CZ282909B6 - Použití agonisty dopaminu a stimulátoru prolaktinu pro přípravu farmaceutického přípravku a tento farmaceutický přípravek - Google Patents

Použití agonisty dopaminu a stimulátoru prolaktinu pro přípravu farmaceutického přípravku a tento farmaceutický přípravek Download PDF

Info

Publication number
CZ282909B6
CZ282909B6 CZ941554A CZ155494A CZ282909B6 CZ 282909 B6 CZ282909 B6 CZ 282909B6 CZ 941554 A CZ941554 A CZ 941554A CZ 155494 A CZ155494 A CZ 155494A CZ 282909 B6 CZ282909 B6 CZ 282909B6
Authority
CZ
Czechia
Prior art keywords
insulin
prolactin
daily
bromocriptine
rhythm
Prior art date
Application number
CZ941554A
Other languages
English (en)
Other versions
CZ155494A3 (en
Inventor
Anthony H. Cincotta
Albert H. Meier
Original Assignee
The Board Of Supervisors Of Louisiana State University And Agricultural And Mechanical College
Priority date (The priority date is an assumption and is not a legal conclusion. Google has not performed a legal analysis and makes no representation as to the accuracy of the date listed.)
Filing date
Publication date
Application filed by The Board Of Supervisors Of Louisiana State University And Agricultural And Mechanical College filed Critical The Board Of Supervisors Of Louisiana State University And Agricultural And Mechanical College
Publication of CZ155494A3 publication Critical patent/CZ155494A3/cs
Publication of CZ282909B6 publication Critical patent/CZ282909B6/cs

Links

Classifications

    • AHUMAN NECESSITIES
    • A61MEDICAL OR VETERINARY SCIENCE; HYGIENE
    • A61KPREPARATIONS FOR MEDICAL, DENTAL OR TOILETRY PURPOSES
    • A61K31/00Medicinal preparations containing organic active ingredients
    • A61K31/33Heterocyclic compounds
    • A61K31/395Heterocyclic compounds having nitrogen as a ring hetero atom, e.g. guanethidine or rifamycins
    • A61K31/435Heterocyclic compounds having nitrogen as a ring hetero atom, e.g. guanethidine or rifamycins having six-membered rings with one nitrogen as the only ring hetero atom
    • A61K31/47Quinolines; Isoquinolines
    • A61K31/48Ergoline derivatives, e.g. lysergic acid, ergotamine
    • AHUMAN NECESSITIES
    • A61MEDICAL OR VETERINARY SCIENCE; HYGIENE
    • A61PSPECIFIC THERAPEUTIC ACTIVITY OF CHEMICAL COMPOUNDS OR MEDICINAL PREPARATIONS
    • A61P3/00Drugs for disorders of the metabolism
    • A61P3/08Drugs for disorders of the metabolism for glucose homeostasis
    • A61P3/10Drugs for disorders of the metabolism for glucose homeostasis for hyperglycaemia, e.g. antidiabetics

Landscapes

  • Health & Medical Sciences (AREA)
  • Diabetes (AREA)
  • Life Sciences & Earth Sciences (AREA)
  • Chemical & Material Sciences (AREA)
  • Pharmacology & Pharmacy (AREA)
  • Medicinal Chemistry (AREA)
  • Animal Behavior & Ethology (AREA)
  • General Health & Medical Sciences (AREA)
  • Public Health (AREA)
  • Veterinary Medicine (AREA)
  • Engineering & Computer Science (AREA)
  • Emergency Medicine (AREA)
  • Endocrinology (AREA)
  • Epidemiology (AREA)
  • Bioinformatics & Cheminformatics (AREA)
  • Hematology (AREA)
  • Obesity (AREA)
  • Chemical Kinetics & Catalysis (AREA)
  • General Chemical & Material Sciences (AREA)
  • Nuclear Medicine, Radiotherapy & Molecular Imaging (AREA)
  • Organic Chemistry (AREA)
  • Medicines That Contain Protein Lipid Enzymes And Other Medicines (AREA)
  • Pharmaceuticals Containing Other Organic And Inorganic Compounds (AREA)

Abstract

Způsob dlouhodobé modifikace a regulace metabolismu lipidů a uhlohydrátů - obvykle ke snížení obezity, resistence k insulinu a hyperinsulinemie a hyperglykemie nebo obojího (jedná se o charakteristické znaky diabetu nezávislého na insulinu neboli typu II) podáváním (tj. orálním, sublingválním nebo parenterálním podáváním) agonisty dopaminu, například bromokriptinu, obratlovci, tj. zvířeti nebo člověku. Podávání bromokriptinu se děje po omezenou dobu v denní době závislé na normálním denním rytmu k insulinu resistentních a k insulinu sensitivních členů stejného druhu. Resistenci k insulinu a hyperinsulinemii a hyperglykemii nebo obojí je možno u člověka takovouto léčbou dlouhodobě kontrolovat, protože krátkodobé denní podávání upravuje hormonální načasování neurálních center mozku s dlouhodobými účinky. ŕ

