

-3CZ 35427 UI například elektromotor. Namísto lanka může být využit například řetěz nebo pás. Pohon 11 může být rovněž uchycen k bočnímu obložení 1 nebo ke karoserii. V závislosti na tomto uchycení pak může být nutné při montáži buď nejprve uchytit pohon 11 k bočnímu obložení 1, které je následně uchyceno ke karoserii tvořící boční stěnu zavazadlového prostoru, nebo nejprve uchytit pohon 11 ke karoserii a následně ho zakrýt bočním obložením L Výhodně je lineární vedení 3 uchyceno ke stejné součásti jako pohon 11. tj. rovněž buď k obložení nebo karoserii, případně může být pohon 11 uchycen přímo k lineárnímu vedení 3.

Unašeč 2 je rozdělený na tři části, všechny z jednoho kusu, např. z jednoho plastového odlitku. Vnější konec 7 unašeče 2 je část uchycená v drážce. Výhodně je přitom vyšší než štěrbina 6 (tj. má větší vertikálně měřený rozměr), aby nešel skrze štěrbinu 6 vyndat z drážky. Vnitřní konec 8 je určen k uchycení zákrytu. Z toho důvodu je rovněž širší než štěrbina 6, aby poskytoval dostatečnou oporu pro upevnění zákrytu. Oba konce jsou spojeny střední částí 9, která prochází štěrbinou 6, tj. je nižší než štěrbina 6. Výška střední části 9 je volena tak, aby pevně spojila oba konce, ale jinak byla co nejnižší, protože štěrbina 6 musí být alespoň tak vysoká, aby umožnila snadný pohyb střední části 9. S rostoucí výškou štěrbiny 6 však narůstá riziko, že skrze štěrbinu 6 bude za obložení padat prach nebo jiné nečistoty, což může vést např. k zadření pohonu 11.

Aby bylo možné unašeč 2 prostrčit bočním obložením 1, respektive nasadit obložení na unašeč 2, je štěrbina 6 zakončena otvorem 10. například na svém předním konci. Otvor 10 je průchozím otvorem skrze boční obložení 1 a jeho velikost je taková, aby bylo možné posunout unašeč 2 v drážce do takové polohy, že průmět vnitřního konce 8 do svislé roviny rovnoběžné s podélnou osou automobilu nikde nepřesahuje průmět otvoru 10 do téže roviny. Jinými slovy je rozměr otvoru 10 volen tak, aby jím mohl při montáži projít vnitřní konec 8.

V zobrazeném provedení přesahuje vnitřní konec 8 rozměry štěrbiny 6 pouze v trojúhelníkové části, která slouží jako pevný úchyt pro zákryt. Otvor 10 má proto komplementární trojúhelníkovitý tvar, jak je patrné zejména v detailu na obr. 3.

V alternativních provedeních může být tvar vnitřního konce 8 v podstatě libovolný, dokud je uzpůsoben pro uchycení zákrytu. Libovolný může být i průřez vnějšího konce 7 a komplementární průřez drážky. V dalších provedeních může být lineární vedení 3 realizováno jinak, například jako kolejnice, výstupek, na který je nasazen otvor na vnějším konci 7, apod. Unašeč 2 může například zahrnovat ozubené kolo nebo kola uchycené v ozubení podél lineárního vedení 3, nebo může zahrnovat kolečka pro valivý pohyb lineárním vedením 3 apod.

Pohon 11 může alternativně být realizován například pomocí závitové tyče procházející závitem vunašeči2, takže elektromotor pak roztáčí závitovou tyč pro posun unašeče 2. Výhodně jsou pohony 11 na obou bočních stranách vzájemně synchronizovány, aby bylo zajištěno, že zadní konec zákrytu je během posouvání rovný (kolmý k podélné ose). Možné je i provedení s jediným pohonem, kde je druhým unašečem 2 pohybováno prvním pohonem skrze zadní konec zákrytu.

Předmětem předkládaného technického řešení je dále sestava pro zakrývání zavazadlového prostoru využívající výše popsanou polohovací sestavu pro zákryt. Součásti sestavy pro zakrývání je kromě polohovací sestavy dále zejména zákryt. Zákryt je v automobilu na jednom, obvykle předním, konci uchycen v zavazadlovém prostoru v odpovídající výšce, standardně zhruba ve výšce horního konce opěradel zadních sedadel. Druhý, volný, obvykle zadní, konec zákrytu je uchycen na obou stranách k odpovídajícímu unašeči 2 z výše popsané polohovací sestavy. Zákryt může být rolovací, tj. takzvané rolo, kdy je složený zákryt navinutý na tyči nebo cívce, obvykle uchycené v pouzdře, které je uchyceno v automobilu. Alternativně může být zákryt skládací, tj. může mít tzv. harmonikový nebo plisovaný tvar, kdy se vrstvy zákrytu při skládání rovnají v pouzdru jedna na druhou.

Uchycení zadního konce zákrytu k unašečům 2 může být realizováno například pouze zaháknutím, zejména v provedeních, kdy je zákryt předepnutý. Možné je i uchycení například tvarovou vazbou

-4CZ 35427 UI nebo dodatečnými spojovacími prvky, např. šrouby. Výhodně je však toto spojení snadno rozebíratelné.

Claims (3)

1. NÁROKY NA OCHRANU

   1. Polohovací sestava pro zákryt zavazadlového prostoru určená pro montáž na část karoserie vymezující boční stěny zavazadlového prostoru automobilu zahrnuje dvě boční obložení (1) k uchycení na protilehlé boční stěny zavazadlového prostoru, dva unašeče (2), dvě lineární vedení (3) aalespoň jeden pohon (11) uzpůsobený pro pohybování s alespoň jedním unašečem (2), přičemž každé boční obložení (1) zahrnuje vnější stranu (4) směřující k bližší boční stěně zavazadlového prostoru a protilehlou vnitřní stranu (5), přičemž na vnější straně (4) každého bočního obložení (1) se nachází jedno lineární vedení (3) uzpůsobené pro vedení jednoho unašeče (2) v uzavřeném intervalu podél podélné osy vozidla, přičemž každé boční obložení (1) zahrnuje průchozí štěrbinu (6) procházející podél daného lineárního vedení (3), vyznačující se tím, že každý unašeč (2) zahrnuje vnější konec (7) uchycený v jednom lineárním vedení (3), vnitřní konec (8) nacházející se na vnitřní straně (5) daného bočního obložení (1) a střední část (9) procházející štěrbinou (6) a pevně spojující vnější konec (7) a vnitřní konec (8), přičemž vnitřní konec (8), vnější konec (7) a střední část (9) jsou vyrobeny z jednoho kusu a přičemž vnitřní konec (8) je uzpůsoben k uchycení jednoho konce zákrytu.
2. 2. Polohovací sestava pro zákryt zavazadlového prostoru podle nároku 1, vyznačující se tím, že každé boční obložení (1) je na jednom konci štěrbiny (6) opatřeno průchozím otvorem (10), přičemž vnitřní konec (8) je ve vertikálním směru větší než štěrbina (6) a menší než otvor (10).
3. 3. Polohovací sestava pro zákryt zavazadlového prostoru podle kteréhokoliv z nároků 1 až 2, vyznačující se tím, že lineárním vedením (3) je drážka uzpůsobená k uchycení ke karoserii, přičemž průřez drážky je komplementární k průřezu vnějšího konce (7) unašeče (2).