CZ286652B6 - Způsob identifikace komunikačních buněk v rádiovém komunikačním systému se současným vysíláním a přenosná komunikační jednotka k jeho provádění - Google Patents

Abstract

Způsob identifikace komunikačních buněk uvnitř množiny komunikačních buněk, umístěných v geograficky rozptýlených místech za účelem zabezpečení v podstatě souvislého rádiového pokrytí v oblasti pokrytí v rádiovém komunikačním systému se současným vysíláním spočívá v tom, že se definuje množina identifikačních bitových kombinací (602, 604, 606), které se centrální řídicí jednotkou (102) přiřadí množině komunikačních buněk (500). Přenosnou komunikační jednotkou (108) se přijme interferenční bitová kombinace (708), obsahující jednu nebo více identifikačních bitových kombinací (602, 604, 606), přijatých současně z jedné nebo více komunikačních buněk (500) a pomocí přenosné komunikační jednotky (108) se z této interferenční bitové kombinace (708) rozliší jednotlivé bitové kombinace (602, 604, 606) za účelem identifikování odpovídající jedné nebo více komunikačních buněk (500). Přenosná komunikační jednotka k provádění uvedeného způsobu obsahuje přijímač (208), procesor (212) spojený s tŕ

Description

Oblast vynálezu

Vynález se týká všeobecně rádiových komunikačních systémů a zejména způsobu a zařízení pro identifikaci komunikačních buněk uvnitř množiny komunikačních buněk, umístěných v geograficky rozptýlených místech za účelem zabezpečení v podstatě souvislého rádiového pokrytí v oblasti pokiytí v rádiovém komunikačním systému se současným vysíláním.

Dosavadní stav techniky

Rádiové komunikační systémy, které používají přenosy se současným vysíláním, jsou dobře známy. Typickým příkladem je rádiový vyhledávací systém. Přenosy se současným vysíláním, kdy je jeden informační signál přenášen současně z množiny geograficky rozptýlených vysílačů za účelem zajištění pokrytí rozsáhlé geografické oblasti, jsou používány nejvíce v dálkových rádiových vyhledávacích systémech.

Kdekoli se geografická oblast pokrytí a tím počet uživatelů rádiového komunikačního systému se současným vysíláním zvýší, může komunikační provoz dosáhnout kapacitních mezí systému a musí být učiněny kroky ke zvýšení provozní kapacity systému před tím, než mohou být umístěny další oblasti a uživatelé. Jeden krok, který je často používán, je přidání dalšího rádiového kanálu do systému. Tento krok je přinejlepším relativně drahý ajeho uskutečnění může být nemožné v některých lokalitách, kde jsou všechny dostupné kanály obsazeny.

Je tedy zapotřebí způsob a zařízení pro zvýšení kapacitních mezí rádiového komunikačního systému se současným vysíláním takovým způsobem, který nevyžaduje přídavný rádiový kanál.

Podstata vynálezu

Výše uvedené nevýhody odstraňuje řešení podle předkládaného vynálezu, obsahující způsob identifikace komunikačních buněk uvnitř množiny komunikačních buněk, umístěných v geograficky rozptýlených místech za účelem zabezpečení v podstatě souvislého rádiového pokrytí v oblasti pokrytí v rádiovém komunikačním systému se současným vysíláním, a přenosná komunikační jednotka pro provádění tohoto způsobu. Podstatou uvedeného způsobu je, že se nejprve definuje množina identifikačních bitových kombinací. Tyto identifikační bitové kombinace se centrální řídicí jednotkou přiřadí množině komunikačních buněk. Poté se přenosnou komunikační jednotkou přijme interferenční bitová kombinace, obsahující jednu nebo více identifikačních bitových kombinací, přijatých současně z jedné nebo více komunikačních buněk, a pomocí přenosné komunikační jednotky se z této interferenční bitové kombinace rozliší jednotlivé bitové kombinace za účelem identifikování odpovídající jedné nebo více komunikačních buněk.

Při definování množiny identifikačních bitových kombinací se s výhodou pomocí centrální řídicí jednotky definuje první část každé z identifikačních bitových kombinací tak, že obsahuje kombinaci, která zůstává konstantní od jakékoli komunikační buňky kjakékoli sousedící komunikační buňce v prvním směru a mění se od jakékoli komunikační buňky k jakékoli sousedící komunikační buňce ve druhém směru. Podmínkou je, že druhý směr je v podstatě kolmý na první směr. Dále se definuje druhá část každé z identifikačních bitových kombinací tak, že obsahuje kombinaci, která zůstává konstantní od jakékoli komunikační buňky k jakékoli sousedící komunikační buňce ve druhém směru a mění se od jakékoli komunikační buňky

- 1 CZ 286652 B6 k jakékoli sousedící komunikační buňce v prvním směru. Ještě se definuje třetí část každé z identifikačních bitových kombinací tak, že obsahuje kombinaci, která jednoznačně identifikuje jednu jedinou z množiny komunikačních buněk v oblasti pokrytí.

Ve výhodném provedení se přenosná komunikační jednotka programuje z centrální řídicí jednotky informací, která definuje přijaté interferenční bitové kombinace, které jsou očekávány v obsluhované oblasti, ke které je přenosná komunikační jednotka přiřazena. Tato obsluhovaná oblast zahrnuje vybranou část oblasti pokrytí. V odezvě na příjem interferenční bitové kombinace, definované jako očekávané v obsluhované oblasti, se z naprogramované informace přenosnou komunikační jednotkou určí, že tato přenosná komunikační jednotka je uvnitř obsluhované oblasti. V odezvě na příjem interferenční bitové kombinace, která není definována jako očekávaná v obsluhované oblasti, se určí, že přenosná komunikační jednotka není uvnitř obsluhované oblasti.

Přenosná komunikační jednotka se s výhodou opětně naprogramuje z centrální řídicí jednotky novou informací, kde toto naprogramování znovu definuje přijaté interferenční bitové kombinace, očekávané v obsluhované oblasti. Toto opětné naprogramování je učiněno v odezvě na krok vysílání, kde znovu definované přijaté interferenční bitové kombinace zahrnují ty, které jsou spojeny s podmnožinou množiny komunikačních buněk, identifikovaných při identifikaci jako ty, které nejsou uvnitř obsluhované oblasti, tak jak je právě definována. Opětné naprogramování se provádí rádiovým přenosem mezi alespoň jednou z množiny komunikačních buněk a přenosnou komunikační jednotkou.

Podstatou přenosné komunikační jednotky pro provádění uvedeného způsobu, tedy pro identifikaci komunikačních buněk uvnitř množiny komunikačních buněk, umístěných v geograficky rozptýlených místech za účelem zabezpečení v podstatě souvislého rádiového pokrytí v oblasti pokrytí v rádiovém komunikačním systému se současným vysíláním, obsahujícím množinu pevných komunikačních jednotek, je, že tato přenosná komunikační jednotka obsahuje přijímač, procesor spojený s tímto přijímačem, identifikační prvek spojený s přijímačem prostřednictvím procesoru a paměť spojenou s procesorem a přes procesor s přijímačem.