Description

Oblast techniky
Tento vynález se týká použití agonistické sloučeniny dopaminu, inhibující prolaktin, pro přípravu léčiva k opětovnému dosažení denního rytmu proklainu u zvířete nebo u člověka, odpovídajícího rytmu štíhlého, zdravého zvířete nebo člověka.
Dosavadní stav techniky
Diabetes, jedna z nejzákeřnějších vážných chorob, může udeřit náhle nebo zůstávat po roky nediagnostikována a napadat přitom krevní cévy a nervy. Diabetici jako skupina mnohem častěji 15 trpí slepotou, srdečními chorobami, mrtvicí, ledvinovými chorobami, ztrátou sluchu, gangrénou a impotencí. Touto nemocí je způsobena jedna třetina návštěv u lékaře a její komplikace jsou hlavní příčinou úmrtí v USA.
Diabetes nepříznivě ovlivňuje způsob, kterým tělo využívá cukry a škroby, které jsou během 20 trávení převáděny na glukózu. Inzulín, hormon produkovaný pankreatem, zpřístupňuje glukózu jako zdroj energie pro tělesné buňky. Ve svalu, tukové tkáni a pojivové tkáni umožňuje inzulín vstup glukózy do buněk působením na buněčné membrány. Vstříknutá glukóza je normálně metabolizována v játrech na oxid uhličitý a vodu (50 %), na glykogen (5 %) a na tuk (30 až 40 %), který je ukládán v tukových zásobách. Máselné kyseliny cirkulují, navracejí se do jater 25 a metabolizují na ketony, které jsou využívány ve tkáních. Mastné kyseliny jsou metabolizovány i jinými orgány, přičemž hlavní cestou využití uhlohydrátů je tvorba tuku. Čistý efekt inzulínu spočívá v podpoře ukládání a využívání uhlohydrátů, bílkovin a tuku. Nedostatek inzulínu je u člověka obvyklým a vážným patologickým stavem. Při diabetů typu I pankreas neprodukuje inzulín vůbec nebo jen málo a pro přežití diabetika je nutno inzulín denně injekčně aplikovat. Při 30 diabetů typu II pankreas inzulín produkuje, avšak množství inzulínu je nedostatečné nebo není zcela účinné vlivem odporu (rezistence) buněk, nebo zobou příčin. U obou forem se vyskytují rozšířené abnormality, ale základní nedostatky, které u nich lze vystopovat, jsou 1) snížený vstup glukózy do různých periferních tkání a 2) zvýšené vylučování glukózy do oběhu z jater (zvýšená hepatická glukogeneze). Dochází tedy k mimobuněčnému přebytku glukózy a nitro35 buněčnému nedostatku glukózy, což bylo nazváno hladověním uprostřed nadbytku. Dochází také ke snížení vstupu aminokyselin do svalu a zvýšení lipolýzy. Diabetický stav tedy má za následek zvýšenou hladinu glukózy v krvi a dlouhodobou vysokou hladinu krevního cukru, která indikuje stav, vedoucí k poškození cév a nervů. Obezita nebo nadměrné zásoby tuku jsou často spojovány s rostoucí buněčnou rezistencí k inzulínu, které předchází nástupu klinicky zjištěného 40 diabetů. Před nástupem diabetů je produkcí dodatečného inzulínu silně zatěžován pankreas obézních jedinců, ale nakonec, možná po několika letech, produkce inzulínu klesá a vzniká diabetes.
Dlouhodobé nebo trvalé snížení tukových zásob organismu u domácích zvířat by člověku zřejmě 45 přineslo značný ekonomický užitek, zejména proto, že zvířata dodávají hlavní podíl lidské výživy a zvířecí tuk se může v konečném efektu přeměnit na novou tukovou zásobu člověka. Podobně snížení tukových zásob organismu u člověka by mělo významný přínos z hlediska kosmetického a fyziologického. A skutečně obezita a rezistence k inzulínu, která je obvykle doprovázena hyperinsulinemií a hyperglykemií nebo obojím, jsou charakteristickým znakem diabetů typu II. 50 Kontrolovanou dietou a cvičením je možno dosáhnout mírných výsledků při redukci tělesných zásob tuku. Naneštěstí však ale dosud nebyla nalezena účinná léčba k omezení buď hyperinsulinemie nebo rezistence k inzulínu. Hyperinsulinemie je vyšší než obvyklá hladina inzulínu v krvi. Brzdění inzulínu je možno definovat jako stav, kdy normální množství inzulínu vyvolává nadnormální biologickou odpověď. U diabetických pacientů, léčených inzulínem, se považuje
- 1 CZ 282909 B6 rezistence k inzulínu za přítomnou vždy, když terapeutická dávka inzulínu překročí vylučované množství inzulínu u normálních osob. Rezistence k inzulínu se vyskytuje také v situaci, definované vyšší než normální hladinou inzulínu, tj. při hyperinsulinemii, kdy je hladina glukózy v krvi normální nebo zvýšená. Navzdory desetiletím výzkumu těchto vážných zdravotních 5 problémů je etiologie obezity a rezistence k inzulínu neznámá.
Základní jednotka měření biologického času, denní rytmus, je přítomna na všech úrovních organizace. Denní rytmus byl zaznamenán u mnoha hormonů včetně adrenálních steroidů, například glukokortikosteroidů, zejména kortisolu a prolaktinu, hormonu, vylučovaného hypo10 fýzou. V dřívějším článku, diskutujícím tehdejší stav techniky, je uvedeno, že I když byla vytvořena korelace mezi hormonálními rytmy a jinými rytmy, je málo přímých důkazů toho, že doba denní přítomnosti nebo vrcholové hladiny hormonů má významnou fyziologickou relevanci, viz Temporal Synergism of Prolactin and Adrenal Steroids, Albert H. Meier, Generál and Comparative Endocrinology, dodatek 3, 1972, copyright 1972 Academie Press, lne. Článek 15 pak popisuje ptačí fyziologickou odpověď na injekce prolaktinu, podávané v denních intervalech. Tyto odpovědi zahrnují zvyšování a snižování zásob tělního tuku v závislosti na denní době injekce a sezóně, přičemž sezóna je determinantou normální tělesné hmotnosti a z toho vyplývajících zásob tuku u zvířete. Bylo tak zjištěno, že prolaktin stimuluje tloustnutí pouze při injekční aplikaci v určitou denní dobu a že doba odpovědi se liší mezi hubenými 20 a tučnými zvířaty. V článku s názvem Circadian and Seasonal Variation of Plasma Insulin and
Cortisol Concentrations in the Syrian Hamster, Mesocricetus Auratus od Christophera J. de Souzy a Alberta H. Meiera, Chronobiology Intemational, sv. 4, č. 2, str. 141-151, 1987, se popisuje studie denních změn koncentrace plazmového inzulínu a kortisolu u skotosenzitivních a skotorefraktivních syrských křečků, chovaných v podmínkách krátkého a dlouhého denního 25 světla ke stanovení možných změn jejich denních rytmů. Základní koncentrace inzulínu byla zjištěna větší u samic než u samců skotosenzitivních křečků při krátkém denním světle. Uvádí se, že zjištěný rozdíl může být na vrub pozorovaných silných tukových zásob u samic a slabých tukových zásob u samců skotosenzitivních křečků za podmínek krátkého denního světla. Plazmové koncentrace kortisolu i inzulínu se ve skupinách testovaných zvířat měnily během dne, 30 ale nebyly ekvivalentní. Denní změny kortisolu byly podobné bez ohledu na pohlaví, sezónní stav a denní světlo. Denní změny inzulínu se naproti tomu lišily významně. Ani denní schéma krmení, ani koncentrace glukózy se podstatně neměnily se sezónním stavem nebo denním světlem. Uvádí se, že denní doba nebo sezóna, jak se zdá, neovlivňují koncentraci glukózy nebo hladinu kortisolu. Vyvozuje se, že denní rytmy kortisolu a inzulínu jsou regulovány různými 35 neurálními kardiostimulačními systémy a že změny ve fázových relacích denních systémů jdou částečně na vrub sezónních změn tělesných zásob tuku. Bylo tedy zjištěno, že denní rytmy prolaktinu a glukokortikosteroidních hormonů, například kortisolu, mají významnou, avšak zdaleka ne zcela pochopenou roli při regulaci denních a sezónních změn zásob tělního tuku a při organizaci a integraci celkového metabolismu zvířat; viz Circadian Hormone Rhythms in Lipid 40 Regulation, Albert H. Meier a John T. Bums, Amer. Zool. 16:649-659 (1976).
