Patents
Search within
Search within the title, abstract, claims, or full patent document: You can restrict your search to a specific field using field names.
Use TI= to search in the title, AB= for the abstract, CL= for the claims, or TAC= for all three. For example, TI=(safety belt).
Search by Cooperative Patent Classifications (CPCs): These are commonly used to represent ideas in place of keywords, and can also be entered in a search term box. If you're searching forseat belts, you could also search for B60R22/00 to retrieve documents that mention safety belts or body harnesses. CPC=B60R22 will match documents with exactly this CPC, CPC=B60R22/low matches documents with this CPC or a child classification of this CPC.
Learn More
Title
Abstract
Claims
Full Document
Find patents
Keywords and boolean syntax (USPTO or EPO format): seat belt searches these two words, or their plurals and close synonyms. "seat belt" searches this exact phrase, in order. -seat -belt searches for documents not containing either word.
For searches using boolean logic, the default operator is AND with left associativity. Note: this means safety OR seat belt is searched as (safety OR seat) AND belt. Each word automatically includes plurals and close synonyms. Adjacent words that are implicitly ANDed together, such as (safety belt), are treated as a phrase when generating synonyms.
Learn More
Search by
Chemistry searches match terms (trade names, IUPAC names, etc. extracted from the entire document, and processed from .MOL files.)
Substructure (use SSS=) and similarity (use ~) searches are limited to one per search at the top-level AND condition. Exact searches can be used multiple times throughout the search query.
Searching by SMILES or InChi key requires no special syntax. To search by SMARTS, use SMARTS=.
To search for multiple molecules, select "Batch" in the "Type" menu. Enter multiple molecules separated by whitespace or by comma.
Learn More
Patent numbers
Search specific patents by importing a CSV or list of patent publication or application numbers.
Způsob registrace mobilních komunikačních zařízení
CZ283423B6
Czechia
- Other languages
English - Inventor
Edward G. Tiedemann Jr.
Worldwide applications
Application CS94642A events
1994-08-17
1998-04-15
Description
translated from
Oblast techniky
Řešení podle uvedeného vynálezu se týká komunikací. Zejména se dané řešení týká nových a zdokonalených způsobů registrace mobilních komunikačních zařízení v buňkovém komunikačním prostředí.
Dosavadní stav techniky
V buňkovém komunikačním systému je registrace způsob, užívaný mobilní stanicí pro sdělování buňkovému komunikačnímu systému, zda je tato v prostoru a kterou buňkou je přijímána. Mobilní stanice může být tvořena buňkovým radiotelefonem nebo personálním komunikačním zařízením, především v podobě jednotky, zabudované v dopravním prostředku, nebo v podobě ruční přenosné jednotky. Při volání do takovéto mobilní stanice užívá buňkový systém informací o registraci, redukovaných na určité množství výzev buněk, je-li mobilní stanice vyhledávána, a jestliže ano, určuje skupinu buněk, kam rozšiřuje výzvy.
Pro volání, směrovaná do mobilní stanice, často nazývaná mobilně zakončená volání, musí pozemní systém určit, je-li mobilní stanice zapnutá, a určit buňku, kde je mobilní stanice dosažitelná. Pro nalezení mobilní stanice buňkový systém vysílá zprávu, často nazývanou výzva, do mnoha buněk. Pokud mobilní stanice odpovídá, buňkový systém plynule převede další komunikaci z buňky přímo do buňky, obsahující mobilní stanici. Pro další porozumění je potřeba znát, že vyhledávací proces je užíván pro nalezení mobilní stanice pro umožnění všech další transakcí, prováděných mobilní stanicí.
Pokud systém nezná umístění mobilní stanice, musí systém šířit výzvy do všech sektorů všech buněk. Jelikož se množství mobilně zakončených provozů zvyšuje, komunikační zdroje podporují systém širokého vyhledávání, což rychle začíná zaplňovat většinu velkých metropolí.
Mobilní stanice užívá procesu, nazývaného registrace, pro informování buňkového systému, kde je mobilní stanice umístěna. Několik systémů, jako AMPS a GSM, užívá periodické nebo počítačové metody pro určení umístění mobilní stanice. Počítačová metoda je shodná s časovou metodou, popsanou dále. Ačkoli jsou tyto metody vzdáleny od ideálu, mohou nicméně významně snížit množství požadovaných výzev.
Analytická časová metoda předpokládá rovnoměrný hexagonální mozaikový plán nebo jednotné kruhové buňky s poloměrem rc. Rovněž je očekáván stejný počet mobilních stanic, Na, umístěných v každé buňce.
V buňkovém systému se každá mobilní stanice registruje při uskutečnění časové metody každých Tr sekund. Tato podmínka může být snadněji splněna, pokud je mobilní stanice opatřena přírůstkem z periodického načítání, nebo přírůstkem, odpovídajícím globálnímu příkazu ze systému. Další dodávkou maximální hodnoty načítání nebo změny poměru přírůstku v systému může být změněn Tr. Průměrný poměr λ„8 registrovaných zpráv na buňku je dán následující rovnicí:
(1)
- 1 CZ 283423 B6
Pro mobilně zakončené hovory potřebuje systém určit skupinu buněk, kterými mohou mobilní stanice vstupovat. Pokud se mobilní stanice pohybují maximální rychlostí vm, je vzdálenost pohybující se mobilní stanice vm(t-t,.), kde t je čas, kdy byla mobilní stanice naposledy registrována. Pokud není systému známo, v které buňce se mobilní stanice nacházela, když byla registrována, musí systém přijmout to, že mobilní stanice byla na hranici buňky. Pokud nemá systém přesné informace, musí přijmout, že mobilní stanice vystoupila ven.
Pro namátkové nalezení mobilní stanice musí být určen počet buněk, do kterých má být zaslána výzva. Pro dobu od registrace je obvyklý namátkový výběr v rozmezí [O, Tr]. Pro dosažení přesnějšího výsledku, který je výsledkem nespojité funkce vzdálenosti, je výhodnější využít kvadratickou aproximaci počtu buněk jako funkci vzdálenosti. Očekávaný počet buněk, ve kterých musí být mobilní stanice vyhledávána, Ms, je dán rovnicí:
MS= 2^ T, 4(2)
Hodnota rc/vm je čas, po který se mobilní stanice pohybuje rychlostí vm ze středu buňky na její hranici. Pokud je opouštění příliš rychlé, je poměr zpráv definován jako vzrůstající počet výzev oproti odpovědím, plus vzrůstající počet zpráv, které musí být zaslány do známých registrací. Takto je zvětšený výstupní poměr zpráv dán rovnicí:
/ \ Mp λ ez= ma, [Ms - pp )---------- + λ reg (3) ” P kde:
Mp je počet pokusů, kdy je vyzývací zpráva opakována, pp je pravděpodobnost, že výzva je odsouhlasena mobilní stanicí přesným opakováním výzvy, a je počáteční poměr pro mobilně zakončená volání v buňce.
