CZ321399A3 - Deriváty dolastatinu 15 s karbonylovými a heterocyklickými funkčními skupinami na Ckonci - Google Patents

Abstract

Nové peptidy účinnéjako antikancerogenní činidla. Sloučeniny mají obecný vzorec I, kde A B, D aEjsou aaminokyselinové zbytky a buďje F zbytek azacykloalkalkarboxylové kyseliny a současně Gje monovalentní radikál, nají. atomvodíku, alkyl, aryl nebo heteroaryl, nebo Fje azacykloalkyl a současně Gje heteroaryl, připojený k F vazbou uhlík-uhlík. Využití při léčbě rakoviny u savců, např. u člověka, kteiý zahrnuje podávání účinného množství sloučeniny obecného vzorce I ve tánnaceuticky přijatelnémpřípravku těmto savcům

Description

Oblast techniky

Vynález se týká peptidů s neoplastickou aktivitou, farmaceutických přípravků obsahujících tyto sloučeniny a způsobů léčby rakoviny u savců, např. u lidí, podáváním těchto přípravků.

Dosavadní stav techniky

Z mořského plže Dolabella auricularia vyskytujícího se v Indickém oceánu bylo izolováno množství krátkých peptidů s významnou schopností inhibovat buněčný růst (Bai a kol.: Biochem. Pharmacology, 40: 1859 až 1864 (1990); Beckwith a kol.: J. Nati. Cancer Inst., 85: 483 až 488 (1993) a reference uvedené v těchto publikacích). Tyto peptidy zahrnují dolastatin 1 až 10 (americký patent číslo 4,816,444, vydal Pettit a kol.) a dolastatin 15 (evropská patentová přihláška číslo 398558). Dolastatin 15 například výrazně inhibuje růst buněčné linie leukémie lymfocytů P388 (systém PS, National Cancer Institute) a je silným prediktorem účinnosti proti různým typům zhoubnému bujení u lidí.

Extrémně malá množství různých dolastatinových peptidů přítomných v mořském plži Dolabella auricularia (asi 1 mg každého peptidů ve 100 g mořského plže) a následné problémy s čištěním množství dostatečných pro vyhodnocení a využití vedly k pokusům tyto sloučeniny syntetizovat (Roux a kol.: Tetrahedron, 50: 5345 až 5360 (1994); Shioiri a kol.: Tetrahedron, 49: 1913 až 1924 (1993); Patino a kol.: Tetrahedron, 48: 4115 až 4122 (1992) a reference uvedené v těchto publikacích). Syntetický dolastatin 15 má nicméně značné nedostatky včetně špatné rozpustnosti ve vodných systémech a nutnosti výdajů za drahé výchozí materiály k jeho syntéze. Tyto nedostatky iniciovaly syntézu a vyhodnocení strukturálně modifikovaných derivátů dolastatinu 15 (viz Bioorganic & Med. Chem. Lett., 4: 1947 až 1950 (1994); WO 93 03054; JP-A-06234790; WO 93 23 424).

Vyvstává proto potřeba nalézt syntetické sloučeniny s biologickou aktivitou dolastatinu 15, které mají dostatečnou rozpustnost ve vodě a které lze připravovat levně a s vysokým výtěžkem.

• · ·

Podstata vynálezu

Dolastatin 15, peptid izolovaný z mořského plže Dolabella auricularia, je účinným inhibitorem buněčného růstu. Tato sloučenina se však vyskytuje v tomto mořském plži jen v malém množství, a tudíž se obtížně izoluje. Její syntéza je drahá a tato látka je velmi špatně rozpustná ve vodě. Dolastatin 15 slouží ve způsobu podle vynálezu jako výchozí látka pro přípravu sloučenin, u nichž byly tyto nedostatky překonány a zároveň byla zachována jejich antineoplastická aktivita, nebo je jejich antineoplastická aktivita ještě větší než u přírodního produktu. Bylo zjištěno, že některé strukturní modifikace dolastatinu 15 dávají vznik sloučeninám, které vykazují překvapivě lepší terapeutický potenciál pro léčbu neoplastických onemocnění než dolastatin 15 a 10. Deriváty dolastatinu 15 vykazují účinnost i v mnohočetných nádorových systémech rezistentních vůči léčivům a neočekávaně vysokou rozpustnost ve vodných rozpouštědlech. Sloučeniny podle vynálezu lze též snadno syntetizovat, jak je detailně popsáno níže.

Sloučeniny podle vynálezu zahrnují peptidy obecného vzorce I

A - B - D - E - F - G (I) a jejich soli s kyselinami. A, B, C, D a E jsou vždy α-aminokyselinové zbytky a A je na N-konci. V jednom provedení je F zbytek azacykloalkankarboxylové kyseliny. V tomto provedení je G monovalentní radikál vybraný ze skupiny obsahující např. vodík, alkyly, aryly, cykloalkyly, heteroaryly, alkoxyalkyly, karboxyly, karboxyalkyly, aminokarbonylalkyly, arylalkyly, heteroarylalkyly, alkoxykarbonylalkyly, aminoalkyly, aryloxykarbonylalkyly, alkylsulfinylalkyly, arylsulfinylalkyly, alkylsulfonylalkyly, arylsulfonylalkyly, uhlovodíkové zbytky, aryloxykarbonylové skupiny, alkyl- nebo arylsulfinylové skupiny a alkyl- nebo arylsulfonylové skupiny. V jiném provedení je F azacykloalkyl a G je heteroaryl připojený k F vazbou uhlík-uhlík.

Peptidy obecného vzorce I jsou obecně tvořeny L-aminokyselinami, mohou ale obsahovat jednu nebo více D-aminokyselin. Někdy se též nacházejí ve formě solí s fyziologicky přijatelnými kyselinami, jako je např. kyselina chlorovodíková, citrónová, vinná, • · · 4

4 4 ·

4 4 4

444 444

4 mléčná, fosforečná, methansulfonová, octová, mravenčí, maleinová, fumarová, jablečná, jantarová, malonová, sírová, L-glutamová, L-aspartová, pyrohroznová, galaktarová, benzoová, glukuronová, šťavelová, askorbová a N-acetylglycin.

Další aspekt podle vynálezu se týká farmaceutických přípravků obsahujících sloučeninu obecného vzorce I a farmaceuticky přijatelný nosič.

Jiné provedení podle vynálezu je způsob léčby rakoviny u savců, např. u lidí, zahrnující podávání účinného množství sloučeniny obecného vzorce I ve farmaceuticky přijatelném přípravku těmto savcům.

Pro účely vynálezu znamená výraz “monovalentní radikál” elektroneutrální molekulový fragment schopný tvorby jedné kovalentní vazby s druhým neutrálním molekulovým fragmentem. Monovalentní radikály zahrnují atom vodíku, alkyly jako methyl, ethyl a propyl, halogeny jako atomy fluoru, chloru a bromu, aryly jako fenyl a naftyl a alkoxyskupiny jako methoxy- a ethoxyskupiny. Dva monovalentní radikály na sousedních atomech vázaných vazbou σ mohou též mezi těmito dvěma atomy tvořit vazbu π. Dva monovalentní radikály mohou být spojeny např. polymethylenovou jednotkou za vzniku cyklické struktury. Např. jednotka -N(R)R', kde R a R' jsou každý monovalentní radikál, může spolu s atomem dusíku tvořit heterocyklický kruh. Dva monovalentní radikály vázané na stejný atom mohou dohromady tvořit bivalentní radikál, např. alkyliden, propyliden nebo kyslíkový biradikál.

Pro účely vynálezu se výraz “zbytek” vztahuje k molekulovému fragmentu po odtržení prvků molekuly vody (jeden atom kyslíku, dva atomy vodíku) z molekuly, např. z aminokyseliny nebo hydroxykyseliny.

Pro účely vynálezu se výraz “normální alkyl” vztahuje k alkylu s nevětveným nebo přímým řetězcem, např. normální propyl (n-propyl) znamená -CH2CH2CH3.

Sloučeniny podle vynálezu

Význam A

V jednom provedení je A derivát prolinu obecného vzorce Ha

• · · · • · · · · · • · • · ··

kde n_a je celé číslo, s výhodou 0, 1, 2 nebo 3. Ráje monovalentní radikál, např. atom vodíku nebo alkyl C1.3, který je normální, větvený nebo cyklický a může být substituován 1 až 3 atomy fluoru; vhodné příklady zahrnují methyl, ethyl, isopropyl, 2-fluorethyl, 2,2,2trifluorethyl, l-methyl-2-fluoreťhyl, l-(fluormethyl)-2-fluorethyl nebo cyklopropyl; s výhodou je to methyl, ethyl nebo isopropyl.

V tomto provedení je R'_a monovalentní radikál, např. atom vodíku nebo methyl, ethyl, propyl nebo fenyl. Fenyl může být substituován; výhodné substituenty zahrnují jeden nebo více halogenů, s výhodou fluor, chlor a brom, dále alkyl Cm, methoxy-, ethoxyskupiny, trifluormethyl nebo nitroskupiny.

R²a, R³a, R⁴a a R⁵a jsou každý nezávisle na sobě monovalentní radikál, např. atom vodíku nebo methyl. R_a a R*_a mohou dohromady tvořit propylenový můstek.

V jiném provedení je A substituovaný derivát glycinu obecného vzorce lila

R_a O (má) kde Ra má stejný význam jako v obecném vzorci Ila, R*_a je monovalentní radikál, např. vodíkový atom nebo nižší alkyl, s výhodou methyl, ethyl nebo propyl.

V tomto provedení je R⁶a monovalentní radikál, např. atom vodíku, normální nebo větvený alkyl Cm, který může být substituován až 6 halogeny, s výhodou fluorem, dále

♦ 0 9

cykloalkyl C3.8, cykloalkyl(C3.8)alkyl(CM), oxoalkyl C1.4, např. methoxymethyl, 1-methoxyethyl nebo 1,1-dimethylhydroxymethyl, dále alkenyl C2-5, např. vinyl a 1-methylvinyl, nebo substituovaný či nesubstituovaný fenyl. Vhodné substituenty fenylu zahrnují jeden nebo více halogenů, s výhodou fluor, chlor nebo brom, dále alkyl, methoxy- nebo ethoxyskupiny, trifluormethyl nebo nitroskupiny. R⁷a je monovalentní radikál, s výhodou methyl nebo ethyl.

V dalším provedení A je α-aminokyselinový zbytek obecného vzorce IVa

J0

(IVa) · · kde m_a je celé číslo, s výhodou 1 nebo 2. R_a a R _amají stejné významy jako v obecném vzorci EHa.

V dalším provedení A je cc-aminokyselinový zbytek obecného vzorce Va

kde R_a a R⁷amají stejné významy jako v obecném vzorci Eda.

V jiném provedení je A substituovaný derivát prolinu obecného vzorce Via

C

II (Via) kde R_a a R*_amají stejné významy jako v obecném vzorci Ha a X_a je monovalentní radikál, s výhodou hydroxyl, methoxy- nebo ethoxyskupina nebo atom fluoru.

V dalším provedení je A thiaprolylový derivát obecného vzorce Vila

(Vila) kde R_a, R’_a, R²a, R³a, R⁴a a R⁵a mají stejné významy jako v obecném vzorci Dá.

V dalším provedení je A derivát 1,3-dihydroisoindolu obecného vzorce VlHa

kde R_a má stejný význam jako v obecném vzorci Ha.

V dalším provedení je A derivát kyseliny 2-azabicyklo[2.2.1]heptan-3-karboxylové obecného vzorce IXa ·♦· 9

9

(IXa)

9 «9 kde Z_a je jednoduchá nebo dvojná vazba a Ra má stejný význam jako v obecném vzorci Ha. Karbonylový substituent na třetím uhlíku má orientaci exo nebo endo.

Význam B

B je valyl, isoleucyl, allo-isoleucyl, norvalyl, 2-(terc. butyl)glycyl, 2-ethylglycyl nebo zbytek obecného vzorce Hb

R²b R¹b

HN

II (Db) kde R^!b a R²b jsou každý monovalentní radikál. je s výhodou vodík a R²b je např. cyklopropyl, normální nebo větvený butyl, s výhodou terč. butyl, methoxymethyl, 1-methoxyethyl nebo 1-methylvinyl. R*b a R²b s výhodou dohromady tvoří isopropylidenovou skupinu.

Význam D

D je N-alkylvalyl, N-alkyl-2-ethylglycyl, N-alkyl-2-(terc. butyl)glycyl, N-alkylnorleucyl, N-alkylisoleucyl, N-alkyl-allo-isoleucyl nebo N-alkylnorvalyl, kde alkyl je s výhodou methyl nebo ethyl.

V jiném provedení D je derivát α-aminokarboxylové kyseliny obecného vzorce Dd

(Dd) kde R^d má stejný význam jako Ra v obecném vzorci IHa, R^]d je monovalentní radikál, s výhodou atom vodíku, a R²d je monovalentní radikál jako např. cyklopropyl, methoxymethyl, 1-methoxyethyl nebo 1-methylvinyl. R*b a R²b někdy dohromady tvoří též isopropylidenovou skupinu.

V dalším provedení D je derivát prolinu obecného vzorce IHd

· 1 kde n<i je celé číslo, např. 1 nebo 2, a R _d má stejný význam jako R _a v obecném vzorci lUa. X_d je monovalentní radikál, s výhodou atom vodíku, a v případě, že n_d se rovná 1, je vybrán ze skupiny obsahující atom vodíku, hydroxyl, methoxy- nebo ethoxyskupinu a atom fluoru.

Význam E

E je prolyl, thiazolidinyl-4-karboxyl, homoprolyl nebo hydroxyprolyl nebo je E cyklický α-aminokyselinový zbytek obecného vzorce Ile ·♦· · *

9 ·· ·

kde ne je celé číslo, s výhodou 0, 1 nebo 2. R*_e má stejný význam jako R’_a v obecném vzorci Eda. R²e a R³e jsou každý nezávisle na sobě monovalentní radikál, a to atom vodíku nebo methyl. R⁴e je monovalentní radikál, s výhodou atom vodíku, hydroxyl, methoxy- nebo ethoxyskupina nebo atom fluoru. R⁵e je monovalentní radikál, s výhodou atom vodíku. V případě, že ne má hodnotu 1, R³e a R⁴e tvoří společně dvojnou vazbu nebo R⁴e a R⁵e tvoří společně dvojvazný kyslíkový radikál. V případě, že rte má hodnotu 1 nebo 2, R‘_e a R²e tvoří společně dvojnou vazbu.

V jiném provedení E je zbytek 2- nebo 3-aminocyklopentankarboxylové kyseliny obecného vzorce Hle

kde Reje monovalentní radikál, např. ethyl nebo methyl, a R'_e má stejný význam jako R'_a v obecném vzorci Hla.

Význam F

V jednom provedení vynálezu F je zbytek azacykloalkankarboxylové kyseliny obecného vzorce nf «· · « · · · · • · · · · · · · ♦ • 9 9 9 9 9 9

999 9 9 9 9 999999

9 9 9 9

9 99 9 ·9 9 9 9 9 9

a af je celé číslo, s výhodou 0, 1 nebo 2. Karbonylová skupina je v poloze 1 nebo 2 vzhledem k atomu dusíku, s výhodou v poloze 1.

V tomto provedení je G atom vodíku, přímý nebo větvený alkyl Ci.g, který je substituován až 6 halogeny, s výhodou atomy fluoru, nebo je to cykloalkyl C3.8 nebo cykloalkyl(C3-8)alkyl(Ci-4). G je dále arylalkyl, heteroarylalkyl, aryl nebo heteroaryl obecného vzorce Dg

-(CH^ag-R¹! (flg) kde a_g je celé číslo, s výhodou 0, 1 nebo 2. R*i je monovalentní radikál, např. substituovaný nebo nesubstituovaný aryl, s výhodou fenyl nebo naftyl. Vhodné substituenty arylu zahrnují jeden nebo více halogenů, s výhodou fluor, chlor nebo brom, alkyly Cm, methoxy- nebo ethoxyskupiny, trifluormethyly, dioxymethyleny, nitro- nebo kyanoskupiny, alkoxykarbonyl Ci_7, alkylsulfonyl C1.7, aminoskupiny nebo dialkylaminoskupiny Ci_6, kde mohou alkyly dohromady tvořit pěti- nebo šestičlenný heterocyklus. R'i je též substituovaný nebo nesubstituovaný pěti- nebo šestičlenný heteroaryl, který obsahuje s výhodou dusík, kyslík nebo síru - cyklický systém s možností kondenzace na benzenový kruh. Příkladem jsou heteroaryly odvozené odtržením vodíkového atomu z imidazolového, pyrrolového, thiofenového, furanového, thiazolového, oxazolového, pyrazolového, 1,2,4- nebo 1,2,3triazolového, oxadiazolového, thiadiazolového, isoxazolového, isothiazolového, pyrazinového, pyridazinového, pyrimidinového, pyridinového, benzofuranového, benzothiofenového, benzimidazolového, benzothiazolového, benzopyranového, indolového, isoindolového, indazolového nebo chinolinového zbytku. Výhodné substituenty heteroarylů jsou jeden nebo více alkylů Cj-6, hydroxylů nebo fenylů.

• 9 • «9 · · • · · · * 9 • · 9 · 9 • 9 999 · · 9 • 9 9 • · · · · 9 9

Další podskupina sloučenin podle vynálezu zahrnuje sloučeniny obecného vzorce I, kde G je alkoxykarbonylalkyl, aryloxykarbonylalkyl, alkoxykarbonyl nebo aryloxykarbonyl obecného vzorce Ulg

-(CřDbg-íOOjCg-OR²! (Illg) kde b_g je celé číslo, s výhodou 1, 2 nebo 3, a c_g je také celé číslo, s výhodou 0 nebo 1, přičemž b_g a c_g nemohou být zároveň 0. R²i je monovalentní radikál, např. atom vodíku, normální nebo větvený alkyl Cm, který je substituován až 6 halogeny, s výhodou atomy fluoru, zvláště skupinou CF2, dále cykloalkyl C3.8, cykloalkyl(C3-8)alkyl(Ci-4) nebo substituovaný či nesubstituovaný aryl, s výhodou fenyl nebo naftyl. Vhodné substituenty arylů zahrnují jeden nebo více halogenů, s výhodou fluor, chlor nebo brom, alkoxyskupiny Cm, methoxy- a ethoxyskupiny, trifluormethyly, dioxymethyleny, nitro- nebo kyanoskupiny, alkoxykarbonylové skupiny C1.7, alkylsulfonylové skupiny C1.7, aminoskupiny nebo dialkylaminoskupiny Cm, kde alkyl spolu s atomem dusíku někdy tvoří pěti- nebo šestičlenný heterocyklus.

