Oblast techniky
Předkládaný vynález se týká způsobu výroby aminů reakcí amoniaku nebo primárně či sekundárních aminů s olefiny při zvýšené teplotě a tlaku za přítomnosti zeolitického katalyzátoru.
Dosavadní stav techniky
Z CA-A-2 092 964 je známý způsob výroby aminů z olefinů, při kterém se využívá aluminobeta-zeolitů, které jsou definovány jako krystalické aluminosilikáty stanoveného složení s velikostí pórů větší než 5.
Tyto katalyzátory však z hlediska běžné výtěžnosti nebo výtěžnosti v čase a prostoru nebo z hlediska rychlé dezaktivace příliš neuspokojují. Úkolem předloženého vynálezu je těmto nedostatkům odpomoci.
Podstata vynálezu
Byl vyvinut nový a zdokonalený způsob výroby aminů obecného vzorce I
R5
R®
R3
kde proměnné znamenají
R1, R2, R3, R4, R5, R6 |
vodík, Ci- až C2(r-alkyl, C2- až C20-alkenyl, C2- až C2(j-alkinyl, C3- až C20-cykloalkyl, C4- až C2o-alkylcykloalkyl, C4- až C2o-cykloalkylalkyl, aryl, C7- až C2<r-alkylaryl nebo C7- až C2o-aralkyl, nebo |
R’aR2 |
společně dva nasycené, nebo nenasycené C3- až Cg-alkylenové řetězce a |
R3 nebo R5 |
C2i- až C2oo-alkyl, C2i- až C2oo-alkenyl, nebo společně dva Cz~ až C12alkylenové řetězce, |
reakce olefinů obecného vzorce Π,
(II), kde R3, R4, R5 a R6 mají výše uvedené významy,
-1 CZ 292265 B6 s amoniakem nebo primárními nebo sekundárními aminy obecného vzorce ΠΙ,
Η—— N (III) , kde R1 a R2 mají výše uvedené významy, a to při teplotách od 200 °C až do 350 °C a tlaku od 10 do 30 MPa v přítomnosti zeolitického katalyzátoru, který je charakterizován tím, že se jako 5 zeolitické katalyzátory používají boro-beta-zeolity.
Způsob podle předkládaného vynálezu může být realizován následovně:
Olefin obecného vzorce Π a amoniak nebo primární či sekundární amin obecného vzorce ΙΠ se ío mohou při teplotě od 200 °C do 350 °C, zejména od 220 °C do 330 °C, přednostně při teplotě od 230 °C do 320 °C a při tlaku od 10 do 30 MPa, zejména od 12 do 30 MPa, přednostně od 14 do
MPa za přítomnosti boro-beta-zeolitu jako katalyzátoru uvést do reakce například v tlakovém reaktoru a získaný amin se pak může oddělit a nezreagované použité látky se mohou odvést zpět.
Předkládaný způsob se vyznačuje velmi dobrou celkovou výtěžností při vysoké selektivitě a vysoké výtěžnosti v čase a prostoru. Navíc byla potlačena dezaktivace katalyzátorů.
Boro-betar-zeolity se vyznačují, zejména u tohoto typu reakce (přímá aminace olefinů), obzvláště příznivým uspořádáním acidních center ve spojení s charakteristickou velikostí mikropórového 20 systému. To má za důsledek vysokou aktivitu a vysokou trvanlivost. Dezaktivace katalyzátorů, tak často se projevují při použití aluminozeolitů, se připisuje vysoké aciditě těchto aluminozeolitů. Boro-beta-zeolity vykazují při stejném počtu acidních center co do intenzity podstatně nižší aciditu.
Při použití boro-beta-zeolitů se spojují přednosti pórovité struktury beta-zeolitů s požadovanou aciditou. Postup podle předkládaného vynálezu se vyznačuje tím, že již při mírně přebytečném množství amoniaku, respektive aminů se dosahuje vysoké selektivity požadovaného produktu reakce při zamezení dimerace nebo oligomerace použitého olefinu.
Realizace tohoto postupu spočívá v tom, že se amoniak a/nebo aminy obecného vzorce ΙΠ spolu solefinem obecného vzorce Π smísené vmolámím poměru 1:1 až 5:1 uvedou do reaktoru s pohyblivým ložem a při tlaku 10 až 30 MPa a při teplotě 200 °C až 350 °C se přivedou v plynné fázi, nebo nadkritickém stavu do reakce.
