CZ270496A3

CZ270496A3 - One-component thermosetting materials for making coatings

Info

Publication number: CZ270496A3
Application number: CZ962704A
Authority: CZ
Inventors: Rudolf Hinterwaldner; Hans Jurgen Lesser; Axel Bottcher; Ullrich Grundke; Klaus Peter Liebetanz
Original assignee: Raymond A & Cie
Priority date: 1994-03-16
Filing date: 1995-03-09
Publication date: 1997-01-15
Also published as: EP0750654A1; BR9507078A; WO1995025147A1; CN1126740A; CZ292163B6; MX9604083A; DE59505092D1; US6025438A; CA2184915C; EP0750654B1; ATE176680T1; DE4408865A1; ES2129198T3; JPH09510254A; CA2184915A1; KR100372372B1; DE4408865C2; CN1066770C

Description

Oblast techniky

Předmětem vynálezu jsou teplem tvrditeíné potahovací hmoty ke zhotovování povrchů z různých materiálů s multifunkční, korozivzdornou, proti abrazi a otěru odolnou, při teplotách <80 °C nelepivou a pomocí energie aktivovatelnou lepicí vrstvou případně filmem.

Dosavadní stav techniky

Upevňovací prvky, které se používají ke spojení a/nebo upevnění konstrukčních a funkčních částí na nosné podklady jsou dostatečně známé. K jejich upevnění na nosné podklady se používají přednostně mechanické a/nebo fyzikálně působící spojovací techniky se všemi nevýhodami s tím spoj enými.

Při výrobě mechanicky účinného upevnění se nosné materiály poškozují zhotovením ražených a/nebo vrtaných otvorů. K zajištění nosnosti poškozeného materiálu je nutné jej dimenzovat silněji, což není často technicky realizovatelné a je i nehospodárné.

Fyzikální spojovací techniky se zakládají s výhodou na různých druzích svařování a letování, přičemž je nutno pracovat s vysokými teplotami. V oblasti upevňovací techniky se mohou fyzikální spojovací postupy používat pouze tehdy, jestliže spojované materiály mají dostatečně vysoké a dobré elektrické a/nebo tepelně vodivostní vlastnosti. To je

-2v zásadě splněno pouze při spojování materiálů z kovu.

Přes mimořádně vysoký stav poznání použité techniky poskytuje svařování a letování v oblasti spojovací a upevňovací techniky primárně pouze jednu hospodářskou výhodu, protože je možné prvky upevňovat s krátkými dobami výrobního taktu. Z technického a kvalitativního hlediska ale převažují u fyzikálních spojovacích technik nevýhody a navíc negativně ovlivňují obchodní výsledky. Tyto nevýhody jsou v závislosti na jednotlivých procesních technikách a kovových spojovaných materiálech následující :

strukturální změny, ke kterým dojde u kovových materiálů ve svařovacím švu a jeho okolí v důsledku zahřátí (přehřátí);

pokles hodnot pevnosti změnami sruktury; vznik napětí v materiálech nerovnoměrným ohřevem, který může částečně vést ke vzniku trhlin; skelné sváry struskové vměstky nedostatečně provařené svary (vrubový účinek a nebezpečí lomu) netěsné svařované švy otvory ve švu není možné zhotovovat párová spojení různých maxeriálů relativně nízký moment potřebný k odlomení při krutu u svařovaných nebo letovaných upevňovacích prvků.

Tyto a jiné nevýhody jsou v kauzální souvislosti se vznikem korozních ohnisek a/nebo případných poškození ochraných protikorozních vrstev, nanesených na kovových spojovaných materiálech po použití mechanických a/nebo fyzikálních způsobů spojování. Tato ohniska nebezpečná pro

-3vznik koroze je možné redukovat nebo eliminovat pouze s pomocí časově a nákladově náročné dodatečné práce, pokud jsou rozpoznána. Navíc existují také u takových spojení materiálů ještě větší omezení při použití konvenčních spojovacích technik, které opět negativně ovlivňují hospodárnost.

Při zpracování termoplastů se svařování rovněž používá k výrobě jednoduchých spojů. V upevňovací technice však nemají fyzikální spojovací postupy při spojování dvojic materiálů z termoplastů žádný význam, protože termoplasty mají řadu negativních vlastností, jako například tečení, nízká tepelná odolnost a případně migrace obsažených změkčovadel.

V posledních letech nechyběly snahy o to, odstranit tyto nevýhody mechanických .a/nebo fyzikálních postupů spojování pomocí konvenčních lepicích technik v oblasti techniky upevňování. V několika málo oblastech vedly tyto snahy k částečnému úspěchu. To znamená, že upevňované prvky byly na podklad přilepeny fyzikálně nebo chemicky působícím lepidlem, k čemuž se použily běžné obchodní produkty.

Takové adhezní připevnění může být v omezeném počtu jednotlivých aplikací nápomocné, není však vhodné pro systém adhezní spojování a upevňování. Konvenční lepicí systémy mají totiž řadu nevýhod. Tyto nevýhody jsou mezi jiným následující :

dlouhé doby pro odvětrání, vysušení a vlastní lepení v případě vodných fyzikálně pojících lepicích systémů a/nebo systémů obsahujících rozpouštědla dlouhé doby vytvrzování v případě reakčních lepicích

-4systémů nízká tepelná odolnost a odolnost proti tečení u termoplastických základních pojiv, včetně fyzikálně pojicích tavných lepidel.

Ani pomocí fyzikálně pojicích a pomocí vlhkosti vytvrzovaných tavných lepidel není možné dosáhnout žádných uspokojivých výsledků. Fyzikálně pojícími tavnými lepidly je sice možné vybavovat upevňovací prvky, avšak jimi zhotovené lepicí vrstvy případně lepicí filmy nejsou v důsledku jejich termoplastických vlastností tepelně odolné a odolné prot i tečení.

U tavných lepidel vytvrzovaných vlhkostí je další nevýhodou, že jimi vybavené upevňované prvky je třeba balit jednotlivě, aby je bylo možno ochránit proti vlhkosti, například ze vzduchu. V důsledku toho jsou nevhodné k použití pro hromadné výrobky. Dále mají tato lepidla vytvrzovaná vlhkostí nevýhodu, že k vytvrzení potřebují dobu 12 až 72 hodin. (Viz mimo jiné R.M.Evans Polyurethane Sealants, Technomic Publishing, PA, USA, 1993).

Projevovaly se snahy řešit úkoly upevňování pomocí adhezních lepidel. Tak příkladně ve francouzském patentovém spisu 2 542 829 se popisuje upevňovací prvek, který je na spojované ploše opatřen oboustranně lepicím páskem. Vrstva adhezního lepidla, která ještě nemá působit, je pokryta chránící snímací folií.

