CZ2012304A3 - Zpusob provádení izolací, zejména oplástení budov a stavební izolacní vrstva - Google Patents

Abstract

Na pevný podklad (1) se pripevní rozprostrená bunecná fólie (3), vyplní se izolacním materiálem (5) a provede povrchová úprava, napríklad fasáda. Pri plnení se z jedné nádoby (6) dodávají cástice celulózy a z druhé nádoby (7) kapalná smes na bázi vody a polymeru. Vzniká kasovitá hmota tuhnoucí pri 5.degree. az 40.degree. C, jejíz povrch se zarovnává v jeste tvárném stavu. Sestavováním dílu bunecné fólie (4) o ruzné výsce a/nebo jejím vrstvením a/nebo ohýbáním se tvaruje povrch pláste. Izolacní vrstva má strukturu pruzných plastových komurek vyplnených izolacním materiálem (5) prilepeným k podkladu (1) a stenám komurek, s výhodou na bázi celulózových cástic a vodní disperze styrenakrylátového kopolymeru, o velikosti cástic do 1 cm a mnozství 70 az 90 % obj. Izolacní materiál (5) sahá po okraje komurek nebo pres ne a je prekryt povrchovou vrstvou (10). Díly bunecné fólie (3) o ruzné výsce ulozené vedle sebe tvorí nebo potlacují na budove výstupky.

Description

Způsob provádění izolací, zejména opláštění budov a stavební izolační vrstva

Oblast techniky

Vynález se týká oblasti stavebnictví. Je navržen způsob provádění tepelných izolací na objektech a uvnitř objektů, zejména typu zateplovacího opláštění budov, a dále je navržena stavební izolační vrstva zhotovená navrženým způsobem.

Dosavadní stav techniky

V současné době se běžně zhotovují tepelné a zvukové izolace ve stavebnictví tak, že na se podklad jednoduše položí izolační vrstva z hotových, předem vyrobených segmentů typu pevných panelů, nebo ohebných pásů. Na místo použití se tyto segmenty pokládají a následně připevní jednoduchým způsobem, obvykle přilepením bodově na pokrývané ploše, což se provádí pomocí lokálního nanesení stavebních tmelů a alternativně nebo přídavně také přišroubováním, nebo přibitím pomocí klasických spojovacích prostředků typu vrutů a hřebíků s podložkami. Přišroubování nebo přibití spojovacích prostředků se provádí až po položení jednotlivých segmentů. Izolační vrstva se následně překryje vrstvou nebo vrstvami představujícími povrchovou úpravu odpovídající místu, kde se izolace provádí a požadavkům zákazníka. V případě stěn budov se na izolační vrstvu nanese potěr, perlinka a fasádní vrstva nebo vrstvy, nebo se připevní obložení z dřevěných desek, apod. V případě provádění izolace krovů apod. se povrchová úprava často zcela vynechává, nebo se pouze připevní povrchová vrstva typu listu materiálu, jako paropropustná membrána, střešní lepenka, tapeta apod. Izolační vrstvy i pásy, tvořící vlastní izolaci, sestávají obvykle z homogenní vrstvy izolačního materiálu. Nejznámější druhy těchto obkladů používané v současné době jsou panely z polystyrénu a panely nebo pásy ze slisované minerální vlny.

Tyto izolační panely, které se v současné době používají pro obklady u staveb, vykazují významné nevýhody. Polystyrénové desky mají výhodu v nízké hmotnosti a nenasákavosti vodou, avšak mají značnou nevýhodu v neohebnosti, malé mechanické odolnosti a vtom, že jsou neprodyšné. Jsou křehké a při tlaku, nárazu, nebo při opření těžšího předmětu mohou praskat. Z případných skulin, například při použití pod dřevěný obklad, se mohou vysypávat částice polystyrénu. Neohebnost a křehkost polystyrénu je také nevýhodou, která komplikuje a znemožňuje jím obkládat nerovné nebo členité plochy. Polystyrénové panely mají také nevýhodu v poměrně omezené účinnosti poskytované izolace proti hluku a tepelné izolace. Neprodyšnost těchto panelů je rovněž důvodem, proč tento druh izolačního materiálu bývá odmítán. Má totiž za následek problémy s růstem plísní a hub a zvýšeným výskytem roztočů a jiných nežádoucích organizmů v izolovaných prostorách uvnitř budov.

Panely nebo pásy z minerální vlny mají výhodu v nízké hmotnosti a prodyšnosti, avšak jejich významnou nevýhodou je nasákavost vodou a minimální mechanická odolnost. Vláknitá struktura těchto panelů je příčinou častého vnikání škůdců, a také snadného poškození. Minerální vlna se vyrábí ve slisované formě jako panely, které jsou neohebné a lámavé. Pro nerovné povrchy se vyrábí minerální vlna nelisovaná, která je dodávána v rolích. Tato nelisovaná minerální vlna je sice ohebná, ale je příliš měkká a rozvolněná. Neudrží na svém povrchu fasádní vrstvy, takže je vhodná pouze jako mezivrstva pod pevnou podložku, například pod obložení dřevem. Rozvolněná struktura pásů z minerální vlny také podstatně snižuje dosahované izolační schopnosti výsledku.

Zvýše uvedených materiálů nemá žádný současně všechny požadované vlastnosti, tedy schopnost tepelné a zvukové izolace, prodyšnost, pevnost a odolnost při zátěži a v tahu, a podle potřeby i odolnost proti vodě. Obklady z pevných těles typu panelů, mají značnou nevýhodu v tom, že pro atypické nebo oblé tvary je nutno zhotovit panely vhodného tvaru předem. K tomu je nutno každý tvar důkladně vyměřit, předem spočítat a tvořit obkladové panely, hotové před použitím je nutno skladovat bez zatížení a individuálně, aby nedošlo ke zničení, a dále je nutno s nimi opatrně zacházet při veškerých manipulacích. Pokud nejsou obklady na členité nebo atypicky tvarované objekty zhotoveny předem, je potřeba řezání a náročné skládání do tvarů na místě, což znamená velký počet spojů, riziko brzkého poškození, a případně nemožnost oblý nebo složitý tvar kvalitně obložit. Další nevýhodou je, že případné nerovnosti podkladu, jako výmoly, díry, spáry na zdivu apod. zůstanou po obložení duté. Různé drobné nebo větší nerovnosti typu výstupků také vadí, protože brání rovnému uložení panelu na podklad. Výstupky i dutiny pod obklady tedy představují nutnost dalších manipulací, vyplňování nebo rovnání, a ponechané způsobují netěsnost vůči podkladu. Snižují izolační schopnosti obkladu a představují riziko budoucího prohýbání obkladu s následkem praskání povrchu, a také představují riziko vniknutí pod obklad a zabydlení nežádoucích škůdců, jako jsou hmyz, hlodavci apod. Při budování izolačních opláštění je v současné době značnou komplikaci i případná potřeba vyrovnávání případných výklenků, které se staly časem nežádoucí, například výklenků kolem oken. Naopak vytváření takových výklenků je rovněž problémem. Obojí se provádí pracně a časově náročně, přizdíváním podkladu, nebo kladením a připevňováním více izolačních vrstev na sebe. Izolační materiály současného typu však nejsou svou konzistencí vhodné pro tvoření nebo potlačování výstupků, protože ve velké vrstvě nemají potřebnou pevnost a místa takto vytvořená mají přílišnou křehkost. Tato křehkost je nežádoucí zejména u rodinných domků a podobných objektů, kde je nutno čas od času opřít z důvodů údržby nebo oprav žebřík a z něj vykonávat práce. Také je problémem v místech, kde si hrají děti, nebo kde dopadají předměty, jako míč u hřišť, kaménky u silnic, apod. Místa, kde je ph dosavadních izolačních obkladech na sebe vrstven materiál, mají relativně nízkou životnost, praskáním a odlamováním z důvodu odlišného kroucení dílů vrstev položených na sobě následkem vlhkosti a pnutí a uvolňováním od sebe dílů materiálu položených na sobě.

