CZ20011524A3 - Pouľití thiazolidindionových derivátů pro prevenci děloľních stahů u předčasného porodu nebo laktace - Google Patents

Description

Použiti thazolidindionových derivátů pro prevenci děložnich stahů u předčasného porodu nebo laktace

Oblast techniky

Tento vynález se obecně vztahuje k oblasti lékařství včetně porodnictví. Zvláště se týká použití thiazolidindionu, včetně troglitazonu, a to samotného nebo v kombinaci s tokolytickými činidly pro prevenci nebo omezení akcí zprostředkovaných oxytocinem jako jsou děložní stahy při předčasných začátcích porodu a laktace.

Předčasné porody způsobují nejméně 75 % novorozeneckých úmrtí, jež nelze připsat vrozenému znetvořeni. Novorozenec s hmotností pod 1500 g má asi 200x větší pravděpodobnost zemřít do prvního roku než novorozenec s poporodní hmotností větší než 2500 g. Předčasný porod významně přispívá k výskytu vývojového zaostáváni, zhoršeného zraku a sluchu, chronických plicních chorob a mozkové obrny. Novorozenci s nízkou poporodní hmotností také mají lOxvětší pravděpodobnost neurologického poškození. Dokonce i u zdravě vypadajících předčasně narozených kojenců se problémy s výchovou a učením vyskytují častěji než u kojenců narozených po normální době těhotenství (McCormick 1985) .

I když předčasné porody již mnoho let trvale přispívají k dnešním značným problémům na poli porodnictví, podíl _ předčasných porodů zůstává od poloviny tohoto století na téže úrovni. Existují četné a rozmanité terapie, ale trvají ** spory o jejich účinnosti při prevenci předčasných porodů a kontrole předporodních stahů (Main, 1995). V případě kontroly děložnich stahů a zajištění porodu po normální době těhotenství by došlo k úspoře miliard dolarů dnes vynakládaných na předčasně narozené kojence.

Dosavadní stav techniky

Předčasné porodní stahy definované jako samovolné stahy • · • · • · · · před uplynutím 37 týdnů těhotenství (přičemž normální těhotenství trvá 39 týdnů) provázejí přibližně jeden porod z deseti a jsou příčinou předčasných porodů. Předčasný porod je spojen s kontrakcemi děložního svalstva, pravděpodobně vyvolanými oxytocinem v krvi. Působení oxytocinu na dělohu zcela závisí na zvýšené expresi receptorů oxytocinu (OTR) v děložní svalovině ještě před porodem. Schopnost zabránit předčasnému vzrůstu množství OTR nebo inaktivovat OTR může být pro prevenci předčasného začátku předporodních stahů a porodu rozhodující. Cílem vynálezu je bránit nežádoucím stahům prevencí zvýšené exprese OTR a/nebo zabránit oxytocinu vázat se na OTR. Použití thiazolidindionů jako je troglitazon nebo příbuzné sloučeniny, jež brání oxytocinu vázat se na OTR a/nebo kvantitativnímu vzrůstu OTR, by tedy mělo chránit před předčasnými porodními stahy a začátku porodu dříve než dojde k porodu v termínu za použití císařského řezu.

Známé funkce oxytocinu (OT) zahrnují kontrakci hladkého svalstva při porodu (Fuchs a další, 1982; Soloff, 1989), vypuzování mléka při laktaci (Soloff a další, 1979) a uvolňování prostaglandinu (Hinko a Soloff, 1992). Tyto akce probíhají jako velmi specificky časované události, protože řízení OTR určuje odezva buněk na oxytocin. Po normální době těhotenství OTR v děložní svalovině před počátkem předporodních stahů stoupne dvakrát a bezprostředně po porodu dramaticky klesne. Naopak množství OTR v buňkách myoepitelu prsních žláz reagujících stahy na oxytocin reflexivně uvolňovaný do krve při sání brzy po porodu vzroste a zůstane vysoké po dobu kojení. Z těchto dvou příkladů je zřejmé, že vzrůst koncentrací OTR určuje specifická akce OT v tkáni a že regulace OTR v těchto dvou tkáních se liší. Dnes známá činidla způsobující vzrůst hladiny proteinu OTR zahrnují estradiol v děloze (Fuchs a další, 1983; Larcher a další, 1995), glukokortikoidy a/nebo

• · · · · · · · · ·· ···· ·· 9 ·· ··· cyklický AMP v krysím amnionu (Hinko a Soloff, 1993) a glukokortikoidy a jeden neznámý protein (nebo proteiny) v buněčné linii HS578T lidských plicních nádorů (Copland a další, 1999) .

Receptory pro oxytocin jsou exprimovány na povrchu buněčných membrán a vazba OT z krevního oběhu nebo z parakrinních zdrojů spouští kaskádu vnitrobuněčných událostí, jež vrcholí kontrakcí buňky a/nebo syntézou prostaglandinu. Tyto události jsou zprostředkovány G proteiny spojenými s intracelulárním podílem receptorů OT (Strakova a Soloff, 1997). Bylo dokázáno, že isotypy Gi a G_q jsou spojeny s receptory OT a každý z nich působí po odlišných a oddělených vnitrobuněčných drahách. Výsledkem aktivace těchto G proteinů je prudký vzrůst množství vnitrobuněčného vápníku a fosforylace mitogenem aktivované proteinkinázy (MAPkinázy) (ERK 2 a p38) (Hoare a další, 1999). Další děje způsobené léčbou oxytocinem zahrnují transkripční aktivaci cfos mRNA, což je protein životně důležitý pro regulaci buněčného cyklu (Strakova a další, 1998). Pro oxytocin neexistuje kompetitivní antagonista, protože oxytocin a vasopresin jsou ve vysokém stupni vzájemné homologie stejně jako receptor pro vasopresin V_ia a OTR (Postíná a další, 1996 a tam uvedené reference). Vasopresin při deseti- až stonásobné koncentraci aktivuje receptor oxytocinu. Rovněž existuje antagonista s vysokou afinitou blokující vazbu oxytocinu na OTR, ten se však stejně dobře váže na receptor vasopresinu. Zingg v poslední době popsal 5-p-dihydroprogesteron, metabolit progesteronu, který se nekompetitivně váže na receptor oxytocinu a antagonizuje akci oxytocinu (Grazzini a další, 1998). Pro inhibici děložních stahů oxytocinem však bylo třeba vysokých koncentrací 100 μΜ 5-p-dihydroprogesteronu (Thornton a další, 1999). Nekompetitivní inhibitor (na příklad 5-βdihydroprogesteron) se na příklad na OTR váže na jiném místě ··· ··· ··· ·· ···· ·· « ·· ··· než na jakém se váže při aktivaci OTR oxytocin. Nekompetitvni inhibitor mění vazbou na molekulu jej i prostorové uspořádáni a tim mění schopnost aktivačního ligandu vázat se na tuto molekulu. Jakmile se vazba nekompetitivniho antagonisty uskutečni, jsou tyto děje jen částečně reverzibilni. Proto klinicky neexistuje účinný specifický kompetitivni antagonista pro oxytocin a jeho receptor.

Regulaci děložnich stahů a zajištěním porodu po plné době těhotenství se ušetří miliardy dolarů vydávaných na péči o předčasně narozené (nezralé) kojence. Aby byl oxytocin biologicky účinný, musí množství receptorů oxytocinu (OTR) vzrůst. K tomu dochází krátce před porodem a také při kojení v zájmu produkce mateřského mléka. Matky, jež nechtějí své novorozence kojit, mohou brát troglitazon pro inhibici působeni oxytocinu.

Troglitazon se nyní klinicky užívá při léčbě pacientů s cukrovkou typu 2 pro zvýšení citlivosti na inzulín a tím zvýšení absorpce glukózy v buňkách (thiazolidindiony nezpůsobují hypoglykémii). Tento lék se administruje orálně a má vynikající absorpci do krevního řečiště a málo vedlejších účinků. Troglitazon se uvádí na trh firmou ParkeDavis (USA) pro Sankyo. Neobjevily se žádné významné vedlejší účinky kromě toho, že u malého procenta pacientů se vyvinula idiopatická nesnášenlivost jater.

Podstata vynálezu

Tento vynález se týká vzájemného působení thiazolidindionů jako je například troglitazon s receptorem oxytocinu (OTR). Thiazolidindiony nebo sloučeniny typu thiazolidindionů se mohou použít buď samotné, v kombinaci s jinými thiazolidindiony a/nebo sloučeninami typu thiazolidindionů a/nebo s jinými sloučeninami jako například s nejméně jedním tokolytickým činidlem. Způsoby podle vynálezu se mohou použít pro prevenci nebo omezení akcí zprostředkovaných oxytocinem. Soudí se, že se zde popsaných způsobů může použít při léčbě savců jako například lidí stejně jako jiných živočichů.

V jednom provedení tohoto vynálezu se nabízejí způsoby prevence předčasných porodních stahů těhotných subjektů podáváním takového množství thiazolidindionu, jakého je u tohoto subjektu třeba pro prevenci předčasných porodních stahů.

V jiném provedení existují methody omezení nebo prevence akcí zprostředkovaných oxytocinem v daném subjektu podáváním takového množství thiazolidindionu, které je účinné pro snížení akce zprostředkované v subjektu oxytocinem. Tento vynález se může realizovat pro jakékoliv oxytocinem zprostředkované akce včetně vyvolání porodních stahů u těhotných subjektů, vyvolání děložních křečí, vyvolání laktace a vyvolání uvolňování prostaglandinu.

V ostatních provedeních tohoto vynálezu obsahuje thiazolidindionová sloučenina při výše uvedené léčbě troglitazon. Naproti tomu v dalších provedeních zahrnuje thiazolidindion pioglitazon BRL49653 nebo sloučeninu příbuznou troglitazonu. Sloučeninou příbuznou s troglitazonem se rozumí sloučenina v principu podobná troglitazonu chemickou strukturou nebo od troglitazonu odvozená.

Způsoby podle tohoto vynálezu mají čistě terapeutické a preventivní užití. Proto některá.provedení tohoto vynálezu zahrnují thiazolidindion dispergovaný ve farmakologicky přijatelné podobě, tak aby mohl být thiazolidindion administrován subjektu. Podávání sloučeniny se může provádět místně, parenterálně, nitrožilně nebo intravaginálně. Má se za to, že intravaginální aplikace pomocí například čípku nebo v krému vykazuje příznivé účinky pro řízení děložních stahů.

