CZ31666U1 - Zubní implantát s apikálním řezným závitem a koronální kompresní zátkou pro zhuštění koronální kosti - Google Patents

Description

Z literatury jsou známy jednoduché bazální zubní implantáty, které mají apikální řezný závit pro inzerci do kortikalis odvrácené od alveolámího hřebene, např. z DE 202011104513 Ul. Zde je znázorněn zubní implantát s hlavou abutmentu, který má zhuštění s drážkami pro upevnění protetiky. Enoseální úsek dříku má konstantní průměr a na jeho konci je umístěn řezný závit. Dále byly popsány dentální implantáty, které mají vedle apikálního řezného závitu koronální závit v kortikalis alveolámího hřebene, např. přihláška patentu v USA 2013/0216976 Al.

A konečně jsou známy orální kombinované implantáty, které mají apikální řezný závit a dlouhý kónický kompresní závit se zvětšeným povrchem, např. ruský patent č. 131604.

Nevýhodou u bazálních implantátů s koronálním závitem podle přihlášky patentu USA 2013/0216976 Al je, že koronální chody závitu v klinické realitě nemohou probíhat synchronně s příslušnými drážkami kortikalis vzdálené od alveolámího hřebene: tím, že se ve spongiózní oblasti kosti téměř nevyskytuje při šroubování odpor. Implantát se během implantace (šroubování) vždy trochu vtlačuje, takže synchroničnost obou závitových oblastí, kterou lze realizovat při výrobě implantátu, se zpravidla v obou kortikálních kostních oblastech 11, 12 ztratí. Koronální závity v této oblasti 11 proto zpravidla řežou nežádoucí druhé závitové lůžko. Tím se kortikalis blízko alveolámího hřebene dvojitě nařízne, což musí mít za následek zesílený remodeling. Tento remodeling vede ve výsledku k měknutí kosti a je často spojen s nežádoucím vertikálním ústupem kosti.

Další nevýhodou je, že tyto implantáty v podstatě nelze vložit do čerstvých extrakčních alveol, protože se ve spodních řezech závitu může před zhojením alveol nahromadit nečistoty nebo celulámí vrstva, což poté rovněž vede k ústupu kosti podmíněnému zánětem v kortikalis blízko alveolámího hřebene.

Ačkoliv implantáty podle přihlášky USA 2013/0216976 Al mají velmi dobrou stabilitu, vyplývá z aplikace těchto implantátů podstatná nevýhoda: tím, že se úsek bez závitu nachází nad apikálním závitem, mohou být přímo na kortikalis, do níž je implantát s apikálním řezným závitem zašroubován, přenášeny v důsledku žvýkání velké pákové síly. Ostré koronální závitové chody přitom poškozují kostní substanci v krestální kortikalis, což převyšuje jejich užitečnou funkci, tzn. napomáhání stabilizace implantátu.

Podstata technického řešení

Toto technické řešení má za úkol eliminovat obě výše uvedené nevýhody na základě nově vyvinutého designu implantátu.

Podle technického řešení je místo koronálního závitu na koronální straně dříku 1 umístěno válcové zhuštění, které je více vzdálené od hlavy abutmentu 3. Toto zhuštění skvěle působí jako zátka, která napomáhá k tomu, aby destrukce kosti vzniklé řezným závitem 4 v oblastí kortikalis blízko alveolámího hřebene byly uzavřeny plastickou deformací kosti. Tím je již bezprostředně po implantaci vyvíjen na kortikalis v blízkosti alveolámího hřebene kompresní tlak, což vede k velmi dobrému přenosu síly a uzavírá menší poškození ve struktuře kortikalis posunem kosti.

Zároveň dochází ke kompresi kosti v oblasti zátky (zhuštění).