Adhezní lepidla a s jejich pomocí vyrobené samolepicí zboží nejsou však pro strukturální spojovací a upevňovací techniku už proto vhodné, protože v důsledku Brownova

-dmolekulárního mikropohybu, k němuž trvale dochází v adhezní lepicí vrstvě, existuje na hraniční ploše k nosnému podkladu primárně pouze lepivost a žádná adheze, Proto v důsledku trvalého Brownova molekulárního mikropohybu tečou adhezní lepidla, obzvláště na neporézních podkladech. Z toho mezi jiným odborník usuzuje na samolepicí vlastnosti. Už jenom z tohoto důvodu jsou adhezní lepidla k vybavování upevňovacích prvků zcela nevhodné, protože v případě aplikace nemohou vytvářet žádnou permanentní adhezi, obzvláště pro strukturální lepené spoje s nosným materiálem. Analogické problémy jsou z praxe známé při použití jednoduchých samolepicích funkčních dílů, jako háčky na obrazy.

V novější době byly také představeny inovační reakční tavná lepidla, která se obzvláště hodí ke strukturálnímu lepení konstrukčních částí vozidel z kovu. S těmito novými lepidly je sice možné částečně řešit kritické parametry lepicí techniky v jednotlivých montážních případech v oblasti upevňovací techniky, přesto nejsou k vybavení upevňovacích prvků vhodná už proto, protože mezi jiným :

při teplotě místnosti mají lepivý, pastovitý až polopevný agregátní stav a částečně tečou vyžadují dlouhé doby do zatrvdnutí a vytvrzení, při vysokých teplotách, příkladně s 5 minut/220 °C a proto nepřicházejí v úvahu k vybavení hromadného zboží jako upevňovací prvky a nejsou vhodné k montáži nad hlavou a na stěnách.

Proto se mohou ve výrobním systému lepení používat pouze v kombinaci s bodovým svářením.

Pro sériovou výrobu, kde v krátké době je třeba ručně

-6a/nebo obzvláště pomocí robotů montovat a upevnit množství (například 100 až 500 kusů) upevňovacích prvků, jako je tomu mezi jiným při stavbě automobilů, hledá průmysl i živnostenské hospodářství již dlouho lepší, alternativní inovační řešení jako náhradu za fyzikální spojování v upevňovací technice. Ale také omezení fyzikálních spojovacích technik na dvojice materiálů z kovu a existující potenciál nebezpečnosti zdůvodňují hledání jiných procesů ke spojování. Zároveň je třeba dosáhnout nezávislosti ve volbě dvojic materiálů.

Při hodnocení a srovnávání známých a konvenčních druhů spojování, jak byly výše uvedeny, lze dojít k poznatku, že inovační alternativy je možné řešit pouze pomocí intenzivního a pevného materiálového spojení.

Je-li zároveň třeba odstranit potenciál nebezpečnosti fyzikálních spojovacích postupů, jako příkladně koroze, zůstává v principu k dispozici pro upevnění jen spoj materiálů pomocí lepení, čímž se také stává materiálově nezávislý. Protože moderní lepicí technika nenabízí žádná transferová řešení, bylo nutné při vývoji vhodných adhezních potahovacích hmot vstoupit do zcela nové oblasti.

Úkolem a cílem předloženého vynálezu je dát k dispozici takové jednosložkové, reaktivní a adezní potahovací hmoty, které jsou vhodné pro (předběžné) ošetření spojovaných prvků, s výhodou upevňovacích prvků s manipulovatelnou, nelepivou, aktivovatelnou lepicí vrstvou případně filmem a mohou vytvořit takové předpoklady, že se jimi vybavené prvky mohou zpracovávat a používat analogicky jako v případě fyzikálních způsobů spojování. Zároveň se těmito substituenty mají odstranit nevýhody a známé nedostatky, vyskytu-Ί jící se u mechanických a/nebo fyzikálních způsobů spojování.

Podstata vynálezu

Úkol je řešen jednosložkovými, teplem tvrditelnými potahovacími hmotami, sestávajícími ze základního pojivá, vytvrzovacích a zesíťujících prostředků a případně přídavných látek, vyznačujícími se tím, že při teplotách méně než <50 °C jsou nelepivé a polopevné až pevné, při teplotách 2: 50 °C měknou, při teplotách od 80 do 250 °C vytvrzují a v průběhu 60 sekund, s výhodou 15 sekund, obzvláště výhodně 10 sekund dosáhnou nejméně 10 % konečné pevnosti, přičemž základní pojivo se může vytvrzovat případně zesíťovat v několika stupních, může mít rozdílně vytvrzující případně zesíťující strukturální jednotky, reaktivní epoxidové skupiny a/nebo ethylenicky nenasycené skupiny a v nezesíťovaném stavu má teplotu skelného přechodu (T )^:-20 °C. Tyto potahovací hmoty obsahují elastifikační látky a příslušný vytvrzovací prostředek a/nebo urychlovač obsahuje kombinaci aromatických aminů a Lewisových kyselin, jako komplex obecného vzorce

ML_xB_y nebo M(SR)_XB_Z kde

M = kovový ion

L = ligand

SR = ion kyselinového zbytku B = Lewisova báze x = číslo od 1 do 8

-8y = číslo od 1 do 5 z = číslo 7 - 8.

způsobem výroby potahovacích hmot, kdy se tavitelné složky předehřejí na jejich teplotu tání a vytvrzovací složka (složky) se do taveniny homogenně vmísí při teplotě potřebné pro nastartování reakce použitím hmot k adhezní úpravě povrchů, adhezní úpravě povrchů upevňovacích prvků nebo k adhezní impregnaci textilních materiálů.

Takové adhezní hmoty pro potahování upevňovacích prvků jsou základním předpokladem a vytvářejí základnu pro nový, inovační výrobní a montážní systém adhezní upevňování s vysokou kvalitou spoje a hospodárností.

Úkol podle předloženého vynálezu je řešen tím, že se jednosložkové, reaktivní a adhezní hmoty pro potahování, sestávající z

a) jednoho nebo několika chemicky pojícího základního pojícího prostředku (prostředků) se střední molekulovou hmotností (My) mezi 500 a 250.000, teplotou tavení a/nebo měknutí > 50 °C a teplotou skelného přechodu (Tg) > -20 °C,

b) jedné nebo několika složek sloužících k vytvrzení případně k zesítění, použijí k (předběžnému) vybavení povrchu upevňovacích prvků multifunkční lepicí vrstvou respektive filmem, který je odolný proti korozi, abrazi a otěru, při teplotách < 50 °C

-9nelepivý a aktivovatelný pomocí energie.