Zatímco ve způsobech podle tohoto vynálezu se používá thiazolidindionu samotného, uvažuje se též možnost jeho provedení za použití thiazolidindionu v kombinaci s nejméně jedním dalším thiazolidindionem, thiazolidindionu podobnou sloučeninou nebo tokolytickým činidlem. Tokolytických činidel se používá pro relaxaci dělohy a v některých provedeních tohoto vynálezu obsahuje tokolytické činidlo nejméně jedno beta-mimetikum, síran horečnatý, nejméně jeden inhibitor prostaglandinu nebo nejméně jedno činidlo blokující vápník. V ještě dalších provedeních tohoto vynálezu je inhibitorem prostaglandinu indomethacin, zatímco činidlem blokujícím vápník je nifedipin.

Při kombinované léčbě podle tohoto vynálezu za použití jak thiazolidindionu tak tokolytického činidla se v jednom provedení vynálezu sloučeniny podávají subjektu současně, ale v jiných provedeních se thiazolidindion podává před jinými tokolytickými činidly anebo po nich.

Tento vynález je též zaměřen na způsoby sériového testování antagonistů a agonistů oxytocinu, protože troglitazon se váže, jak zde bylo ukázáno, na receptor oxytocinu. V některých provedeních se toto testování agonisty oxytocinu děje administrováním sloučeniny podobné troglitazonu receptoru oxytocinu a zjišťováním, zda se sloučenina váže na receptor. Při měřitelné vazbě se sloučenina podobná troglitazonu považuje za agonistů. Při jiných provedeních se řadové testování (screening) antagonisty oxytocinu provádí přinejmenším (a) podáváním thiazolidindionu na receptor oxytocinu, (b) podáváním kompozice obsahující možného antagonistů oxytocinu a (c) stanovením zda se thiazolidindion váže na receptor.

Používání slůvka nějaký (v anglickém originálu a nebo an) ve spojení s výrazem obsahující v nárocích a/nebo ve specifikacích může znamenat jeden, ale též je shodný s významem jeden nebo více a jeden nebo více než ······«· / ······ ·· · ··· jeden.

Přehled obrázků na výkresech

Následující výkresy ve formě grafů jsou součástí tohoto popisu a zde jsou zahrnuty pro doplňkové zpřesnění některých aspektů tohoto vynálezu. Vynález může být lépe pochopen podle jednoho z těchto grafů nebo více grafů a ve spojení s podrobným popisem zde uvedeného konkrétního provedení.

Obrázek 1: Vazba thiazolidindionů na receptory oxytocinu. Procenta inhibice vazby ¹²⁵I-OTA v lidských buňkách děložní svaloviny.

Obrázek 2: Koncentrace prostaglandinu E₂ v primárních lidských buňkách děložní svaloviny. Na buňky se 20 hodin působilo oxytocinem s troglitazonem nebo bez něj. Pak se média odstranila, zmrazila a testovala na koncentraci PGE2.

Obrázek 3A-H: Změny v koncentracích intracelulárního cytoplazmatického vápníku v kultivovaných buňkách z děložní svaloviny. Každá linie představuje změnu v koncentraci vápníku v jednotlivé buňce. Na buňky se předem jednu minutu působilo troglitazonem a potom oxytocinem, bombesinem (BBS) nebo bradykininem. Tato tři činidla vedou ke zvýšení intracelulárního obsahu vápníku a za správných okolností způsobují kontrakci dělohy. Buňky se pěstovaly v 10% FBS, DMEM a směsi penicilin/streptomycin, což mělo za následek zvýšené obsahy OTR. Potom se buňky vložily do pufru KRH obsahujícího Fura-2. Buňky absorbují Fura-2, což umožňuje detekci změn cytoplazmatického obsahu vápníku. Potom se s buňkami zacházelo, jak se popisuje pro každý obrázek zvlášť.

V obrázku 3A se na buňky působilo 10 nM oxytocinu a demonstroval se vzrůst koncentrace vápníku v cytoplazmě. V obrázku 3B se na buňky předem 1 minutu působilo 0,001 • · mikrogramu/ml troglitazonu (2,2 nM) před aplikaci 10 nM oxytocinu. Při této koncentraci nemá troglitazon žádný účinek na vápníkové transienty stimulované oxytocinem. V obrázku 3C 0,01 mikrogramu/ml troglitazonu (22,6 nM) částečně blokuje Ca přechody indukované oxytocinem. V obrázku 3D 0,1 mikrogramu/ml troglitazonu (226 nM) zcela blokuje Ca přechody vyvolané 10 nM oxytocinu, ale neblokuje Ca přechody indukované 100 nM bombesinu. Toto ukazuje specifičnost troglitazonu pro akci zprostředkovanou oxytocinem (což též ukazuje obrázek 3G). V obrázku 3E vyvolává 100 nM oxytocinu a 100 nM bradykininu Ca přechod v buňkách lidské děložní svaloviny. V obrázku 3F 226 nM troglitazon neblokuje Ca přechody vyvolané oxytocinem a bradykininem, zatímco v obrázku 3G 1 mikrogram/ml groglitazonu (2,2 mmol) specificky blokuje indukci Ca přechodů oxytocinem ale ne bradykininem. V obrázku 3H koncentrace jednak 100 nM, jednak 1 mmol troglitazonu ukazuje závislost inhibice vzrůstu koncentrací vápníku vyvolaných oxytocinem na použité dávce.

Obrázek 4A a 4B: Měření děložních stahů na lidské děložní svalovině při porodu císařským řezem po normální době těhotenství. Jak se ukazuje na obrázcích 4Ά a 4B, k rytmickým stahům dochází v přibližně 3-4 minutových intervalech. Po stimulaci 10 nM oxytocinem vykazuje děložní svalovina vícenásobné stahy, jak ukazuje obrázek 4A. Po přibližně 5 minutách (vzdálenost mezi svislými osami odpovídá jedné minutě) děložní stahy jako reakce na 10 nM oxytocinu ustávají. Předběžné působení na děložní svalovinu 10 mikrogramy/ml troglitazonu (22,6 mmol) po dobu jedné minuty blokuje stahy stimulované 10 nM oxytocinem (obrázek 4B). Po 5 minutách se administrovala dávka 100 nM oxytocinu. V přítomnosti 100 nM oxytocinu docházelo ke stahům, což dokazovalo že proces je reverzibilní. Tím se prokazuje, že • · existuje kompetice při vazbě na receptor oxytocinu.

Tento vynález se zakládá na pozorováni, že thiazolidindiony jako například troglitazon mohou bránit vazbě oxytocinu na receptor oxytocinu (OTR). Vazba oxytocinu spouští různé aktivity zprostředkované oxytocinem jako je začátek děložních stahů a tím i začátek porodu, uvolňování prostaglandinu a vypuzování mléka. Oxytocin vede k uvolňování prostaglandinu z vaječníků a dělohy. Prostaglandiny E₂ a F_a mají svou roli při luteolýze a při poruchách luteinizační fáze. Thiazolidindiony jako troglitazon a sloučeniny podobné thiazolidindionu tím zajišťují terapeutický a profylaktický přístup k inhibici nežádoucí akce oxytocinu nebo podobných sloučenin aktivujících OTR jako je vasopresin. Příklady thiazolidindionu lze nalézt v patentech USA 5,478.852 a 5,814.647 zde zahrnuté ve formě odkazu.

Význam této léčby je značný, protože asi 10 % těhotných žen rodí předčasně (Norton a další, 1993; Main, 1995). V současné době nejsou k dispozici žádné výzkumné práce, které by přesvědčivě dokazovaly zlepšené přežívání nebo jakýkoliv ukazatel výsledků dlouhodobého užívání tokolytické terapie (pro uvolnění dělohy) u novorozenců. Jsou však dobře zdokumentována četná zdravotní poškození matek a novorozenců v důsledku tokolytické terapie (Norton a další, 1993; Moise a další, 1998; Wilkins a další, 1988). Možné komplikace účinkem beta-adrenergních činidel zahrnují hyperglykémii, hypokalémii, hypotenzi, plicní edémy, srdeční insuficienci, arytmii, ischemii myokardu a smrt při porodu. Možné komplikace při podání síranu hořečnatého zahrnují plicní edém, respirační depresi, srdeční zástavu, mateřskou tetánii, hlubokou svalovou paralýzu a hlubokou hypotenzi. Kromě plicního edému jde o vzácné komplikace v důsledku této léčby. Možné komplikace léčby nifedipinem zahrnují přechodnou hypotenzi. Je tedy zřejmé, že je třeba dalších • 4 4« 44 4444 44 4 • · · · 44 * * 444 • 4 4444444

4 · 4 4 · 4444

4 · 4 4 4444

4 4 4 4 4» · ·· 44» způsobů léčby předčasných porodů.

Autor tohoto vynálezu zjistil, že thiazolidindiony jako troglitazon se mohou vázat na receptor oxytocinu (OTR) a proto tento vynález zahrnuje inhibici nebo omezeni akci zprostředkovaných oxytocinem.

Oxytocin je rychle působící hormon s krátkou životností vznikající v hypotalamu mozku společně s jeho blízce příbuzným vasopresinem (antidiuretický hormon), uchovává se v neurohypofýze a podle potřeby se uvolňuje do krve. Stimuluje určité fascie hladkých svalů, stahuje určité cévy a zvyšuje citlivost některých tkání vůči jiným hormonům a nervům. Hlavními tkáněmi na které působí jsou děloha včetně děložní svaloviny a děložní sliznice, pochva, prsa (u obou pohlaví), erektilní tkáně (u obou pohlaví), semenné váčky, a má zvláštní vliv na stahy děložního svalstva při porodu i orgasmu, na zúžení cév které sníží krvácení při odloučení placenty a na spouštěcí reflex kojících matek jako reakce na dětský pláč.

Oxytocin vzniká ve dvou oddělených skupinách neuronů v mozku všech savců. Jedna skupina neuronů produkujících oxytocin se zaměřuje na neurohypofýzu, což je žláza s vnitřní sekrecí v dolní části mozku. Z hypofýzy se oxytocin uvolňuje do krevního řečiště, kde vykazuje dobře známé periferní účinky jako děložní stahy a laktaci. Druhá skupina neuronů obsahujících oxytocin se zaměřuje na specifické oblasti mozku, o nichž je známo, že zprostředkují mateřské chování. Při místním působení v těchto oblastech mozku jako chemický posel oxytocin reguluje a kontroluje mateřské chování.

