CZ26499A3

CZ26499A3 - Metoda a zařízení pro detekci vodoznaku

Info

Publication number: CZ26499A3
Application number: CZ99264A
Authority: CZ
Inventors: Johan Poul Marie Gerard Linnartz; Maurice Jerome Justin Jena-Baptiste Maes; Antonius Adrianus Cornelis Maria Kalker; Geert Florimond Gerard Depovere; Peter Maria Jonannes Rongen; Christianus Wilhelmus Franciscus Vriens; Dijk Marten Erik Van
Original assignee: Koninklijke Philips Electronics N. V.
Priority date: 1997-05-29
Filing date: 1998-05-11
Publication date: 1999-09-15
Also published as: AR018495A1; JP2000516074A; US20020168088A1; KR20000029626A; WO1998054897A2; IL128233A0; WO1998054897A3; BR9804930A; CN1249106A; EP0920775A2; US6415040B1

Description

(57) Anotace:

V poslední době vyvinuté metody pro ochranu autorských práv Jsou založeny na detektoru vodoznaku, který rozhoduje, zda multimediální obsah může či nemůže být kopírován. V takových schématech ochrany zkoumá detektor vodoznaku obsah multimédií a vydá signál /D/, který říká, zda je vodoznak přítomen či nikoliv. Známé detektory vodoznaku stanoví rozhodovací proměnnou /y/ která udává, do Jaké míry je vodoznak přítomen, např. mírou korelace mezí vstupním signálem a referenční kopií vodoznaku, který se má zjistit. Vodoznak Je zjištěn v případě, pokud rozhodovací proměnná přesáhne předem stanovený práh /y2/. Takový detektor Je zranitelný narušitelem tak, jak je popsáno v této patentové přihlášce. V tomto patentu je popsán detektor vodoznaku, který zvyšuje pro narušitele obtížnost o několik řádů. Za tímto účelem generuje detektor výstupní náhodný signál pro předem stanovený rozsah rozhodovací proměnné /y/ mezi prahem /y2/ a dalším prahem /yl/.

VS Ζί4· - y

Metoda a zařízení prd*tietekci·vodoznaku

Oblast techniky

Tento vynález se týká metody a zařízení pro detekci vodoznaku začleněného do informačního signálu. Tento vynález se týká také metody vyjímání vodoznaku z informačního signálu, ve kterém je začleněn vodoznak.

Dosavadní stav techniky

Vodoznaky jsou smyslově neviditelné zprávy, které jsou začleněny do informačních signálů, jako např. multimediálních materiálů, audio, nepohyblivých obrázků, animací, videa. Vodoznaky mohou být použity pro identifikaci informace o vlastnictví autorského práva. Umožňují vlastníku autorského práva rozeznat ilegální kopie jeho díla zjištěním, zda je ve zmíněných kopiích přítomen jeho vodoznak.

Vodoznaky jsou začleněny do informačního signálu změnou V2orků dat signálu (např. audio vzorky audio signálu, pixely obrázku, transformace koeficientů signálu kódovaného transformací atd.) tak, Že originál není znatelně pozměněn. V současnosti je známo několik metod označování vodoznakem. Například pixely originálního obrazu jsou nepatrně zvětšeny nebo zmenšeny podle odpovídajících bitů binárního obrazce vodoznaku.

Aby bylo možno detekovat skutečnost, že v informačním

4

4 4 • « 4 a · · * 4 signálu je žačleněn vodoznak, *J6’ ďignál*ptfdrobéři statistické analýze. Statistická analýza poskytne parametr, který bude v dalším označován jako rozhodovací proměnná”, která indikuje, do jaké míry je vodoznak v signálu přítomen. Pokud je např. signál označen vodoznakem tak, že jsou pixely obrázku zvětšeny nebo zmenšeny podle obrazce vodoznaku, může být rozhodovací proměnnou hodnota korelace mezi signálem a užitou referenční kopií vodoznaku. Pokud je obraz označen změnou vybraných pixelů, je odhad pro zmíněné pixely vypočten z časově nebo prostorově sousedních pixelů. Poté může být rozhodovací proměnnou počet pixelů, které jsou dostatečně odlišné od svých odhadů.