Ve výhodném provedení přenosná komunikační jednotka obsahuje dále hlásiči prvek spojený s identifikačním prvkem. Dále může tato přenosná komunikační jednotka obsahovat návěstní prvek spojený s procesorem. V další variantě dále obsahuje přenosná komunikační jednotka vysílač odpovědi spojený s procesorem.

Výhodou uvedeného řešení je, že rozšiřuje kapacitní meze rádiového komunikačního systému se současným vysíláním způsobem, který nevyžaduje přídavné rádiové kanály. Na rozdíl od běžných systémů umožňuje vynález přenosné komunikační jednotce identifikovat a hlásit systémové řídicí jednotce podmnožinu přijatých komunikačních buněk se současným vysíláním, kde je tato identifikace prováděna z jednoho nebo více přenosů se současným vysíláním přijatých současně z komunikačních buněk. Výhodou předkládaného vynálezu je rovněž to, že umožňuje zabezpečit zvýšenou účinnost využití rádiového spektra tím, že dovoluje opětovné využití rádiových kanálů v komunikačním systému se současným vysíláním. Kromě toho předkládaný vynález umožňuje automatické předefinování rádiového pokrytí přiřazeného uživateli, který je v pohybu, v souladu s měnícími se požadavky tohoto uživatele.

Přehled obrázků na výkresech

Na obr. 1 je elektrické blokové schéma rádiového komunikačního systému se současným vysíláním podle výhodného provedení vynálezu.

-2 CZ 286652 B6

Na obr. 2 je elektrické blokové schéma přenosné komunikační jednotky podle výhodného provedení vynálezu.

Na obr. 3 je elektrické blokové schéma přijímače v pevné komunikační jednotce podle výhodného provedení vynálezu.

Obr. 4 je elektrické blokové schéma centrální řídicí jednotky podle výhodného provedení vynálezu.

Na obr. 5 je pohled na mapu, zobrazující komunikační buňky rádiového komunikačního systému se současným vysíláním podle výhodného provedení vynálezu.

Na obr. 6 je pohled na mapu, zobrazující identifikační bitové kombinace, přiřazené komunikačním buňkám podle výhodného provedení vynálezu.

Obr. 7 je diagram, zobrazující přijaté interferenční bitové kombinace podle výhodného provedení vynálezu.

Na obr. 8 je vývojový diagram, zobrazující činnost rádiového komunikačního systému se současným vysíláním podle výhodného provedení vynálezu.

Obr. 9 je signalizační diagram zobrazující data, vyslaná přenosným komunikačním jednotkám komunikačního rádiového systému se současným vysíláním podle výhodného provedení vynálezu.

Obr. 10 je signalizační diagram zobrazující data, vyslaná z přenosných komunikačních jednotek k přijímačům uvnitř komunikačních buněk rádiového komunikačního systému se současným vysíláním podle výhodného provedení vynálezu.

Příklady provedení vynálezu

Komunikační systémy se zpětným potvrzením obsahují přenosné přijímače selektivního volání, které používají nízkovýkonové, úzkopásmové vysílače pro přenos potvrzovací odezvy komunikačnímu systému po přijetí volby. Takovéto systémy jsou uvedeny v US patentech č. 5 124 697, Moore, Acknowledge Back Pager, 5 153 582, Davis, Method and Apparatus for Acknowledging and Answering aPaging Signál a 4 875 038, Siwiak a kol., Frequency Division Multiplexed Acknowledge Back Paging Systém. Tyto uvedené patenty jsou tímto zahrnuty jako odkazy.

Běžné rádiové vyhledávací systémy, včetně komunikačních systémů se zpětným potvrzením, používají rádiové přenosy pevná stanice-přenosná stanice se současným vysíláním, které pracují všudypřítomně, to je, v podstatě současně vysílající každou komunikaci pevná stanice-přenosná stanice z v podstatě každého pevného vysílače v systému. Kdyby však bylo možné najít způsob lokalizace přenosných komunikačních jednotek tak, jak se pohybují v systému, pak by počet základnových vysílačů a přijímačů, použitý pro komunikace s jakoukoli individuální přenosnou komunikační jednotkou, mohl být zúžen na ty pevné vysílače a přijímače, které jsou poblíž každé přenosné komunikační jednotky. Toto zúžení by dovolilo znovu užít základnové vysílače, přijímače a komunikační spektrum pro další komunikace s jinými přenosnými komunikačními jednotkami v dalších částech geografické oblasti pokrytí systému.

Způsob a zařízení pro identifikaci komunikačních buněk uvnitř rádiového komunikačního systému se současným vysíláním je dále popsáno podle výhodného provedení vynálezu. Způsob a zařízení mohou být použity pro lokalizaci přenosných komunikačních jednotek za účelem

-3 CZ 286652 B6 dosažení výhod opětovného využití vysílačů, přijímačů a spektra, jak bylo výše navrženo. Způsob a zařízení tedy může být použito pro detekování tak, že se přenosná komunikační jednotka dostala mimo rámec stanovené oblasti rádiového pokrytí.

Podle obr. 1 obsahuje elektrické blokové schéma rádiového komunikačního systému 100 se současným vysíláním v souladu s výhodným provedením vynálezu centrální řídicí jednotku 102, která má telefonní vstup 110 pro propojení s veřejnou komutovanou telefonní sítí dobře známým způsobem. S výhodou je centrální řídicí jednotka 102 podobná terminálu rádiového vyhledávacího systému, model E09PED0552 PageBridge^ÍRl, vyráběnému firmou Motorola, lne., Schaumburg, Illinois, modifikovanému speciálními prvky mikroprogramového vybavení, tzv. firmware, v souladu s výhodným provedením předkládaného vynálezu, jak zde bude níže popsáno. Výhodou je, že jako centrální řídicí jednotku 102 lze použít zrovna tak dobře jiná podobná zařízení.

Centrální řídicí jednotka 102 je spojena s množinou pevných komunikačních jednotek 101, s výhodou množinou telefonních vedení 106. Je třeba ocenit, že pro propojení centrální řídicí jednotky 102 s pevnými komunikačními jednotkami 101 mohou být rovněž použity rádiové spoje. Každá z pevných komunikačních jednotek 101 zajišťuje rádiové pokrytí uvnitř jedné z množiny komunikačních buněk 500 (obr. 5) rádiového komunikačního systému se současným vysíláním, jak bude definováno dále.

Každá z pevných komunikačních jednotek 101 s výhodou zahrnuje množinu přijímačů 103, umístěných v geograficky rozptýlených místech, a buňkový vysílač 104. Buňkový vysílač 104 a množina přijímačů 103 jsou spojeny rádiovými spoji s množinou přenosných komunikačních jednotek 108, s výhodou přijímačů rádiového vyhledávacího systému se schopností zpětného potvrzení, za účelem posílání a přijímání informací do a z přenosných komunikačních jednotek 108. Výhodné je, když je buňkový vysílač 104 podobný vysílači typu C73 PURC 5000®, vyrobeného firmou Motorola, lne. Schaumburg, Illinois. Samozřejmě, že jako buňkový vysílač 104 mohou být použity i jiné podobné vysílače. Množina přijímačů 103 a přenosné komunikační jednotky 108 budou dále blíže popsány.