V současné době je ve stavebnictví známa tzv. buněčná fólie, známá pod názvy GEOCELL a GEOWEB, dostupná na trhu. Její uspořádání je popsáno například v US pat. 5,449,543 a WO 1997/16604. Je vytvořena jako soustava pruhů z ohebné plastové fólie, kde jednotlivé pruhy jsou k sobě navzájem připojeny tak, že mezi jejich stěnami je vytvořena soustava dutých komůrek-buněk, jejichž dutiny jsou průchozí ve vertikálním směru. Pro manipulace a distribuci se buněčná fólie dodává ve složeném stavu v rolích, kde jsou stěny buněk stlačeny k sobě. Na místě použití se buněčná fólie plošně rozprostře, čímž se vytvoří struktura s otevřenými komůrkami připomínající plástve medu, s průchozími otvory na obou stranách komůrek. Ve stavu složení buněčné fólie pro distribuci a skladování jsou tedy její komůrky ploché, dvojrozměrné a ve stavu rozloženém pro její použití jsou trojrozměrné, průchozí. Tato buněčná fólie je určena zejména pro položení na povrchy erozí napadených venkovních terénů, jako jsou například břehy řek nebo svahy u silnic, nebo také zakládky důlních • · šachet, kam se umisťuje s cílem, aby zde bránila odpadávání uvolněného kamení a nežádoucímu drolení a odlamování prvků z povrchu. Při tomto použití se buněčná fólie převrstvuje sypkými materiály, jako je štěrk nebo zemina, které se do ní navážejí těžkou technikou, nasypávají a poté zaválcují pojezdy válcových strojů. Časem pak takto vytvořený celek obrůstá zelení. Buněčná fólie se používá také pro zpevňování stavebního podloží, jako jsou silnice nebo železnice, kde se volně rozprostře na zemní podloží po odkrytí a odvozu ornice, nebo na drenážní polštář ze štěrku a/nebo písku. Tato buněčná fólie se používá také do podloží budov. Po rozprostření na místo použití se buněčná fólie přesypává štěrkem a zalévá betonem a případně přelévá silničním asfaltem, jak také zmiňují výše uvedené dokumenty. Různé typy buněčné fólie jsou již dostupné v různých typech a provedení, některé z nich mají stěny buněk opatřeny perforací za účelem možnosti prostupu vody a z důvodu eliminace nežádoucích tlaků ve stavebním objektu. Spisy WO 1997/16604 a například EP 0378309 A1 také doporučují zpevnění buněčné fólie ohebným roštem, vytvořeným z lanek protažených přes otvory komůrek v buňkách a ukotvených v zemi.

Přihláška PCT/CZ2011/000061 WO 2011/150901 popisuje panel s buněčnou strukturou, který je pružný a zčásti ohebný a je určen pro provádění izolačních obkladů klasickým postupem. Je popsán panel v podobě přenosného tělesa, obsahujícího alespoň dvě paralelní vrstvy z nepropustného vodě odolného materiálu tvořící lícní a rubovou stěnu panelu, mezi nimiž se nachází výplň, kterou tvoří ohebná plastová buněčná fólie z pásků pospojovaného materiálu s komůrkami, které jsou buď prázdné, nebo vyplněné sypkou výplní. Buněčná fólie i paralelní vrstvy jsou ohebné. Také na bocích kolem dokola panelu jsou případně vytvořeny krycí stěny panelu. Výplň komůrek tvoří s výhodou převážně částice o velikosti prachu až o průměru 6,5 cm z tepelně izolačního materiálu, například na bázi skleněné drtě, tzv. spečeného skla a/nebo polystyrénu. Stěny vytvářejí na panelu plášť, tvořící ochranu proti vniku vlhkosti a bránící vypadávání obsažených částic. Tento panel je tepelně i zvukově izolační a hydroizolační a je ve značné míře ohebný, takže jej lze používat pro obklady nerovných a tvarovaných povrchů. Nevýhodou tohoto panelu je relativně náročná montáž na místo použití, spočívající v nutnosti upevňovat panely tak, aby nedošlo ke vzniku otvorů jimiž by mohly vypadávat částice jeho náplně. Pokud se tyto panely aplikují na nerovný podklad, tak je ovšem nutné důkladné připevnění na podklad, bez nežádoucích kapes nebo spár. V případě vzniku trhliny nebo dírky v povrchovém plášti může do panelu vnikat voda, která panelem může případně i protékat. Další nevýhodou těchto panelů je, že povrchová vrstva z neprodyšného materiálu zapříčiní celkovou neprodyšnost izolačního obkladu.

Dokument CZ U 23393 popisuje další ohebný obkladový panel obsahující buněčnou fólii, rovněž určený pro provádění obkladů klasickým postupem, tj. prostou pokládkou hotových panelů na místo použití. Buněčný panel podle CZ U 23393 tvoří volně přemístitelné těleso, sestávající z kusu buněčné fólie a vyplněné tuhnoucí hmotou v zatuhlém stavu, například stavební pěnou, bitumenovou hmotou apod. Obkladový panel podle CZ U 23393 má i variantu, kde povrchovou vrstvu tvoří tuhnoucí hmota výše uvedeného typu a ve vnitřním prostoru panelu je dutina vyplněná sypkými částicemi, například dřevními pilinami. Nevýhodou tohoto řešení je, že než se panely dostanou na místo montáže, je nutné jejich skladování, přemisťování, apod., což vše vyžaduje manipulace. Při manipulaci s panely může dojít k jejich poškození, k nežádoucímu vypadávání materiálu z buněk buněčné fólie apod., což znamená potřebu kontrolovat před aplikací kvalitu jednotlivých panelů a vyřazovat případně poškozené. To může mít za následek vyšší náklady zhotovitele na potřebné rezervy a vznik nežádoucích objemů odpadů, které je nutno likvidovat. V případě nedbalosti pracovníků zhotovujících podklady co do kontroly a ve správném zacházení s panely, je riziko snížené izolační kvality výsledku v místech defektů.

Buněčné panely podle předchozích dvou odstavců, které jsou ve formě předem zhotovených volně přemístitelných jednotek, jsou tvarově částečně přizpůsobivé tvaru podkladu, ne však dokonale přizpůsobivé a nelze je použít pro velké křivky tvarů. Další jejich nevýhodou je, že tyto panely nepřilnou samy o sobě k podkladu na místě montáže, že při pokládce panely položené vedle sebe nebo na sobě netvoří navzájem mezi sebou kompaktní celek, a že je nutné jejich řezání na místě, například na okrajích obkládaných ploch, kdy se z nich může vysypávat hmota a mohou vznikat nevyužitelné odřezky většího množství.

Ve stavebnictví se kromě pokládky používá klasicky také jiný způsob budování izolačních vrstev, a to prostým nanesením vrstvy izolační hmoty na místě. Toto se provádí v případě horizontálních nebo málo šikmých ploch nalitím tekuté tuhnoucí vrstvy materiálu, nebo nahozením a následným vyrovnáním vrstvy hmoty, jako například betonu apod., nebo nastříkáním. Beton a podobné hmoty mají nevýhodu v přílišné hmotnosti a nízké soudržnosti ve stavu když jsou nanášeny. Moderní hmoty o nízké hmotnosti se nanáší prostým plošným nástřikem na plochu podkladu. Jde zejména o hmoty na bázi polymerů ve formě pěny nebo kapaliny, které po rozprostření na volném prostranství s přístupem vzduchu po čase tuhnou. Příkladem jsou pryskyřičné hmoty, akrylátové tmely, různá lepidla na bázi polymerů a nátěry. Na trhu jsou již běžně dostupné prostředky pro vytvoření izolační vrstvy prostým nanesením, například nastříkáním a ztuhnutím, jejichž základem jsou pojivá, jako akryláty, polyestery aj. syntetické pryskyřice, s obsahem vlákninových částic, jako jsou dřevěné piliny a/nebo celulózová drť. Nevýhodou všech těchto dosavadních izolačních hmot aplikovaných jako nátěr nebo nástřik je, že nemohou být použity v silnější vrstvě. Časem pak i u relativně tenkých vrstev dochází k praskání vlivem pnutí při změnách teplot a vlivem stárnutí materiálu. Tenká vrstva nemá dostatečné izolační schopnosti. Je technicky nemožné zhotovit silnou izolační vrstvu na bázi těchto pěnových a tekutých hmot, protože na šikmých a svislých plochách dochází ke stékání a odkapávání nanášené hmoty a na vodorovných plochách dochází k nežádoucímu roztěkání. Roztěkání komplikuje přístup pro pracovníky, kteří jím jsou omezováni, neboť nemohou chodit či stát v místě, kam se hmota roztěká, a rovněž tam nemohou být umístěny stroje nebo pomůcky potřebné pro nanášení. Roztěkání představuje také nežádoucí ztráty, které mají za následek zvýšení nákladů na materiál a práce navíc z důvodu potřeby úklidu a čištění v okolí aplikace.