Po ukončení reakce se může požadovaný produkt získat pomocí již známých postupů, například destilací nebo extrakcí a v případě potřeby pak může být u něj pomocí dalších separačních operací dosažena požadovaná čistota. Vstupní látky, které nevstoupily do reakce, se zpravidla odvedou zpět do reaktoru.
Jako výchozí látky se mohou použít jednou nebo vícenásobně nenasycené olefiny obecného vzorce Π, zejména takové, které obsahují 2 až 10 atomů uhlíku, resp. jejich směsi a dále i polyolefiny. V důsledku nepříliš výrazné tendence k polymerizaci jsou monoolefiny vhodnější než di- a polyolefiny, nicméně s pomocí většího nadbytečného množství amoniaku, respektive aminů mohou vstoupit do reakce se stejnou selektivitou. Rovnováha, a tím přeměna na požadovaný amin závisí do značné míry na zvoleném reakčním tlaku. Vysoký tlak příznivě ovlivní adiční produkt, nicméně optimální je zde z technických a ekonomických důvodů tlakový rozsah do
MPa.
Selektivita reakce je kromě takových veličin, jako jsou nadbytečné množství amoniaku nebo 50 aminu a katalyzátor, do značné míry ovlivněna také teplotou. Rychlost adiční reakce se sice se zvyšující se teplotou výrazně zvyšuje, ale současně s tím dochází i ke zvýšení krakování a rekom
-2CZ 292265 B6 binačních reakcí olefmu. Navíc není zvýšení teploty z termodynamického hlediska nijak výhodné. Dosažení teplotního optima z hlediska přeměny a selektivity závisí na konstituci olefmu, použitého aminu a katalyzátoru, přičemž se optimum pohybuje v rozsahu od 200 °C až do 350 °C.
Jako katalyzátory pro aminaci olefínů jsou vhodné boro-BETA-zeolity, které mohou být získány například podle Gaodeng Xuexiao Yuebao (1993), 14 (2), 159 až 163 nebo podle Gaodeng Xuexiao Huaxue Xuebao (1989), 10 (7), 677 až 682 nebo podle WO-A-02/20446.
Boro-BETA-zeollity, které jsou využívány přednostně ve formě H, mohou být použity jako takové samostatně nebo mohou být s pojivém v poměru 98:2 až 40:60 hmotnostních procent vytvarovány do pramenců nebo tabletek. Jako pojivo jsou vhodné zejména boehmit, amorfní křemičitan hlinitý s S1O2/AI2O3 v poměru 25:75 až 95:5, oxid křemičitý, především pak vysokodisperzní SiO2, směsi z vysokodisperzního SiO2 a vysokodisperzního AI2O3, vysokodisperzní TiO2 a dále i hlína. Po vytvarování se extrudáty nebo výlisky suší po dobu 16 hodin při teplotě 110 °C, po dobu 2 až 16 hodin se pak kalcinují při teplotě od 200 °C až do 500 °C, přičemž kalcinace může probíhat i přímo v aminačním reaktoru.
Pro zvýšení selektivity, trvanlivosti a počtu možných regenerací je možno zeolitové katalyzátory různě upravovat. Jedna z úprav spočívá v tom, že se nevytvarované nebo vytvarované zeolity obohatí alkalickými kovy, jako Na a K, kovy alkalických zemin, jako Ca, Mg, zemními kovy, jako TI, přechodovými kovy, jako Mn, Fe, Mo, Cu, Zn, Cr, ušlechtilými kovy a/nebo vzácnými zemními kovy jako La, Ce nebo Y, nebo se u nich provede iontová výměna.
Výhodná forma provedení spočívá vtom, že se vytvarované boro-betar-zeolity vloží do trubkového reaktoru a při teplotě 20 °C až 100 °C se přes ně převede v rozpustné formě například halogenid, acetát, oxalát, citrát nebo nitrát výše uvedených kovů. Takováto výměna iontů může proběhnout například na vodíkové, amonné nebo alkalické formě zeolitů.
Další možnost vložení kovů do zeolitů spočívá v tom, že se zeolitický materiál napouští například halogenidem, acetátem, oxalátem, citrátem, nitrátem nebo oxidem výše uvedených kovů ve vodném nebo alkoholovém roztoku. Jak na výměnu iontů, tak i na napouštění může navazovat sušení, případně opětovná kalcinace. U zeolitů obohacených kovy může být vhodné dodatečné ošetření vodíkem a/nebo vodní parou.