Ke splnění rady specifických požadavků ve výrobě, při vybavování případně při vytváření povlaků a/nebo použití jsou pro potahovací hmoty podle vynálezu vhodné pouze chemicky pojící základní pojivá. Za chemicky pojící základní pojivá považuje odborník takové polymery a pryskyřice, které se pomocí chemické reakce převedou ve vyšší molekulové polymery s duromerními vlastnostmi.

Podle předloženého vynálezu se adhezní hmoty pro potahování připravují na základě takových chemicky pojících základních pojiv, která mají při teplotách < 50 °C polopevný až pevný agregátní stav a teplotu skelného přechodu (Tg) s -20 °C. Takové polymery a/nebo pryskyřice mají před jejich vytvrzením případně zesilováním termoplastické vlastnosti a teprve po aktivaci dochází k vytvrzení případně zesilováni polymerací, polyadicí a/nebo polykondenzací, přičemž vznikají vysokomolekulární, duromerní strukturní polymery. Proto musí být vhodná, chemicky pojící základní pojivá pro potahovací hmoty podle vynálezu vytvrditelná případně zesílovatelná pomocí energie, aby samy o sobě nebo s dalšími reakčními složkami mohly tvořit strukturální lepicí vrstvy s duromerními vlastnostmi. Střední molekulové hmotnosti (M_w) základního pojivá a dalších obvyklých polymerních přísad leží mezi 500 a 250.000.

K získání adhezních potahovacích hmot, s nimiž je možné vyrábět multifunkční lepicí vrstvy případně filmy na povrchu upevňovacích prvků jsou nutná taková základní pojivá, která jsou vytvrditelná případně zesílovatelná jak polyadicí tak i polymerací, jak bylo překvypivě nalezeno.

S takovými základními pojivý je možné zhotovovat jedno-10složkové, adhezní hmoty pro potahování podle vynálezu a s nimi vyrábět lepicí vrstvy případně filmy, které jsou pomocí energie reaktivní a jedno- nebo vícestupňové vytvrditelné případně zesífovatelné.

Tato multifunkcionalita lepicí vrstvy je z praxe základním požadavkem na lepicí vrstvu, aby bylo možné při práci s velmi krátkou dobou taktu dosáhnout ihned po kontaktu a usazení upevňovacího prvku na nosnou plochu dostatečné funkční lepivosti.

Ze skupiny chemicky pojících základních pojiv jsou výhodná taková, která obsahují nejméně 2 reaktivní skupiny v molekule. Reaktivními skupinami jsou s výhodou epoxidové a/nebo ethylenicky nenasycené skupiny. Základní pojivo pochází zejména ze skupiny epoxidových, vinylesterových a/nebo (met)akrylových pryskyřic. Ty mohou mít povahu alifatickou, cykloalifatickou a/nebo aromatickou, přičemž obzvláště výhodné jsou aromatické epoxidové a/nebo vinylesterové pryskyřice z fenolů, o-krezolů, bis-fenolů, fluorenfenolů, novolaků, glycidylisokyanurátů a podobně, protože v závislosti na druhu vytvrzení poskytují obzvláště kvalitní lepicí vrstvy s vysokou teplotou skelného přechodu a jsou i výhodné z hlediska jejich stárnutí, teplotní a che mické odolnosti. Zvlášť vhodnými základními pojivý jsou mezi jiným epoxidové pryskyřice na základě tetraglycidyldipřípadně polyaminů, jako příkladně Ν,Ν,Ν ,N -tetraglycidylα,a -bis-(4-aminofenyl)-p-diisopropylbenzen.

-11Epoxidové skupiny tohoto základního pojivá je možné vytvrzovat případně zesilovat pomocí polyadíce a/nebo polymerace.

Aby vytvrzené duromerní lepicí vrstvy vyhověly také požadavkům dynamického zatížení, je možné potahovací hmoty podle vynálezu modifikovat tak zvanými ztužujícími elastifikačními látkami (anglicky toughening agents). Podle předloženého vynálezu jsou k tomu vhodné zejména tak zvané reaktivní kapalné plymery na bázi butadien-akrylonitrilových kopolymerů s koncovými karboxylovými, epoxidovými, aminovými a ethylenicky nenasycenými skupinami, jako příkladně Hycar ^R ATBN 1300 x 16 a/nebo reaktivní změkčovadla a ředidla na základě značně rozvětvených alifatických uhlovodíkových epoxidů, jako příkladně Permethyl 100 Epoxide a/nebo s ním vyrobené kopolymery. V důsledku jejich vysoké reaktivity jsou chemicky zapojeny do duromerní matrice lepicí vrstvy.

Pod pojmem složka (složky) sloužící k vytvrzení případně zesítění se rozumí reakční složka (vytvrzovací prostředek) a/nebo reakční katalyzátor, které mají schopnost převést základní pojící prostředek a případné reaktivní aditivní přísady do duromerního stavu a případně urychlit chemickou spojovací reakci.

Podle volby spojovací reakce se použijí epoxidy a vytvrzovací prostředky s nebo bez urychlovačů/katalyzátorů reakce, přičemž je možná také reakce epoxid a urychlovač/reakční katalyzátor bez vytvrzovacího prostředku. V zásadě jsou k tomu vhodné :

-12- vytvrzovací prostředky : primární a sekundární aminové, aminoamidové, aminoimidové, aminoimidazolinové, ethermethanaminové, merkaptanové, fenolické 0Hskupiny, karboxylové kyseliny a jejich anhydridy.

- urychlovače/reakční katalyzátory : donátory protonů a/nebo párových elektronů, jako protonické a/nebo Lewisovy kyseliny, kyselé katalyzátory jako kyselina p-toluesulfonová, kyselina dinonylnaftalenovádisulfonová, dodecylbenzendisulfonová, kyselina fosforová, karboxylové kyseliny, látky tvořící radikály.

Pro požadované rychlé naběhnutí a vlastní vytvrzení, obzvláště pro vícestupňové vytvrzování nebo zesíťování jsou vytvrzovací prostředky a/nebo urychlovače, obzvláště v případě jejich samotného nasazení méně vhodné. K dosažení krátkých dob naběhnutí a/nebo vytvrzení jsou přednostně vhodné borhalogenidové komplexy, jako bortrifluoridaminy a kovové komplexy obecného vzorce

ML_xBy nebo M(SR)_XB_Z kde znamená

M = kovový ion

L = ligand

SR = ion kyselinového zbytku

B = Lewisovu bázi x = číslo od 1 do 8 y = číslo od 1 do 5 z = číslo 7-8.