Podstata vynálezu

Výše uvedené nevýhody odstraňuje ve značné míře vynález. Je navržen způsob provádění izolací, zejména opláštění budov, typu při němž se zhotovuje na pevných plochách v rámci stavebního objektu izolační plášť za účelem tepelné a/nebo zvukové izolace. Podstata vynálezu je následující. Na plochu stavebního objektu, na níž má být provedena izolace, a která je podkladem pro budovanou izolaci, například na vnější stěnu budovy a/nebo vnitřní plochu krovu, se přiloží a upevní rozprostřená buněčná fólie z plastových ohebných pásků, pospojovaných v duté komůrky s průchozími otvory z obou stran, tvořenými okraji komůrek na lícní i rubové straně buněčné fólie. Výskyt drobných nerovností v podkladu typu výstupků nebo děr nikterak nevadí, protože pružná fólie se tvarově podkladu přizpůsobí, přičemž není na závadu pokud různé výstupky podkladu budou čnít dovnitř komůrek. Pokud je třeba buněčnou fólii nastavit nebo zkracovat, není při těchto manipulacích žádný problém sešít její okraje k sobě sponkami, ani řezání nebo odstřižení. Využít je proto možno veškerý materiál buněčné fólie beze ztrát. Do komůrek buněčné fólie upevněné na izolovaném podkladu se poté vpravuje izolační materiál, který je ve formě alespoň zčásti tekuté hmoty v průběhu času tuhnoucí. Plnění komůrek buněčné fólie se provádí postupně, od plochy podkladu směrem k rovině lícních okrajů komůrek, nejméně tak dlouho, dokud se komůrky nenaplní izolačním materiálem alespoň po lícní okraj komůrek. Při tomto plnění izolační materiál zaplňuje kromě dutin komůrek i různé nerovnosti, které jsou v podkladu, jako spáry na zdivu, díry, apod. Následně se izolační materiál nechá v komůrkách tuhnout. Poté, kdy buněčná fólie spolu s vpraveným izolačním materiálem vytvoří dostatečně pevnou izolační vrstvu, provede se na tomto celku povrchová úprava obvyklá pro izolační opláštění. Zpravidla půjde o úpravu zahrnující nebo představující nanesení závěrečné povrchové vrstvy obvyklého typu pro obkládané místo, jako fasáda, keramický obklad, dřevěný obklad, plech apod.

Součástí vynálezu je vhodný izolační materiál a jeho příprava. S výhodou se předem připraví do alespoň dvou různých nádob směsi o odlišné konzistenci, z toho do jedné nádoby se připraví suchá směs, která obsahuje částice na bázi celulózy a do druhé nádoby se připraví kapalná směs, která obsahuje tmelící složku na bázi polymerů, s výhodou zředěnou přiměřeně vodou podle savosti podkladu a částic. Poté se do komůrek buněčné fólie postupně foukáním plní suchá směs a do této nafoukávané suché směsi se stříká hadicí kapalná směs. Takto se tvoří kašovitá lepkavá hmota, která postupně zaplní a přeplní komůrky buněčné fólie, a která se přilepí na stěny komůrek buněčné fólie a přilne i na povrch izolovaného podkladu.

Suchá směs se s výhodou připraví alespoň z 80% její hmotnosti jako částice na bázi celulózy. Například se může použít rozvolněná celulózová vláknina z celulózky, celulózová drť nebo drť z druhotné suroviny na bázi sběrného papíru, nebo piliny, apod. Kapalná směs se připraví jako vodní disperze látek typu lepidel založených na polymerech jako jsou syntetické pryskyřice apod. Jako optimální pro tento účel vynálezce po řadě pokusných zkoušek vyhodnotil vodní disperzi na bázi styrenakrylátového kopolymeru, která je schopna nasáknout do celulózových částic a způsobit jejich nabobtnání, při smíchání s nimi v přiměřeně zředěném stavu tvoří lepkavou směs, jejíž konzistence způsobí přilnutí ke stěnám buněčné fólie a podkladu, a která v čase tuhne, načež vytvoří částečně pružnou, mrazuvdornou a paropropustnou hmotu. Přípravu alespoň kapalné směsi a plnění směsí do komůrek buněčné fólie je nutno provádět při provozní teplotě zejména s ohledem na styrenakrylátovou složku. Izolační materiál je tedy zpracovatelný při teplotě vnějšího prostředí v rozmezí 5° až 40° C, což odpovídá běžné venkovní teplotě v období jara až podzimu a/nebo pokojové teplotě. Po zaschnutí tento izolační materiál vytvrdí obsažené celulózové částice a výsledek je paropropustný.

Povrchové zarovnání tvaru povrchu izolační vrstvy, zhotovené při provádění izolací podle vynálezu, je možno s výhodou provést bez ztrát materiálu a s minimální pracností v mezičase, když izolační materiál tuhne a ještě je tvárný, neztuhlý, například uhlazením nebo válcováním povrchu.

Povrch zhotovené izolační vrstvy se v případě určitých typů povrchové úpravy zarovná bez nutnosti provádění zvláštních úkonů rovnání majících podobu například hlazení, válcování či ořezávání. Povrch lze přímo bez úkonů rovnání s výhodou ve stavu, kdy je hmota aplikovaného izolačního materiálu ještě tvárná, ošetřit přiložením, přitlačením a připevněním plochého stavebního elementu, například zpevňovací síťky (perlinky), paropropustné membrány, nebo plechu, apod. Přiložením a přitlačením rovného pevného tělesa k nanesenému izolačnímu materiálu v ještě nevyschlém, alespoň částečně tvárném stavu, dojde automaticky ke srovnání, a současně je dosaženo přilnutí. Při položení perlinky, membrány apod. je dosaženo vyrovnání povrchu výhodně při jedné manipulaci, při přitlačování perlinky apod. během jejího kladení.

Buněčná fólie vytvoří pro výplň z izolačního materiálu dokonalý nosný skelet, který je schopen unést a udržet tvar i pro vrstvu silnější než po její okraj. Komůrky se naplní po lícní okraje komůrek, nebo se s výhodou naplní s alespoň lokálním přesahem přes lícní okraje komůrek, načež se, po zarovnání povrchu takto vzniklé izolační vrstvy, na izolační vrstvě provede povrchová úprava obvyklého typu vzhledem k místu zhotovení izolační vrstvy, například fasáda nebo obložení dřevem.

Komůrky se s výhodou naplní s přesahem přes lícní okraje komůrek celoplošně, rozuměno v rámci buněčné fólie. I v případě následného provedení zarovnání povrchu je možno s výhodou ponechat malý přesah izolačního materiálu přes lícní okraje komůrek.