G je též aminokarbonylalkyl nebo aminokarbonylová skupina obecného vzorce IVg —(CH₂)_a—(C=O)_e—/ . ffVg)

R⁴!

kde d_g je celé číslo, s výhodou 1, 2 nebo 3, a e_g je také celé číslo, s výhodou 0 nebo 1, přičemž d_g a e_g nemohou být zároveň 0.

R³i a R⁴i jsou monovalentní radikály, které jsou nezávisle na sobě vybrány ze skupiny obsahující atom vodíku, normální nebo větvený alkyl Cm, který je substituován až 6 halogeny, s výhodou atomy fluoru, zvláště skupinou CF2, dále cykloalkyl C3.8, cykloalkyl(C3. -s)alkyl(Ci .4) nebo substituovaný či nesubstituovaný aryl, s výhodou fenyl nebo naftyl. Vhodné substituenty arylů zahrnují jeden nebo více halogenů, s výhodou fluor, chlor nebo brom, dále jednu nebo více alkoxyskupin Cm, trifluormethylů, dioxymethylenů, nitro- nebo kyanoskupin, alkoxykarbonylových skupin C1.7, alkylsulfonylových skupin C1.7, aminoskupin nebo » 9

9*9 «99

9 dialkylaminoskupin Ci_₆, kde u dialkylaminoskupin alkyl spolu s atomem dusíku někdy tvoří pěti- nebo šestičlenný heterocyklus. N(R³i)R⁴j tvoří někdy navíc cyklický systém obecného vzorce N(CH2)f_g, kde f_g je celé číslo, a to 4, 5 nebo 6.

Další podskupina sloučenin podle vynálezu zahrnuje sloučeniny obecného vzorce I, kde G je alkyl- nebo arylsulfínylalkyl, alkyl- nebo arylsulfonylalkyl, alkyl- nebo arylsulfonylová nebo alkyl- či arylsulfinylová skupina obecného vzorce V_g

-(CHjfe-SÍOjhg-R⁵, (Vg) kde g_g je celé číslo, např. 1 nebo 2, hgje 1 nebo 2 a R i je monovalentní radikál, s výhodou methyl, trifluormethyl, ethyl nebo fenyl.

G je též alkyl- nebo arylkarbonylalkylová skupina, případně alkyl s navázanou aldehydovou skupinou obecného vzorce Vlg

-(CH₂)ig-(C=O)h_E-R⁶, (Vlg) kde i_g je celé číslo, např. 1 nebo 2, a R⁶i je monovalentní radikál, např. atom vodíku, normální nebo větvený alkyl Cj.g, který je případně substituován až 6 halogeny, s výhodou atomy fluoru, dále cykloalkyl C₃.g, cykloalkyl(C3-g)alkyl(Ci-4) nebo substituovaný či nesubstituovaný aryl nebo heteroaryl, s výhodou fenyl nebo naftyl. Vhodné substituenty arylů a heteroarylů zahrnují jeden nebo více halogenů, s výhodou fluor, chlor nebo brom, dále jednu nebo více alkoxyskupin Cm, trifluormethylů, dioxymethylenů, nitro- nebo kyanoskupin, alkoxykarbonylových skupin C1.7, alkylsulfonylových skupin C1-7, aminoskupin nebo dialkylaminoskupin C].6, kde alkyl spolu s atomem dusíku někdy tvoří pěti- nebo šestičlenný heterocyklus.

V dalším provedení podle vynálezu je F derivát azacykloalkanu obecného vzorce Elf (Cf-hk

(Eit) • · kde bf je celé číslo, např. 0, 1 nebo 2. V tomto provedení je G heteroaryl připojený k F vazbou uhlík-uhlík v poloze 1 nebo 2, s výhodou v poloze 1, vzhledem k atomu dusíku. G je např. heteroaryl obecného vzorce VHg

(VHg) kde X je skupina -NH-, atom kyslíku nebo síry. R⁷i a R⁸i jsou monovalentní radikály a jsou nezávisle na sobě vybrány ze skupiny obsahující vodíkový atom, normální nebo větvený alkyl Ci-s, který je případně substituován halogeny, s výhodou atomy fluoru, dále cykloalkyl C₃.₈ a cykloalkyl(C3-8)alkyl(C i .4).

R⁷i a R⁸i jsou někdy též nezávisle na sobě monovalentní radikály obecného vzorce Π1

-(CH₂)ai-R⁹, (Π1) kde ai je celé číslo, s výhodou 0,1 nebo 2, R⁹i je monovalentní radikál, např. substituovaný či nesubstituovaný aryl, kde aryl je s výhodou fenyl nebo naftyl. Vhodné substituenty arylů zahrnují jeden nebo více halogenů, s výhodou fluor, brom nebo chlor, dále alkyly Cm, methoxy- nebo ethoxyskupiny, trifluormethyly, dioxymethyleny, nitro- nebo kyanoskupiny, alkoxykarbonylové skupiny C1.7, alkylsulfonylové skupiny C1.7, aminoskupiny nebo dialkylaminoskupiny C1.6, kde u dialkylaminoskupin alkyl spolu s atomem dusíku někdy tvoří pěti- nebo šestičlenný heterocyklus. R⁹i je též substituovaný nebo nesubstituovaný heteroaryl, např. pěti- nebo šestičlenný, s výhodou cyklický systém obsahující dusík, kyslík nebo síru s možností kondenzace na benzenový kruh, odvozený odtržením vodíkového atomu např. z imidazolu, pyrrolu, thiofenu, furanu, thiazolu, oxazolu, pyrazolu, 1,2,4- nebo 1,2,3-triazolu, oxadiazolu, thiadiazolu, isoxazolu, isothiazolu, pyrazinu, pyridazinu, pyrimidinu, pyridinu, benzofuranu, benzothiofenu, benzimidazolu, benzothiazolu, benzopyranu, indolu, isoindolu, indazolu nebo chinolinu. Výhodné substituenty heteroarylů zahrnují jeden nebo více alkylů Ci-6, hydroxyly nebo fenyly.

R¹¹,

4 4 4 ·

4 4 4 4

4 444 44 4 * 4 4

444 4· 44

G je též heteroaryl obecného vzorce VHIg (vnig)

Nkde X je skupina NR¹²i a R¹²i je atom vodíku, normální nebo větvený alkyl Ci-s, který je případně substituován až 6 halogeny, s výhodou atomy fluoru, dále cykloalkyl C₃._g nebo cykloalkyl(C3-8)alkyl(Ci.4); nebo X je atom kyslíku. R^lOi a R^Ui jsou nezávisle na sobě atom vodíku, normální nebo větvený alkyl Ci-g, případně substituovaný halogeny, cykloalkyl C₃_₈ nebo cykloalkyl(C₃-8)alkyl(Ci.4); nebo jsou R¹⁰i a R¹¹] jsou nezávisle na sobě monovalentní radikály obecného vzorce Π1, jak je popsáno výše.

G je též aromatická diazoskupina obecného vzorce IXg

(Kg) kde X je skupina -NH-, atom kyslíku nebo síry a R¹³i je monovalentní radikál, např. atom vodíku, normální nebo větvený alkyl Cj-s, který je případně substituován až 6 halogeny, s výhodou atomy fluoru, dále cykloalkyl C₃._g nebo cykloalkyl(C3-8)alkyl(Ci-4). R¹³i je též monovalentní radikál obecného vzorce Π1, jak je popsáno výše.

Syntéza sloučenin

Sloučeniny podle vynálezu lze připravit známými metodami peptidové syntézy. Peptidy lze postupně sestavit z jednotlivých aminokyselin nebo spojením vhodných malých peptidových fragmentů. Při postupném spojování je peptidový řetězec prodlužován po krocích, a to od C-konce přidáváním jedné aminokyseliny v každém kroku. Při spojování

fragmentů se spojují fragmenty různých délek a tyto fragmenty se získávají postupným sestavováním z aminokyselin nebo spojováním fragmentů stále kratších peptidů.

Při postupném sestavování i při spojování fragmentů je nutné jednotky spojovat amidovou vazbou, což lze realizovat různými enzymatickými a chemickými způsoby. Chemické způsoby pro vytvoření amidové vazby jsou detailně popsány ve standardních odkazech na chemii peptidů, např. Muller: “Methoden der organischen Chemie”, svazek XV/2, 1 až 364, Thieme Verlag, Stuttgart, 1974; Steward a Young: “Solid Phase Peptide Synthesis, 31 až 34 a 71 až 82, Pierce Chemical Company, Rockford, Illinois, 1984; Bodanszky a kol.: Peptide Synthesis”, 85 až 128, John Wiley & Sons, New York, 1976. Výhodné způsoby zahrnují azidový způsob, způsob symetrických a smíšených anhydridů, použití aktivních esterů generovaných na místě provedení reakce, použití anhydridů aminokyselin vzniklých dehydratací -NH2 a -COOH, chráněných urethanem, a tvorba amidové vazby za použití spojovacích činidel, jako jsou aktivátory karboxylových kyselin, např. dicykiohexylkarbodiimid (DCC), diisopropylkarbodiimid (DIC), l-(ethoxykarbonyl)-2-ethoxy-l,2-dihydrochinolin (EEDQ), hydrochlorid l-ethyl-3-(3-dimethylaminopropyl)karbodiimidu (EDC), anhydrid kyseliny n-propanfosfonové (PPA), N,N-bis(2-oxo-3-oxazolidinyl)imidofosforylchlorid (BOP-C1), brom-tris-pyrrolidinfosfoniumhexafluorofosfat (By-Brop), difenylfosforylazid (DPPA), Castrovo činidlo (BOP, PyBop), O-benzotriazolyl-N,N,N',N'-tetramethyluroniové soli (HBTU), diethylfosforylkyanid (DEPCN), 2,5-difenyl-2,3-dihydro-3-oxo-4—hydroxythiofendioxid (Steglichovo činidlo, HOTDO) a Ι,Γ-karbonyldiimidazol (CDI). Spojovací činidla působí sama nebo ve směsi s aditivy jako N,N-dimethyl-4-aminopyridin (DMAP), N-hydroxybenzotriazol (HOBt), N-hydroxybenzotriazin (HOOBt), N-hydroxysukcinimid (HOSu), N-hydroxyazabenzotriazol (HOAt), azabenzotriazolyltetramethyluroniové soli (HATU, HAPyU) nebo 2-hydroxypyridin.

Přestože při enzymatické syntéze peptidů je použití chrámcích skupin fakultativní, je u obou reaktantů při chemické syntéze nutná reverzibilní ochrana reaktivních skupin neúčastnících se tvorby amidové vazby. Při chemické syntéze peptidů jsou výhodné tři běžné způsoby ochrany skupin: použití benzyloxykarbonylu (Z), t-butoxykarbonylu (Boc), 9-fluorenylmethylkarbonylu (Fmoc). V každém případě je identifikována chránící skupina na α-aminoskupině jednotky prodlužující řetězec. Podrobný přehled chránících skupin ·· » 4 4 4 ··· 444

4

44 aminokyselin uvádí Muller; “Methoden der organischen Chemie”, svazek XV/1, 20 až 906, Thieme Verlag, Stuttgart, 1974. Jednotky, jejichž spojením má vzniknout peptidový řetězec, reagují v roztoku, v suspenzi nebo podobným způsobem, jaký je popsán Merrifieldem v J. Am. Chem. Soc., 85:2149 (1963). Zvláště výhodné jsou způsoby, kdy jsou peptidy spojovány postupně nebo spojováním fragmentů za použití chránících skupin Z, Boc nebo Fmoc a jeden z reaktantů je přitom podle Memfieldova způsobu navázán na nerozpustný polymemí nosič (dále označován též jako pryskyřice). Tento způsob typicky vyžaduje postupné sestavování peptidu na polymemím nosiči za použití chránících skupin Boc nebo Fmoc, přičemž je C-konec rostoucího peptidového řetězce kovalentně vázán na nerozpustné polymemí částice. Tento způsob zahrnuje odstranění reagentů a vedlejších produktů filtrací bez potřeby rekrystalizovat meziprodukty.

Chráněné aminokyseliny lze navázat na jakýkoliv vhodný polymer, který je nerozpustný v rozpouštědlech používaných při reakci a má stabilní fyzikální formu, která umožňuje filtraci. Polymer musí obsahovat funkční skupinu, na niž se může kovalentně vázat první chráněná aminokyselina. Pro tento účel je vhodné velké množství polymerů včetně celulosy, polyvinylalkoholu, polymethakrylatu, sulfonovaného polystyrenu, kopolymeru chlormethylovaného styrenu a divinylbenzenu (Merriťieldova pryskyřice), 4-methylbenzhydrylaminové pryskyřice (pryskyřice MBHA), fenylacetamidomethylové pryskyřice (pryskyřice PAM), p-benzyloxybenzylalkoholové pryskyřice, benzhydrylaminové pryskyřice (pryskyřice BHA), 4-(hydroxymethyl)-benzoyloxymethylové pryskyřice, pryskyřice podle Breipohla a kol. (Tetrahedron Letters, 28: 565, 1987; dodává BACHEM), 4-(2,4-dimethoxyfenylaminomethyl)fenoxylované pryskyřice (dodává Novabiochem) nebo o-chlortritylová pryskyřice (dodává Biohellas).

Rozpouštědla vhodná pro syntézu peptidů zahrnují jakékoliv rozpouštědlo, které je v reakčních podmínkách inertní, zvláště vodu, Ν,Ν-dimethylformamid (DMF), dimethylsulfoxid (DMSO), acetonitril, dichlormethan (DCM), 1,4-dioxan, tetrahydrofuran (THF), N-methyl-2-pyrrolidon (NMP) a jejich směsi.

Syntézu peptidů na polymemím nosiči lze provádět ve vhodném inertním organickém rozpouštědle, v němž jsou výchozí materiály pro syntézu aminokyselinových derivátů rozpustné. Výhodná rozpouštědla mají nicméně i schopnost podporovat bobtnání pryskyřice např. DMF, DCM, NMP, acetonitril, DMSO a jejich směsi. Po syntéze jsou peptidy odštěpeny

• · ·♦ • · · ··· ··· ·

·· *· z polymemího nosiče. Podmínky pro toto štěpení jsou pro různé typy pryskyřic popsány v literatuře. Nejpoužívanější štěpné reakce jsou katalyzované kyselinou nebo palladiem. Kysele katalyzovanou reakci lze provádět např. v kapalném bezvodém flurovodíku, bezvodé kyselině trifluoromethansulfonové, zředěné nebo koncentrované kyselině trifluorooctové nebo ve směsi kyselina octová/ dichlormethan/trifluorethanol. Reakci katalizovanou palladiem lze provádět v THF nebo ve směsi THF/ DCM v přítomnosti slabé báze jako morfolin. Za těchto podmínek se též odštěpí některé chránící skupiny.

Částečné odchránění peptidů je nezbytné bezprostředně před některými derivatizačními reakcemi. Např peptidy s dvěma alkyly na N-konci lze připravit buď připojením vhodné N,N—dialkylaminokyseliny k peptidů v roztoku, redukční alkylací peptidů navázaného na pryskyřici v DMF/1% kyselině octové s NaCNBH3 nebo hydrogenací na Pd/ C v přítomnosti aldehydu nebo ketonu.

Následující tři schémata uvádějí podrobnější popis syntézy sloučenin podle vynálezu.

Schéma I

A-B-D-E-OH spojovací činidla; F-G jako volná báze ' I

A-B-D-E-F-G

Zde je tetrapeptid A-B-D-E-OH spojen s derivátem azacykloalkylu F-G za použití způsobu spojování peptidů popsaného výše.

« · · ··

Schéma Π

Α'-B-D-E-OH spojovací činidla; F-G jako volná báze 'f

A'-B-D-E-F-G

1. odchránění A'

2. vnesení Rg a R⁷a

A-B-D-E-F-G

Zde je tetrapeptid A'-B-D-E-OH chráněný na N-konci spojen s derivátem azacykloalkylu F-G za vzniku meziproduktu A'-B-D-E-F-G za použití způsobů spojování peptidů popsaných výše. Skupina chránící N-konec je pak odstraněna běžnými způsoby, jak je popsáno výše. Skupiny Rg a R⁷a lze pak připojit k N-konci redukční alkylací, jak je popsáno výše.

Schéma ΙΠ

A-B-D-E-OH spojovací činidla; F' jako volná báze

A-B-D-E-F'

1. odchránění F'

2. vnesení G a

A-B-D-E-F-G

Ve schématu Bije tetrapeptid spojen s F', chráněnou formou stavební jednotky F. F může být též navázána k prekurzoru skupiny G. Meziprodukt A-B-D-E-F' je pak přeměněn na konečný produkt reakcí jako oxidace nebo redukce. V jednom provedení je F' pyrrolidinylalkohol a meziprodukt A-B-D-E-F' je oxidován na konečný produkt šetrnou oxidací, např. Swemovou

999 • · 9 · · 9 9 • · · 9 9 · · · 9 99

999 9 9 999 »99 9 · 9 9 ···

9 9 9 9 9

999 99 999 999 99 99 oxidací nebo oxidací s Dess-Martinovým činidlem. Stavební jednotky používané v syntéze sloučenin podle vynálezu lze připravit následujícími obecnými způsoby:

a) Pyrrolidinylketony a piperidinylketony

V literatuře bylo popsáno několik postupů při syntéze pyrrolidinylketonů. Racemické pyrrolidinylketony lze získat hydrogenací příslušných pyrrolylketonů oxidem platičitým jako katalyzátorem (Kaiser a kol.: J. Org. Chem., 49: 4203, 1984). Pro získání chirálních pyrrolidinylketonů lze jako výchozí materiál použít L- nebo D-prolin. Jako chránící skupinu pro dusík v cyklu lze použít t-butyloxykarbonylovou skupinu (Boc), benzyloxykarbonylovou skupinu (Z) nebo fluorenyloxykarbonylovou skupinu (Fmoc).