Jak se interval mezi registracemi Tr zkracuje, tak musí být vyzývání zkráceno, ale poměr příjmů stoupá. Takto samotná hodnota Tr minimalizuje λεχ.
Hlavním nedostatkem časové metody je to, že vyzývání musí být provedeno v prostoru, odpovídajícím maximální rychlosti dopravního prostředku. Pokud je prostor o něco větší než rychlost, musí systém využívat největší rychlosti pro určení kde vyhledávat. Přenosné jednotky, které nejsou obvykle příliš rychlé, mohou být přesto v rychle se pohybujícím vozidle a nemohou být brány jako zvláštní skupina. Po technické stránce se počne s vyhledáváním v malém prostoru a poté se značený prostor rozšiřuje, pokud mobilní stanice neodpovídá, může být použito redukce, spočívající ve vyzývání se zvětšenou prodlevou.
Další registrační technologie, známá jako zónová metoda, je rovněž užívána pro redukci množství vyzývání v buňkovém systému. Zónová metoda může jednoduše rozdělovat systém do volaných regionálních zón. Takto jsou buňky spojovány dohromady do podoby pevných vyhledávacích zón. Při registraci v zóně je mobilní stanice vyhledávána v celé buňce uvnitř zóny. Mobilní stanice je obvykle označena v seznamu, kde je k nalezení. Pokud mobilní stanice opustí
-2 CZ 283423 B6 zónu, není v seznamu registrována. Proto, když se mobilní stanice pohybuje v systému, je neustále během pohybu do nové zóny registrována.
Varianta základní zónové metody je popsána ve spisu A New Location Updating Method for Digital Cellular Systems (Nová metoda informační lokalizace pro digitální buňkový systém) od Sadaatsu Okasaka, Seizo Onoe, Syuji Yasuda aAkihiro Maebara, zveřejněném na 41. ΓΕΕΕ Konferenci o dopravních technologiích, St. Louis. MO, 19. až 22. května 1991, strany 345 až 350. V této variantě zónové metody jsou plochy zón, vedených podél skupiny mobilních stanic, rozděleny podle parametrů, jako je sériové číslo mobilní stanice, po ploše zóny, ve které bude mobilní stanice registrována.
Rozbor zónové metody opět ukazuje na jednotný hexagonální mozaikový plán nebo shodné kruhové buňky s poloměrem rc. Rovněž očekávaný počet mobilních stanic je opět roven Na, které jsou přijímány do každé buňky.
Jak je zřejmé z uvedeného, je při zónové metodě každá buňka v systému umístěna ve specifické pevné zóně. Každé opuštění zóny je zaevidováno. Mobilní stanice je zanesena v seznamu zón, kde může být nalezena. Kdykoli mobilní stanice vstoupí do zóny, neuvedené v seznamu, je mobilní stanice zaregistrována a zóna je zanesena do seznamu.
Automobilová doprava může teoreticky využívat pro předběžný výpočet očekávaného vrcholu registračního poměru obvodové délky buňky. Pokud je buňka dominantní na jedné nebo dvou hlavních dopravních spojích, je poměrně snadné vypočítat poměr, i když může být výpočet poměrně unavující. Dobře známým výsledkem je to, že maximální dopravní kapacita na užší cestě při volném průjezdu je přibližně 2000 dopravních prostředků za hodinu při průměrné rychlosti automobilu okolo 50 km/hod. Vhodným pravidlem je přizpůsobit nastavení ovládání na jiné cesty. Když je zlomek automobilů vybaven buňkovým telefonem, může být dosaženo zvětšení vrcholu registrací. Například, kdyby 25 % vozidel, jedoucích po osmiproudé vozovce, bylo vybaveno buňkovými telefony, zvýšil by se vrchol registračního poměru pro délku obvodu buňky na 56 registrací za sekundu.
Jeden z nedostatků zónové metody se projeví v případě hustého intenzivního provozu, například na dálnici, kdy se protínají hranice zón. V tomto případě jsou všechny mobilní stanice registrovány na hranici zóny, kterou dálnice prochází. Takováto situace může zahltit rezervní zdroje jednotlivých hranic zón dané buňky. Jeden z pokusů, jak odstranit tento problém, spočívá ve vytvoření stupňovité nebo vrstvené zóny, tvořené překrývající zónou, vytvořenou v jednotlivých zónách, kde jsou mobilní stanice registrovány rovněž jako funkce sériového nebo indentifikačního čísla mobilních stanic. Takovéto schéma vede k dalšímu zvyšování složitosti a nesplňuje adekvátně požadavky na registraci buněk.
Třebaže zónová metoda představuje zlepšení, týkající se úspory času nebo vyčíslování použitého registračního způsobu při vyhledávání buněk, je stále nutná další redukce vyzývání.
Z těchto důvodů je podstatou daného vynálezu způsob, kterým lze vyhledávání mobilní stanice v buňkovém komunikačním systému redukovat.
Další podstatou tohoto vynálezu je vytvoření registračního schéma mobilních stanic v buňkovém komunikačním systému, které umožňuje zdokonalení rozložení registrace mobilních stanic mezi buňky.
Podstata vynálezu
Uvedený vynález se týká nového a zdokonaleného způsobu registrace mobilních zařízení v buňkovém komunikačním systému. Distanční metoda je použitelná, když je mobilní stanice registrovaná, kdykoli se pohybuje do nové buňky, která je větší než předem stanovená vzdálenost z předchozí buňky, kde byla registrována.
V buňkovém komunikačním systému jsou mobilní stanice vyhledávány v různých buňkách ve stanoveném pořadí pro buňky, ve které je mobilní stanice umístěna, a pro volání v určitém směru. Přepínací stanice mobilního telefonu směřuje výzvu do buněk s určitou vyhledávací zónou pro přenos příslušné buňky do základní stanice. Pokud je mobilní stanice uvnitř zóny a je schopna obdržet výzvu, odpovídá na volanou výzvu. Mobilní stanice odpovídá přenosem vysílaných zpráv, vysílaných buňkou základní stanice pro buňky, ve kterých se mobilní stanice nachází. Odpověď na výzvu je realizována přes přijímač základní buňkové stanice do ústředny mobilního telefonu. Ústředna mobilního telefonu indentifikuje přes přenos buňky základní stanice, kde se mobilní stanice právě nachází. Ústředna mobilního telefonu shromažďuje informace o buňce do základních údajů stanice pro mobilní stanici o buňce, ve které se mobilní stanice nachází.