Takové kovové komplexní sloučeniny, které obsahují obzvláště ionty 2. a 3. hlavní skupiny, prvky vedlejší

-13podskupiny periodického systému, ligandy chelatotvorných sloučenin, kyselinové zbytky anorganické kyseliny a Lewisovy báze, obzvláště imidazolové deriváty, jsou popsány v přihlášce PCT VO 91/13925, na kterou je třeba obzvláště odkázat.

Obzvláště výhodné jsou komplexy obecného vzorce

M(SR)_X ^BZ kde M, SR, B, x a z mají výše uvedený význam, a překvapivě kombinace aromatických aminů a Lewisových kyselin, s výhodou arylsulfonových kyselin.

K vytvrzování, případně zesífování ethylenicky nenasycených skupin jsou nutné sloučeniny tvořící {radikály.

K tomu se hodí organické peroxidy, jako příkladně benzoylperoxid, kumolhydroperoxid, ketonperoxid, samostatně nebo s urychlovači, jako je příkladně N,N-diethylanilin, toluidin.

Další výhodou komplexů obecného vzorce

M(SR)_XB_Z je skutečnost, že mohou aktivovat jak epoxidové, tak i ethylenicky nenasycené skupiny. Tím je umožněno rychlé vytvrzení případně zesítění duálně vytvrzovaných základních pojiv pouze s pomocí jednoho vytvrzovacího katalyzátoru.

Vytvrzování, případně zesífování reaktivních skupin se může provádět také pomocí ozařování. Při použití UV záření

-14se k adhezním potahovacím hmotám podle vynálezu přidaj í fotoiniciátory a případně také synergicky působící látky. Při ionických vytvrzovacích réakcích se mohou předem použít urychlovače a katalyzátory, jako příkladně Lewísovy báze a kyseliny. V případě radikálních vytvrzovacích mechanismů jsou nutné fotoiniciátory, jako příkladně benzildimexhylketal a případně synergicky působící látky, jako příkladně kyselina 4-dimethylaminobenzoová.

K vytvrzování ozařováním elektrony nejsou nutná žádná aditiva.

Potahovací látky podle vynálezu je možné modifikovat dalšími přísadami. Vhodnými přísadami jsou mezi jiným anorganická a/nebo organická plniva, zpevňovací vlákna, pigmenty, barvy, prostředky k tixotropizaci, zesilující prostředky, promotory adheze, jakož i výše popsané ztužující elastifikační reaktivní látky.

Pečlivým výběrem vytvrzovacích systémů a/nebo složek k vytvrzování je možné ovlivňovat teplotu potřebnou k nastartování reakce a aktivaci a rychlost vytvrzování a dosažixelné konečné vlasxnosti, obzvlášxě strukturální pevnosX poXahovacích hmot podle vynálezu a lepicích vrstev. Aby bylo možné s upevňovacími prvky vybvenými lepicí vrstvou pracovat s dobou taktu odpovídající fyzikálním způsobům spojování, je výhodné, jak bylo překvapivě nalezeno, používat duální způsoby vytvrzování. Jako duální a/nebo multifunkční vytvrzovací systémy se podle předloženého

-15vynálezu rozumí

a) chemické spojování polyadicí, ionickou polymerací a/nebo

b) jedno a vícestupňové vytvrzování případně zesífování za přívodu energie.

Vyvolání vytvrzovacích případně chemických spojovacích reakcí ve hmotách podle vynálezu a jejich lepicích vrstvách se provádí při startovacích a aktivačních teplotách > 80 °C, které jsou tak i teplotami vytvrzování a/nebo zesífování.

Teploty pro nastartování reakce případně aktivační teploty se mohou nastavit v rozmezí širších teplotních intervalů a s výhodou leží mezi 80 a 250 °C. Rychlost vytvrzování se neurčuje pouze teplotou pro nastartování reakce a aktivační teplotou, nýbrž i dodatečným zvyšováním teploty pomocí přívodu energie. Stoupající teploty zvyšují rychlost vytvrzování a výrazně redukuj í dobu vytvrzování lepicích vrstev podle vynálezu.

Dalším významným parametrem je časová závislost vytváření a výstavby funkční pevnosti potahovacích hmot podle vynálezu a jejich lepicích vrstev. Samotný tento požadavek z praxe je vyvolán již hospodářskými důvody. Pod termínem funkční pevnost se rozumí potřebná počáteční pevnost lepení u slepovaných párových dílů, aby je bylo možno dále zpracovávat ve výrobním procesu. Obecně činí s 10 % konečné pevnosti.

Vytváření a vznik funkční pevnosti je také u lepicích vrstev podle vynálezu vytvrzovací funkcí závislou na čase a teplotě. Aby bylo možné prvky vybavené lepicími vrstvami

-16podle vynálezu používat také v inovačních výrobních a montážních systémech adhezní spojování a upevňování, je třeba, aby se funkční pevnost vyvinula a vytvořila v časových inervalech < 60 sekund, s výhodou < 15 sekund a obzvláště < 10 sekund. Jak bylo překvapivě nalezeno, je toho možné u lepicích vrstev podle vynálezu dosáhnout tak, že se vyberou duální nebo multifunkční vytvrzovací systémy s nízkými a/nebo rozdílnými teplotami pro nastartování reakce případně aktivačními teplotami a/nebo se vytvrzování iniciuje teplotami ležícími nad teplotami pro nastartování reakce případně aktivačními teplotami.

Pojem multifunkční lepicí vrstvy, které se vyrábějí pomocí potahových hmot podle vynálezu na plochách spojovaných nebo upevňovacích prvků, se vztahuje přednostně na teploty vytvrzování případně zesífování. Protože se právě v oblasti upevňování, obzvláště při sériových montážích, požaduj í z hospodářských důvodů krátké doby počátečního vytvrzování a vlastního vytvrzování, je tato skutečnost při volbě základního pojivá, které slouží vytvrzování případně zesífování složky (složek) a při formulaci potahovacích hmot podle vynálezu, obzvláště významným hlediskem. To je obzvláště zřejmé v případech, kdy se požaduje spontánní” funkční upevnění při aplikaci spojovacích a upevňovacích prvků.

Aby bylo možné dosáhnout tohoto cíle s lepicími vrstvami z potahovacích hmot podle vynálezu, je třeba s výhodou vybavit tyto lepicí vrstvy vícestupňovým vytvrzovacím systé-17mem . Ve výrobních systémech adhezní spojování a upevňování se požadují také vícefunkční vytvrzovací systémy, pokud se jimi mohou splnit měnící se požadavky, jako příkladně rozpustné a/nebo jiné lepené spoje. Multifunkcionalita lepicích vrstev podle vynálezu je zdůvodněna navíc tím, že vedle hlavního úkolu lepení přebírá i další podstatné úkoly.

