CZ2000325A3

CZ2000325A3 - Acyklické inhibitory metalloproteinas

Info

Publication number: CZ2000325A3
Application number: CZ2000325A
Authority: CZ
Inventors: Neil Gregory Almstead; Roger Gunnard Bookland; Yetunde Olabisi Taiwo; Rimma Sandler Bradley; Rodney Dean Bush; Biswanath De; Michael George Natchus; Stanislav Pikul
Original assignee: The Procter & Gamble Company
Priority date: 1998-07-27
Filing date: 1998-07-27
Publication date: 2000-06-14

Abstract

Sloučeniny obecného vzorce I, kde Aje SO2Ar, COAr, CONHAr, kde Ar představujemonocyklický nebo bicyklický aromatickýnebo monocyklický nebo bicyklický heteroaromat, substituovaný nebo nesubstituovaný; R| je alkyl nebo vodík; R2, R3a Rtjekaždýnezávislevolenýpočínajevodíkem, alkylem, arylem, heteroarylem, arylalkylem, alkoxyalkylem, heterocyklem, heterocyklickýmalkylem, atyto substituenty mohou být substituované nebo nesubstituované; kruhymohou být tvořeny R2 aR3, R! aR2 nebo R3 aR4;Xje vazba, a (QC6)alkyl; COnebo heteroatomvybraný z O, Ν, NZ, S, SO nebo SO2; Yje vazba, a (Ci-Cň)alkyl, CO, CO2, CONHnebo heteroatomvybraný z O, N, NZ, S, SO nebo SQ; aZje vodík, COR4, COOR4, CONHR4, R4, CSR4, CSNHR4 a SO2R4. Sloučeninyjsou vhodnéjako účinné látky farmaceutických kompozic pro ošetřování stavů vyvolaných nadměrnou aktivitou metalloproteinas.

Description

Oblast techniky

Vynález je zaměřen na sloučeniny užitečné při ošetřování nemocí, poruch a stavů spojených s nežádoucí aktivitou metalloproteinas.

Dosavadní stav techniky

Početné strukturálně příbuzné metalloproteinasy (MP) způsobují rozpad (degeneraci) strukturálních proteinů. Tyto metalloproteinasy často působí na mezibuňkovou matrici a tím způsobují rozpad tkání a jejich přetváření. Takové proteiny se označují jako metalloproteinasy nebo MP. Existuje několik rozličných skupin MP, které jsou klasifikovány jako postupné homology. V následujícím jsou popisovány některé skupiny známých MP a uvedeny jejich příklady.

Tyto MP zahrnují matriční metalloproteinasy (MMP), metalloproteinasy zinku, řadu membránově vázaných metalloproteinas, konvertující enzymy TNF, angiotensinové konvertující enzymy (ACE), rozvolňující včetně ADAM (viz Wolfsberg a spol., 131 J. Cell Bio 275-78, říjen 1995), a encefalinasy. Příklady MP zahrnují lidskou kožní fibroplastovou kolagenasu, lidskou kožní fibroplastovou želatinasu, lidskou slinnou kolagenasu, agrekanasu a želatinasu a lidský stromelysin. Předpokládá se, že kolagenasa, stromelysin, agrekanasa a příbuzné enzymy hrají významnou roli ve zprostředkování symptomatologie řady nemocí.

Potenciální therapeutické znaky inhibitorů MP jsou diskutovány v literatuře. Viz např. U.S. patent 5,506,242 (Ciba Geigy Corp.); U.S. patent 5,403,952 (Merck & Co.); PCT zveřejněná přihláška WO 96/06074 (British Bio Tech Ltd); PCT publikace WO 96/00214 (Ciba Geigy); WO 95/35275 (British Bio Tech Ltd); WO 95/35276 (British Bio Tech Ltd); WO 95/33731 (HoffmanLaRoche); WO 95/33709 (Hoffman-LaRoche); WO 95/32944 (British Bio Tech Ltd); WO 95/26989 (Merck); WO 9529892 (DuPont Merck); WO 95/24921 (Inst. Ophtalmology); WO 95/23790 (Smith Kline Beecham); WO 95/22966 (Sanofi Winthrop); WO 95/19965 (Glycomed); WO 95 19956 (British Bio Tech Ltd); WO 95/19957 (British Bio Tech Ltd); WO 95/19961 (British Bio Tech Ltd); WO 95/13289 (Chiroscience Ltd.); WO 95/12603 (Syntex); WO 95/09633 (Florida State Univ.); WO 95/09620 (Florida State Univ.); WO 95/04033 (Celltech);

···· · · · ···* ···· · · · · · · ·

WO 94/25434 (Celltech); WO 94/25435 (Celltech); WO 93/14112 (Merck); WO 94/0019 (Glaxo); WO 93/21942 (British Bio Tech Ltd); WO 92/22523 (Res. Corp. Tech. Inc.); WO 94/10990 (British Bio Tech Ltd); WO 93/09090 (Yamanouchi); a britské patenty GB 2282598 (Merck) a GB 2268934 (British Bio Tech Ltd); zveřejněné evropské patentové přihlášky EP 95/684240 (Hoffman-LaRoche); EP 574758 (Hoffman-LaRoche); EP 575844 (Hoffman LaRoche); zveřejněné japonské přihlášky: JP 08053403 (Fujusowa Pharm. Co. Ltd); JP 7304770 (Kanebo Ltd); a Bird a spol. v J. Med. Chem. 37, (1994). str. 158-69. Příklady potenciálního therapeutického použití inhibitorů MP zahrnují rheumatoidní arthritidu (Mullins, D.E a spol., Biochem. Biophys. Acta 695, (1983), 117-214; osteoarthritidu (Henderson, B., a spol., Drugs of the Future (1990) 15:495-508); metastazu tumorových buněk (ibid. Broadhurst, M.J., a spol., evropská patentová přihláška 276, 436 (zveřejněná 1987), Reich R. a spol., 48 Cancer Res. 3307-3312 (1988); a rozličné vředové stavy tkání, např. vředové stavy mohou vzniknout na rohovce jako následek popálenin alkaliemi nebo jako následek infekce Pseudomonas aeruginosa, Acanthamoeba, Herpes simplex a kravskými neštovicemi.

Jiné příklady stavů charakterizovaných nežádoucí aktivitou metalloproteinas zahrnují periodontální nemocí, epidermolysis bullosa, horečky, záněty a skleritidu ( viz DeCicco a spol., WO 95 29892, zveřejněný 9. listopadu 1995).

Vývoj řady nemocných stavů zapříčiněných takovými metalloproteinasami vedlo k pokusům připravit inhibitory těchto enzymů. Řada takových inhibitorů je popsána v literatuře. Příklady zahrnují U.S. patent č. 5,183,900 z 2. února 1993, Galardy; U.S. patent č. 4,996,358 z 26. února 1991, Handa a spol.; U.S. patent č. 4,771,038 z 13. září 1988, Wolanin a spol.; U.S. patent č. 4,743,587 z 10. května 1988, Dickens a spol.; evropské patentové přihlášky č. 575,844, z 29. prosince 1993, Broadhurst a spol.; mezinárodní patentová publikace č. WO 93/09090 z 13. května 1993, Isomura a spol.; světová patentová publikace č. 92/17460 z 15. října 1992, Markwell a spol; a evropská patentová publikace č. 498,665, z 12. srpna 1992, Beckett a spol.

Metalloproteinické inhibitory jsou užitečné při ošetřování nemocí způsobených, přinejmenším zčásti, rozpadem strukturálních proteinů. I když byla vyvinuta řada inhibitorů, existuje stále potřeba účinných matričních inhibitorů metalloproteinas k ošetření podobných nemocí. Podle předloženého vynálezu byly s překvapením takové možnosti zjištěny u acyklických sloučenin laktamů, které jsou účinnými inhibitory aktivity metalloproteinas.

• · • · · » • · • »

Podstatou předloženého vynálezu je uvést sloučeniny vhodné pro ošetřování nemocných a stavů vyvolaných nežádoucí aktivitou MP.

Předmětem vynálezu je dále uvedení účinných inhibitorů metalloproteinas.

Dalším předmětem vynálezu je uvedení farmaceutických kompozicí obsahující takové inhibitory.

Předmětem vynálezu je dále uvedení způsobu ošetření nemocí zapříčiněných účinky metalloproteinas.

Vynález popisuje sloučeniny vhodné jako inhibitory metalloproteinas, účinné v ošetřování stavů vyvolaných nadměrnou aktivitou těchto enzymů. Obzvláště se předložený vynález vztahuje na sloučeniny se strukturou podle obecného vzorce I:

kde

A je SO₂Ar, COAr, CONHAr, PORAr, kde Ar představuje monocyklický nebo bicyklický aromatický nebo monocyklický nebo bicyklický heteroaromát, substituovaný nebo nesubstituovaný;

R, je alkyl nebo vodík;

R₂, R₃ a R₄ je každý nezávisle volený počínaje vodíkem, alkylem, arylem, heteroarylem, arylalkylem, alkoxyalkylem, heterocyklem, heterocyklickým alkylem, a tyto substituenty mohou být substituované nebo nesubstituované; kruhy mohou být tvořeny R₂ a R₃, R₁ a R₂ nebo R₃ a R₄;

X je vazba, a (C,-C_e)alkyl, CO nebo heteroatom vybraný z O, Ν, NZ, S, SO nebo SO₂; Y je vazba, a (C_rC₆)alkyl, CO, CO₂, CONH nebo heteroatom vybraný z O, Ν, NZ, S, SO nebo SO₂; a

Z je vodík, COR₄, COOR_4i CONHR_4i R_4i CSR_4i CSNHR₄ a SO₂R₄.

• · · ·

9

Tyto struktury zahrnují i optické izomery, diastereomery nebo enanciomery podle obecného vzorce 1, nebo jejich farmaceuticky přijatelné sole, nebo biohydrolyzy schopné amidy, estery nebo imidy,

Uvedené struktury dále zahrnují optický isomer, diastereomer nebo enanciomer podle obecného vzorce I, nebo jejich farmaceuticky přijatelné sole, nebo biohydrolyzovatelný amid, ester nebo imid.

Tyto sloučeniny mají schopnost inhibovat přinejmenším jednu savčí metalloproteinasu. Dodatečně a v jiném ohledu předložený vynález je zaměřen na farmaceutické prostředky obsahující sloučeniny podle obecného vzorce I a způsoby ošetřování nemocí zapříčiněných nežádoucí aktivitou metalloproteinas za využití těchto sloučenin nebo farmaceutických prostředků obsahujících tyto sloučeniny.

Metalloproteinasy, které jsou aktivní na obzvlášt nežádoucích místech (tj. v orgánu nebo určitém typu buněk), mohou být podle předloženého vynálezu cíleně nasazeny ve združení se sloučeninami na ošetřující ligand jako specifikum pro označení místa, jako protilátka nebo jako její podíl nebo jako receptorový ligand. Součinné metody pro uplatnění postupů tohoto druhu jsou známé.

Vynález je dále zaměřen na rozličné jiné procesy využívající ojediněle výhodné vlastnosti těchto sloučenin. Jiné zaměření vynálezu je tedy na sloučeniny podle obecného vzorce I ve spojení s pevnými nosiči. V tomto propojení je možno využít příbuznost reagencií pro čištění požadované metalloproteinasy.

Jiným aspektem předloženého vynálezu je zaměření na sloučeniny podle vzorce I v propojení jako značkovač. Protože sloučeniny podle obecného vzorce I váží alespoň jednu metalloproteinasu, může být značkovač použit ke stanovení přítomnosti relativně vysokých množství metalloproteinas, výhodně v matrici buňkových kultur metalloproteinas in vivo nebo in vitro.

Navíc sloučeniny podle obecného vzorce I mohou být podle předloženého vynálezu spojeny ve formě nosiče dovolujícího využití těchto sloučenin v imunizačním směru k přípravě protilátek se specifickými imunoreaktivními sloučeninami. Typické združovací způsoby tohoto druhu jsou známé. Protilátky tohoto typu jsou vhodné jak pro therapii, tak i pro monitorování dávkování inhibitorů.

Detailní popis vynálezu.

Sloučeniny podle předloženého vynálezu jsou inhibitory savčích metalloproteinas, přednostně matriční metalloproteinasy. Výhodně to jsou sloučeniny podle vzorce (I) nebo jejich farmaceuticky přijatelné sole, nebo biohydrolyzovatelné amidy, estery nebo imidy.

V celém podávaném popisu jsou uváděny publikace a patenty pro dosažení uceleného pohledu. Všechny zde citované práce jsou tak zahrnuty do referencí.

Definice a použité termíny.

V následujícím je uveden seznam zde použitých termínů a definic.

„Acyl“ nebo „karbonyl“ je popisován jako radikál, který může být vytvořen odejmutím hydroxyskupiny z karboxylové kyseliny (tj. RC(=O)-). Upřednostňovaná acylová skupina (např.) zahrnuje acetyl, formyl nebo propionyl.

„Acyoxy“ je oxy radikál mající acylový substituent (tj. -O-acyl); např. -O-C(=O)-alkyl.

„Alkoxyacyl“ je acylový radikál (-C(=O)-) mající alkoxy-substituent (tj. -O-R), např. -C(=O)-O-alkyl. Tento radikál může být uváděn také jako ester.

„Acylamino“ je amino-radikál mající acylový substituent (tj. -N-acyl); např. -NH-C(=O)-alkyl.

„Alkenyl“ je nesubstituovaný nebo substituovaný uhlovodíkový radikálový řetězec mající výhodně 2 až 15 uhlíkových atomů; výhodněji 2 až 10 uhlíkových atomů; nejvýhodněji 2 až 8; kromě případů, kdy je uvedeno jinak. Alkenylová substituenty mají přinejmenším jednu dvojnou olefinickou vazbu (včetně, např. vinyl, allyl nebo butenyl).

„Alkynyl“ je nesubstituovaný nebo substituovaný uhlovodíkový radikálový řetězec mající výhodně 2 až 15 uhlíkových atomů; výhodněji 2 až 10 uhlíkových atomů; nejvýhodněji 2 až 8; kromě případů, kdy je uvedeno jinak. Alkenylové substituenty mají přinejmenším jednu trojnou uhlíkovou vazbu.

„Alkoxy“ je kyslíkatý radikál mající uhlovodíkový substituovaný řetězec, kde uhlovodíkový řetězec je alkyl nebo alkenyl (tj. -O-alkyl nebo -O-alkenyl). Upřednostňované skupiny alkoxy zahrnují (např.) methoxy, ethoxy, propoxy a allyloxy.

„Alkoxyalkyl“ je nesubstituovaný nebo substituovaný alkylový podíl substituovaný částí alkoxy (tj. -alkyl-O-alkyl). Upřednostňované jsou alkyly mající 1 až 6 uhlíkových atomů (výhodně 1 až 3 uhlíkové atomy), a kde alkoxy má 1 až 6 uhlíkových atomů (výhodně 1 až 3 uhlíkové atomy).

„Alkyl“ je nesubstituovaný nebo substituovaný nasycený uhlovodíkový řetězcový radikál mající 1 až 15 uhlíkových atomů; výhodně od 1 do 10 uhlíkových atomů; výhodněji od 1 do 4 uhlíkových atomů; vyjma ve zvlášt uvedených případech. Upřednostňované alkylové skupiny zahrnují (např.) substituovaný nebo nesubstituovaný methyl, ethyl, propyl, isopropyl a butyl.

• · • · ί

Jak uvedeno, „spiro cyklus“ nebo „spirocyklický“ představují cyklický podíl uhlíku připojeného z jiného kruhu. Takový cyklický podíl může být karbocyklického nebo heterocyklického charakteru. Upřednostňované heteroatomy obsažené v řetězci heterocyklického spirocyklu zahrnují kyslík, dusík nebo síru. Spirocyklus může být nesubstituovaný nebo substituovaný. Výhodné substituenty zahrnují oxo, hydroxy, alkyl, cykloalkyl, arylalkyl, alkoxy, amino, heteroalkyl, aryloxy, uzavřené kruhy (tj. benzothiazol, cykloalkyl, heterocykloalkyl, benzimidoazoly, pyridylthioly atd., které mohou být rovněž substituované). A podobně. Navíc heteroatomy heterocyklu mohou být substituované, pokud to valence dovolují. Přednostní spirocyklový kruh zahrnuje kruhy s třemi až sedmi členy.

„Alkylen“ popisuje alkyl, alkenyl nebo alkynyl jako diradikály, spíše než radikál. „Heteroalkylen“ může být definován jako (diradikální) alkylen mající v řetězci heteroatom.

„Alkylamino“ je aminoradikál mající jeden (sekundární amin) nebo dva (terciární amin) alkylové substituenty (tj. -N-alkyl). Např. methylamino (-NHCH₃), dimethylamino (-N-(CH₃)₂, methylethylamino (-N(CH₃)CH₂CH₃).