Pyrrolidinylketony chráněné na N-konci skupinou Boc lze získat reakcí derivátů prolinu, zvláště N-Boc-prolin-2-thiopyridylesteru nebo N-Boc-prolin-N-methoxy-N-methylamidu s organokovovými činidly, např. Grignardovými činidly nebo lithiovými činidly. Některé příklady byly uvedeny v literatuře, např. N-Boc-pyrrolidinylmethylketon z N-Boc-prolin-N-methoxy-N-methylamidu (Trošt: J. Am. Chem. Soc., 111: 4988; 1989), N-Boc-pyrrolidinylpentafluorethylketon z N-Boc-prolin-N-methoxy-N-methylamidu (Angelastro, M. R. a kol.: Tetrahedron Letters, 33: 3265; 1992) a N-Boc-pyrrolidinylmethylketon z N-Boc-prolin-2-thiopyridylesteru (Conrow, R. a kol.: J. Org. Chem., 51: 938; 1986).

Odstranění chránící skupiny Boc lze uskutečnit silnou kyselinou jako HCI (viz např. Angelastro, M. R. a kol.: Tetrahedron Letters, 33: 3265; 1992) nebo kyselinou trifluorooctovou (viz např. Goldstein, S. W. a kol.: J. Org. Chem., 57: 1179; 1992). Tímto způsobem byly připraveny alkyl- a arylpyrrolidinylketony.

Druhý přístup k těmto stavebním jednotkám zahrnuje reakci prolinaldehydu chráněného skupinou Boc s nukleofilním činidlem za vzniku příslušného alkoholu. Tento alkohol lze odchránit a připojit obvyklým způsobem k peptidů. Oxidaci alkoholu lze provést šetrným způsobem, např. Swernovou oxidací nebo oxidací s Dess-Martinovým činidlem. Příklad syntézy peptidů obsahujícího pyrrolidinthiazolylketon je uveden v Bioorg. Med. Chem. Lett., 4: 831; 1994 (Tsutsumi, S. a kol.). Alternativně lze alkohol napřed oxidovat na keton a následně odstranit chránící skupinu na -NH2. Trifluormethylace aldehydů komerčně dostupným trifluormethyltrimethylsilanem je katalyzována tetrabutylamoniumfluoridem (Olah, G.: J. Am. Chem. Soc., 111: 393; 1989). Po odehraném a připojení k tetrapeptidu lze • 0 · • · *

9 9 0 9 9 • 9 • 99« *

0 9 • · 90 0

0

00900 9

0 • 9 ·9 alkohol oxidovat na keton šetrnými způsoby oxidace, např. Swemovou oxidací nebo oxidací Dess-Martinovým činidlem.

Byly již popsány různé α-, β- a γ-dikarbonylové deriváty prolinu. Z derivátu chráněného skupinou Boc byl takto reakcí s HCI získán hydrochlorid (S)-pyrrolidinyl-l,2-propandionu (Conrow, R. a kol.: J. Org. Chem., 51: 938; 1986). Přídavkem ethylacetatu lithného k prolinalu chráněnému skupinou Boc a následnou oxidací (např. oxidem chromovým) byl získán N-Boc-pyrrolidinyl- β -ketoacetat (Hanson, D. J. a kol.: Tetrahedron Letters, 27: 3577; 1986. Byla popsána příprava β-ketodifluoresterů z aminokyselinových derivátů (J. Med. Chem., 35: 4795; 1992), která je podobná výše uvedenému postupu pro přípravu ketoesteru; v prvním kroku se používá Reformatského činidlo bromdifluoracetat a v oxidačním kroku Dess-Martinovo činidlo.

Podobné způsoby jako pro přípravu pyrrolidinylketonů lze použít pro přípravu piperidinylketonů a ketonů se sedmičlenným azaheterocyklem. Výchozí materiály pro tuto syntézu zahrnují kyselinu pipekolinovou, jejíž všechny tři isomery jsou komerčně dostupné, a enantiomery kyseliny 2-pipekolinové. Např. methylketon byl připraven reakcí N-Boc-[(2-pyridyl)thiokarbonyl]piperidinu s methylmagnesiumhalogenidem (J. Am. Chem. Soc., 115:11393; 1993).

b) Pyrrolidinyloxazoly a piperidinyloxazoly

V literatuře bylo popsáno několik způsobů syntézy oxazolů z aminokyselin. Obecně se spojují aminokyseliny chráněné na N-konci s aminoketony nebo jinými 2-aminokarbonylovými deriváty za použití běřných způsobů syntézy peptidů, jak byly popsány výše. Např. pro ochranu dusíku v aminoskupině lze použít chránící skupiny Z nebo Boc. Z β•ketoamidů aminokyselin je posléze odstraněna voda za vzniku příslušných oxazolů. Pro dehydrataci těchto sloučenin se používá několik činidel, např. oxid fosforečný, chlorid fosforitý, chlorid fosforečný a dichlorid thionylu. Jiným výhodným způsobem je využití fosfinu, napr. trialkyl- nebo triarylfosfinu, s výhodou trifenylfosfinu, v kombinaci s halogenovaným uhlovodíkem, s výhodou chlorovaným nebo hromovaným, např. tetrachlormethanem, tetrabrommethanem, chloroformem nebo perchlorethanem, v přítomnosti báze jako tríethylamin, diazabicykloundecen, methylmorfolin nebo pyridin v polárních rozpouštědlech jako acetonitril. Tímto způsobem byl připraven např. oxazol odvozený z • «Ο · * ·· ·· ···« ·· ·· ·«·· « · · « · 9 9 9 9 • ··· · · » · ··· ··· • 9 9 · · · «·· ·· ··· »· ·» tryptofanu (Gordon, Τ. D. a kol.: Tetrahedron Letters, 34: 1901; 1993). Také kombinace trifenylfosfinu, jodu a triethylaminu dává údajně dobré výtěžky oxazolů (Wipf, P. a kol.: J. Org. Chem., 58: 3604; 1993).

Jiný způsob přípravy oxazolů zahrnuje spojení aminokyselin s 2-aminoalkoholy za použití běžných způsobů vzniku amidové vazby v syntéze peptidů. Cyklizace oxazolinů lze dosáhnout použitím Burgessova činidla (methyl-N-(triethylamoniosulfonyl)karbamat) - viz Wipf, P. a kol.: Tetrahedron Letters, 33: 907, 1992; Wipf, P. a kol.: J. Am. Chem. Soc., 114: 01975, 1992; Wipf, P. a kol.: J. Org. Chem., 58: 1575, 1993 - nebo použitím Mitsunobuho reakce (trifenylfosfin/ diizopropylazodikarboxylat) - viz Wipf, P. a kol.: Tetrahedron Letters, 33: 6267; 1992. Oxidaci oxazolů lze provést za použití peroxidu nikelnatého (Evans, D. L. a kol.: J. Org. Chem., 44: 497; 1979).

Tyto způsoby lze též použít pro syntézu příslušných pyrrolidinyloxazolů z D- nebo L-prolinu s chráněnou skupinou -NH₂ a z příslušných piperidinyloxazolů (výchozí materiál D- nebo L-pipekolinová kyselina s chráněnou skupinou -NH₂).

Po vzniku oxazolů lze chránicí skupinu na -NH₂ odstranit, např. v případě skupiny Boc kyselinou, jako je kyselina chlorovodíková nebo trifluorooctová. Výslednou sůl nebo volnou bázi lze pak použít v následujícím spojovacím kroku.

c) Pyrrolidinylthiazoly a piperidinylthiazoly

Obecným způsobem syntézy thiazolů je Hantzschova syntéza, která zahrnuje kondenzaci thioamidů aminokyselin chráněných na N-konci se substituovanými halogenpyruvaty. Tato reakce je obvykle doprovázena racemizací aminokyselinové části. Aby nedošlo k racemizací, byly vyvinuty šetrnější způsoby. Aminokyseliny chráněné na N-konci jsou spojeny s aminoketony nebo jinými 2-aminokarbonylovými deriváty za použití běžných způsobů syntézy peptidů popsaných výše. Thionaci, cyklizaci a dehydrataci lze provést v jednom reakčním kroku za použití Lawessonova činidla za vysoké teploty (Gordon, T. D. a kol.: Tetrahedron Letters, 34: 1901; 1993), např. v refluxujícím tetrahydrofuranu

Thiazoliny lze syntetizovat následujícím způsobem: nejprve je vhodná aminokyselina chráněná na N-konci spojena s 2-siloxyethylaminem za použití běžných způsobů vzniku amidové vazby v syntéze peptidů. Po thionaci amidu Lawessonovým činidlem je odstraněn silyl a následná cyklizace thiazolinu je provedena buď Burgessovým činidlem (methyl-N22

• · 4 »	• »4	«4
44 4 4	··	44	• ·	4 4
• a ·	•	•	9 4	4 4
• *·· ·	•	•	4 ···	444
• 4	•	•	4	4
444 ·»	444	44*	44	44

-(triethylamoniosulfonyl)karbamat) nebo Mitsobuho reakcí (trifenylfosfin/ diisopropylazodikarboxylat) - viz Wipf, P. a kol.: Tetrahedron Letters, 33: 6267; 1992.

d) Pyrrolidinylimidazoly a piperidinylimidazoly

Imidazoly lze připravit z β-ketoamidů příslušných aminokyselin reakcí s amoniovou solí nebo aminem a následnou dehydratací za použití dehydratačního činidla nebo odstraněním vody azeotropicky (Gordon, T. D. a kol.: Tetrahedron Letters, 34: 1901; 1993).

e) Pyrrolidinylisoxazoly a piperidinylisoxazoly

Isoxazoly lze připravit reakcí hydroxylaminu s 1,3-diketony, cyklizací 3-ketooximů nebo 1,3-dipolámí cykloadicí N-oxidů na alkiny. Byla popsána syntéza 5-(N-methylpyrrolidinyl)-3-methylisoxazolu cyklizací (N-meťhyl-2-pyrrolidinyl)-4-oxobutyl-2-oximu za použití methansulfonylchloridu a triethylaminu jako báze (Elliott, R. a kol.: Synthesis, 7: 772; 1950).

Způsoby přípravy nitriloxidů a příslušných isoxazolů jsou popsány v publikaci Nitrile Oxides, Nitrones and Nitronates in Organic Synthesis (Torssell, K. B. G.), VCH Verlagsgesellschaft, Weinheim.

f) Pyrrolidinylpyrazoly a piperidinylpyrazoly

Pyrazoly lze připravit reakcí hydrazinu nebo monosubstituovaných hydrazinů s příslušnými 1,3-diketony nebo 3-ketoacetonitrilem v polárním rozpouštědle, např. alkoholu nebo dimethylformamidu. Byla popsána syntéza pyrrolidinylketonů, např. 2-methyl-5-(l-methyl-2-pyrrolidinyl)-2H-(3-pyrazolyl)amin byl připraven z příslušného nitrilu a hydrazinu (Adachi a kol.: Chem. Pharm. Bull., 35: 3235; 1987).

g) Pyrrolidinyloxadiazoly a piperidinyloxadiazoly

Pyrrolidinyloxadiazoly a piperidinyloxadiazoly lze připravit dehydratací příslušných diacylhydrazinů anhydridem kyseliny fosforečné se stopami kyseliny, např. kyseliny methansulfonové, nebo hexamethyldisilazanem a tetrabutylamoniumchloridem (Rigo a kol.: J. Heterocycl. Chem., 23: 253, 1986; Rigo a kol.: Synth. Comm., 16: 1665, 1986). Diacylhydraziny se připravují spojením příslušné karboxylové kyseliny chráněné na N-konci a

hydrazídu jiné karboxylové kyseliny (Sheradsky a kol.: Tet. Lett., 32: 133, 1991). Jiným šetrným způsobem je reakce hydrazinu s dichloridem thionylu a pyridinem za vzniku meziproduktu 1,2,3,4-oxathiadiazol-S-oxidu. 1,3,4-oxadiazol vznikne pak tepelnou eliminací oxidu siřičitého (Borg a kol.: J. Org. Chem., 60: 3112; 1995).

h) Pyrrolidinylthiodiazoly a piperidinylthiodiazoly

Pyrrolidinyl-l,3,4-thiodiazoly a piperidinyl-l,3,4-thiodiazoly lze připravit reakcí příslušných hydrazonů s Lawessonovým činidlem nebo P4S10 (Sawtney a kol.: J. Indián Chem. Soc. B, 30: 407, 1991; Lancelot a kol.: J. Heterocycl. Chem., 17: 625, 1980). Acylhydraziny se připravují podle výše uvedeného postupu.

Způsoby použití sloučenin podle vynálezu

V dalším provedení zahrnuje vynález způsob částečné nebo úplné inhibice tvorby solidních nádorů (tj. nádorů plic, prsů, tračníku, prostaty, močového měchýře, rekta nebo dělohy) nebo hematologického zhoubného bujení (leukémie, lymfomy) u savců, např. u lidí, případně jinou léčbu těchto nádorů nebo bujení (zvrácení nebo inhibice dalšího růstu) podáváním terapeuticky účinného množství sloučeniny obecného vzorce I nebo jejich směsi. Činidlo lze podávat samostatně nebo jako farmaceutický přípravek obsahující činidlo a přijatelný nosič nebo ředidlo. Podávání lze realizovat jakýmkoliv způsobem běžným pro farmaceutická, zvláště onkologická činidla, včetně perorálních a parenterálních způsobů, např. podkožně, nitrožilně, nitrosvalově, nitropobřišnicově, nazálně a rektálně.

Dávka podávaná savci, např. člověku, obsahuje terapeuticky účinné množství sloučeniny podle vynálezu. Výraz “terapeuticky účinné množství” ve významu použitém v tomto textu je množství dostatečné pro inhibici (částečnou nebo úplnou) nádoru nebo hematologického zhoubného bujení nebo pro zvrácení růstu solidního nádoru nebo jiného zhoubného bujení, pro prevenci nebo zmenšení jeho dalšího růstu. Pro daný stav nebo způsob léčby je dávkování určováno empiricky za použití známých postupů a závisí na faktorech jako biologická aktivita dané sloučeniny, způsob podávání, věk, zdraví a tělesná hmotnost recipienta, povaha a rozsah symptomů; frekvence léčby, aplikace dalších terapií a požadovaný

• 9 0 099

9 • 0 9 9 účinek. Typická denní dávka je 1 až 50 mg na kg tělesné hmotnosti při perorálním podání a 0,5 až 20 mg na kg tělesné hmotnosti při parenterálním podání.

Sloučeniny podle vynálezu lze podávat v běžné pevné či kapalné podobě, tj. jako tablety nepotažené či potažené tenkou vrstvou, kapsle, prášky, granule, čípky nebo roztoky. Tyto přípravky jsou vyráběny běžnými způsoby. Aktivní látky lze pro tento účel připravovat s běžnými farmaceutickými pomocnými látkami jako pojivá, plniva, ochranné látky, disintegranty, regulátory toku, změkčovadla, zvlhčovadla, dispersanty, emulsifikátory, rozpouštědla, přípravky s kontinuálním uvolňováním, antioxidanty a/ nebo hnací plyny (Sucker, H. a kol.: Pharmazeutische Technologie, Thieme-Verlag, Stuttgart; 1978). Takto získané aplikační podoby obsahují typicky 1 až 90 hmotn. % aktivní látky.

Následující příklady mají ilustrovat vynález, přitom však v žádném ohledu nemají omezovat jeho rozsah.

Příklady provedení vynálezu

Proteinogenní aminokyseliny jsou v příkladech zkracovány za použití třípísmenných zkratek. Další používané zkratky jsou tyto: TFA = kyselina trifluorooctová; Ac = kyselina octová; DCM = dichlormethan; DMSO = dimethylsulfoxid; Bu = butyl; Et = ethyl; Me = methyl; Bzl = benzyl. Pokud není uvedeno jinak, jsou v uvedených sloučeninách všechny proteinogenní aminokyseliny L-aminokyseliny.

Obecné materiály a způsoby přípravy

Tetrapeptidy obecného vzorce A-B-D-E-OH nebo A'-B-D-E-OH podle vynálezu, kde A' znamená chráněnou formu A, nebo příslušné estery jsou syntetizovány klasickou syntézou v roztoku za použití standardního chránění skupinou Z nebo Boc, jak bylo uvedeno výše. Obecný způsob přípravy těchto tetrapeptidů byl popsán v německé patentové přihlášce DE 4415998, zvláště pak tetrapeptidy Z-Val-Val-MeVal-Pro-OMe; Me2Val-Val-MeVal-Pro-OMe x HCI; Z-Ile-Ile-MeVal-Pro-OMe aMe₂Ile-Ile -MeVal-Pro-OMe.

Kyseliny těchto tetrapeptidů lze získat bazickou hydrolýzou esterů hydroxidem sodným nebo lithným, jak je popsáno v DE 4415998.

Tetrapeptidy podle vynálezu lze syntetizovat i standardními způsoby syntézy na pevné fázi v plně automatickém syntetizéru, model 431 A, dodáván společností APPLIED

BIOSYSTEMS. Přístroj využívá různé syntetické cykly pro chrániči skupiny Boc a Fmoc, jak je popsáno níže.