Během počátečního nastavení rádiového komunikačního systému 100 se současným vysíláním centrální řídicí jednotka 102 s výhodou definuje a přiděluje identifikační bitové kombinace pro každou z komunikačních buněk 500 podle předkládaného vynálezu. Během následujícího provozu rádiového komunikačního systému 100 se současným vysíláním volající účastníci s výhodou směrují telefonická volání na telefonní vstup 110 za účelem vyžádání, signalizace na konkrétní přenosné komunikační jednotky 108, čímž se vytvoří náhodná skupina přenosných komunikačních jednotek, na které se má signalizovat. Volající účastníci s výhodou používají vhodné vstupní zařízení, například telefon s tónovou volbou nebo vstupní zařízení alfanumerické zprávy rádiového vyhledávacího systému, takže zpráva, například číslo pro zpětný dotaz, se rovněž vloží. Centrální řídicí jednotka 102 s výhodou formátuje a řadí do fronty množinu adres selektivního volání, odpovídající náhodné skupině za účelem následného přenosu.

Centrální řídicí jednotka 102 dále formátuje informace společně s adresami selektivního volání, zařazenými do fronty, kde tyto informace obsahují zejména instrukce pro každého účastníka náhodné skupiny, označující čas a kanál, který má být použit pro odpověď. Centrální řídicí jednotka 102 pak přenese adresy selektivního volání a připojené informace k buňkovým vysílačům 104 pevných komunikačních jednotek 101 dobře známým způsobem. Buňkové vysílače 104 současně vysílají kanálem rádiového vyhledávání adresy selektivního volání a připojené informace do přenosných komunikačních jednotek 108, za použití známého protokolu rádiového vyhledávání, jako je Golayův sekvenční kód. Kromě toho centrální řídicí jednotka 102 řídí každý z buňkových vysílačů 104. aby periodicky vysílal identifikační bitovou kombinaci, přidělenou během počátečního nastavení komunikační buňce 500, v níž je buňkový vysílač 104 umístěn.

- 4 CZ 286652 B6

V odezvě na příjem zprávy rádiového vyhledávacího systému přenosnou komunikační jednotkou 108 a na zjištění toho, že adresa selektivního volání odpovídá v ní naprogramované adrese selektivního volání, vysílá přenosná komunikační jednotka 108 odpověď v určeném čase určeným kanálem. Odpověď obsahuje hlášení, definující podmnožinu množiny komunikačních buněk 500 (obr. 5), identifikovaných z posledního přijatého přenosu identifikační bitové kombinace pro komunikační buňky 500 v souladu s výhodným provedením předkládaného vynálezu, jak bude dále popsáno.

Po určení podmnožiny množiny komunikačních buněk 500, identifikovaných hlásící přenosnou komunikační jednotkou 108, centrální řídicí jednotka 102 s výhodou vybere identifikovanou podmnožinu pro další komunikaci s hlásiči přenosnou komunikační jednotkou 108, a současně ukončí další komunikace z buněk 500 mimo hlášenou podmnožinu v souladu s výhodným provedením uvedeného vynálezu.

Je nutno ocenit, že v alternativním provedení může přenosná komunikační jednotka 108 periodicky monitorovat přenosy identifikační bitové kombinace pro komunikační buňky 500 i při nepřijetí adresy selektivního volání, odpovídající adrese selektivního volání, naprogramované v přenosné komunikační jednotce. Přenosná komunikační jednotka 108 pak může použít monitorované identifikační bitové kombinace pro určení, zda přenosná komunikační jednotka 108 je či není uvnitř určené obsluhované oblasti a může podle toho informovat uživatele.

Elektrické blokové schéma přenosné komunikační jednotky 108 v souladu s výhodným provedením vynálezu podle obr. 2 obsahuje anténu 202 pro zachycování rádiového signálu, zahrnujícího adresu a informaci z buňkového vysílače 104. a pro vracení odezvy množině přijímačů 103. Anténa 202 je spojena s vysílačem s přijímačem 204. který obsahuje přijímač 208 pro demodulování zachyceného rádiového signálu a vysílač 206 odezvy pro vysílání odezvy. Vysílač 206 odezvy je s výhodou běžný nízko výkonový, úzkopásmový vysílač s binární FSK a přijímač 208 je podobný přijímači, použitému v systému s rádiovým vyhledáváním typu A03KLB5962CA ADVISOR ®, vyráběným firmou Motorola, lne., Schaumburg, Illinois. Samozřejmě, že jako vysílač 208 mohou být použity i jiné obdobné přijímače.

Kodér/dekodér 210 je spojen s vysílačem s přijímačem 204 za účelem dekódování přijaté adresy a pro kódování odezvy na tento příjem. Tento kodér/dekodér 210 je spojen s procesorem 212 za účelem řízení kodéru/dekodéru 210 a odpovídání na adresy v něm dekódované. Procesor 212 je s výhodou jeden z mikropočítačů série MC68HC05CB nebo Cil, vyráběných firmou Motorola, lne. Schaumburg, IL. Samozřejmě, že rovněž tak dobře mohou být použity i jiné podobné procesory. Procesor 212 je dále spojen s vysílačem s přijímačem 204 za účelem jeho řízení a zpracování přijatých informací.

Hodiny 226 reálného času jsou rovněž spojeny s procesorem 212 za účelem zajišťování odezvy řízení v reálném čase. Navíc je spojena s procesorem 212 paměť 214 typu RAM za účelem dočasného uložení různých provozních parametrů, přijatých v informaci z buňkového vysílače 104, kde provozní parametry obsahují přijatou bitovou kombinaci 220 pro identifikování podmnožiny komunikačních buněk 500 v souladu s předkládaným vynálezem. Navíc provozní parametiy s výhodou dále obsahují kanál 224 odezvy definující kanál, který má být použit pro odpověď, a dobu odezvy 222 pro řízení času spuštění odezvy. Je kladně hodnoceno, že určení kanálu 224 odezvy může být vynecháno v systému, který používá jeden kanál odezvy. Dále je výhodou, že může být vynecháno určení doby odezvy 222 v systému, který vyžaduje spuštění odezvy za pevný časový interval po značce, vyslané v informaci z buňkového vysílače 104.

K procesoru 212 je rovněž připojena paměť 232 typu EEPROM, obsahující adresová místa 236 pro ukládání alespoň jedné adresy selektivního volání, na kterou přenosná komunikační jednotka

-5 CZ 286652 B6

108 reaguje, a místo 218 služebního prostoru pro ukládání bitových kombinací, jejichž přijetí se očekává, a odpovídajících masek platnosti pro služební prostor, přidělený přenosné komunikační jednotce 108 centrální řídicí jednotkou 102. Tyto masky platnosti jsou procesorem 212 použity na odpovídající bitovou kombinaci, jejíž přijetí se očekává a na přijatou bitovou kombinaci 220 za účelem určení přijatých podmnožin komunikačních buněk 500.