Činidla, o nichž je známo, že stimulují uvolňováni oxytocinu z neurohypofýzy zahrnují smyslové stimuly vycházející z děložního hrdla, pochvy a prsou. Vylučování oxytocinu též stimuluje zvýšení osmolality plazmy. Sekreci oxytocinu potlačuje ethanol a relaxin z vaječníků. Tento • ♦ΦΦ ·· ·♦ ·« • · · · · φ φ · φ • · · · · φ φ φ η··· φ φ φ φ · • · φ φ · φ φ φ φ φ φ vynález uvažuje použiti činidel, která stimuluji uvolňováni endogenního oxytocinu jak uvedeno výše i antagonistů těchto činidel, které normálně potlačují uvolňování endogenního oxytocinu.

Oxytocin se v současné době indikuje pro stimulaci děložních stahů pro urychlení porodu a pro kontrolu poporodního krvácení, jež následuje po odloučení placenty. Také se indikuje pro stimulaci laktace při kojení. Dnes se oxytocin připravuje synteticky a prodává pod různými obchodními názvy jako Pitocin (Parke-Davis, Morris Plains, NJ) a Syntocinon. Může se podávat nitrožilně, intramuskulárně a nazální absorpcí. Aktivita oxytocinu se vyjadřuje v jednotkách I.JSP definovaných biotesty schopnosti extraktů z neurohypofýzy stimulovat děložní stahy. Jedna jednotka USP odpovídá přibližně 2 μς čistého peptidu.

Receptory oxytocinu (OTR) jsou exprimovány na povrchových buněčných membránách. Pro vysoce afinní vazbu oxytocinu a pro selekci agonistů (Postina a další, 1996) jsou rozhodující první tři oxtracelulární domény OTR. Oxytocin z krevního oběhu nebo ze zdrojů odvozených od parakrinu působí v interakci s OTR na buněčném povrchu tak, že spouští kaskádu intracelulárních události. Tyto události jsou zprostředkovány proteiny G spojenými s intracelulárním podílem OTR (Strakova a Soloff, 1997). Následná aktivace těchto proteinů G vede k rychlému vzrůstu vnitrobuněčného vápníku a fosforylaci MAPkináz (ERK 2) . Další události, jež jsou výsledkem léčby oxytocinem zahrnují transkripční aktivaci cfos mRNA, což je protein důležitý pro vývoj buněčného cyklu (Strakova a další, 1998) .

Oxytocin a sloučeniny příbuzné oxytocinu působící přes receptory oxytocinu jsou nyní v klinické praxi pro vyvolání děložních stahů, usnadnění porodu dítěte a odloučení placenty při porodu. Toto působení závisí na včasném vzrůstu počtu receptorů oxytocinu (OTR) na povrchu cílové buňky. Bez

4 *4 · 4 *444 44 ♦ · · · 44 4 444

4 4444 4 ·

4 4 444 44 4

4444 44 4 44444 ovlivněni OTR nemůže oxytocin působit na rodiči dělohu a tim omezit nežádoucí vedlejší účinky. V posledních stádiích těhotenství počet receptorů oxytocinu stoupá, což posléze nakonec vede ke stahům hladkého svalstva dělohy a k začátku porodu. Vzájemné působení mezi oxytocinem a OTR je zahrnuto všeobecně v děložních křečích, ve stimulaci mléčných žláz i vypuzování mléka (laktace) a v uvolňování proataglandinu.

Příklady agonistů oxytocinu, jimž je podle tohoto vynálezu třeba dát přednost, jsou 4-threonin-lhydroxydeaminooxytocin, 9-deamidooxytocin, což je analog oxytocinu obsahující glycinový zbytek místo glycinamidového zbytku (Ferrier a DuVigneaud, 1966); 7-D-prolinoxytocin a jeho deaminoanalog (Ferrier a DuVigneaud, 1966); (2,4diisoleucin)-oxytocin, analog oxytocinu s natriuretickou a diuretickou působností (Hrubý a další, 1970); deaminoanalog oxytocinu (Urry a další, 1970); dlouhodobě působící analog oxytocinu (OT) l-desamino-l-monokarba-E12-Tyr(OMe)OT(dCOMOT) (Veznik a další, 1979; Cort a další, 1982 a 1979); karbetoxin, dlouhodobě působící analog oxytocinu (Hunter a další, 1992); agonista oxytocinu [Thr4-Gly7]oxytocin (TG-OT) (Chadio a Antoni, 1993); agonista oxytocinu dle popisu Olsona a dalších (1991); oxypresin, ekvipotentní analog oxytocinu a vasopresinu (Gazis a další, 1987); a deamino-6-karbaoxytocin (dC60), účinný analog oxytocinu, o němž se soudí, že je odolný proti některým fyziologicky významným enzymatickým systémům (Krejčí a další, 1981). Též byly nově popsány nepeptidické antagonisty oxytocinu zahrnující L-371.257, řadu příbuzných sloučenin obsahujících o-trifluoroethoxyfenylacetylové jádro (například L374.943) Williams a další, 1999).

Patent USA 5,846.766 se týká receptoru pro hormon neurohypofýzy oxytocin, sekvence DNA kódující tento receptor, rekombinantní molekuly DNA obsahující sekvenci DNA a transformantu obsahujícího rekombinantní molekulu DNA.

• Φ 00 00 0000 00 •••t 00 0 ·0·

000 0 0 · 000 00 000· 00 · ·· ·00

Tento vynález se dále týká způsobů detekce a diagnózy a pracovní soupravu obsahující buď oxytocin a jeho receptor nebo protilátky pro receptor.

Předčasný začátek porodu/porod císařským řezem

Tento vynález zahrnuje způsoby prevence nebo snížení rizika předčasného porodu administrací thiazolidindionů jako je troglitazon těhotnému subjektu. V důsledku těhotenství dochází ke značným změnám funkcí a struktury dělohy. Do začátku předporodních stahů zůstává děloha v klidu. Při začátku porodu větší aktivita stahů zahrnuje zvýšené množství (I) receptorů oxytocinu; (II) Ca kanálů; (III) štěrbinovitá spojení mezi buňkami a (IV) receptorů endotelinu.

Předčasný začátek porodu se obecně charakterizuje jako pravidelné děložní stahy provázené progresivní cervikální dilatací (rozříření děložního hrdla) a/nebo jeho zánik před 37 týdnem těhotenství u lidí. V mnoha případech není příčina předčasného začátku porodu známa i když se určily jisté predispozice. S jeho výskytem se spojovaly různé okolnosti jako vícenásobné těhotenství a anamnéza simultánního potratu ve druhém trimestru vedle různých aktivit matky.

Je několik způsobů jak určit, zda pacient je ohrožen předčasným porodem. Jeden způsob spočívá ve zjišťování plodového fibronektinu v cervikálních nebo vaginálních sekretech těhotné matky, což je příznak možnosti předčasného porodu (Lockwood a další, 1991). Alternativně se užívalo měření koncentrace estriolu ve slinách (US Patent 5,480.776) pro rozlišení skutečného a fiktivního začátku porodu a pro určení účinnosti tokolytické terapie za účelem posunutí začátku porodu (US Patent 5,370.135).

Studovaly se ochranné terapie i když se nepodařilo jednoznačně určit účinnost žádného z těchto přístupů. Například se pro prodloužení těhotenství předepisuje orální ®4 44 • 4 · 4 ··

4 · ·· • · 4 4 44

4 4 44

ΦΦ ΦΦΦΦ φ Φ

4 tokolytická terapie, jež pro matku znamená sníženou aktivitu. Předkládaný vynález tedy přináší velmi potřebnou alternativu existujících způsobů léčby při předcházení předčasného porodu. Řízení předčasného porodu též bylo předmětem výzkumu, při kterém se léčby tokolýzou užilo s různým stupněm účinnosti. Žádný výzkum neprokázal dlouhodobý prospěch této terapie pro novorozence. Proto tedy je tento vynález užitečný z hlediska řízení předčasných porodů tím, že představuje přistup zahrnující nejméně jeden thiazolidindion samotný nebo v kombinaci s jinými tokolytickými činidly.

Protože tento vynález může zabránit děložním stahům nebo je omezit podáváním thiazolidindionu jako je například troglitazon, nebo thiazolidindionu podobných sloučenin, mohou se způsoby podle vynálezu použít pro inhibici děložních stahů před nasazením císařského řezu, který znamená operační postup s řezem břišní a děložní stěnou za účelem porození plodu. Navíc se způsobů podle vynálezu může použít pro léčbu dysmenorey, což označuje bolestivou menstruaci.

Další pozorování spojené s tímto vynálezem se týká schopnosti thiazolidindionů bránit uvolňování prostaglandinů oxytocinem. Prostaglandiny zahrnují modifikované mastné kyseliny vykazující mnoho aktivit. Prostaglandiny jsou cyklické nenasycené mastné kyseliny obvykle odvozené od arachidonové kyseliny, prekurzoru polynenasycených mastných kyselin s přímým řetězcem o 20 uhlících. Prostaglandiny mohou působit jako účinné vazodilatátory uvolňující svaly v cévních stěnách. U žen prostaglandiny kontrolují sekreci luteinizačního hormonu (LH) hormonem uvolňujícím gonadotropin (GnRH), kontrolují ovulaci a vyvolání děložní stažitelnosti. Současný výzkum ukazuje, že inhibice uvolňování prostasglandinu může být účinnou léčbou bolestivé mentruace, zatímco podávání prostaglandinů má za následek ·· ♦ · »4 ···· 44 • 444 44 4 444 • 44 444 4 4 4

444444 44 4 ·· 444 vyvoláni předčasného porodu nebo terapeutického potratu. Prostaglandiny se též uplatňuji při postupu rakoviny. Mnohé tkáně, v nichž prostaglandiny hraji při postupu rakoviny roli, jako je tlusté střevo a prsa, mohou též exprimovat receptory oxytocinu. Receptory oxytocinu byly nově zjištěny v lidských plicnich nádorech. Antagonista oxytocinu může tedy inhibici prostaglandinu zpomalit postup rakovinného nádoru.

Dnes je známo, že oxytocin přenáší signál po drahách vápníku a MAPkinázy. Nově by se mohly zjistit dráhy s rozhodujícím významem pro diferenciaci buněk, množení buněk a apoptózu. Čistý antagonista oxytocinu by mohl osvětlit úlohu oxytocinu v těchto drahách.