Navržený způsob zhotovení izolačního pláště je vhodný zejména pro provádění izolací na členitém nebo zakřiveném povrchu. Tento způsob využívá pružnosti a voštinové struktury buněčné fólie, při něm se buněčná fólie použije jako tvarově přizpůsobivý nosný skelet, umožňující dokonale zkopírovat tvar podkladu. Izolace podle vynálezu je proto použitelná s výhodou mj. na zakřivené plochy stavebního objektu, jako obloukové klenby portálů nebo oken, sloupy o kruhovém průřezu, na plochy s výklenky, na kruhové objekty apod. Při použití na takovéto plochy se buněčná fólie připevňuje těsně na podklad, tak aby kopírovala tvar podkladu, načež po vyplnění komůrek izolačním materiálem se povrch upraví a povrchová úprava zhotoví rovněž tak, aby kopírovaly tvar podkladu. Tím se rozumí, že povrch izolační vrstvy se zarovná na vnějším okraji komůrek, nebo v rovnoměrném přesahu přes vnější okraje komůrek, bez závějí z izolačního materiálu v prohlubních apod. Obložení takovýchto objektů klasickým způsobem by bylo mimořádně pracné až nemožné, zatímco způsobem podle vynálezu to jde snadno, rychle a s velmi kvalitním výsledkem.

Způsob podle vynálezu je možno aplikovat i s opačným účinkem, k potlačení nerovností povrchu. Při této aplikaci se izolace zhotovuje zejména na nerovné ploše stavebního objektu s vadami povrchové plochy, nebo na ploše s výraznými výklenky, výstupky, nebo vybráními, jež je nutno eliminovat nebo zmenšit. Při takovéto aplikaci se buněčná fólie připevní na podklad tak, aby eliminovala nerovný tvar podkladu. Nerovnosti typu děr apod. u dosavadního stavu dělají problémy, protože při obkládání deskami zůstanou všechny pod obložením dutiny, které mohou být příčinou pozdějšího praskáni, zatékání, usazení se škůdců, apod. Při izolacích podle vynálezu však izolační materiál vnášený do komůrek buněčné fólie přeteče i do děr pod buněčnou fólií a vyplní je, takže žádné nežádoucí dutiny pod izolačním obkladem nezůstanou. Zvlášť velké nerovnosti je možno podložit, například lokálním podložením buněčné fólie obvyklými vyrovnávacími prostředky, nebo sestavováním vrstvy buněčné fólie z dílů o různé výšce buněk vedle sebe, nebo pokládáním na sebe alespoň lokálně alespoň dvou vrstev buněčné fólie. Po vyplnění komůrek izolačním materiálem se pak povrch upraví a povrchová úprava zhotoví rovněž tak, že je eliminován nerovný tvar podkladu. Způsob podle vynálezu, zmíněný v tomto odstavci je vhodný zejména pro velmi poškozené nerovné povrchy a pro členité povrchy s výklenky, které se mají zarovnávat. Buněčná fólie položená ve dvou vrstvách na sobě nevykazuje nevýhody dosavadního stavu, protože výplň z izolačního materiálu vyplní veškeré dutiny. Při plnění je možno klást a naplňovat jednotlivé vrstvy buněčné fólie následně po sobě, nebo najednou, kdy v obou případech je dosaženo spojení izolačního materiálu nad sebou a vyrobení silnější vrstvy stejnorodé, propojené výplně, bez nežádoucích puklin, dutin nebo mezer ze spojů ve směru tloušťky izolační vrstvy.

Způsob podle vynálezu je určen i pro výhodné vytváření povrchově členitého izolačního obloženi na rovných površích. Například se izolace zhotovuje na rovné ploše stavebního objektu s cílem vytvořit výklenky nebo jiný výrazně plastický povrch. Na více nebo méně rovné ploše, například rovinné vnější stěně nebo obloukovitě vnější stěně objektu, se způsobem podle vynálezu pomocí buněčné fólie na podkladu vytváří plastický reliéf žádoucího tvaru, například výklenek v okolí oken apod., s výhodou sestavováním vrstvy buněčné fólie z dílů o různé výšce buněk vedle sebe a/nebo pokládáním na sebe alespoň lokálně alespoň dvou vrstev buněčné fólie a/nebo vytvarováním lícního okraje buněk buněčné fólie do požadovaného reliéfu před jejím položením na izolovaný podklad nebo před jejím plněním. Po vyplnění komůrek izolačním materiálem se pak povrch upraví a povrchová úprava zhotoví tak, že je kopírován tvar lícního okraje buněk buněčné fólie a nikoliv tvar podkladu. Zejména má výhodu vytváření výklenků a jiných výstupků tím, že se vedle sebe položí buněčná fólie o různé výšce, nebo že se použije buněčná fólie s vykrojeným či jinak předem vytvarovaných povrchem, neboť tím odpadne nutnost vršit na sebe různé vrstvy kusů z izolačního materiálu praktikovaná v dosavadním stavu, což přinese úsporu na pracnosti a urychli podstatně zhotovení, a také výsledek je podstatně kvalitnější. Výsledek je bez rizika odlupování vrstev od sebe a s tím spojeného praskání či jiného poškození izolačního obkladu.

* ·

Pro dosažení větší soudržnosti vytvořené izolační vrstvy se s výhodou na alespoň části izolované plochy použije buněčná fólie typu se soustavou stěnových otvorů, vytvořených ve stěnách komůrek a/nebo se použijí zpevňující vlákna známá z dosavadního stavu. Účinek těchto stěnových otvorů je jiný než důvod, proč jsou vytvořeny v buněčné fólii jsoucí na trhu. U dosavadní buněčné fólie, vzhledem ktomu, že je určena pro položení v terénu a přesypání zeminou nebo štěrkem, plní stěnové otvory funkci odvodních kanálků pro vodu, s cílem odvádět přebytečnou vlhkost a přitom zavlažovat pomocí buněčné fólie kořenový systém v buňkách, jako u trávníků na svahu, případně odvádět srážkovou vodu od povrchu svažitého terénu a tak bránit vyplavování štěrkového obsahu buněk, jako například u štěrkových náspů. Proti tomu, použití buněčné fólie pro izolační vrstvy podle vynálezu mají cíl zpevnit výsledek. Pomocí protečení izolačního materiálu přes tyto stěnové otvory komůrek buněčné fólie a jeho ztuhnutí zde jsou vytvořeny spoje přes stěnové otvory, bránící nežádoucímu uvolňování izolačního materiálu z komůrek, což je významné zejména po aplikace na svislých a velmi svažitých plochách, a také pro aplikace na zvlněných plochách. Nosná konstrukce pro izolační materiál z buněčné fólie může mít totiž zejména na zvlněném podkladu její komůrky místy směrem k lícním okrajům rozšířené, což představuje zvýšené riziko nežádoucího uvolnění obsaženého izolačního materiálu.

Samotná pokládka buněčné fólie na podklad je prováděna zejména podle záměru dosažení určitého tvaru a podle druhu izolovaného povrchu a jeho kvality různě. S výhodou se izolovaný podklad, například stěna budovy nebo podkroví, před započetím pokládky rozprostřené buněčné fólie na místo použití opatří nejprve vhodnými kotevními prostředky pro buněčnou fólii, například háčky. Na ně se pak buněčná fólie rychle a pohodlně navléká při montáži rovnou do žádoucího rozprostřeného stavu a podle potřeby i více či méně těsně vůči podkladu.

Stavební izolační vrstva zhotovená podle vynálezu má charakter izolační vrstvy přilnuté na izolovaném podkladu, která je na bázi pružné nosné konstrukce voštinového uspořádání vyplněné izolačním materiálem. Tato vrstva obsahuje buněčnou fólii, která je na trh dodávána v rolích v nichž jsou pásky poskládány na sebe, a která je roztažitelná na ploše, kdy ve stavu tohoto plošného rozložení jsou pásky uspořádány jako voštinová konstrukce a otvory komůrek jsou otevřené, průchozí. Izolační vrstva je uspořádána jako soustava komůrek z plastových ohebných pásků pospojovaných v duté komůrky s průchozími otvory, které jsou vyplněny zatuhlým izolačním materiálem na bázi celulózových částic, promíchaných s tmelící složkou na bázi vodní disperze polymerů.

Výplň komůrek tvoří optimálně izolační materiál na bázi celulózové drti a vodní disperze styrenakrylátového kopolymeru.