Když se mobilní stanice pohybuje přes síť buněk, je vhodné omezit počet vyzývaných buněk na ty, ve kterých se mobilní stanice nejvíce zdržuje. Indentifikaci registrace mobilní stanice usnadňuje skupina buněk, ve které se mobilní stanice nejčastěji vyskytuje. Užití registrační metody pro mobilní stanice je nutné pouze v případě splnění v určité skupině buněk. Uvedený vynález se týká základní distanční metody pro registraci mobilních stanic, která provádí redukci počtu buněk, jejichž vyhledávání mobilní stanice požaduje.
V souladu se základní registrací distanční metodou podle uvedeného vynálezu všechny buňky v systému a všechny základní stanice buňky vysílají odpovídající informace o umístění a velikosti vzdálenosti. Mobilní stanice obdrží informace o umístění buňky a informace o velikosti vzdálenosti buňky, ve které se mobilní stanice právě nachází, od základní stanice. Mobilní stanice vypočte vzdálenost mezi základní stanicí buňky pro buňku, ve které se mobilní stanice nachází, na základě informací o přesunu základní stanice stávající buňky a na základě informací o umístění základní stanice předchozí buňky, ve které byla mobilní stanice původně registrována. Mobilní stanice poté porovná vypočítanou vzdálenost s velikostí vzdálenosti základní stanice původní buňky.
Mobilní stanice předává informace o registraci mobilní stanice do základní stanice stávající buňky poté, co je vypočítána vzdálenost větší než velikost vzdálenosti základní stanice předchozí buňky. Informace o registraci jsou přenášeny do ústředny mobilního telefonu, kde jsou přidělovány zónám buněk pro vyhledávání mobilní stanice. Vyhledávací zóna obsahuje stávající buňku a tyto buňky mají základní stanici uvnitř vzdálenosti stávající buňky v souladu s velikostí vzdálenosti, přenášenou základní stanicí stávající buňky.
Přehled obrázků na výkresech
Předmět, účinky a výhody daného vynálezu budou blíže vysvětleny v přiloženém popisu s pomocí několika přiložených výkresů, na kterých jsou znázorněna možná konkrétní provedení.
Na obr. 1 je znázorněn schematicky diagram příkladné buňkové struktury a buňky mobilní stanice daného regionu pro založení registrace a pro základní registraci dopravní vzdálenosti, na obr. 2 je znázorněno blokové schéma komunikačního zařízení pro buňkový systém,
-4CZ 283423 B6 na obr. 3 je znázorněn graf, zobrazující závislost poměru vyslaných zpráv k poměru zaregistrovaných zpráv pro buňku v případě distanční metody podle vynálezu, a na obr. 4 je znázorněn graf, zobrazující závislost poměru vyslaných zpráv k poměru zaregistrovaných zpráv pro hraniční buňku v zóně v případě zónové metody.
Příklady provedení
Dále je uveden podrobný popis výhodného provedení podle vynálezu.
Distanční metoda podle uvedeného vynálezu se týká registrace mobilní stanice, kdykoli se tato pohybuje dále než na omezenou vzdálenost od buňky, kde byla naposledy zaznamenána. Existuje několik přístupů k realizaci této metody, jednoduchý způsob, který dává dostatečnou přesnost je ten, že všechny buňky vysílají tyto parametry: šířku (š), délku (d) a vzdálenosti (dr). Mobilní stanice se zaregistruje vždy, když dr <V (Aš)2 + (Ad)2 (4) kde:
dr je distanční parametr přenosu buňky, ve které byla mobilní stanice naposledy registrována.
Kromě toho,
A(š) = nová (š) - registr, (š) a (5)
A(d) = nová (d) - registr, (d) cos (π/180 registr, (š)) (6) kde:
nová (š) a nová (d) jsou šířka a délka ve stupních nynější buňky, ve které se mobilní stanice nachází, a registrovaná (š) a registrovaná (d) jsou šířka a délka ve stupních buňky, ve které byla mobilní stanice naposledy registrována.
Mělo by být vzato v úvahu, že v rovnici (6) kosinová složka vyrovnává sbíhající se přímky délky jako přírůstky šířky. Odstraněním kosinové složky z rovnice (6) lze dosáhnout větší základní přibližnosti vzdálenosti. Avšak odstraněním kosinové složky se s přibývající šířkou stává aproximace nepřesnější. Lze to dále pochopit tak, že parametr vzdálenosti dr normálně dodává buňka, kde byla mobilní stanice naposledy zaznamenána. Avšak v alternativním případě může být parametr vzdálenosti uložen jako pevná hodnota v mobilní stanici. Mělo by to být dále chápáno tak, že ačkoli se rovnice (4) - (6) týkají registrace během pohybu mobilní stanice, registrují se mobilní stanice také při zapnutí napájení systému.
Rozdíl mezi hodnotami (nová (d)) a (registrovaná (d)) a rozdíl mezi hodnotami (nová (š)) a (registrovaná (š)) jsou vzhledem ktomu typicky malé pro buňkový komunikační systém. Následkem toho je přibližná hodnota, vyznačená rovnicí (4) - (6), zcela přesná. Chyby jsou
-5 CZ 283423 B6 menší než 1 % ve srovnání s přesnou níže popsanou metodou pro rozdělení základních stanic po 200 mílích (322 km).
V případě trigonometrické funkce v rovnici (4) může být snadnější aproximace pro vyhledání tabulkové funkce. Druhá odmocnina ze sumy násobků může být aproximována některou z několika velmi dobře známých aproximačních metod. Jedna taková aproximace je:
| x = max (IA(š)I,IA(d)I) a | (7) | |
| y = min (IA(š)I,IA(d)I) | (8) | |
| kde: | ||
| Λ X | 1 | |
| pro 0 < y < — | vzdálenost = x + — y a | (9) |
| X | 7 1 | |
| pro ~<y | vzdálenost = —x + —y 8 2Z | (10) |
Aproximace rovnic (7) - (10) dává špičkovou chybu menší než 3 % a průměr chyb RMS kolem 1 %. Aproximaci lze spočítat rychle použitím posuvů, sčítání, odčítání a porovnání v mikroprocesoru. Jiné aproximace mohou dávat větší nebo menší přesnost s delším nebo kratším výpočtem.
Vyhledání kosinové funkce v tabulce se 64 vstupy v rovnici (6) a aproximace v rovnicích (7)-(10) k druhé odmocnině součtu druhých mocnin pro rovnici (4) dává méně chyb než 6 % pro šířky základních stanic, menší než 60 stupňů.