„Aminokyselina“ zahrnuje jakoukoliv v přírodě se vyskytující aminokyselinu, jejich d-aminové varianty včetně α-aminokarboxylové kyseliny. Jako takové jsou uvažovány např. pipekolinová kyselina, sarkosinová kyselina a pod.

„Aminoacyl“ je acylový radikál mající aminový substituent (tj. -C(=O)-N); např. -C(=O)-NH₂). Aminoskupina monoacylového podílu může být nesubstituovaná (tj. primární amin) nebo může být substituovaná jedním (sekundární amin) nebo dvěma (tj. terciární amin) alkylovými skupinami.

„Aryl“ je aromatický karbocyklický kruhový radikál. Upřednostňované arylové skupiny zahrnují (např.) fenyl, tolyl, xylyl, kumenyl, naftyl, bifenyl a fluorenyl. Takové skupiny mohou být substituované nebo nesubstituované.

„Arylalkyl“ je alkylový radikál substituovaný arylovou skupinou. Výhodné jsou arylalkylové skupiny zahrnující benzyl, fenylethyl a fenylpropyl. Takové skupiny mohou být substituované nebo nesubstituované.

„Arylalkylamino“ je aminový radikál substituovaný arylalkylovou skupinou, (tj. -NH-benzyl). Takové skupiny mohou být substituované i nesubstituované.

„Arylamino“ je aminový radikál substituovaný arylovou skupinou (tj. -NH-aryl). Může být substituovaný i nesubstituovaný.

„Aryloxy“ je kyslíkový radikál mající arylový substituent (tj. -O-aryl). Takové skupiny mohou být substituované i nesubstituované.

„Karbocyklový kruh“ je nesubstituovaný nebo substituovaný, nasycený nebo nenasycený nebo aromatický uhlovodíkový kruhový radiál. Karbocyklové kruhy jsou monocyklické spojené, přemostěné nebo spiropolycyklické kruhové systémy. Monocyklické karbocyklické kruhy • · • · · · • · · ·

9 9 · 9 · 9 9 9 9 4

9 99 9 9 9 9 9 4 9

4 4 9 4 9 4 4 4 9 · · · • 4 9 · · · · 9 · · · · ·· · · ·· · · · · 49 pozůstávají všeobecně ze 4 až 9 atomů, výhodně z 4 až 7 atomů. Polycyklické karbocyklické kruhy obsahují 7 až 17 atomů, výhodně 7 až 12 atomů. Upřednostňované polycyklické systémy obsahují 4, 5, 6 nebo 7 členné kruhy, spojené 5, 6 nebo 7 členné kruhy.

„Karbocyklický alkyl“ je nesubstituovaný nebo substituovaný alkylový radikál substituovaný karbocyklickým kruhem. Pokud není jinak uvedeno, karbocyklický kruh je výhodně aryl nebo cykloalkyl; výhodněji aryl. Upřednostňované karbocyklické skupiny zahrnují benzyl, fenylethyl a fenylpropyl.

„Karbocyklo-heteroalkyl“ je nesubstituovaný nebo substituovaný heteroalkylový radikál substituovaný karbocyklickým kruhem. Pokud není jinak uvedeno, karbocyklický kruh je přednostně aryl nebo cykloalkyl; výhodněji aryl. Heteroalkyl je přednostně 2-oxapropyl, 2-oxa-ethyl, 2-thiapropyl nebo 2-thiaethyl.

„Karboxyalkyl“ je nesubstituovaný nebo substituovaný alkylový radikál substituovaný částí karboxy (-C(=O)OH). Např. -CH₂-C(=O)OH.

„Cykloalkyl“ je nasycený karbocyklický kruhový radikál. Přednostně cykloalkylová skupina včetně (např.) cyklopropyl, cyklobutyl a cyklohexyl.

„Cykloheteroalkyl“ je nasycený heterocyklický kruh. Výhodně cykloheteroalkylová skupina včetně (např.) morfolinyl, piperadinyl, piperazinyl, tetrahydrofuryl a hydantoinyl.

„Spojené kruhy“ jsou kruhy spojené spolu tak, že mají dva společné kruhové atomy. Daný kruh může být spojen s jedním nebo více kruhy. Spojené kruhy jsou považovány za heteroarylové, arylové a heterocyklické radikály nebo podobně.

„Heterocyklický alkyl“ je alkylový radikál substituovaný heterocyklickým kruhem. Heterocyklický kruh je přednostně heteroaryl nebo cykloheteroalkyl; přednostně heteroaryl. Upřednostněné heterocyklické alkyly zahrnují C,-C₄ alkyly mající přednostně připojený heteroaryl. Nejvýhodnější je např. pyridylalkyl a podobně.

„Heterocyklický heteroalkyl“ je nesubstituovaný nebo substituovaný heteroalkylový radikál substituovaný heterocyklickým kruhem. Heterocyklický kruh je výhodně aryl nebo cykloalkyl; výhodněji aryl.

„Heteroatom“ je atom dusíku, síry nebo kyslíku. Skupiny obsahující jeden nebo více heteroatomů mohou obsahovat rozličné heteroatomy.

„Heteroalkenyl“ je nesubstituovaný nebo substituovaný nenasycený řetězcový radikál mající 3 až 8 členů a obsahující uhlíkové atomy a jeden nebo dva heteroatomy. Uhlíkový řetězec má alespoň jednu dvojnou vazbu uhlík-uhlík.

„Heteroalkyl“ je nesubstituovaný nebo substituovaný řetězcový radikál mající 2 až 8 členů, pozůstávající z uhlíkových atomů a jednoho nebo dvou heteroatomů.

„Heterocyklický kruh“ je nesubstituovaný nebo substituovaný, nasycený nebo nenasycený nebo aromatický kruhový radikál složený z uhlíkových atomů a jednoho nebo více heteroatomů • · « · • · • ftftft ·· · · · · · • · ·· · · 4 9 9 4 9 • · · · · · ft ftftft ·· · • ftft 4 · ·· · · ft* · ·· ·· ·· ·· ·· ·· v kruhu. Heterocyklické kruhy jsou monocyklické kruhy obsahující 3 až 9 atomů, výhodně 4 až 7 atomů. Polycyklické kruhy obsahují 7 až 17 atomů, výhodněji od 7 do 13 atomů.

„Heteroaryl“ je aromatický heterocyklický kruhový radikál, bud’monocyklický nebo bicyklický. Upřednostněné heteroarylové skupiny zahrnují (např.) thienyl, furyl, pyrrolyl, pyridinyl, pyrazinyl, thiazolyl, pyrimidinyl, chinolinyl, dále tetrazolyl, benzothiazolyl, benzofuryl, indolyl a podobně. Tyto skupiny mohou být substituované nebo nesubstituované.

„Halo“, „halogen“ nebo „halid“ jsou radikály chloru, bromu, fluoru nebo jodu. Přednostní jsou bromové, chlorové a fluorové radikály.

Dále jak uvedeno, „menší“ uhlovodíkový podíl (tj. „nižší“ alkyl) představuje uhlovodíkový řetězec obsahující 1 až 6, výhodněji od 1 do 4 uhlíkových atomů.

„Farmaceuticky přijatelná sůl“ je kationtová sůl tvořená jakoukoliv kyselou (tj. karboxyl) skupinou, nebo aniontovou solí tvořenou jakoukoliv zásaditou (např. amino) skupinou. Je známa řada solí tohoto druhu, popsaná ve Světové patentové publikaci 87/05297, Johnston a spol., uveřejněné 11. září 1987 (a zahrnuté zde do referencí). Upřednostněné kationtové soli zahrnují soli alkalických kovů (jako sodíku a draslíku), a soli alkalických zemin (jako hořčíku a vápníku) a organické soli. Upřednostněné aniontové soli představují halidy (jako chloridy).

„Biohydrolyzovatelné amidy“ jsou amidy sloučenin podle předloženého vynálezu, které neinterferují s inhibitující aktivitou sloučenin podle vynálezu, nebo byly rychle přeměněny in vivo savčím subjektem na aktivní inhibitor.

„Biohydrolyzovatelné hydroxyimidy“ představují sloučeniny imidů podle všeobecného vzorce I, které neinterferují s inhibitory aktivity metalloproteinas těchto sloučenin, nebo jsou rychle in vivo přeměněny savčím subjektem na aktivní sloučeninu podle všeobecného vzorce i. Takové hydroxyimidy jsou ty, které neinterferují s biologickou aktivitou sloučenin podle všeobecného vzorce I.

„Biohydrolyzovatelné estery“ jsou estery sloučenin podle obecného vzorce I, které neinterferují s inhibitory metalloproteinas nebo s aktivitou těchto sloučenin nebo se rychle přeměňují živočichem na aktivní složku podle obecného vzorce I.

„Solvát“ je komplex tvořený kombinací rozpustné látky (např. inhibitor metalloproteinasy) a rozpouštědla (např. vody). Viz J. Honig a spol., The Van Nostrand Chemisťs Dictionary, str. 650 (1953). Farmaceuticky přijatelná rozpouštědla používaná v rámci tohoto vynálezu zahrnují taková, která neinterferují s biologickou aktivitou inhibitoru metalloproteinasy (např. voda, ethanol, kyselina octová, Ν,Ν-dimethylformamid a jiná známá nebo snadno určitelná zkušeným pracovníkem).

„Optický isomer“, „stereoisomer“, „diastereomer“ jsou zde míněny ve standardním smyslu (viz Hawleys Condensed Chemical Dictionary, 11. vydání).

ft · · · • ft ftft • · • ftft • ftft · · · · ··· ftft · • «••••«••••ft <| ftft ·· ftft ·· ftft ··

Ilustrace specifických upřednostněných druhů sloučenin a jejich derivátů podle vzorce I není předloženým omezena. Použití jiných užitečných ochranných skupin, forem solí a pod. je v možnostech zkušeného pracovníka.

Jak bylo shora uvedeno a zde použito, substituované skupiny mohou být samy substituovány. To se může dít jedním nebo více substituenty. Takové substituenty zahrnují ty vyjmenované v díle C. Hansch a A. Leo: Substituent Constants for Correlation Analysis in Chemistry and Biology (1979), včleněného zde do referencí. Upřednostněné substituenty zahrnují (např.) alkyl, alkenyl, alkoxy, hydroxy, oxo, nitro, amino, aminoalkyl (tj. aminomethyl a pod.), cyano, halo, karboxy, alkoxyacetyl (tl. karboxyethoxy apod.), thiol, aryl, cykloalkyl, heteroaryl, hetero-cykloalkyl (tj. piperidinyl, morfolinyl, pyrrolinyl a pod.), imino, thioxo, hydroxyalkyl, aryloxy, arylalkyl a jejich kombinace.

Jak zde uvedeno, „savčí metalloproteinasa“ značí jakýkoliv enzym obsahující kov nalézaný v savčích zdrojích a který je schopný za vhodných podmínek katalyzovat rozklad kolagenu, želatiny nebo proteoglykanu. Takové vhodné podmínky mohou být nalezeny např. v U.S. Patentu č. 4,743,587, referujícím o způsobu podle Cawston a spol., Anal. Biochem. (1989), 99:340-345, za použití syntetického substrátu podle popisu Weingarten H. a spol., Biochem. Biophy. Res.Comm. 139 (1984), 1184-1187. Může být ovšem použita jakákoliv standardní metoda pro analýzu rozkladu těchto strukturálních proteinů. Metalloproteinické enzymy popisované v tomto vynálezu jsou proteinasy obsahující zinek se strukturou stejnou jako např. v lidském stromelysinu nebo v kožní fibroplastové kolagenase. Schopnost jednotlivých sloučenin k inhibici aktivity metalloproteinas může být samozřejmě určena podle shora uvedeného postupu. Izolované metalloproteinasové enzymy mohou být použity k ověření inhibiční aktivity zde uváděných sloučenin, nebo mohou být použity surové extrakty obsahující skupinu enzymů schopných zapříčinit rozklad tkání.

Sloučeniny

Sloučeniny podle předloženého vynálezu jsou popsány v souhrnu vynálezu.

M

Upřednostňované A je SO₂Ar, kde Ar představuje monocyklickou nebo bicyklickou aromatickou nebo monocyklickou nebo bicyklickou heteroaromatickou část. Tato část může být substituována nebo nesubstituována, a může být karbocyklická nebo heterocyklická, při čemž přednostní heteroatomy zahrnují kyslík, síru a dusík, a nejvýhodnější je dusík. Dusíkem se rozumí, že se dává přednost valenci dusíku, jaká je výhodně u části z benzimidazolu, a dále • · ····

4 4 4 4 4 4 ··*·

4 49 4 · 4 9 4 4 4 • 4 4 4 4 9 9 4 4 4 9 4 4

4 4 4 4 4 4 4 4 4 4 4

4 4 44 4 4 4 4 4 9 dusík ve formě NH, aby se zachovala valence. Nejvýhodnější aromáty obsahují fenyl a pyridyl, nejvýhodnějši je fenyl.

Výhodné Ar zahrnuje substituované Ar a substituce může být provedena řadou substituentů na jakémkoliv místě aromatické části. Nejvýhodnější substituenty jsou alkoxy, aryloxy, aryl, alkyl a halo. Je-li část Ar monocyklická, je dávána přednost substituci na pozici 2 nebo 4 relativně k připojeni Ar na síru, fosfor, kyslík, dusík nebo karbonylový uhlík v části A.

Přednostní R, zahrnuje alkyl, vodík, výhodněji vodík.

Přednostní R₂, R₃ a R₄ jsou nezávisle vybrané z vodíku, alkylu, arylu, heteroarylu, arylalkylu, heterocyklu, heterocyklového alkylu, a tyto substituenty mohou být dále zase substituované nebo nesubstituované.

X značí vazbu nebo heteroatom vybraný z O, N nebo S. Ovšem valence dusíku připouští =N= a -NZ-, a obojí forma je zde zahrnuta. Z představuje COR₄, COOR₄, CONHR₄ a SO₂R₄.

Dále mohou být kruhy vytvářeny R₂ nebo R₃ za vzniku „spirocyklického kruhového systému“, a R, a R₂ nebo R₃ a R₄ mohou tvořit kruhy. Výhodně takové kruhy mají 5 až 7 členů.

Příprava sloučenin

Hydroxamové sloučeniny podle obecného vzorce I mohou být připraveny řadou rozličných postupů. Všeobecné schéma je následující.

A. Vnesení části NHA do molekuly a příprava hydroxamové kyseliny:

Je výhodné tento podíl vnést synteticky a jsou zde možnosti různých způsobů v závislosti na požadovaném druhu substituentu A. Pokud se vyžaduje A jako SO₂Ar, COAr nebo POR Ar, je vhodná chemická syntéza za využití amidové chemie. Má-li být A rovno CONHAr, je dávána přednost reakci aminoaciderivátu s isokyanatanem, jak je zobrazeno níže. Pro jednoduchost R, a podíl C(R₂,R₃,X-Y-R₄) je v tomto schématu nahrazeno Q:

O

Q

A = SOjAr, COAr, PORAr

NHAr A=CONHAr • · ··« · ··<·· · · * · » · w

4 44 ·· · ···· • 4 4 4 4 9 4 9 4 4 9 4 4

4 4 4 4 4 4 9 9 9 4 9

44 99 94 49 44

FT je alkyl, alkoxy, vodík nebo jiná část, která může být později přeměněna na kyselinový halid, umožňující syntézu hydroxamové kyseliny.

Část hydroxamové kyseliny se pak připraví standardním způsobem, výhodně přípravou halidu a reakcí s hydroxylaminem.

B. Příprava „části Q“ [C(R₂,R₃,X-Y-R₄)j:

Q [C(R₂,R₃,X-Y-R₄)j může být připojena působením silné baze na kyselý uhlík, např. použitím kovového hydridu ve spojení se sloučeninou s karbonylem, který je přítomen na alfa poloze ke karbonylu. Samozřejmě zkušený pracovník ví, že volné aminy na kyselé aminoskupině vyžadují maskování ze zřejmých důvodů, jak je ilustrováno níže. Pro zjednodušení je R, zakreslené jako H, a A je jiné než CONHAr. Zkušený pracovník je schopen připravit molekuly s rozličnými substituenty podle následujícího ilustračního schématu:

A^

NC

O •A

FT

.. 1.R⁴YXM

JI NCHO 2. HCl

Silná zásad^ R, HO

NH,

R

1. Příprava části NHA na molekule /nahoře)

2. Příprava hydroxamové kyseliny >

HO.