Obsažené částice mají s výhodou velikost prachových částic až chomáčů 1 cm, přičemž jsou tyto částice v izolačním materiálu obsaženy, uvažováno v objemech v okamžiku míšení všech jeho složek, v množství 70 až 90% celkového objemu hmoty.

Stavební izolační vrstva zhotovená podle vynálezu obsahuje s výhodou výplňový izolační materiál komůrek, který sám o sobě lpí na stěny komůrek a v oblasti rubového okraje komůrek s výhodou lpí k podkladu, na němž je tato izolační vrstva zhotovena. Na lícní straně je izolační vrstva podle vynálezu opatřena alespoň jednou přídavnou krycí povrchovou vrstvou, s výhodou vrstvou nebo vrstvami představujícími povrchovou úpravu stavebního objektu, například fasádou nebo obkladem z dřevěných desek.

Výplň z izolačního materiálu může na lícní straně dosahovat přesně po okraj komůrek buněčné fólie. S výhodou, zejména pro některé druhy aplikací, přečnívá izolační materál stejnoměrně přes lícní okraje komůrek buněčné fólie tak, že zde tvoří celistvý přesah na buněčné fólii, čímž se rozumí převrstvení buněčné fólie na lícní straně.

Izolační materiál z různých komůrek buněčné fólie je s výhodou navzájem propojen prostřednictvím soustavy stěnových otvorů nacházejících se ve stěnách buněčné fólie, přičemž v těchto stěnových otvorech obsažený izolační materiál tvoří spoje, fixující vůči sobě navzájem hmotu ze sousedních komůrek.

U izolační vrstvy zhotovené na svislém nebo svažitém podkladu s výhodou přes alespoň některé stěnové otvory buněčné fólie procházejí zpevňující vlákna, která jsou pod zvolenými otvory opatřená protiskluzovými zábranami. Zpevňující vlákna procházejí přes buněčnou fólii ve směru svažitosti a jsou opatřena protiskluzovými zábranami proti sjíždění komůrek po těchto vláknech.

* s>

Stavební izolační vrstva s výhodou obsahuje díly buněčné fólie uložené na sobě nebo vedle sebe v takovém tvaru, že je vytvořen nebo naopak potlačen členitý tvar izolované plochy stavebního objektu.

Alespoň dva vedle sebe uložené díly buněčné fólie mají s výhodou odlišnou výšku komůrek, uvažováno ve směru od rubového okraje komůrek buněčné fólie k lícnímu okraji, přičemž pomocí odlišné výšky komůrek buněčné fólie je vytvořen, nebo naopak eliminován, výstupek na stavebním objektu.

Vynález je určen zejména pro budování izolačních opláštění na a ve stavebních objektech, zejména typu zateplování vnějších stěn budov, zateplování střech a opláštění tvarově zajímavých a/nebo přenosných stavebních objektů. Pomocí vynálezu mohou být opatřeny tepelně a zvukově izolačním a hydroizolačním pláštěm například atypické budovy členitých nebo oblých tvarů, různé reklamní a prodejní stánky, čekárny u zastávek městské hromadné dopravy, altánky, televizní věže, apod. Výhod vynálezu je celá řada. Umožňuje dopravu a skladování materiálu na místo použití ve formě surovin, bez zvláštních nároků na skladování, dopravu a manipulaci a bez zvláštních prostorových nároků. Umožňuje zhotovení izolačního pláště přímo na stavbě nebo na místě použití. Není nutná náročná výroba ani doprava specificky vytvořených obkladů na tvarované objekty nebo tvarované části objektů, protože tvar se buduje přímo na obkládaném podkladu. Nevznikají ztráty na materiálu, protože se použije pouze potřebný materiál a všechen nevyužitý materiál se může odvézt nebo snadno uskladnit pro další nebo jiné použití. Vytvořený izolační plášť má nízkou hmotnost a nezatěžuje proto objekt. Vytvořená izolační vrstva lne k podkladu a vyrovnává jeho vady, jako spáry nebo díry, a její kvalitě nejsou na závadu ani hrbolatost a drobné výstupky na podkladu. Pomocí vynálezu je možno snadno a rychle budovat vysoce kvalitní izolační pláště, které kopírují členitý nebo oblý tvar podkladu, a/nebo lze budovat opláštění při kterém se zhotovují a/nebo naopak potlačují výklenky, výstupky a nerovnosti povrchu. Izolační opláštění podle vynálezu může obsahovat lokální zesílení nebo ztenčení, se dvěma nebo několika buněčnými fóliemi na sobě, přičemž komůrky jsoucí na sobě mají izolační materiál propojený v kompaktní celek bez mezer,takže se od sebe neodlupují. Vynález je určen zejména pro izolační opláštění svislých a svažitých ploch staveb, ale není » · · · vyloučeno jej využít ani pro budování izolačních plášťů na stropech a/nebo podlahách.

Přehled obrázků na výkresech

Vynález je objasněn pomocí výkresů, kde znázorňují obr. 1 A až F schéma způsobu výroby izolační vrstvy podle vynálezu při opláštění budov, při čelním pohledu zvnějšku na úsek stěny zateplované budovy, kde se postupně buduje izolační plášť, obr. 2 detail řezu příkladnou stavební izolační vrstvou podle vynálezu s jednou buněčnou fólií opatřenou stěnovými otvory, obr. 3 detail řezu stavební izolační vrstvou s buněčnou fólií opatřenou stěnovými otvory a zpevňujícími vlákny, obr. 4 detail řezu izolační vrstvou obsahující dva díly buněčné fólie o různé výšce uložené vedle sebe tak, že je vytvořen na povrchu výstupek a obr. 5 detail řezu izolační vrstvou obsahující dva díly buněčné fólie na sobě tak, že je vytvořen na povrchu výstupek.

Příklad provedení vynálezu

Názorně jsou způsob provádění izolací podle vynálezu a stavební izolační vrstva tímto způsobem zhotovená předvedeny na obrázcích obr. 1 až 5.

Způsob provádění izolací podle vynálezu je předveden na postupu zhotovení termoizolačního opláštění budovy podle obr. 1. A až F.

Na pevné ploše stavebního objektu se postupně vybuduje izolační plášť nového typu. Z důvodu názornosti obrázků je jako podklad 1 pro izolaci ukázána rovná vnější zeď budovy postavená z tvárnic. Jako pevný podklad 1. se zde rozumí jakákoliv nerozsýpavá část stavebního objektu, jež je základnou sloužící pro izolační opláštění, jako stěna budovy, rubová strana střechy, renovované staré dřevěné obložení, apod. Tedy je možno vynález aplikovat i na plech, dřevo, apod. Na zvolený podklad, znázorněný na obr. 1A, je možno izolační plášť budovat rovnou, nebo se podklad 1 vhodně upraví, například nanesením podkladové vrstvy z napouštěcího prostředku proti škůdcům, hydroizolační paropropustné membrány, nebo z důvodů lepšího přilnutí spojovacím můstkem z nátěru penetrace a/nebo lepidla na bázi stejné nebo podobné jako má později vysvětlená kapalná složka vrstvy. Tento krok, jenž je pouze možností, nikoliv nutností při způsobu podle vynálezu, je ukázán na obr. 1B. Při optimálním způsobu realizace vynálezu se podklad 1, případně opatřený jednou nebo více podkladovou vrstvou, nejprve opatří kotevními prostředky 2 pro buněčnou fólii 3, například na izolované ploše rozmístěnými háčky, jak ukazuje obr. 1C.