Paměť 232 typu EEPROM dále obsahuje prvky mikroprogramového vybavení pro řízení přenosné komunikační jednotky 108, zahrnující identifikační prvek 234 pro identifikaci podmnožiny komunikačních buněk 500 pomocí analýzy přijaté bitové kombinace 220. Prvky mikroprogramového vybavení dále zahrnují prvek 235 hlášení pro hlášení identifikované podmnožiny do alespoň jedné z komunikačních buněk 500. Výstupní prvek 228, obsahující displej, je připojen k procesoru 212 za účelem zobrazování přijatých zpráv. Uživatelské ovladače 230. jako jsou dobře známá tlačítka a knoflíky, jsou rovněž propojeny s procesorem 212 za účelem uskutečňování řízení přenosné komunikační jednotky 108 uživatelem. K procesoru 212 je připojeno návěstní zařízení 229 pro generování návěsti za řízení procesoru 212.

Je třeba ocenit, že paměť typu EEPROM 232 lze rovněž tak dobře nahradit pamětí typu EAROM, pamětí RAM s bateriovým zálohováním a jinými podobnými typy elektricky reprogramovatelné energeticky nezávislé paměti. Dále je nutné ocenit, že paměť 214 typu RAM, paměť 232 typu EEPROM, část hodin 226 reálného času, kodér/dekodér 210 a procesor 212 mohou být rovněž integrované jako jeden nebo více integrovaných obvodů.

Na obr. 3 uvedené elektrické blokové schéma jednoho z přijímačů 103 v pevných komunikačních jednotkách 101 v souladu s výhodným provedením předkládaného vynálezu obsahuje anténu 302 pro zachycení odpovědí z přenosných komunikačních jednotek 108. K anténě 302 je připojen přijímací prvek 304 pro demodulování zachycených odpovědí. Přijímacím prvkem 304 je s výhodou běžný vysokofrekvenční přijímač s dvojím směšováním, mající pásmovou propust kompatibilní s úzkopásmovými odezvami z přenosných komunikačních jednotek 108. Přijímací prvek 304 je spojen s procesorem 306 za účelem zpracování přijatých demodulovaných odezev. Procesor 306 je s výhodou jeden z mikropočítačů série MC68HC05CB nebo Cil, vyráběných firmou Motorola, lne., Schaumburg, IL. Samozřejmě, že jako procesor 306. lze použít i jiné podobné procesory.

Procesor 306 je spojen s pamětí 310 typu RAM, která obsahuje paměťová místa 312 pro ukládání odezev přijatých přijímačem 103. Procesor 306 ie dále spojen s pamětí 308 typu ROM, obsahující předprogramováný identifikátor 309 přijímače pro identifikování přijímače 103 centrální řídicí jednotce 102, když přijímač 103 komunikuje s touto centrální řídicí jednotkou 102. Procesor 306 je zároveň spojen s běžným komunikačním rozhraním 314, například rozhraním RS-232 a modemem, za účelem komunikace s centrální řídicí jednotkou 102 přes jedno z telefonních vedení 106 za účelem hlášení přijatých odezev, uložených v paměťových místech 312 spolu s identifikátorem 309 přijímače. Samozřejmě, že lze zrovna tak dobře nahradit paměť 308 typu ROM pamětí typu PROM, EEPROM, EAROM a jinými podobnými typy energeticky nezávislé paměti. Dále je výhodné, že paměť 310 typu RAM, paměť 308 typu ROM a procesor 306 mohou být integrovány jako jeden nebo více obvodů.

Elektrické blokové schéma centrální řídicí jednotky 102 v souladu s výhodným provedením předkládaného vynálezu podle obr. 4 obsahuje komunikační rozhraní 402 pro komunikaci s jedním z přijímačů 103 přes jedno z telefonních vedení 106. Komunikační rozhraní 402 je propojeno s procesorem 404 za účelem zpracování odezev, přenesených na toto komunikační rozhraní 402. Procesor 404 je spojen s pamětí 408 typu RAM pro ukládání odezev. Paměť 408 typu RAM obsahuje paměťová místa 410 odezev pro ukládání hlášených odezev a rovněž paměťová místa 412 identifikátoru přenosné komunikační jednotky 108 za účelem identifikace přenosné komunikační jednotky 108. vysílající každou hlášenou odezvu. Hlášené odezvy

-6 CZ 286652 B6 zahrnují podmnožinu hlášení a zprávy OOSA (out of service area = neobsluhovaná oblast), jak bude dále popsáno.

Paměť 408 typu RAM dále obsahuje místo 413 fronty zpráv rádiového vyhledávacího systému za účelem řazení do fronty množiny adres selektivního volání a přiřazených informací podle výhodného provedení předkládaného vynálezu za účelem následného přenosu. Procesor 404 je dále spojen s pamětí 416 typu ROM pro energeticky nezávislé ukládání účastnické databáze 418 a prvků mikroprogramového vybavení pro řízení centrální řídicí jednotky 102. Výhodné je, že jako paměť 416 typu ROM lze použít i jiné typy energeticky' nezávislých pamětí, jako je PROM, EEPROM, EAPROM a magnetická disková paměť.

Prvky mikroprogramového vybavení obsahují přiřazovací prvek 420 pro přiřazení identifikačních bitových kombinací komunikačním buňkám 500. Identifikační bitové kombinace jsou přiřazeny takovým způsobem, že když jsou přenosy identifikačních bitových kombinací z navzájem sousedících komunikačních buněk 500 přijaty současně přenosnou komunikační jednotkou 108, čímž vzniká přijatá interferenční bitová kombinace, totožnosti přijatých komunikačních buněk 500 mohou být přenosnou komunikační jednotkou 108 rozlišeny. Tyto totožnosti mohou být rozlišeny do podmnožiny komunikačních buněk 500 analýzou přijaté interferenční komunikační kombinace, kde podmnožina obsahuje komunikační buňky, které byly přijaty. Přiřazovací prvek obsahuje definiční prvek 426 pro definování identifikačních bitových kombinací pro komunikační buňky 500. s výhodou způsobem popsaným níže ve vztahu k obr. 6.

Prvky mikroprogramového vybavení rovněž obsahují ukončovací prvek 428 pro ukončení komunikačních přenosů mezi přenosnou komunikační jednotkou 108, vysílající hlášení podmnožiny, a komunikačními buňkami 500. nenáležejícími k hlášené identifikované podmnožině komunikačních buněk 500, následně k příjmu hlášení podmnožiny. Prvky mikroprogramového vybavení dále ještě obsahují prvek programátoru 430 pro programování přenosné komunikační jednotky 108 informací, která definuje přijaté interferenční bitové kombinace, které jsou očekávány v obsluhované oblasti, k níž je přenosná komunikační jednotka 108 přiřazena, kde tato obsluhovaná oblast obsahuje vybranou část oblasti pokrytí.