V některých provedeních podle tohoto vynálezu zahrnuje terapie za účelem inhibice nebo omezení akce zprostředkované oxytocinem podávání thiazolidindionu jako je troglitazon a další tokolytická činidla. Používá se řady tokolytických (dělohu uvolňujících) činidel jako prevence děložních stahů. Zahrnuji beta-mimetika jako jsou stimulanty betaadrenoreceptoru (například salbutamol, terbutalin, isoxsuprin, ritodrin a fenoterol), síran hořečnatý, inhibitory prostaglandinu (jako indomethacin, aspirin a naproxen) a činidla blokující vápník jako nifedipin a nikardipin. Dále je kandidátem pro tokolýzu calcitoninu geneticky příbuzný peptide (CGRP), což je účinný vazodilatátor zpravidla uvolňující tkáň hladkého svalstva a o němž se dnes ví, že vyvolává na dávce závislé uvolnění spontánně stažené děložní svaloviny těhotných žen (Dond a další, 1999; Yallampi a další, 1999, oba zde zahrnuté ve formě odkazu). Předpokládá se, že thiazolidindion a další tokolytická činidla se mohou podávat zároveň nebo v různých dobách pro inhibici nebo zmenšení děložních stahů nebo jakékoliv jiné akce zprostředkované oxytocinem.

Tokolytická léčba obvykle používá nejmenšiho množství ·· ···· tokolytického činidla ke snížení frekvence děložních stahů a zastavení změn děložního hrdla. Tokolytická činidla jako ritodrin a síran horečnatý se obvykle podávají nitrožilně. Terbutalin, což je beta-mimetikum, se podává nitrožilně nebo subkutánně. Jestliže je nitrožilní aplikace úspěšná, v typickém případě následuje orální administrace ritodrinu nebo terbutalinu. Orální terapie se může používat pro udržení účinku do 35. až 37. týdne těhotenství.

Obecné kontraindikace tokolýzy při předčasných děložních stazích jsou tyto: akutní fetální úzkost, chorioamnionitida, eklampsie nebo vážná preeklampsie, ztráta plodu, zralost plodu a mateřská hemodynamická nestabilita. Kromě toho se pozorovaly následující komplikace: pro betaadrenergická činidla (beta-mimetika) hyperglykémie, hypokalémie, hypotenze, plicní edém, srdeční insuficience, arytmie, ischémie myokardu a smrt matky; pro síran hořečnatý plicní edém, respirační deprese, srdeční zástava, mateřská tetanie, hluboká svalová paralýza a hluboká hypotenze; pro indomethacin hepatitis, ledvinové poruchy a krvácení zažívacího (gastrointestinálního) traktu; a pro nifedipin přechodná hypotenze.

I. Troglitazon a další thiazolidindiony

Způsoby podle tohoto vynálezu se zaměřují na způsoby inhibice nebo omezení akce zprostředkované oxytocinem a obecně na léčbu subjektů použitím troglitazonu, ostatních thiazolidindionů nebo sloučenin podobných thiazolidindionům, z nichž některé se popisují v patentu USA 5,968.960, jež jsou zde tímto zahrnuty ve formě odkazu. Způsoby přípravy thiazolidindionů a sloučenin podobných thiazolidindionům se popisují například v patentu USA 5,223.522 z 29.6.1993; patentu USA 5,132.317 z 12.7.1992; patentu USA 5,120.754 z 9.6.1992; patentu USA 5,061.717 z 29.10.1991; patentu USA 4,897.405 z 30.1.1990; patentu USA 4,873.255 z 10.10.1989;

♦ ·		• r «Μ4	·· ·
•	» · ·	• · «	• · ··
•	« ·	• · i	* · ·
• A			·· ··

patentu USA 4,687.777 z 18.8.1987; patentu USA 4,572.912 z

25.2.1986; patentu USA 4,287.200 z 1.9.1981; patentu USA

5,002.953 z 26.3.1991; patentů USA 5,972.944, 5,965.589,

5,506.245,

,340.605,,438

5,910,592,

5,811.439,

4,948.900,

703.052, ,918.091,

5,194.443,

445;

91/07107; WO 92/02520; WO 94/01433; WO 89/08651 a JP Kokai

69383/92, které jsou zde zahrnuty ve formě odkazu.

Sloučeniny podobné thiazolidindionům zahrnují sloučeniny strukturálně podobné thiazolidindionům. Takové sloučeniny podobné thiazolidindionům mohou obsahovat nebo být zcela složeny z nejméně jednoho derivátu nebo napodobeniny (mimic) nejméně jedné skupiny, jež může být přítomna v thiazolidindionu. Zde se termínu derivát nebo sloučenina podobná thiazolidindionu týká chemicky modifikované nebo upravené formy thiazolidindionové molekuly, zatímco termíny napodobenina (mimic) nebo analog se vztahuje k molekule, jež se nemusí strukturálně podobat molekule thiazolidindionu, ale podobně funguje (reaguje). Zde použitý výraz skupina (moiety) se obecně vztahuje k menší chemické nebo molekulární struktuře a je zahrnuta v pojmu molekula.

Troglitazon (±5-[[4-[(3,4-dihydro-6-hydroxy-2,5,7,8 tetramethyl-2H-l-benzpyran-2-yl)methoxy]fenyl]methyl]-2,4thiazolidindion) se užívá jako antihyperglykemické činidlo při cukrovce typu II. Zvyšuje citlivost vůči inzulínu ve svalových a tukových tkáních a brání hepatické glukoneogenezi. Používá se samotný nebo v kombinaci se sulfonylmočovinou pro kontrolu vzniku cukrovky u dospělých. Má molekulovou hmotnost přibližně 441 daltonů a vzorec C24H27NO8S. Rovněž byly popsány polymorfní formy troglitazonu, například v patentu USA 5,700.820, který je zde zahrnut ve formě odkazu. BRL49563 (rosiglitazon BRL49653 nebo avandia nově uvedený na trh firmou Smith-Kline) a pioglitazon jsou

·· *· • · · < ·· • · · ·· • · 9 9 99 • · 9 ·9 • 4 ··♦··« ♦ «* *··α thiazolidindiony používané při léčbě cukrovky druhého typu. Vznikly na bázi struktury troglitazonu a liši se tim, že tyto dvě sloučeniny neobsahuji jako strukturní složku vitamin E, který je obsažen v troglitazonu. BRL653 má 106x vyšší afinitu k transkripčnímu faktoru PPARy ve srovnání s afinitou troglitazonu. U pacientů s cukrovkou 2. typu se pro snížení obsahu glukózy v krvi užívá u BRL49563 (avandia, rosiglitazon) v dávce 2-4 mg/den ve srovnání s dávkou 200400 mg/den u troglitazonu. Je třeba poznamenat, že thiazolidindiony nezpůsobují hypoglykémii. Tato činidla působí ve smyslu senzitivizace schopnosti inzulínu zvýšit absorpci krevní glukózy cílovými buňkami, adipocyty a svalstvem.

Způsoby zkoušení aktivity troglitazonu a jiných thiazolidindionů

Protože se tento vynález zakládá na pozorování, že thiazolidindiony jako troglitazon jednak brání oxytocinu ve vazbě na receptor, jednak se váží na receptor, lze vazebnými testy provést zkoušky aktivity thiazolidindionů. Tyto vazebné testy jsou odborníkům dobře známy díky výsledkům Hoare a dalších z r. 1999 a Postino a dalších z 1996, zde zahrnutých ve formě odkazu. Těchto testů se může použít pro hodnocení thiazolidindionové terapie; alternativně se těchto pokusů může použít při sériových testech podle tohoto vynálezu za účelem zjištění a charakterizace agonistů a antagonistů oxytocinu. Termín agonista se zde užívá pro sloučeninu nebo látku, jež se může vázat na receptor a aktivovat signální dráhu. Ve smyslu tohoto vynálezu by agonista byl schopen vazby na receptor oxytocinu a simulace funkce oxytocinu. Protože thiazolidindiony se váží na receptory oxytocinu, soudí se že struktura thiazolidindionů může být základem této interakce. Jako agonisty mohou sloužit i jiné látky typu thiazolidindionů a všechny • · • · · · ·· ·· • 4 444444

44444444

Ί Q 444 44444

A.y 444444 44444 aktivity agonistů oxytocinu se mohou hodnotit pomocí vazebných testů s receptory oxytocinu.

Antagonista podle tohoto vynálezu je látka nebo sloučenina, jež soutěží s jinými látkami, například thiazolidindionem, ve vazbě na receptor, například OTR. Podle tohoto vynálezu se antagonista může zjišťovat řadovými zkouškami kompetice mezi možným antagonistou a thiazolidindionem ve vazbě na OTR. Tato kompetice (soutěžení) se charakterizuje jako jakékoliv zjistitelné vytěsnění thiazolidindionu možným kandidátem na vazbu s OTR. U krys a možná i u lidí se pozoruje, že při vazebných testech vykazuje například progesteron aktivitu antagonisty oxytocinu (Thornton a další, 1999).

IV. Způsoby blokování akcí zprostředkovaných oxytocinem.

Tento vynález se zaměřuje na způsoby inhibice nebo omezení akcí zprostředkovaných oxytocinem a obecně na léčbu subjektu podáváním troglitazonu, jiných troglitazonů nebo troglitazonu podobných sloučenin. Proto se v dalším popisují formulace a způsoby podávání těchto sloučenin.

Uvažují-li se klinické aplikace, je třeba připravit farmaceutické kompozice ve formě vhodné pro zamýšlenou aplikaci. Je proto zpravidla nezbytné připravit kompozice v podstatě bez pyrogenních složek a jiných nečistot, jež by mohly být pro lidi nebo jiné živočichy škodlivé.

Zpravidla je potřebné používat vhodné soli a pufry, jež činí vektory dodávky kompozice stálými a umožňují absorpci cílovými buňkami. Pufry se též používají při vnášení rekombinantních buněk do pacienta. Vodné kompozice podle tohoto vynálezu obsahují pro buňky účinné množství thiazolidindionu, rozpuštěné nebo dispergované ve farmaceuticky přijatelném nosiči nebo vodném médiu. Takové kompozice se též označují jako inokula. Výrazy farmaceuticky přijatelné nebo farmakologicky přijatelné se týkají molekulárních entit a kompozic, jež po podání zvířeti nebo člověku nepůsobí nepříznivé, alergické nebo jiné následné odezvy. Při použití zde zahrnují výrazy farmaceuticky přijatelný nosič a farmakologicky přijatelný nosič jakákoliv a všechna rozpouštědla, disperzní prostředí, povlaky, baktericidní a fungicidní činidla, isotonická činidla, činidla zpomalující absorpci a podobně. Používání takových médií a činidel u farmaceuticky aktivních látek je v oboru dobře známé. Uvažuje se používání kterýchkoliv médií nebo činidel v terapeutických kompozicích, pokud nejsou nekompatibilní s vektory nebo buňkami podle tohoto vynálezu.