-X

H

NHSO,Ar

M je kov, výhodně alkalický kov nebo kov vzácných zemin

R, je nižší alkyl, benzyl, aryl nebo podobná snadno zmýdlitelná skupina

X je přednostně halid nebo vhodná odstranitelná skupina, vhodná pro syntézu kyselého halidu, nejvýhodněji chloro nebo fluoro; pokud je vhodná amidace může to být skupina OH.

D-aspartová kyselina

1. AX, organická zásada

2. (CF₃CO)₂O

3. ROH

ROjC. „.NHA

COjH

1. ROCOCI, organická zásada

2. Redukce karboxylové kyseliny

3. Mitsunobova reakce s R₄-Y-X-H

->

AHN

1. Esterová hydrolýza

2. Přípravy kyseliny hydroxamov

AHN o

Sloučeniny podle předloženého vynálezu jsou rovněž vhodné pro alkalickou syntézu, jak na koloně nebo pro kombinační syntézu. Prostředky pro takové syntetické způsoby jsou nyní •· ··*· « · · · ·· · · · · · • · ·· · · * · · · · • · · ··· · · · · · · · • ·· · · · · · · · · · ·· ·· ·· ·· ·· ·· obchodně dosažitelné a postupy pro jejich provedení všeobecně známé. Při syntéze jsou používány organické zásady, typicky např. na dusíkové bázi, a výhodně zahrnují piperidin, triethylamin (TEA), diisoprolyamin (DIPEA) a podobné. Pro ilustraci jsou popisovány dva běžné materiály spojené s uvedeným všeobecným postupem:

a) Chlorotritylpolystyrénová pryskyřice

NHFmoc

1. Piperidin

2. Kopulační sloučenina o

NHFmoc

Q

1. Piperidin

2. AX nebo ArNCO

3. TFA

ΪΫ

NHFmoc

HO_K

NHA

A - SO₂Ar, COAr, POAr, NHCONHAr

TFA je trifluoroctová kyselina nebo jiná vhodná kyselina, která rozštěpí molekulu pryskyřice, ale nereaguje s výsledným produktem.

B) Wangova pryskyřice

1. Adiční sloučenina organická zásada

2. Piperidin

3. AX, zásada

O

1. Hydrazin

2. AX, organická zásada

3. NH₂OH

OH

Sloučeniny podie obecného vzorce I je možné snadno připravit z aminokyselin, jejích derivátů a podobně. Přednostně alfaamino skupina reaguje se sloučeninou s halogenskupinou nebo podobnou snadno odstranitelnou skupinou. Samozřejmě pokud aminokyselina není schopná funkčnost reagující látky přeměnit, musí se pro reakci použít vhodný alfakarbonyl s aminoskupinou. Výhodně primární aminosloučenina za alkalických podmínek nahrazuje halogenovou skupinu nebo skupinu k odstranění.

Aminokyseliny nezahrnují jen 20 běžně se vyskytujících aminokyselin a jejich deriváty (tj. sarkosin, hydroxyprolin, 2-aminomáselnou kyselinu, pipekolinovou kyselinu a pod.) a některé d-aminokyseliny, ale také alfa-aminokyseliny. Mnohé z nich jsou dnes obchodně dostupné, jako např. od Sigma (St. Louis, MO) nebo Aldrich (Milwaukee, WT). Pokud jsou potřebné aminokyseliny, které nejsou na trhu, je možno je připravit několika známými způsoby.

•0 0000

0000 00 0 0000 00 00 00 0 0000 0 00 000 0 000 00 0 0 00 0 0 00 0 0 00 0 00 00 00 00 00 ·0

Za použití uvedených příkladů a předcházející diskuze může zkušený preparátor připravit rozličné sloučeniny podobného druhu, a použít jako vodítko shora uvedená schémata. Uvedené postupné kroky je možné měnit, aby se získalo větší množství požadované sloučeniny. Zkušený pracovník rovněž využije možnosti vhodné volby reagujících látek, rozpouštědel a teplot, což jsou důležité podmínky úspěšné syntézy. Zatím co určení optimálních podmínek a pod. je rutinní záležitostí, je třeba vzít na vědomí, že příprava rozličných sloučenin může být uskutečněna stejnými postupy a za použití shora uvedených schémat jako vodítka.

Materiály použitelné pro přípravu sloučenin podle předloženého vynálezu jsou známé, vyráběné známými způsoby, nebo jsou k dostání na trhu jako výchozí materiál.

Je třeba připustit, že zkušený pracovník na poli organické chemie může snadno provést standardní způsoby přípravy organických sloučenin bez dalších upozornění; tj. že dalece záleží na zkušenostech a schopnostech zkušeného pracovníka vykonávat podobné práce. To značí, ovšem ne omezeně, redukci karbonylových sloučenin na jejich odpovídající alkoholy, oxydace hydroxylů a podobně, acylace, aromatické substituce jak elektrofilní, tak nukleofilní, etherifikace, esterifikace a saponifikace a podobně. Příklady provedení takových prací je popisováno ve standardních textech jako March, Advanced Organic Chemistry (Wiley), Carey a Sundberg, Advanced Organic Chemistry, (sv. 2)

Zkušený pracovník ochotně přijme zkušenost, že některé reakce se nejlépe provádějí tehdy, jsou-li na molekule jiné funkční skupiny maskovány nebo chráněny, aby se zamezilo nežádoucím vedlejším reakcím a/nebo aby se zvětšily výtěžky reakce. Často zkušený pracovník využije ochranné skupiny ke splnění požadavku vyšších výtěžků nebo k zamezení nežádoucích reakcí. Podobné reakce je možné najít v literatuře a jsou zkušeným pracovníkům rovněž dobře známé. Příklady některých takových pracovních způsobů je možné najít v T. Greene, Protecting Groups in Organic Synthesis. Samozřejmě, že aminokyseliny používané jako výchozí materiály s reaktivními vedlejšími řetězci výhodně využívají podobné způsoby blokování nežádoucích vedlejších reakcí.

Sloučeniny podle vynálezu mají jedno nebo více chirálních center. Výsledkem je, že je možné selektivně připravit jeden určitý optický isomer, kromě jiných, včetně diastereomeru a enanciomeru, např. při použití výchozího materiálu s danou polohou, a to pomocí katalyzátoru nebo rozpouštědla, nebo je možné vyrobit oba optické isomery, včetně diastereomerů a enanciomerů najednou (racemickou směs). Protože sloučeniny podle vynálezu existují v ·* ···· ·♦ ·· ···· · · · · · · · • · ·« · · · ···« • · · · · · · · · · · · · • · · · · · · · · · · · ·· ·· «· ·· ·· *· racemických směsích, je možné směsi isomerů, včetně stereomerů a enanciomerů nebo stereoisomerů oddělit použitím známých pracovních způsobů, jako jsou soli se známou polohou, polohovou chromatografií a podobně.

Dále je třeba uvážit, že některý optický isomer, včetně diastereomerů a enanciomerů, může mít výhodnější vlastnosti než jiný. To je uvedeno v popisu a nárocích podle vynálezu, pokud je uváděna racemická směs, a je dále jasně vysvětleno, kdy jsou popisovány a nárokovány oba optické isomery, včetně diastereomerů nebo enanciomerů nebo jen jeden isomer substantivně zbavený každého jiného isomeru.

Způsoby použití

Metalloproteinasy (MP) působící v těle jsou, alespoň zčásti, příčinou rozkladu extrabuněčné matrice obsahující extrabuněčné proteiny a glykoproteiny. Tyto proteiny a glykoproteiny hrají důležitou roli v určování rozměrů, tvaru, struktury a stability tělových tkání. Užitečné jsou proto inhibitory metalloproteinas při ošetřování nemocí, zapříčiněných alespoň zčásti, rozkladem těchto proteinů. Je známo, že MP okamžitě zahajují remodelaci tkání. Jak bylo řečeno, důsledkem jejich aktivity je vznik některých závažných poruch, jako:

• rozklad tkáně; včetně degenerativnřch nemocí, jako arthritida, roztroušená sklerosa a podobně; metastáza nebo pohyb tkání v těle;

• remodelace tkání, včetně fibrosních nemocí, zjizvení, benigní hyperplasie a podobně.

Sloučeniny podle předloženého vynálezu ovlivňují poruchy, nemoci a/nebo nežádoucí stavy, charakterizované nežádoucí nebo zvýšenou aktivitou zmíněné skupiny proteinas. Tak mohou např. tyto sloučeniny být využity jako inhibitory proteinas v případech jako jsou • rozrušení strukturálních proteinů (tj. proteinů uchovávajících stabilitu tkání a jejich strukturu) • interference ve vnější a vnitřní buněčné signalizaci, včetně takové způsobené cytokinetickou přeregulací, a/nebo cytokinetickými procesy a/nebo zanícením, degradací tkáně a podobnými nemocemi [ Mohler K.M. a spol., Nátuře 370 (1994), 218-220, Gearing A.J.H. a spol.,

Nátuře 370 (1994), 555-557, McGeeham G.M a spol., Nátuře 370 (1994), 558-561], a/nebo • usnadnění ústupu nežádoucích procesů během léčení, jako např. procesů ovlivňujících stárnutí spermií, fertilizaci vajíček a podobně.

Jak zde vyjádřeno, „porucha způsobená MP“ nebo „nemoc způsobená MP“ je příčinou nežádoucí nebo zvýšené aktivity MP v bilogickém projevu nemoci nebo poruchy, v biologické kaskádě vedoucí k poruše; nebo jako symptom poruchy. Toto „zapojení“ MP zahrnuje:

··> 9999 « · * * · · * · » 0 • · ·· 9 9 9 9 9 9 4

9 9 4 9 9 9 9 4 9 9 9 4

9 9 9 9 4 9 9 4 9 9 4

99 99 49 99 99 • nežádoucí nebo zvýšenou aktivitu MP jako „příčinu“ poruchy nebo biologického jevu, af už aktivita byla vyvolána geneticky, infekcí, autoimunitou, zraněním, biomechanickou příčinou, způsobem života (tj. obezitou) nebo jinou příčinou;

• MP jako část pozorovatelného jevu nemoci nebo poruchy. To značí, že nemoc nebo porucha jsou následek zvýšené aktivity MP, nebo, z klinického hlediska, nežádoucí nebo zvýšené množství MP způsobující onemocnění. Při tom MP nemusí být „počáteční příčinou“ nemoci nebo poruchy.

• nežádoucí nebo zvýšenou aktivitu MP, která je součástí biologické nebo buněčné kaskády, jejíž výsledek je spojen nebo je příbuzný s nemocí nebo poruchou. V tomto smyslu aktivita inhibitoru MP přerušuje kaskádu a tím kontroluje nemoc.

Výhodné je, že mnohé MP nejsou přerozdělovány tělem. Proto rozšíření MP v různých tkáních je často pro danou tkáň specifické. Např. rozmístění metalloproteinas v místech rozkladu tkání bývá specifické a není stejné jako rozmístění metalloproteinas v jiných tkáních. I když některé nejsou významné pro určitou aktivitu nebo účinek, některé poruchy lze výhodně ošetřovat sloučeninami specificky účinnými na MP nalezenými v zachvácené tkáni nebo části těla. Např. sloučeniny, mající vyšší stupeň afinity a inhibice na MP nalézané v pojících tkáních (např. chondrocyty) mají při ošetřování nemocí na těchto místech mnohem větší účinnost, než jiné sloučeniny, které jsou méně specifické.

Kromě toho některé inhibitory jsou lépe snášenlivé v určitých tkáních než v jiných, a tím je podpořena oprávněná volba inhibitoru pro specifické ošetření poruchy, nemoci nebo nežádoucího stavu. Např. sloučeniny podle tohoto vynálezu mají rozdílnou schopnost pronikání do centrálního nervového systému. Proto je třeba vybírat účinné sloučeniny podle druhu MP, které se specificky zdržují mimo centrální nervový systém.

Stanovení specifičností inhibitoru MP na určitou MP je v možnosti odborného pracovníka na tomto poli. Odpovídající zkušební podmínky mohou být nalezeny v literatuře. Specifické zkoušky jsou známy pro stromelysin a kolagenasy. Např. U.S. patent č. 4,743,587 pojednává o postupu podle Cawston a spol., Anal. Biochem 99 (1979), 340-345. Použití syntetického substrátu při zkoušce popisuje Weingarten H., a spol., Biochem. Biophy. Res. Comm. 139 (1984), 1184-1187. Může ovšem být použita i standardní metoda pro analýzu rozkladu strukturálních proteinů činností MP. Vhodnost sloučenin podle vynálezu k zamezení aktivity metalloproteinas může ovšem být samozřejmě zkoušena podle metod uvedených v literatuře, nebo podle jejich obměn. Pro potvrzení inhibiční aktivity sloučenin podle předloženého • ·

vynálezu mohou být využity izolované metalloproteinasové enzymy, nebo mohou být použity nečištěné extrakty obsahující skupiny enzymů schopných zapříčinit rozklad tkání.

Výsledek inhibičního efektu sloučenin MP podle předloženého vynálezu ukazuje, že sloučeniny podle vynálezu jsou rovněž vhodné pro ošetření poruch způsobených přednostní aktivitou metalloproteinas.

Sloučeniny podle předloženého vynálezu jsou dále vhodné pro profylaktické nebo akutní ošetření. Jsou podávány způsobem určeným odborným pracovníkem na poli medicíny nebo farmakologie. Je zřejmé, že podmínky podávání jsou voleny zkušeným odborníkem v závislosti na stavu ošetřovaného onemocnění, a podle toho jsou určovány i podávané dávky. Přednostním způsobem ošetření je soustavné podávání perorálním nebo parenterálním způsobem.

Zkušený odborník brzy zjistí výhodnost podávání inhibitoru MP pro potlačení více poruch přímo do zachvácené oblasti. Např. je výhodné podávat inhibitory PM přímo do oblasti nemoci nebo do oblasti ovlivněné chirurgickým poraněním (tj. angioplasty), do oblastí postižených zjizvením nebo spáleninami (tj. na povrch pokožky).

Dále remodelace kostí bývá příčinou vzniku MP, avšak sloučeniny podle vynálezu jsou užitečné i pro prevenci uvolněných protéz. Je známo, že případy uvolněné protézy jsou bolestivé a mohou být příčinou dalšího poranění kostí. Do takových případů lze zahrnout např. náhradu kyčelních kloubů, kolena nebo ramen, zubní protézy, včetně náhrady chrupu, můstků a protéz chránících horní čelist a/nebo dolní čelist.

MP jsou rovněž aktivní při remodelaci kardiovaskulárního systému (např. při kongestivním selhání srdce). Předpokládá se, že jedním z důvodů, proč angioplasty vykazují větší pochybení v intenzitě, než je očekáváno (zdržení překrvení), je nevyžadovaná nebo zvýšená aktivita MP, nebo důsledek jevu, který může být považován tělem za „zranění“ základní membrány komory. Tak regulace aktivity MP při indikaci jako je rozšíření kardiomyopatu, kongestivního srdečního selhání, atherosklerosy, poruchy stimulátoru, poranění následkem vysokého tlaku, ischemie, chronické obstrukční tepové nemoci, angioplastové restenosy a aortového aneurismu, může zvyšovat dlouhodobý úspěch jakéhokoliv druhu jiného ošetření, nebo může představovat ošetření i samo o sobě.

• ·

V případě ošetřování pokožky je MP vhodný při remodelaci nebo „přeměňování“ pokožky. Regulace prostřednictvím MP při ošetřování pokožky a jejího stavu dává dobré výsledky, včetně ale ne omezeně, při opravách vrásek, regulaci, prevenci a při opravách pokožky poškozené ultrafialovými paprsky. Výhodně takové ošetření zahrnuje profylaktické ošetření nebo ošetření před nastalým fyziologickým jevem. Např. MP mohou být použity jako předošetření k zamezení poškození pokožky a/nebo během vystavení UV paprskům k zamezení nebo minimalizaci poškození objevujícího se po vystavení UV záření. Navíc MP dávají dobré výsledky při jejich aplikaci při poruchách pokožky a při nemocech spojených s abnormálním stavem tkáně, vznikajícím při proležení, a které jsou příčinou aktivity MP, jako jsou epidermolysis bullosa, psoriasis, skleroderma a atopická dermatitida. Sloučeniny podle vynálezu jsou vhodné pro ošetření následků „normálního“ poranění pokožky včetně zjizvení nebo „kontrakce“ tkáně, např. při následcích po popálení. Inhibice MP je rovněž vhodná při chirurgických postupech pro ochránění pokožky před zjizvením, a podporuje vznik normální tkáně včetně u takových aplikací, jako je náhrada končetin, nebo chirurgie zlomenin (af laserem nebo řezem).