Poté z role odvine, odměří a ukrojí potřebné množství buněčné fólie 3, která se pak v rozprostřeném stavu navlékne na připravené kotevní prostředky 2. Místo háčků nebo přídavně může být použita rámová nebo mřížová nosná konstrukce z drátů, apod. na něž, nebo do níž, se buněčná fólie 3 může připevnit v rozprostřeném stavu i před pokládáním, a/nebo se kotevní prostředky 2, například háčky, upevňují až během pokládky buněčné fólie 3. Buněčná fólie 3 může být řezána na míru nebo dotvarována i po uložení. Rozprostřená buněčná fólie 3 ve stavu před plněním sestává z plastových ohebných pásků, pospojovaných v duté komůrky s průchozími otvory 4. Průchozí otvory 4 jsou vytvořeny na lícní i rubové straně, takže komůrky jsou volně průchozí do té doby, než se buněčná fólie položí na podklad 1.. Do komůrek buněčné fólie 3 upevněné v rozprostřeném stavu na izolované ploše jak ukazuje obr. 1D, se přes průchozí otvory 4 od lícní strany vpravuje izolační materiál 5 ve formě alespoň zčásti tekuté hmoty, v průběhu času tuhnoucí, jak ukazuje obr. 1E.

Izolační materiál 5 představuje v okamžiku plnění dvojí směs, a to suchou směs a kapalnou směs. Směsi se předem připraví do alespoň dvou různých nádob 6,7. Z toho do první nádoby 6 se připraví suchá směs, obsahující částice na bázi celulózy. Do druhé nádoby 7 se připraví kapalná směs, obsahující tmelící složku na bázi polymerů, zředěnou vodou. K plnění komůrek buněčné fólie 3 dochází postupně od plochy podkladu 1 směrem k lícním okrajům 8 komůrek, nejméně tak dlouho, dokud se celé komůrky nenaplní izolačním materiálem 5 alespoň po lícní okraj 8 komůrek. Plnění se provádí s výhodou tak, že do komůrek se postupně fouká suchá směs z první nádoby 6 a do této nafoukávané suché směsi se stříká hadicí kapalná směs z druhé nádoby 7, a takto se tvoří kašovitá lepkavá hmota, která postupně zaplní a s výhodou přeplní komůrky buněčné fólie 3 a přitom se přilepí na stěny komůrek buněčné fólie 3 a na izolovaný podklad L

Jako suchá směs se připraví směs, jejíž nejméně 80% hmotnosti tvoří částice na bázi celulózy, nejlépe přímo celulózová vlákna. Zbytek suché směsi může tvořit polystyrén, pigmenty, písek, apod. Kapalná směs se připraví s výhodou jako vodní disperze na bázi styrenakrylátového kopolymeru, například jako adekvátně zředěné stavební lepidlo založené na styrénakrylátovém kopolymeru. Pro tento účel dobře vyhovuje například na českém trhu dostupné lepidlo SOKRAT. Při přípravě alespoň kapalné směsi, jejím skladování a poté také při plnění směsí do komůrek buněčné fólie 3, je nutné dodržovat provozní teplotu v rozmezí 5° až 40° C.

Směsmi se naplní komůrky buněčné fólie 3 se plní po lícní okraje 8 komůrek, jak ukazuje obr. 2, nebo s výhodou pro určité varianty provedení se komůrky naplní s alespoň lokálním přesahem 9 přes lícní okraje 8 komůrek, jak ukazuje obr. 3.

Po naplnění komůrek, dříve než izolační materiál 5 zatuhne, se s výhodou provede povrchové zarovnání povrchu zhotovené izolační vrstvy, jak ukazuje např. obr. 1F. Při něm se povrch zhotovené izolační vrstvy ve stavu, kdy je hmota izolačního materiálu 5 ještě tvárná, zarovná, buď pomocí hladicích a rovnacích nástrojů a/nebo přiložením, přitlačením a připevněním plochého stavebního elementu, například v případě střechy přídavkem paropropustné membrány, v případě venkovní stěny přídavkem síťky typu perlinky, obložením dřevem, plechem apod. Poté se izolační materiál 5 nechá v komůrkách zatuhnout. Když buněčná fólie 3 spolu s vpraveným izolačním materiálem 5 vytvoří dostatečně pevnou izolační vrstvu, tak v případě, že nedošlo ke konečné úpravě položením pevného obkladu za měkká, jako je možné například v případě dřevěného obložení, tak je vhodné provést závěrečnou povrchovou úpravu. V případě, že nejde o výjimku spočívající v tom, že by se nechal povrch izolačního materiálu 5 tak jak vznikne, což je možné například u provádění tepelných izolaci střech, tak nakonec se povrch výsledku vždy opatří jednou nebo více povrchovou vrstvou 10 obvyklého typu, například fasádou, již ukazují také obr. 2 až 5. Povrchová úprava obvyklého typu se provede způsobem obvyklým vzhledem pro místo zhotoveni izolační vrstvy, tedy podle toho, zda se jedná o fasádu, obložení dřevem nebo jiným materiálem, apod.

Obr. 3 ukazuje, že komůrky lze s výhodou plnit s přesahem 9 přes lícní okraje 8 komůrek celoplošně v rámci buněčné fólie 3 a i v případě následného provedení zarovnáni povrchu ponechat alespoň určitý přesah 9 přes lícní okraje 8 komůrek.

Izolace se zhotovuje na zakřivené ploše stavebního objektu, například sloupu o kruhovém průřezu nebo na ploše s výklenky, s výhodou tak, že se buněčná fólie 3 připevňuje těsně na podklad 1. Buněčná fólie 3 takto uložená se tvarově přizpůsobuje podkladu 1. Na základě její pružnosti je dosaženo, že lícní plocha buněčné fólie 3, tedy plocha na straně zhotovitele izolace, kopíruje tvar povrchové plochy podkladu 1_. Po vyplnění komůrek izolačním materiálem 5 se povrch upraví a povrchová úprava zhotoví rovněž tak, aby kopírovaly tvar podkladu.

V případě, že izolace se zhotovuje na nerovné ploše stavebního objektu, například na ploše s vadami povrchové plochy nebo na ploše s výklenky, se buněčná fólie 3 připevňuje na podklad 1 tak, aby eliminovala jeho nerovný tvar. Toho lze dosáhnout například lokálním podložením buněčné fólie 3 obvyklými vyrovnávacími prostředky, nebo sestavováním vrstvy buněčné fólie 3 z dílů o různé výšce komůrek vedle sebe, nebo pokládáním na sebe alespoň lokálně alespoň dvou vrstev buněčné fólie 3. Poté se najednou, nebo postupně pro jednotlivé vrstvy buněčné fólie 3, provádí vyplňování izolačním materiálem 5. Po vyplnění komůrek izolačním materiálem 5 podle vynálezu se povrch upraví a povrchová úprava zhotoví rovněž tak, že je eliminován nerovný tvar podkladu 1.

V případě, že izolace se zhotovuje na rovné ploše stavebního objektu, například rovinné vnější stěně, a přitom je požadavek aby izolační plášť tvořil výklenky nebo jiný plastický reliéf, je s výhodou skelet pro plastický reliéf vytvořen pomocí výšky komůrek buněčné fólie 3, upravené před plněním. Na rovném podkladu 1 se pak vytváří plastický reliéf žádoucího tvaru, například výklenek v okolí oken, s výhodou sestavováním jedné vrstvy buněčné fólie 3 z dílů o různé výšce komůrek vedle sebe. Alternativně lze reliéf tvořit pokládáním na sebe alespoň lokálně alespoň dvou vrstev buněčné fólie 3. Alternativně toho lze dosáhnout i vytvarováním lícního okraje buněčné fólie 3 do požadovaného reliéfu před jejím položením na podklad 1, nebo před jejím plněním, například seříznutím. Ve všech třech uvedených příkladech podle tohoto odstavce se po vyplnění komůrek izolačním materiálem 5 povrch výsledku upraví a povrchová úprava zhotoví tak, že je kopírován tvar lícního okraje 8 komůrek buněčné fólie 3. Takto vytvořený výstupek na rovné ploše ukazují obr. 4 a 5.

Pro dosažení větší soudržnosti vytvořené izolační vrstvy se použije zejména pro svažité a svislé izolační obklady s výhodou buněčná fólie 3 typu popsaného ve spisu EP 0378309 A1, která je opatřena soustavou stěnových otvorů H, vytvořených ve stěnách ohebných plastových pásků komůrek, a/nebo zpevňujícími vlákny 1_2, jak také ukazují obr. 2 a 3.