Vynálezci navrhují, aby se místní nebo oblastní dodávka thiazolidindionu, jako například troglitazonu, pacientu, který může být nebo je postižen akcí zprostředkovanou oxytocinem, jako jsou stahy dělohy na začátku porodu nebo laktace, stala velice účinným způsobem dodávky terapeuticky účinné kompozice čelící této akci oxytocinu. Tokolytická činidla se takto mohou zaměřit na konkrétní postižená místa těla pacienta. Oblastní podávání zahrnuje administraci cestou intraarteriální, intrakavitální, intravaginální, intravezikální, intratekální, intrapleurální a intraperitoneální.

Aktivní kompozice podle vynálezu mohou zahrnovat klasické farmaceutické preparáty. Podávání těchto kompozic podle vynálezu se může dít kteroukoliv obvyklou cestou, pokud je cílová tkáň touto cestou dosažitelná. Zahrnuje to cesty orální, nazální, bukální, rektální, vaginální nebo zevní. Alternativně se podávání může dít ortotopickými, intradermálními, subkutánními, intramuskulárními, intraperitoneálními a intravenózními injekcemi. Tyto kompozice by se normálně podávaly jako výše popsané farmaceuticky přijatelné kompozice. Léky a činidla se též mohou podávat parenterálně nebo intraperitoneálně. Termín ·« ·· ···· ·· • · · · · · • · · · · · · * ····*· ·· · ·· parenterálr.í se obecně užívá pro léky podávané intravenózně, intramuskulárně nebo subkutánně.

Kde je to potřebné, měl by se biologický materiál extenzivně dialyzovat pro odstranění nežádoucích nízkomolekulárních složek a/nebo lyofilizovat pro usnadnění formulace v potřebném vehikulu. Potom se aktivní sloučeniny obvykle formulují pro parenterální podávání například pro intravenózni, intramuskulární, subkutánní, intralezionální (v místě poranění) nebo dokonce intraperitoneální injekce. Příprava vodné kompozice obsahující thiazolidindion nebo thiazolidindionu podobné kompozice jako hlavní složku nebo přísadu je ve shodě s tímto popisem známa odborníkům. Typicky se tyto kompozice připravují v injikovatelné podobě, ať už jako kapalné roztoky nebo suspenze. Též lze připravit pevné formy pro přípravu roztoků nebo suspenzí přídavkem kapaliny před injektováním; preparáty lze též emulgovat.

Farmaceutické formy vhodné pro aplikaci injekcí zahrnují sterilní vodné roztoky nebo disperze, formulace obsahující sezamový olej, podzemnicový olej nebo vodný propylenglykol a sterilní prášky pro magistraliter přípravu sterilních injikovatelných roztoků nebo disperzí. Ve všech případech musí být tato forma sterilní a dostatečně tekutá pro injektování. Musí být stabilní v podmínkách výroby a skladování a musí se chránit před kontaminací mikroorganismy jako jsou baktérie a plísně.

Terapeutické kompozice podle tohoto vynálezu se výhodně podávají ve formě injikovatelných kompozic buď jako kapalné roztoky nebo suspenze; také se mohou připravit pevné formy vhodné pro rozpuštění nebo suspendování v kapalině před injektováním. Tyto preparáty se též mohou emulgovat. Typická kompozice pro tento účel obsahuje farmaceuticky přijatelný nosič. Kompozice může například obsahovat 10 mg, 25 mg, 50 mg nebo až 100 mg albuminu z lidského séra na mililitr fosfátem pufrované solanky. Další farmaceuticky přijatelné nosiče zahrnují vodné roztoky, netoxické excipienty včetně solí, ochranné prostředky, pufry a podobně. Příklady nevodných rozpouštědel jsou propylenglykol, polyethylenglykol, rostlinný olej, a injikovatelné organické estery jako ethyloleát. Vodné nosiče zahrnují vodu, směs alkohol/voda, roztoky solanky, parenterální vehikula jako chlorid sodný, Ringerova dextróza a podobně. Intravenózni vehikula obsahují tekuté a živné doplňovací roztoky. Ochranné prostředky zahrnují antimikrobiální činidla, anrioxidanty, chelatační činidla a inertní plyny. Podle dobře známých parametrů se upravují pH, přesná koncentrace různých složek a farmaceutická kompozice. Vhodné excipienty pro formulace spolu s thiazolidindionem jako je troglitazon představují sodná kroskarmelóza, hydroxypropylmethylcelulóza, syntetické oxidy železa, stearát hořečnatý, mikrokrystalická celulóza, polyethylenglykol 400, polysorbát 80, povidon, oxid křemičitý, oxid titaničitý a přečištěná voda.

Roztoky aktivních sloučenin jako volné báze nebo farmakologicky přijatelné soli se po vhodném smíchání se smáčedly, například hydroxypropylcelulózou, mohou připravit ve vodě. Disperze se též mohou připravit v glycerolu, kapalných polyethylenglykolech a jejich směsích v olejích. Za normálních podmínek skladování a užití obsahují tyto preparáty ochranný prostředek bránící růstu mikroorganismů.

Thiazolidindion a kompozice podobné thiazolidindionu lze jako kompozice formulovat v neutrální podobě nebo v podobě soli. Farmaceuticky přijatelné soli zahrnují kyselé adiční soli (reakcí s volnými aminovými skupinami proteinu) a soli s anorganickými kyselinami jako je chlorovodíková nebo fosforečná kyselina a s organickými kyselinami jako je kyselina octová, šťavelová, vinná, mandlová a podobně. Soli vytvořené s volnými karboxylovými skupinami mohou také být odvozeny od anorganických zásad jako například hydroxidu sodného, draselného, amonného, vápenatého, nebo železitého a od organických zásad jako je isopropylamin, trimethylamin, histidin, prokain a podobně.

Vhodným nosičem může též být rozpouštědlo nebo disperzní prostředí obsahující například vodu, ethanol, polyol (například glycerol, propylenglykol, kapalný polyethylenglykol a podobně), jejich vhodné směsi a rostlinné oleje. Správná tekutost se může udržet například povlékáním rřeba lecitinem, zachováním potřebné velikosti částice u disperzí a použitím povrchově aktivních prostředků. Činnosti mikroorganismů se zabrání různými antibakteriálními a fungicidními prostředky, například parabeny, chlorbutanolem, fenolem, kyselinou sorbovou, timerosalem a podobně. V mnoha případech je výhodné přidat isotonická činidla, například cukry nebo chlorid sodný. Pozdržené absorpce injikovatelných kompozic se docílí užitím v kompozicích činidel zpomalujících absorpci, například monostearátu hlinitého a želatiny.

Sterilní injikovatelné roztoky se připravují vnesením aktivní sloučeniny do potřebného množství vhodného rozpouštědla s různými dalšími výše uvedenými přísadami podle potřeby, po němž následuje sterilizace s filtrací. Disperze se zpravidla připravují vnesením různých sterilovaných aktivních přísad do sterilního vehikula obsahujícího základní disperzní prostředí a další potřebné přísady uvedené výše. V případě sterilních prášků pro přípravu injikovatelných roztoků je výhodným způsobem vakuové sušeni a lyofilizace poskytující prášek aktivních přísad a další potřebné složky z dřívějšího sterilovaného a filtrovaného roztoku.

Též přichází v úvahu příprava více nebo vysoce koncentrovaných roztoků pro přímé injektování, přičemž se uvažuje použití DMSO jako rozpouštědla s cílem dosáhnout rychlé penecrace a dodání vysokých koncentrací aktivních • · ·· ·· ···· ·· · • · · « ·· · · · · · • v · · · · · · · • · ····> · · · · • · · · · · · · · • · · · ·· ·* · · · ··· činidel na malou cílovou oblast.

Po formulaci se roztoky podávají způsobem kompatibilním s dávkováním formulace a v množství jež je terapeuticky aktivní. Formulace se běžně podávají v množství dávkovačích forem jako jsou typy injikovatelných roztoků popsaných výše, ale lze použít i tobolek s pomalým uvolňováním léku a podobně.

Při parenterálním podávání ve vodném roztoku by se například měl roztok v případě potřeby vhodně pufrovat a kapalné rozpouštědlo by se mělo nejdříve pomocí dostatečného množství solanky nebo glukózy stát isotonickým. Tyto speciální vodné roztoky jsou zvláště vhodné pro intravenózní, intramuskulámí, subkutánní a peritoneální podávání. V této souvislosti jsou sterilní vodná média použitelná podle tohoto popisu známa odborníkům. Jedna dávka by se například mohla rozpustit v IN roztoku isotonického NaCl a buď přidána do 1000 ml tekutiny pro podkožní infúzi nebo injektována do navrženého místa infúze (viz například Remington Pharmaceutical Sciences 15. vyd. ss. 1035-1038 a 1570-1580). K některým změnám v dávkování nutně dojde v závislosti na kondici léčené osoby. Osoba zodpovědná za podávání léku v každém případě stanoví vhodnou dávku pro daný jednotlivý subjekt.

Thiazolidindion nebo thiazolidindionu podobné sloučeniny se mohou formulovat v rámci terapeutické směsi obsahující asi 0,0001 až 1,0 miligramů, asi 0,001 až 0,1 miligramů, nebo asi 0,1 až 1,0 miligramů nebo dokonce asi 10 miligramů na dávku a podobně. Ve výhodných provedeních se aktivní oxytocin nebo analog oxytocinu formulují v rámci terapeutické směsi aby obsahovaly asi 0,001 až asi 1 miligram. Též se mohou podávat vícenásobné dávky.

Terapeutické kompozice podle tohoto vynálezu se výhodně podávají ve formě injikovatelných kompozic buď jako kapalné roztoky nebo suspenze; také se mohou připravit pevné formy ·· ·· ·· *··· ·· · ♦ · · · · · · ♦ · · · • · · · · ♦ · · · • · ····· * · · 9 • · · · · · « · · ·· ··«· ·· · ·· ··· vhodné pro rozpuštěni nebo suspendování v kapalině před injektováním. Tyto preparáty se též mohou emulgovat. Typická kompopzice pro tento účel obsahuje farmaceuticky přijatelný nosič. Kompozice může například obsahovat 10 mg, 25 mg, 50 mg nebo až 100 mg albuminu z lidského séra na mililitr fosfátem pufrované solanky. Další farmaceuticky přijatelné nosiče zahrnují vodné roztoky, netoxické excipienty včetně solí, ochranné a konzervační prostředky, pufry a podobně. Příklady nevodných rozpouštědel jsou propylenglykol, polyethylenglykol, rostlinný olej a injikovatelné organické estery jako ethyloleát. Vodné nosiče zahrnují vodu, směs alkohol/voda, roztoky solanky, parenterální vehikula jako chlorid sodný, Ringerova dextróza a podobně. Intravenózní vehikula obsahují tekuté a živné doplňovací roztoky. Ochranné prostředky zahrnují antimikrobiální činidla, antioxidanty, chelatačni činidla a inertní plyny. Podle dobře známých parametrů se upravují pH, přesná koncentrace různých složek a farmaceutická kompozice. Vhodné excipienty pro formulace spolu s thiazolidindionem jako je troglitazon představují sodná kroskarmelóza, hydroxypropylmethylcelulóza, syntetické oxidy železa, stearát horečnatý, mikrokrystalická celulóza, polyethylenglykol 400, polysorbát 80, povidon, oxid křemičitý, oxid titaničitý a přečištěná voda.