Tyto jsou mezi jiným odolnost proti korozi odolnost proti abrazi a otěru nelepivost před a po vytvrzení teplotní odolnost, odolnost proti stárnutí, dlouhá životnost a/nebo odolnosti proti chemikáliím univerzální upevňovací element nezávislý na materiálu.

Tyto požadavky jsou kladeny obzvláště na lepicí vrstvy podle vynálezu, jestliže se jedná o spojovací a upevňovací prvky hromadného a/nebo sypaného zboží.

Na lepicí vrstvy podle vynálezu jsou ale také kladeny další kritické požadavky, které jsou známé ze sériových výrob a montáží. Tak příkladně při stavbě automobilů se z výrobně technických důvodů již na hrubou karosérii montuje vysoký počet spojoovacích a upevňovacích prvků. Protože v tomto stupni výroby nejsou dosud povrchy hrubé karoserie čištěny a odmaštěny, neexistují zde z hlediska lepicí techniky žádné ideální předpoklady. Aby se přesto zaručily potřebné spontánní, případně okamžité funkční pevnosti, obzvláště při aplikování spojovacích a upevňovacích prvků pomocí robotu, musí lepicí vrstvy podle vynálezu vykazovat vysokou schopnost přijímat a/nebo vázat oleje a tuky a

-18minimálně velmi vysokou rychlost vytvrzování.

V závislosti na volbě materiálu obzvláště v případě základních pojiv a vytvrzovacích systémů je možné s pomocí potahovacích hmot podle vynálezu vyrobit strukturální lepicí vrstvy, které mají po vytvrzení teplotu skelného přechodu až 250 °C a teplotní odolnost až do 300 °C.

Výroba potahovacích hmot podle vynálezu a vybavení případně potažení povrchů spojovacích a upevňovacích prvků se provádí známými procesními technikami. Výroba potahovacích hmot se provádí předehřátím tavitelných složek na teplotu tání a homogenním přimíšením vytvrzovací složky (složek) do tavenině za teploty potřebné k nastartování reakce.

Pokud se potáhování spojovacích a upevňovacích prvků provádí pomocí naválcování, ponorem, stříkáním a podobně, zpracovávají se potahovací hmoty podle vynálezu z jejich roztoků, disperzí a/nebo taveniny. Tento způsob aplikace z kapalné fáze má podstatný vliv na způsob výroby. K vybavení hromadného a/nebo sypaného zboží jsou výhodné roztoky, taveniny a/nebo disperze. Tavení je k tomu obzvláště vhodné, protože je proveditelné způsobem nepoškozujícím životní prostředí a vyhovuje i z hlediska hygieny práce.

Roztok potahovací hmoty se vyrábí tím způsobem, že se základní pojivo rozpustí ve vhodném inertním organickém rozpouštědle, jako příkladně methylethylketon, toluen a následně se homogenně přimísí další přísady. Obsah pevné látky se stanoví reologií zpracování a později sílou vrstvy

-19v lepicí vrstvě.

Při výrobě vodných disperzí se základní pojivá dispergují z jejich taveniny do vodné fáze, k čemuž jsou nutná rychloběžná míchadla a míchací nástroje. Použití dispergačních případně emulgačních prostředků a příkladně přítomnost malých množství organických rozpouštědel přitom může být velmi prospěšná. Při existenci stabilní disperze se zbývající látky přimísí a v případě potřeby dispergují.

Takové vodné disperze jsou obzvláště vhodné k vytváření povlaků pomocí elektroforetického lakování ponořením.

K výrobě a přípravě adhezních tavných hmot podle vynálezu se mohou použít vytápěné taviči hnětiče, případně šnekové extrudery pracující diskontinuálně nebo kontinuálně. Přitom je nutno pracovat při teplotách nižších než je startovací teplota reakce a aktivační teplota při velmi krátkých dobách zdržení.

Pro elektrostatické práškové nanášení se oproti tomu složky potahovacích hmot podle vynálezu připravují s výhodou v takzvaném oscilujícím jednošnekovém extruderu.

Spojovací a upevňovací prvky vybavené lepicími vrstvami podle vynálezu se mohou zhotovovat z rozdílných materiálů a v rozdílných formách. Jako materiály jsou mezi jiným vhodné kovy, plasty, celulozové materiály, anorganické materiály a mnohé další. Aby potahovací hmoty podle vynálezu na plochách spojovacích a upevňovacích prvků optimálně zesil;ovály a přilnuly, čistí se, odmašťují a případně se plochy specificky upravují. Tyto úpravy povrchu se mohou provádět mezi jiným pomocí ozařování, koronovým výbojem, nízkotlakou

-20plazmou, erozí. Případně mohou být předem upravované plochy opatřeny promotory adheze a/nebo takzvanými adhezními primery (Haftprimer), aby se dosáhlo zlepšení přilnavosti následně nanášených lepicích vrstev na hraničních plochách.

Vybavování a potahování spojovacích a upevňovacích prvků lepicí vrstvou podle vynálezu se provádí známými procesními technikami, jako příkladně pomocí zařízení pro naválcování, ponoření, stříkání, a/nebo mlžení z roztoků, disperzí a/nebo tavenin potahovacích hmot podle vynálezu, přičemž při nanášení stříkáním je obzvláště výhodné stříkání Airless;

elektroforetického lakování ponorem z disperzí potahovacích hmot podle vynálezu elektrostatického práškového nanášení s pomocí kompoundovaných, sypných částic.

K vybavování a/nebo potahování spojovacích a upevňovacích prvků podle vynálezu se mohou používat také tak zvaná míchací a dávkovači zařízení. Přináší to výhody zejména v případě vysoce reaktivních adhezních potahovacích hmot, které se používají ve formě taveniny. U těchto procesních technik se krátce před nanášením, příkladně pomocí trysky, homogenně promísí složky sloužící vytvrzování případně zesítění a reaktivní adhezní tavenina se bezprostředně na připravované lepicí ploše ochladí a tím se inaktivuje.

Taková míchací a dávkovači zařízení zaručují přesnost míchání a dávkování asi 1 mg.

Lepicí vrstvy vyrobené z roztoku a/nebo z disperze se musí následně podrobit sušení. Lepicí vrstvy vyrobené z taveniny se zpevní samotným ochlazením.

-21Energie potřebná k potahování a/nebo sušení je třeba odměřovat specificky podle produktu, aby teploty ohřevu lepicích vrstev podle vynálezu zůstaly pod teplotami, potřebnými k nastartování vytvrzování případně zesilováni. Tak je možné odstranit poškozování lepicích vrstev, které se negativně projevuje mimo jiné při vzniku funkční pevnosti, jak bylo překvapivě nalezeno.