Jak je uvedeno výše, je použití rovnic (4) - (10) aproximací k přesné metodě pro výpočet vzdálenosti mezi základními stanicemi. Přesnou metodu výpočtu vzdálenosti pro kruhový model země lze definovat následujícími rovnicemi (11) - (16). Přesná metoda vzdálenosti má opět registraci mobilní stanice, jestliže:
dr < vzdálenost (11) kde:
180 / vzdálenost =-----y (-sin<|) cosO + siná cosP)2 + (cos<|) cosO + cosa cosP)2 + (sinO - sinp)2 π
(12) π nová(d) φ =--------180 π nová (š) =---------180 (13) (14)
-6CZ 283423 B6 π registrovaná (ď)
180 π registrovaná (š) β =-------------180 (15) (16)
Ve výše uvedených rovnicích (4) - (16) jsou parametry nová (d), nová (š), registrovaná (d) a registrovaná (š) dány ve stupních.
Obrátíme-li se nyní k realizaci distanční metody daného vynálezu, je na obr. 1 znázorněna příkladná buňková komunikační systémová síť nebo struktura. S ohledem na příkladnou strukturu buňky, ukázanou na obr. 1, by to mělo být chápáno tak, že se buňky mohou v aktuálním buňkovém komunikačním prostředí lišit svou velikostí a svým tvarem. Dále lze buňky také rozdělit do tří sektorů, jak je to známo v tomto oboru. Buňkový systém z obr. 1 může být analogový nebo digitální komunikační systém a využívat jeden nebo více z několika typů modulačních schémat vícenásobného přístupu, jako vícenásobný přístup s dělením kódu (CDMA), vícenásobný přístup s časovým dělením (TDMA) nebo kmitočtová modulace (FM).
Pokud se týká obr. 2, když se mobilní stanice 10 registruje, přenáší typickým způsobem prostřednictvím svého transceiveru identifikační parametry, které například mohou zahrnovat pořadové číslo mobilní stanice 10 a přidružené telefonní číslo nebo čísla. Zapsaná informace se přijme transceiverem, umístěným na straně buňky nebo základní stanicí 12 pro buňku, ve které je mobilní stanice 10 umístěna. Zapsaná informace se realizuje na ústředně mobilních telefonů (MTSO) 14 přijmutím základní stanice 12.
Jedna funkce MTSO 14 spočívá ve směrování hovorů mezi veřejnou telefonní sítí a různými buňkami, jako je to známo v oboru. MTSO 14 obsahuje také databázi, týkající se složení buňky. Při registraci mobilní stanice 10 v konkrétní buňce určuje MTSO 14 pomocí procesoru a databáze složení buňky ve spojení s registrační buňkou jiné přidružené buňky, aby vytvořily oblast nebo zónu vyhledávání (paging zone). Buňky v zóně vyhledávání odpovídají registrační buňce a buňkám v předem určené vzdálenosti od registrované buňky. Tato vzdálenost odpovídá hodnotě vzdálenosti, vyslané registrační buňkou, jak je dále podrobněji popsáno. Při obdržení hovoru, který je určen pro mobilní stanici 10, vyhledává MTSO 14 mobilní stanici 10 v určené zóně.
V druhém možném schématu může MTSO 14 pouze zaznamenat buňku, ve které je mobilní stanice 10 zaregistrována. V té době, kdy mobilní stanice 10 musí být vyhledána, vybere MTSO 14 informaci, týkající se zaznamenané buňky, ve které je mobilní stanice 10 zaregistrována. MTSO 14 potom určí pomocí databázové informace o složení buňky a informace o registrační buňce buňku, vytvářející příslušnou zónu vyhledávání.
V konvenční metodě pevné zóny, jak je popsáno výše, dochází k registraci mobilní stanice 10 na hraniční buňce zóny nebo v nějaké buňce v rámci zóny při zapnutí mobilní stanice 10.
V distanční metodě podle daného vynálezu vytváří registrace mobilní stanice 10 samovystřeďující pohyblivou (plovoucí) zónu kolem buňky, v níž se mobilní stanice 10 registruje.
Když se mobilní stanice 10 zpočátku zapíná do systému nebo urazila předem určenou vzdálenost z buňky, ve které se dříve zaregistrovala, nejlépe dostatečnou vzdáleností k umístění mobilní
-7CZ 283423 B6 stanice 10 v nové buňce, zapíše se do nové buňky. Nová buňka, ve které se mobilní stanice 10 opět zaregistruje, se stává centrem nové zóny.
V řešení podle vynálezu je velikost zóny určena hodnotou vzdálenosti, která je normálně přenášena do mobilní stanice 10 prostřednictvím základní stanice 12 jako informace o buňce. Každá základní stanice 12 buňky přenáší na vyhledávacím kanálu informaci o buňce. Informace o buňce zahrnuje kromě informace o hodnotě velikosti vzdálenosti umístění základní stanice 12, obvykle šířku a délku.
Pokud MTSO 14 přijme hovor, určený pro přenos na mobilní stanici 10, zahájí vyhledávání mobilní stanice PO. MTSO 14 dává pokyny buňkám příslušné zóny, ve které je mobilní stanice 10 zaregistrována, aby vyslala vyzývací zprávu. Vyzývací zpráva se používá k výstraze mobilní stanici 10. že na ni byl umístěn hovor. Po přijetí odpovídá mobilní stanice 10 na vyzývací zprávu vysláním odpovídací zprávy do základní stanice 12 v buňce, v níž se mobilní stanice 10 nachází. Odpovídací zpráva je normálně přenášena prostřednictvím přijímající základní stanice 12 na MTSO 14.
Při přijetí odpovědi, vyslané mobilní stanicí 10, vysílá obvykle základní stanice 12 zprávu o potvrzení vyzývání do mobilní stanice 10. Zpráva o příjmu vyzývání může vzniknout buď v MTSO 14 nebo základní stanici 12. Vedle záznamu mobilní stanice 10, že odpověď na vyzývání byla přijata, může zpráva o příjmu obsahovat také jiné informace.
Odpovídací zprávu tak, jak je přenesena přijímací základní stanicí 12, používá MTSO 14, aby zjistila buňku, ve které se v současné době mobilní stanice 10 nachází.