Prvky mikroprogramového vybavení rovněž obsahují reprogramátor 432 pro opětné naprogramování přenosné komunikační jednotky 108 novými informacemi, které znovu definují přijaté interferenční bitové kombinace, které jsou očekávány v obsluhované oblasti, ke které je přenosná komunikační jednotka 108 přiřazena, přičemž opětné naprogramování je realizováno rádiovým přenosem mezi alespoň jednou z komunikačních buněk 500 a přenosnou komunikační jednotkou 108.

Procesor 404 je rovněž spojen se vstupním rozhraním 406 pro přijímání žádostí o službu v rádiovém vyhledávacím systému přes telefonní vstup 110 a dále je spojen s řídicí jednotkou 414 kodéru/vysílače za účelem propojení s buňkovým vysílačem 104 přes jedno z telefonních vedení 106 za účelem vysílání zpráv rádiového vyhledávacího systému a zpráv k přenosným komunikačním jednotkám 108. Prvky hardware centrální řídicí jednotky 102 jsou běžné a jsou podobné jako hardwarové prvky terminálu systému rádiového vyhledávání E09PED0552, vyráběného firmou Motorola, lne. Schaumburg, Illinois. Prvky 420, 426. 428. 430. 432 mikroprogramového vybavení a organizace a použití paměti 408 typu RAM uvnitř centrální řídicí jednotky 102 obsahují nové prvky v souladu s výhodným provedením předkládaného vynálezu.

Na obr. 5 je pohled na mapu, zobrazující příklad 25 komunikačních buněk 500 rádiového komunikačního systému 100 se současným vysíláním podle výhodného provedení předkládaného vynálezu. Komunikační buňky 500 jsou znázorněny v šestiúhelníkovém tvaru a jsou umístěny současně v horizontálních řadách 502 a téměř vertikálních levých a pravých diagonálách 504, 506. definovaných zde jako v podstatě kolmé s horizontálními řadami 502. Umísťování buněk

-7CZ 286652 B6

500 je takové, že buňky 500 zajišťují v podstatě souvislé pokrytí v oblasti pokrytí, definované okraji nejvíc vně umístěných buněk 500.

Pohled na mapu komunikačních buněk 500, pro příklad 25 buněk, na obr. 6 znázorňuje identifikační bitové kombinace 602 (dva bity), 604 (dva bity), 606 (dvanáct bitů), přiřazené komunikačním buňkám 500 v souladu s výhodným provedením předkládaného vynálezu. Bity 602 jsou s výhodou přiřazeny komunikačním buňkám 500 v kombinaci, která zůstává konstantní od jakékoli komunikační buňky k jakékoli sousedící komunikační buňce v prvním směru podél jakékoli jedné z levých diagonál 504 a mění se od jakékoli komunikační buňky k jakékoli sousedící komunikační buňce ve druhém směru podél jakékoli jedné z řad 502. Bity 604 jsou s výhodou přiřazeny komunikačním buňkám 500 v kombinaci, která zůstává konstantní od kterékoli komunikační buňky k jakékoli sousedící komunikační buňce ve druhém směru podél jakékoli jedné z řad 502 a mění se od jakékoli komunikační buňky k jakékoli sousedící komunikační buňce v prvním směru podél jakékoli jedné z levých diagonál 504. Bity 606 jsou s výhodou stanoveny tak, že bity jednoznačně identifikují každou jednu z komunikačních buněk 500 přes oblast pokrytí.

Specifické bity 606 jsou s výhodou přiděleny tak, že začínají s 0000 0000 0011 v horní levé buňce 500 a kombinace je posunuje jedno místo doleva při současném pohybu doprava podél první horizontální řady 502. Výhodné je, když se při pohybu dolů podél jedné z pravých diagonál 506 nastavují další dva bity 11 bezprostředně vlevo od nej významnějšího z bitů, nastavených v předešlé řadě. Například při pohybu z horní levé buňky dolů po pravé diagonále 506 ke druhé horizontální řadě 502 se specifické bity 606 změní z 0000 0000 0011 na 0000 0000 1111.

Obr. 6 rovněž znázorňuje čtyři jednotlivé buňky 608, 610, 612, 614, které budou použity v dalším vysvětlení níže, pokud jde o aplikaci identifikačních bitových kombinací 602, 604, 606 v souladu s výhodným provedením uváděného vynálezu.

Výhodný plán přidělení bitů se používá pro jakoukoli velikost oblasti pokrytí, zahrnující jakýkoli počet komunikačních buněk 500. Za účelem přizpůsobení se výhodné kombinaci pro obecný případ je počet specifických bitů 606, požadovaný pro každou buňku v podstatě čtvercového buňkového pole, jak je znázorněno na obr. 6, roven 2 x MAX(R, C) + 6, kde výraz MAX(R, C) znamená počet řad nebo počet buněk v řadě, a to ten počet, který-je větší. Pro obecný případ jsou specifické bity 606 s výhodou stanoveny v souladu s následujícím plánem:

1. Počínaje v horní levé buňce 500, jsou dva nejméně významné bity nastaveny rovné jedné a všechny ostatní specifické bity 606 jsou vynulovány.

2. Každá následná buňka 500 v pravé diagonále 506 od horní levé buňky 500 má nastaveny rovné jedné další dva bity v dalších dostupných nejméně významných pozicích.

3. Když jsou všechny počáteční diagonální buňky 500 ukončeny krokem 2, jsou další dvě dostupné nejméně významné bitové pozice nastaveny na nulu.

Pozn.: Je-li ve výše uvedených operacích zahrnuto N řad, je třeba 2 x N + 2 bitů, protože výhodný plán stanovení bitů vyžaduje, aby alespoň dva ze specifických bitů byly rovny nule.

4. Specifické bity 606 v každé řadě doprava od každé buňky 500 počáteční diagonály jsou utvořeny rotací bitů sousední buňky z levé strany o jednu pozici doleva.

5. Specifické bity 606 v každé řadě doleva od buňky 500 počáteční diagonály jsou utvořeny rotací bitů sousední buňky z pravé strany o jednu pozici doprava.

- 8 CZ 286652 B6

Je třeba ocenit, že pro identifikační bitové kombinace 602, 604, 606 mohou být použity i jiné podobné plány přidělení bitů, přičemž základní požadavek je, aby plán přidělení byl takový, aby bylo možno výsledné přijaté interferenční bitové kombinace rozlišit na podmnožinu buněk 500. obsahující ty buňky 500, které byly přijaty.

Diagram 700 na obr. 7 znázorňuje několik příkladů přijatých interferenčních bitových kombinací 708 v souladu s výhodným provedením předkládaného vynálezu. První sloupec 702 diagramu 700 uvádí referenční čísla, odpovídající jednotlivým buňkám 608, 610, 612, 614 z obr. 6, zatímco odpovídající řádky ve druhém sloupci 704 indikují bitové kombinace, přiřazené buňkám, jak je znázorněno na obr. 6. Například, přenosná komunikační jednotka 108. umístěná souměrně mezi buňky 608 a 610, bude přijímat pár přenosů se současným vysíláním dvou bitových kombinací 706. Je možné přijímat tři přenosy se současným vysíláním ve vrcholu, kde se stýkají tři buňky. Například tam, kde se stýkají tři buňky 608. 610, 612, by mohla přenosná komunikační jednotka 108 přijímat trojici přenosů se současným vysíláním tří bitových kombinací 710.