Detektory vodoznaku generují binární výstupní signál, který indikuje, že vodoznak byl nalezen nebo vodoznak nebyl nalezen. Toho je dosaženo porovnáním rozhodovací proměnné s předem stanoveným prahem. Pokud hodnota rozhodovací proměnné přesáhne tento práh předpokládá se, že v daném signálu je vodoznak obsažen. V komerčních výrobcích jakými jsou domácí videorekordéry bude detektor vodoznaku obecně implementován jako narušenívzdorná krabička, aby jeho narušitel nemohl zjistit ani detekční algoritmus ani implementační parametry. Bylo však zjištěno, že narušitel může získat vodoznak tím, že sleduje binární výstup detektoru při použití různých vstupních signálů.

Podstata vynálezu

Předmětem tohoto vynálezu je popis metody a přístroje pro detekci přítomnosti vodoznaku, které jsou méně citlivé na narušení.

Proto se metoda podle tohoto vynálezu vyznačuje tím, že obsahuje krok náhodné generace zmíněného výstupního signálu pro rozhodovací proměnnou pod zmíněným prahem. Ve výhodném provedení je výstup náhodného signálu generován pro rozsah rozhodovací proměnné mezi zmíněným prahem a dále předem stanoveným prahem. Vynález je založen na poznatku, že dřívější detektory vodoznaku vykazují ostrý přechod mezi rozhodnutími vodoznak nalezen a vodoznak nenalezen. Tato vlastnost umožňuje narušiteli iterativně modifikovat vstupní signál a sledovat výstup detektoru do té doby, než nalezne signál, při kterém detektor pracuje v blízkosti prahu. Po nalezení přechodového bodu není složité generovat vstupní signál, který se blíží signálu označeného vodoznakem, ale není rozpoznán jako označený signál. Tím, že přechodový bod detektoru bude náhodný, získá narušitel z každé změny signálu méně (nebo alespoň méně spolehlivé) informace.

Další výhodná provedení vynálezu jsou popsána v doprovodných patentových nárocích.

Přehled obrázků na výkrese

Na obr. 1 je znázorněn dřívější systém, který obsahuje části začleňování vodoznaku a detektor vodoznaku.

Na obr. 2 je obrazec vodoznaku pro ilustraci činnosti systému z obr. 1.

Na obr. 3 jsou průběhy, které ilustrují činnost dřívějšího detektoru vodoznaku z obr. 1.

Na obr. 4 je vývojový diagram činností pro vyjímání «« ·· ·» ··· ·» »· • · · · · · · · · · ♦ ··» · ···· · · · » » Β ··· · · Β »»····

Β·«·* · * *

99 9 9 9 9 9 99 9 · » · · vodoznaku z obrázku označeného vodoznakem při použití dřívějšího detektoru vodoznaku, který je znázorněn na obr. 1.

Na obr. 5 jsou průběhy, které ilustrují činnost detektoru vodoznaku podle tohoto vynálezu.

Na obr. 6-8 jsou provedení . detektorů vodoznaku podle tohoto vynálezu.

Na obr. 9 jsou průběhy ilustrující činnost detektoru vodoznaku podle obr. 7 a 8.

Na obr. 10-12 jsou další provedení detektorů vodoznaku podle tohoto vynálezu.

Příklady provedeni vynálezu

Tento vynález bude nyní popsán pomocí odkazu na detektor vodoznaku, ve kterém je rozhodovací proměnná, indikující do jaké míry je vodoznak v signálu přítomen, hodnota korelace mezi analyzovaným signálem a referenční kopií vodoznaku, který má být detekován. Avšak popis by neměl být interpretován jako omezení vynálezu na takovéto provedení.