Dalším předmětem je vytvrzování případně zesítění lepicích vrstev a výroba strukturálních lepených spojů mezi spojovacími a upevňovacími prvky a povrchy nosných materiálů. Reakce a vytvrzování případně zesítění lepicích vrstev podle vynálezu se provádí přívodem energie. V závislosti na použitých lepicích systémech a předem dané funkcionalitě v lepicích vrstvách podle vynálezu musí být zdroje energie schopné dát k dispozici v krátké době množství tepelné energie, které umožní dosáhnout teplot mezi 80 a 350°C. Při vytvrzování případně zesítění je tře-ba rozlišovat mezi teplotou potřebnou k nastartování reakce, teplotou aktivace, vytvrzovací teplotou a/nebo teplotou pro dotvrzování, protože tyto teploty mají vliv na multifunkcionalitu lepicí vrstvy. Aktivují-li se příkladně lepicí vrstvy s vícefunkčními vytvrzovacími systémy, s výhodou leží teplota pro nastartování reakce případně aktivační teplota < 10 °C pod teplotou, která je potřebná k vytvrzení a/nebo dovytvrzení, aby se mohlo zaručit spontánní vytvoření funkční pevnosti.

Vytvrzování případně zesítění je možné provádět také několikastupňové, pokud tak praxe požaduje.

Lepicí vrstvy podle vynálezu je možné aktivovat a

-22vytvrzovat, případně zesífovat s výhodou dále uvedenými druhy energie :

tepelná energie, jako horký vzduch, pára energie záření jako aktinické světlo, obzvláště

UV-paprsky s rozsahem vlnových délek 420 až 100 nm;

laserové paprsky; infračervené paprsky;

elektronové paprsky v nízkoenergetické oblasti urychlení 150 až 300 keV s rozdělením dávek od 0,5 až 10 Mrad = 5 až 100 kGy vysokofrekvenční vlny a nikrovlny ultrazvuk, obzvláště s magnetostriktivními oscilátory s frekvencí mezi 2 a 65 kHz tření a pohyb.

Aby se zmenšily teplotní rozdíly mezi danou teplotou okolí a teplotou potřebnou k nastartování aktivace lepicích vrstev podle vynálezu, mohou se spojovací a upevňovací prvky a případně také upevňovací body na nosném povrchu předehřát. Teploty předehřátí leží s výhodou o několik stupňů níže než je teplota tavení a měknutí lepicích vrstev. Těmito opatřeními je možné výrazně zkrátit doby vytvrzování, které jsou potřebné nejméně k dosažení funkční pevnosti.

Aby bylo možné spojovací a upevňovací prvky vybavené lepicími vrstvami podle vynálezu racionálně využívat v inovačním výrobním a montážním systému adhezní upevňování, je možné příkladně známé fyzikální způsoby spojování z hlediska jejich procesních podmínek modifikovat tak, aby byly použitelné k aktivaci a vytvrzování lepicích vrstev podle vynálezu .

-23Tím, že byly dány k dispozici jednosložkové adhezní případně jednosložkové potahovací hmoty podle předloženého vynálezu se vytvořily základy, perspektivy a předpoklady k (předběžnému) vybavení spojovacích a upevňovacích prvků s vytvrdítelnými, multifunkčními lepicími vrstvami případně filmy, které je možné integrovat také do nových, inovačních výrobních a montážních systémů adhezní upevňování. Protože upevňovací prvky vybavené lepicími vrstvami podle vynálezu je možné zpracovávat známými fyzikálními postupy spojování v technice spojování, je tak zároveň také při jejich aplikaci zaručena relativně vysoká hospodárnost.

Další významný a technický a hospodářský pokrok vzniká předloženým vynálezem tím, že samotné spojovací a upevňovací prvky se mohou zhotovovat z rozdílných materiálů a spojovací a upevňovací prvky vybavené potahovými hmotami podle vynálezu jsou vhodné k výrobě strukturních lepených spojů nezávislých na materiálu a tím jsou univerzálně použitelné.

V závislosti na daných dvojicích materiálu a podmínkách použití vyplývají pro spojovací a upevňovací prvky vybavené lepicími vrstvami podle vynálezu mezi jiným následující výhody :

1. spojovací a upevňovací prvky jednosložkové spojovací a upevňovací prvky vybavené lepicími vrstvami aktivovatelnými energií z rozdílných materiálů s dobrou skladovací stabilitou nelepivé, s možností manipulace, proti abrazi a otěru odolné lepicí povrchové vrstvy

-24odolné a vysoce korozi vzdorující před a po vytvrzení multifunkční lepicí vrstvy s dobrou adhezí k nosným materiálům použitelnost na mastné a/nebo zaolejované povrchy individuálně nastavitelné nízké teploty nastartování reakce a rychlá doba vytvrzování brzká funkční pevnost lepení > 10 % konečné pevnosti počátek i průběh vytvrzování s malým smršťováním nebo bez něj

O vysoké hodnoty pevnosti v tahu až 25 N/mm vysoký moment potřebný k odlomení při krutu, který činí minimálně dvojnásobek hodnot svařovaných prvků vysoká tepelná odolnost (až 350 °C) a vysoká teplota skelného přechodu (Tg) až 250 °C dobrá odolnost proti stárnutí a/nebo působení chemikálií vysoká elasticita vytvrzené lepicí vrstvy

2. lepení slepování případně adhezní upevňování stejných a nestejných dvojic materiálů rovnoměrné rozdělování napětí v lepených spárách kolmo ke směru zatížení žádné teplotně podmíněné zpožďování izolační a/nebo těsnicí funkce lepicí vrstvy vysoké dynamické pevnosti vysoké tlumení kmitání.

Vynález bude vysvětlen následujícími příklady, aniž by však na ně byl omezen.

-25Příklady provedení vynálezu

Příklad 1

Vyrobí se následující adhezní potahová hmota :

100 hmotnostních dílů Ν,Ν,Ν ,N -tetraglycidy1α,a -bis-(4-aminofenyl)-p-diisopropylbenzenu s epoxidovým ekvivalentem 160 a teplotou tání 65 °C se rozpustí ve 100 hmotnostních dílech methylethylketonu. Následně se k tomut roztoku základního pojivá přidá 60 hmotnostních dílů α,a -bis-(4-aminofenyl)-p-diisopropylbenzenu jako vytvrzujícího prostředku a 0,8 hmotnostních dílů kyseliny dodecylbenzensulfonové jako katalyzátoru a potom se homogenně rozpustí. Ke vzniku tixotropních vlastností odolných proti působení tepla a k posílení adheze potahovací hmoty se zapracuje do hmoty 1,0 hmotnostních dílů drtě aramidových vláken pomocí vysokoobrátkového disolveru.

Hotové adhezní potahovací hmoty mají vysoce tixotropn vlastnosti.