MP je uváděná jako vhodná do souvislostí s úpravou nepravidelného remodelování jiných tkání, jako kostí, např. při otoskleroze a/nebo osteoporoze, nebo pro specifické orgány, jako je cirrhosa jater nebo fibrozní plicní onemocnění. Podobně jako u nemocí, jako je mnohonásobná skleróza, MP mohou být příčinou nepravidelného modelování krevních mozkových barier a/nebo myelinového pouzdra nervových tkání. Regulaci aktivity MP je tak možno využít jako strategický počin při ošetřování, prevenci a kontrole takových nemocí.

Předpokládá se, že MP jsou vyvolávány různými infekcemi, včetně cytomegalovirem; [CMV] zánětů sliznic; HIV a výsledným syndromem, AIDS.

MP mohou rovněž vznikat při zvláštních vaskularizacích obklopujících tkáně, jako jsou angiofibroma a hemangiona, které je třeba prolomit za účelem vzniku nových krevních cest.

Vzhledem k tomu, že MP způsobují rozklad mimobuněčné matrice lze předpokládát, že inhibitory těchto enzymů mohou být použitelné jako látky kontrolující porodnost, např. při prevenci ovulace, při prevenci pronikání spermií do a skrz mimobuněčné prostředí vajíčka, při implantaci oplodněného vajíčka a při ochraně spermií před stárnutím.

Rovněž se předpokládá užitečnost v prevenci nebo zastavení jevů předstárnutí a oplození.

• · · · · • 9·9· • 9 · 9 U 9 • 9*99 •9 9* ··

Protože ΜΡ jsou spoluzodpovědny za záněty a za jevy spojené s cytokinesou, jsou navrhované inhibiční sloučeniny užitečné jako protizánětlivé, tj. pro použití proti nemocem, u kterých převažují zánětlivé stavy, jako zánětlivé otoky, Crohnova nemoc, vředová kolitida, pankreatitida, diverkulitida, astma nebo nemoci plic, reumatická arthrosa, dna a Reiterův syndrom.

Pokud je příčinou poruch autoimunita, je imunita často zodpovědná za spuštění MP a jejich cytokinetické ativity. Využití schopnosti regulace aktivity MP pomocí inhibitorů je vhodná ošetřující strategie k ošetření takových autoimunoidních poruch. Inhibitory MP mohou tak být využity k ošetření takových nedostatků, jako jsou lupus erythmatosis, ankylová spondylitida a autoimunní keratitida. Někdy autoimunní therapii doprovázejí nežádoucí vedlejší therapeutické účinky jako zhoršení stavů nepřímo způsobených MP, i když inhibiční therapie MP je účinná, jako např. při fibroze jako důsledku therapie autoimunity.

Rovněž ostatní fibrozní nemoci se opírají o tento způsob therapie, včetně plicních onemocnění, zánětu průdušek, emfysemy (rozedmy), cystické fibrozy, při akutních nouzových dýchacích syndromech (zvláště při okamžitých akutních stavech).

Pokud dochází působením MP k nežádoucímu rozkladu tkání exogenními látkami, mohou tyto případy být rovněž ošetřeny inhibitory MP. Např. jsou účinné jako protilátky při uštknutí chřestýšem, jako antivessikanta, při léčení alergických otoků, krevních výronů a šoků. Jsou rovněž užitečné jako antiparazitické látky (tj. v případě malarie) a jako protiinfekční látky. Předpokládá se účinnost při ošetření nebo prevenci virových onemocnění, včetně infekce zapříčiněné opary, „zachlazením“ (tj. rhinovirální infekcí), meningitidy, hepatitidy, infekce HIV a AIDS.

Lze soudit, že inhibitory MP jsou účinné v léčení Alzheimerovy nemoci, amyotrofní laterální sklerózy (ALS), svalové distrofie, komplikací následkem nebo vznikem cukrovky, zvláště stavů vyvolaných ztrátou životnosti tkání, dále při koagulaci, Graftově, resp. Hostově nemocí, při leukémii, kachexii, anorexii, proteinuria a možná i při regulaci růstu vlasů.

Při některých nemocech, stavech nebo poruchách je považována inhibice MP jako přednostní způsob léčení. Takové nemoci, stavy nebo poruchy zahrnují arthritidu (včetně osteoarthritidy a reumoidní arthritidy), rakovinu (zvláště prevenci nebo zastavení růstu tumorů a metastazy), oční poruchy (zvláště rohovkové vředy, nedostatky v hojení rohovky, makulární degeneraci a pterygia) a při nemocech dásní (zvláště periodontálních nemocí a zánětu dásní).

t • ·

Sloučeniny, kterým je při ošetřování arthritidy (včetně osteoarthritidy a reumatoidní arthritidy).dávána přednost, ovšem ne omezeně, jsou sloučeniny působící selektivně na MP a na rozkladné MP

Sloučeniny, kterým je dávána přednost, ovšem ne omezeně, při ošetřování rakoviny (zvláště prevenci nebo zastavení růstu tumorů a metastazy) jsou sloučeniny přednostně inhibitující želatinasy nebo kolagenasy IV. typu.

Sloučeniny, kterým je dávána přednost, ovšem ne omezeně, při ošetřování očních poruch (zvláště rohovkových vředů, nedostatcích při hojení rohovky, při makulární degeneraci a pterygia) jsou sloučeniny s širokým pásmem inhibice metalloproteinas. Výhodně jsou tyto sloučeniny podávány ústně, nejvýhodněji ve formě kapek nebo gelu.

Sloučeniny, kterým je dávána přednost, ovšem ne omezeně, při ošetřování nemocí dásní (zvláště při zubních nemocech a zánětech dásní) jsou sloučeniny přednostně inhibitující kolagenasy.

Složení

Složení léčebných prostředků podle předloženého vynálezu zahrnuje:

(a) bezpečné a účinné množství sloučeniny podle obecného vzorce I; a (b) farmaceuticky přijatelný nosič.

Jak bylo shora uvedeno, je znám velký počet nemocí způsobených přebytkem nebo nežádoucí aktivitou metalloproteinas. Ty zahrnují metastazu tumorů, reumatoidní arthritidu, záněty pokožky, vředové nemoci, zvláště rohovky, reakce na záněty, periodontinidu a podobně. Sloučeniny podle vynálezu jsou v těchto případech vhodné pro terapii stavů způsobených touto nežádoucí aktivitou.

Vynalezené sloučeniny je proto možno zařadit do farmaceutických prostředků pro léčení nebo profylaxi uvedených stavů. Používá se standardní technika farmaceutické formulace, podobně, jak je uvedena v Remington's Pharmaceutical Sciences, Merck Publishing Company, Easton, Pa., poslední vydání.

„Bezpečné a účinné množství“ sloučeniny podle obecného vzorce I je množství, které je schopné účinně inhibitovat metalloproteinasu v její aktivitě u savců, aniž by vyvolalo nežádoucí ft · ftftftft ···· ftft · ft · · · • ftftft ·· · · · · · • ftft ft·· · ftft· ftft · • ·· · · ftft · · ·· · ·· ftft ftft ·· ·· ·· nepříznivé vedlejší účinky (jako je toxicita, iritace nebo alergické projevy), souměřitelné s odpovídajícím kladným účinkem/rizikem, pokud je sloučenina použita podle způsobu předloženého vynálezu. Specifické „bezpečné a účinné množství“ je proměnné s faktory, jaké představují současný stav léčené nemoci, fyzický stav pacienta, trvání léčby, charakter současně probíhající léčby (pokud nějaká je), specifický způsob podávání, na použitém a doporučeném druhu nosiče, na rozpustnosti sloučeniny podle obecného vzorce I v nosiči a na režimu dávkování léčebného prostředku.

Subjektivní sloučenina a její prostředek podle vynálezu obsahují farmaceuticky přijatelný nosič. Termín „farmaceuticky přijatelný nosič“ zde používaný značí jedno nebo více slučitelných tuhých nebo kapalných plnidel, který prostředek zřeďují nebo zakapslují a který je vhodný k podávání v případě savců. Zde použitý termín „slučitelný“ značí, že součásti kompozice jsou schopné vzájemného promísení s danou sloučeninou takovým způsobem, aby spolu vzájemně nereagovaly, aby se tak nesnížila farmaceutická účinnost prostředku za běžných situací při podávání. Farmaceuticky přijatelný nosič musí samozřejmě být dostatečně čistý a s nízkou toxicitou, aby bylo možné vhodné podávání živočichům, výhodně při ošetřování savců.

Některé příklady sloučenin do prostředků, které mohou sloužit jako farmaceuticky přijatelný nosič jsou cukry, jako laktoza, glukóza a sacharoza; škroby, jako žitný a bramborový škrob; celulóza a její deriváty, jako sodná karboxymethylceluloza, ethylceluloza a methylceluloza; práškovaný tragant; slad; talek; tuhá maziva, jako stearová kyselina a stearát hořečnaný; síran vápenatý; rostlinné oleje, jako podzemnicový olej, olej z bavlníkového semene, sezamový olej, olivový olej, žitný olej nebo theobromový olej; polyoly jako propylenglykol, glycerin, sorbitol, manitol a polyethylenglykoly; alginová kyselina; emulgátory jako „TWEENS“; zvlhčující látky jako laurylsulfát sodný; barviva; parfémy; tabletující přísady; stabilizátory; antioxidanty; destilovaná voda; isotonické fyziologické roztoky; a roztoky fosforečnanových pufrů.

Výběr farmaceuticky přijatelného nosiče je třeba učinit ve spojitosti s druhem podávané sloučeniny a je zásadně určován způsobem podávání sloučeniny.

Pokud je sloučenina podávána ve formě injekcí, je upřednostněným farmaceuticky přijatelným nosičem sterilní, fyziologický solný roztok, obsahující suspensní činidlo slučitelné s krví, a jehož pH bylo nastaveno na asi 7,4.

Farmaceuticky přijatelný nosič pro systemické podávání jsou cukry, škroby, celulóza a její deriváty, slad, želatina, talek, síran vápenatý, rostlinné oleje, syntetické oleje, polyoly, alginová * 0

0» 00 kyselina, pufrovací fosforečnanové roztoky, emulgátory, isotonické fyziologické roztoky a čistá voda neobsahující látky vyvolávající horečnaté stavy. Přednostní nosiče pro vnitřní podávání představují propylenglykol, ethyloleát, pyrrolidon, ethanoi a sezamový olej. Výhodný farmaceuticky přijatelný nosič pro kompozici pro vnitřní podávání tvoří přinejmenším 90 hmotnostních % celého prostředku.

Prostředky pro podávání sloučenin podle předloženého vynálezu jsou přednostně upravené do formy jednotek. Jak je zde použito, „podávaná jednotka“ je prostředek podle předloženého vynálezu, obsahující množství sloučeniny podle obecného vzorce I, vhodné pro podávání živočichům, výhodně při ošetření savců, a to v jednotlivé dávce podle obvyklé lékařské prakse. Tyto prostředky obsahují výhodně od asi 5 mg (miligramů) do asi 1000 mg, výhodněji od asi 10 mg do asi 500 mg a nejvýhodněji od asi 10 mg do asi 300 mg sloučeniny podle obecného vzorce I.

Prostředky podle předloženého vynálezu mohou mít rozličnou formu, vhodnou (např.) pro orální, rektální, ústní, nosní, oční nebo parenterální podávání. V závislosti na požadovaném způsobu podávání je možné použít širokou řadu známých farmaceuticky přijatelných nosných medií. Ty zahrnují tuhá nebo kapalná plnidla, ředidla, hydrotropy, povrchově aktivní látky a prostředky k výrobě kapslí. Výhodné je zapojení farmaceuticky aktivních materiálů, které substantivně neinterferují s inhibiční aktivitou sloučenin podle obecného vzorce I. Množství nosiče doporučovaného ve spojení se sloučeninami podle obecného vzorce I musí být dostatečné k zajištění dostatečného množství materiálu pro podávání v podávané jednotce. Technika a příprava prostředku pro vytvoření dávkovacího tvaru podle předloženého vynálezu jsou podrobně popsány v následujícících spisech, které jsou všechny zahrnuty do referencí; Modern Pharmaceutics, kap. 9 a 10 (Bankéř & Rhodes, vydavatelé, 1979); Lieberman a spol., Pharmaceutical Dosage Forms: Tablets (1981); a Ansel, Introduction to Pharmaceutical Dosage Forms, 2. vyd. (1976).

Prostředky podle předloženého vynálezu obsahují kromě účinné sloučeniny i farmaceuticky přijatelný nosič. Termín „farmaceuticky přijatelný nosič“ zde používaný značí jedno nebo více slučitelných tuhých nebo kapalných plnldel, nebo prostředek pro zakapslování a který je vhodný k podávání v případě savců. Zde použitý termín „slučitelný“ značí, že součásti prostředku jsou schopné vzájemného promísení s danou sloučeninou takovým způsobem, aby spolu vzájemně nereagovaly, aby se tak nesnížila farmaceutická účinnost prostředku za běžných situací při podávání. Farmaceuticky přijatelný nosič musí samozřejmě být dostatečně • · • · · · čistý a s nízkou toxicitou, aby bylo možné vhodné podávání živočichům, výhodně při ošetřování savců.

Některé příklady látek, které mohou sloužit jako farmaceuticky přijatelný nosič nebo složka jsou cukry, jako laktóza, glukóza a sacharóza; škroby jako žitný a bramborový škrob; celulóza a její deriváty, jako sodná karboxymethylceluloza, ethylceluloza a methylceluloza; práškový tragant; slad; želatina; talek, kapalné kluzné látky jako stearová kyselina a stearát hořečnatý; síran vápenatý; rostlinné oleje jako podzemnicový olej, olej ze semene bavlníku, sezamový olej, olivový olej a olej theobromy; polyoly jako glykol, glycerin, sorbitol, manitol a polyethylenglykol; alginová kyselina; emulgátory jako „TWEENS“; smáčecí činidla jako laurylsulfát sodný; barvící činidla; parfémy; činidla pro tabletování; stabilizátory; antioxydanty; konzervační činidla; čistá voda; isotonické solné roztoky; a roztoky fosforečnanových pufrů.

Je možné využít rozličné způsoby orálního podávání, v tuhé formě jako tablety, kapsle, granule nebo jako prášek. Tyto způsoby orálního podávání obsahují bezpečné a účinné množství, obvykle nejméně 5 %, výhodněji od asi 25 % do asi 50 % sloučeniny podle obecného vzorce I. Tablety mohou být lisované, roztírací, enterosolventní, potahované cukrem, filmem nebo mnohonásobně lisované s obsahem vhodné vazné a kluzné látky, ředidla, činidla podporující rozpadání, barvícího činidla, parfému, činidla podporujícího tekutost nebo ztekucovače. Tekuté formy pro orální podávání zahrnují vodné roztoky, emulze, suspenze, roztoky a/nebo suspenze vytvářené šumícími granulemi, které obsahují vhodné rozpouštědlo, konzervační látky, emulgující činidla, suspendující činidla, ředidla, sladidla, ztekucovače, barvící látky a parfémy.

Farmaceuticky přijatelné nosiče vhodné k výrobě podávači jednotky pro perorální podávání jsou rovněž dobře známé. Tablety obvykle obsahují konvenční, farmaceuticky slučitelné inertní ředidlo, jako uhličitan vápenatý, uhličitan sodný, manitol, laktozu a celulózu; vazné látky jako škrob, želatinu a sacharozu; látky podporující rozpadání jako škrob, alginovou kyselinu; kluzné látky jako stearát hořečnatý, stearovou kyselinu a talek. Kluzné látky jako kysličník křemičitý může být doporučen ke zvýšení kluzné charakteristiky práškových směsí. Mohou být použity • « · · · ·

barvící látky jako FD&C barviva. Dále jsou vhodná sladidla a parfémy jako aspartan, sacharin, menthol, mátová silice a ovocné parfémy. Jsou to vhodné přísady do tablet pro žvýkání. Kapsle obvykle obsahují jedno nebo více tuhých ředidel uvedených nahoře. Výběr nosičových složek závisí v podstatě na sekundárních požadavcích, jako je chut, cena a stabilita při skladování, které nejsou kritické pro dané použití předmětu vynálezu, a mohou být určeny zkušeným pracovníkem v oboru.

Perorální prostředky mohou být i kapalné roztoky, emulze, suspenze a podobně. Farmaceuticky přijatelné nosiče vhodné pro přípravu takových prostředků jsou dobře známé. Typické složky nosičů jsou sirupy, různé elixíry, emulze a suspenze zahrnující ethanol, glycerin, propylenglykol, polyethylenglykol, kapalné cukry, sorbitol a vodu. U suspenzí jsou typická suspenzní činidla methylcelulóza, sodná karboxymethylceluloza, AVIGEL RC-591, tragant a alginát sodný; typická smáčející činidla zahrnují lecitin, a polysorbát 80; typické konzervační prostředky jsou methylparaben a bonzoát sodný. Perorální kapalné prostředky mohou také obsahovat jednu nebo více dalších složek jako jsou sladidla, parfémy a barvící látky, jak uvedeno shora.