Na obr. 1 je dřívější detektor vodoznaku, který obsahuje část začleňování vodoznaku 1 a detektor vodoznaku

2. Prostředky pro začleňování přijímají původní informační signál p a signál vodoznaku w. Informační signál p se předpokládá ve formě digitálního obrázku s osmibitovými hodnotami luminančních pixelů p(i). Vodoznak se předpokládá ve formě specifického binárního obrazce nabývajícího hodnot w(i)=-l resp. w(i)=l. Příklad takového obrazce vodoznaku je * tt ;t ···· * ··

4 4 « 4 4 4 «444

444 4 4*44 4 44 4 • 4 444 4 - 4 444 444 *444« 4 * 4 na obr. 2. Prostředky pro začleňovaní obsahují sčítačku 10, která sečítá hodnoty vodoznaku w(i) s prostorově příslušnými pixely p(i) vstupního obrázku. Mělo by platit, že toto neovlivní vzhled obrázku. Začleněný vodoznak je tak neviditelný.

Informační signál q je po přenosu či uložení (není znázorněno) přiveden na detektor vodoznaku 2. Detektor vodoznaku obsahuje násobičku 21 a sumační obvod 22, které dohromady tvoří korelační obvod. Násobička přijímá informační signál q a referenční kopii vodoznaku w, jehož přítomnost má být v signálu q detekována. Hodnoty pixelů q(i) přijatého obrázku a příslušných hodnot w(i) referenčního vodoznaku jsou jednotlivě vynásobeny a pak sečteny a tak se získá rozhodovací proměnná y, která představuje míru korelace mezi vstupním signálem q a vodoznakem w. V matematickém popisu:

I y = Σ w(i)xq(i) i=i ve kterém I je celkový počet pixelů.

Korelační hodnota y je přivedena na komparátor 23 pro porovnání s prahovou hodnotou ytr. Komparátor vytvoří výstup D=1 (vodoznak nalezen) pro y > ytr a výstup D=0 (vodoznak nenalezen) pro y < ytr. Obrazec vodoznaku a prahová hodnota ytr jsou pečlivě vybrány tak, aby se zabránilo častým nesprávným rozhodnutím.

Metoda vyjímání vodoznaku z označeného obrázku za použití výše popsaného dřívějšího detektoru vodoznaku bude • · « · ft · · v · * ♦ • · * · · · · «* ··« · · · testovacího vodoznak nyní popsána s odkazem na **^ýVÓjový* íTfagráfíi *ž obr. 4. Narušení se vztahuje ke všem detektorům vodoznaku, které mají ostrý přechod mezi rozhodnutími vodoznak nalezen a vodoznak nenalezen.

V prvním kroku 11 se vytvoří testovací obrázek, který je v blízkosti vodoznaku, který má být vyjmutý. V tomto okamžiku není důležité, zda výsledný obrázek připomíná originál či nikoliv. Jediným kritériem je, aby malá změna obrázku vyvolala, aby detektor odpověděl nalezen či vodoznak nenalezen s pravděpodobností, která je dostatečné vzdálená od nuly či jedničky. Testovací obrázek může být vytvořen manipulací s označeným obrázkem (pro které y >> ytr) krok za krokem, až detektor odpoví vodoznak nenalezen. Jedna metoda by měla postupně snižovat kontrast obrázku tak, aby se snížil až pod práh, kdy detektor hlásí přítomnost vodoznaku. Alternativní metodou je výměna více a více pixelů v obrázku neutrální šedí. Musí se dojít k bodu, kdy detektor přejde od zjištění, že vodoznak je přítomen ke zjištění, že v obrázku vodoznak není. Jinak by tento krok mohl končit rovnoměrně šedým obrázkem a žádný dobrý detektor vodoznaku nemůže hlásit, že takový obrázek obsahuje vodoznak.