Další možnost modifikace spočívá vtom, že se zeolitický materiál, ať již vytvarovaný či nevytvarovaný, ošetří kyselinou, například kyselinou chlorovodíkovou (HCÍ), fluorovodíkovou (HF), oxalovou (H2C2O4), sírovou (H2SO4), fosforečnou (H3PO4), nebo jejich směsemi.
Zvláštní forma provedení pak spočívá v tom, že se zeolitický prášek před vytvarováním ošetřuje jednou z uvedených kyselin 0,001 n až 2 n, přednostně pak 0,05 až 0,5 n, po dobu 1 až 100 hodin v podmínkách zpětného toku. Po odfiltrování a promytí se materiál suší zpravidla při 100 °C až 160 °C a při 200 °C až 600 °C se pak kalcinuje. Další zvláštní forma provedení spočívá v ošetření zeolitů kyselinou ihned po jejich vytvarování pomocí pojivá. Zde je zeolit zpravidla po dobu až 3 hodin ošetřován při teplotě 60 °C až 80 °C tří- až 25procentní, povětšinou 12- až 20procentní kyselinou, následně je promyt a při teplotě 100 °C až 160 °C sušen a při teplotě 200 °C až 600 °C kalcinován.
Další možnou úpravou je ošetření amonnými solemi, na příklad NH4CI nebo mono-, di- nebo polyaminy. V takovémto případě je zeolit vytvarovaný pojivém ošetřován zpravidla při 60 °C až 80 °C C deseti- až 25procentním, povětšinou 20procentním roztokem NH4CI po dobu 2 hodin v roztoku zeolitu/chloridu amonného ve váhovém poměru 1:15 a pak sušen při teplotě 100 °C až 120 °C.
-3CZ 292265 B6
Jinou možnou úpravou boro-BETA-zeolitů podle předkládaného vynálezu je deborace, kdy jeden díl atomů boru je nahrazen křemíkem nebo obsah bóru v zeolitech snížen na příklad hydrotermálním ošetřením. Na hydrotermální deboraci navazuje výhodně extrakce kyselina nebo komplexotvomými činidly, aby byl odstraněn vytvořený nemřížkový bór. Náhrada bóru křemí5 kem může proběhnout na příklad za pomoci (NH4)2SiF6 nebo SiCL».
Z US 4 701 313 již náhradou bóru křemíkem v boro-BETA-zeolitech s SiCl4 známe. Katalyzátory je možno použít pro aminaci olefínů jako pramence o průměru na příklad 1 až 4 mm nebo také jako tablety o průměru na příklad 3 až 5 mm.
Z katalyzátoru vytvarovaného například do pramence je možno rozemletím a prosetím získat vírový materiál o velikosti 0,1 až 0,8 mm.
Substituenty R1, R2, R3, R4, R5 a R6 ve sloučeninách I, Π a ΙΠ mají následující významy:
R1, R2, R3, R4, R5, R6
- vodík,
- Ci- až C2o-alkyl, především pak Ci- až Cir-alkyl, zejména Cj- až Cg-alkyl jako metyl, etyl, n-propyl, izopropyl, n-butyl, izobutyl, sek-butyl, terc-butyl, n-pentyl, izopentyl, n-hexyl, izohexyl, n-heptyl, izoheptyl, n-oktyl a izooktyl,
- C2- až C20-alkenyl, především C2 až C12-alkenyl, zejména C2- až Cg-alkenyl jako vinyl a allyl,
- C2- až C20-alkinyl, především Cp- až C[2-alkinyl, zejména C2- až Cg-alkinýl jako C2H a propargyl,
- C3- až C20-cykloalkyl, především C3- až Ci2-cykloalkyl, zejména C5- až Cg-cykloalkyl jako cyklopentyl, cyklohexyl, cykloheptyl a cyklooktyl,
- C4- až C20-alkyl-cykloalkyl, především C4- až C12-alkylcykloalkyl, zejména C5 až Cio-alkylcykloalkyl jako 2-methylcyklopentyn a 4-methylcyklohexyl, '
C4— až C2o-cykloalkylalkyl, především C4- až Ct2-cykloalkylalkyl, zejména C5- až Cio-cykloalkylalkyl jako cyklopentylmethyl a cyklohexylmethyl,
- aryl jako fenyl, 1-naftyl a 2-naftyl, především fenyl,
- C7- až C20-alkylaryl, především C7- až Ci6-alkylaryl, zejména Cp-až C12-alkylfenyl jako 2-methylfenyl, 3-methylfenyl, 4-methylfenyl, 2-ethylfenyl, 3-ethylfenyl a 4-ethylfenyl,
- C7 - až C2o-aralkyl, především Cp- až Cie-aralkyl, zejména C7- až Ci2-fenalkyl jako fenyl- methyl, 1-fenylethyl a 2-fenylethyl,
R’aR2
- společně dva nasycené nebo nenasycené C3- až C9-alkylenové řetězce, především -(CH2)4-,
-(CH2)s-, -(CH2)t- a -CH=CH-CH=CHR3 nebo R4
- C2i- až C20o-alkyl, především C40- až C20o-alkyl jako polybutyl, polyizobutyl, polypropyl, polyizopropyl a polyethyl, zejména polybutyl a polyizobutyl,
-4CZ 292265 B6
C2i- až Cíixr-alkenyl, především C40- až C2oo-alkenyl, zejména C70- až Cpo-alkenyl,
R3aR5
- společně dva C2- až Cir-alkylenové řetězce, především dva C3- až Cg-alkylenové řetězce, zejména -(CH2)3—, -(CH2)4-, -(CH2)s-, —(CH2)ó— a -(CH2)7-, zejména -(CH2)3— a -(CH2)4—.