Přijaté interferenční bitové kombinace 708 pro tento příklad kombinace při současném vysílání bitových kombinací jsou znázorněny v řádku RESULT (VÝSLEDEK) přímo pod kombinujícími se bitovými kombinacemi. Přijímač, přijímající přenosy se současným vysíláním ze dvou nebo více zdrojů, bude přesně detekovat bity, které jsou přenášeny se stejnou hodnotou z každého ze zdrojů, protože bity se stejnou hodnotou se navzájem zesilují, jsou-Ii přijaty jako přenosy se současným vysíláním. Bity, které se liší od jednoho zdroje k dalšímu, budou neurčené, protože přijímač může snímat jednu nebo druhou hodnotu bitu, což vytváří hodnotu bitu 1 nebo 0. Takovéto neurčité bity jsou znázorněny v diagramu 700 pomocí x.

Důležitým aspektem přijatých interferenčních bitových kombinací 708 je, že jakákoli z komunikačních buněk 500, které jsou přijaty ať již individuálně nebo jako jedna z páru nebo trojice signálů, vytvářejících interferenční bitovou kombinaci, může být rozlišena do podmnožiny buněk 500. Tato podmnožina zahrnuje samu buňku 500 a jakékoli jiné buňky 500, přijaté v interferenčním přenosu. To znamená, že interferenční páry mohou být rozlišeny do dvou buněk 500 a interferenční trojice mohou být rozlišeny do tří buněk 500. Počítačová simulace, naprogramovaná s výhodným plánem přiřazení bitové kombinace, popsaným výše, běžela pro teoretický systém, mající tisíc dvacet čtyři buněk 500. Počítačová simulace potvrzuje rozlišovací schopnost uvedenou zde výše pro výhodný plán přiřazení bitové kombinace.

Je výhodné, že minimální počet buňkových vysílačů 104, použitý pro každou z komunikačních buněk 500, je jedna. Pro robustnost systému je ale výhodné, aby byly pro každou komunikační buňku 500 použity dva nebo více buňkových vysílačů 104 a dále, aby tyto dva nebo více buňkových vysílačů 104 měly přiřazenu jedinou identifikační bitovou kombinaci pro každou jednu z komunikačních buněk 500. Při použití dvou nebo více vysílačů 104 s jedinou identifikační bitovou kombinací v každé buňce 500 bude mít ztráta buňkového vysílače 104 malý dopad na interferenční bitové kombinace, přijaté přenosnou komunikační jednotkou 108 v souladu s uváděným vynálezem.

Vývojový diagram 800 podle obr. 8, znázorňující funkci rádiového komunikačního systému 100 se současným vysíláním v souladu s výhodným provedením vynálezu, začíná tím, že procesor 404 centrální řídicí jednotky 102 spolupracuje s přiřazovacím prvkem 420 za účelem definování a přiřazení 802 identifikačních bitových kombinací 602, 604, 606 komunikačním buňkám 500.

Identifikační bitové kombinace 602, 604, 606 komunikačních buněk 500 jsou definovány tak, že první část 602 každé z identifikačních bitových kombinací 602, 604, 606 obsahuje kombinaci, která je konstantní od jakékoli komunikační buňky k jakékoli sousedící komunikační buňce v prvním směru a mění se od jakékoli komunikační buňky k jakékoli sousedící komunikační buňce ve druhém směru, kde druhý směr je v podstatě kolmý na první směr. Identifikační bitové kombinace 602, 604, 606 komunikačních buněk 500 jsou dále definovány tak, že druhá část 604

-9 CZ 286652 B6 každé z identifikačních bitových kombinací 602. 604. 606 obsahuje kombinaci, která je konstantní od jakékoli komunikační buňky k jakékoli sousedící komunikační buňce ve druhém směru a mění se od jakékoli komunikační buňky k jakékoli sousedící komunikační buňce v prvním směru. Identifikační bitové kombinace 602. 604, 606 komunikačních buněk 500 jsou dále definovány tak, že třetí část 606 každé z identifikačních bitových kombinací obsahuje kombinaci, která jednoznačně identifikuje každou jednu z množiny komunikačních buněk v oblasti pokrytí.

Definované identifikační bitové kombinace 602. 604. 606 jsou takové, že když jsou přenosy identifikačních bitových kombinací 602, 604, 606 přijaty současně přenosnou komunikační jednotkou 108 z těch z množiny komunikačních buněk 500, které spolu navzájem sousedí, čímž vytvářejí přijatou interferenční bitovou kombinaci 708, totožnosti těchto z množiny komunikačních buněk 500, které byly přijaty, mohou být rozlišeny přenosnou komunikační jednotkou 108 do podmnožiny množiny komunikačních buněk 500 pomocí analýzy přijaté interferenční bitové kombinace 708, kde tato podmnožina obsahuje ty z množiny komunikačních buněk 500, které byly přijaty. Například, přenosná komunikační jednotka 108, přijímající interferenční bitovou kombinaci z jednotlivých buněk 608, 612, 614 z obr. 6, může rozlišit přijatou interferenční bitovou kombinaci na jednotlivé buňky 608, 612, 614.

Procesor 404 centrální řídicí jednotky 102 dále pracuje s programátorem 430 za účelem řízení řídicí jednotky 414 kodéru/vysílače za účelem vyslání zprávy přenosné komunikační jednotce 108, přiřazené rádiovému komunikačnímu systému 100 se současným vysíláním pro programování 804 přenosných komunikačních jednotek 108 bitovými kombinacemi 708, jejichž přijetí se očekává, odpovídajícími obsluhované oblasti, přiřazené každé z přenosných komunikačních jednotek 108. Poté procesor 404 centrální řídicí jednotky 102 řídí řídicí jednotku 414 kodéru/vysílače za účelem periodického současného vysílání 806, například s každou dávkou zpráv rádiového vyhledávacího systému z každého z buňkových vysílačů 104 identifikační bitové kombinace 602, 604, 606, přiřazené tomuto buňkovému vysílači 104.

Dále jedna z přenosných komunikačních jednotek 108 přijímá 808 zprávu rádiového vyhledávacího systému z alespoň jednoho z buňkových vysílačů 104, kde přijatá zpráva rádiového vyhledávacího systému obsahuje adresu selektivního volání, která odpovídá adrese selektivního volání, předem naprogramované do adresového místa 236 přenosné komunikační jednotky 108, spolu s buď identifikační bitovou kombinací 602, 604, 606, přijatou neporušeně z jednotlivého buňkového vysílače 104. nebo jednou z interferenčních bitových kombinací 708, vyplývající z vícenásobného příjmu signálů z více buňkových vysílačů 104. V obou případech procesor 212 přenosné komunikační jednotky 108 ukládá 810 přijatou bitovou kombinaci a pracuje s identifikačním prvkem 234 a místem 218 obsluhovaného prostoru za účelem analýzy přijaté bitové kombinace a identifikace podmnožiny komunikačních buněk 500. spojených s přijatou bitovou kombinací. Pak procesor 212 přenosné komunikační jednotky 108 řídí kodér/dekodér 210 a vysílač 206 odezvy za účelem ohlášení identifikované podmnožiny alespoň jedné z buněk 500 a odtud centrální řídicí jednotce 102.