Touto potahovací hmotou se opatří ocelové čepy, které mají lepicí plochu 112 mm . Rozpouštědlo se odpaří v sušár ně. Síla lepicí vrstvy na povrchu oceli je mezi 50 a 60 gm. Po odpaření rozpouštědla drží lepicí vrstva pevně na ocelovém podkladu a je suchá a nelepivá.

S lepicími čepy vybavenými lepivou vrstvou se provádí lepení na celový plech. Povrch oceli se z potřebné strany odmastí a vyčistí acetonem. Druhá strana se nečistí.

V sušárně se předehřeje na teplotu 60 °C po pěti

-26čepech. Předehřátí ocelového plechu se provádí na topné desce s regulovanou teplotou. Při lepení má povrch ocelového plechu teplotu 180 °C.

Na povrch ocelového plechu vyhřátého na teplotu 180 ”C se krátce přitisknou předehřáté ocelové čepy vybavené lepicí vrstvou. Po pěti sekundách se ocelový plech s nalepenými čepy sejme z topné desky a ochladí se při teplotě místnosti. Po ochlazení na teplotu 25 °C se zjišťuje hodnota pevnosti tahu. Tato pevnost obnáší v průměru 300 N

- vztaženo na lepicí plochu 112 mm .

Na druhém ocelovém plechu - jak je popsáno dříve - se lepí vždy po pěti potažených ocelových čepech, avšak s tou změnou, že se lepicí vrstva vytvrzuje 20 minut při teplotě 180 °C. Po ochlazení tohoto zkušebního plechu s nalepenými upevňovacími čepy na teplotu 25 °C se zjišťuje pevnost v tahu a moment potřebný k odlomení při krutu.

Pevnost v tahu čištěná lepicí plocha : 1800 N/112 mm nečištěná lepicí plocha : 1750 N/112 mm

Moment potřebný k odlomení při krutu :

čištěná lepicí plocha : 10 Nm/112 mm nečištěná lepicí plocha : 10 Nm/112 mm

Tyto hodnoty pevnosti ukazují, že adhezní potahové hmoty mají zančnou možnost přijímání a vazby olejů a není zde prakticky žádný vliv na schopnost lepení.

Příklad 2

-27Opakuje se příklad 1 s tou změnou, že se vytvrzovací prostředek a katalyzátor nahradí komplexní kovovou sloučeninou podle VO 91/13 925 a dodatečně se přidá preadukt jako ztužující elastifikační modifikační prostředek. Přidané množství komplexu FeSO^ (imidazol)g činí 10 hmotnostních dílů. Dále se přidá 20 hmotnostních dílů preaduktu z butadien-akrylonitrilového kopolymeru s koncovými akrylovými skupinami a silně rozvětveného alifatického uhlovodíkového epoxidu PERMETHYL 100 Epoxide (1 : 1).

Upevňovací čepy opatřené těmito adhezními potahovými hmotami mají po odpaření rozpouštědla suchý a nelepivý povrch.

Zkoušení potažených ocelových čepů vykázaly následující hodnoty :

Startovací teplota : 150 °C

Doba vytvrzování při 210 °C : 60 sekund

Pevnost v tahu : 1200 N/112 mm^

Moment potřebný k odlomení při krutu : 15-16 Nm/112 mrn^

Příklad 3

100 hmotnostních dílů butadien-akrylonitrilového kaučuku s koncovými karboxylovými skupinami modifikovaného epoxidovou pryskyřicí o-krezol-novolak (epoxidový ekvivalent asi 225, teplota bodu měknutí asi 70 °C) se ve formě taveniny při teplotě 70 - 80 °C přidá k 15 hmotnostním dílů komplexu síran kobaltnaný (imidazol)g a krátkodobě se homogenizuje v extruderu.

-28Touto adhezní taveninou se potahuj í lepené plochy kovových čepů a následně se ochladí.

Takto vybavené lepicí čepy se podrobuj í dvoustupňovému vytvrzení. Po setrvání při teplotě 110 °C po dobu 10 sekund se v prvním stupni dosáhne funkční pevnosti 250 N/112 mm (pevnost v tahu) (odštěpení 2 mol imidazolu). Po konečném vytvrzení při teplotě 210 °C po dobu 10 sekund se dosáhne střihové pevnosti 2700 N/mm a momentu potřebného k odlomení 18 - 22 N/m.

Příklad 4

100 hmotnostních dílů epoxidové pryskyřice z příkladu 3 se ve formě taveniny smíchá s 50 hmotnostních dílů anhydridu kyseliny pyromellitové (vytvrzující prostředek) a 5 hmotnostních dílů kovové komplexní sloučeniny (NÍSO4 (methylimidazol)γ) a homogenizuje se v extruderu. Produktem se vybaví lepicí plochy hliníkových čepů. Byly zjištěny následující hodnoty :

Doba vytvrzování (teplo
vznikající indukcí) :	220	°C
Doba vytvrzování :	6 sekund
Pevnost v tahu :	1750	N/112 mm^
Moment potřebný k odlomení	(lom	materiálu)
při krutu :	19 -	21 Nm/112
	(lom	materiálu)

Příklad 5

-29Epoxidová pryskyřice podle příkladu 3 se roztaví při tepltoě 80 °C vmísí se 4 hmotnostní díly dikyandiamidu a 4 hmotnostní díly kovové komplexní sloučeniny (N1SO4 (methylimidazol)γ) podle příkladu 2 a homogenizuje se v jednošnekovém extruderu. Byly zjištěny následující hodnoty :

Doba vytvrzování ; Pevnost v tahu :

sekund při 200 °C 2400 N/112 mm² (lom materiálu)

Moment potřebný k odlomeni při krutu :

- 20 Nm

Příklad 6 mol epoxidové pryskyřice z příkladu 3 se nechá reagovat s 1 mol kyseliny akrylové na koncové epoxidové skupině. K duálně funkčnímu základnímu pojícímu prostředku, získaného tímto způsobem s 1 epoxidovou a akrylovou skupinou v molekule se v jeho tavenině homogenně přimísí vždy po 2 hmotnostních dílech fotoiniciátorů Irgacure 189 a 652 výrobce CIBA - GEIGY a produktem se vybaví kovové čepy. Před lepením se lepicí vrstva na čepech aktivuje a ohřívá pod UV světlem 80 V a pomocí infračerveného zářiče po dobu 30 sekund. Čepy s aktivovanou lepicí vrstvou se přitisknou na ocelový plech. Po 2 sekundách činí zjištěná funkční pevnost 150 N/112 mm . Následně se slepené dvojice součástí dovytvrdí v sušárně po dobu 30 minut při teplotě 180 °C, přičemž se zjistí následující hodnoty :

Pevnost v tahu při 23 °C : 1800 N/112 mm²

-30Pevnost v tahu při 150 ’C : 1400 N/112 mm²

Pevnost v tahu při -25 ’C : 1900 N/112 mm²

Příklad 7

Pomocí adhezní potahovací hmoty podle příkladu 2 se vybaví 10 analogických upevňovacích prvků z částečně aromatického polyamidu laminovanoho skelnými vlákny lepicí vrstvou o síle 50 pm.