Obzvláště prospěšné je u tohoto řešení podle technického řešení to, že kortikalis v blízkosti alveolámího hřebene je ihned k dispozici jako podpěra pro boční síly, takže výsledkem je na straně abutmentu u zhuštění 2, 13 (tzn. v ústech) malá páka, proti níž na straně kosti u zhuštění především u dlouhých implantátů působí často velmi delší páka. Tím je dosaženo toho, že i při mini

-1 CZ 31666 U1 málních tloušťkách kortikalis v oblasti apikálního závitu 4 mohou působit jen srovnatelně malé podíly plastifikačních sil při žvýkání.

Bez tohoto zhuštění 2, 13 by zejména v extrakčních alveolách nebyla k dispozici žádná podpěra a ve výsledku by působila jen jedna dlouhá páka.

Vždy podle toho, zda je implantát aplikován do zhojených čelistích oblastí s vysokou, střední nebo nízkou mineralizací nebo dokonce do otevřených (čerstvých) extrakčních alveol, musí se zvolit odpovídající implantát se silnějším nebo méně silným zhuštěním 2,13.

V oblasti extrakčních alveol pomáhá zhuštění 2, 13 buď přímo přivodit vyšší primární stabilitu, tedy pokud zhuštění komprimuje nebo se alespoň dotýká stěny extrakčního alveolu, nebo dokáže alespoň zmenšit vzdálenost mezi stěnou alveolu a implantátem, což vede k tomu, že se sníží počáteční mezera uzavíraná vláknitou kostí, takže dramaticky klesá nebezpečí infekce.

Na vnějším obvodu zhuštění 2, 13 jsou vidět mělké, kruhovitě cirkulámí iýhy 8 nebo hustý cirkulámí mikrozávit 8, jež přispívají ke zvětšení povrchu zhuštění. Zvětší se tak kontaktní plocha pro přilnutí krevní sraženiny bez zvýšeného nebezpečí infekce jako například při zvětšení povrchu pískováním nebo leptáním.

Objasnění výkresů

Obrázek 1 uvádí zubní implantát podle technického řešení v první preferované úpravě.

Obrázek 2 uvádí jinou úpravu zubního implantátu se zhuštěním ve formě podélně vejčité struktury bez makroreliéfu.

Obrázek 1 uvádí první preferovanou úpravu zubního implantátu podle technického řešení, který se skládá z dříku implantátu 1, apikálního řezného závitu 4 a hlavy abutmentu 3 pro cementování nebo našroubování protetiky.

Příklady uskutečnění technického řešení

Podle technického řešení je na koronální straně v enoseálním úseku 6 dříku implantátu 1 umístěno koronární zhuštění 2, pod hlavou abutmentu 3. Toto zhuštění 2 se nachází po aplikaci implantátu zcela v kortikalis blízko alveolámího hřebene a skvěle působí jako zátka, která přispívá k tomu, že destrukce kosti způsobené řezným závitem 4 v oblasti kortikalis 11 v blízkosti alveolámího hřebene jsou uzavřeny plastickou deformací kosti. Tím je již bezprostředně po implantaci vyvíjen na kortikalis 11 v blízkosti alveolámího hřebene kompresní tlak, což vede k velmi dobrému přenosu síly a uzavírá menší poškození ve struktuře kortikalis posunem kosti. Zároveň dochází ke kompresi kosti v oblasti zhuštění 2.

Obzvláště výhodná je u tohoto řešení podle vynálezu skutečnost, že kortikalis 11 v blízkosti alveolámího hřebene je okamžitě k dispozici jako podpěra pro boční síly.

V obzvláště užitečném provedení může mít koronální zhuštění 2 na své vnější straně cirkulámí rýhy 8 nebo hustý mikrozávit, přičemž vnější kontura těchto rýh 8 má malou hloubku závitu a proto rýhy nezasahují až dolů k jádra dříku implantátu 1. Pokud je tento aspekt proveden jako mikrozávit 8, neslouží k zašroubování implantátu.