Příklady provedení vynálezu
Katalyzátorová syntéza g kyseliny borité (H3BO3) bylo rozpuštěno v roztoku 206 g destilované vody a 344 g čtyřicetiprocentního roztoku tetraethylamoniumhydroxidu a umístěno do autoklávu. Po přidání 550 g Ludoxu AS 40 (42 % SiO2, Du Pont) bylo vše uzavřeno a po dobu 216 hodin při teplotě 150 °C podrobeno krystalizaci. Získané boro-beta-zeolit byl odfiltrován, promyt neutrální destilovanou vodou, po dobu 24 hodin sušen při teplotě 120 °C a při teplotě 500 °C pak následně kalcinován.
Příklady výroby pramenců katalyzátoru
Katalyzátor A
100 g boro-beta-zeolitu (SiO2/B2O3 = 20) bylo doplněno 23,8 g Ludoxu (42 % SiO2, Du Pont) a 5 g škrobu. V hnětači byla celá zhutněna a při opatrném přidávání vody (64 ml) důkladně prohnětena. Proces hnětení trval 60 minut. V protlačovacím lisu byly vytvarovány lisovacím tlakem 8 MPa pramence o tlouštce 2 mm.
Ty pak byly při 110 °C po dobu 60 hodin sušeny a následně po dobu 16 hodin při 500 °C kalcinovány.
Katalyzátor B g boro-beta-zelitu (SiO2/B2O3 = 20) bylo doplněno 40 g boemitu a 2 g kyseliny mravenčí. V hnětači byla celá směs zhutněna a při opatrném přidávání vody (57 ml) prohnětena. Doba hnětení byla 60 minut. V protlačovacím lisu byly lisovacím tlakem 10 MPa vyrobeny dva silné pramence, ty pak byly při 110 °C po dobu 16 hodin sušeny a následně po dobu 16 hodin při 500 °C kalcinovány.
Katalyzátor C
Katalyzátor C byl vyroben podobně jako katalyzátor A, ovšem s boro-beta-zeolitem s poměrem SiO2/B2O3 = 19.
Katalyzátor D
Katalyzátor D byl vyroben podobně jako katalyzátor B, ovšem s boro-beta-zeolitem s poměrem SiO2/B2O3 = 19.
Katalyzátor E
Katalyzátor E byl vyroben podobně jako katalyzátor D, ovšem jen s 20 g boemitu.
-5CZ 292265 B6 '» Katalyzátor F
Katalyzátor F byl vyroben podobně jako katalyzátor B, ovšem s boro-beta-zeolitem s poměrem SiO2/B2O3 = 19.
Katalyzátor G
Katalyzátor G byl vyroben podobně jako katalyzátor A, ovšem s boro-beta-zeolitem s poměrem SiO2/B2O3 = 23.
Katalyzátor H
Katalyzátor H byl vyroben podobně jako katalyzátor B, ovšem s boro-beta-zeolitem s poměrem SiO2/B2O3 = 23.
Příklady aminace
Do mísícího autoklávu bylo dáno 10 g výše popsaných katalyzátorů a po uzavření byly natlačeny olefiny a amoniak, respektive aminy. Množství vsázky bylo vyměřeno buď tak, aby při zvolené teplotě reakce byl dosažen požadovaný tlak jako vlastní tlak složek reakce, nebo byl dodatečně natlačen dusík. Molámí poměr amoniaku a aminu k olefínu kolísal od 1:1 do 5:1, doba reakce činila 16 hodin.