Syntetický cyklus pro chrámci skupinu Boc
1. 30% kyselina trifluorooctová v DCM	1x3 min
2. 50% kyselina trifluorooctová v DCM	lxl min
3. Promývání DCM	5x1 min
4. 5% diisopropylethylamin v DCM	lxl min
5. 5% diisopropylethylamin v NMP	lxl min
6. Promývání NMP	5x1 min

7. Přídavek předem aktivované aminokyseliny (aktivace ekvivalentem DCC a 1 ekvivalentem HOBt v NMP/ DCM)

Spojování peptidů (první část) 1x30 min

8. Přídavek DMSO k reakční směsi až do koncentrace 20 obj. % ve směsi

9. Spojování peptidů (druhá část) 1x16 min

10. Přídavek 3,8 ekvivalentů diisopropylethylaminu k reakční směsi

11. Spoj ování peptidů (třetí část) 1x7 min

12. Promývání DCM 3x1 min

13. Pokud je konverze neúplná, opakuje se spojování peptidů (zpět ke kroku 5)

14.10% acetanhydrid, 5% diisopropylethylamin v DCM 1 x 2 min

15.10% acetanhydrid v DCM 1x4 min ló.Promývání DCM 4x1 min

17.Zpět ke kroku 1

Pro připojení aminokyseliny k N-methylaminokyselině byly použity jako reagenty BOP-C1 a PyBrop. Reakční časy se příslušně prodloužily. Pro tento typ spojování je při syntéze v roztoku nanejvýš výhodné použití buď aminokyseliny NCAs chráněné skupinou Boc (anhydridy N-(terc. butyl)oxykarbonylaminokyseliny vzniklé dehydratací -NH2 a -COOH), nebo aminokyseliny NCAs chráněné skupinou Z (anhydridy N-benzyloxykarbonylaminokyseliny vzniklé dehydratací -NH2 a -COOH).

• · · · • · · · · · · • · · · ··« · ·· ·· ··

Syntetický cyklus pro chránící skupinu Fmoc

1. PromýváníDMF

2. 20% piperidin v DMF

3. 20% piperidin v DMF

4. PromýváníDMF lxl min

1x4 min 1x16 min 5x1 min

5. Přídavek předem aktivované chráněné aminokyseliny (aktivace 1 ekvivalentem TBTU a 1,5 ekvivalentem DIPEA v DMF)

Spojování peptidů 1x61 min

6. Promývání DMF 3x1 min

7. Pokud je konverze neúplná, opakuje se spojování peptidů (zpět ke kroku 5)

8. 10% acetanhydrid v DMF 1x8 min

9. Promývání DMF 3x1 min

10. Zpět ke kroku 2

Pro připojení aminokyseliny k N-methylaminokyselině byly použity jako reagenty BOP-C1 a PyBrop. Reakční časy se příslušně prodloužily.

Redukční alkylace na N-konci

Pryskyřice pro syntézu peptidů připravená podle výše uvedeného postupu byla odchráněna na N-konci a pak ponechána reagovat s trojnásobným molámím nadbytkem aldehydu nebo ketonu v DMF/ 1% kyselině octové s přídavkem 3 ekvivalentů NaCNBHs. Po skončení reakce (Kaiserův test negativní) byla pryskyřice několikrát promyta vodou, isopropanolem, DMF a dichlormethanem.

Zpracování pryskyřice pro syntézu peptidů

Pryskyřice pro syntézu peptidů připravená s chránící skupinou Boc byla usušena za sníženého tlaku a přemístěna do reakční nádoby přístroje TEFLON HF (dodává společnost PENINSULA). Pak byl přidán nosič, obvykle anisol (1 ml/g pryskyřice), a v případě peptidů obsahujících tiyptofan také thiol (0,5 ml/g pryskyřice), s výhodou ethandithiol, aby byl odstraněn indolový formyl. Poté následovala kondenzace ve fluorovodíku (10 ml/g pryskyřice) v lázni z kapalného dusíku.Směs byla zahřáta na 0 °C a míchána při této teplotě po • · · · · · · · · ·· β • · · · · · · · · • · · · · · · · ······ • · · · · · ··· ·· «·· ··· ·· ·· dobu 45 minut. Fluorovodík byl pak oddestilován za sníženého tlaku a sraženina byla promyta ethylacetátem, aby byl odstraněn všechen zbývající nosič. Pepti byl extrahován 30% kyselinou octovou a zfiltrován; filtrát byl pak lyofilizován.

Pryskyřice pro syntézu peptidů připravená s chránící skupinou Fmoc byla usušena za sníženého tlaku a pak byl proveden jeden z následujících způsobů štěpení v závislosti na složení aminokyselin (Wade, Tregear, Howard Florey Fmoc Workshop Manual, Melboume 1985). Suspenze pryskyřice ve vhodné směsi TFA byla po udanou dobu míchána při teplotě místnosti, pak byla odfiltrována a promyta TFA a DCM. Filtrát a výplach byly zkoncentrovány a peptid byl vysrážen přidáním diethyletheru. Po ochlazení v ledové lázni byla sraženina odfiltrována, zachycena ve 30% kyselině octové a lyofilizována.

Když byla použita o-chlortritylová pryskyřice (dodává Biohellas), byla její suspenze ve směsi kyselina octová/ triťluorethanol/ voda (1:1:3) míchána při teplotě místnosti po dobu 1 hodiny. Suspenze byla zfiltrována odsátím a pryskyřice byla důkladně promyta štěpícím roztokem. Smíšené filtráty byly zkoncentrovány ve vakuu a smíchány s vodou. Sražená pevná látka byla odstraněna filtrací nebo centrifugací, promyta diethyletherem a usušena za sníženého tlaku.

Purifikace a charakterizace peptidů

Purifikace byla provedena gelovou chromatografií (SEPHADEX G-10, G-15/ 10% kyselina octová, SEPHADEX L H2O/CH3OH), buď s následnou středotlakou chromatografií (stacionární fáze: HD-SIL C-18, 20 až 45 mesh, 10 nm; mobilní fáze: gradient: A = 0,1% TFA/ CH3OH, B = 0,1% TFA/ H2O), nebo bez ní. Čistota výsledných produktů byla stanovena analytickou HPLC (stacionární fáze: 100 2,1 mm VYDAC C-18, 5 1, 30 nm; mobilní fáze: gradient CH3CN/ H2O, pufrováno 0,1% TFA, 40% C.

Polypeptidy byly charakterizovány hmotnostní spektroskopií s rychlým ostřelováním atomů.

Příklad 1

Syntéza pyrrolidinylketonu

a) Syntéza N-methyl-N-methoxy(Boc-prolin)amidu

• 9 ·

K roztoku 30 g prolinu chráněného skupinou Boc a 13,6 g hydrochloridu N,O-dimethylhydroxylaminu ve 250 ml dichlormethanu bylo při teplotě 0 °C přidáno 26,73 g hydrochloridu l-ethyl-3-(3-dimethylaminopropyl)karbodiimidu, 18,83 g

N-hydroxybenzotriazolu a 49,34 g N-methylmorfolinu. Směs byla přes noc míchána při teplotě místnosti. Reakční směs byla postupně promyta nasyceným hydrogenuhličitanem sodným, 5% vodným roztokem kyseliny citrónové a solankou. Organická fáze byla usušena nad síranem sodným. Po filtraci bylo rozpouštědlo odpařeno ve vakuu za vzniku 22,9 g N-methyl-N—methoxy(Boc-prolin)amidu.

‘H-NMR (CDC1₃, 270 MHz) δ = 1,4, 1,45 (s, 9H); 1,8 až 2,3 (m, 4H); 3,2 (s, 3H); 3,3 až 3,6 (m, 2H); 3,7 (s, 3H); 3,8 (s, 3H); 4,6, 4,7 (d, 1H) ppm.

b) Příprava (S)-(Boc-2-pyrrolidinyl)-methylketonu

K roztoku 2,0 g N-methyl- N-methoxy(Boc-prolin)amidu v 70 ml tetrahydrofuranu byla po kapkách za teploty -40 °C přidána dávka 3 ml 3M methylmagnesiumchloridu v tetrahydrofuranu. Směs se ohřála na teplotu místnosti a byla míchána přes noc. Roztok byl zředěn diethyletherem, promyt solankou a usušen nad síranem sodným. Po filtraci bylo rozpouštědlo odpařeno ve vakuu. Sraženina byla puntíkována chromatografii na silikagelu (heptan/ ethylacetát 2:1) za vzniku 1,66 g (S)-(Boc-2-pyrrolidinyl)methylketonu • · 'H-NMR (CDC1₃, 270 MHz) δ = 1,4, 1,45 (s, 9H); 1,75 až 1,9 (m, 4H); 2,1, 2,15 (s, 3H); 3,4 až 3,6 (m, 2H); 4,2,4,3 (d, 1H) ppm.

c) Příprava soli (S)-(2-pyrrolidinyl)methylketonu a kyseliny trifluorooctové

K roztoku 1,66 g (S)-(Boc-2-pyrrolidinyl)methylketonu ve 25 ml dichlormethanu byla přidána dávka 25 ml kyseliny trifluorooctové. Výsledná směs byla po dobu 3 hodin míchána při teplotě místnosti. Odpařením rozpouštědla bylo získáno 0,80 g surové soli (S)-(2-pyrrolidinyl)methylketonu a kyseliny trifluorooctové.

’Η-NMR (DMSO, 270 MHz) δ = 1,75 až 2,0 (m, 4H); 2,2 (s, 3H); 3,1 (m, 2H); 4,5 (d, 1H); 8,7 (m, 1H); 10,4 (m, 1H) ppm.

Příklad 2

Příprava pyrrolidinového heterocyklu

a) Syntéza N-(N'-Boc-pyrrolidinyl)methylfenylketonu

Prolin s -NH-skupinou chráněnou skupinou Boc (6,2 g, 29 mmol) a 2-aminoacetofenon.HCl (5,0 g, 29 mmol) byly rozpuštěny ve 290 ml suchého CH2CI2 a ·· ·· výsledný roztok byl ochlazen na 0 °C. Byly přidány HOBt.BhO (1,4 g, 9,6 mmol) a EDC.HC1, dále pak NMM (3,8 ml, 35 mmol). Reakční směs byla přes noc míchána při teplotě místnosti, pak 3krát promyta nasyceným hydrogenuhličitanem sodným, 3krát vodou, 5% kyselinou citrónovou a vodou. Po usušení nad síranem sodným bylo rozpouštědlo odpařeno za sníženého tlaku za vzniku 9,5 g žlutého oleje. Po rozpuštění oleje v diisopropyletheru precipitoval produkt jako bílé krystaly, které byly usušeny a hned použity v následujícím kroku. Výtěžek: 8,6 g (89 hmotn.%).

*H-NMR (DMSO-dó): 8,1 až 8,25, m, 1H; 8,0, d, 2H; 7,65, t, 1H; 7,5, t, 2H; 4,5 až 4,7, m, 2H; 4,1 až 4,25, m, 1H; 3,2 až 3,5, m, 2H; 2,0 až 2,2, m, 1H; 1,7 až 1,9, m, 3H; 1,3 a 1,4, s, společně 9H.

b) Příprava 2-(N-Boc-pyrrolidinyl)-4-fenyloxazolu

N-(N'-Boc-pyrrolidinyl)methylfenylketon (2,5 g, 7,5 mmol) byl v dusíkové atmosféře rozpuštěn ve 40 ml suchého acetonitrilu. Směs byla ochlazena na -20 °C, pak byl přidán trifenylfosfin (4,0 g, 15 mmol), perchlorethan (3,6 g, 15 mmol) a triethylamin (4,3 ml, 30 mmol). Reakční směs byla přes noc míchána při teplotě místnosti, pak byla zředěna ethylacetátem a promyta nasyceným vodným uhličitanem sodným, 5% kyselinou citrónovou a solankou. Po usušení nad síranem sodným bylo rozpouštědlo odpařeno za sníženého tlaku a výsledná surová tuhá látka byla purifikována chromatografií na silikagelu za vzniku 1,5 g (64 hmotn. %) světle hnědé tuhé látky.

’Η-NMR (DMSO-dó): 7,6 až 7,8, m, 3H; 7,5, t, 2H; 7,4, t, 1H; 4,8 až 5,0, m, 1H; 3,45 až 3,6, m, 1H; 3,3 až 3,45, m, 1H; 2,2 až 2,4, m, 1H; 1,8 až 2,1, m, 3H; 1,2 a 1,4, s, společně 9H.

c) Odchránění 2-(N-Boc-pyrrolidinyl)-4-fenyloxazolu

2-(N-Boc-pyrrolidmyl)-4-fenyloxazol (100 mg, 0,3 mmol) byl rozpuštěn v 10 ml suchého diethyletheru a bylo přidáno 12 ml etheru nasyceného HC1. Výsledná suspenze byla míchána při pokojové teplotě po dobu 5 dní. Pak bylo pH upraveno na hodnotu 11 2M NaOH.Organická vrstva byla oddělena, usušena nad síranem sodným a odpařena za sníženého tlaku za vzniku 69,2 mg bezbarvého oleje.

Příklad 3

Syntéza (S)-(Me2Val-Val-MeVal-Pro-2-pyrrolidinyl)methylketonu (sloučenina 1-1)

a) Syntéza (S)-(Z-Val-Val-MeVal-Pro-2-pyrrolidinyl)methylketonu

v

0'

·· • · 4

4 4 ·· · 4 4 4 • · • 4 ··

Κ roztoku 3,0 g Z-Val-Val-MeVal-Pro-OH a 0,89 g soli (S)-(2-pyrrolidinyl)methylketonu a kyseliny trifluoroctové v dichlormethanu bylo při teplotě 0 °C přidáno 1,03 g hydrochloridu l-ethyl-3-(3dimethylaminopropyl)karbodiimidu, 0,72 g N-hydroxybenzotriazolu a 2,16 g

N-methylmorfolinu. Směs byla přes noc míchána při teplotě místnosti, pak byla zředěna dichlormethanem a postupně promyta nasyceným vodným hydrogenuhličitanem sodným, 5% vodným roztokem kyseliny citrónové a solankou. Organická fáze byla usušena nad síranem sodným. Po filtraci bylo rozpouštědlo odpařeno ve vakuu. Sraženina byla purifikována chromatografií na silikagelu (dichlormethan/ isopropanol/ triethylamin 94:5:1) za vzniku 1,03 g (S)-(Z-Val-Val“MeVal-Pro-2-pyrrolidinyl)methylketonu.

FAB-MS: 656,9 (M + H*)

b) Syntéza (S)-(Me2Val-Val-MeVal-Pro-2-pyrrolidinyl)methylketonu

K roztoku 1,03 g (S)-(Z-Val-Val-MeVal-Pro-2-pyrrolidinyl)methylketonu ve 150 ml methanolu bylo přidáno 38 mg palladia na aktivním uhlí (10 hmotn.% Pd). Výsledná suspenze byla hydrogenována po dobu 3 hodin při teplotě místnosti za atmosferického tlaku. Byla přidána dávka 1,0 ml vodného roztoku formaldehydu (37 hmotn. %) a 0,226 g palladia na aktivním uhlí. Směs byla hydrogenována při teplotě místnosti za atmosferického tlaku přes noc. Po filtraci bylo rozpouštědlo odpařeno ve vakuu. Sraženina byla purifikována chromatografií na silikagelu (ethylacetát/ isopropanol/ triethylamin 94:5:1) za vzniku 0,64 g (S)-(Me2Val-Val-MeVal-Pro-2-pyrrolidinyl)methylketonu. FAB-MS: 550,8 (M + H⁺).

*H-NMR (DMSO-d₆, 270 MHz) δ = 0,7 (m, 6H); 0,8 až 1,0 (m, 12H); 1,75 až 2,05 (m, 7H); 2,0 (s, 3H); 2,2 (s, 6H); 2,6 (d, 1H); 3,05 (s, 3H); 3,55 (m, 1H); 3,7 (m, 1H); 4,35 (m, 1H); 4,5 až 4,6 (m, 2H); 4,95 (d, 1H); 8,05 (d, 1H) ppm.