Inzulín je hormon s mnoha biologickými aktivitami, z nichž mnohé jsou tkáňově specifické. Může například zvyšovat produkci mléka v mléčné žláze, stimulovat syntézu tuku v játrech, promotovat transport glukózy do svalové tkáně, stimulovat růst pojivové tkáně apod. Účinky 45 inzulínové molekuly na jednu tkáň nejsou nutně závislé na jejím účinku na jiné tkáně. Tzn. že tyto aktivity inzulínu mohou být ajsou od sebe navzájem molekulárně odděleny. Na rozdíl od předchozího stavu podle Meiera a Cincotty, který uvádí, že agonisté dopaminu (například bromokriptin) inhibují schopnost lipogenní (tuk syntetizující) odpovědi jatemích buněk na inzulín, je naopak v tomto vynálezu popsáno a demonstrováno, že vhodně časovaná denní 50 aplikace agonisty dopaminu (například bromokriptinu) má jinou novou a zřetelně jedinečnou příznivou terapeutickou schopnost, která spočívá ve stimulaci schopnosti hypoglykemické (glukózu vylučující) odpovědi tkáně (primárně svalu) celého těla na inzulín. Tento nový objev této nové terapeutické vlastnosti agonistů dopaminu (například bromokriptinu) představuje zcela
-2CZ 282909 B6 opačný účinek na zcela odlišnou biologickou aktivitu inzulínové molekuly a na zcela odlišnou tkáň těla oproti předchozí práci o agonistech dopaminu od Meiera a Cincotty.
Podstata vynálezu
Účelem vynálezu je nalézt postup nebo způsob regulace a úpravy citlivosti k inzulínu a hladiny glukózy a inzulínu v plazmě u obratlovců, tj. živočichů, včetně člověka.
Cílem vynálezu je zejména nalézt způsob úpravy denních neurálních center živočichů včetně člověka k vyvolání dlouhodobých změn velikosti zásob tělního tuku, citlivosti buněčné odpovědi na druh inzulínu a překonání hyperinsulinemie a/nebo hyperglykemie, která obvykle doprovází rezistenci k inzulínu.
Konkrétním cílem je nalézt postup úpravy denních neurálních center živočichů včetně člověka za účelem snížení obezity a dlouhodobého udržování normálnějších tělních tukových zásob hubeného živočicha nebo štíhlého člověka.
Dalším a stejně konkrétním cílem vynálezu je nalézt postup úpravy denních dlouhodobých neurálních center, zejména u člověka, ke zvýšení a zlepšení citlivosti a schopnosti odpovědi buněk na inzulín a k potlačení hyperinsulinemie a hyperglykemie, nebo obou těchto chorob.
Předmětem vynálezu je použití agonistické sloučeniny dopaminu, inhibující prolaktin, pro přípravu léčiva k opětovnému dosažení denního rytmu proklainu u zvířete nebo člověka, odpovídajícího rytmu štíhlého, zdravého zvířete nebo člověka.
Znakem tohoto vynálezu je použití agonistické sloučeniny dopaminu, inhibující prolaktin, pro přípravu léčiva k opětovnému dosažení fázové oscilace rytmů prolaktinu a/nebo glukokortikosteroidu, odpovídajícího rytmu štíhlého, zdravého zvířete nebo člověka.
Jiným znakem tohoto vynálezu je použití agonistické sloučeniny dopaminu, inhibující prolaktin, pro přípravu léčiva k dlouhodobému zmírnění rezistence k inzulínu, hyperinsulinemie a/nebo hyperglykemie.
Dalším znakem tohoto vynálezu je použití agonistické sloučeniny dopaminu, inhibující prolaktin, pro přípravu léčiva k opětnému dosažení fázové oscilace rytmů prolaktinu a/nebo glukokortikosteroidu, odpovídajícího rytmu štíhlého, zdravého zvířete nebo člověka, pro dlouhodobé zmírnění rezistence k inzulínu, hyperinsulinemie a/nebo hyperglykemie.
Při účelném provedení tohoto vynálezu se používá antagonista dopaminu, který je zvolen ze skupiny, zahrnující 6-methyl-8|3-karbobenzyloxyaminoethyl-10a-ergolin, l,6-dimethyl-8[3karbobenzyloxyaminomethyl-1 Οα-ergolin, 8-acylaminoergoIeny, ergokronin, 9,10-dihydroergokomin, bromkriptin a D-2-halo-6-alkyl-8-substituované ergoliny. Přitom se obzvláště účelně jako agonista dopaminu používá bromkriptin.
Při výhodném provedení tohoto vynálezu se časové denní dávky agonisty dopaminu, inhibujícího prolaktin, podávají jednou denně při úrovni dávky v rozmezí od 6,7 do 222,2 pg na kilogram tělesné hmotnosti. Obzvláště výhodně se použije denní dávky v rozmezí od 6,7 do 44,4 pg na kilogram tělesné hmotnosti.
Dále se uvádí podrobnější popis některých aspektů tohoto vynálezu, stejně jako jeho výhodných aplikací.
-3 CZ 282909 B6
Způsob regulace metabolismu lipidů a glukózy k vyvolání dlouhodobých, trvalých a stálých účinků spočívá v podávání časovaných denních dávek agonisty dopaminu nebo inhibitoru prolaktinu, jako je L-dopa a různé námelu příbuzné sloučeniny, obratlovci. Dávky se aplikují denně po dobu dostatečnou k úpravě fázové oscilace prolaktinového rytmu nebo oscilací prolaktinového i glukokortikosteroidového rytmu, které jsou vyjádřením prolaktinových, popřípadě glukokortikosteroidových neutrálních oscilací. Fázový vztah prolaktinové oscilace, výhodně obou neurálních oscilací, je modifikován a upraven tak, aby po vynechání denních dávek agonisty dopaminu nebo inhibitoru prolaktinu metabolismus živočicha nebo člověka pokračoval dlouhodobě (alespoň po dobu jednoho měsíce), ne-li stále, se změněným metabolickým výchozím bodem nebo body.
Agonista dopaminu nebo sloučenina, inhibující prolaktin, se podává obratlovci výhodně orálně, sublinguálně nebo subkutánní nebo intramuskulámí injekcí do krevního řečiště. Prolaktin inhibující sloučenina, výhodně sloučenina, příbuzná námelu, inhibující prolaktin, se podává subjektu, vykazujícímu kterýkoli jeden nebo více příznaků, jež je žádoucí změnit, například obezitu, rezistenci k inzulínu, hyperinsulinemii nebo hyperglykemii. Příklady námelu příbuzných sloučenin, inhibujících prolaktin, jsou 2-brom-a-ergokryptin, 6-methyl-8[3-karbobenzyloxyaminomethyl-1 Οα-ergolin, 1,6-dimethyl-83-karbobenzyloxyaminomethyl-10a-ergolin, 8-acylaminoergoleny, jako je 6-methyl-8a-(N-acyl)amino-9-ergolen a 6-methyl-8a-(N-fenylacetyl)amino-9-ergolen, ergokomin, 9,10-dihydroergokomin a D-2-halo-6-alkyl-8-substituované ergoliny, například D-2-brom-6-methyl-8-kyanmethylergolin. Pro uskutečňování vynálezu jsou kromě toho vhodné netoxické soli námelu příbuzných sloučenin, inhibujících prolaktin, vytvořené z farmaceuticky přijatelných kyselin. Jako zvlášť vhodný pro uskutečňování vynálezu se ukázal bromokriptin neboli 2-brom-a-ergokryptin.