Po nalezení vhodného testovacího obrázku je část obrázku modifikována v kroku 12, např. hodnota určitého pixelu se zvyšuje nebo snižuje do té doby, než detektor opět vodoznak detekuje. Toto poskytuje náhled, jak prostředky pro začleňování vodoznaku modifikují hodnotu pixelu. Krok 12 je opakován pro každý pixel obrázku. Mělo by se poznamenat, že namísto experimentování s každým pixelem zvlášů může narušitel použít také jinou množinu ortogonálních změn obrázku, např. zvětšování či zmenšováni* DCT koeficientů diskrétní kosinové transformace kódovaného obrázku.

Při znalosti jak citlivý je detektor na změnu každého pixelu se v kroku 13 odhadne kombinace hodnotu pixelů, které mají největší vliv na detektor. V kroku 14 je pak odhad odečten od původního označeného obrázku. Může být nutné odečíst odhad μ krát, aby detektor hlásil, že vodoznak není přítomen. Hodnota μ je nalezena experimentálně a ve výhodném provedení je co nejmenší. Výše uvedený postup má za výstup nový obrázek, který se nejeví jako označený vodoznakem, ale obsahuje jen malé zkreslení ve srovnání s označeným obrázkem či ve srovnání s původním neoznačeným obrázekem. Takové narušení funguje stejně dobře i v případě, že je vodoznak v doméně DCT. Proces může být opakován, pokud algoritmus označování vodoznakem může obsahovat nelineární, nebo na obrázku závislé prvky. Dále mohou být v tomto iteračním procesu použity známé simulační a vyhledávací metody.

Detektor vodoznaku podle tohoto vynálezu je v zásadě méně zranitelný takovým narušením. Jak ukazuje obrázek 5, detektor náhodně posunuje přechodový bod z D=0 (vodoznak nenalezen) k D=1 (vodoznak nalezen), pokud rozhodovací proměnná y má hodnotu v daném intervalu yl < y < y2. Nepatrnou změnou použitého signálu, zatímco detektor pracuje v tomto intervalu (krok 12 na obr. 4) tedf nedává narušiteli spolehlivou zpětnou vazbu. Takže vodoznak už se nedá odhadnout. Detektor je méně zranitelný narušením, čím je vzdálenost mezi prahy yl a y2 větší.

Navrhnout provedení detektoru vodoznaku s požadovanými vlastnostmi je pro znalce oboru snadné. Jednoduchý příklad je znázorněn na obr. 6. V tomto příkladu jsou násobička 21, sčítačka 22 a komparátor 23 sťějne jako na obr? 1*.’ Detektor obsahuje další komparátor 24, který porovnává míru korelace y s dolní hodnotou prahu yl a generátor pseudonáhodné binární posloupnosti (PRBS) 25, který generuje náhodnou hodnotu R (0 nebo 1). Logický obvod obsahující AND hradlo 26 a OR hradlo spojuje výstupy z komparátorú a náhodnou veličinu R a tím se získá rozhodovací výstupní signál D podle následující tabulky:

1 1 y > yi	1 y > y2 [ l	-1 D \| 1
1 θ	Γ 0 1	1 0 1
\| i	0 i	R 1
\| i	1 i	1 1
1_1_L	1

V uspořádání na obr. 6 může být koncový bod y = y2, kde detektor překlopí y hlášení D=1 na D=R narušitelem relativně snadno získán. Protože pravděpodobnost výsledku D=0 je v tomto intervalu 50%, je nalezení prvního objevení D=0 při postupné modifikaci označeného obrázku (krok 11 na obr. 4) dobrou indikací nalezení zmíněného koncového bodu. Pro zprůhlednění tohoto problému jsou popsána další provedení detektoru vodoznaku, který vytváří výstupní signál D v intervalu yl<y<y2 s (pokud možno hladce) rostoucí pravděpodobností, když y se blíží k prahu y2.