Upevňovací prvky předehřáté na teplotu 60 °C se při teplotě 180 °C lepí na ocelovou desku.

Po ochlazení zkušebního tělesa na teplotu místnosti nebylo možné zjistit hodnoty pevnosti v tahu a momentu potřebného k odlomení, protože v plastu došlo k materiálovému lomu.

Příklad 8

Opakuje se příklad 1 s tou změnou, že se epoxidová pryskyřice nahradí pevnou novolakovou pryskyřicí s ekvivalentní epoxidovou hmotností asi 230 a množství vytvrzovacího prostředku se redukuje na 50 hmotnostních dílů.

Hotový roztok adhezní potahovací hmoty se nakonec dále zředí methylethylketonem na viskozitu vhodnou k ponořování o hodnotě 50 sekund měřeno kádinkou DIN, 4 mm.

V tomto roztoku pro ponořování se opatřují povrchovou vrstvou upevňovací prvky z kovů a plastů ponořením, následným okapáním a vysušením při teplotě 50 °C. Dvojnásobným ponořením se dosáhne síly lepicí vrstvy 70 pm.

-31Upevňovací prvky přilepené a 2 minuty vytvrzované při teplotě 220 °C mají pevnost v tahu 1200 - 1400 N/112 mm^/ °C.

Část těchto přilepených upevňovacích prvků se dále vytvrzuje po dobu 180 minut při teplotě 210 °C. Následně zjištěné hodnoty pevnosti v tahu leží mezi 1700 - 1800 N/112 mm²/ 20 °C.

Příklad9

Zkušební prvky z karosářského ocelového plechu (150 x 100 x 0,8 mm) se v délce podél hrany vybaví lepidlem z příkladu 3 o šířce 120 mm a síle 100 pm.

Na vyčištěné lepicí plochy zkušebních prvků se kladou nepotažené zkušební prvky a za tepla se vyrábějí plošné a také bodové lepené spoje.

Plošné spoje se vyrábějí ve vytápěném lisu (200 °C) při době zdržení 30 sekund. Bodové lepené spoje se vyrábějí tak, že se přeplátované lepené plochy stisknou kleštěmi, které jsou vybaveny vyhřívanými lisovacími nástavci (0 120 mm) po dobu 40 sekund při teplotě 300 °C.

Část slepených zkušebních těles se dodatečně vytvrzuje 30 minut při teplotě 180 °C. Po ochlazení se ze slepených ochlazovacích prvků vyrábějí zkušební tělesa, která mají vždy zkušební plochu 250 x 120 mm.

Byly zjištěny následující hodnoty střihové pevnosti (DIN 53 281 - T 02 - 79 - A),

-32(průměrné hodnoty vždy z 5 měření)

	Funkční pevnost N/mm²	Konečná pevnost N/mm²
Plošné spoje	ll(po 30 s/200 °C)	35(30 min./180 °C)
Bodové spoje	10(po 40 s/300 °C)	32(30 min./180 °C)

JUDr. Miloš Všelečkř

Claims

PATENTOVÉ NÁROKY

1. Jednosložkové, teplem tvrditelné potahovací hmoty, sestávající z pojiv, vytvrzovacích, popřípadě zesíťujících prostředků a přídavných látek ze skupiny zahrnující urychlovače, tixotropní činidla, plnidla nebo podobné látky, přičemž potahovací látky jsou při teplotách < 50 °C nelepivé a polopevné až pevné a při teplotách > 50 °C měknou, vyznačující se tím, že tyto potahovací hmoty sestávají z jednoho nebo několika chemicky pojícího pojivá se střední molekulovou hmotností (My) mezi 500 a 250.000, teplotou tavení a/nebo měknutí > 50 “C a teplotou skelného přechodu > -20 °C, že alespoň jedno z pojiv obsahuje jako reaktivní skupiny epoxidové skupiny a že pojivá vytvrzují při teplotách od 80 do 250 ’C a v průběhu 15 sekund dosáhnou nejméně 10 % konečné pevnosti.
2. Potahovací hmoty podle nároku 1, vyznačující se tím, že se základní pojivo vytvrzuje případně zesíťuje v několika stupních.

I
3. Potahovací hmoty podle nároků 1 nebo 2, vyznačující se tím, že základní pojivo má strukturní jednotky vytvrzující nebo zesíťující různým způsobem.
4. Potahovací hmoty podle nároků 1 až 3, vyznačující se tím, že základní pojivo má reaktivní epoxidové skupiny a/nebo ethylenicky nenasycené skupiny.
5. Potahovací hmoty podle některého z nároků 1 až 4, vyznačující se tím, že základní pojivo má

-34v nezesilovaném stavu teplotu skelného přechodu (T ) > -20 °C.
6. Potahovací hmoty podle některého z nároků 1 až 5, vyznačující se tím, že jako vytvrzovací prostředek a/nebo urychlovač obsahují kombinaci aromatických aminů a Lewisových kyselin.
7. Potahovací hmoty podle některého z nároků 1 až 6, vyznačující se tím, že jako vytvrzovací prostředek a urychlovač obsahují komplex obecného vzorce

ML_xB_y nebo M(SR)_XB_Z kde znamená

M = kovový ion

L = ligand

SR = ion kyselinového zbytku B = Lewisovu bázi x = číslo od 1 do 8 y = číslo od 1 do 5 z = číslo 7-8.
8. Potahovací hmoty podle některého z nároků 1 až 7, vyznačující se tím, že obsahuj í elastifikační látky.
9. Potahovací hmoty podle některého z nároků 1 až 8, vyznačující se tím, že hmoty jsou j ednosložkové.
10. Způsob výroby potahovacích hmot podle některého z nároků 1 až 9, vyznačující se tím, že se tavitelné složky předehřejí na teplotu jejich tání a do taveniny se homogenně

-35vmísí vytvrzovací složka (složky) při teplotě potřebné k nastartování reakce.
11. Použití potahovacích hmot podle některého z nároků 1 až 9 k adheznímu ošetření povrchů.
12. Použití potahovacích hmot podle některého z nároků 1 až 9 k adheznímu ošetření povrchů upevňovacích prvků.
13. Použití potahovacích hmot podle některého z nároků 1 až 9 k adhezní impreganci textilních materiálů.

JUDr. Mílnš Všsíečk*