Tyto prostředky mohou být potahované konvenčními způsoby, typicky o požadovaném pH nebo časově závislým potahem, který umožní rozpuštění prostředku teprve v zažívacím traktu v blízkosti požadovaného místa hlavního účinku, nebo pro prodloužení doby požadované aktivity. Takové formy k podávání obvykle obsahují, ne ovšem omezeně, jeden nebo více celulozových acetátoftalátů, polyvinylacetátftalát, hydroxypropylmethylceluloseftalát, ethylcelulozu, „Eudragitový“ potah, vosky nebo šelak.

Prostředky podle předloženého vynálezu mohou výhodně obsahovat i jinou aktivní léčivou složku.

Jiné složky vhodné k doplnění systemických dávek jsou podle vynálezu prostředky vkládané pod jazyk, nebo formy dodávané pod tváře nebo nosem. Takové prostředky obvykle obsahují jednu nebo více plnících složek jako cukry, sorbitol a manitol; a vazné látky jako klovatinu, mikrokrystalickou celulózu, karboxymethylcelulózu a hydroxypropylmethylcelulozu. Kluzné látky, mazadla, sladidla, barvící substance, antioxydanty a parfémy popisované shora mohou být rovněž přítomné.

Prostředky podle předloženého vynálezu mohou být podávány také lokálně přímo na místo, tj. přímým přiložením nebo nastříkáním prostředku na epidermní nebo epithelní tkáň ošetřovaného • ·

• · ♦ · • · · · • · · · • · · · * · · · subjektu, nebo transdermálně prostřednictvím „polštářku“. Takové prostředky jsou např. pleťové vody, krémy, roztoky, gely i tuhé látky. Tyto vnější prostředky výhodně obsahují bezpečné a účinné množství, obvykle nejméně asi 0,1 % a výhodně od asi 1 % do asi 5 % sloučeniny podle obecného vzorce I. Vhodné nosiče pro zevní nanášení jsou látky výhodně zůstávající na ošetřeném místě na pokožce jako kontinuální film a odolávající odstranění potem nebo namočením do vody. Všeobecně jsou takové vhodné nosiče pro zevní podávání organické látky schopné dispergovat nebo rozpouštět sloučeniny podle obecného vzorce I. Nosiče mohou obsahovat farmaceuticky přijatelná změkčovadla, emulgátory, zhušfovací prostředky, rozpouštědla a podobně.

Způsoby podávání

Předložený vynález také pojednává o způsobech ošetřování nebo prevence poruch spojených s nadbytečnou nebo nežádoucí aktivitou metalloproteinasy u živočichů, přednostně u savců, podáváním bezpečného a účinného množství zmíněné sloučeniny podle obecného vzorce I. Jak je zde použito, výraz „poruchy spojené s nadbytečnou nebo nežádoucí aktivitou metalloproteinasy“ je jakákoliv porucha charakterizovaná degradací proteinů. Způsob podle vynálezu je vhodný pro ošetřování takových poruch jako jsou (např.) osteoarthritida, periodontitida, rohovkové vředy, vznik tumorů a reumatoidní arthritida.

Sloučeniny podle obecného vzorce I a prostředky podle předloženého vynálezu mohou být podávány zevně nebo systemicky. Systemické použití zahrnuje jakýkoliv způsob vnesení sloučeniny podle obecného vzorce I do tělních tkání, tj. intraartikulárně (zvláště při postupu ošetření reumatoidní atrhritidy), intrathekálně, epidurálně, intramuskulárně, intravenosně, intraperitoneálně, subkutáně, sublinguálně, rektálně nebo orálně.

Specifické dávkování množství podávaného inhibitoru, stejně jako doba léčby, a zda je ošetřování prováděno zevně nebo systemicky, jsou nezávislé. Dávkování a režim ošetřování sloučeninami podle obecného vzorce I závisejí rovněž na takových faktorech, jako jsou indikace léčby, schopnost sloučeniny podle obecného vzorce I dosáhnout minimální inhibiční koncentraci na místě působení metalloproteinasy, jejíž činnost je třeba zarazit, na osobních vlastnostech subjektu (jako např. na hmotnosti), na snášenlivosti léčebného režimu, na závažnosti vedlejších účinků léčení.

Obvykle činí denní dávka sloučeniny podle obecného vzorce I při systemickém podávání pro dospělé osoby (s hmotností přibližně 70 kg) od asi 5 mg do asi 3000 mg, výhodněji od asi 5 mg do asi 1000 mg a nejvýhodněji od asi 10 do asi 100 mg sloučeniny podle obecného vzorce I. Je • · · · · · • · β 4 9 · · 9 · 9

9 9 9 4 ·· 9 4 9 4 9

99 ·· ·· ·· «· třeba si uvědomit, že toto uvedené dávkování je pouze příkladem, a že denní dávku je třeba upravit v závislosti podle shora uvedených faktorů.

Upřednostňovaný způsob podávání při léčení reumatoidní arthritidy je orální nebo parenterální způsob prostřednictvím intraartikulární (nitrokloubní) injekce. Je to známý a praktikovaný způsob, ovšem všechny formulace pro parenterální podávání musí být sterilní. Pro savce, především člověka (za předpokladu tělesné hmotnosti 70 kg) činí individuální výhodná dávka od asi 10 mg do asi 1000 mg.

Upřednostňovaný způsob systemického dávkování je způsob orální. Individuální dávka činí od asi 10 mg do asi 1000 mg, výhodněji od asi 10 mg do asi 300 mg.

Zevní podávání sloučenin podle obecného vzorce I je možné činit systemicky, nebo lokálním ošetřením subjektu. Množství podávané sloučeniny podle obecného vzorce I závisí na takových faktorech, jako je citlivost pokožky, druh a umístění ošetřované tkáně, na složení podávaného prostředku a jeho nosiči (pokud je), na osobitosti sloučeniny podle obecného vzorce I, a rovněž i na zvláštnostech léčené poruchy a na rozsahu požadovaného systemického účinku (na rozdíl od lokálního).

Inhibitory podle vynálezu mohou být zacíleny prostřednictvím zavádějícího ligandu na specifická místa, kde je metalloproteinasa nahromaděna. Např. pro zacílení inhibitoru metalloproteinasy na tumor je vhodné inhibitor sloučit s protilátkou nebo s tou její částí, která je imunoreaktivní se značkovačem tumoru, tak jak je všeobecně užíváno při obecné preparaci imunotoxinů. Zacilující ligand může být i ligand použitelný jako receptor přítomný v tumoru. K dosažení předpokládaného cíle, který tvoří napadená tkáň, je možno použít jakýkoliv zacilující ligand, který specificky reaguje se značkovačem. Způsoby sloučení látek podle vynálezu s cíleným ligandem jsou dobře známé a jsou podrobně popisovány níže ve sloučení s nosičem. Konjugace je vytvářena a prostředek podáván jak je popisováno shora.

Při místních poruchách je třeba dát přednost zevnímu použití. Např. k ošetření rohovkové ulcerace je možno doporučit přímou aplikaci na zachvácené oko ve formě očních kapek nebo aerosolu. Při ošetřování rohovky sloučeninami podle vynálezu je možno je použít ve formě gelu, kapek nebo masti, nebo účinná látka může být vtělena do kolagenu nebo hydrofilního polymeru. Materiály mohou být rovněž vneseny do kontaktních čoček nebo zásobníku nebo jako podružný přisazovaný prostředek. Při ošetřování kožních zánětů jsou sloučeniny • » • · · · ·· · ···· ···· » ♦ · · · · · • ·« ·♦· · · * · ·· · ···· · · · · 1111

11 11 1» 91 11 používány zevně a místně, ve formě gelu, pasty, masti nebo krému. Způsob použití musí být odrazem charakteru stavu a vhodné formulace při jakémkoliv způsobu možného podávání.

Ve všech předcházejících případech byly sloučeniny podle vynálezu podávány samotné nebo jako směsi, a sloučeniny mohou dále obsahovat i přídavná léčiva nebo léčivé komponenty úměrně k indikaci.

Některé ze sloučenin podle vynálezu jsou rovněž účinné proti bakteriálním metalloproteinasám, i když všeobecně na nižší úrovni než je účinnost vztažená na savčí metalloproteinasy. Některé bakteriální mikroproteinasy se zdají být závislé na stereochemii inhibitoru, při čemž jsou shledávány zásadní rozdíly mezi diastereomery v jejich schopnostech inaktivovat savčí proteinasy. Tak je možno použít stanovení aktivity k rozlišení mezi savčím a bakteriálním enzymem.

Příprava a použití protilátek

Sloučeniny podle vynálezu mohou být rovněž použity k imunizačnímu sledování a pro přípravu imunospecifických antiser. Vzhledem k tomu, že sloučeniny podle vynálezu jsou relativně drobné, je možno je výhodně spojit s antigenně neutrálními nosiči, jaké jsou obvykle používané ve formě pomocné vklíněné dutinové výplně hemocyaninu (KLH) nebo jako jsou albuminové sérové nosiče. Pro takové sloučeniny podle vynálezu, mající funkční karboxylovou skupinu, spojení s nosičem je možno uskutečnit všeobecně známými způsoby tohoto druhu. Např karboxylový zbytek je možno redukovat na aldehyd a spojit s nosičem reakcí s aminoskupinami postranního řetězce v nosiči na základě proteinu, výhodně s následnou redukcí vytvořeného iminového spoje. Karboxylový zbytek může rovněž reagovat s aminoskupinami postranního řetězce za využití kondenzačních činidel jako dicyklohexylkarbodiimid nebo jiných karbodiimidových dehydratačních činidel.

Kopulační sloučeniny mohou být též využity pro úspěšné provedení spojení; jak homobifunkční tak heterobifunční napojovací články je možno dostat u Pierce Chemical Company, Rockford, III. Výsledný imunogenní komplex je možno injektovat do vhodných savčích subjektů, jako myší, králíků a podobně. Vhodnými postupy s opakováním injekce imunogenu za přítomnosti řízených přísad je možné navýšit množství antilátky v seru. Obsah imunního sera může být snadno zjištěn vhodnými imunitními zkouškami, standardními pro daný účel, za použití sloučenin podle vynálezu jako antigenů.

4 4

4 9 4

4 4 4 · · 4

44

Získaná antisera je možno použít přímo nebo mohou být připravena jako monoklonní antiiátky vypěstováním na periferních krevních lymfocitech nebo na slezině imunizovaných zvířat s následným usmrcením buněk produkujících antiiátky, a určením vhodného postupu přípravy antiiátky za využití standardní imunitní zkušební techniky.

• 9 1«

9 9 9 · ·· • · 9 · * • · · ·

44

Polyklonné a jednoklonné preparace jsou užitečné při sledování terapie nebo profylaxních režimů při působení sloučenin podle tohoto vynálezu. Vhodné vzorky získané z krve, sera, moči nebo slin mohou být zkoušeny podáváním inhibitoru v různém časovém odstupu během léčení standardními imunozkušebními technikami za použití protilátek připravených podle předloženého vynálezu.

Sloučeniny podle vynálezu mohou být rovněž kopulovány se značkovači, jako je scintigrafické značkování, tj. techneciem 99 nebo J-131, za využití standardních kopulačních postupů. Značkované sloučeniny jsou podávány sledovanému subjektu k lokalizaci přebytečného množství jednoho nebo více druhů metalloproteinas in vivo. Vhodnost inhibitoru k selektivnímu vázání metalloproteinas je tak výhodně využita k mapování rozložení těchto enzymů in šitu. Tato technika může být rovněž doporučena při histologických postupech a vynalezené značkující sloučeniny mohou tak sloužit pro souběžné kunkurenční zkoušky imunity.

Následující neomezující příklady ilustrují sloučeniny, prostředky a jejich použití podle předloženého vynálezu.

Příklady provedení vynálezu

Sloučeniny jsou analyzovány za použití ¹H a ¹³C NMR, elementární analýzy, hmotové spektrometrie a/nebo IR spektrometrie, jak uvedeno v následujícím.

Při pracech jsou používána typická inertní rozpouštědla, především dobře vysušená. Např. tetrahydrofuran (THF) je destilován za přítomnosti sodíku, benzofenon, diisopropylamin jsou destilovány za přítomnsti hydridu vápníku a všechna ostatní rozpouštědla jsou čištěna do odpovídajícího stupně čistoty. Chromatografie používá podle potřeby silikagel (70 až 230 mesh; Aldrich; nebo 230 až 400 mesh; Merck). Analýzy využívající chromatografií v tenké vrstvě používají silikagelové vrstvy na skle (200 až 300 mesh; Baker) a je zviditelněna UV nebo 5 %ní fosfomolybdenovou kyselinou v ethylalkoholu.

• · · ·

Příklad 1

Příprava N-hydroxy-2-[(4-methoxyfenylsulfonyl)amino]-3,3-dimethyl-3-methylthiopropanamidu.

Me₂S0₄. 03<OH)j

JL·

NHj / SM«

1. AfSOjCI, EI₃N.

2. (COCI)₂. NH₂OH

S-methyl-D-penicillamin: Suspenze D-penicillaminu (10,0 g, 67,01 mmol) v 0,4 N roztoku oktahydrátu hydroxydu barnatého (330 ml, 67,01 mmol) se ochladí v ledové vodní lázni. Po kapkách se přidává v průběhu 30 minut dimethylsulfát (6,6 ml, 70,36 mmol, 1,05 ekv.) Suspenze se míchá po 18 hodin při pokojové teplotě. K roztoku se přidá roztok 1 N kyseliny sírové (pH ~ 2), aby se vysrážel síran barnatý. Sraženina se dekantuje a několikrát se promyje vodou. PH spojených roztoků se nastaví na 6 koncentrovaným roztokem amoniaku a voda se odpaří a získá se čistá bílá tuhá látka (10,9 g, 100 %ní výtěžek).

2-[(4methoxyfenylsulfonyi)amino]-3-3dimethyl-3-methylthiopropionová kyselina:

Penicillaminový adukt (10,9 g 67,01 mmol) se rozpustí v dioxanu (100 ml) a vodě (100 ml) a získaná směs se zamíchá při pokojové teplotě. K reakční směsi se přidá triethylamin (50 ml, 670 mmolu) a poté 4-methyoxyfenylsulfonylchlorid (16,62 g, 80,42 mmol). Výsledný homogenní roztok se míchá po 18 hodin při pokojové teplotě a pak roztokem 1 N HCI okyselí na pH ~ 2. Roztok se vlije do vody a extrahuje methylenchloridem. Organický extrakt se suší (MgSO₄) a koncentruje na olej za sníženého tlaku. Čištění se provede v koloně se silikagelem s 15 % methanolu a 85 % chloroformu a získá se tuhý produkt (73 %).

N-hydroxy-2-[(4-methoxyfenylsulfonyl)amino]-3,3-dimethyl-3-methylthiopropanamid: Karboxylová kyselina (7,9 g, 23,7 mmol) se rozmíchá v dichlormethanu (100 ml) při pokojové teplotě a pak se přidá oxalylchlorid (6,17 g, 48,6 mmol, 2,02 ekv.) a DMF (1,73 g, 23,7 mmol). Výsledný roztok se míchá při pokojové teplotě po 15 minut. V jiné dělící nálevce se při 0 °C rozmíchá hydroxylaminhydrochlorid (6,5 g, 94,8 mmol, 4 ekv.) v THF (35 ml) a vodě (10 ml). Přidá se triethylamin (14,3 g, 142,2 mmol, 6 ekv.) a výsledný roztok se při teplotě 0 °C míchá po 10 minut. Kyselinový roztok se přidá k hydroxylaminovému roztoku při 0 °C a výsledný roztok se míchá po celou noc při pokojové teplotě. Reakční směs se pak okyselí 1 N HCI a extrahuje dichlormethanem. Organický extrakt se suší (Na₂SO₄) a koncentruje na tuhou látku • · ftftftft ftft ftft ft· · ftftftft ft ftft ftftft · ftftft ftft · • ftftft ftftftft ftftftft ftft ftft ftft ftft ftft ·· při sníženém tlaku. Tuhá látka se rekrystalizuje z chloroformu a získá se bílý prášek (65 %). MS /ESI): 349 (M + H⁺).

Příklad 2

Následující sloučeniny se připraví stejným způsobem jak je uvedeno v příkladu 1.

N-hydroxy-2-[(4-bromfenylsulfonyl)amino]-3,3-dimethyl-3-methylthiopropanamid

MS (ESI): 397,399 (M + H⁺).

N-Hydroxy-2-[(4-butoxyfenylsulfonyl)amino]-3,3-dimethyl-3-methylthiopropanamid

MS (ESI): 391 (M + H⁺).