V příkladu, ukázaném na obr. 1, se mobilní stanice 10 registruje do buňky C1A. Zápis do buňky C1A je možný, protože mobilní stanice 10 překročila hodnotu vzdálenosti z jiné buňky nebo vzhledem k tomu, že mobilní stanice 10 byla zapnuta z nezapnutého stavu. V zapnutém stavu se určí, zda informace o buňce z předchozí registrace byla uložena v paměti v mobilní stanici 10 s informací, která je vybírána. Pokud informace o buňce není uložena do paměti tak, jako v případě počátečního zapnutí mobilní stanice 10. mobilní stanice 10 se registruje. Avšak pokud by mobilní stanice 10 uložila do paměti informaci o buňce z předchozí registrace, zjistí se, zdaje požadován zápis založený na informaci o buňce, uložené v paměti, a přijata informace současné buňky, ve které se mobilní stanice 10 nachází.
Postup registrace vzdálenosti zahrnuje výběr uložené informace o buňce z paměti mobilní stanice 10 pro buňku, ve které došlo k předchozí registraci. Informace o buňce je přijata ze základní stanice 12 pro buňku, v níž se mobilní stanice 10 nachází. Pomocí metody, popsané s odkazem na rovnice (4) - (6), se v procesoru mobilní stanice 10 provádějí následující kroky ke zjištění, zda je požadována registrace. Podle rovnice (5) se uložená šířka odčítá z aktuální šířky buňky, aby se získala hodnota deviace šířky A(š). Podle rovnice (6) se uložená délka odčítá od aktuální délky buňky s výsledkem, znásobeným kosinovým činitelem, aby se získala hodnota délky A(d). Podle rovnice (4) se hodnoty šířky A(š) a délky Á(d) popřípadě umocní na druhou se sečtenými umocněnými hodnotami a odmocninou na druhou z částky, která se vezme, aby se dospělo k výsledné hodnotě vzdálenosti dm. Výsledná hodnota vzdálenosti dm je potom porovnána s parametrem dr vzdálenosti, uložené v paměti. Je-li hodnota vzdálenosti dm větší než parametr dr uložené vzdálenosti, registruje se mobilní stanice 10 tak, jak je uvedeno výše.
Když se mobilní stanice 10 registruje poprvé a po každém následujícím zápisu, ukládá se do paměti informace o buňce pro buňku, ve které dojde k registraci. Při vypnutí mobilní stanice 10 se informace o buňce, příslušející buňce, ve které se mobilní stanice 10 naposledy zaregistrovala, ukládá do paměti, přednostně do energeticky nezávislé paměti, aby se uchovala pro použití při zapnutí mobilní stanice JO.
-8CZ 283423 B6
Při registraci vysílá mobilní stanice 10 informaci o své registraci k základní stanici 12 příslušné buňky, ve které se mobilní stanice 10 nachází. Základní stanice 12 odpovídá přenesením zprávy o potvrzení příjmu registrace k mobilní stanici 10 jako oznámení, že zpráva o zápisu byla obdržena. Zpráva o potvrzení příjmu může rovněž obsahovat informace, které oznamují přijetí nebo odmítnutí použití systému mobilní stanicí 10.
V případě zapojení podle obr. 1 vytvářejí při registraci mobilní stanice 10 do buňky CIa všechny buňky v předem určeném rozsahu nebo vzdálenosti dr buňky Cl a zónu vyhledávání pro mobilní stanici 10, jak je ukázáno kruhem 16. Všem základním stanicím 12 v buňce v rámci zóny vyhledávání dává MTSO 14 pokyny vyhledat mobilní stanici 10, když k ní má být hovor směrován. V případě, kdy se mobilní stanice 10 registruje do buňky C1A, je vyzývací signál rovněž vysílán základní stanicí 12 do každé z buněk C1A-Clsv zóně vyhledávání, soustředěné kolem buňky Cl APři registraci do buňky C1A ukládá mobilní stanice 10 do paměti informaci o buňce, informaci o šířce a délce základní stanice 12 spolu s hodnotou vzdálenosti pro buňku C1A. Protože se mobilní stanice 10 pohybuje buňkovým systémem, například podél dráhy, naznačené čárkovanou přímkou 18. dává pozor na vyzývací signál mobilní stanice 10 a na informaci o buňce buňkám, kterými prochází. Jelikož se mobilní stanice 10 pohybuje od buňky k buňce, přijímá příslušnou informaci o šířce a délce buňky a o velikosti vzdálenosti. Běžné hodnoty šířky a délky buňky spolu s hodnotami šířky, délky a vzdálenosti, uloženými v paměti, se používají podle rovnice (4)-(6) mobilní stanicí 10 ke zjištění, zda vzdálenost, kterou urazila od zápisu, překračuje hodnotu dr vzdálenosti, uložené v paměti.
Pokud mobilní stanice 10 určí, že uražená vzdálenost překračuje hodnotu vzdálenosti dr, uložené v paměti, potom se mobilní stanice 10 opět registruje. Jak je zobrazeno na obr. 1, když se mobilní stanice 10 zaregistruje do buňky C2A buňka, jejíž základní stanice 12 je umístěna ve větší vzdálenosti, než je vzdálenost d základní stanici 12 buňky C2A, registruje se mobilní stanice 10 do buňky C2A. Při registraci do buňky C2A vytvářejí všechny buňky v předem určené vzdálenosti d základní stanice 12 buňky C2A novou pohyblivou zónu, jak naznačuje kroužek 20. Všem základním stanicím 12 v každé buňce v rámci nové zóny dává MTSO 14 pokyny pro vyhledávání mobilní stanice 10, když k ní má být nasměrován hovor. Jako v předchozí registraci do buňky je vyzývací signál rovněž přenášen základní stanicí 12 v každé z buněk C2A - C2S v nové zóně, soustředěné kolem buňky C2A.
Mělo by být vzato do úvahy, že vzdálenost, uražená mobilní stanicí 10, za účelem zjištění, zdaje požadována registrace do nové buňky, je založen na aktuální vzdálenosti, uražené mobilní stanicí 10. Vzdálenost, uražená za účelem registrace, je založena na rozdílu v umístění základních stanic 12 buňky. Předpokládá se, že mobilní stanice 10 má bez ohledu na to, kde se v buňce nachází, souřadnice základní stanice 12 buňky, ve které je mobilní stanice 10 v současné době přítomna.
Když se například mobilní stanice 10 zaregistruje do buňky C1A, přebírá souřadnice základní stanice 12 v buňce C1A. Když se mobilní stanice 10 zaregistruje do jiné buňky, jako například buňky C1F, přebírá souřadnice základní stanice 12 buňky C1F. Když se mobilní stanice 10 zaregistruje do buňky C2A, přebírá opět příslušné souřadnice základní stanice 12 buňky C2A. Ačkoli mobilní stanice 10 nesmí urazit aktuální vzdálenost dr, když se zapíše do buňky C2A, je faktem, že vypočtená vzdálenost mezi základními stanicemi 12 buněk C1A aC2A překračuje velikost vzdálenosti dr a způsobuje, že mobilní stanice 10 se znovu registruje.