Příklad 4

Syntéza 2-[(S)-(Me2Val-Val-MeVal-Pro-2-pyrrolidinyl)]-5-fenyloxazolu (Sloučenina ΠΙ-12) ·· ·· ·

Me₂Val-Val-MeVal-Pro-OH (1,72 g, 3,8 mmol) a 2-(2-pyrrolidinyl)-4fenyloxazol (0,8 g, 3,8 mmol) byly rozpuštěny ve 40 ml dichlormethanu a výsledný roztok byl ochlazen na 0 °C. Pak byly přidány HOBt.H₂O (0,5 g, 3,8 mmol) a EDC.HC1 (0,7 g, 3,8 mmol), posléze pak NNM (0,5 ml, 4,5 mmol). Reakční směs byla míchána přes noc při teplotě místnosti a pak byla promyta 2M NaOH a vodou. Po usušení nad síranem sodným bylo rozpouštědlo odpařeno za sníženého tlaku a výsledný surový materiál byl purifikován chromatografií na silikagelu. Výtěžek: 1,85 g. FAB-MS: 651 (M + HÚ)

Následující sloučeniny byly připraveny podle výše popsaných postupů: 1-5 (S)-(Me₂Val-Val-MeVal-Pro-2-pyrrolidinyl)butylketon

FAB-MS: 595,2 (M + řť)

1-12 (S)-(Me₂V al-V al-MeV al-Pro-2-pyrrolidinyl)methoxymethylketon

FAB-MS: 581 (M + H⁴*)

I-14 (S)-(Me₂ V al-V al-MeV al-Pro-2-pyrrolidinyl)benzylketon

FAB-MS: 626 (Μ + H*)

1-15 (S)-(Me₂ V al-V al-Me V al-Pro-2-pyrrolidinyl)fenylketon

FAB-MS: 612 (Μ + ΕΓ) ·· *· ► · · · » · · · • · · ♦ · · • · ·· ·· • · • · *·· ·

1-19 (S)-(Me2Val-Val-MeVal-Pro-2-pyrrolidinyl)-(4-trifluormethylfenyl)keton FAB-MS: 680 (Μ + H⁺)

1-20 (S)-(Me2Val-Val-MeVal-Pro-2-pyrrolidinyl)-(2-methoxyfenyl)keton FAB-MS: 642 (M + H⁴)

1-22 (S)-(Me2Val-Val-MeVal-Pro-2-pyrrolidmyl)-(4-methoxyfenyl)keton FAB-MS: 642,5 (M + H^4-)

1-32 (S)-(Me2Val-Val-MeVal-Pro-2-pyrrolidinyl)-(4-fluorfenyl)keton FAB-MS: 630,5 (M +H⁴)

1-37 (S)-(Me2Val-Val-MeVal-Pro-2-pyrrolidinyl)-[2,4-bis(methoxy)fenyl]keton FAB-MS: 672 (M + řf)

1-39 (S)-(Me2Val-Val-MeVal-Pro-2-pyrrolidinyl)-[3,4,5-tris(methoxy)fenyl]keton FAB-MS: 702 (M + H*)

1-49 (S)-(Me2Val-Val-MeVal-Pro-2-pyrrolidinyl)-(2-thiazolyl)keton FAB-MS: 619 (M + H⁴)

1-54 (S)-(Me2Val-Val-MeVal-Pro-2-pyrrolidinyl)trifluormethylketon FAB-MS: 621,5 (M + H⁴)

1-63 ethyl-(S)-(Me2Val-Val-MeVal-Pro-2-pyrrolidinyl)-3-oxopropionat FAB-MS: 622 (M + H⁴)

1-79 N-benzyl-(S)-4-(Me2 V al-V al-Me V al-Pro-2-pyrrolidinyl)-4-oxobutanoylamid

FAB-MS: 711 (M + H^4-)

ΙΠ-26 2-[(S)-(Me2Val-Val-MeVal-Pro-2-pyrrolidinyl)]-4-methylthiazol FAB-MS: 605 (M + H^4-) ·· 99

9 9

9 9 •99 999

9

99

ΙΠ-28 2-[(S)-(Me2Val-Val-MeVal-Pro-2-pyirolidinyl)]-3,4-dimethylthiazol

FAB-MS: 619 (M + ΐΓ)

ΙΠ-32 2-[(S)-(Me₂Val-Val-MeVal-Pro-2-pyrrolidinyl)]-5-(terc. butyl)thiazol

FAB-MS: 647 (M + H⁺)

ΙΠ-35 2-[(S)-(Me2Val-Val-MeVal-Pro-2-pyrrolidinyl)]-4-fenylthiazol

FAB-MS: 667 (M + íť)

ΠΙ-36 2-[(S)-(Me2Val-Val-MeVal-Pro-2-pyrrolidinyl)]-5-fenylthiazol

FAB-MS: 667 (M + iť)

ΙΠ-46 2-[(S)-(Me₂Val-Val-MeVal-Pro-2-pyrrolidinyl)]-4-karbonylethoxythiazol

FAB-MS: 663 (M + H^4-)

Sloučeniny uvedené v tabulkách 1 až 8 lze připravit za použití výše uvedených postupů a obecných postupů pro syntézu různých stavebních jednotek uvedených výše, a to následujícím způsobem:

• Sloučeniny I-1 až I-103 a Π-1 až Π-103: pyrrolidinylketony a piperidinylketony

•	Sloučeniny ΙΠ-1 piperidinyloxazoly	v az	ΙΠ-24	a IV-1	až	IV-24:	pyrrolidinyloxazoly	a
•	Sloučeniny ΙΠ-25 piperidinylthiazoly	až	ΙΠ-48	a IV-25	až	IV-48:	pyrrolidinylthiazoly	a
•	Sloučeniny ΙΠ-49 piperidinylimidazoly	v az	ΙΠ-72	a IV-49	až	IV-72:	pyrrolidinylimidazoly	a
•	Sloučeniny V-l až piperidinylisoxazoly	V-24	a VI-1	až	VI-24:	pyrrolidinylisoxazoly	a
•	Sloučeniny V-25	až	V-48	a VI-25	až	VI-48:	pyrrolidinylpyrazoly	a

piperidinylpyrazoly • Sloučeniny VU-Ι až VII-9 a VIII-1 až VIII-9: pyrrolidinyl-l,3,4-oxadiazoly a piperidinyl-1,3,4-oxadiazoly • Sloučeniny VH-10 až VII-17 a Vlil-10 až VIII-17: pyrrolidinyl-l,3,4-thiadiazoly a piperidinyl-1,3,4-thiadiazoly

36'

99 • · 9 • · 9

999 999

9

99

Tabulka 1

A je MejVal, B je Val, D je MeVal, E je Pro a F je sloučenina obecného vzorce Hf; af je 1 a skupina -(C=H)-G je v poloze 1 vzhledem k dusíkovému atomu v obecném vzorci Hf

tfsto	-C(=O)-G
1-1	- (C=O) -ch3
1-2	-(C=O)-C2Hs
1-3	- (C=O) -nC3H7
1-4	- (C=O) -isoC3H,
1-6	- (C=O) -terC.C,H,
1-7	- (C=O) -cyUloC3H5
1-8	- (C=O) -cykloC,H7
1-9	- (C=O) -cykloCsH,
I-1O	v- (C=O) -cykloCeHu
1-11	- (0=0) -cy|<loC7H12
1-13	- (C=O) -CH2-CH2-O-CH3
1-16	- (C=O) - (4-HO-C5H5)
1-17	-[(C=O) - (2-CF3-CsHJ
1-18	- [(C=O) - (3-CF3-C5Hj
1-21	- [(OO) - (3-OCH3-CSH4]
1-23	- [(C=O) - (2-SCH3-CeHj
1-24	- [ (C=O) - (3-SCH3-C6Hj
1-25	- [ (C=O) - (4-SCH3-CeH4]
1-26	- [ (C=O) - (2-N (CH3) 2-C6H4]
1-27	- [ (C=O) - (3-N (CH3) 2-C5Hj
1-28	- [(C=O) - (4-N(CH3)2-C6Hj
1-29	- E(C=O)-(4-CN-C6Hj
1-30	- [ (C=O) - (4-C1-C.HJ
1-31	- [ (C=O) - (4-Br-C.Hj
1-33	- [ (C=O) - (4 - CH3 - CeH4 ]
1-34	- [(C=O)- (2-NO2-C6Hj
1-35	- [ (C=O) - (3-NO2-C6H4]
1-36	- [ (C=O) - (4-NO2-C6H4]
1-38	- [(OO) - (3,4-OCH3-CsH3]
1-40	- [ (OO) - (3,4-CH2OCH2-CeH3]
1-41	- [ (OO) - (2,3-CH2OCH2-C4H3]

• 4 4 4

4 4 4

4 4 4

444 444

4

44 £gto

1-42

1-43

1-44

1-45

1-46

1-47

1-48

I-5O

1-51

1-52

1-53

Ι-Ξ5

1-56

1-57

1-58

1-59

1-60

1-61

1-62

1-64

1-65

1-66

1-67

1-68

1-69

1-70

1-71

1-72

1-73

1-74

1-75

1-76

1-77

1-78

1-80

1-81 rC,(.=0) -3

-(C=0)-2-pyridinyl

-(C=0)-2-furanyl

-(C=O)-2-thienyl

-(C=O)-3-pyridinyl

-(C=O)-3-furanyl

-(C=0)-3-thienyl

-(C=O)-4-pyridinyl

-(C=0)-2-oxazolyl

-(C=O)-3-isoxazolyl

-(C=O)-4-isoxazolyl

-(C=O)-5-isoxazoyl

- (C=O) -C₂F₅

-(C=O)-(C=O)-ch₃

- (C=0) - (C=O)-C₂H₅

- (C=O) - (C=O) -nC₃H,

- (C=O) - (C=0) -terC,C₄H₉

-(C=O)-(C=O)-CH₂-C₅H₅

- (0=0) - (C=0) -C_SH_S

- (C=O) -CH₂-COOCH₃

- (C=0) -cf₂-cooch₃

- (C=O) -CF₂-COOC₂Hi

- (c=o)-ch₂-conh₂

- (C=0) -ch₂-conhch₃

-(C=0) -ch₂-con (CH₃) ₂

- (C=O) -CH₂-CONH-CH₂-C₆H_s

- (C=0) -CH₂-CONH-C₆H₅

- (C=O) -CH₂-CONH(CH₂-C«H₅) Z

- (C=O) -CH₂-CON(-CH₂-CH₂-CH₂-CH₂-)

- (C=O) -CH₂-CON(-CH₂-CH₂-CH₂-CH₂-CH₂)

- (C=O) -CH₂-CH₂-COOCH₃

- (C=O) -CH₂-CH₂-COOC₂H_s

- (C=O) -ch₂-ch₂-conh₂

- (C=O) -ch₂-ch₂-conhch₃

- (C=O)-CH₂-CH₂-CON(CH₃)₂

- (C=O) -CH₂-CH₂-CONH-C₅H₅

-(C=O) -CH₂-CH₂-CONH (CH₂-C₆H_s) ₂

3S

ΪλζΖο -c(=o) -áz ' 1-82 - (C=0) -CH₂-CH₂-CON(-Oi₂-CH₂-CH₂-CH₂-)

1-83 - (C=0) -CH₂-CH₂-CON(-CH₂-CH₂-CH₂-CH₂-CH₂)

1-84 - (C=0)-CH₂-COCH₃

1-85 - (C=0)-CH₂-CH₂-COCH₃

1-86 - (C=0) -CH₂-COC₂H_{5 (} 1-87 - (C=0)-CH₂-CH₂-COC₂H₅

1-88 - (C=O)-CH₂-CO-C_SH₅

1-89 - (C=0)-CH₂-CH₂-CO-C_€H_s

1-90 - (C=O)-CH₂-CO-CH₂-C₆H₅

1-91 - (C=O)-CH₂-CH₂-CO-CH₂-C₆H₅

1-92 ' - (C=O)-CH₂-SOC₆H₅

1-93 - (C=O)-CH₂-SOCH₃

1-94 - {C=O)-CH₂-SO (4-CH₃-C_ťHj

1-95 . - (C-O)-CH₂-SO₂C_sH₅

1-96 - (C=O)-CH₂-SO₂CH₃

1-97 - (C=O)-CH₂-SO₂(4-CH₃-C₆H₄)

1-98 - {C=O} -CH₂-CH₂-SOqH_s

1-99. - (C=O)-CH₂-CH₂-SOCH₃

1-100 - (C=0)-CH₂-CH₂-SO(4-CH₃-C₆HJ

1-101 - (C=0) -CH₂-CH₂-SO₂C₆H_s ' 1-102 -(C=O)-CH₂-CH₂-SO₂CH₃ ‘ 1-103 - (C=0)-CH₂-CH₂-S0₂(4-CH₃-C₆H,)

A je Me₂Val, B je Val, D je MeVal, E je Pro, F je sloučenina obecného vzorce Uf, a_f je 2 a skupina -(C-O)-G je v poloze 1 vzhledem k dusíkovému atomu v obecném vzorci Uf.

sw II-l	-C(=O)-G - (C=O) -ch3
II-2	- (C=O) -c2h5
II-3	- (C=O) -nC3H7
II-4.	- (C=O) -isoC3H7
II-5	- (C=O) -nC4H9
11-6	- (C=O) -tertCJL,
II-7	- (C=O) -cyfcloC3H5
II-8	-(C=O)-cyfeloCJl·,

• 0 *

9 0 • · ·

0 0 · • 0 ·· · 00 ·· 00 09 99 90

9 9 9 · 0 000

9 0

009 090 09 • 9 • 90 9

9

člijo	-C(=0) -G
11-9	- (C=0) -cyJtloCjH,
11-10	- (C=O) -cyfcloCsHn
11-11	- (C=O) -cykloC7H12
11-12	- (C=O) -CH2-O-CH3
11-13	- (C=O) -ch2-ch2-o-ch3
11-14	- (C=O) -ch2-c5h5
11-15	- (C=O) -CSHS
11-16	- (C=O) - (4-HO-CsHs)
11-17	- [ (C=O) - (2-CF3-C«H<]
11-18	- [(C=O)-(3-CF3-CsHJ
11-19	- [ (C=O) - (4-CF3-C6H,J
11-20	- [ (C=O) - (2-OCH3-CsHJ
11-21	- C(C=O)- (3-och,-c6hj
11-22	- [ (C=O) - (4-OCH3-C6Hj
11-23	- [ (C=O) - (2-SCH3-C6Hj
11-24	- [ (C=O) - {3-SCH3-C6Hj·
11-25	- [ (C=O) - (4-SCH3-C6Hj
11-26	- t (C=O) - (2-N (CH3) 2-CeHj
11-27	- [ (C=O) - (3-N (CH3) 2-C6H«]
11-28	- [ (C=O) - (4-N(CH3)2-CsHJ
11-29	- [ (C=O) - (4-CN-CsHj
11-30	- [ (C=O) - (4-Cl-CťH«]
11-31	- [ (C=O) - (4-Br-CeHj
11-32	- [ (C=O) - (4-F-CeHj
11-33'	- [(C=O)-(4-CH3-CsHJ
11-34	-E(C=O)-(2-NO2-C6H,]
11-35	- [ (C=O) - (3-NO2-C4Hj
11-36	- E (C=O) - (4-NO2-CsHJ
11-37	- [ (C=O) - (2,4-0CH3-C6H3]
11-38	- [ (C=O) - (3,4-OCH3-C6H3]
11-39	- [ (C=O) - (3,4,5-OCH3-CeH2]
11-40	- E (C=O) - (3,4-CH2OCH2-C6H3]
11-41	- C (C=O)< (2,3-CH,OCH2-C6H3]
11-42	-(C=O)-2-pyridinyl
11-43	-(C=O)-2-furanyl
11-44	-(9=0)-2-thienyl
11-45	-(C=O)-3-pyridinyl
11-46	-(C=O)-3-furanyl

• ·

11-47

IÍ-48

11-49

11-50

11-51

11-52

11-53

11-54

11-55

11-56

11-57

11-58

11-59

11-60

11-61

11-62

11-63

11-64

11-65

11-66

11-67

11-68

11-69

11-70

11-71

11-72

11-73

11-74

11-75

11-76

11-77

11-78

11-79

11-80

11-81

11-82

-C(=O)-s

-(C=O)-3-thienyl

- (C=O)-4-pyridinyl

-(C=O)-2-thiazolyl

-(C=O)-2-oxazolyl

-(C=O)-3-isoxazolyl

-(C=O)-4-isoxazolyl

- (C=0) -5-isoxazoyl'

- (C=0) -CF₃

-(C=O)-C₂F_s

-(c=o)-(c=o)-ch₃

- (C=O) - (C=O) -C₂H₅

- (C=O) - (C=O) -nC₃H,

- (C=O) - (C=0) -terú.C₄H,

- (C=O) - (C=O) -CH₂-C_eH_s

- (C=O) - (C=O) -c₆h₅

- (C=O) -CH₂-COOCH₃

- (C=O) -CH₂-COOC₂H_s

- (C=O) -CF₂-COOCH₃

- (C=O) -CF₂-COOC,H₅

- (C=O) -ch,-conh₂

- (C=O) -ch₂-conhch₃

- (C=O) -CH₂-CON(CH₃)₂

- (C=O) -CH₂-CONH-CH₂-C₆H₅

- (C=0) -CH₂-CONH-C_sH₅

- (C=O) -CH₂-CONH(CH₂-C₆H₅)₂

- (C=O) -CH₂-CON(-CH₂-CH₂-CH₂-CH₂-)

- (C=O) -CH₂-CON(-CH₂-CH₂-CH₂-CH₂-CH₂)

- (C=O) -CH₂-CH₂-COOCH₃

- (C=O) -CH₂-CH₂-COOC₂H₅

- <C=O) -ch₂-ch₂-conh₂

- (C=O) -ch₂-ch₂-conhch₃

- (C=O)-CH₂-CH₂-CON(CH₃)₂

- (C=O) -CH₂-CH₂-CONH-CH₂-C_sH₅

- (C=O) -CH₂-CH₂-CONH-C₆H_s

- (C=0) -CH₂-CH₂-CONH(CH₂-C₆H_s)₂

- (C=O) -CH₂-CH₂-CON(-CH₂-CH₂-CH₂-CH₂-) » 4 4 4

4·· 444 ·· · *4

	-C(=O)-G
11-83	- (C=O} - CH2 - CH2 - CON ( - CH2 - CH2 - CH, - CH2 - CH2
11-84	- (C=O) -CH2-COCH2
XX-8S	- (C=O) -ch2-ch2-coch3
11-86	- (C=O) -ch2-coc2h5
11-87	- (C=O) -ch2-ch2-coc2h5
11-88	- (C=O) -ch2-co-c6hs
11-89	- (C=O) -CH2-CH2-CO-C6H5
11-90	- (C=O) -ch2-co-ch2-cshs
11-91	- (C=O) -ch2-ch2-co-ch2-c6hs
11-92	- (C=O)-CH2-SOCsHs
11-93	- (C=O) -ch2-soch3
11-94	- (C=O) -CH2-SO (4-CH,-CťH<)
11-95	- (C=O) -CH2-SO2C5H5
11-96	- (C=O) -CH2-SO2CH3
11-97	- (C=O) -CH2-SO2(4-CH3-C6H4)
11-98	- (C=O) -CH2-CH2-SOC6H5
11-99	- (C=O)-ch2-ch2-soch3
11-100	- (C=O)-CH2-CH2-SO(4-CH3-CsH4) i
11-101	- (C=O) -ch2-ch2-so2c5h5
11-102	- (C=O) -CH2-CH2-SO2CH3
11-103	- (C=O) -CH2-CH2-SO2(4-CH3-C6H4)

Tabulka 3

A je Me₂Val, B je Val, D je MeVal, E je Pro, F je sloučenina obecného vzorce IHf, G je sloučenina obecného vzorce VHg; bf je 1 a G je v poloze 1 vzhledem k dusíkovému atomu v obecném vzorci IHf.