Při léčbě zvířecího nebo lidského subjektu mohou být zásoby tělního tuku vyčerpány nebo zvýšeny a v léčbě se pokračuje do stabilizace zásob tělního tuku na optimální nebo téměř optimální hladině, v závislosti na požadované úrovni zásob tělního tuku u subjektu, po dostatečnou dobu tak, že po ukončení léčby je prolaktinový rytmus, a výhodně prolaktinový i glukokortikosteroidový rytmus upraven tak, že dlouhodobě udržuje snížené nebo zvýšené zásoby tělesné hmotnosti. U lidí je téměř bez výjimky účelem snížení zásob tělního tuku a obezity. Bylo zjištěno, že existuje vzájemný vztah mezi obezitou a rezistencí k inzulínu a že obezita může vést ke zvýšené rezistenci k inzulínu. Podobně bylo zjištěno, že denní rytmus koncentrace plazmového prolaktinu, resp. glukokortikosteroidů, má významné důsledky pro regulaci zásob tělního tuku a že fázový vztah mezi hladinou prolaktinu, resp. glukokortikosteroidů, se liší u hubených a tučných zvířat. U tučného zvířete bude prolaktin dosahovat vrcholové hladiny v danou hodinu 24hodinového intervalu (u člověka obvykle blízko poledne) a u hubeného zvířete v jinou denní hodinu (u člověka obvykle během spánku). U hubeného zvířete budou glukokortikosteroidy, například kortisol, kulminovat ve 24h intervalu v určitou hodinu (obvykle jinou než v případě prolaktinu); u člověka obvykle několik hodin po probuzení. Fázové relace kortisolového a prolaktinového rytmu jsou tedy různé u hubených a tučných živočichů. Období vrcholné produkce prolaktinu a glukokortikosteroidů se může u daného druhu mírně navzájem lišit u samců a samic. V těchto souvislostech bylo zjištěno, že denní dávky agonisty dopaminu nebo inhibitoru prolaktinu, podávané obéznímu subjektu krátce po té denní době, kdy má normálně prolaktin vrchol u hubeného subjektu téhož druhu a pohlaví, vyvolávají snížení hmotnosti tohoto subjektu. Taková léčba, provádí-li se po dostatečnou dobu, dlouhodobě nebo trvale upraví fázi neutrálních oscilací prolaktinového i glukokortikosteroidového rytmu u obézního jedince stejně, jako je tomu u hubeného subjektu. Obézní subjekt bude při zahájení léčby agonistou dopaminu ztrácet zásoby tělního tuku a při denním pokračování léčby budou zásoby tělního tuku obézního subjektu ubývat a stabilizují se na hodnotě pro hubený subjekt stejného druhu. Při přerušení denní léčby bude vzestup a pokles hladiny prolaktinu nebo prolaktinu spolu s glukokortikosteroidy v krvi léčeného pacienta odpovídat hodnotám hubeného subjektu stejného druhu, a to dlouhodobě. Účinek takovéto úpravy rytmu prolaktinu nebo
-4CZ 282909 B6 prolaktinu a glukokortikosteroidů rovněž zvyšuje senzitivitu buněk subjektu vůči inzulínu, snižuje hyperinsulinemii nebo hyperglykemii nebo obě, a tak ovlivňuje dlouhodobé patologické stavy, které jsou charakteristické pro nástup diabetů typu II.
Při léčbě obratlovců se obecně dávky agonisty dopaminu nebo prolaktinu k úpravě denního rytmu plazmového prolaktinu podávají jednou denně každý den, obvykle po dobu od asi 10 do asi 150 dní, ve velikosti asi 3 pg až asi 100 pg na libru tělesné hmotnosti. Při léčbě lidí se agonista dopaminu nebo inhibitor prolaktinu podává denně, výhodně v dávce asi 3 až asi 40 pg, přednostně 3 až asi 20 pg na libru tělesné hmotnosti. Tato léčba po dobu asi 10 až asi 150 dní, výhodně asi 30 až asi 120 dní, přednostně asi 30 až asi 90 dní, nejvýhodněji asi 30 až asi 60 dní, aplikovaná u obézní osoby denně krátce - obecně asi 1 až asi 8 h, výhodně asi 4 až asi 8 h - po vrcholu koncentrace prolaktinu pro štíhlou osobu povede ke změně a úpravě metabolismu lipidů obézní osoby na hodnoty štíhlé osoby. Prolaktin kulminuje u štíhlé osoby, senzitivní k inzulínu, během doby spánku, obvykle asi uprostřed doby spánku; proto se doba podávání agonisty dopaminu ke snížení zásob tuku obézního subjektu, zlepšení senzitivity subjektu k inzulínu, potlačení hyperinsulinemie nebo hyperglykemie nebo obou nebo k potlačení hyperinsulinemie a snížení hyperglykemie pohybuje od asi 1 do asi 10 h - výhodně od asi 1 do asi 8 h, přednostně od asi 1 do asi 4 h - po polovině doby spánku. Zásoby tělního tuku včetně tukové tkáně, arteriálních stěn a plazmového tuku u obézní osoby se sníží a vyrovnají s hodnotami pro štíhlou osobu a dlouhodobě se na nich udrží po přerušení léčby. Štíhlá nebo obézní osoba, vykazující účinky rezistence k inzulínu nebo hyperinsulinemie a/nebo hyperglykemie, nebo současně rezistence k inzulínu a hyperinsulinemie a/nebo hyperglykemie, léčená agonistou dopaminu nebo inhibitorem prolaktinu, se stane senzitivnější k inzulínu (tj. bude mít nižší rezistenci k inzulínu) a účinky hyperinsulinemie a/nebo hyperglykemie se dlouhodobě sníží. Injekce agonisty dopaminu nebo inhibitoru prolaktinu tak upraví fázový vztah obou neurálních oscilací a jejich několikeré denní vyjádření za účelem dlouhodobé, ne-li trvalé, změny metabolismu. Jinými slovy, výsledkem časovaných denních dávek agonisty dopaminu nebo inhibitoru prolaktinu bude dlouhodobý zvrat hlavních patologických stavů, obvykle spojených s vývojem diabetů typu II. Hladinu zásob tělního tuku, koncentraci plazmového inzulínu a rezistenci k inzulínu a hyperglykemii nebo všechny tři tyto patologické stavy je možno takovou léčbou dlouhodobě redukovat z vysokých hodnot, vyskytujících se často u obézních hyperinsulinemických osob, na mnohem nižší a mnohem více žádoucí hladiny, jaké se vyskytují u štíhlých osob, citlivých k inzulínu.
Pokud jde o lidský subjekt, obezitu je možno definovat jako tělesnou hmotnost o více než 20 % nad ideální tělesnou hmotností pro danou populaci (R. H. Williams, Textbook of Endocrinology, 1974, str. 904-916). Denní doba, v níž bude během dne v krvi člověka vrcholit hladina prolaktinu, resp. glukokortikosteroidů, je různá u obézních a štíhlých subjektů a vrchol pro každý typ subjektu je možno snadno určit měřením definovaných tučných a štíhlých exemplářů. U jiných živočišných druhů lze obézní a hubené členy druhu snadno rozlišit pomocí vzorců tělesné hmotnosti, korelovaných s hladinou prolaktinu, resp. glukokortikosteroidů, v plazmě hubených, resp. obézních členů. Hladiny se liší mezi členy různých druhů, ale mezi členy téhož druhu je blízká korelace mezi hladinou prolaktinu, resp. glukokortikosteronu, v určitou denní dobu v závislosti na obezitě nebo hubenosti daného exempláře.
Příklady provedení vynálezu