Proto jsou kroužky 16 a 20 pouze představiteli hranic pohyblivé zóny, přidružené k mobilní stanici 10. Přesnější zobrazení hranic samostředivých pohyblivých zón je provedeno tmavšími mezními čárami buněk 22 a 24, popřípadě přidružených ke každému z kroužků 16 a 20.
-9CZ 283423 B6
Jak je popsáno výše, vysílají základní stanice 12 informace o šířce a délce za účelem zjištění zápisu. Předpokládá se, že podobným způsobem lze použít jiné souřadnicové systémy. Například vzorek mřížky buňkového systému nebo souřadnicový systém mohou být sestrojeny se základními stanicemi 12, které přenášejí odpovídající souřadnice mřížky.
Za účelem rozboru distanční metody se bere v úvahu homogenní síť buněk, jak je zobrazena na obr. 1. Mobilní stanice je uspořádána pro registraci při zapnutí, je-li to nutné, nebo kdykoli vstoupí do konkrétního okruhu vzdálenosti buněk, uražené z předchozí registrace. Za předpokladu homogenního pohybu dopravního prostředku v síti lze použít semi-Markovovy metody ke zjištění očekávané četnosti registrace. Zatímco pohyb od buňky k buňce je obyčejně Markovovův řetězec vyššího řádu, lze jednoduchý model získat přijetím Markovova řetězce prvního řádu s mobilní stanicí, registrující jakoukoli z okolních buněk, s pravděpodobností rovnou 1/6.
Obr. 3 znázorňuje v grafické podobě krajní četnost výstupů jako funkci četnosti registrace pro čtyři různé hodnoty tc, definované jako očekávaný čas, který potřebuje mobilní stanice k tomu, aby vstoupila do buňky i za předpokladu, že právě vstoupila do buňky j. Výsledek rozboru, uvedený v grafu na obr. 3, předpokládá 1000 mobilních stanic na jednu buňku, aby se mohla použít přímá změna měřítka pro různá čísla mobilní stanice na buňku. Vyznačené body na obr. 3 odpovídají registraci, když mobilní stanice vstoupí do prvního, druhého nebo třetího okruhu buněk; mezi body byla narýsována přímá linka, aby zvýraznila tvar křivky. Mělo by to být chápáno tak, že s použitím obr. 3 musí být upravováno měřítko hodnot, aby zobrazily prostředí pro fyzikálně reálný pohyb dopravního prostředku. Například je téměř nemožné přimět 1000 mobilních stanic překročit buňku za minutu, jak je zobrazeno na obrázku.
Ve srovnání s obr. 3 ukazuje obr. 4 krajní četnost výstupů versus četnost registrace pro obvodovou buňku v zóně v systému, který používá zónovou metodu. Pouze za účelem rozboru se s jednoduchou zónou počítá na seznamu mobilních stanic. Opět se použila homogenní síť semiMarkovova modelu, popsaná s odkazem na obr. 3.
Pro danou krajní výstupní četnost a se semi-Markovovým modelem má četnost zápisu distanční metody sklon k tomu, aby byla menší četnost zónové metody. Nižší krajní výstupní četnost se realizuje pro distanční metodu, protože kruhová oblast nebo pohyblivá zóna je vybudována kolem buňky, kde se mobilní stanice naposledy zaregistrovala.
Zónovou metodou má mobilní stanice kratší očekávanou vzdálenost pro překročení před zapsáním do nové zóny tak, jak se registruje do obvodové buňky. V praxi jsou na seznamu zón mnohonásobné zóny. Seznam mnohonásobných zón se používá tak, že mobilní stanice neregistruje mnohonásobné doby, jak přechází mezi buňkami podél hranice zóny. Proto může systém vyhledávat mobilní stanici v mnohonásobných zónách. Tyto výsledky v distanční metodě jsou dokonce příznivější, když pohyb vozidla následuje výše uvedený model.
V zónové metodě mají hraniční buňky zóny vysoké četnosti registrace, zatímco vnitřní buňky mají nízké četnosti registrace. To může vést k nerovnováze v kapacitě buněk. Četnost registrace lze v síti vytvořit rovnoměrnější, má-li síť mnohonásobné skupiny mobilních stanic a odstupňované zóny ve vzájemném poměru pro každou skupinu. To však zničí často žádoucí vlastnost, že mají dobře definovanou hranici zóny. Předpokládáme-li homogenní síť, má distanční metoda stejné četnosti registrace ve všech buňkách. To se nebude přesně dodržovat ve většině sítě, protože mobilní stanice bude mít sklon k inicializaci registrace v určitých buňkách.
Předchozí popis přednostního řešení je proveden tak, aby umožnil jakékoli technicky kvalifikované osobě použít uvedený vynález. Různé modifikace tohoto řešení budou snadno zřejmé těm, kteří mají technickou kvalifikaci, a generické zásady, zde definované, lze použít u jiných řešení bez použití tvořivé schopnosti. Takto je uvedený vynález popsán s omezením
-10CZ 283423 B6 na zde ukázané konkrétní řešení, ale musí mu být propůjčeny nejširší kompetence, shodné se zásadami a novými charakteristickými vlastnostmi, které zde byly odhaleny.
Claims (33)
Hide Dependent
translated from
Claims (33)
Hide Dependent
translated from
1. Způsob pro vytváření vyhledávacích zón pro mobilní stanice v buňkovém komunikačním systému, obsahujícím několik buněk, vyznačující se tím, že se:
vysílá v každé z uvedených buněk informace o vlastním umístění buňky a velikosti vzdálenosti, přijímá v mobilní stanici (10) informace o umístění a velikosti vzdálenosti stávající buňky, ve které je v současnosti mobilní stanice (10) umístěna, vypočítává vzdálenost mezi uvedenou stávající buňkou a předchozí buňkou, ve které byla mobilní stanice (10) registrována, vysílá informace o registraci mobilní stanice (10) pro předchozí buňku, když vypočítaná vzdálenost je rovna alespoň velikosti vzdálenosti předchozí buňky, a vyhodnocuje z vysílaných informací o registraci mobilní stanice (10) skupina buněk se vzdáleností od stávající buňky, odpovídající velikosti vzdálenosti stávající buňky.