Procesor 404 centrální řídicí jednotky 102 v odezvě pracuje s ukončovacím prvkem 428 a ukončí 812 následné přenosy z buňkových vysílačů 104, umístěných v těch buňkách 500. které nenáleží k ohlášené podmnožině, přičemž ukončení přenosu se týká dalších zpráv, vztažených ke zprávě rádiového vyhledávacího systému. Tato akce s výhodou uvolní buňkové vysílače 104 v buňkách 500, jejichž přenosy byly ukončeny, a tím umožní použití pro jiné komunikační aktivity.

Výhodné je, že v alternativním provedení může přenosná komunikační jednotka 108 pouze hlásit přijatou bitovou kombinaci centrální řídicí jednotce 102, centrální řídicí jednotka 102 může potom analyzovat hlášenou přijatou bitovou kombinaci za účelem určení podmnožiny komunikačních buněk 500, spjatých s touto přijatou bitovou kombinací. Tento alternativní

- 10CZ 286652 B6 způsob činnosti může snížit požadavky na paměť a zpracování v přenosné komunikační jednotce 108, zatímco v centrální řídicí jednotce 102 se tyto požadavky zvýší.

V každém případě procesor 212 přenosné komunikační jednotky 108 pracuje s místem 218 obsluhované oblasti za účelem určení 814, 816 toho, zda přenosná komunikační jednotka 108 je uvnitř obsluhované oblasti, přidělené této přenosné komunikační jednotce 108. Pokud ano, přenosná komunikační jednotka 108 čeká 818 na příjem další dávky zpráv rádiového vyhledávacího systému a pak se vrací do kroku 806. Pokud ne, procesor 212 přenosné komunikační jednotky 108 s výhodou řídí 820 návěstní zařízení 229 za účelem generování 820 návěsti, aby byl uživatel informován, že přenosná komunikační jednotka 108 již není uvnitř obsluhované oblasti, přiřazené k této přenosné komunikační jednotce 108. Poté procesor 212 přenosné komunikační jednotky 108 dále řídí kodér/dekodér 210 za účelem vyslání zprávy alespoň jedné z komunikačních buněk 500 a odtud centrální řídicí jednotce 102, čímž informuje centrální řídicí jednotku 102, že přenosná komunikační jednotka 108 není v přiřazené obsluhované oblasti.

Centrální řídicí jednotka 102 v odezvě připojí reprogramátor 432 pro řízení řídicí jednotky 414 kodéru/vysílače za účelem opětovného naprogramování 822 přenosné komunikační jednotky 108 novými bitovými kombinacemi, jejichž přijetí se očekává v nové obsluhované oblasti, kde tato nová obsluhovaná oblast zahrnuje přijaté bitové kombinace, spojené s podmnožinou buněk 500, hlášených v kroku 810. Po kroku 822 se přejde do kroku 818 za účelem čekání na příjem další dávky zpráv rádiového vyhledávacího systému.

Je třeba ocenit, že v alternativním provedení může centrální řídicí jednotka 102 určit přímo buď z hlášené přijaté bitové kombinace nebo z hlášené identifikované podmnožiny buněk 500, že hlásící se přenosná, komunikační jednotka 108 není uvnitř obsluhované oblasti, přiřazené této přenosné komunikační jednotce 108. Tento alternativní způsob činnosti může snížit požadavky na paměť a zpracování v přenosné komunikační jednotce, zatímco v centrální řídicí jednotce 102 se tyto požadavky zvýší.

Signalizační diagram 900 podle obr. 9 znázorňuje data, obsahující dávku zpráv rádiového vyhledávacího systému, vyslanou přenosným komunikačním jednotkám 108 rádiového komunikačního systému 100 se současným vysíláním v souladu s výhodným provedením předkládaného vynálezu. Tato data začínají synchronizačním signálem 902 pro synchronizaci přenosných komunikačních jednotek 108 s buňkovými vysílači 104. Poté následuje buňkový identifikátor 904, obsahující identifikační bitové kombinace 602, 604, 606, jednoznačně přiřazené ke každé komunikační buňce 500. Pak následuje určitý počet zpráv rádiového vyhledávacího systému 906, 908, 910. Každá ze zpráv rádiového vyhledávacího systému 906, 908, 910 obsahuje adresu 912 selektivního volání pro výběr přenosné komunikační jednotky 108, pro kterou je zpráva rádiového vyhledávacího systému určena. Každá zpráva rádiového vyhledávacího systému dále obsahuje určený čas 914 pro odezvu, určený kanál 916 pro odezvu a bitové kombinace 918, jejichž přijetí se očekává pro přiřazenou obsluhovanou oblast, jak je požadováno po zprávě o umístění mimo obsluhovanou oblast z přenosné komunikační jednotky 108.

Výhodné je, že alternativní systémy mohou vynechat některé části dat, znázorněných v signalizačním diagramu 900. Například, první alternativní systém, používající jediný odpovědní kanál, může vypustit vysílání určeného kanálu 916 pomocí předem naprogramovaného jednoho odpovědního kanálu v přenosných komunikačních jednotkách 108. Druhý alternativní systém může, například, eliminovat vysílání určeného času 914 pomocí toho, že se přenosné komunikační jednotky 108 předem naprogramují tak, aby odpovídaly v pevném čase po značce, například, 100 msec po přijetí specifické, vyhrazené bitové kombinace. Třetí alternativní systém nemusí vysílat buňkový identifikátor 904 s každou dávkou zpráv rádiového vyhledávacího systému a místo toho zvolit periodický přenos buňkového identifikátoru 904, například každých 5 minut.

- 11 CZ 286652 B6

Signalizační diagram 1000 na obr. 10 znázorňuje data, obsahující odpověď, zaslanou z přenosných komunikačních jednotek 108 přijímačům 103 uvnitř komunikačních buněk 500 rádiového komunikačního systému 100 se současným vysíláním v souladu s výhodným provedením předkládaného vynálezu. Tato odpověď obsahuje ochranné pásmo a synchronizační signál 1002 pro synchronizaci přijímačů 103 s přenosy přenosné komunikační jednotky 108. Odpověď dále zahrnuje hlášení 1004 podmnožiny pro hlášení podmnožiny buněk 500. identifikovaných z přijaté bitové kombinace. Odpověď dále obsahuje zprávu 1006 o umístění mimo obsluhovanou oblast, poslanou v odezvě na určení přenosnou komunikační jednotkou, že přijatá bitová kombinace nesouhlasí s žádnou z naprogramovaných bitových kombinací, jejichž přijetí se očekává.

Mělo by být kladně oceněno, že alternativní systémy mohou vynechat některé části dat, znázorněných v signalizačním diagramu 1000. Například, první alternativní systém může volit vyslání hlášení 1004 podmnožiny v méně než jedné odpovědi, například pouze když je to požadováno centrální řídicí jednotkou 102. Druhý alternativní systém, který využívá pouze jedinou obsluhovanou oblast, samozřejmě vynechá zprávu 1006 o umístění mimo obsluhovanou oblast.