Výsledný produkt se odděleně podle kapalné a plynné fáze podrobil plynové chromatografii. Hodnoty uvedené v tabulce se vztahují vždy na oleím. Udané hodnoty selektivity se vztahují na hlavní produkty: cyklohexylamin z cyklopentenu, terc.butylamin z izobutylenu.
Pokusy byly provedeny v trubkovém reaktoru (o vnitřním průměru 6 mm) v izotermických 30 podmínkách při 260 °C až 300 °C a při tlaku 28 MPa, a to s směsí skládající se z izobutylenu a amoniaku v molámím poměru 1:1,5. Produkty reakce byly analyzovány v plynovém chromatografu.
Výsledky dosažené s různými katalyzátory jsou shrnuty v tabulkách 1 až 3.
Katalyzátor F byl navíc sledován v rámci průběžného pokusu z hlediska trvanlivosti. 50 g katalyzátoru F bylo vloženo do trubkového reaktoru (o vnitřním průměru 15 mm) s vestavenou termopatrovou pro měření vnitřní teploty, přičemž nad a pod katalyzátorovým násypem (72 cm výšky) byl doplněn steatit jakožto inertní materiál.
-6CZ 292265 B6
Tabulka 1: Terc-butylamin (NH3: C4Hs = 1,5)
Katal. |
Podíl pomocných složek |
Tlak |
Teplota |
Výtěžnost terc-butylu (hmotn. %) |
obj. hmotn. |
|
A12O3
% |
SiO2 % |
MPa |
°C |
WHSV
0,5 g/g-h |
WHSV
0,7 g/g-h |
WHSV
1,5 g/g-h |
WHSV 3 g/g-h |
kg/1 |
A |
|
9 |
28 |
270 |
|
22,67 |
21,44 |
18,33 |
0,50 |
B |
40 |
|
28 |
260 |
|
22,95 |
|
|
0,61 |
B |
40 |
|
28 |
270 |
|
21,66 |
20,52 |
17,17 |
0,61 |
B |
40 |
|
28 |
280 |
|
|
18,12 |
16,83 |
0,61 |
B |
40 |
|
28 |
300 |
|
|
|
12,80 |
0,61 |
A |
|
9 |
28 |
280 |
|
18,83 |
18,78 |
17,98 |
0,50 |
A |
|
9 |
28 |
300 |
|
|
|
12,28 |
0,50 |
A |
|
9 |
28 |
260 |
25,86 |
24,04 |
20,35 |
16,34 |
0,50 |
C |
|
9 |
28 |
270 |
|
21,63 |
21,27 |
20,87 |
0,45 |
D |
40 |
|
28 |
270 |
|
22,80 |
20,34 |
18,21 |
0,52 |
E |
20 |
|
28 |
270 |
|
22,00 |
20,95 |
18,20 |
0,43 |
F |
40 |
|
28 |
270 |
|
22,24 |
21,08 |
18,78 |
0,54 |
G |
|
9 |
28 |
270 |
|
21,30 |
20,45 |
18,55 |
0,48 |
H |
40 |
|
28 |
270 |
|
20,93 |
20,51 |
18,44 |
0,57 |
Tabulka 2: Cyklopentylamin (NH3: C5H8 = 3)
Katalyzátor |
Tlak (MPa) |
Teplota (°C) |
Cyklohexylamin (mol. %) |
B-beta SiO2/B2O3 = 20 |
42,5 |
300 |
7,6 |
Tabulka 3: Cyklohexylamin (NH3: C6Hi0 = 3)
Katalyzátor |
Tlak (MPa) |
Teplota (°C) |
Cyklohexylamin (mol. %) |
B-beta SiO2/B2O3 = 20 |
38 |
300 |
7,6 |
K vyhřátí reaktoru a předehřátí eduktové směsi bylo použito olejové lázně, přítok do reaktoru byl shodou a produktová směs byla uvolňována dvoustupňové (28 MPa -> 2 MPa -> 0,1 MPa).
Při 275 °C a 28 MPa, při WHSV 3 g/g.h, při poměru NH3 kizobutylenu 1,5 : 1 byla po 110 hodinách dosažena konstantní výtěžnost TBA 17,3 hmotnostních procent, aniž bylo možné zaznamenat příznaky počínající dezaktivace.