Vynález je blíže vysvětlen v souvislosti s následujícími informacemi a daty z experimentů se zvířaty a s lidmi. Výrazů LD v příkladech se vztahuje na cyklus světlo/tma, přičemž první číslo za výrazem LD znamená hodiny světla a druhé hodiny tmy během cyklu. LD 14 : 10 tedy označuje cyklus, v němž je 14 hodin světla a 10 hodin tmy, a doba jednoho dne je vyjádřena jako 2400 hodin. Písmeno n označuje počet živočichů ve skupině, BW označuje tělesnou hmotnost.
-5CZ 282909 B6
V následujícím příkladu jsou uvedeny údaje, které ukazují změněný fázový vztah denních rytmů koncentrací plazmového kortikosteroidu aprolaktinu u prasat; změny jsou příznivé pro léčbu diabetiků.
Příklad 1
Dospělým samicím prasat v počtu šesti byly podány bromokryptinové implantáty (10 mg/prase/den) a po dobu aplikace byla prasata vystavena denním cyklům světla a tmy (12 : 12). Lze očekávat, že bromokriptin z implantátů vstupuje do oběhu ve větším množství kolem začátku denní aktivity. Kontrolní skupina šesti prasat byla podrobena stejným cyklům světla a tmy, avšak bez aplikace bromokryptinu. Doba tmy byla od 1800 do 0600 a doba světla od 0600 do 1800. Denně po dobu 14 dní byly po 4 hodinách prováděny krevní testy krve prasat ke zjištění hladiny kortisolu v plazmě (gg/dl) a hladiny prolaktinu v plazmě (gg/ml) u obou skupin. Průměry pro každou sérii provedených testů pro každou skupinu jsou uvedeny v tabulce:
hladina kortisolu v plazmě gg/dl) doba ošetřená prasata kontrola
0800 1,9 4,8
1200 1,5 3,4
1600 3,2 1,6
2000 2,8 1,9
2400 3,5 2,7
0400 3,2 5,5
hladina prolaktinu v plazmě (gg/dl)
doba ošetřená prasata kontrola
0800 1,8 0,5
1200 2,3 3,3
1600 2,8 1,3
2000 2,4 1,2
2400 2,3 1,7
0400 1,5 0,1
Účinek bromokriptinových implantátů na zásoby tuku a koncentrace triglyceridu, glukózy a inzulínu v plazmě je uveden v tabulce:
hřbetní tuk triglycerid glukóza inzulín ošetření___________100 % kontroly________mg/dl____________mg/dl_____________gg/ml_______ kontrola 100 52 ± 8 99 ± 5 10,8 ±1,8 bromokriptin 863 27 ± 33 86 ± 33 8,8 ± 0,3 * 10 mg/den/prase
Pozn.: Hřbetní tuk byl použit jako index při stanovení zásob tuku. Tyto údaje byly získány dní po ošetření zvířat.
Z plazmy byly po dvou týdnech léčby odebrány vzorky 1600, 2000 a 2400. Vzorky byly odebrány z každého prasete z ošetřené i kontrolní skupiny.
Tyto údaje jasně ukazují, že bromokriptinové implantáty změnily fázový vztah denních rytmů plazmových koncentrací kortikosteroidu a prolaktinu a vyvolaly změny příznivé pro diabetiky. Z údajů vyplývá, že v blízkosti západu slunce, kdy je lipogeneze u prasat normálně největší,
-6CZ 282909 B6 bromokriptin snižuje plazmovou koncentraci triglyceridu o 48 %. Protože lipid je produkován v játrech a transportován krví do tukové tkáně, je snížení triglyceridu dalším důkazem, že bromokriptin má inhibiční účinek na syntézu a ukládání tuku. Kromě toho, přestože snížení plazmové koncentrace inzulínu nebylo statisticky významné, snížil bromokriptin v prvním období tmy (2000 až 2400) hladinu glukózy o 13 %. Snížení hladiny glukózy bez zvýšení koncentrace inzulínu v krvi je možno vysvětlit jako pokles rezistence k inzulínu (větší schopnost hypoglykemické odpovědi na inzulín). Během 28denní léčby snížil bromokriptin zásoby tělního tuku o 14 %.
Byly provedeny další studie na lidech, ukazující, že léčbou bromokriptinem je možno redukovat symptomy diabetů typu II, nezávislého na inzulínu. Příklady jsou uvedeny dále.
Příklad 2
501eté ženě, vykazující příznaky diabetů, byly denně orálně po probuzení podávány tablety bromokriptinu (1,25 až 2,50 mg/den). Na začátku léčby byla rutinním testem zjištěna koncentrace glukózy v krvi blízká 250 mg/dl. V týdnech po počátečním ošetření klesla hladiny glukózy pacientky na 180 mg/dl, 155 mg/dl, 135 mg/dl, 97 mg/dl a 101 mg/dl. Odtučňovací hodnoty pod 120 mg/dl se považují za normální. Tělesná hmotnost a indexy tělesného tuku se léčbou rovněž snížily o asi 12 %.
Příklad 3
45létá žena byla léčena hypoglykemickým prostředkem (diabenase), který během 1 roku léčby snížil krevní glukózu pacientky z 250 mg/dl na asi 180 mg/dl. Po denní orální aplikaci bromokriptinu (parlodel, 1,25 až 2,5 mg/den) asi 1 h po probuzení klesla hladina glukózy v krvi za 2 týdny dramaticky na 80 mg/dl. Odstraněním hypoglykemického prostředku hladina glukózy stoupla a zůstala během následujících dvou měsíců blízko 100 mg/dl (normální hladina). Tělesná hmotnost a tuk byly bromokriptinovou léčbou redukovány asi o 10 %.
Příklad 4
O 551eté ženě, vážící téměř 300 liber, bylo známo, že je diabetická, ale že dosud vzdorovala všem lékařským varováním. Na začátku bromokriptinové orální léčby (parlodel, 2,5 mg/den), podávané dvě až tři hodiny po probuzení, byla její průměrná koncentrace glukózy v plazmě téměř 350 mg/dl. Během 2,5 měsíce bromokriptinové léčby postupně, ale trvale klesala tělesná hmotnost i koncentrace glukózy v plazmě. Tělesná hmotnost poklesla o 22 liber a hladina glukózy na 160 mg/dl.
Následující příklad demonstruje účinek bromokriptinové léčby na skupinu osob, mužů i žen, s diagnózou diabetů typu II, nezávislého na inzulínu. V tabulce jsou zahrnuty i jednotlivé subjekty, popsané s odvoláním na příklady 2, 3 a 4.
Příklad 5 osob s diagnózou diabetů nezávislého na inzulínu (typu II) bylo léčeno bromokriptinem ke stanovení účinků léčby na tělní tuk a hyperglykemii. 7 diabetikům (2 mužům a 5 ženám) byly orálně podávány stimulanty endogenní sekrece inzulínu (hypoglykemická léčiva diabenase a micronase) a 7 diabetiků dostávalo denně (ráno a večer) injekce inzulínu. K pokusu byly přijaty pouze osoby, které byly ráno po noci na lačno a před injekcí inzulínu nebo podáním jiné
-7 CZ 282909 B6 léčby zjištěny jako velmi hyperglykemické (tj. plazmová glukóza > 160 mg/dl). V tomto bromokriptinovém pokusu byla povolena účast i obéznímu muži se silnou hyperglykemií, který odmítal běžnou léčbu diabetů; byl zahrnut ve skupině, které byla podávána hypoglykemická léčiva.
Bromokriptin byl užíván denně v dobách, vypočtených pro úpravu denních hormonálních rytmů na fázové vztahy, které způsobují úbytek tělního tuku. Obvykle byl bromokriptin podáván ráno do 5 hodin po probuzení. Nevolnosti se obvykle předcházelo původními nižšími dávkami (1,25 mg) po dobu 2 až 3 dnů a pak byla dávka zvýšena na hladinu 2,5 mg denně. Byla pozorována pouze mírná nausea u méně než 10 % účastníků, která byla přechodná a trvala pouze io několik prvních dní. Účastníci byli důkladně poučeni, aby během pokusu neměnili svou denní aktivitu nebo stravovací návyky. Pacienti spolupracovali velmi dobře, jak vyplývá z týdenních zpráv subjektů, které kontrolovaly jejich příjem potravy, a během tohoto pokusu nedošlo k žádným přechodným anorexiím, které bývají vyvolány vyššími dávkami bromokriptinu.