2. Způsob podle nároku 1, vyznačující se tím, že se uvedené informace o umístění a velikosti vzdálenosti předchozí buňky ukládají, uložené informace o umístění a velikosti vzdálenosti předchozí buňky přenáší, a porovnává uvedená vypočítaná vzdálenost s velikostí vzdálenosti předchozí buňky.
3. Způsob podle nároku 1, vyznačující se tím, že mobilní stanice (10) vysílá informace o registraci, když je uvedená mobilní stanice (10) nedostatečně registrována v předchozí buňce.
4. Způsob podle nároku 1, vyznačující se tím, že se vysílá z každé buňky informace, odpovídající umístění a velikosti vzdálenosti základní stanice (12), přijímá v uvedené mobilní stanici (10), když je umístěna ve stávající buňce, informace o umístění základní stanice (12) a velikosti vzdálenosti pro danou stávající buňku, vypočítává vzdálenost mezi umístěním základní stanice (12) ve stávající buňce a předchozím umístěním buňky základní stanice (12), ve které byla mobilní stanice (10) původně registrována, porovnává vypočítaná vzdálenost s velikostí vzdálenosti, odpovídající předchozí buňce základní stanice (12), vysílá informace o registraci mobilní stanice (10) do základní stanice (12) stávající buňky, když vypočítaná vzdálenost je rovna alespoň velikosti vzdálenosti základní stanice (12) předchozí buňky,
-11 CZ 283423 B6 přijímá informace o registraci uvedené mobilní stanice (10) v základní stanici (12) stávající buňce, a vyhodnocuje skupina buněk se vzdáleností od stávající buňky, odpovídající velikosti vzdálenosti stávající buňky.
5. Způsob podle nároku 4, vyznačující se tím, že se uvedené informace o umístění a velikosti vzdálenosti základní stanice (12) v předchozí buňce ukládají v pevné paměti, uložené informace o předchozím umístění základní stanice (12) z uvedené paměti přenáší k výpočtu vzdálenosti, a uložené velikosti vzdálenosti předchozí základní stanice (12) přenáší z uvedené paměti k porovnání s uvedenou velikostí vzdálenosti.
6. Způsob podle nároku 4, vyznačující se tím, že vyhodnocuje, zda mobilní stanice (10) je registrována v nějaké buňce, a vysílá informace o registraci mobilní stanice (10) do základní stanice (12) stávající buňky, pokud určená mobilní stanice (10) není registrována v žádné buňce.
7. Způsob podle nároku 5, vyznačující se tím,-že informace o postavení všech základních stanic (12) buněk obsahují údaje o šířce a délce pro odpovídající základní stanici (12).
8. Způsob podle nároku 7, vyznačující se tím, že výpočet vzdálenosti mezi stávající základní stanicí (12) buňky a základní stanicí (12) předchozí buňky zahrnuje následující kroky:
vyhodnocování rozdílu mezi šířkou základní stanice (12) stávající buňky a šířkou základní stanice (12) předchozí buňky pro získání hodnoty rozdílu šířky, vyhodnocování rozdílu mezi délkou základní stanice (12) stávající buňky a délkou základní stanice (12) předchozí buňky pro získání hodnoty rozdílu délky, umocňování na druhou každé hodnoty rozdílu šířky a hodnoty rozdílu délky, sčítání druhé mocniny hodnoty rozdílu šířky a druhé mocniny hodnoty rozdílu délky pro získání součtové hodnoty, a vypočítávání druhé odmocniny ze součtové hodnoty s výsledkem, odpovídajícím vzdálenosti mezi stávající základní stanicí (12) buňky a základní stanicí (12) předchozí buňky.
9. Způsob podle nároku 5, vyznačující se t í m , že informace o stávající základní stanici (12) buňky a velikosti vzdálenosti se ukládají v paměti, když je vypočítaná vzdálenost velká alespoň jako velikost vzdálenosti předchozí základní stanice (12) buňky.
-12CZ 283423 B6
10. Způsob podle nároku 6, vyznačující se tím, že informace o základní stanici (12) stávající buňky a velikosti vzdálenosti se ukládají v paměti, když určená mobilní stanice (10) není registrována v žádné buňce.
5
11. Způsob podle nároku 4, vyznačující se t í m , že se vysílají vyzývací zprávy ze všech buněk uvnitř uvedené skupiny buněk.
12. Způsob podle nároku 1, vyznačující se tím, že přeregistrace zahrnuje následující kroky:
spojování uvedené mobilní stanice (10) přes druhou základní stanici (12), umístěnou v druhé buňce, a získávání informací z druhé základní stanice (12), vypočítávání v uvedené mobilní stanici (10) vzdálenosti mezi první základní stanicí (12) 15 a druhou základní stanicí (12), registrování uvedené mobilní stanice (10) v druhé buňce, pokud vypočtená vzdálenost je větší nebo rovná předem stavené velikosti vzdálenosti.
13. Způsob podle nároku 12, vyznačující se tím, že se do paměti mobilní stanice (10) ukládají informace o umístění první základní stanice (12), a
25 uvedené informace o umístění první základní stanice (12) se přenášejí z této paměti pro výpočet vzdálenosti.
14. Způsob podle nároku 13, vyznačující se tím, že informace o umístění druhé 30 základní stanice (12) se ukládají do paměti, pokud vypočítaná vzdálenost je rovna alespoň předem dané velikosti vzdálenosti.
15. Způsob podle nároku 12, vyznačující se tím, že předem daná velikost vzdálenosti je zahrnuta v informaci o umístění první základní stanice (12).
16. Způsob podle nároku 14, vyznačující se tím, že předem daná velikost vzdálenosti je zahrnuta v informaci o umístění první základní stanice (12).
17. Způsob podle nároku 16, vyznačující se tím, že druhá předem daná velikost 40 vzdálenosti je zahrnuta v informaci o umístění druhé základní stanice (12).
18. Způsob podle nároku 12, vyznačující se tím, že předem daná velikost vzdálenosti je předána do dané mobilní stanice (10).
45
19. Způsob podle nároku 12, vyznačující se tím, že informace o umístění první základní stanice (12) obsahují šířku první základní stanice (12) a délku první základní stanice (12), a informace o umístění druhé základní stanice (12) obsahují šířku a délku pro druhou základní 50 stanici (12).