Vedle sloučenin formulovaných pro parenterální administraci jako jsou nitrožilní nebo intramuskulární injekce zahrnují další farmaceuticky přijatelné formy například tablety nebo jiné pevné formulace pro orální administraci, liposomálni formulace, tobolky s pozdrženým uvolňováním léku a kterékoliv další běžně používané formy včetně krémů.

Rovněž se v rámci tohoto vynálezu může používat roztoků pro nazální aplikaci nebo sprejů, aerosolů nebo inhalačních prostředků. Nazální roztoky jsou obvykle vodné roztoky • · ·· · ♦ ···· ·· • · · · ·· · · · · • · · · · « ·«· ·· ··«· ·· · ·· ··· určené k podáváni do nosních cest ve formě kapek nebo sprejů. Nazální roztoky se připravují tak, aby byly v mnoha ohledech podobny nosnímu sekretu, tak aby se zachovala ciliární činnost. Proto jsou vodné nazální roztoky obvykle isotonické a slabě pufrované pro udržení pH 5,5 až 6,5.

Vedle toho mohou být v případě potřeby ve formulaci obsaženy antimikrobiální ochranné prostředky a vhodné stabilizátory léků. Jsou známy různé komerční nazální preparáty které zahrnují například antibiotika a antihistaminika a užívají se k profylaxi astmatu.

Jiné formulace vhodné pro další způsoby podávání zahrnují vaginální čípky a pesary. Lze použít i rektálních pesarů a čípků.

Čípky jsou pevné dávkovači formy různých hmotností a tvarů, obvykle medikované a určené pro vsunutí do konečníku, pochvy nebo močové roury. Po vsunutí čípky změknou, tají nebo se rozpustí v tekutinách tohoto orgánu.

V případě čípků mohou tradiční pojidla a nosiče obvykle obsahovat například polyalkylenglykoly nebo triglyceridy; tyto čípky se mohou tvořit ze směsí obsahujících aktivní složku v množství 0,5 % až 10 %, výhodně 1 % až 2 %.

Formulace pro orální podávání obsahují takové normálně používané excipienty jako například manit, laktózu, škrob, stearát hořečnatý, sodný sacharin, celulózu, uhličitan horečnatý a podobně ve farmaceutické kvalitě. Tyto kompozice mají formu roztoků, suspenzí, tablet, pilulek, tobolek, formulací s dlouhodobým uvolňováním nebo prášků. I jiné formulace jsou vhodné pro orální administraci. Orální formulace zahrnují takové typické excipienty jako například manit, laktózu, škrob, stearát hořečnatý, sodný sacharin, celulózu, uhličitan hořečnatý a podobně. Tyto kompozice mají formu roztoků, suspenzí, tablet, pilulek, tobolek, formulací s dlouhodobým uvolňováním nebo prášků. Když jde o zevní administraci, formou může být krém, mast, mast na rány nebo • · 9 9 9 9 9 9 9 999

9 9 9 9 9 9 9 99

9 9 9 9 9 9 99

9999 99 ♦ 99999 sprej .

Při některých provedeních obsahují farmaceutické kompozice pro orální administraci inertní ředidlo nebo asimilovatelný jedlý nosič, nebo mohou být uzavřeny v tvrdé nebo měkké želatinou oplášťované tobolce, nebo mohou být slisovány v tabletách, nebo mohou být přímo obsaženy v dietních potravinách. Pro orální terapeutické podávání mohou být aktivní sloučeniny smíšeny s excipienty a použity ve formě konzumovatelných tablet, bukálních tabletek, pastilek, tobolek, léčebných nápojů, suspenzí, syrupů, oplatek a podobně. Tyto kompozice a preparáty by měly obsahovat alespoň 0,1 % aktivní sloučeniny. Podíl kompozic a preparátů ovšem může kolísat a běžně může být mezi asi 2 % až 75 % hmotnosti jednotky, nebo výhodněji mezi 25 % - 60 %. Množství aktivní sloučeniny v takové terapeuticky použitelné kompozici je takové, aby bylo dosaženo vhodného dávkování.

Tablety, pastilky, pilulky, tobolky a podobně mohou též obsahovat následující složky: pojidlo jako tragant, arabskou gumu, kukuřičný škrob nebo želatinu; excipienty jako hydrogenfosfát vápenatý; desintegrační činidlo jako kukuřičný škrob, bramborový škrob, kyselinu alginovou a podobně; mazadlo jako stearát horečnatý; a může se přidat sladidlo jako sacharóza, laktóza nebo sacharin nebo ochucovadlo jako pepermint, libavkový olej nebo cherry. Jeli formou dávkovači jednotky tobolka, může kromě výše uvedených látek obsahovat kapalný nosič. Jako povlaky nebo pro jiné modifikování fyzikální formy dávkovači jednotky lze použít i další materiály. Na příklad tabletky, pilulky nebo tobolky mohou být povlečeny šelakem, cukrem nebo obojím. Syrup nebo léčebný nápoj může obsahovat jako aktivní sloučeninu sacharózu jako sladidlo, methyl- a propylparabeny jako ochranné prostředky, barvivo a ochucovadlo jako cherry nebo pomerančové aroma.

Účinné množství terapeutického činidla se stanoví na základě zamýšleného cíle, například (I) inhibice děložních stahů nebo (II) inhibice počátku laktace. Termín jednotková dávka se týká fyzikálně oddělené jednotky vhodné pro použití v subjektu, přičemž každá jednotka obsahuje předem stanovené množství terapeutické kompozice vypočítané pro vyvolání výše uvedené žádoucí odezvy, a to ve spojení s jejím administrací, to znamená příslušným způsobem podání a režimem léčby. Množství, jež se má podávat, a to jak počet podání tak velikost dávky, závisí na léčeném subjektu, jeho stavu a požadované ochraně. Přesná množství terapeutické kompozice též závisí na úsudku lékaře a pro každého jednotlivce jsou specifická.

Terapeutické množství thiazolidindionu jako například troglitazonu, jež se může jako léčivo kombinovat s jiným tokolytickým činidlem, závisí na léčeném subjektu a specifickém způsobu administrace. V jednom provedení vynálezu je rozmezí použité dávky thiazolidindionu jako troglitazonu asi 0,5 mg/kg tělesné hmotnosti až asi 500 mg/kg tělesné hmotnosti. Výraz tělesná hmotnost je použitelný, když se pracuje s živočichem. Když se pracuje s izolovanými buňkami je třeba pod termínem tělesná hmotnost rozumět výraz celková hmotnost buněk. Termín celková hmotnost se může uplatnit při práci jak s izolovanými buňkami, tak s živočichy. Všechny koncentrace a léčivé koncentrační hladiny se v této přihlášce vyjadřují jako tělesná hmotnost nebo jednoduše kg, ale pokrývají i koncentraci pro analogické pojmy celková hmotnost buněk a celková hmotnost. Odborníci však znají užitečnost různých dávkovačích rozmezí jako například 1 mg/kg tělesné hmotnosti až 450 mg/kg tělesné hmotnosti, 2 mg/kg tělesné hmotnosti až

400	mg/kg	tělesné	hmotnosti,	3	mg/kg	tělesné	hmotnosti	až
350	mg/kg	tělesné	hmotnosti,	4	mg/kg	tělesné	hmotnosti	až
300	mg/kg	tělesné	hmotnosti,	5	mg/kg	tělesné	hmotnosti	až
250	mg/kg	tělesné	hmotnosti,	6	mg/kg	tělesné	hmotnosti	až

200	mg/kg	tělesné	hmotnosti,	7	mg/kg	tělesné	hmotnosti	až
150	mg/kg	tělesné	hmotnosti,	8	mg/kg	tělesné	hmotnosti	až
100	mg/kg	tělesné	hmotnosti,	9	mg/kg	tělesné	hmotnosti	až 50

mg/kg tělesné hmotnosti. Odborníci jsou si též vědomi užitečnosti rozmanitosti různých dávkovačích hladin, například 1 mg/kg, 2 mg/kg, 3m g/kg, 4 mg/kg, 5 mg/kg, 7,5 mg/kg, 10 mg/kg, 12,5 mg/kg, 15 mg/kg, 17,5 mg/kg, 20 mg/kg, 25 mg/kg, 30 mg/kg, 35 mg/kg, 40 mg/kg, 45 mg/kg, 50 mg/kg, 60 mg/kg, 70 mg/kg, 80 mg/kg, 90 mg/kg, 100 mg/kg, 120

mg/kg,	140	mg/kg,	150	mg/kg, 160	mg/kg,	180	mg/kg,	200
mg/kg,	225	mg/kg,	250	mg/kg, 275	mg/kg,	300	mg/kg,	325
mg/kg,	350	mg/kg,	375	mg/kg, 400	mg/kg,	450	mg/kg,	500
mg/kg,	550	mg/kg,	600	ma/kg, 700	mg/kg,	750	mg/kg,	800
mg/kg,	900	mg/kg,	1000 mg/kg, 1250 mg/kg, 1500 mg/kg, 1750

mg/kg, 2000 mg/kg, 2500 mg/kg a/nebo 3000 mg/kg. Ovšemže všechny tyto dávky jsou uvedeny jako příklad a každá z nich se může použít při dávkování podle vynálezu. Kterékoliv z výše uvedených dávkovačích rozmezí nebo dávkovaných koncentračních hladin se může použít pro troglitazon nebo jiné thiazolidindiony buď samotné nebo v kombinaci s tokolytickým činidlem.