Provedení detektoru vodoznaku s takovou pravděpodobnostní funkcí je znázorněno na obr. 7. Detektor obsahuje aritmetický obvod, který je složen z odečítacího ·

obvodu 28 a násobícího obvodu***23* který “mění* ró*zhodovací proměnnou y na signál z podle vzorce:

= y_ - yl y2- yl

Signál z je veden na komparátor 23, který přijímá náhodné číslo r s hodnotou mezi 0 a l, které je generováno generátorem náhodného čísla 30. Jak je zřejmé, detektor pracuje přesně jako detektor z obr. 6 pro obrázky, které mají korelace y > y2 a y < yl. Avšak pokud míra korelace mezi yl a y2 (např. 0<z<l), závisí výstupní signál D z komparátoru na okamžité hodnotě r, zatímco pravděpodobnost výsledku D=1 se lineárně zvyšuje podle vztahu:

Pr(D=l jy) = y - yl y2- yl

Na obr. 8 je další provedení detektoru vodoznaku podle tohoto vynálezu. V tomto provedení je generováno náhodné číslo r mezi 0 a y2-yl generátorem náhodného Čísla 31 a je sečteno s rozhodovací proměnnou y ve sčítačce 32. Signál y+r je pak porovnán s prahovou hodnotou y2. Jak je znázorněno na obr. 9, komparátor vždy dává výstup D=0 pro y<yl a výstup D=1 pro y>y2, zatímco pro yl<y<y2 je výstup náhodného výběru 0 a 1. Poznamenejme, že pravděpodobnost, že y+r je větší než y2 (s výsledkem D=l) je pro hodnoty y těsně nad yl velmi malá a pro hodnoty těsně pod y2 velmi velká. Proto toto provedení má tu vlastnost, že vykazuje lineárně • · · · se zvyšující pravděpodobnost výstupu D=1 se vzrůstajícím y.

Křivka lineárního průběhu pravděpodobnosti je na obr. 9 označena 91.

Bylo shledáno, že nejlepším tvarem pro pravděpodobnostní funkci na intervalu yl<y<y2 je (nebo ji připomíná) funkce kosinus se zvýšenou střední hodnotou:

Pr(D=l Jy) = j - í*cos(tt* y - yl) y2- yl

Taková křivka pravděpodobnosti (na obr. 9 je označena 92) může být získána použitím vhodné matematické funkce F na výstup generátoru náhodného čísla 31. Na obr. 8 je tato funkce zajištěna konverzním obvodem 33 mezi generátorem náhodného čísla 31 a sčítačkou 32.

Opakovaným přiváděním stejného vstupního obrázku na kterýkoliv z výše popsaných provedení detektoru vodoznaku a tak i zjišůování počtu, kdy detektor dává D=0 nebo D=1 učí narušitele, na kterém bodě pravděpodobnostní křivky detektor pracuje. Obr. 10 a 11 ukazují další vylepšené detektory vodoznaku, které tuto nevýhodu nemají. V těchto provedeních má generátor náhodného čísla na vstupu jádro. Generátor dává stejné náhodné číslo, kdykoliv přijme stejné jádro. Jádro je odvozeno ze vstupního obrazu tak, aby detektor vodoznaku dal stejný výstupní signál D kdykoliv je přiveden stejný vstupní obrázek. Výsledkem je, že narušitel nemůže získat pracovním bodu detektoru na při opakovaném vstupu stejného statistickou informaci o pravděpodobnostní křivce i obrázku.