Tloušťka kožního záhybu byla měřena školeným antropometrickým odborníkem podle doporučení mezinárodního biologického programu ve čtyřech oblastech na levé straně těla: na bicepsu, na tricepsu, pod lopatkou a nad kyčli. Z důvodu častého používání bylo procento tělního tuku odhadováno z běžného logaritmu součtu těchto čtyř kožních záhybů pomocí rovnic Dumina a Rahmana a Siriho. V nedávné studii je popsán velmi podobný odhad tělního tuku metodami 20 hydrodenzitometrie a měření tloušťky kožního záhybu. Měření tloušťky kožního záhybu bylo prováděno vždy stejnou osobou na začátku a pak v týdenních intervalech. Současně byl změřen krevní tlak. Ranní hladina glukózy v plazmě na lačno byla u diabetické skupiny změřena na začátku a pak po 4 až 8 týdnech.
Tabulka: Snížení koncentrace glukózy v plazmě a tělního tuku u diabetů typu II po 4 až 8 týdnech časovaného podávání bromokriptinu
zjišťovaný parametr subjekty na hypoglyk. léčivech (8) subjekty, užívající inzulín (7)
počát. kon. počát. kon.
Glukóza v plazmě (mg/dl) 231 ± 19 166±19' 283 ± 14 184 ±22'
glukóza v plazmě (% z počát. hodnoty) 72 ±6’ 65 ±8'
celková tělesná hmotnost (lb) úbytek tělesné 255 + 21 253 ± 20 182 ±9 182 ± 10
hmotnosti -2,4 + 2,0 -0,4 ± 2,0
měření kožního záhybu (% z počát. hodnoty)2 79' 841
tělní tuk (% z těles. Hmotnosti) 36,5 ±2,3 32,9 ±2,0* 33,4 ±2,2 31,7 ± 1,7'
úbytek tělního tuku (lb) -10,012,21 -3,1 ±0,9’
1 U každého jedince ve skupině, léčené hypoglykemickými léčivy (8 subjektů) nebo inzulínem (7 subjektů) došlo k úbytku glukózy v plazmě, tloušťky kožního záhybu a celkového tělesného tuku. Úbytky byly signifikantní (p < 0,05).
2 Počáteční hodnoty (mm) kožního záhybu v oblasti pod lopatkou, tricepsu, bicepsu a nad kyčli 35 byly u skupiny, užívající hypoglykemická léčiva, 26 ± 3, 14 ± 2, 9 ± 0 a 19 ± 2, a u skupiny, užívající inzulín, 26 ± 2, 15 ± 2, 12 ± 2 a 19 ± 1.
-8CZ 282909 B6
Po 4 až 8 týdnech léčby bromokriptinem se u každého diabetického subjektu snížila jak koncentrace glukózy v krvi, tak velikost kožního záhybu, jak vyplývá z tabulky. Počáteční koncentrace glukózy v krvi na lačno před ranním užíváním léku proti diabetů byla 283 ± 14 mg/dl pro skupinu, užívající inzulín a 231 ± 19 mg/dl pro skupinu, užívající hypoglykemická léčiva. Po 4 až 8 týdnech se průměrné koncentrace glukózy snížily (p < 0,05 ve Studentově testu) na 184 ± 22 mg/dl (inzulín) a 166 ± 19 mg/dl (hypoglykemická léčiva). Během podávání bromokriptinu byla orální hypoglykemická léčba u tří jedinců zcela přerušena a hladina glukózy v krvi zůstala po alespoň dva měsíce po skončení léčby bromokriptinem téměř normální (< 120 mg/dl). Dávky hypoglykemických léčiv a inzulínu byly utři dalších subjektů sníženy během podávání bromokriptinu.
Zásoby tělního tuku byly u subjektů NIDDM, užívajících hypoglykemická léčiva, časovanou léčbou bromokriptinem podstatně sníženy, jak dokazuje průměrné snížení tloušťky kožního záhybu o 21 % ve čtyřech měřených oblastech. Toto snížení dosahuje průměrný úbytek 10 liber pro každého jedince a snížení celkového tělního tuku o 10,7 % za 4 až 8 týdnů. Snížení tloušťky kožního záhybu (16 %), tělního tuku (3,1 lb) a procenta tělního tuku (5,1) bylo menší u subjektů, užívajících inzulín. Tělesná hmotnost byla snad mírně snížena (2,4 lb na subjekt, statisticky nevýznamné) u subjektů, užívajících hypoglykemická léčiva, a vůbec se nesnížila u subjektů, užívajících inzulín.
Tyto výsledky ukazují, že bromokriptinová léčba může dramaticky snížit zásoby tělního tuku u lidských subjektů. Bromokriptinová léčba také za dva měsíce podstatně snížila hyperglykemii u diabetiků, nezávislých na inzulínu (typ II). Těchto výsledků bylo dosaženo beze změny existujících individuálních diet a režimů cvičení.
Je neuvěřitelné, že redukce tělního tuku (4,4 % tělesné hmotnosti), dosažená v tomto pokusu po 6 týdnech bez omezení potravy, je ekvivalentní hodnotám, dosahovaným za podobnou dobu s použitím velmi nízkokalorické diety (420 kcal/den). Amatruda a spolupracovníci naproti tomu uvádějí 8 % snížení tělesné hmotnosti u obézních subjektů NIDDM, z nichž lze za tučné považovat za těchto podmínek méně než 50 %. Dále Kanders a další uvádějí průměrný úbytek tělesné hmotnosti 2,3 lb za týden u nediabetických ženských subjektů, podrobených podobným velmi nízkokalorickým dietám. Ten rovněž dosahuje za těchto omezených kalorických podmínek snížení asi 1 lb tuku za týden, cožje méně než úbytek tuku 1,4 lb za týden, průměrně dosahovaný léčbou bromokriptinem podle této studie.
Redukce tělního tuku, dosažená léčbou bromokriptinem, se signifikantním způsobem liší od redukce tuku, dosažené omezením kalorií. U velmi nízkokalorických diet tvoří tuk pouze asi 45 % hmotnostního úbytku; zbytek zahrnuje bílkoviny, uhlohydráty a vodu.
Z uvedených údajů vyplývá, že metabolické stavy jsou alespoň částečně regulovány interakcí denních neuroendokrinních rytmů. Podle této hypotézy jsou denní rytmy kortisolu a prolaktinu jednotlivými vyjádřeními dvou oddělených cyklických systémů a denně podávané injekce těchto hormonů mohou upravit fázový vztah těchto dvou systémů. V modelovém pokusu s křečky tak bylo zjištěno, že nulový hodinový posun upravuje denní oscilace na schéma, které udržuje stav štíhlosti, citlivý k inzulínu, a 12h posun umožňuje zachování schématu, které udržuje obézní stav, odolný vůči inzulínu. Dalším významným příspěvkem této studie je, že účinky časovaných injekcí agonisty dopaminu nebo sloučeniny, inhibující prolaktin, jsou trvalé. Zdá se, že po úpravě fázového stavu se obě denní oscilace snaží zachovat pozměněné schéma.
Důkazem změn fázových vztahů dvou denních neuroendokrinních oscilací jsou změny fázového vztahu jejich denního vyjádření. Tento předpoklad je splněn ohledně rytmů plazmového glukokortikosteroidu a prolaktinu. U několika zkoumaných druhů se fázový vztah rytmů obou
-9CZ 282909 B6 těchto hormonů liší u hubených a tučných živočichů.
Fázový vztah mezi denním rytmem koncentrace inzulínu v plazmě a rytmem schopnosti lipogenní odpovědi na inzulín, se, jak se ukázalo, liší u hubených a tučných živočichů. Zatímco denní interval schopnosti lipogenní odpovědi zůstává v blízkosti nástupu denního světla, fáze inzulínového rytmu se významně mění. Například maximální koncentrace inzulínu se vyskytuje u obézních samic křečků, chovaných za podmínek krátkého dne, blízko nástupu světla. To znamená, že denní vrcholy lipogenního stimulu (tj. inzulínu) a lipogenní odpovědi na inzulín se u tučných zvířat shodují a u hubených ne.
Fázové vztahy mezi rytmy prolaktinu a inzulínu, stejně jako rytmy tkáňových odpovědí na hormony, jsou významnými prvky regulace lipogeneze. K regulaci lipogeneze se tedy fázově upraví všechny tylo rytmy. Fázové nastavení těchto a možná dalších rytmů může být rovněž odpovědné za rezistenci k inzulínu.