Termíny terapeuticky účinná množství nebo účinné množství (sloučeniny) se týká množství účinného pro dosažení příznivých účinků jako je inhibice nebo redukce akcí zprostředkovaných oxytocinem. Tato množství se mohou nejdříve určit studiem publikované literatury, prováděním zkoušek in vitro nebo prováděním metabolických výzkumů zdravých zkušebních živočichů. Před použitím v klinickém měřítku může být prospěšné provést srovnávací výzkum individuální léčené choroby na živočišných modelech, výhodně na široce uznávaných živočišných modelech. Výhodné živočišné modely pro užití v určitých provedeních jsou modely patřící mezi hlodavce, protože získané výsledky se obecně přijímají jako směrodatné pro klinické aplikace.

• · * · 9 9 99 9 9 99 ·

9 9 9 9 9 9 9 9 99

9 9 9 9 9 9 9 9

9 9 9 9 9 9 9 9 9 9

9 9 9 9 9 9 9 9

999999 99 9 99 999

Jak je v oboru známo, specifická dávkovači hladina aktivní sloučeniny jako je troglitazon a sloučeniny thiazolidindionu pro kteréhokoliv konkrétního pacienta závisejí na množství faktorů včetně aktivity specifické použité sloučeniny, věku, tělesné hmotnosti, všeobecného zdravotního stavu, pohlaví, dietě, době podávání, způsobu podávání, periodicity exkrece, kombinace léků a závažnosti léčené choroby. Osoba odpovědná za podáváni léku stanoví vhodné množství pro daný individuální subjekt. Kromě toho při administraci lidem musí preparáty vyhovovat normám sterility, pyrogenicity, celkové bezpečnosti a čistoty, vyžadovaným Úřadem biologických norem FDA.

V některých provedeních se troglitazon a troglitazonové sloučeniny podávají v kombinaci s druhým činidlem. Pokud se nevyžaduje dávka druhého činidla nepřekračující dříve uvedené hladiny toxicity, účinná množství druhého činidla se mohou jednoduše definovat jako množství účinná pro inhibice nebo omezeni akci zprostředkovaných oxytocinem při podání živočišnému modelu v kombinaci s thiazolidindionem. Toto množství se snadno stanoví monitorováním pokusného zvířete nebo pacienta a měřením takových fyzikálních a biochemických parametrů zdraví a nemoci, jež jsou pro úspěch dané léčby určující. Tyto způsoby jsou při testech na zvířatech a v klinické praxi rutinní.

Hlavní účel tohoto vynálezu spočívá v omezení akce zprostředkované oxytocinem. V úvahu přichází podáváni thiazolidindionu nebo sloučenin typu thiazolidindionu v kombinaci s jinými činidly. Ostatní činidla, jež lze kombinovat s thiazolidindionem nebo sloučeninami typu thiazolidindionu zahrnují další tokolytická činidla jako beta-mimetika, síran horečnatý, inhibitory prostaglandinu a činidla blokující vápník, která uvolňuji dělohu, omezují nebo inhibují akce zprostředkované oxytocinem, jež mají za následek děložní stahy, uvolňování prostaglandinu a počátek • 9 *t · · · · · · 9 9

Φ Φ Φ ♦ ΦΦ φ φ φ

Φ Φ Φφφ· Φ φ

ΦΦ · · Φ φ · ΦΦΦ

ΟΙ φφφφφφφφ

-/-L ΦΦ ΦΦΦΦ ΦΦ Φ ΦΦ laktace.

Lze použit různých kombinací; thiazolidindion nebo thiazolidindionu podobné sloučeniny jsou A a druhé činidlo je B.

A/B/A B/A/B A/A/B A/B/B B/A/A A/B/B/B B/A/B/B B/B/B/A B/B/A/B A/A/B/B A/B/A/B A/B/B/A B/B/A/A B/A/B/A B/A/A/B A/A/A/B Β/Ά/ΆΑ A/A/B/A

Příklady provedeni vynálezu

Následující příklady jsou uvedeny, aby ukázaly výhodná provedení vynálezu. Odborníci by si měly být vědomi, že následující v příkladech popisované techniky představují techniky objevené vynálezcem, aby se osvědčily v podmínkách provedení vynálezu a proto je možno je považovat za výhodné modely pro realizaci vynálezu. Zkušeni odborníci by si však měli uvědomit, že ve světle předkládaných popisů lze u popisovaných specifických provedení učinit mnoho změn a dojít k podobným výsledkům bez opuštění ducha a účelu vynálezu.

PŘÍKLAD 1

Materiály a metody

Chemikálie:

Chemikálie se získaly z těchto zdrojů:

OT a antagonista OT (OTA) = [d(CH₂)₅, Tyr(Me)₂, Thr⁴, TyrNH₂ ⁹] OVT - Peninsula Laboratories (Belmont,CA);

askorbová kyselina, dexamethazon a β-glycerofosfát - SIGMA.

Buněčná kultura:

Po vhodné preparační přípravě následovala izolace tkáně lidské děložní svaloviny po řádném dokončení těhotenství a porodu císařským řezem. Buňky lidské děložní svaloviny po dokončení těhotenství se izolovaly disperzí kolagenázy a ♦ ♦ ···· kultivovaly se v kultivačním prostředí sestávajícím z modifikovaného prostředí Dulbecco (DMEM) doplněného fetálním bovinním sérem (FBS) a 2% směsí penicilin/streptomycin v inkubátoru pro zavlažovanou tkáňovou kulturu při 37 °C v atmosféře 5 % C02 a 95 % vzduchu.

Stanovení vazby ligandu na OTR:

OTA se jodovala v jedné substituční poloze jak bylo výše popsáno (Hinko a Soloff, 1992). Specifická aktivita jodovaného peptidu byla v době přípravy 2000 Ci/mmol. Úplné testy specifické vazebné aktivity na OTR se s buňkami provedly jak již bylo dříve popsáno za použití rostoucích koncentrací [¹²⁵I]OTA (Copland a další, 1999). Koncentrace buněčné DNA se stanovila souběžně za použití Hoechstova barviva H 33258 a fluorometru Hoefer DyNA Quant podle instrukcí výrobce.

Pro kompetiční studie se vhodná koncentrace sloučeniny, například troglitazonu, BRL49653, pioglitazonu, estradiolu a sukcinátu vitaminu E inkubovaly v přítomnosti radioaktivně značeného ¹²⁵I-OTA. Specifická vazba se stanovila odečtením všech cpm od nespecifické vazby. Specifická vazba se vyjádřila jako procento veškeré vazby. Všechny body byly v trojnásobku.

Intracelulární hladiny vápníku:

Záznam [Ca²⁺]i v reálném čase se prováděl v jednotlivých buňkách za použití způsobů a techniky již popsané (Copland a další, 1999). Citlivost testu byla 2,5 pg/ml s variačním koeficientem intratestů 6,3 % a variačním koeficientem intertestů 6,9 %.

Hladiny prostaglandinu E2 (PGE2):

Hladiny PGE2 v kultivačním prostředí se měřily za použití systému EIA pro imunologické enzymatické stanovení PGE2 od

Amersham Life Sciences (Arlington Heits, IL), jak již dříve bylo popsáno (Copland a další, 1999). Citlivost zkoušky byla

2,5 pg/ml s variačním koeficientem intratestů 6,3 % a ♦ · ·· 99 999·99

9 9 9 9 9 9 9 99

9 9 9 9 9 99

9 9 9 9 9 9 99

9999 ·· ♦ ♦ ·444 variačním koeficientem intertestů 6,9 %.

Statistika:

Jednosměrná disperzní analýza (analýza rozptylu) následovaná testem Newman-Keulse se použila ke stanovení statistických rozdílů mezi průměrnými hodnotami různých použitých skupin (software Statview 512, BrainPowers, lne., Calabasas, CA). Rozdíly se považovaly za významné při hladině P <0,05.

PŘÍKLAD 2

Interakce mezi troglitazonem a receptorem oxytocinu

Obrázek 1 ukazuje že se troglitazon přímo váže na OTR. Po vstupu do vazebného testu troglitazon přímo soutěží s ¹²⁵I-OTA a při zvyšování dávky troglitazonu snižuje hladiny detekovatelné vazby. Koncentrace 50% inhibice (IC₅₀) troglitazonu je 15,7 nM, přičemž oxytocin má IC₅₀ = 0,58 nM. IC₅₀ BRL49653 a pioglitatonu jsou přibližně 10,6 μΜ. IC₅₀ 5β-dihydroprogesteronu je asi 100 μΜ. Sukcinát vitaminu E a 17-p~estradiolu nevykazuje žádnou vazebnou afinitu k OTR.

PŘÍKLAD 3

Inhibice oxytocinem zprostředkovaných aktivit troglitazonem

Při studiu syntézy prostaglandinu E₂ (PGE₂) jako funkčního parametru v primárních buňkách lidské děložní svaloviny se prokázala úplná blokáda uvolňování PGE2 oxytocinem účinkem 5 μρ/ιηΐ troglitazonu přidaného do kultivačního média několik minut před působením oxytocinu (obrázek 2).

Při studiu jiného funkčního parametru akce oxytocinu, totiž uvolňování intracelulárního vápníku z endoplasmatického retikula do cytoplasmy buňky se prokázalo, že dávka 10 nM oxytocinu rychle zvyšuje uvolňování intracelulárního vápníku (obrázek 3A, kde každá čára představuje změny pro kalcium každé buňky). Bez tohoto ·· · ♦ ·· »«♦· ·♦ · ···♦ 9 9 9 9 9 99

9 · · · · 9 9 9

9 9 9 9 9 9 9 9 9 9

9 9 9 9 9 9 9 9

9999 99 9 99 999 vzrůstu intracelulárniho vápníku v buňkách děložní svaloviny nedochází ke stahům svalů. V obrázku 3B nemá 0,001 μς/πιΐ troglitazonu (2,2 nM) žádný účinek na stimulační dávku 10 nM oxytocinu zatímco v obrázku 3C dávka 0,01 μg/ml zčásti inhibuje oxytocinem stimulovaný vzrůst intracelulárniho vápníku. V obrázku 3D dávka 0,1 μg/ml troglitazonu zcela inhibuje oxytocinem stimulovaný vzrůst intracelulárniho vápníku. Účinek troglitazonu je specifický. 100 nM bombesinu v přítomnosti 0,1 μg/ml troglitazonu způsobuje vzrůst hladin intracelulárniho vápníku (obrázek 3D). Bombesin je stejně jako OTR sdružený protein G_q. Další důkaz specificity se demonstruje v obrázcích 3E, 3F a 3G, ve kterých stimulace uvolňování intracelulárniho vápníku bradykininem není inhibována dávkou 1 μς/πιΐ troglitazonu, zatímco uvolňování stimulované dávkou 100 nM oxytocinu je inhibováno. Na dávce závislý vzrůst intracelulárniho vápníku se ukazuje v obrázku 3H jako odezva na různé koncentrace oxytocinu (10^-11, 10~⁶ M, slepý pokus). Dávka 0,1 nebo 1 μΜ troglitazonu ukazuje na dávce závislou inhibici oxytocinem vyvolaného vzrůstu intracelulárniho vápníku. Obě dávky troglitazonu posunují křivku reakce na dávku doprava. Při vysokých hladinách oxytocinu v přítomnosti troglitazonu (10~⁸ Μ OT/IO⁷ troglitazonu a ΙΟ”⁷ Μ OT/10⁶ M troglitazonu) jsou hladiny intracelulárniho vápníku ekvivalentní hladinám při stimulaci samotným OT. Toto indikuje, že troglitazon je kompetitivní inhibitor na rozdíl od nekompetitivního inhibitoru oxytocinu.