Dále je třeba ocenit, že může být vynechána celá odpověď, například v rádiovém komunikačním systému se současným vysíláním, který nemá schopnost zpětného potvrzení. Takovýto systém samozřejmě nemůže upravit rádiové pokrytí v souladu s hlášeným umístěním přenosné komunikační jednotky, protože zde neexistuje žádné hlášení o umístění. Schopnost přenosné komunikační jednotky detekovat, že již není uvnitř stanovené obsluhované oblasti, ale zůstává, stejně jako schopnost návěsti pro uživatele, že přenosná komunikační jednotka opustila přiřazenou obsluhovanou oblast.

Předkládaný vynález takto zajišťuje způsob a zařízení pro rozšíření kapacitních mezí rádiového komunikačního systému se současným vysíláním způsobem, který nevyžaduje přídavné rádiové kanály. Na rozdíl od běžných systémů, výhodné provedení předkládaného vynálezu s výhodou umožňuje přenosné komunikační jednotce identifikovat a hlásit systémové řídicí jednotce podmnožinu přijatých komunikačních buněk se současným vysíláním, kde je tato identifikace prováděna z jednoho nebo více přenosů se současným vysíláním, přijatých současně z komunikačních buněk. Výhodou předkládaného vynálezu je rovněž to, že umožňuje zabezpečit zvýšenou účinnost využití rádiového spektra tím, že dovoluje opětovné využití rádiových kanálů v komunikačním systému se současným vysíláním. Kromě toho předkládaný vynález umožňuje automatické předefinování rádiového pokrytí přiřazeného uživateli, který je v pohybu, v souladu s měnícími se požadavky tohoto uživatele.

Claims (8)

1. PATENTOVÉ NÁROKY

   1. Způsob identifikace komunikačních buněk uvnitř množiny komunikačních buněk, umístěných v geograficky rozptýlených místech za účelem zabezpečení v podstatě souvislého rádiového pokrytí v oblasti pokrytí v rádiovém komunikačním systému se současným vysíláním, vyznačující se tím, že se definuje množina identifikačních bitových kombinací (602, 604, 606), tyto identifikační bitové kombinace (602, 604, 606) se centrální řídicí jednotkou (102) přiřadí množině komunikačních buněk (500), přenosnou komunikační jednotkou (108) se přijme interferenční bitová kombinace (708), obsahující jednu nebo více identifikačních bitových kombinací (602, 604, 606), přijatých současně z jedné nebo více komunikačních buněk (500) a pomocí přenosné komunikační jednotky (108) se z této interferenční bitové kombinace (708) rozliší jednotlivé bitové kombinace (602, 604, 606) za účelem identifikování odpovídající jedné nebo více komunikačních buněk (500).
2. 2. Způsob podle nároku 1, vyzn ač u j í cí se t í m , že při definování množiny identifikačních bitových kombinací (602, 604, 606) se pomocí centrální řídicí jednotky (102) definuje první část každé z identifikačních bitových kombinací (602 604, 606) tak, že obsahuje kombinaci, která zůstává konstantní od jakékoli komunikační buňky (500) k jakékoli sousedící komunikační buňce (500) v prvním směru a mění se od jakékoli komunikační buňky (500) k jakékoli sousedící komunikační buňce (500) ve druhém směru, přičemž druhý směr je v podstatě kolmý na první směr, dále se definuje druhá část každé z identifikačních bitových kombinací (602, 604, 606) tak, že obsahuje kombinaci, která zůstává konstantní od jakékoli komunikační buňky (500) kjakékoli sousedící komunikační buňce (500) ve druhém směru a mění se od jakékoli komunikační buňky (500) kjakékoli sousedící komunikační buňce (500) v prvním směru a ještě se definuje třetí část každé z identifikačních bitových kombinací (602, 604, 606) tak, že obsahuje kombinaci, která jednoznačně identifikuje jednu jedinou z množiny komunikačních buněk (500) v oblasti pokrytí.
3. 3. Způsob podle nároku 2, vyznačující se tím, že přenosná komunikační jednotka (108) se programuje z centrální řídicí jednotky (102) informací, která definuje přijaté interferenční bitové kombinace (708), které jsou očekávány v obsluhované oblasti, ke které je přenosná komunikační jednotka (108) přiřazena, kde tato obsluhovaná oblast zahrnuje vybranou část oblasti pokrytí a v odezvě na příjem interferenční bitové kombinace (708), definované jako očekávané v obsluhované oblasti, se z naprogramované informace přenosnou komunikační jednotkou (108) určí, že tato přenosná komunikační jednotka (108) je uvnitř obsluhované oblasti a v odezvě na příjem interferenční bitové kombinace (708), která není definována jako očekávaná v obsluhované oblasti, se určí, že přenosná komunikační jednotka (108) není uvnitř obsluhované oblasti.
4. 4. Způsob podle nároku 3, vyznačující se t í m , že přenosná komunikační jednotka (108) se opětně naprogramuje z centrální řídicí jednotky (102) novou informací, kde toto naprogramování znovu definuje přijaté interferenční bitové kombinace (708), očekávané v obsluhované oblasti, přičemž toto opětné naprogramování je učiněno v odezvě na krok vysílání, kde znovu definované přijaté interferenční bitové kombinace (708) zahrnují ty, které jsou spojeny s podmnožinou množiny komunikačních buněk (500), identifikovaných při identifikaci jako ty, které nejsou uvnitř obsluhované oblasti, tak jak je právě definována, a kde se opětné naprogramování provádí rádiovým přenosem mezi alespoň jednou z množiny komunikačních buněk (500) a přenosnou komunikační jednotkou (108).

   - 13 CZ 286652 B6
5. 5. Přenosná komunikační jednotka pro provádění způsobu podle nároků 1 až 4, tedy pro identifikaci komunikačních buněk uvnitř množiny komunikačních buněk, umístěných v geograficky rozptýlených místech za účelem zabezpečení v podstatě souvislého rádiového pokrytí v oblasti pokrytí v rádiovém komunikačním systému se současným vysíláním, obsahujícím množinu pevných komunikačních jednotek (101), vyznačující se tím, že tato přenosná komunikační jednotka obsahuje přijímač (208), procesor (212) spojený s tímto přijímačem (208), identifikační prvek (234) spojený s přijímačem (208) prostřednictvím procesoru (212) a paměť (214) spojenou s procesorem (212) a přes procesor (212) s přijímačem (208).
6. 6. Přenosná komunikační jednotka podle nároku 5, vy z n a č u j í c í se t í m , že obsahuje dále hlásiči prvek (235), spojený s identifikačním prvkem (234).
7. 7. Přenosná komunikační jednotka podle nároku 5, vyznačující se t í m , že obsahuje dále návěstní prvek (229), spojený s procesorem (212).
8. 8. Přenosná komunikační jednotka podle nároku 5, vyznačující se t í m , že obsahuje dále vysílač (206) odpovědi, spojený s procesorem (212).