V provedení z obr. 10 je jádro odvozeno ze vstupního

4 • * ♦ 4 * V 4 «4*4

444 4 4··· 4 44 4

4«4 · 4# ·44 ·44 »44*4 4 4 4 obrázku pomocí obvodu 34, který ’‘pře menu je príjaVý vstupní obrázek q na číslo s menším počtem bitu. Funkce obvodu 34 se obvykle nazývá transformační funkce. Jádro, např. součet všech hodnot obrazových pixelů vydělených modulo N) je pak přivedeno na generátor náhodného čísla 31. V provedení z obr. 11 pracuje jako transformační funkce korelační obvod (21, 22). Rozhodovací proměnná y je pak přivedena jako jádro na vstup generátoru náhodného čísla 31. Měli bychom poznamenat, že vlastnost použití jádra na náhodný generátor může být použita i pro provedení z- obr. 6 a 7.

Rozdíl mezi detektorem vodoznaku s a bez jádra může být nejlépe vysvětlen na příkladu. Přivedení stejného obrázku 100 krát na detektor bez jádra způsobí, že detektor dá, např. 90 krát výstup D=1 (vodoznak nalezen) a 10 krát výstup D=0 (vodoznak nenalezen). Přivedení stejného obrázku 100 krát na detektor s jádrem způsobí, že detektor dá 100 krát stejný výstup, pravděpodobnost D=1 je 90 % a pravděpodobnost D=0 je 10%. V druhém případě nemůže narušitel získat statistickou informaci neustálým opakováním testu na vodoznak se stejným obrázkem.

Detektor vodoznaku je zvláště necitlivý na narušení, pokud jsou výše popsané vlastnosti (hladce rostoucí pravděpodobnostní funkce, použití jádra přes transformační funkci a vytvoření jádra vlastní rozhodovací proměnnou) spojené. Takové provedení je znázorněno na obr. 12.

Náhodný výběr detekčního bodu vodoznaku může být provedena také pomocí náhodného výběru pixelů pro výpočet rozhodovací veličiny y (nebo naopak, pixelů které nejsou uvažovány). Takto jsou náhodně vybrané pixely obrázku q(n) a odpovídající hodnoty vodoznaku w(n) přivedeny na korelační • · obvod 21, 22, který je znázorněn na obr. 1. Pokud je uvažováno např. 60% pixelú označeného obrázku a obrázek není pozměněn narušitelem, bude detektor generovat D=1 navzdory rozhodovací hodnotě, která je menší v případě uvažování všech pixelú. Avšak pokud jsou pixely obrázku pozměněny, může se rozhodovací proměnná zmenšit, což může mít za následek generaci D=0 v závislosti na tom, kolik pixelú bylo pozměněno.

Vynález může být sumarizován následovně. V poslední době vyvinuté metody pro ochranu založeny na detektoru vodoznaku, autorských práv j sou který rozhoduje, zda multimediální obsah může či nemůže být kopírován. V takových schématech ochrany zkoumá multimédií a vydá signál (D), přítomen či nikoliv. Známé rozhodovací proměnnou (y) vodoznak přítomen, např. signálem a referenční kopií detektor vodoznaku obsah který říká, zda je vodoznak detektory vodoznaku stanoví která udává, do jaké míry je mírou korelace mezi vstupním vodoznaku, který se má zjistit.

Vodoznak je zjištěn v případě, pokud rozhodovací proměnná přesáhne předem stanovený práh (y2). Takový detektor je zranitelný narušitelem tak, jak je popsáno v této patentové přihlášce.

Je popsán detektor vodoznaku, který zvyšuje pro narušitele obtížnost o několik řádů. Za tímto účelem generuje detektor výstupní náhodný signál pro předem stanovený rozsah rozhodovací proměnné (y) mezi prahem (y2) a dalším prahem (yl).