Stavební izolační vrstva zhotovená podle vynálezu je demonstrována na obrázcích 2 až 5. Ve všech případech je to vrstva vytvořená na pevném podkladu

I, uspořádaná jako soustava komůrek z plastových ohebných pásků, pospojovaných v duté komůrky s průchozími otvory 4, kteréžto komůrky jsou vyplněny zatuhlým izolačním materiálem 5 na bázi celulózových částic promíchaných s tmelící složkou na bázi vodní disperze polymerů, přičemž se jedná o soustavu komůrek plošně roztažitelné buněčné fólie 3. Výplň komůrek, znázorněnou na obrázcích, tvoří v optimálním případě izolační materiál 5 na bázi celulózové drti, vody a styrenakrylátového kopolymeru.

Do izolačního materiálu 5 dávané částice mají s výhodou velikost od prachových částic až po chomáče 1 cm, přičemž jsou tyto částice ve hmotě obsaženy v množství 70 až 90%, uvažováno v objemových procentech. Vzhledem k tomu, že celulóza z částic saje vodu i obsažené polymery, je uvedené množství vyjádřeno pro stav v okamžiku míšení částic a tmelící složky. Výplňový izolační materiál 5 komůrek lpí ke stěnám komůrek a na straně rubového okraje 13 komůrek lpí k podkladu 1_, přičemž na lícní straně je takto vytvořený izolační plášť opatřen alespoň jednou přídavnou povrchovou vrstvou 10 představující povrchovou úpravu stavebního objektu, například fasádou nebo obkladem z dřevěných desek.

Obrázek obr. 2 demonstruje příklad, kdy výplňový materiál 5 sahá po lícní okraje 8 komůrek buněčné fólie 3. Výplňový materiál 5 sousedních komůrek buněčné fólie 3 je navzájem propojen prostřednictvím soustavy stěnových otvorů

II, jsoucích ve stěnách buněčné fólie 3. V těchto stěnových otvorech 11 obsažený izolační materiál 5 tvoří fixážní spoje mezi sousedními komůrkami, což podstatně zlepšuje a zpevňuje vytvořenou izolační vrstvu a brání nežádoucímu uvolňování izolačního materiálu 5 z komůrek.

Obrázek obr. 3 demonstruje příklad, kdy výplňový materiál 5 přečnívá stejnoměrně přes lícní okraje 8 komůrek buněčné fólie 3 a tvoří zde celistvý přesah 9 na buněčné fólii 3. Další rozdíl vůči předchozímu obrázku je v tom, že přes některé stěnové otvory 11 buněčné fólie 3 procházejí zpevňující vlákna 12. Toto provedení je výhodné zejména pro svislé nebo svažité aplikace. Obr. 3 také ukazuje výhodnost tohoto provedení, při pohledu na svislý řez vedený svislou izolační vrstvou v rovině kolmé vůči podkladu 1, kde řez je veden přes buněčnou fólii 3 v místě stěnových otvorů 11.. Zpevňující vlákna 12 procházejí přes buněčnou fólii 3 svisle, což je ve směru svažitosti podkladu 1, a jsou opatřena protiskluzovými zábranami 14 proti sjíždění stěn komůrek po těchto vláknech 12. Protiskluzové zábrany 14 tvoří například knoflíky nebo uzlíky.

Obrázky 2 a 3 ukazují příklady, při nichž výsledný tvar celku z podkladu 1, izolační vrstvy na bázi buněčné fólie 3 a izolačního materiálu 5 a jedné nebo více povrchové vrstvy 10 , kopíruje tvar původního podkladu 1.

Obrázek 4 ukazuje izolační vrstvu, kde je vytvořen na rovném podkladu 1 výstupek tím, že stavební izolační vrstva obsahuje dva díly různě vysoké buněčné fólie 3 uložené vedle sebe. Tímto je rovněž výhodně vytvořen členitý tvar izolované plochy stavebního objektu, přičemž izolační materiál 5 je nedělený, spojitý ve směru od podkladu 1 po povrchovou vrstvu 10. Stejným způsobem, při uložení různě vysoké buněčné fólie 3 vedle sebe v oblasti již existujícího schodku na podkladu 1, by mohlo být dosaženo zarovnání schodku. Pomocí odlišné výšky buněčné fólie 3 takto může být vytvořen, zvětšen, nebo naopak eliminován, jakýkoliv výklenek na stavebním objektu.

Obrázek 5 ukazuje izolační vrstvu, kde je vytvořen na rovném podkladu 1 výstupek tím, že stavební izolační vrstva obsahuje dva díly buněčné fólie 3 uložené na sobě schodovitě. Tímto je vytvořen členitý tvar izolované plochy stavebního objektu, přičemž izolační materiál 5 může být nedělený, spojitý ve směru od podkladu 1 po povrchovou vrstvu 10. Opačně, tedy například vyplněním případné díry nebo vybrání podkladu 1., nebo vyrovnáním schodku pomocí druhé vrstvy buněčné fólie 3, by bylo dosaženo zarovnání. Toho lze s výhodou použít například k zarovnání již nemoderních nebo silně poškozených výklenků kolem oken, apod.

Claims (21)