	X	Eli	EÍ1
III-l	o	H	H
III-2	0	H	ch3
III-3	0	CHj	H
III-4	o	CH3	ch3
III-5	0	H	c2h5
III-6	0	c2Hs	Η
III-7	0	c2h5	c2h5
III-8	0	Η	t-C4H,
III-9	0	t-C4H,	H
III-10	0	t-C4H,	t-C4H,

* ♦· · ·
• » · • · ·	99 •	• ·
• ··· ·	•
• ·
• 9 ··	···	«♦

¢$¢0	X	Eli	Eli
III-ll	0	H	csh5
III-12	0	c«h5	H
III-13	0	CtHs	ch3
III-14	0	ch3	c6h5
III-15	0	C«H5	C«H5
III-16	0	H	ch2-c6hs
III-17	0	CH2-CeH5	H
III-18	0	ch2-c5h5	CH2-CeHs
III-19	0	H	COOCH,
III-20	0	C00CH3	H
III-21	0	cooch3	cooch3
III-22	0	H	cooc2h5
III-23	0	COOC2H5	Ή
III-24	0	cooc2h5	COOC2H5
III-25	s	H	H
III-27	s	ch3	H
III-29	s	H	C2H5
III-30	s	C2H5	H
III-31	s	c2h5	c2h5
III-33	s	t-C4H,	H
III-34	s	t-C4H,	t-C4H,
III-37	s	• CSHS	ch3
III-38	s	CH,	c6h5
III-39	s	c6h5	CeHs
III-40	s	H	ch2-c5h5
III-41	s	ch2-csh5	H
III-42	s	ch2-csh5	ch2-c«h5
III-43	s	H	cooch3
III-44	s	COOCH,	H
III-45	s	COOCH3	COOCH,
III-47	s	COOC2H5	H
III-48	s	COOC2Hs	COOC2Hs
III-49	NH	H	H
III-50	NH	H	ch,
III-51	NH	ch3	Η
III-52	NH	ch3	ch3

·· » · · · • · • · · ·

foto	X	Eli	Eli
111-53	NH	H	c2h5
111-54	NH	C2H5	h.
111-55	NH	c2h5	C2Hs
111-56	NH	H	t-C<H,
III-57	NH	t-C,H,	Η
III-58	NH	t-C4H9	t-C,H,
III-59	NH	H	CeHs
III-60	NH	c6h5	H
III-61	NH	CSHS	ch3
III-62	NH	CH3	CeHs
III-63	NH	CSHS	c6h5
III-G4	NH	H '	CH2-CsH5
III-65	NH	CH2-CeH5	Η
III-66	NH	CH2-C6H5	CH2-CsHs
III-67	NH	H	cooch3
III-68	NH	COOCH3	H
III-G9	NH	COOCH3	COOCK3
III-70	NH	H	COOC2HS
III-71	NH	. COOC2H5	H
III-72	NH	cooc2h5	COOC2H5

Tabulka 4

A je Me₂Val, B je Val, D je MeVal, E je Pro, F je sloučenina obecného vzorce IHf, G je sloučenina obecného vzorce Vllg; bf je 2 a G je v poloze 1 vzhledem k dusíkovému atomu v obecném vzorci ΤΠΤ.

Či'sto	X	Eli	Eli
IV-1	0	H	H
IV-2	Ό	H	ch3
IV-3	0	ch3	H
IV-4	0	ch3	CH3
IV-5	0	H	c2h,
IV-6	0	c2h5	H

• ·

	X	EL	EL
IV-7	0	ca	c2h5
IV-8	0	H	t-CA
IV-9	0	t-CA	H
IV-10	0	t-CA	t-CA
IV-11	0	H	C«HS
IV-12	o	CA	H
IV-13	0	c6h5	ch3
IV-14	0	ch3	CA
IV-15	0	csh5	CA
IV-16	0	H	ch2-csh.
IV-17	0	CH2-CťHs	H
IV-18	0	ch2-ca	ch2-ca
IV-19	0	H	cooch3
IV-20	0	COOCHj	H
IV-21	0	cooch3	cooch3
IV-22	0	H	cooca
IV-23	0	COOC,HS	H
IV-24	0	COOCA	COOCA
IV-2 5	s	H	H
IV-2 6	s	H	ch3
IV-2 7	s	ch3	H
IV-2 8	s	ch3	ch3
IV-29	s	H	c2h5
IV-3 0	s	CA	H
IV-31	s	ca	CA
IV-32	s	H	t-CA
IV-33	s	t - C,H9	H
IV-34	s	t-CA	t-CA
IV-35	s	H	CA
IV-3 6	s	CeHs	H
IV-3 7	s	csh5	ch3
IV-38	s	ch3	CA
IV-39	s	ca	CA

999 9 9 9 9 999 999

9 9 9 9 9 •99 99 999 999 99 «9

	X	EL	Eli
IV-40	S	H	ch2-c6h.
IV-41	S	CH2-C6H5	h.
IV-42	S	ch2-c6h5	ch2-c6hs
IV-4 3	S	H	cooch3
IV-44	S	COOCHa	H
IV-45	S	COOCH3	cooch3
IV-4 6	S	H	cooc2h5
IV-4 7	S	COOC2H5	Η
IV-48	S	COOC2H5	COOC2H5
IV-4 9	NH	H	H
IV-50	NH	H	CH3
IV-51	NH	CH3	H
IV-52	NH	ch3	CH3
IV-53	NH	H	c2h5
IV-54	NH	C2H5	Η
IV-55	NH	c2h5	C2H5
IV-5 6	NH	H	t-C4H9
IV-5 7	NH	t-c,H,	H
IV-5 8	NH	t-C,H,	t-C,H,
IV-5 9	NH	H	c«h5
IV-60	NH	c6h5	H
IV-61	NH	c6h5	ch3
IV-6 2	NH	ch3	c6h5
IV-63	NH	c6h5	csh5
•IV-64	NH	Η	ch2-c6h5
IV-65'	NH	ch2-c6hs	H
IV-6 6	NH	ch2-c6hs	ch2-c6h5
IV-67	NH	H	cooch3
IV-68	NH	COOCH3	Η
IV-69	NH	cooch3	cooch3
IV-70	NH	H	cooc2h5
IV-71	NH	COOC2H5	Η
IV-72	NH	COOCjHj	COOCjHs

· 0 • · ·

0000 0 0« • 0 0 0

000 00 00® ···

Tabulka 5

A je MeiVal, B je Val, D je MeVal, E je Pro, F je sloučenina obecného vzorce TTIť, G je sloučenina obecného vzorce VHIg; bf je 1 a G je v poloze 1 vzhledem k dusíkovému atomu v obecném vzorci Dlf.

	X	Εϊϊχ	SEx
V-l	0	H	H
V-2	0	H	CHa
V-3	0	ch3	H
V-4.	0	ca	CA
V-5	0	H	CA
V-6	0	c2h5	H
V-7	0	C2HS	ca
V-8	0	H	t-CA
V-9	0	t-CA	H
V-1O	0	t-CA	t-CA
V-ll	0	H	CA
V-12	0	CA	H
V-13	0	CA	CA
V-14	0	CH,	CA
V-15	0	. CA	CA
V-16	0	H	CA-CA
V-17	0	CH,-CA	H
V-18	0	CA-CA	CA-CA
V-19	0	H	COOCA
V-20	0	COOCA	H
V-21	0	COOCH3	cooca
V-22	0	H	cooca
V-23	0	cooca	H
V-24	0	cooca	cooca
V-25	NH	H	H
V-26	NH	H	CA
V-27	NH	CA	H
V-28	NH	ch3	CA

• · · · ···· •·· · · · · ······ • · · · ·

ďťsCo	Z		Eiii
V-29	NH	H	c2h5
V-30	NH	c2h5	Η
V-31	NH	c2h5	c2h5
V-32	NH	H	t-C4H9
V-33	NH	t-C4H9	H
V-34	NH	t-C«H,	t-C4H9
V-35	NH	H	c6h5
V-36	NH	c6h5	H
V-37	NH	c6h5	CH3
V-38	NH	ch3	c6h5
V-39	NH	c6h5	c6h5
V-40	NH	H.	.ch2-c6h5
V-41	NH	ch2-c5h5	H
V-42	NH	ch2-csh5	CH2-C6H5
V-43	NH	H	COOCH3
V-44	NH	COOCH3	H
.V-4 5	NH	COOCH3	COOCH3
V-46	NH	H	COOC2Hs
V-47	NH	COOC2H5	Η
V-48	NH	cooc2h5	COOC2H5

Tabulka 6

A je MeiVal, B je Val, D je MeVal, E je Pro, F je sloučenina obecného vzorce IHf, G je sloučenina obecného vzorce VHIg; bfje2aGjev poloze 1 vzhledem k dusíkovému atomu v

obecném vzorci Hlf.
		Z	EEi	Elix
	VI-1	0	Η	H
	VI-2	0	H	CH3
	VI-3	0	CH3	H
	VI-4	0	ch3	CH3
	VI-5	0	H	C2H5
	VI-6	0	c2H5	H
	VI-7	0	C2Hs	c2h5
	VI-8	0	H	t-C<H,
	VI-9	0	t-C,H,	H
	VI-10	0	t-C«H,	t-C«H,
	VI-11	0	H	c6h5
	VI-12	0	c5hs	H

• *· · · 4 4 4 • 444 4 4 4*44444 • · · · *

444 44 444 444 44 44

	X		RRx
VI-13	0	C«HS	ch3
VI-14	0	ch3	c«h5
VI-15	0	csh5	c6h5
VI-16	0	H	ch2-c6h5
VI-17	0	CH2-CeH5	H
VI-18	0	CH2-CSH5	ch2-csh5
VI-19	0	H	cooch3
VI-20	o	COOCHj	H
VI-21	0	COOCH,	COOCH3
VI-22	0	H	COOCjHj
VI-23	0	C00C2Hs	H
VI-24	0	cooc2h5	COOC2Hs
VI-25	NH	H	Η
VI-26	NH	H	ch3
VI-27	NH	ch3	Η
VI-28	NH	ch3	ch3
VI-29	NH	H	c2h5
VI-30	NH	. c2h5	H
VI-31	NH	c2h5	C2H5
VI-32	NH	H	t-C4H,
VI-33	NH	t-C4H,	' H
VI-34	NH	t-C4Hs	t-C4H9
VI-35	NH	H	c5h5
VI-36	NH	c6h5	H
VI-37	NH	c5h5	CH3
VI-38	NH	ch3	CeH5
VI-39	NH	c6h5	csh5
VI-40.	NH	H	ch2-c(h5
VI-41	NH	CH2-C6H5	H
VI-42	NH ’	CH2-C6Hs	CH2-C6H5
VI-43	NH	H	cooch3
VI-44	NH	cooch3	H
VI-45	NH	cooch3	COOCH,
VI-46	NH	H	COOC2H5
VI-47	NH	cooc2h5	H
VI-48	NH	C00C2Hs	COOC2H5

• ·

Tabulka Ί

A je Me2Val, B je Val, D je MeVal, E je Pro, F je sloučenina obecného vzorce IHf, G je sloučenina obecného vzorce IXg; bfje 1 aGjev poloze 1 vzhledem k dusíkovému atomu v obecném vzorci IHf.

dísto	Z	EiZi
VII- 1	0	H
VII- 2	0	ch3
VII- 3	0	c2h5
VII- 4	0	c3h7
VII- 5	0	t-C<H,
VII- 6	0	COOCHj
VII- 7	0	COOC2H5
VII- 8	0	c6h5
VII- 9	0	ch2-csh5
VII-10	s	ch3
VII-11	s	c2h5
VII-12	s	c3h7
VII-13	s	t-C«H,
VII-14	s	cooch3
VII-15	s	cooc2h5
VII-16	s	c6hs
VII-17	s	ch2-c6h5

Tabulka 8

A je Me2Val, B je Val, D je MeVal, E je Pro, F je sloučenina obecného vzorce IHf, G je sloučenina obecného vzorce VHg; bfje2aGjev poloze 1 vzhledem k dusíkovému atomu v obecném vzorci Hlf.

ďikíp	Z
VIII- 1	0	H
VIII- 2	0	ch3
VIII- 3	0	C2K5
VIII- 4	0	c3h7
VIII- 5	0	t-C4H9
VIII- 6	0	cooch3
VIII- 7	0	cooc2h5
VIII- 8	0	c6h5
VIII- 9	0	ch2-c6h.

• · · · · ♦· · · ··· · ·· ·· · · · · • · · · · · · · · • · ·· · » · · ······ • · · · · · »·· ·· ··· ··· ·· ··

	X	E2
VIII-10	S	ch3
VIII-11	s	c2h5
VIII-12	s	c3h,
VIII-13	s	t-C<H9
VIII-14	s	COOCH3
VIII-15	s	COOC2H5
VIII-16	s	C6H5
VIII-17	s	ch2-c6h.

Vyhodnocení biologické aktivity

Způsob in vitro

Cytotoxicita byla měřena za použití standardních způsobů vhodných pro příslušné buněčné linie, jako např. tetrazoliové stanovení pro mikrokultury (MTT). Podrobnosti tohoto stanovení jsou uvedeny v publikaci Alley, M. C. a kol.: Cancer Research, 48: 589 až 601; 1988. K přípravě mikrotitračmch ploten buněčných kultur byly použity exponenciálně rostoucí kultury buněk karcinomu kolonu HT-29. Buňky byly naočkovány v množství 5000 až 20 000 buněk na misku v 96miskových plotnách (ve 150 ml media) a ponechány růst přes noc při 37 °C. Testované sloučeniny byly přidány v desetinásobném zředění v rozmezí od 10'⁴ do 10'^1θ mol/dm³. Buňky byly pak inkubovány po dobu 48 hodin. Ke stanovém počtu životaschopných buněk v každé misce bylo přidáno barvivo MTT (50 ml roztoku 3-[2-(4,5-dimethylthiazolyl)]-2,5-difenyltetrazoliumbromidu ve fyziologickém roztoku o koncentraci 3 mg/ ml). Tato směs byla inkubována při 37 °C po dobu 5 hodin. Pak bylo do každé misky přidáno 50 ml 25% SDS, pH 2. Po inkubaci přes noc byla změřena absorbance každé misky při 550 nm (přístroj ELIS A). Byly spočítány hodnoty pro střední standardní odchylku +/- z hodnot získaných z opakovaného měření misek. Pro výpočet byl použit vzorec % T/C (procentuální zastoupení životaschopných buněk po reakci s testovanou sloučeninou vzhledem ke kontrole). Koncentrace testované sloučeniny, která dává jako výsledek vztahu T/C 50% inhibici růstu, je označena jako IC50. Níže uvedená tabulka 9 uvádí hodnoty IC50 pro buněčný systém HT-29:

4

4 4 «

Tabulka 9

Sloučenina žaslo	TC., (mol/11
I-l	> 10’«
1-5	> 10’«
1-12	4 x 10-7
1-14 '	4 X 10‘7
1-15	1.7 x ΙΟ’6
1-19	> io-«
1-20	2.8 X ΙΟ'7
1-22	> io-«
1-32	> io-«
1-37	3 X ΙΟ'7
1-39	> io-«
1-49	> io-«
1-54	> io-«
1-63	4 X ΙΟ'8
III-12	9 x 10-7
III-26	> io-«
III-28	4 X 10-7
III-32	> io-«
III-35	> io-«
III-36	4 x 10-7
III-46	6 x 10-7
V-2	3 X 10'«

Způsob in vivo

Sloučeniny podle vynálezu lze dále testovat v některém z mnoha preklinických stanovení účinnosti in vivo, která je měřítkem klinické použitelnosti. Tato stanovení jsou prováděna s laboratorními myšmi, jimž byla transplantována (xenoimplantována) nádorová tkáň, s výhodou lidského původu, což je v této problematice dobře známý postup. U testovaných sloučenin je hodnocena jejich účinnost v působení proti nádorovému bujení po podání myším nesoucím xenoimplantát.

Výše uvedená sloučenina 1-15 byla testována ve screeningovém modelu leukémie myších lymfocytů. Buňky P388 byly získány z vybrané myši peritoneálním výplachem sedmý • · c • · · ·

den po transplantaci a léčiva byla podávána nitrožibiě po dobu 5 následujících dní. Doba přežití byla pro neléčenou myš 11 až 13 dní. Získané hodnoty jsou uvedeny v tabulce 10 a jsou vyjádřeny jako střední doba přežití (MST) a prodloužení doby života vzhledem ke kontrole (% T/C, tj. procentuální zastoupení životaschopných buněk po reakci s testovanou sloučeninou vzhledem ke kontrole). Podle instrukcí National Cancer Institute charakterizuje hodnota T/C v rozmezí 128 až 190 % léčivo se střední až dobrou účinností.

Tabulka 10: Účinnost sloučeniny 1-15 proti myší leukémii P388

Dávka (mg/kg)	MST (dny)	T/C (%)
0	11	100
50	15	136
60	16	145
75	17	155

Lidské nádory vyvinuté v athymické laboratorní myši lze transplantovat novým zvířatům za použití nádorových fragmentů o hmotnosti 50 mg. Den transplantace je stanoven jako den 0. Po 6 až 4 dnech jsou myším podány testované sloučeniny ve formě nitrožilní nebo nitropobřišnicové injekce, a to vždy skupině 5 až 10 myší na jednu dávku. Sloučeniny jsou podávány denně po dobu 5, 10 nebo 15 dní v dávkách 10 až 100 mg/ kg tělesné hmotnosti. Průměr nádorů a tělesná hmotnost jsou měřeny dvakrát týdně. Hmotnost nádorů je vypočítána ze znalosti průměrů naměřených Vemierovým kaliperem ze vzorce (délka x šířka²)/ 2 = hmotnost nádoru v mg

Střední hmotnosti nádorů jsou vypočítány pro každou pokusnou skupinu a hodnoty T/C jsou určeny pro každou skupinu vzhladem k neléčeným kontrolním nádorům.