Příklad 3

Příprava N-hydroxy-S,S-dioxo-2-[(4-methoxyfenylsulfonyl)amino]-3,3-dimethyl-3-methylthio-propanamidu

N-hydroxy-S,S-dioxo-2-[(4-methoxyfenylsulfonyl)amino]-3,3-dimethyl-3-methylthiopropanamid: Sulfid hydroxamové kyseliny (4,0 g, 11,5 mmol) se rozpustí v chloroformu (50 ml). Suspenze se ochladí na 0 °C a pak se přidá peroctová kyselina (32 % Aldrichův roztok) (7,24 ml, 34,4 mmol, 3,0 ekv.). Po přídavku peroctové kyseliny se roztok vyjasní. Reakční směs se pak ohřeje na pokojovou teplotu a roztok se opět zakalí (suspenze). Po několika hodinách se ukončení reakce kontroluje HPLC. Po dokončení reakce se peroctová kyselina odstraní odpařením při sníženém tlaku a výsledná tuhá latka se rekrystalizuje z chloroformu. MS (ESI): 381 (M + H⁺).

Příklad 4

Příprava N-hydroxy-2-[(4-methoxybenzensulfonyl)amino]-3,3-dimethyl-3-(p-methoxybenzen-thio)-propan amidu.

. · ·:

. · · ·

.. ·»

HO

O

S-(4-methoxybenzyl)-D-peniciIlamin: N-f-butoxykarbonyl-S-(4-methoxybenzyl)-D-penicillamin (5,0 g, 13,5 mmol) se rozpustí v 40 ml methylenchloridu a ochladí na 0 °C v ledové lázni. Pak se přidá trifluoroctová kyselina (18,5 g, 162 mmol) a výsledný roztok se míchá při 0°C po 1 hodinu. Reakční směs se ohřeje na pokojovou teplotu a míchá, až zmizí počáteční materiál při kontrole TLC a hmotového spektrometru (3 hodiny). Trifluoroctová kyselina a methylenchlorid se odpaří za sníženého tlaku a získá se žádaný produkt.

N-[(4-methoxyfenyl)sulfonyl)-S-(4-methoxybenzyl)-D-penicillamin: Penicillaminový adukt (3,65 g, 13,5 mmol) se rozpustí v dioxanu (50 ml) a vodě (50 ml) a míchá při pokojové teplotě. K reakční směsi se přidá triethylamin (9,42 g, 67,7 mmol) a následně 4-methoxyfenylsulfonyl-chlorid (3,37 g, 16,32 mmol). Vzniklý homogenní roztok se míchá při pokojové teplotě po 18 hodin a pak okyselí 1 N HCI na pH - 2. Roztok se vleje do vody a extrahuje methylenchloridem. Organická extrahovaná fáze se suší (MgSO₄) a koncentruje na olej za sníženého tlaku. Čištění se provede na silikagelové koloně elucí 15 %ním methanolem a 85 %ním chloroformem. Získá se tuhá látka (73 %).

t

N-hydroxy-2-[(4-methoxybenzensulfonyl)aminoJ-3,3-dimethyl-(p-methoxybenzenthio)propan-amid: Karboxylová kyselina (2,5 g, 5,6 mmol) se při pokojové teplotě rozmíchá v dichlor-methanu (30 ml) a pak se přidá oxalylchlorid (1,0 ml, 11,48 mmol, 2,05 ekv.) a DMF (0,4 ml, 5,6 mmol). Výsledný roztok se míchá při pokojové teplotě po 15 minut. V jiné dělící nálevce se při 0 °C rozmíchá hydroxylaminhydrochlorid (1,55 g, 22,4 mmol, 4 ekv.) v THF (15 ml) a vody (5 ml). Přidá se triethylamin (3,39 g, 33,6 mmol, 6 ekv.) a výsledný roztok se při 0 °C míchá po 10 minut. Kyselý chloridový roztok se pak přidá k roztoku hydroxylaminu při 0 °C a výsledný roztok se míchá při pokojové teplotě přes noc (ačkoliv je reakce ukončena obvykle již za 1 až 2 hodiny). Reakční směs se pak okyselí 1 N HCI a extrahuje dichlormethanem. Organický extrakt se suší (Na₂SO₄) a koncentruje na tuhou látku za sníženého tlaku. Získaná tuhá látka se rekrystalizuje na reverzní fázi HPCL. MS (ESI): 455 (M + H⁺).

99

99 • 9 9 • 9 99

9 9

9 9 9

99

9999

9 9

9 9 9

99

Příklad 5 Příprava

N-hydroxy-a-[(4-methoxyfenyl)sulfonylamino]-tetrahydro-4-methylthiocyklohexan-4acetamidu.

ElO

Ethyl-N-formyl-a-cyklohexylidenglycinát: Suspenze hydridu sodného (4,07 g, 60 %, 101 mmol) se v THF (100) ochladí na 0 °C. Do dvou dělících nálevek se vloží ethylisokyanoacetát (10,0 g, 88,4 mmol) v THF (10 ml) a cyklohexanon (9,67 g, 88,4 mmol) v THF (10 ml). Roztoky se po kapkách přidávají k reakční směsi v době po více než 30 minut. Výsledná směs se ohřeje na teplotu místnosti a míchá přes noc. Reakční směs se pak vysráží přídavkem roztoku chloridu amonného. Vrstvy se rozdělí a vodný roztok se promyje ethylacetátem (3 x 100 ml). Spojené organické extrakty se promyjí solankou (200 ml), suší (MgSO₄) a koncentrují na olej za sníženého tlaku. Ke směsi se přidá ethylacetát (40 ml) a následně hexan, dokud se roztok nezakalí. Výsledný roztok se ochladí na 0 °C a žádaný produkt z roztoku vykrystalizuje.

Ethyl-N-formyl-a-amino-1-methylthiocyklohexanacetát: Cyklohexyliden (1 g, 4,74 mmol) v methanolu (25 ml) se rozmíchá při pokojové teplotě a pak se přidá thiomethoxid sodný (0,66 g, 9,5 mmol, 2 evk.). Směs se pak míchá při pokojové teplotě přes noc. Reakční směs se ochladí přísadou nasyceného roztoku hydrogenuhličitanu sodného. Pak se extrahuje methylen-chloridem (3 x 100 ml). Organická fáze se suší (MgSO₄) a koncentruje na olej za sníženého tlaku. Produkt se čistí chromatografií na silikagelu (7/3 EtOAC/hexan jako eluant) a získá se žádaná sloučenina jako jasný bezbarvý olej, a-amino.1-methylthiocyklohexanoctová kyselina: Mravenčanový ester (0,6 g, 2,44 mmol) se míchá v 4 N HCI (50 ml) a zahřívá pod zpětným chladičem přes noc. Reakční směs se pak ochladí na pokojovou teplotu a rozpouštědlo se odstraní za sníženého tlaku. Získá se žádaný produkt jako bílá tuhá látka.

a-[(4-methoxyfenyl)sulfonylaminoj-tetrahydro-1 -methylthiocyklohexanoctová kyselina: Amino-kyselina (0,59 g, 2,44 mmol) se rozmíchá v dioxanu (20 ml) a vodě (20 ml) a pak se přidá • fl · ·· · fl · • · fl · • fl flfl • flflfl flfl · · • · flfl flflfl fl • flfl flflfl · flflfl flflflfl flflflfl flflflfl flfl flfl flfl flfl flfl flfl triethylamin a následně 4-methoxyfenylsulfonylchlorid (0,53 g, 2,56 mmol, 1,05 ekv.). Směs se při pokojové teplotě míchá přes noc. Pak se směs okyselí 1 N HCl a extrahuje methylenchloridem. Organické extrakty se suší (MgSO₄) a koncentrují na olej za sníženého tlaku. Olej se čistí chromatograficky na silikagelu za použití směsi hexan/EtOAc 1/1 jako eluantu. Žádaná sloučenina je bezbarvý olej.

N-hydroxy-a-[(4-methoxyfenyl)sulfonylamino]-tetrahydro-4-methylthiocyklohexan-4-acetamid: Karboxylová kyselina (0,47 g, 1,26 mmol) se při pokojové teplotě rozmíchá v dichlorethanu (10 ml) a pak se přidá oxalylchlorid (0,33 g, 2,58 mmol, 2,05 ekv.) a DMF (92 mg, 1,26 mmol). Roztok se míchá při pokojové teplotě po 15 minut. V jiné dělící nálevce se rozmíchá při 0 °C hydroxylaminhydrochlorid (0,35 g, 5,04 mmol, 4 ekv.) v THF (15 ml) a vodě (5 ml). Přidá se triethylamin (0,76 g, 7,56 mmol, 6 ekv.) a výsledný roztok se míchá při 0 °C po 10 minut. Kyselý chloridový roztok se přidá do hydroxylaminového roztoku při 0 °C a roztok se míchá přes noc pří pokojové teplotě. Pak se směs okyselí 1 N HCl a extrahuje dichlormethanem. Organické extrakty se suší (Na₂SO₄) a koncentrují za sníženého tlaku na tuhou látku. Produkt se rekrystalizuje z chloroformu. MS (ESI): 389 (M + H⁺).

Příklad 6

Následující sloučeniny se připravují stejně, jak popsáno v příkladu 5:

N-hydroxy-a-[(4-methoxyfenyl)sulfonylamino]tetrahydro-4-methylthio-2H-pyran-4-acetamid MS (ESI): 391 (M + H⁺)

N-hydroxy-a-[(4-methoxyfenyl)sulfonylamino]tetrahydro-4-methylthio-2H-thiopyran-4-acetamid MS (ESI): 407 (M + H⁺)

N-hydroxy-a-[(4-methoxyfenyl)sulfonylamino]tetrahydro-4-methylthio-1-methylpiperidin-4acetamid

MS (ESI): 404 (M + H⁺)

N-hydroxy-a-[(4-bromxyfenyl)sulfonylaminojtetrahydro-4-methylthiocyklohexan-4-acetamid MS (ESI): 437, 439 (M + H⁺)

N-hydroxy-a-[(4-butoxyfenyl)sulfonylamino]tetrahydro-4-methylthiocyklohexan-4-acetamid

4 9 4 9 4

4 4 4 4 4

4 9 4 9 4 9

4 4 4 4 9 4 4

44 44 44

Příprava N-hydroxy-S,S-dioxo-a-[(4-methoxyfenyl)sulfonylamino]tetrahydro-4-methylthiocyklohexyn-4-acetamidu.

·♦ ·· • · · · • · ·· • · · ·

4· 44

MS (ESI): 431 (M + H⁺).

Příklad 7

S,S-dioxo-a-[(4-methoxyfenyl)sulfonylamino]-tetrahydro-4-methylthiocyklohexanoctová kyselina: V chloroformu (50 ml) se rozpustí sulfid hydroxamové kyseliny (1,5 g, 1,34 mmol). Suspenze se ochladí na 0 °C a pak se přidá peroctová kyselina (32 % Aldrichův roztok) (1,3 ml, 5,04 mmol, 4,0 ekv.). Roztok se vyčeří po přidání peroctové kyseliny. Reakční směs se pak ohřeje na teplotu místnosti a při tom se roztok zase zakalí. Po několika hodinách se průběh reakce kontroluje HPCL na úplnost. Po dokončení se peroctová kyselina odstraní odpařením za sníženého tlaku a zůstane žádaná sloučenina jako bílá tuhá látka.

N-hydroxy-S,S-dioxo-a-[(4-methoxyfenyl)sulfonylamino]-tetrahydro-4-methylthiocyklohexan-4-acetamid: Karboxylová kyselina (0,5 g, 1,24 mmol) se rozmíchá v dichlormethanu (10 ml) při pokojové teplotě a přidá oxalylchlorid (0,32 g, 2,53 mmol, 2,05 ekv.) a DMF (90 mg, 1,24 mmol). Roztok se míchá při pokojové teplotě po 15 minut. Do jiné dělící nálevky se dá hydroxylaminhydrochlorid (0,35 g, 4,96 mmol, 4 ekv.) a THF (15 ml) a voda (5 ml) a míchá při 0 °C. Přidá se triethylamin (0,75 g 7,44 mmol, 6 ekv.) a roztok se míchá při 0°C po 10 minut. Pak se přidá kyselý chloridový roztok k hydroxylaminovému roztoku při 0 °C a směs se míchá při pokojové teplotě přes noc. Pak se reakční směs okyselí 1 N HCl a extrahuje dichlormethanem. Organický extrakt se suší (Na₂SO₄) a koncentruje na tuhou látku za sníženého tlaku. Výsledná sloučenina se rekrystalizuje z chloroformu. MS (ESI): 421 (M + H⁺).

Příklad 8

Následující sloučeniny se připravují stejně jako podle příkladu 7:

N-hydroxy-S,S-dioxo-a-[(4-methoxyfenyl)sulfonylamino]tetrahydro-4-methylthio-2H-pyran-4acetamid MS (ESI): 423 (M + H⁺) ·« 00 ♦·»· ·0 00

ΟΛ 0 0 0 · ·· · 0000 θ4 0··· 00 0 0000

00 000 0 000 00 0

0000 0000 0000

00 00 00 ·0 0·

N-hydroxy-S,S-dioxo-a-[(4-methoxyfenyl)sulfonylamino]tetrahydro-4-methylthio-2H-thiopyran-4acetamid MS (ESI): 455 (Μ + K⁺)

N-hydroxy-S,S-dioxo-a-[(4-methoxyfenyl)sulfonylamino]tetrahydro-4-methylthio-1methylpiperidin-4-acetamld MS (ESI): 436 (M + H⁺)

N-hydroxy-S,S-dioxo-a-[(4-bromfenyl)sulfonylaminojtetrahydro-4-methylthiocyklohexan-4acetamid MS (ESI): 469, 471 (M + H⁺)

N-hydroxy-S,S-dioxo-a-[(4-butoxyfenyl)sulfonylamino]-tetrahydro-4-methylthiocyklohexan-4acetamid MS (ESI): 463 (M + H⁺)

Příklad 9

Příprava propylesteru N-hydroxy-2R-[(4-methoxyfenyl)sulfonylamino]jantarové kyseliny

Hydrochlorid γ-allylesteru kyseliny D-aspartové: V allylalkoholu (100 ml) se suspenduje kyselina D-aspartová (4 g) a po kapkách se přidává trimethylsilylchlorid (9,5 ml) a míchá při pokojové teplotě po 20 hodin. Přidá se ether a bílý precipitát se odfiltruje, promyje etherem a suší, čímž se získá hydrochlorid γ-allylesteru kyseliny D-aspartové.

γ-allylester kyseliny N-[(4-methoxyfenyl)sulfonyl-D-aspartové: hydrochlorid γ-allylesteru kyseliny D-aspartové (1,6 g, se rozpustí ve směsi dioxan-voda (1:1 v/v, 40 ml) a roztok se ochladí na 0 °C. Přidá se triethylamin (2,8 ml) a pak p-methoxysulfonylchlorid (1,65 g) a reakční směs se míchá při 0 °C po 15 minut a pak po 4 hodiny při pokojové teplotě. Reakční směs se koncentruje a zbytek se rozdělí mezi 1 N kyselinu chlorovodíkovou a ethylacetát. Vodná fáze se promyje ethylacetátem. Spojené organické výluhy se promyjí vodným roztokem hydrogenuhličitanu sodného, solankou a suší (Na₂SO₄) a koncentrují za sníženého tlaku. Získá se γ-allylester kyseliny N-[(4-methoxyfenyl)sulfonyl-D-aspartové jako bílý prášek.

·* ·€·«· γ-allylester N-benzyloxy-2R-[(4-methoxyfenyl)sulfonylaminojantarové kyseliny; γ-allylester kyseliny N-[(4-methoxyfenyl)sulfonyl-D-aspartové (3,43 g) se rozpustí v N,N-dimethylformamidu (20 ml) a roztok se ochladí na 0 °C. Postupně se přidávají 1-hydroxybenztriazol (4,6 g), Nmethylmorfolin (3,3 g) a i-ethyl-3-(3-dimethylaminopropyl)karbodiimid (2,3 g) a po 20 minutách O-benzylhydroxylaminhydrochlorid (1,6 g). Reakční teplota se při pokojové teplotě míchá po 20 hodin a pak se pomalu přidává voda. Precipitát se shromáždí a promyje vodou a suší ve vakuu. Surový produkt se přečistí krystalizaci z vodného roztoku methanolu a získá se γ-allylester Nbenzyloxy-2R-[(4-methoxyfenyl)sulfonylamino]jantarové kyseliny jako bílý prášek.