Claims

Patentové nároky

1. Metoda detekce vodoznaku (w) , který je začleněn do informačního signálu (q), která obsahuje kroky:

zjištění rozhodovací proměnné (y) která udává, do jaké míry je zmíněný vodoznak v signálu přítomen a generování výstupního signálu (D), který udává zjištění vodoznaku, pokud rozhodovací proměnná překročí předem stanovený práh (y2) vyznačující se krokem náhodného generování zmíněného výstupního signálu pro rozhodovací proměnnou pod zmíněným prahem (y2).
2. Metoda podle bodu generování zmíněného rozhodovací proměnné mezi stanoveným prahem (yl).
3. Metoda podle bodů 1 nebo 2 vyznačující se tím, že zmíněný náhodný výstupní signál je generován s rostoucí pravděpodobností, když rozhodovací proměnná se přibližuje k předem stanovenému prahu (y2).
4. Metoda podle bodu 3 vyznačující se tím, že zmíněná pravděpodobnost je lineární funkcí rozhodovací proměnné ve zmíněném rozsahu mezi prahem (y2) a dalším prahem (yl).
5. Metoda podle bodu 3 vyznačující se tím, že zmíněná pravděpodobnost je posunutá funkce kosinus rozhodovací proměnné ve zmíněném rozsahu mezi prahem (y2) a dalším prahem (yl).
6. Metoda podle bodu 1 nebo 2 vyznačující se tím, že krok náhodného generování výstupního signálu zahrnuje generování stejného výstupního signálu pokaždé, kdy je přijímán stejný

1 vyznačující se krokem náhodného výstupního signálu v rozsahu zmíněným prahem a dalším předem •φ φφ φ· φφφφ φφ φφ φφφφ φφφ φφφφ φφφ φ φφφφ φ φφ · φφ φφφ φ φφ φφφ φφφ φφφφφ φ φ · «··« φφ φφ φφφ Φφ φ* informační signál.
7. Uspořádání pro detekci vodoznaku (w) , který je včleněn do informačního signálu (q), které obsahuje:

prostředky (21, 22) pro stanovování rozhodovací proměnné (y) , která určuje, do jaké míry je zmíněný vodoznak v signálu přítomen a prostředky pro generováni výstupního signálu (D), který udává zjištění vodoznaku, pokud rozhodovací proměnná překročí předem stanovený práh (y2) vyznačující se tím, že toto uspořádání obsahuje prostředky pro náhodné generování zmíněného výstupního signálu pro rozhodovací proměnnou pod zmíněným prahem (y2).
8. Uspořádání podle bodu 7 vyznačující se tím, že obsahuje prostředky pro náhodné generování zmíněného výstupního signálu v rozsahu rozhodovací proměnné mezi zmíněným prahem (y2) a dalším předem stanoveným prahem (yl).
9. Uspořádání podle bodu 7 nebo 8 vyznačující se tím, že obsahuje prostředky pro generování zmíněného výstupního náhodného signálu se zvýšenou pravděpodobností, když se rozhodovací proměnná blíží k předem stanovenému prahu (y2).
10. Uspořádání podle bodu 9 vyznačující se tím, že zmíněné prostředky pro náhodné generování výstupního signálu obsahuje generátor náhodného čísla se vstupem jádra a prostředky pro odvozování jádra z informačního signálu podle předem stanovené funkce.
11. Uspořádání podle bodu 9 vyznačující se tím, že prostředky (21, 22) pro stanovování rozhodovací proměnné jsou zmíněné prostředky pro stanovování jádra.
12. Metoda vyjímání vodoznaku z informačního signálu z informačního signálu, ve kterém je začleněný vodoznak, • 4 *4 • * « * « · · *

4 4 4*4 4 4 · 4·4 4·· ·«··· 4 · ·

444· ·· 4* 4»· 44 4· která obsahuje kroky:

změny vybraných částí informačního signálu do té doby, než zmíněný detektor vodoznaku změní zmíněnou indikaci, aby byla získána příslušná část odhadovaného vodoznaku, která zapříčiňuje zmíněnou změnu a odečtení odhadu vodoznaku od informačního signálu.
13. Multimediální reprodukční a/nebo záznamový přístroj, který obsahuje uspořádání podle kteréhokoliv z bodu 7-11.