Alternativní využití

Odborníci budou jistě schopni určit za použití pouhých rutinních pokusů mnoho alternativ ke zde popsanému specifickému provedení vynálezu. Tyto alternativy budou zahrnuty v nárocích.

• · · · 9 ··* ·

Průmyslová využitelnost

Vynález se týká nových peptidů s antineoplastickou aktivitou účinných při léčbě rakoviny, farmaceutických přípravků obsahujících tyto sloučeniny a způsobů léčby podáváním těchto přípravků.

Claims (42)

1. PATENTOVÉ NÁROKY

   1. Sloučenina obecného vzorce I

   A-B-D-E-F-G (I) kde A, B, C, D a E jsou vždy α-aminokyselinové zbytky nebo jejich soli s kyselinami, F je zbytek azacykloalkankarboxylové kyseliny a G je monovalentní radikál vybraný ze skupiny obsahující vodík, alkyl, aryl, cykloalkyl, cykloalkylalkyl, aminokarbonylalkyl, arylalkyl, alkoxykarbonylalkyl, aryloxykarbonylalkyl, alkylsulfinylalkyl, alkylsulfonylalkyl, arylsulfinylalkyl, arylsulfonylalkyl, alkyl- nebo arylsulfinyl a alkyl- nebo arylsulfonyl, nebo je F azacykloalkyl a G je heteroaryl.
2. 2. Sloučenina podle nároku 1, kde kyselina je vybrána ze skupiny obsahující kyselinu chlorovodíkovou, citrónovou, vinnou, mléčnou, fosforečnou, methansulfonovou, octovou, mravenčí, maleinovou, ťumarovou, jablečnou, jantarovou, malonovou, sírovou, L-glutamovou, L-aspartovou, pyrohroznovou, galaktarovou, benzoovou, glukuronovou, šťavelovou, askorbovou a N-acetylglycin.
3. 3. Sloučenina podle kteréhokoliv z nároků 1 nebo 2, kde A je derivát prolinu obecného vzorce Ha

   O kde n_a je 0, 1, 2 nebo 3, R_a je atom vodíku, nesubstituovaný či fluorem substituovaný methyl, ethyl, normální propyl, isopropyl nebo cyklopropyl

   R^!a je atom vodíku, methyl, ethyl, propyl, fenyl nebo substituovaný fenyl, kde substituenty fenylu zahrnují jeden nebo více alkylů, alkoxyskupin, trifluormethylů nebo nitroskupin nebo R_a a R’_a dohromady tvoří propylenový můstek

   44 · • 4 44 • · 4 · • · · 4

   444 444 • 4 ·· 44

   R²aje atom vodíku nebo methyl, R³a je atom vodíku nebo methyl, R⁴a je atom vodíku nebo methyl a R⁵a je atom vodíku nebo methyl.
4. 4. Sloučenina podle kteréhokoliv z nároků 1 nebo 2, kde A je α-aminokyselina obecného vzorce lila (Hla) kde Ra je nesubstituovaný či fluorem substituovaný methyl, ethyl, normální propyl, isopropyl nebo cyklopropyl, R^!a je vodíkový atom nebo alkyl Cm, R⁶a je atom vodíku, normální nebo větvený alkyl Ci.g, normální nebo větvený alkyl Cj.g substituovaný halogeny, cykloalkyl C3.8, cykloalkyl(C3_8)alkyl(Ci-4), oxoalkyl Cm, alkenyl C2-5, fenyl nebo substituovaný fenyl, kde substituenty fenylu zahrnují jeden nebo více halogenů, alkylů, methoxyskupin, trifluormethylů nebo nitroskupin, a R _a je methyl nebo ethyl.
5. 5. Sloučenina podle kteréhokoliv z nároků 1 nebo 2, kde A je α-aminokyselinový zbytek obecného vzorce IVa (IVa) kde m_a je 1 nebo 2, R⁷a je ethyl nebo methyl, Ráje atom vodíku, nesubstituovaný nebo fluorem substituovaný methyl, ethyl, normální propyl, isopropyl nebo cyklopropyl.
6. 6. Sloučenina podle kteréhokoliv z nároků 1 nebo 2, kde A je α-aminokyselinový zbytek obecného vzorce Va kde R⁷a je ethyl nebo methyl, Ra je atom vodíku, nesubstituovaný nebo fluorem substituovaný methyl, ethyl, normální propyl, isopropyl nebo cyklopropyl.
7. 7. Sloučenina podle kteréhokoliv z nároků 1 nebo 2, kde A je α-aminokyselina obecného vzorce Via

   O (Via) kde R_a je atom vodíku, nesubstituovaný či fluorem substituovaný methyl, ethyl, normální propyl, isopropyl nebo cyklopropyl

   R'_a je atom vodíku, methyl, ethyl, propyl, fenyl nebo substituovaný fenyl, kde substituenty fenylu zahrnují jeden nebo více alkylů, alkoxyskupin, trifluormethylů nebo nitroskupin nebo R_a a R*_a dohromady tvoří propylenový můstek,

   X_a je hydroxyl, methoxy- nebo ethoxyskupina nebo atom fluoru.
8. 8. Sloučenina podle kteréhokoliv z nároků 1 nebo 2, kde A je α-aminokyselina obecného vzorce Vila kde R^je atom vodíku, nesubstituovaný či fluorem substituovaný methyl, ethyl, normální propyl, isopropyl nebo cyklopropyl

   R’_a je atom vodíku, methyl, ethyl, propyl, fenyl nebo substituovaný fenyl, kde substituenty fenylu zahrnují jeden nebo více alkylů, alkoxyskupin, trifluormethylů nebo nitroskupin nebo Rg a R’_a dohromady tvoří propylenový můstek,

   R²a, R³a, R⁴a a R⁵a jsou každý nezávisle na sobě atom vodíku nebo methyl.
9. 9. Sloučenina podle kteréhokoliv z nároků 1 nebo 2, kde A je α-aminokyselinový zbytek obecného vzorce VHIa

   O kde Ráje atom vodíku, nesubstituovaný či fluorem substituovaný methyl, ethyl, normální propyl, isopropyl nebo cyklopropyl.
10. 10.Sloučenina podle kteréhokoliv z nároků 1 nebo 2, kde A je derivát 2-azabicyklo[2.2.1]heptan-3-karboxylové kyseliny obecného vzorce IXa kde je 3-karbonylová skupina v poloze endo nebo exo, Z_a je jednoduchá nebo dvojná vazba a Ra je atom vodíku, nesubstituovaný či fluorem substituovaný methyl, ethyl, normální propyl, isopropyl nebo cyklopropyl.
11. 11.Sloučenina podle kteréhokoliv z nároků 1 až 10, kde B je valyl, isoleucyl, allo-isoleucyl, norvalyl, 2-(terc. butyl)glycyl nebo 2-ethylglycyl.
12. 12.Sloučenina podle kteréhokoliv z nároků 1 až 10, kde B je zbytek obecného vzorce lib

    R b .R¹b

    Ο®⁵)

    II o

    kde R’b je atom vodíku a R²b je např. cyklopropyl, normální butyl, isobutyl, terč. butyl, methoxymethyl, 1-methoxyethyl nebo 1-methylvinyl, nebo R b a R _b dohromady tvoří isopropylidenovou skupinu.
13. 13.Sloučenina podle kteréhokoliv z nároků 1 až 12, kde D je N-alkylvalyl, N-alkyl-2-ethylglycyl, N-alkyl-2-(terc. butyl)glycyl, N-alkylnorleucyl, N-alkylisoleucyl, N-alkyl-allo-isoleucyl a N-alkylnorvalyl, kde N-alkyl je methyl nebo ethyl.
14. 14.Sloučenina podle kteréhokoliv z nároků 1 až 12, kde D je α-aminokyselinový derivát obecného vzorce lid ·· · kde Rd je atom vodíku, nesubstituovaný či fluorem substituovaný methyl, ethyl, normální

    1 7 propyl, isopropyl nebo cyklopropyl, R _d je atom vodíku a R _d je cyklopropyl, methoxymethyl, 1-methoxyethyl nebo 1-methylvinyl, nebo Rb a R|, dohromady tvoří isopropylidenovou skupinu.
15. 15. Sloučenina podle kteréhokoliv z nároků 1 až 12, kde D je α-aminokyselina obecného vzorce Hld

    II o

    kde n_d je 1 nebo 2, R³d je atom vodíku, nesubstituovaný či fluorem substituovaný methyl, ethyl, normální propyl, isopropyl nebo cyklopropyl a X_d je atom vodíku, nebo n_d se rovná 1 a X_d je vybrán ze skupiny obsahující atom fluoru, hydroxyl, methoxy- nebo ethoxyskupinu.
16. 16. Sloučenina podle kteréhokoliv z nároků 1 až 15, kde E je prolyl, thiazolidinyl-4-karbonyl, homoprolyl nebo hydroxyprolyl.
17. 17. Sloučenina podle kteréhokoliv z nároků 1 až 15, kde E je α-aminokyselina obecného vzorce Ile • 9

    99 9 > 9 9

    999

    99 99 kde n_e je 0, 1 nebo 2, R?_e je atom vodíku, nesubstituovaný či fluorem substituovaný methyl, ethyl, normální propyl, isopropyl nebo cyklopropyl, R²e je atom vodíku nebo methyl, R³e je atom vodíku nebo methyl, R⁴e je atom vodíku nebo fluoru, hydroxyl, methoxy- nebo ethoxyskupina a R^se je atom vodíku, nebo má hodnotu 1 a R³e spolu s R⁴e tvoří dvojnou vazbu, nebo ne má hodnotu 1 a R⁴e spolu s R^se tvoří dvoj vazný kyslíkový radikál, nebo ne má hodnotu 1 nebo 2 a R^!e spolu s R²e tvoří dvojnou vazbu.
18. 18. Sloučenina podle kteréhokoliv z nároků 1 až 12, kde E je zbytek aminocyklopentankarboxylové kyseliny obecného vzorce Hle

    R (ffle)

    II o

    kde Re je methyl nebo ethyl a R'_e je atom vodíku, nesubstituovaný či fluorem substituovaný methyl, ethyl, normální propyl, isopropyl nebo cyklopropyl.
19. 19.Sloučenina podle kteréhokoliv z nároků 1 až 18, kde F je azacykloalkankarboxylová kyselina obecného vzorce Uf (CH₂)_£ (Uf)

    C-G

    II o

    kde af je 0, 1 nebo 2 a karbonylová skupina je v poloze 1 nebo 2 vzhledem k atomu dusíku.
20. 20.Sloučenina podle nároku 19, kde G je atom vodíku, normální nebo větvený alkyl Ci_₈, normální nebo větvený alkyl Ci.g substituovaný halogeny, cykloalkyl C3.8 nebo cykloalkyl(C3-8)alkyl(C 1.4).
21. 21.Sloučenina podle nároku 19, kde G je arylalkyl nebo heteroarylalkyl obecného vzorce Dg

    -(CHOag-R¹, (lig) kde a_g je 0, 1 nebo 2, R\ je aryl, substituovaný aryl, kde arylové substituenty zahrnují jeden nebo více halogenů, methoxy- nebo ethoxyskupin, trifluormethylů, dioxymethylenů, nitro- a kyanoskupin, alkoxykarbonylů C1-7, alkylsulfonylů C1.7, aminoskupin a dialkylaminoskupin C1.7, dále pak heteroaryl nebo substituovaný heteroaryl odvozený z imidazolu, pyrrolu, thiofenu, furanu, thiazolu, oxazolu, pyrazolu, 1,2,4- nebo 1,2,3triazolu, oxadiazolu, thiadiazolu, isoxazolů, isothiazolu, pyrazinu, pyridazinu, pyrimidinu, pyridinu, benzofuranu, benzothiofenu, benzimidazolu, benzothiazolu, benzopyranu, indolu, isoindolu, indazolu nebo chinolinu, kde substituenty heteroarylů zahrnují jeden nebo více alkylů C1-6, hydroxylových nebo fenylových skupin.
22. 22.Sloučenina podle nároku 19, kde G je alkoxykarbonylalkyl nebo aryloxykarbonylalkyl obecného vzorce Hlg

    -(CÍLjbg-^COcg-OR²! (fflg) kde b_g je 1, 2 nebo 3, c_g je 0 nebo 1, R²i je atom vodíku, normální nebo větvený alkyl Ci„8, normální nebo větvený alkyl Cj-8 substituovaný halogeny, cykloalkyl C3.8, cykloalkyl(C3-8)alkyl(Ci-4), aryl nebo substituovaný aryl, kde substituenty arylů zahrnují jeden nebo více halogenů, methoxy- a ethoxyskupin, trifluormethylů, dioxymethylenů, nitro- a kyanoskupin, alkoxykarbonylů C1.7, alkylsulfonylů C1.7, aminoskupin a dialkylaminoskupin C1.7
23. 23.Sloučenina podle nároku 19, kde G je aminokarbonylalkyl obecného vzorce IVg • · · ··

    FT /

    '(CH₂)_d—(C=0)_e-N\

    OVg) kde d_g je 1, 2 nebo 3, e_g je 0 nebo 1, R³i a R⁴i jsou každý nezávisle na sobě vybrány ze skupiny obsahující atom vodíku, normální nebo větvený alkyl Ci.g, normální nebo větvený alkyl Cj.g substituovaný halogeny, cykloalkyl C3.8, cykloalkyl(C₃.₈)alkyl(Ci.4), aryl, substituovaný aryl, kde substituenty arylu zahrnují jeden nebo více halogenů, jednu nebo více methoxy- a ethoxyskupin, trifluormethylů, dioxymethylenů, nitro- a kyanoskupin, alkoxykarbonylů C1.7, alkylsulfonylů C1.7, aminoskupin a dialkylaminoskupin nebo R³i, R⁴i a atom dusíku tvoří cyklický systém obsahující 8 nebo méně uhlíkových atomů.
24. 24.Sloučenina podle nároku 19, kde G je alkylsulfinylalkylová nebo arylsulfinylalkylová skupina obecného vzorce V_g

    -fCH₂)g,-S(O)h,-R^!, (Vg) kde g_g je 1 nebo 2, hgje 1 nebo 2 a R⁵i je methyl, trifluormethyl, ethyl nebo fenyl.
25. 25.Sloučenina podle nároku 19, kde G je alkyl- nebo arylkarbonylalkylová skupina obecného vzorce Vlg

    -(CH₂)i_g-(C=O)h_g-R⁶i (Vlg) kde i_g je 1 nebo 2 a R⁶i je atom vodíku, normální nebo větvený alkyl Ci_g, který je nesubstituovaný nebo substituovaný až 6 halogeny, s výhodou atomy fluoru, dále cykloalkyl C₃.s, cykloalkyl(C₃.8)alkyl(Ci.4) nebo substituovaný či nesubstituovaný aryl nebo heteroaryl.

    9 99

    99 9 9 9

    9 9 9 • 999 9 • 9

    99999 9 • 99 99 ·· 9999 • 9 9 9 9

    9 9 999 999 • 9 9

    999 99 99
26. 26.Sloučenina podle kteréhokoliv z nároků 1 až 18, kde F je azacykloalkyl obecného vzorce mf (Dlf) kde bf je 0,1 nebo 2 a G je heteroaryl v poloze 1 nebo 2 vzhledem k dusíkovému atomu.
27. 27.Sloučenina podle nároku 26, kde G je heteroaryl obecného vzorce Vllg (VHg) kde X je skupina -NH-, atom kyslíku nebo síry a R^?i a R⁸i jsou každý nezávisle na sobě vybrány ze skupiny obsahující atom vodíku, normální nebo větvený alkyl Ci_g, normální nebo větvený alkyl Ci_₈ substituovaný halogeny, cykloalkyl C₃.₈ a cykloalkyl(C₃.₈)alkyl(C i.₄), nebo R⁷i a R⁸i jsou každý nezávisle na sobě monovalentní radikály obecného vzorce Π1

    -(CH₂)_ai-R⁹, (Π1) kde ai je 0, 1 nebo 2, R⁹i je aryl nebo substituovaný aryl, kde substituenty arylů zahrnují jeden nebo více halogenů, jednu nebo více methoxy- nebo ethoxyskupin, trifluormethylů, dioxymethylenů, nitro- nebo kyanoskupin, alkoxykarbonylových skupin C1-7, alkylsulfonylových skupin C1.7, aminoskupin nebo dialkylaminoskupin C1.7, heteroaryl nebo substituovaný heteroaryl odvozený z imidazolu, pyrrolu, thiofenu, furanu, thiazolu, oxazolu, pyrazolu, 1,2,4- nebo 1,2,3-triazolu, oxadiazolu, thiadiazolu, isoxazolu, isothiazolu, pyrazinu, pyridazinu, pyrimidinu, pyridinu, benzofuranu, benzothiofenu, benzimidazolu, benzothiazolu, benzopyranu, indolu, isoindolu, indazolu nebo chinolinu,

    « 9 9 9 9 9 9 ·· • 99 9 999 9 • 9 · • ·· ·· ··· 99

    »· 99

    9 9 9 9

    9 9 9 9

    9 999 ··· • 9 kde substituenty heteroarylů zahrnují jeden nebo více alkylů Ci_6, hydroxylových nebo fenylových skupin.
28. 28.Sloučenina podle nároku 26, kde Gje heteroaryl obecného vzorce VlHg (vm_g) kde X je skupina NR¹²i a R¹²i je atom vodíku, normální nebo větvený alkyl Ci.g, který je případně substituován až 6 halogeny, s výhodou atomy fluoru, dále cykloalkyl C₃.s nebo cykloalkyl(C₃_8)alkyl(Ci-4), nebo X je atom kyslíku

    R¹⁰i a Rⁿi jsou každý nezávisle na sobě atom vodíku, normální nebo větvený alkyl Ci.₈, normální nebo větvený alkyl C1-8 substituovaný halogeny, cykloalkyl C₃.₈ nebo cykloalkyl(C₃.8)alkyl(CM), nebo jsou R¹⁰i a R^Ui každý nezávisle na sobě monovalentní radikály obecného vzorce Π1