- 13 CZ 283423 B6
20. Způsob podle nároku 19, vyznačující se tím, že výpočet vzdálenosti mezi první základní stanicí (12) a druhou základní stanicí (12) zahrnuje následující kroky: vyhodnocování rozdílu mezi uvedenou šířkou druhé základní stanice (12) a šířkou první základní stanice (12) pro získání hodnoty rozdílu šířky, vyhodnocování rozdílu mezi uvedenou délkou druhé základní stanice (12) a délkou první základní stanice (12) pro získání hodnoty rozdílu délky, umocňování na druhou každé hodnoty rozdílu Šířky a každé hodnoty rozdílu délky, sčítání druhé mocniny hodnoty rozdílu šířky a druhé mocniny hodnoty rozdílu délky pro získání součtové hodnoty, a vypočítávání druhé odmocniny ze součtové hodnoty s výsledkem, odpovídajícím vzdálenosti mezi druhou základní stanicí (12) a první základní stanicí (12).
21. Způsob podle nároku 1, vyznačující se t í m , že zahrnuje následující kroky:
registraci mobilní stanice (10) v první buňce, vysílání informací o umístění první základní stanice (12) do mobilní stanice (10), pokud je umístěna v první buňce, přes první základní stanici (12), umístěnou v první buňce, vysílání informací o umístění druhé buňky do mobilní stanice (10), pokud je umístěna v druhé buňce, přes druhou základní stanici (12), umístěnou v druhé buňce, vypočítávání vzdálenosti mezi uvedenou první základní stanicí (12) a uvedenou druhou základní stanicí (12), a registrování uvedené mobilní stanice (10) v druhé buňce, pokud vypočtená velikost vzdálenosti je větší nebo rovna předem dané vzdálenosti.
22. Způsob podle nároku 21, vyznačující se tím, že do paměti mobilní stanice (10) se ukládají informace o umístění první základní stanice (12) a velikosti vzdálenosti, a uvedené informace o umístění první základní stanice (12) a velikosti vzdálenosti se přenášejí z této paměti pro výpočet uvedené vzdálenosti.
23. Způsob podle nároku 22, vyznačující se tím, že informace o umístění druhé základní stanice (12) se ukládají do paměti, pokud je vypočítaná vzdálenost větší nebo rovna předem dané velikosti vzdálenosti.
24. Způsob podle nároku 21, vyznačující se tím, že informace o umístění první základní stanice (12) obsahují šířku a délku první základní stanice (12), a informace o umístění druhé základní stanice (12) obsahují šířku a délku druhé základní stanice (12).
- 14CZ 283423 B6
25. Způsob podle nároku 24, vyznačující se tím, že výpočet vzdálenosti mezi základní stanicí (12) první buňky a základní stanicí (12) druhé buňky zahrnuje následující kroky: vyhodnocování rozdílu mezi šířkou druhé základní stanice (12) a šířkou první základní stanice (12) pro získání hodnoty rozdílu šířky, vyhodnocování rozdílu mezi délkou druhé základní stanice (12) a délkou první základní stanice (12) pro získání hodnoty rozdílu délky, umocňování na druhou každé hodnoty rozdílu šířky a hodnoty rozdílu délky, sčítání druhé mocniny hodnoty rozdílu šířky a druhé mocniny hodnoty rozdílu délky pro získání součtové hodnoty, a vypočítávání druhé odmocniny ze součtové hodnoty s výsledkem, odpovídajícím vzdálenosti mezi základní stanicí (12) druhé buňky a základní stanicí (12) první buňky.
26. Způsob podle nároku 1, vyznačující se tím, že se:
vysílá v předem dané buňce informace o vlastním umístění buňky, přijímá v mobilní stanici (10) informace o umístění předchozí buňky, pokud je umístěna ve stávající buňce, vypočítává vzdálenost mezi uvedenou stávající buňkou a předchozí jednou buňkou z několika buněk, ve které byla mobilní stanice (10) původně registrována, vysílá informace o registraci mobilní stanice (10), když je vypočítaná vzdálenost větší nebo rovna předem dané velikosti vzdálenosti, a vyhodnocuje z vysílaných registračních informací mobilní stanice skupina buněk, u nichž vzdálenost uvedené stávající buňky odpovídá velikosti vzdálenosti stávající buňky.
27. Způsob podle nároku 26, vyznačující se tím, že v pevné paměti se ukládají informace o umístění a velikosti vzdálenosti pro uvedenou předchozí buňku z daných buněk, informace o umístění pro předchozí buňku z daných buněk se přenáší z dané paměti pro výpočet vzdálenosti, a předem dané velikosti vzdálenosti z uvedené paměti se přenáší k porovnání s vypočtenou velikostí vzdálenosti.
28. Způsob podle nároku 27, vyznačující se t í m , že informace o stávající buňce se ukládají do uvedené paměti, pokud vypočtená vzdálenost je větší nebo rovná předem dané velikosti vzdálenosti.
-15CZ 283423 B6
29. Způsob podle nároku 26, vyznačující se tím, že informace o umístění předchozí jedné buňky obsahují šířku a délku pro uvedenou předchozí jednu buňku z uvedených buněk, a informace o umístění stávající buňky obsahují šířku a délku pro danou stávající buňku.
30. Způsob podle nároku 29, vyznačující se tím, že výpočet uvedené vzdálenosti mezi první buňkou a druhou buňkou zahrnuje následující kroky:
vyhodnocování rozdílu mezi uvedenou šířkou druhé buňky a uvedenou šířkou první buňky pro získání hodnoty rozdílu šířky, vyhodnocování rozdílu mezi uvedenou délkou druhé buňky a uvedenou délkou první buňky pro získání hodnoty rozdílu délky, umocňování na druhou každé hodnoty rozdílu šířky a každé hodnoty rozdílu délky, sčítání druhé mocniny hodnoty rozdílu šířky a druhé mocniny hodnoty rozdílu délky pro získání součtové hodnoty, a vypočítávání druhé odmocniny ze součtové hodnoty s výsledkem, odpovídajícím vzdálenosti mezi základní stanicí (12) druhé buňky a první buňkou.
31. Způsob podle nároku 26, vyznačující se tím, že se vysílá vyzývací zpráva z každé buňky uvnitř předem dané skupiny buněk.
32. Buňkový komunikační systém kprovádění způsobu podle kteréhokoli zvýše uvedených nároků, vyznačující se tím, že obsahuje několik základních stanic (12), definovaných v buňce pro zajištění informace o umístění mobilní stanice (10), mobilní stanici (10) pro příjem informace o umístění z každé příslušné jedné základní stanice (12), když je umístěna uvnitř odpovídající jedné z uvedených buněk.
33. Buňkový komunikační systém podle nároku 32, vyznačující se tím, že obsahuje kontrolní systém pro přenos informací o registraci, provedený navíc v každé základní stanici (12) z několika uvedených základních stanic (12), a kontrolní systém pro stanovení, z uvedených informací o registraci, skupiny základních stanic (12) v podobě vyhledávací skupiny pro mobilní stanici (10).