Výhoda obou těchto provedení s rovnocenným principem spočívá v tom, že podél rýh probíhajících více či méně paralelně s kortikalis 11 dochází k dobrému ukládání nově vytvářených sekundárních osteonů, to znamená po obnově, rýhy 8 probíhají v principiálním směru tvorby osteonů a nepřekážejí jim, navíc je díky postranním vyvýšením rýh 8 vyvíjen bodový nebo liniový tlak, což mimořádně přispívá ke zpevnění a tvorbě mineralizace kortikalis jd. Vnější obvod zhuštění 2 však může být také zcela hladký a nemít žádné struktury apod.

V další preferované úpravě technického řešení může být ve spodním úseku zhuštění 2 umístěno zešikmení pod zhuštěním 7, které vede k jemnému přechodu mezi úsekem dříku implantátu bez závitu 1 a zhuštěním 2. Také v horním úseku zhuštění 2 ve směru krčku 5 může zhuštění podél zešikmení 7 přecházet do krčku 5.

-2CZ 31666 U1

Na obrázku 1 může kruhovité zhuštění 2 mít válcovou vnější konturu. Zhuštění 2 může mít axiální délku například 1,5 až 4,5 mm.

V rovněž velmi dobře fungujícím provedení tohoto vývoje podle obrázku 2 je zhuštění 13 vejčité a jeho povrch má jemně vlnitý makroreliéf nebo je zcela hladký, jak je znázorněno v příkladu na obrázku 2.

Průměr zhuštění 2, 13 je zejména minimálně o 5 % větší než průměr přiléhajícího dříku implantátu 1 dole ve směru řezného závitu 4.

Mezi kruhovitým zhuštěním 2, 13 a hlavou abutmentu 3 je vytvořen válcový transmukozální úsek (krček) 5, který má axiální délku minimálně 1,5 mm a průměr minimálně 1,9 mm.

Claims (10)

1. NÁROKY NA OCHRANU

   1. Zubní implantát s dříkem implantátu, hlavou abutmentu (3) pro cementování nebo přišroubování protetiky s apikálním řezným závitem (4), vyznačený tím, že pod hlavou abutmentu (3) je umístěno koronární a vejčité zhuštění (2, 13) v enoseálním úseku (6) dříku (1) implantátu.
2. 2. Zubní implantát podle nároku 1, vyznačený tím, že kruhovité zhuštění (2) má válcovou vnější konturu.
3. 3. Zubní implantát podle nároku 1, vyznačený tím, že zhuštění (13) má podélně vejčitý tvar a jeho vnější průměr je větší než průměr jádra dříku implantátu (1).
4. 4. Zubní implantát podle některého z nároků 1 až 3, vyznačený tím, že zhuštění (2,13) má délku 1,5 až 4,5 mm.
5. 5. Zubní implantát podle některého z nároků laž4, vyznačený tím, že kruhovité zhuštění (2, 13) má minimálně o 5 % větší průměr než pod ním ležící enoseální úsek implantátu.
6. 6. Zubní implantát podle některého z nároků 1 až 5, vyznačený tím, že zhuštění (2, 13) jsou různého průměru a různých tvarů.
7. 7. Zubní implantát podle některého z nároků lažó, vyznačený tím, že zhuštění (2, 13) má na svém vnějším obvodu mikrozávit (8) nebo cirkulámí mikrorýhy, jejichž hloubka závitu, resp. rýh je zvolena tak, aby nezasahovaly až k průměru dříku (1) implantátu.
8. 8. Zubní implantát podle některého z nároků laž7, vyznačený tím, že povrch zhuštění (2, 13) je strojně leštěný nebo hladký a nemá žádnou povrchovou strukturu nebo zvětšení povrchu.
9. 9. Zubní implantát podle některého z nároků laž8, vyznačený tím, že pod zhuštěním (2) mezí zhuštěním a enoseálním úsekem dříku (1) implantátu je umístěna šikmá plocha (7), která tvoří boční přechod mezi úsekem dříku (1) implantátu bez závitu a zhuštěním (2).
10. 10. Zubní implantát podle některého z nároků laž9, vyznačený tím, že mezi zhuštěním (2, 13) a hlavou abutmentu (3) je válcový transmukozální úsek (5) implantátu o délce minimálně 1,5 mm a průměru minimálně 1,9 mm.