    -(CH₂)ai-R⁹i (Ul) kde ai je 0, 1 nebo 2, R⁹i je aryl nebo substituovaný aryl, kde substituenty arylů zahrnují jeden nebo více halogenů, jednu nebo více methoxy- nebo ethoxyskupin, trifluormethylů, dioxymethylenů, nitro- nebo kyanoskupin, alkoxykarbonylových skupin C1.7, alkylsulfonylových skupin C1.7, aminoskupin nebo dialkylaminoskupin C1.7, heteroaryl nebo substituovaný heteroaryl odvozený z imidazolu, pyrrolu, thiofenu, furanu, thiazolu, oxazolu, pyrazolu, 1,2,4- nebo 1,2,3-triazolu, oxadiazolu, thiadiazolu, isoxazolu, isothiazolu, pyrazinu, pyridazinu, pyrimidinu, pyridinu, benzofuranu, benzothiofenu, benzimidazolu, benzothiazolu, benzopyranu, indolu, isoindolu, indazolu nebo chinolinu, kde substituenty heteroarylů zahrnují jeden nebo více alkylů C1-6, hydroxylových nebo fenylových skupin.
29. 29.Sloučenina podle nároku 26, kde G je aromatická heterocyklická diazoskupina obecného vzorce IXg • · • · · · (Kg) kde X je skupina -NH-, atom kyslíku nebo síry a R¹³i je atom vodíku, normální nebo větvený alkyl Ci-g, normální nebo větvený alkyl Ci-g substituovaný halogeny, cykloalkyl C3.8 nebo cykloalkyl(C3.g)alkyl(Ci.4), nebo R¹³i je monovalentní radikál obecného vzorce Π1

    -(CH₂)a,-R⁹i (Π1) kde aj je 0, 1 ’nebo 2, R⁹i je aryl nebo substituovaný aryl, kde substituenty arylů zahrnují jeden nebo více halogenů, jednu nebo více methoxy- nebo ethoxyskupin, trifluormethylů, dioxymethylenů, nitro- nebo kyanoskupin, alkoxykarbonylových skupin C1-7, alkylsulfonylových skupin C1.7, aminoskupin nebo dialkylaminoskupin C1.7, heteroaryl nebo substituovaný heteroaryl odvozený z imidazolu, pyrrolu, thiofenu, furanu, thiazolu, oxazolu, pyrazolu, 1,2,4- nebo 1,2,3-triazolu, oxadiazolu, thiadiazolu, isoxazolu, isothiazolu, pyrazinu, pyridazinu, pyrimidinů, pyridinu, benzofuranu, benzothiofenu, benzimidazolu, benzothiazolu, benzopyranu, indolu, isoindolu, indazolu nebo chinolinu, kde substituenty heteroarylů zahrnují jeden nebo více alkylů Ci.g, hydroxylových nebo fenylových skupin.
30. 30.Sloučenina obecného vzorce I a-b-d-e-f-g (D kde A je Ν,Ν-dimethylvalyl, B je valyl, D je N-methylvalyl, E je prolyl, F je sloučenina obecného vzorce Uf (CH₂)_{a f}

    C—G (Πί) kde a_f je 1 nebo 2 a G je monovalentní radikál vybraný ze skupiny obsahující vodík, alkyl, cykloalkyl, cykloalkylalkyl, aminokarbonylalkyl, arylalkyl, heteroarylalkyl, alkoxykarbonylalkyl, aryloxykarbonylalkyl, alkylsulfinylalkyl, alkylsulfonylalkyl, arylsulfinylalkyl, arylsulfonylalkyl, alkyl- nebo arylsulfinyl, alkyl- nebo arylsulfonyl, substituovaný nebo nesubstituovaný aryl a substituovaný nebo nesubstituovaný heteroaryl.
31. 31.Sloučenina podle nároku 30, kde af je 1 a G je fenyl.
32. 32.Sloučenina obecného vzorce I

    A-B-D-E-F-G (I) kde A je Ν,Ν-dimethylvalyl, B je valyl, D je N-methylvalyl, E je prolyl, F je sloučenina obecného vzorce IHf (CH2)_bf

    G kde bf je 1 nebo 2 a G je heteroaryl obecného vzorce VHg (VHg) • · · · • · · · • ··· ··· ··· ·· ·· kde X je skupina -NH-, atom kyslíku nebo síry, R^?i a R⁸i jsou každý nezávisle na sobě vybrány ze skupiny obsahující atom vodíku, normální nebo větvený alkyl Cj.g, normální nebo větvený alkyl Cj-s substituovaný halogeny, cykloalkyl C₃.₈ a cykloalkyl(C₃.8)alkyl(C i .4)

    R⁷i a R⁸i jsou každý nezávisle na sobě monovalentní radikály obecného vzorce Π1

    -(CH₂)_ai-R⁹, (Π1) kde aj je 0, 1 nebo 2, R⁹i je aryl, substituovaný aryl, kde substituenty arylů zahrnují jeden nebo více halogenů, jednu nebo více methoxy- nebo ethoxyskupin, trifluormethylů, dioxymethylenů, nitro- nebo kyanoskupin, alkoxykarbonylových skupin C1.7, alkylsulfonylových skupin C1.7, aminoskupin nebo dialkylaminoskupin C1.7, heteroaryl, substituovaný heteroaryl odvozený z imidazolu, pyrrolu, thiofenu, furanu, thiazolu, oxazolu, pyrazolu, 1,2,4- nebo 1,2,3-triazolu, oxadiazolu, thiadiazolu, isoxazolu, isothiazolu, pyrazinu, pyridazinu, pyrimidinu, pyridinu, benzofuranu, benzothiofenu, benzimidazolu, benzothiazolu, benzopyranu, indolu, isoindolu, indazolu nebo chinolinu, kde substituenty heteroarylů zahrnují jeden nebo více alkylů C].6, hydroxylových nebo fenylových skupin.
33. 33.Sloučenina obecného vzorce I

    A-B-D-E-F-G (I) kde A je Ν,Ν-dimethylvalyl, B je valyl, D je N-methylvalyl, E je prolyl, F je sloučenina obecného vzorce IHf (CH2)_bf

    G (ΠΚ) kde Cf je 1 nebo 2 a G je heteroaryl obecného vzorce VHIg • ··t ··· ··· ·· ·· kde X je skupina NR¹²i a R¹²i je atom vodíku, normální nebo větvený alkyl Ci_₈, který je případně substituován až 6 halogeny, cykloalkyl C3-8nebo cykloalkyl(C3-8)alkyl(Ci.4), nebo X je atom kyslíku

    R¹⁰i a R^Ui jsou každý nezávisle na sobě atom vodíku, normální nebo větvený alkyl Ci_₈, normální nebo větvený alkyl Ci.₈ substituovaný halogeny, cykloalkyl C3.8 nebo cykloalkyl(C3.g)alkyl(Ci-4), nebo jsou R¹⁰i a R^Hi jsou každý nezávisle na sobě monovalentní radikály obecného vzorce Π1

    -(CHŮarR⁹, (Π1) kde ai je 0, 1 nebo 2, R⁹i je aryl nebo substituovaný aryl, kde substituenty arylů zahrnují jeden nebo více halogenů, jednu nebo více methoxy- nebo ethoxyskupin, trifluormethylů, dioxymethylenů, nitro- nebo kyanoskupin, alkoxykarbonylových skupin C1-7, alkylsulfonylových skupin C1.7, aminoskupin nebo dialkylaminoskupin C4.7, heteroaryl, substituovaný heteroaryl odvozený z imidazolu, pyrrolu, thiofenu, furanu, thiazolu, oxazolu, pyrazolu, 1,2,4- nebo 1,2,3-triazolu, oxadiazolu, thiadiazolu, isoxazolu, isothiazolu, pyrazinu, pyridazinu, pyrimidinu, pyridinu, benzofuranu, benzothiofenu, benzimidazolu, benzothiazolu, benzopyranu, indolu, isoindolu, indazolu nebo chinolinu, kde substituenty heteroarylů zahrnují jeden nebo více alkylů C1.6, hydroxylových nebo fenylových skupin.
34. 34.Sloučenina obecného vzorce I

    A-B-D-E-F-G (I) kde A je Ν,Ν-dimethylvalyl, B je valyl, D je N-methylvalyl, E je prolyl, F je sloučenina obecného vzorce Hlf (CH2)_bf

    N I

    G (mf) kde Cf je 1 nebo 2 a G je heteroaryl obecného vzorce IXg (Kg) kde X je -NH-, kyslík nebo síra a R¹³i je atom vodíku, normální nebo větvený alkyl Ci.₈, normální nebo větvený alkyl Ci.₈ substituovaný halogeny, cykloalkyl C₃.₈ nebo cykloalkyl(C3_₈)alkyl(Ci-4), nebo R¹³i je monovalentní radikál obecného vzorce ΠΙ

    -(CH₂)a_rR⁹ (Hl) kde ai je 0, 1 nebo 2, R⁹i je aryl nebo substituovaný aryl, kde substituenty arylů zahrnují jeden nebo více halogenů, jednu nebo více methoxy- nebo ethoxyskupin, trifluormethylů, dioxymethylenů, nitro- nebo kyanoskupin, alkoxykarbonylových skupin C1.7, alkylsulfonylových skupin C1.7, aminoskupin nebo dialkylaminoskupin C1.7, heteroaryl, substituovaný heteroaryl odvozený z imidazolu, pyrrolu, thiofenu, furanu, thiazolu, oxazolu, pyrazolu, 1,2,4- nebo 1,2,3-triazolu, oxadiazolu, thiadiazolu, isoxazolu, isothiazolu, pyrazinu, pyridazinu, pyrimidinu, pyridinu, benzofuranu, benzothiofenu, benzimidazolu, benzothiazolu, benzopyranu, indolu, isoindolu, indazolu nebo chinolinu, kde substituenty heteroarylů zahrnují jeden nebo více alkylů Ci_6, hydroxylových nebo fenylových skupin.
35. 35.Farmaceutický přípravek, vyznačující se t ím, že obsahuje sloučeninu obecného vzorce I

    A-B-D-E-F-G (D ··· · • · · nebo její sůl s kyselinou, jak je definováno v kterémkoliv z nároků 1 až 34, a farmaceuticky přijatelný nosič nebo ředidlo.
36. 36. Způsob léčení rakoviny u savců, vyznačující se tím, že zahrnuje podávání terapeuticky účinného množství sloučeniny obecného vzorce I

    A - B - D - E - F -G (I) nebo její soli s kyselinou tomuto savci, jak je definováno v kterémkoliv z nároků 1 až 34.
37. 37. Způsob podle nároku 36, vyznačující se tím, že tento savec je člověk.
38. 38. Způsob podle kteréhokoliv z nároků 1 až 34, vyznačuj ící se t ím, že zahrnuje použití v medicíně, např. použití při léčbě.
39. 39.Sloučenina podle kteréhokoliv z nároků 1 až 34 pro použití při léčbě, tj. při zvrácení růstu nebo při inhibici rakoviny, zvláště kteréhokoliv jednoho nebo více druhů rakoviny vybraných ze skupiny obsahující solidní nádory, tj. nádory plic, prsů, tračníku, prostaty, močového měchýře, rekta nebo dělohy, a hematologické zhoubné bujení, tj. leukémie a lymfomy.
40. 40. Použití sloučeniny podle kteréhokoliv z nároků 1 až 34 pro přípravu léčiva pro léčbu rakoviny, zvláště kteréhokoliv jednoho nebo více druhů rakoviny vybraných ze skupiny obsahující solidní nádory, tj. nádory plic, prsů, tračníku, prostaty, močového měchýře, rekta nebo dělohy, a hematologické zhoubné bujení, tj. leukémie a lymfomy.
41. 41. Způsob přípravy léčiva pro léčbu rakoviny, např. rakoviny vybrané ze skupiny obsahující solidní nádory, tj. nádory plic, prsů, tračníku, prostaty, močového měchýře, rekta nebo dělohy, a hematologické zhoubné bujení, tj. leukémie a lymfomy, přičemž tento způsob je charakterizován použitím sloučeniny definované podle kteréhokoliv z nároků 1 až 34 jako základní složky tohoto léčiva.
42. 42.Sloučenina obecného vzorce I

    A-B-D-E-F-G (I) nebo její sůl s farmaceuticky přijatelnou kyselinou, kde A je derivát prolinu obecného vzorce Ha o

    kde n_a je 0 až 3, R_a je vodík nebo nesubstituovaný či fluorem substituovaný normální, větvený nebo cyklický alkyl C1-3, R^Ja je vodík, alkyl Ci„3, fenyl nebo substituovaný fenyl, nebo R_a a R^!a dohromady tvoří propylenový můstek

    R²a, R³a, R⁴a a R⁵a jsou každý nezávisle na sobě vodík nebo methyl nebo A je α-aminokyselinový derivát glycinu obecného vzorce Dia

    Ra O (IDa) kde R_a je vodík nebo nesubstituovaný či fluorem substituovaný alkyl C1.3, R^Ja je vodík nebo alkyl C1.4

    R⁶a je alkyl, substituovaný alkyl, alkenyl, fenyl nebo substituovaný fenyl nebo R*_a je alkyl a R⁶a je alkyl Ci-g, cykloalkylmethyl, benzyl nebo substituovaný benzyl R a je vodík nebo alkyl nebo A je α-aminokyselinový derivát obecného vzorce IVa kde m_a je 1 nebo 2, R⁷a je vodík nebo alkyl a Ra je vodík, nesubstituovaný či fluorem substituovaný alkyl.

    nebo A je α-aminokyselinový derivát obecného vzorce Va kde R⁷a je vodík nebo alkyl a R_a je vodík nebo nesubstituovaný či fluorem substituovaný alkyl nebo A je α-aminokyselina obecného vzorce Via kde Raje vodík nebo nesubstituovaný či fluorem substituovaný alkyl a R’_aje vodík, alkyl, fenyl nebo substituovaný fenyl, nebo R_a a R*_a dohromady tvoří propylenový můstek X_a je hydroxyl, alkoxyskupina nebo fluor nebo A je α-aminokyselina obecného vzorce VHa (Vila) kde Raje vodík, nesubstituovaný či fluorem substituovaný alkyl, R’_a je vodík, alkyl, fenyl nebo substituovaný fenyl, nebo Ra a R’_a dohromady tvoří propylenový můstek, R²a, R³a, R⁴a a R⁵ajsou každý nezávisle na sobě vodík nebo alkyl nebo A je α-aminokyselinový zbytek obecného vzorce Vlila

    O kde Ráje vodík nebo nesubstituovaný či fluorem substituovaný alkyl neboje A derivát kyseliny 2-azabicyklo[2.2.1]heptan-3-karboxylové obecného vzorce IXa

    Ra (Ka) kde karbonylová skupina na třetím uhlíku je v poloze endo nebo exo, Z_a je jednoduchá nebo dvojná vazba a R_a je vodík nebo nesubstituovaný či fluorem substituovaný alkyl nebo A je cx-aminokyselinový zbytek obecného vzorce Xa kde n_a je 1, 2 nebo 3, R⁷a je vodík nebo alkyl a Ra je vodík, nesubstituovaný či fluorem substituovaný alkyl

    B je valyl, isoleucyl, allo-isoleucyl, norvalyl, 2-(terc. butyl)glycyl, 2-ethylglycyl nebo α-aminokyselinový zbytek obecného vzorce lib

    HN

    R\ ^xc o

    (lib) kde R'b je vodík a R²b je alkyl nebo alkenyl, nebo R’b a R²b dohromady tvoří isopropylidenovou skupinu ·· ·· • · · · • · · · ··· ···

    D je N-alkylvalyl, N-alkyl-2-ethylglycyl, N-alkyl-2-(terc. butyl)glycyl, N-alkylnorleucyl, N-alkylisoleucyl, N-alkyl-allo-isoleucyl nebo N-alkylnorvalyl nebo D je α-aminokyselinový zbytek obecného vzorce Dd

    R¹d ^N ir

    R_d O (Dd) kde R^d je vodík nebo nesubstituovaný či fluorem substituovaný alkyl, R^ je vodík a R²d je alkyl, nebo R*_d a R²d dohromady tvoří isopropylidenovou skupinu nebo D je α-aminokyselinový zbytek obecného vzorce Hld kde na je 1 nebo 2, R³d je vodík, alkyl nebo alkyl substituovaný fluorem a X_d je vodík, nebo na je 1 a Xa je fluor, hydroxyl, methoxy- nebo ethoxyskupina • ·

    E je prolyl, thiazolidinyl-4-karbonyl, homoprolyl nebo hydroxyprolyl nebo E je α-aminokyselinový zbytek obecného vzorce fle kde ne je 0,1 nebo 2, R\ je vodík nebo nesubstituovaný či fluorem substituovaný alkyl, R²e a R³e jsou každý nezávisle na sobě vodík nebo alkyl, R⁴e je vodík, hydroxyl nebo alkoxyskupina, R⁵e je vodík nebo fluor, nebo ne je 1 a R³e a R⁴e tvoří společně dvojnou vazbu, nebo Ue je 1 a R⁴e a R^se tvoří společně dvojvazný kyslíkový radikál, nebo ne je 1 nebo 2 a R’_e a R²e tvoří společně dvojnou vazbu nebo E je zbytek aminocyklopentankarboxylové kyseliny obecného vzorce lile (me) o

    kde Reje alkyl a R*_e je vodík nebo nesubstituovaný či fluorem substituovaný alkyl

    F je zbytek azacykloalkankarboxylové kyseliny

    G je vybrán ze skupiny obsahující vodík, alkyl, cykloalkyl, cykloalkylalkyl, aminokarbonylalkyl, aryl, arylalkyl, alkoxykarbonylalkyl, aryloxykarbonylalkyl, ·· · · · · • · «· ·· alkylsulfmylalkyl, alkylsulfonylalkyl, arylsulfmylalkyl, arylsulfonylalkyl, alkyl- nebo aiylsulfinyl a alkyl- nebo arylsulfonyl nebo F je azacykloalkyl a G je heteroaryl.