Claims (5)

1. Použití agonistické sloučeniny dopaminu, inhibující prolaktin, pro přípravu léčiva k opětovnému dosažení denního rytmu proklainu u zvířete nebo člověka, odpovídajícího rytmu štíhlého, zdravého zvířete nebo člověka.
2. Použití agonistické sloučeniny dopaminu, inhibující prolaktin, podle nároku 1, pro přípravu léčiva k opětovnému dosažení rytmu prolaktinu a/nebo rytmu glukokortikosteroidu, odpovídajícího rytmu štíhlého, zdravého zvířete nebo člověka.
3. Použití agonistické sloučeniny dopaminu, inhibující prolaktin, podle nároku 1, pro přípravu léčiva k dlouhodobému zmírnění rezistence k inzulínu, hyperinsulinemie a/nebo hyperglykemie.
4. Použití agonistické sloučeniny dopaminu, inhibující prolaktin, podle nároku 1, pro přípravu léčiva k opětnému dosažení rytmu prolaktinu a/nebo rytmu glukokortikosteroidu, odpovídajícího rytmu štíhlého, zdravého zvířete nebo člověka, pro dlouhodobé zmírnění rezistence k inzulínu, hyperinsulinemie a/nebo hyperglykemie.
5. Použití podle některého z nároků 1 až 4, kde agonista dopaminu je zvolen ze skupiny, zahrnující
CZ941554A 1991-12-23 1992-12-22 Použití agonisty dopaminu a stimulátoru prolaktinu pro přípravu farmaceutického přípravku a tento farmaceutický přípravek CZ282909B6 (cs)