1. PATENTOVÉ NÁROKY

   1. Způsob provádění izolací, zejména opláštění budov, při němž se zhotovuje na pevných plochách v rámci stavebního objektu izolační plášť za účelem tepelné a/nebo zvukové izolace, vyznačující se tím, že na plochu stavebního objektu na níž má být provedena izolace, která je podkladem (1) pro budovanou izolaci, například vnější stěnu budovy a/nebo vnitřní plochu krovu, se přiloží a upevní rozprostřená buněčná fólie (3) z plastových ohebných pásků pospojovaných v duté komůrky s průchozími otvory (4), načež se do komůrek této buněčné fólie (3) vpravuje izolační materiál (5) ve formě alespoň zčásti tekuté hmoty v průběhu času tuhnoucí, přičemž plnění komůrek buněčné fólie (3) se provádí postupně od plochy izolovaného podkladu (1) směrem k rovině lícních okrajů (8) komůrek, nejméně tak dlouho, dokud se komůrky nenaplní izolačním materiálem (5) alespoň po lícní okraje (8) komůrek, poté se izolační materiál (5) nechá v komůrkách zatuhnout a až buněčná fólie (3) spolu s vpraveným izolačním materiálem (5) vytvoří dostatečně pevnou izolační vrstvu, provede se povrchová úprava obvyklá pro daný typ izolačního opláštění.
2. 2. Způsob provádění izolací, zejména opláštění budov podle nároku 1, vyznačující se tím, že předem se připraví do alespoň dvou různých nádob (6,7) směsi o odlišné konzistenci, z toho do první nádoby (6) se připraví suchá směs obsahující částice na bázi celulózy a do druhé nádoby (7) se připraví kapalná směs obsahující tmelící složku na bázi polymerů zředěnou vodou, načež se do komůrek postupně fouká suchá směs a do této suché směsi se stříká hadicí kapalná směs, a takto se tvoří kašovitá lepkavá hmota, která postupně zaplní a přeplní komůrky buněčné fólie (3) a přitom se přilepí na stěny komůrek buněčné fólie (3) a na izolovaný podklad (1).
3. 3. Způsob provádění izolací, zejména opláštění budov podle nároku 2, vyznačující se tím, že suchá směs se připraví alespoň z 80% její hmotnosti jako částice na bázi celulózy a kapalná směs se připraví jako vodní disperze na bázi styrenakrylátového kopolymeru, přičemž příprava alespoň kapalné směsi a plnění směsí do komůrek buněčné fólie (3) se provádí při teplotě vnějšího prostředí v rozmezí 5° až 40° C.
4. 4. Způsob provádění izolací, zejména opláštění budov podle nároků 1 až 3, vyznačující se tím, že po naplnění komůrek buněčné fólie (3), dříve než izolační materiál (5) zatuhne, se provede povrchové zarovnání povrchu zhotovené izolační vrstvy.
5. 5. Způsob provádění izolací, zejména opláštění budov podle nároku 4, vyznačující se tím, že povrch zhotovené izolační vrstvy se ve stavu, kdy je izolační materiál (5) ještě tvárný, zarovná přiložením, přitlačením a připevněním ploché krycí vrstvy (10), například paropropustné membrány nebo plechu.
6. 6. Způsob provádění izolací, zejména opláštění budov podle nároků 1 až 5, vyznačující se tím, že komůrky se plní izolačním materiálem (5) s alespoň lokálním přesahem (9) přes lícní okraje (8) komůrek, načež se, po zarovnání povrchu takto vzniklé izolační vrstvy a jejím zatuhnutí na izolační vrstvě provede povrchová úprava obvyklého typu vzhledem k místu zhotovení, například fasáda nebo obložení dřevem.
7. 7. Způsob provádění izolací, zejména opláštění budov podle nároků 1 až 6, vyznačující se tím, že komůrky se plní izolačním materiálem (5) s přesahem (9) přes lícní okraje (8) komůrek celoplošně v rámci buněčné fólie (3) a i v případě následného provedení zarovnání povrchu se ponechá stejnoměrný přesah (9) přes lícní okraje (8) komůrek.
8. 8. Způsob provádění izolací, zejména opláštění budov podle nároků 1 až 7, vyznačující se tím, že izolace se zhotovuje na zakřivené ploše stavebního objektu, například sloupu o kruhovém průřezu nebo na ploše s výklenky, a přitom se buněčná fólie (3) připevňuje těsně na podklad (1) tak, aby kopírovala tvar podkladu (1), načež po vyplnění komůrek izolačním materiálem (5) se povrch upraví a povrchová úprava zhotoví rovněž tak, aby kopírovaly tvar podkladu.
9. 9. Způsob provádění izolací, zejména opláštění budov podle nároků 1 až 7, vyznačující se tím, že izolace se zhotovuje na nerovné ploše stavebního objektu, například na ploše s vadami povrchové plochy nebo na ploše s výklenky, a přitom se buněčná fólie (3) připevňuje na podklad (1) tak, aby eliminovala nerovný tvar podkladu (1), například lokálním podložením buněčné fólie (3) vyrovnávacími prostředky a/nebo sestavováním buněčné fólie (3) z dílů o různé výšce komůrek vedle sebe, a/nebo pokládáním na sebe alespoň lokálně alespoň dvou vrstev buněčné fólie (3), načež po vyplnění komůrek izolačním materiálem (5) se povrch upraví a povrchová úprava zhotoví rovněž tak, že je eliminován nerovný tvar podkladu (1).
10. 10. Způsob provádění izolací, zejména opláštění budov podle nároků 1 až 7, vyznačující se tím, že izolace se zhotovuje na rovné ploše stavebního objektu, například rovinné vnější stěně, a přitom se pomoci buněčné fólie (3) na podkladu (I) vytváří plastický reliéf žádoucího tvaru, například výklenek v okolí oken, což se provádí sestavováním vrstvy buněčné fólie (3) z dílů o různé výšce komůrek vedle sebe a/nebo pokládáním na sebe alespoň lokálně alespoň dvou vrstev buněčné fólie (3) a/nebo vytvarováním lícního okraje (8) komůrek buněčné fólie (3) do požadovaného reliéfu před jejím položením na izolovaný podklad (1) nebo před jejím plněním, načež po vyplnění komůrek izolačním materiálem (5) se povrch upraví a povrchová úprava zhotoví tak, že je kopírován tvar lícního okraje (8) komůrek buněčné fólie (3).
11. 11. Způsob provádění izolací, zejména opláštění budov podle některého z nároků 1 až 10, vyznačující se tím, že pro dosažení větší soudržnosti vytvořené izolační vrstvy se použije buněčná fólie (3) opatřená soustavou stěnových otvorů (II) ve stěnách komůrek a/nebo opatřená zpevňujícími vlákny (12).
12. 12. Způsob provádění izolací, zejména opláštění budov podle některého z nároků 1 až 11, vyznačující se tím, že před započetím pokládky rozprostřené buněčné fólie (3) na místo použití se izolovaný podklad (1), například stěna budovy nebo podkroví, opatří nejprve kotevními prostředky (2) pro buněčnou fólii • 9 (3) , například háčky, a na ně se pak buněčná fólie (3) připevňuje při montáži do rozprostřeného stavu.
13. 13. Stavební izolační vrstva zhotovená podle některého z nároků 1 až 12 a vytvořená na pevném podkladu, například jako obložení stěn budovy nebo krovu budovy, vyznačující se tím, že je uspořádána jako soustava komůrek z plastových ohebných pásků pospojovaných v duté komůrky s průchozími otvory (4) , které jsou vyplněny zatuhlým izolačním materiálem (5) na bázi celulózových částic promíchaných s tmelící složkou na bázi vodní disperze polymerů, přičemž se jedná o soustavu komůrek plošně roztažitelné buněčné fólie (3).
14. 14. Stavební izolační vrstva podle nároku 13, vyznačující se tím, že výplň komůrek tvoří izolační materiál (5) na bázi celulózové drti, vody a styrenakrylátového kopolymeru.
15. 15. Stavební izolační vrstva podle nároků 13 a 14, vyznačující se tím, že obsažené částice mají velikost prachových částic až 1 cm, přičemž jsou tyto částice v izolačním materiálu (5) obsaženy v množství 70 až 90 %, uvažováno v objemových procentech v okamžiku míšení částic s tmelící složkou.
16. 16. Stavební izolační vrstva podle nároků 13 až 15, vyznačující se tím, že izolační materiál (5) v komůrkách dosedá na stěny komůrek a lpí k nim a v oblasti rubového okraje ((13) komůrek dosedá na povrch podkladu (1) a lpí na něm, přičemž na lícní straně je izolační vrstva opatřena alespoň jednou přídavnou povrchovou vrstvou (10) představující povrchovou úpravu stavebního objektu, například fasádou nebo obkladem z dřevěných desek.
17. 17. Stavební izolační vrstva podle nároků 13 až 16, vyznačující se tím, že izolační materiál (5) přečnívá stejnoměrně přes lícní okraje (8) komůrek buněčné fólie (3) a tvoří zde celistvý, stejnoměrný přesah (9).
18. 18. Stavební izolační vrstva podle nároků 13 až 17, vyznačující se tím, že izolační materiál (5) sousedních komůrek buněčné fólie (3) je v případě alespoň některých komůrek navzájem propojen prostřednictvím stěnových otvorů (11) ve stěnách buněčné fólie (3), přičemž v těchto stěnových otvorech (11) obsažený izolační materiál (5) zde tvoří fixační spoje mezi komůrkami.
19. 19. Stavební izolační vrstva podle nároku 18, vyznačující se tím, že přes alespoň některé stěnové otvory (11) buněčné fólie (3) procházejí zpevňující vlákna (12), přičemž izolační vrstva se nachází na svislém nebo svažitém podkladu (1) a zpevňující vlákna (12) procházejí přes buněčnou fólii (3) ve směru svažitostí a jsou opatřena protiskluzovými zábranami (14) proti sjíždění komůrek.
20. 20. Stavební izolační vrstva podle nároků 13 až 19, vyznačující se tím, že obsahuje díly buněčné fólie (3) uložené na sobě nebo vedle sebe v takovém tvaru, že je vytvořen nebo naopak potlačen členitý tvar izolačního opláštění stavebního objektu.
21. 21. Stavební izolační vrstva podle nároku 20, vyznačující se tím, že alespoň dva vedle sebe uložené díly buněčné fólie (3) mají odlišnou výšku komůrek, uvažováno ve směru od rubového okraje (13) komůrek buněčné fólie (3) k lícnímu okraji (8), přičemž pomocí odlišné výšky komůrek buněčné fólie (3) je vytvořen, nebo naopak eliminován, výstupek na stavebním objektu.