Propylester kyseliny N-hydroxy-2R-[(4-methoxyfenyl)sulfonyalmino]jantarové kyseliny: γ-allyl-ester N-benzyloxy-2R-[(4-methoxyfenyI)sulfonylaminojantarové kyseliny (150 mg) se rozpustí v methanolu (10 ml) a přidá paladiouhlíkový katalyzátor (20 mg). Reakční směs se míchá pod vodíkem za atmosferického tlaku po 1,5 hodiny. Katalyzátor se odfiltruje přes celit, rozpouštědla se odstraní za sníženého tlaku a surový produkt se přečistí krystalizaci z ethylacetátu. Získá se propylester kyseliny N-hydroxy-2R-[(4-methoxyfenyi)sulfonylaminoj- jantarové jako bílý prášek. MS (ESI): 361 (M + H⁺), 378 M + H⁺).

Příklad 10

Příprava 2-[(4-methoxyfenyl)sulfonylamino]isobutylhydroxamové kyseliny.

HO' ,NH,

1. SO,CL. MeOH.

2. AfSOjČI. EtjN

OMe

1. LiOH.

2. (COCI)j. NH₂OH

OMe

MeO'

O₂S

NH

O₂S i

NH

Methylester kyseliny 2-[(4-methoxyfenyl)sulfonylaminojisomáselné: 2-aminoisomáselná kyselina (15 g, 0,15 mol) se v 500 ml zreaguje s SOCI₂ (37 ml, 50 mmol) za míchání po 18 hodin. Směs se pak odpaří do sucha a získají se 74 g (81 %) bílé tuhé sloučeniny.

Shora získaná sloučenina (5,0 g, 43 mmol) se rozpustí ve směsi voda:dioxan (1:1, 40 ml) s triethylaminem (15 ml, 107 mol). Přidá se 4-methoxyfenylsulfonylchlorid (9,7 g, 0,47 moi) a směs se míchá po 14 hodin při pokojové teplotě. Směs se pak dělí mezi EtOAc a 1 N HCI. Vrstvy se oddělí a organická fáze se promyje 1x 1 N HCI, 1x solankou a suší nad MgSO₄₎ filtruje a po odpaření se získá 8 g žlutého oleje. Směs se pak chromatografuje přes silikagel s hexanem: EtOAc (8:2) a získá se 2,8 g (23 %) bílého prášku. MS (Cl) 288 (M⁺ + H, 100 %), 305 ·· * · · » • · toto • · · to to • to to · ·· toto • to · · · • · · · · • to · ·· · • · · · · • ·· to· (62), 228 (71), 171 (26), 118 (15).

2-[(4-methoxyfenyl)sulfonylamino]isobutylhydroxamová kyselina: Výchozí ester (500 mg, 1,74 mmol) se rozmíchá ve směsi dioxan:voda (1:1, 5 ml) a zreaguje s LiOH (146 mg, 3,5 mmol) za míchání po 18 hodin při pokojové teplotě. Směs se pak dělí mezi 1 N HCl a EtOAc. Organická fáze se promyje solankou, suší nad MgSO₄, filtruje a koncentrací se získá bílá tuhá hmota.

Shora připravená kyselina se rozpustí v 18 ml CH₂CI₂ při pokojové teplotě a zreaguje s (COCI)₂za katalytického působení DMF a míchá po 1 hodinu. V jiné dělící nálevce se rozmíchá hydroxylaminhydrochlorid (512 mg, 7,32 mmol) ve směsi voda.THF (3:8,11 ml), ochladí na 0 °C a zreaguje s triethylaminem. Kyselý chloridový roztok se přidá k roztoku hydroxylaminu při 0 °C, nechá přizpůsobit pokojové teplotě a míchá po 18 hodin. Směs se dělí mezi 1 N HCl a CH₂CI₂. Organická fáze se pak suší nad MgSO₄, filtruje a odpaří a získá se surový materiál, který se čistí chromatograficky přes silikagel s EtOAc. Tím se získá 154 mg požadované hydroxamové kyseliny. MS (ESI) 274 (M⁺ + H, 58), 291 (100).

Příklad 11

Příprava 2-[(N)-(4-methoxyfenyl)sulfonyl-(N)-allylamino]isobutanovéhydroxamové kyseliny.

,0M« ,OM«

O OjS JI

MeO'

NH ř-BuOK, allyl bromide

1. LiOH.

2. {COCIh. NH₂0H

HCv

OM«

Methylester 2-[(N)-(4-methoxyfenyl)sulfonyl-(N)-allylamino]isobutanhydroxamové kyseliny: Výchozí sulfonamid (600 mh, 2,09 mmol) se vnese do 10 ml suchého THF při pokojové teplotě a zreaguje s terc.-butoxidem (2,3 nl, 1 M v THF, 2,3 mmol) a míchá po 1 hodinu. Vznikne objemný precipitát. Přidá se allybromid (271 ml, 3,2 mmol) a směs se zahřívá na 50 °C po 3 hodiny, čímž vznikne většinový a menšinový produkt. Směs se dělí mezi 1 N HCl a ether. Organické vrstvy se suší nad MgSO_4l filtruje a odpaří. Zbytek se čistí chromatograficky na silikagelu směsí hexan.EtOAc (3:1 až 1:1) a získá se 413 mg požadovaného alkylovaného sulfonamidu a stejně 91 mg stejné sloučeniny po trans-esterifikaci na allylester. MS (Cl) 288 (M⁺ + H).

• · · · • · ·· • · · · · • * · 9 • 9 9·

9 • 9

9

9999 e

• 9 99

9 9 9 «9 9

9 9 9 9 • 9 9 C

99

2-[(N)-(4-methoxyfenyl)sulfonyl-(N)-allylamino]isobutanhydroxamová kyselina: Výchozí ester (257 mg, 0782 mmol) se rozmísí ve směsi dioxan:voda (1:1, 3 ml) a zreaguje s LiOH (73 mg, 1,7 mmol) a míchá při tom 18 hodin při pokojové teplotě. Směs se dělí mezi 1 N HCI a EtOAc. Organická vrtsva se promyje solankou, usuší nad MgSO₄, filtruje a koncentruje na bílou tuhou hmotu.

Shora uvedená kyselina se rozpustí ve 3 ml CH₃CI₂ při pokojové teplotě a nechá reagovat s (COCI)₂ (140 ml, 1,6 mmol) za katalytického působení DMF a míchá po 1 hodinu. V jiné dělící nálevce se připraví hydroxylaminhydrochlorid (512 mg, 7,32 mmol) ve směsi voda.THF (1:3, 4 ml), ochladí na 0 °C a zreaguje s 653 ml triethylaminu. Kyselý chloridový roztok se přidá k roztoku hydroxylaminu při 0 °C, nechá dojít na pokojovou teplotu a míchá po 18 hodin. Směs se dělí mezi 1 N HCI a CH₂CI₂. Organická vrstva se suší nad MgS0₄, filtruje a odpaří na surový materiál, který se čistí chromatograficky na silikagelu s EtOAc a získá se 26 mg požadované hydroxamové kyseliny. MS (ESI) 289 (M⁺ + H, 44), 306 (100).

Příklad 12

Příprava N-hydroxy-2-[(4-methoxyfenyl)sulfonylamino]-4-ftalimidobutanamidu.

ho₂c

,.'^nh2 ArSO₂CI, NaOH

CO₂H

N-[(4-methoxyfenol)sulfonyl]-D-aspartová kyselina: D-aspartová kyselina (2,66 g) se suspenduje v 2 N NaOH (30 ml) a přidá se 4-methoxyfenylsulfonylchlorid (4,12 g). Směs se míchá při 70 °C po 5 hodin (roztok se vyčeří), ochladí na pokojovou teplotu a extrahuje methylen38 • · · · · · y · · · · · · • · · * · · • · · · · · chloridem. Vodná fáze se po okyselení 12 N HCl extrahuje ethylacetátem. Spojené organické fáze se zpracují solankou, usuší (Na₂SO₄) a koncentrují za sníženého tlaku na N-[(4-methoxy-fenyl)sulfonyl-D-aspartovou kyselinu ve formě bílého prášku.

α-benzylester N-[(4-methoxyfenyl)sulfonyl]-D-aspartové kyseliny: N-[(4-methoxyfenol)sulfonyljD-aspartová kyselina (4,55 g) se rozpustí v suchém tetrahydrofuranu (40 ml) a přidá trifluoroctový anhydrid (20 ml). Reakční směs se míchá po 20 hodin a těkavé složky se odstraní za sníženého tlaku. Surový anhydrid se rozpustí v benzylalkoholu (32 ml) a směs se míchá po 20 hodin při pokojové teplotě. Přidá se nasycený roztok hydrogenuhličitanu sodného, směs se intensivně třepá a pak extrahuje ethyletherem. Vodná fáze se okyselí 6 N HCl a extrahuje ethylacetátem. Spojené organické fáze se promyjí vodným roztokem hydrogenuhličitanu sodného, solankou, suší (Na₂SO₄) a koncentrují za sníženého tlaku na α-benzylester N-[(4methoxyfenyl)sulfonyl]-D-aspartové kyseliny ve formě bílé tuhé hmoty.

Benzyl-2-[(4-methoxyfenyl)sulfonylamino]-4-ftalimidobutanoát. α-benzylester N-[(4-ethoxy-fenyl)sulfonylj-D-aspartové kyseliny (400 ml) se rozpustí v dimethoxyethanu (2 ml) a ochladí na 0 °C. Po částech se přidává N-methylmorfolin (112 μΙ) a isobutylchlorformiat ( 132 μΙ) a následně borhydrid (115 mg) a voda (25 ml). Produkt se extrahuje ethylacetátem a spojené organické výluhy se promyjí vodným roztokem hydrogenuhličitanu sodného, pak solankou, suší (Na₂SO₄) a koncentrují za sníženého tlaku. Surový produkt se čistí krystalizací na benzyl-2-[(4mezthoxyfenyl)sulfonylamino]-4-ftalimidobutanoát ve formě bezbarvé tuhé hmoty. MS (ESI) 509 (M + H)⁺.

N-hydroxy-2-[(4-methoxyfenyl)sulfonylamino]-4-ftalimidobutanamind. 2-[(4-methoxyfenyl)-sulfonylaminoj-4-ftalimidobutanoát (199 mg) se rozpustí ve směsi ethylacetát-methanol ( 6 ml, 2:1 v/v) a přidá palladiový katalyzátor. Směs se míchá pod vodíkovou atmosférou po 3 hodiny, filtruje Celitovou svíčkou a těkavé látky se odstraní za sníženého tlaku. Získá se surová karboxylová kyselina. Následuje postup popsaný v příkladě 9. Konvertuje se s odpovídající hydroxamovou kyselinou na N-hydroxy-2-[(4-methoxyfenyl)sulfonylamino]-4-ftalimidobutan-amid ve formě bezbarvé tuhé hmoty. MS (ESI) 434 (M + H)⁺.

Příklad 13

Příprava hydroxamové kyseliny s aminokyselinovým základem.

1.25% piperidine/DMF, 2. DIC/DMF

NHFmoc

1.25% piperidine/DMF,

2, AZorANCO.

3. TFA J

OQ · · · · · · · · · · ·

OC7 ···· · · · · · · · • ftft · · * · · · · ·· ft ft ·· · · · · · · ·· · • ft ·· ftft · · ·· ··

Zrušení Fmoc ochrany pryskyřičné vazby N-(Fmoc)hydroxylaminu (1)

2-chlortritylpolystyrenová pryskyřice funkční v N-(Fmoc)hydroxylaminu (1) (5,2 g, 4,0 mmol) se několikrát promyje dichlormethanem (DCM). Pryskyřice se změní na hustou kaši v DCM (50 ml) a k ní se přidá roztok 25 % piperidinu v dimethylformamidu (DMF) (15 ml). Pryskyřičná kaše se míchá po 30 minut a pak přefiltruje. Pryskyřice se promyje DMF (4 x 75 ml). Pak se pryskyřice znovu zpracuje 25 % piperidinem v DMF a postupuje stejně podle předcházejícího, pryskyřice se promyje napřed DMF (4 x 75 mi), pak střídavě DCM (2 x 75 ml) a methanolem (MTH) (3 x 75 ml). Pryskyřice se suší po 1 hodinu ve vakuu.

Ochrany zproštěná pryskyřice Fmoc byla převedena na kaši s 1:1 DMF/DCM a dodána do 96 jamek desky podle ACT 496 MOS Robot. Tím se získalo přibližně 0,042 mmol substrátu na jamku. Všechny následné postupy byly provedeny stejně pro všech 96 jamek, pokud není jinak uvedeno.

Aminokyselinová kopulace s O-(pryskyřičným)hydroxylaminem

O-(pryskyřičný)hydroxylamin (0.042 mmol) se zpracuje s vodným roztokem a odpovídající (tabulka 1) N-(Fmoc) chránící aminokyselinou (6 ekv.) v DMF (1,5 ml), obsahující 1,3diisopropylkarbodiimid (6 ekv.). Výsledná kaše se míchá po 18 hodin. Pryskyřice se odfiltruje a promyje napřed DMF (4x3 ml), pak střídavě DCM (2x3 ml) a methanolem (MTH) (3x3 ml).

Zrušení α-N-Fmoc ochrany pryskyřičné vázaného aminokyselého hydroxamatu (2)

O-(pryskyřice)hydroxylaminaminová kyselina (a-N-Fmoc) (0,042 mmol) se převede na kaši v roztoku 25 % piperidinu v DMF (1,5 ml). Pryskyřičná kaše se intensivně protřepává po 30 minut a filtruje. Pryskyřice se znovu zpracuje 25 % piperidinem v DMF stejným postupem, jak uvedeno. Při následující filtraci se pryskyřice promyje napřed DMF (4x3 ml) a pak střídavě DCM (2x3 ml) a MTH (3x3 ml).

-a-N-funkcionalizace(R) pryskyřičné vazby aminokyselého hydroxamatu (3)

Příprava sulfonamidů.

O-(pryskyřice)hydroxylaminová kyselina (3) (0,042 mmol) se s příslušným sulfonylchloridem (tabulka 1) (3 ekv.) zpracovává v roztoku 2:1 1,2-dichlorethan/diisopropylethylamin (1,5 ml) po 3 hodiny. Pryskyřice se odfiltruje a promyje napřed DMF (4x3 ml) a pak střídavě DCM (2x3 ml) a MTH (3x3 ml).

• · • ftftft * · ft ftft · • ftftft • · · ·

Příprava amidů kapronové kyseliny.

O-(pryskyřice)hydroxylaminaminokyselina (3) (0,042 mmol) se zpracuje v roztoku n-kapronové kyseliny (5 ekv.), benzotriazol-1-yl-oxy-tris-pyrrolidinfosfoniumhexafluorofosforečnanu (PyBOP) (5 evk.) a triethylamionu (10,5 ekv.) v DMF (1,5 ml). Kaše se protřepává po 18 hodin a pak filtruje. Pryskyřice se promyje napřed DMF (4x3 ml) a pak střídavě DCM (2x3 ml) a MTH (3 x 3 ml).

Příprava amidů kyseliny nikotinové a benzoové.

O-(pryskyřice)hydroxylaminaminokyselina (3) (0,042 mmol) se zpracuje roztokem příslušné kyseliny (5 ekv.) a 1,3-diisopropylkarbodiimidem (5 ekv.) v DMF (1,5 ml). Kaše se protřepává po 18 hodin a pak filtruje. Pryskyřice se promyje napřed DMF (4x3 ml) a pak střídavě DCM (2 x 3 ml) a MTH (3x3 ml).

Příprava s močovinou

O-(pryskyřice)hydroxylaminaminokyselina (3) (0,042 mmol) se zpracuje roztokem ptolylisokyanátu (5 ekv.) v 2:1 DMF/diisopropylethylaminu. Výsledná kaše se protřepává 18 hodin a pak filtruje. Po filtraci se pryskyřice promývá napřed DMF (4x3 ml) a pak střídavě DCM (2x3 ml) a MTH (3x3 ml).

Čištění hydroxamové kyseliny (4) od doprovázejících pevných látek ot-N-substituovaná pryskyřice vázaná na aminohydroxymatovou kyselinu (0,042 mmol) se zpracovává roztokem 25 % trifluoroctové kyseliny v 1,2-dichlorethanu (2 ml) po 20 minut a po této době se pryskyřice odfiltruje a filtrát se shromáždí v předem vytárovaných violách. Pryskyřice se promyje MTH (3 ml) a promývací roztok se sloučí s původním filtrátem. Violy se evakuují dosucha a obsah viol se přenese do hluboké mikrotitrovací desky za použití dimethylsulfoxydu (1 ml/jamka).

Následující sloučeniny se připraví stejným postupem, jak uvedeno shora.

N-hydroxy-2-[(4-methoxyfenylsulfonyl)amino]-acetamid MS (ESI): 261 (M + H⁺). N-hydroxy-2-[(4-butoxyfenylsulfonyl)amino]-acetamid MS (ESI): 303 (M + H⁺). N-hydroxy-2-[(4-bromfenylsulfonyl)amino]-acetamid MS (ESI): 309 (M + H⁺). N-hydroxy-2-[oktanoylamino]-acetamid MS ESI): 217 (M + H⁺).