V obrázku 4 se při porodu císařským řezem získala tkáň děložní svaloviny po normální době těhotenství a proužky tkáně se suspendovaly v lázni PBS při 37 °C za stabilní nízké tenze. Tato tenze má za následek rytmické stahy, jak ukazuje obrázek 4A. Koncentrace 10 nM oxytocinu má za následek prudký růst stahů a to trvalých. Po odstranění

00 ·· 900000 • · · · « 0 ·900

990 00000

000000 ·· 0 00 0 oxytocinu se tkáň vrací zpět k rytmické kontrakci. V obrázku 4B inhibovala dávka 10 μς/πιΐ troglitazonu stahy vyvolané 10 nM oxytocinu. Dávka 100 nM oxytocinu byla schopna překonat inhibici troglitazonem a tím demonstrovala reverzibilitu léčby troglitazonem.

Všechny kompozice a způsoby zde popsané se mohou připravit a provádět podle tohoto popisu bez nadbytečného experimentování. I když kompozice a způsoby podle tohoto vynálezu byly popsány na základě výhodných provedení, odborníkům je zřejmé, že kompozice a/nebo způsoby i stupně a sekvence stupňů jednotlivých způsobů zde popsaných se mohou provést variantně bez opuštění koncepce, ducha a účelu vynálezu. Přesněji řečeno, je zřejmé, že určitá činidla chemicky a fyziologicky příbuzná činidlům zde popsaným je mohou nahradit (například jiné thiazolidindiony), přičemž lze očekávat tytéž nebo podobné výsledky. Všechny podobné náhradní látky a modifikace zřejmé odborníkům jsou zahrnuty v duchu, účelu a koncepci vynálezu definovaného následujícími patentovými nároky.

Literární odkazy

Pokud následující reference poskytují údaje procedurální, sloužící jako příklad a jiné detaily doplňující informace zde předložené, jsou zde specificky zahrnuty ve formě odkazu.

Copland, Jeng, Strakova, Ives, Hellmich a Soloff:

Demonstration of functional oxytocin receptors in human breast Hs578T cells and their upregulation through a PKC-dependent pathway. Endocrinology, sv.140, s. 2258, 1999.

Dong, Fang, Kondapaka, Gangula, Wimalawansa a Yalampalli:

·· «·· ·

Involvement of calcitonin gene-related peptide in the modulation of human myometrial contractility during pregnancy. J.Clin.Invest., sv. 104, s. 559-565, 1999.

Fuchs, Fuchs, Husslein, Soloff a Fernstrom: Oxytocin receptors and human parturition: a duál role for oxytocin in the initiation of labor., Science, sv. 215, s. 1396-1398, 1982.

Fuchs, Pariyasamy, Alexandrova a Soloff: Correlation between oxytocin receptor concentration and responsiveness to oxytocin in pregnant rat myometrium: effects of ovarian steroids. Endocrionology, sv. 113, s. 742-749, 1983.

Grazzini, Guillon, Mouillac and Zingg: Inhibition of oxytocin receptor function by direct binding of progesterone. Nátuře, sv. 392, s. 509-512, 1998.

Hinko and Soloff: Characterization of oxytocin receptors in rabbit amnion involved in the production of PGE₂ Endocrionology, sv. 130, s. 3547-3553, 1992.

Hoare, Copland, Strakova, Jeng, Ives, Hellmich a Soloff: The proximal portion of the cooH terminus of the oxytocin receptor is required for coupling to Gg, but not Gi. Journal Biological Chemistry, s. 274, s. 28682, 1999.

Kimura, Takemura, Nomura, Nobunaga a další: Expression of oxytocin receptor in human pregnant myometrium. Endocrionology, sv. 137, s. 780-785, 1996.

Larcher, Neculcea, Breton, Arslan, Rozen Russo a Zingg: Oxytocin receptor gene expression in the rat uterus during pregnancy and the estrous cycle and in response to gonadal steroid treatment. Endocrinology, sv. 136, s. 5350-5356, 1995.

Main: Preterm Labor. The Američan College of Obstetricians and Gynecologist Technical Bulletin, č. 206, VI. 1995.

·· Μ €· ·····« • · · · * · ·4·· >· ♦ 4 4 4 4 4444

444 4 4 4444

4444 44 4 »4444

McCormick, The contribution of low birth weight to infant mortality and childhood morbidity. N.Engl.J.Med., sv. 312, s. 82-90, 1985.

Moise, Huhta, Sharif, Ou, Kirshon, Wasserstrum a další: Indomethacin in the treatment of premature labor: effects on the fetal ductus arteriosus. N.Engl.J. Med., sv. 319, s. 327-331, 1998.

Norton, Merrill, Cooper, Kuller a Clyman: Neonatal complications after the administration of indomethacin for preterm labor. N.Engl.J.Med., sv. 329, s. 16021607, 1993.

Postina, Kojro a Fahrenholz: Separate agonist and peptide antagonist binding sites of the oxytocin receptor defined by their transfer into the V2 vasopressin receptor. J.Biol.Chem., sv. 271, s. 31593-31601, 1996.

Soloff, Alexandrova, Fernstrom: Oxytocin receptors: triggers for parturition and lactation? Science, sv. 204, s. 1313-1315, 1979.

Soloff: Endocrine control of parturition. Biology of the uterus (2. vyd.), Wynn RM, Jollie WP (vydavatelé), Plenům Press, NY, s. 559-607, 1989.

Strakova a Soloff: Coupling of oxytocin receptor to G proteins in the rat myometrium during labor: Gireceptor interaction. Am.J.Phyiol., sv. 272. s. E870E876, 1997.

Strakova, Copland, Lolait a Soloff: ERK2 mediates oxytocinsimulated PGE synthesis. Am.J.Physiol., sv. 274, s. E634-E641, 1998.

Thornton, Terzidou, Clark a Blanks: Progesterone metabolite and spontaneous myometrial contractions in vitro. The

Lancet, sv. 353, s. 1327-1329, 1999.

Wilkins, Lynch, Mehalek, Berkowitz a Berkowitz: Efficacy and side effects of magnesium sulfáte and ritodrine as tocolytic agents. Am.J.Obstet.Gynecol., sv. 159, s.

685-689, 1988.

Williams, Bock Evans, Freidiger a další: Nonpeptide oxytocin antagonists: analogs of L-371.257 with improved potency. Bioorganic and Medicinal Chemistry Letters, sv. 9, s. 1311-1316, 1999.

Claims (21)

1. PATENTOVÉ NÁROKY

   1. Použití thiazolidindionu pro výrobu farmaceutického prostředku pro prevenci předčasného porodu u těhotného subj ektu.
2. 2. Použití thiazolidindionu pro výrobu farmaceutického prostředku pro omezení akce zprostředkované oxytocinem.
3. 3. Použití podle nároku 2, kde akcí zprostředkovanou oxytocinem je vyvolání začátku porodu u těhotného subjektu.
4. 4. Použití podle nároku 2, kde akcí zprostředkovanou oxytocinem je vyvolání děložních křečí.
5. 5. Použití podle nároku 2, kde akcí zprostředkovanou oxytocinem je počátek laktace.
6. 6. Použití podle nároku 2, kde akcí zprostředkovanou oxytocinem je vyvolání uvolňování prostaglandinu.
7. 7. Použití podle nároku
8. 8. Použití podle nároku troglitazon.
9. 9. Použití podle nároku

   2, kde subjekt je savec.

   2, kde thiazolidindion zahrnuje

   2, kde thiazolidindion zahrnuje pioglitazon, BRL49653 nebo sloučeninu příbuznou troglitazonu.
10. 10. Použití podle nároku 2 pro výrobu prostředku, kde thiazolidindion je dispergován ve farmaceuticky přijatelné formě.

    • · · · · · · ·· • · · · · · · · · * · ·
11. 11. Použiti podle nároku 10 pro výrobu prostředku upraveného pro místní podávání thiazolidindionu.
12. 12. Použití podle nároku 10 pro výrobu prostředku upraveného pro parenterální podávání thiazolidindionu.
13. 13. Použití podle nároku 12 pro výrobu prostředku upraveného pro intravenózní podávání thiazolidindionu.
14. 14. Použití podle nároku 11 pro výrobu prostředku upraveného pro intravaginální podávání thiazolidindionu.
15. 15. Použití podle nároku 3 pro výrobu prostředku upraveného dále pro podávání tokolytického činidla.
16. 16. Použití podle nároku 15, kde tokolytické činidlo zahrnuje beta-mimetikum, síran hořečnatý, inhibitor prostaglandinu nebo činidlo blokující vápník.
17. 17. Použití podle nároku 16, kde inhibitorem prostaglandinu je indomethacin.
18. 18. Použití podle nároku 17, kde činidlem blokujícím vápník je nifedipin.
19. 19. Použití podle nároku 10 pro výrobu prostředku upraveného pro současné podávání tokolytického činidla a thiazolidindionu.
20. 20. Způsob vyhledávání agonisty oxytocinu, vyznačující se tím, že zahrnuje aplikaci sloučeniny typu troglitazonu na receptor oxytocinu a stanovení, zda se sloučenina váže na receptor.

    • Β ·· ·· · · ·· • · · · · ··«··· 9 • · · ·· · · ♦ · ♦··· ·· ·· «· ·· «··
21. 21. Způsob vyhledáváni agonisty oxytocinu, vyznačující se tím, že zahrnuje (a) aplikaci thiazolidindionu na receptor oxytocinu;

    (b) podávání kompozice obsahující možného kandidáta na funkci agonisty oxytocinu; a (c) stanovení, zda se thiazolidindion váže na receptor.