Applications Claiming Priority (2)

Application Number Priority Date Filing Date Title
US81313591A 1991-12-23 1991-12-23
PCT/US1992/011166 WO1993012793A1 (en) 1991-12-23 1992-12-22 A therapeutic process for the treatment of the pathologies of type ii diabetes

Publications (2)

Publication Number Publication Date
CZ155494A3 CZ155494A3 (en) 1995-08-16
CZ282909B6 true CZ282909B6 (cs) 1997-11-12

Family

ID=25211542

Family Applications (1)

Application Number Title Priority Date Filing Date
CZ941554A CZ282909B6 (cs) 1991-12-23 1992-12-22 Použití agonisty dopaminu a stimulátoru prolaktinu pro přípravu farmaceutického přípravku a tento farmaceutický přípravek

Country Status (5)

Country Link
AU (1) AU3419293A (cs)
CZ (1) CZ282909B6 (cs)
HU (1) HUT67688A (cs)
RU (1) RU2104698C1 (cs)
WO (1) WO1993012793A1 (cs)

Families Citing this family (11)

* Cited by examiner, † Cited by third party
Publication number Priority date Publication date Assignee Title
US5744477A (en) * 1988-05-10 1998-04-28 The Board Of Supervisors Of Louisiana State University And Agricultural And Mechanical College Method for treatment of obesity using prolactin modulators and diet
US5585347A (en) * 1988-05-10 1996-12-17 Ergo Science Incorporated Methods for the determination and adjustment of prolactin daily rhythms
US5696128A (en) * 1994-07-07 1997-12-09 The Board Of Supervisors Of Louisiana University And Agricultural And Mechanical College Method of regulating immune function
IL112106A0 (en) * 1993-12-22 1995-03-15 Ergo Science Inc Accelerated release composition containing bromocriptine
EP0934069B1 (en) * 1996-05-07 2006-11-08 Pliva-Istrazivanje I Razvoj D.D.O. Method and composition for the treatment of lipid and glucose metabolism disorders
US9655865B2 (en) 2002-07-29 2017-05-23 Veroscience, Llc Therapeutic treatment for metabolic syndrome, type 2 diabetes, obesity, or prediabetes
US8821915B2 (en) 2002-08-09 2014-09-02 Veroscience, Llc Therapeutic process for the treatment of the metabolic syndrome and associated metabolic disorders
AU2013263800B2 (en) * 2007-03-30 2016-05-05 Veroscience Llc Methods of treating metabolic syndrome using dopamine receptor agonists
US8168391B2 (en) 2007-11-07 2012-05-01 Burnham Institute For Medical Research Method for modulating insulin production
US9352025B2 (en) 2009-06-05 2016-05-31 Veroscience Llc Combination of dopamine agonists plus first phase insulin secretagogues for the treatment of metabolic disorders
JP2016521755A (ja) * 2013-06-13 2016-07-25 ヴェロサイエンス,リミテッド・ライアビリティー・カンパニー 代謝障害を治療するための組成物および方法

Family Cites Families (2)

* Cited by examiner, † Cited by third party
Publication number Priority date Publication date Assignee Title
US4659715A (en) * 1986-03-07 1987-04-21 Louisiana State University And Agricultural And Mechanical College Method of inhibiting body fat stores
DE3722383A1 (de) * 1986-07-14 1988-01-28 Sandoz Ag Neue verwendung von bromocriptin

Also Published As

Publication number Publication date
RU94037557A (ru) 1996-05-20
HUT67688A (en) 1995-04-28
RU2104698C1 (ru) 1998-02-20
HU9401900D0 (en) 1994-09-28
WO1993012793A1 (en) 1993-07-08
AU3419293A (en) 1993-07-28
CZ155494A3 (en) 1995-08-16

Similar Documents

Publication Publication Date Title
US5716962A (en) Process for therapeutically modifying and resetting prolactin rhythm with a dopamine agonist
US5866584A (en) Therapeutic process for the treatment of the pathologies of type II diabetes
US5654313A (en) Method for modifying or regulating the glucose metabolism of an animal or human subject
Meier et al. Timed bromocriptine administration reduces body fat stores in obese subjects and hyperglycemia in type II diabetics
AU687034B2 (en) Improved methods for the determination and adjustment of prolactin daily rhythms
US6004972A (en) Therapeutic process for the treatment of the pathologies of type II diabetes
EP0808164B1 (en) Use of prolactin modulators and diet for the manufacture of a medicament for the treatment of obesity
CZ282909B6 (cs) Použití agonisty dopaminu a stimulátoru prolaktinu pro přípravu farmaceutického přípravku a tento farmaceutický přípravek
US5716933A (en) Process for the long term reduction of body fat stores, insulin resistance, and hyperinsulinemia in vertebrates
JP4439019B2 (ja) 組織中の無酸素的運動能力を高めるための方法及び組成物
US5650438A (en) Process for activating reproduction in seasonal breeding animals by administering L-dihydroxyphenylalanine (L-dopa)
JP4530433B2 (ja) 脂質及びグルコースの代謝疾患治療のための方法及び組成物
US6306430B1 (en) Process for decreasing adiposity using vitamin a as a dietary supplement
SK167396A3 (en) Improved methods for the determination and adjustment of prolactin daily rhythms
JP5475396B2 (ja) 組織中の無酸素的運動能力を高めるための方法及び組成物
JP2010031035A6 (ja) 組織中の無酸素的運動能力を高めるための方法及び組成物