N-hydroxy-2-[níkotinoylamino]-acetamid MS ESI): 196 (M + H⁺).

N-hydroxy-2-[benzoylamino]-acetamid MS ESI): 195 (M + H⁺).

N-hydroxy-2-{[(4-methylfenylamino)carbonyl]amino}-acetamid MS (ESI): 224 (M + H⁺).

fl ·· flflfl fl flflfl flfl · • · · fl fl flfl · · flfl · «· flfl «· flfl ·<· (2R)-N-hydroxy-[(4-methoxylfenylsulfonyl)amino]-propionamid MS (ESI): 275 (Μ + hT).

(2R)-N-hydroxy-[(4-butoxyfenylsulfonyl)amino]-propionamid MS (ESI): 317 (M + H⁺).

(2R)-N-hydroxy-[(4-bromfenylsulfonyl)amino]-propionamid MS (ESI): 323 (M + H⁺).

(2R) N-hydroxy-[oktanoylamino]-propionamid MS (ESI): 231 (M + H⁺). (2R)-N-hydroxy-[nikotinoylamino]-propionamid MS (ESI): 210 (M + H⁺). (2R)-N-hydroxy-[benzoylamino]-propionamid MS (ESI): 209 (M + H⁺). (2R)-N-hydroxy-{[(4-methylfenylamino)carbonyl]amino}-propionamid MS (ESI): 238 (M + H⁺). (2R)-N-hydroxy-(4-methoxyfenylsulfonyl)amino}-3-methylbutanamid MS (ESI): 303 (M + H⁺). (2R)-N-hydroxy-[(4-butoxyfenylsulfonyl)lamino}-3-methylbutanamid MS (ESI): 345 (M + H⁺). (2R)-N-hydroxy-[(4-bromfenylsulfonyl)amino}-3-methylbutanamid MS (ESI): 351 (Μ + H⁺). (2R)-N-hydroxy-[oktanoylamino]-3-methylbutanamid MS (ESI): 259 (M + H⁺). (2R)-N-hydroxy-[nikotinoylamino]-3-methylbutanamid MS (ESI): 238 (M + H⁺). (2R)-N-hydroxy-[benzoylamino]-3-methylbutanamid MS (ESI): 237 (M + H⁺). (2R)-N-hydroxy-{[(4-methylfenylamino)karbonyl]annino}-3-methylbutanamid MS (ESI): 266 (M + H⁺)· (2R)-N-hydroxy-[(4-methoxyfenylsulfonyl)amino}-3-fenylpropionamid MS (ESI): 351 (M + H⁺). (2R)-N-hydroxy-[(4-butoxyfenylsulfonyl)amino}-3-fenylpropionamid MS (ESI): 393 (M + H⁺). (2R)-N-hydroxy-[(4-bromfenylsulfonyl)amino]-3-fenylpropionamid MS (ESI): 399 (M + H⁺). (2R)-N-hydroxy-[oktanoylamino]-3-fenylpropionamid MS (ESI): 307 (M + H⁺).

(2R)-N-hydroxy-[nikotinoylamino]-3-fenylpropionamid MS (ESI): 286 (M + H⁺).

(2R)-N-hydroxy-[benzoylamino]-3-fenylpropionamid MS (ESI): 285 (M + H⁺).

(2R)-N-hydroxy-{[(4-methylfenylamino)karbonyl]amino}-3-fenylpropionamid MS (ESI): 314 (M + H⁺).

(2R)-N-hydroxy-[(4-methoxylfenysulfonyl)amino]-3-methylpropionamid MS (ESI): 289 (M + H⁺). (2R)-N-hydroxy-[(4-butoxylfenysulfonyl)amino]-3-methylpropionamid MS (ESI): 331 (M + H⁺). (2R)-N-hydroxy-[(4-bromfenysulfonyl)amino]-3-methylpropionamid MS (ESI): 337 (M + H⁺). (2R)-N-hydroxy-[nikotinoylamino]-3-methylpropionamid MS (ESI): 224 (M + H⁺). (2R)-N-hydroxy-[(4-methoxylfenylsulfonyl)amino]-4-methylthiobutanamid MS (ESI): 335 (M + H⁺).

(2R)-N-hydroxy-[(4-butoxylfenylsulfonyl)amino]-4-methylthiobutanamid MS (ESI): 377 (M + H⁺). (2R)-N-hydroxy-[(4-bromfenylsulfonyl)amino]-4-methylthiobutanamid MS (ESI): 383 (M + H⁺). (2R)-N-hydroxy-[oktanoylamino]-4-methylthiobutanamid MS (ESI): 291 (M + H⁺). (2R)-N-hydroxy-[nikotinoylamino]-4-methylthiobutanamid MS (ESI): 270 (M + H⁺). (2R)-N-hydroxy-[benzoylamino]-4-methylthiobutanamid MS (ESI): 269 (M + H⁺).

• ·

00 0 • · · 0 · · · 0 · · · • 0 00 ·· · 0 0 0 0 0 9 · 0 0 0 · « 0 0 00 0

0 0 0 0 0 0 0 ·00 0

0« 00 00 «· 00 ·· (2R)-N-hydroxy-{[(4-methylfenylamino)karbonyl]amino}-4-methylthiobutanamid MS (ESI): 298 (M + H⁺).

(2R)-N-hydroxy-[(4-methoxyfenylsulfonyl)amino]-6-aminokapronamid MS (ESI): 332 (M + H⁺). (2R)-N-hydroxy-[(4-butoxyfenylsulfonyl)amino]-6-aminokapronamid MS (ESI): 374 (M + H⁺). (2R)-N-hydroxy-[(4-bromfenylsulfonyl)amino]-6-aminokapronamid MS (ESI): 380 (M + H⁺). (2R)-N-hydroxy-[oktanoylamino]-6-aminokapronamid MS (ESI): 288 (M + H⁺). (2R)-N-hydroxy-[nikotinoylamino]-6-anr>inokapronamid MS (ESI): 267 (M + H⁺). (2R)-N-hydroxy-[benzoylamino]-6-aminokapronamid MS (ESI): 266 (M + H⁺).

(2R)-N-hydroxy-{[(4-methylfenylamino)karbonyl]amino}-6-aminokapronamid MS (ESI): 295 (M + H⁺)·

N-hydroxy-2-[nikotinoylamino]-cyklohexankarbonamid MS (ESI): 264 (M + H⁺). N-hydroxy-2-[(4-bromfenylsulfonyl)amino]-2,3-dihydro-1H-inden-2-karbonamid MS (ESI): 411 (M + H⁺).

N-hydroxy-2-[nikotinoylamino]-2,3-dihydro-1H-inden-2-karbonamid MS ESI): 298 (M + H⁺). (2R)-N-hydroxy-[(4-methoxyfenylsulfonyl)amino]-3-(3-pyridin)propionamid MS (ESI): 352 (M + H⁺).

(2R)-N-hydroxy-[(4-butoxyfenylsulfonyl)amino]-3-(3-pyridin)propionamid MS (ESI): 394 (M + H⁺).

(2R)-N-hydroxy-[(4-bromfenylsulfonyl)amino]-3-(3-pyridin)propionamid MS (ESI): 400 (M + H⁺). (2R)-N-hydroxy-[oktanoylamino]-3-(3-pyridin)propionamid MS (ESI): 308 (M + H⁺). (2R)-N-hydroxy-[nikotinoylamino]-3-(3-pyridin)propionamid MS (ESI): 287 (M + H⁺). (2R)-N-hydroxy-[benzoylamino]-3-(3-pyridin)propionamid MS (ESI): 286 (M + H⁺). (2R)-N-hydroxy-U(4-methylfenylamino)karbonyl]amino}-3-(3-pyridin)propionamid MS (ESI): 315 (M + H⁺).

(2R)-N-hydroxy-[(4-methoxyfenylsulfonyl)amino]-3-amidopropionamid MS (ESI): 318 (M + H⁺). (2R)-N-hydroxy-[(4-butoxyfenylsulfonyl)amino]-3-amidopropionamid MS (ESI): 360 (M + H⁺). (2R)-N-hydroxy-[(4-bromfenylsulfonyl)amino]-3-amidopropionamid MS (ESI): 366 (M + H⁺). (2R)-N-hydroxy-[oktanoylamino]-3-amidopropionamid MS (ESI): 274 (M + H⁺).

(2R)-N-hydroxy-[nikotinoylamino]-3-amidopropionamid (MS ESI): 253 (M + H⁺).

(2R)-N-hydroxy-[benzoylamino]-3-amidopropionamid (MS ESI): 252 (M + H⁺).

(2R)-N-hydroxy-{[(4-methylfenylamino)karbonyl]amino}-3-amidopropionamid MS (ESI): 281 (M + H⁺).

(2R,3S)-N-hydroxy-[(4-methoxyfenylsulfonyl)amino}-3-hydroxybutanamid MS (ESI): 305 (M + H⁺).

(2R,3S)-N-hydroxy-[(4-butoxyfenylsulfonyl)amino)-3-hydroxybutanamid MS (ESI): 347 (M + H⁺). (2R, 3S)-N-hydroxy-[(4-bromfenylsulfonyl)amino]-3-hydroxybutanamid MS (ESI): 353 (M + H⁺).

• · ·· ·· ···· ·* ··

ΛΟ ···· * · · ··♦* *τθ ···· · < * ♦ · · · ! ·j ί*ϊ :· i^ři ίί ♦ ·· ·· <* ο ·> ·· (2R, 3S)-N-hydroxy-[oktanoylamino]-3-hydroxybutanamid MS (ESI): 261 (Μ + Η⁺).

(2R, 3S)-N-hydroxy-[nikotinoylamino]-3-hydroxybutanamid MS (ESI): 240 (Μ + H⁺).

(2R, 3S)-N-hydroxy-[benzoylamino]-3-hydroxybutanamid MS (ESI): 239 (M + H⁺).

(2R, 3S)-N-hydroxy-{[(4-methylfenylamino)karbonyl]aminoj-3-hydroxybutanamid MS (ESI): 268 (M + H⁺).

Příklad 14

Příprava substituované 2,3-diaminopropionhydroxamové kyseliny.

(T°^H

JL_NHFmoc

EOAC. EtjN, ^H0 | ''NHOrf.

20% pipendlne/DMF.

3. rťso₂ct. OtPEA

CrX

NHSOjR¹

NHOrf.

1. 2% nydrazIne/OMF, 2 R³SO,CI. OIPEA.

3. NHjOH

HO.

NHSOjR¹ nhsOjR¹

Zavedení Na-(Fmoc)-Np-(Dde)-diaminopropionové kyseliny do Wangovy pryskyřice: Wangova pryskyřice (Advances Chemtech., 0,84 mmol/g, 5,0 g, 4,3 mmol) se rozmíchá v suchém dichlormethanu (75 ml) na kaši. K té se přidá Na-(Fmoc)-Np-(Dde)diaminopropionová kyselina (3,1 g, 6,3 mmol) a následně triethylamin (0,9 ml, 6,3 mmol) a 1-(3-dimethylaminopropyl)-3ethylkarbodiiminhydrochlorid (1,2 g, 6,3 mmol). Směs se míchá, dokud se všechny složky nerozpustí. Pak se přidá hydroxybenzotriazol (0,1 g, 0,63 mmol) a směs se třepe po 23 hodiny. Pryskyřice se odfiltruje a promyje několikrát dichlormethanem a methanolem. Pryskyřice se pak suší ve vakuu po 16 hodin. Výtěžnost a hodnoty pro nové nasazení byly přezkoušeny na odděleném malém podílu derivátované pryskyřice (0,036 g) s 95 % TFA/H₂O. Výtěžek 10 mg (95 %), MS m/z 491 (M + H⁺). Hodnota pro nové nasazení byla zjištěna jako 0,601 mmol/g. V předcházejícím upravená pryskyřice byla přenesena na reakční desku s 96 jamkami podle Advabced Chemtech 496 MOS Robot. Do každé z 80 jamek byla přenesena funkční pryskyřice (0,050 g, 0,03 mmol). Každý z následujcích pochodů byl proveden s každou z 80 jamek.

Odstranění ochrany Fmoc: Pryskyřice byla v N,N-formamidu (0,5 ml) rozmíchána na kaši a pak přidán roztok 20 % piperidinu v DMF (1,5 ml). Reakční směs byla míchána po 20 minut a pak pryskyřice odfiltrována. Postup byl ještě jednou zopakován. Po následující konečné filtraci byla pryskyřice střídavě promyta DMF (2 x 2 ml) a MTH (1x2 ml).

Tvorba alfa-sulfonamidu (RJ: Pryskyřice byla rozmíchána na kaši v THF (0,5 ml) a k ní byl přidán 0,5 M roztok sulfonylchloridu v THF (0,1 ml) (viz tab. 1) a následně 1,0 M roztok DiPEA ···· • · v THF (0,5 ml). Reakční směs byla protřepávána po 20 hodin a pak filtrována. Pryskyřice byla střídavě promyta DCE (2x 2 ml) a methanolem (2x2 ml).

* · · · • · · ♦ · • «· · · • » ♦ · 9 9 ·»

Odstranění ochrany Dde: Pryskyřice byla zpracována 2 % hydrazinu v DMF (1,5 ml). Pryskyřice byla pak třepána po 25 minut a filtrována. Před konečnou filtrací byla pryskyřice promyta DMF (2x2 ml). Konečně pak střídavě dvakrát DCE (1x2 ml) a MTH (1x2 ml).

Tvorba beta-sulfonamidu (R₂): Pryskyřice byla rozmíchána na kaši v THF (0,5 ml) a pak přidán roztok 0,5 M sulfonylchloridu v THF (1,0 ml) (viz tabulku 1) a následně roztok 0,1 M DiPEA v THF (0,5 ml). Reakční směs byla třepána po 20 hodin a pak filtrována. Pryskyřice byla promyta DCE (2x2 ml) a následně střídavě methanolem (2x2 nl) a DCE (2x2 ml).

Hydroxylaminové štěpení: Hydroxylamin (9,2 g) byl rozpuštěn v methanolu (50 ml) za zahřátí. V jiné baňce byl rozpuštěn hydroxid draselný (10,3 g) v horkém methanolu (25 ml). Oba roztoky byly ochlazeny na teplotu blízké pokojové teplotě před tím, než byl roztok KOH pomalu přidáván do roztoku hydroxylaminu. Při exothermní reakci se vyloučila bílá sraženina, která byla odfiltrována. Spojený filtrát byl uschován v ledničce po 72 hodiny. Po 72 hodinách byl roztok znovu filtrován a umístěn do lahve z hnědého skla a uschován v chladničce.

Pryskyřice byla rozmíchána na kaši v THF (1,25 ml) a ta byla přidána do štěpného roztoku (0,250 ml). Reakce probíhala za míchání po 72 hodiny a pak byla pryskyřice odfiltrována. Pryskyřice byla jednou promyta methanolem (0,5 ml) a promývací roztok přidán k filtrátu. K filtrátu byl přidán roztok 1 N HCI (0,170 ml) a těkavé podíly odstraněny odpařením.

Příklad 15

Shora popsaným pracovním způsobem byly připraveny následující sloučeniny:

N-hydroxy-2-[(4-methoxyfenylsulfonyl)amino]-3-[(4-methoxyfenylsulfonyl)amino]propanamid MS (ESI): 460 (M + H⁺).

N-hydroxy-2-[(4-methoxyfenylsulfonyl)amino]-3-[(4-kafrosulfonyl)amino]propanamid MS (ESI): 504 (M + H⁺).

N-hydroxy-2-[(4-methoxyfenylsuifonyl)amino]-3-[(1-naftalenylsulfonyl)amino]propanamid MS (ESI): 480 (M + H⁺).

N-hydroxy-2-[(4-methoxyfenylsulfonyl)amino]-3-[(2,4-difluorfenylsulfonyl)amino]propanamid MS (ESI): 466 (M + H⁺).

9íl 0 0 · · 0 4 0 0 · ·

0 0 0 4 · 0 · · 0 ·

0 00 · · · 4 4 4 4

I ·· · i * φ0 ϊ*ί ·· I

00 · · 0* ·· * ·

N-hydroxy-2-[(4-methoxyfenylsulfonyl)amino]-3-[(2,4,6-trimethylfenylsulfonyl)amino]propanamid

MS (ESI): 472 (Μ + H⁺)·

N-hydroxy-2-[(4-methoxyfenylsulfonyl)amino]-3-[(4-ř-butylfenylsulfonyl)amino]propanamid MS (ESI): 486 (M + H⁺).

N-hydroxy-2-[(4-methoxyfenylsulfonyl)amino]-3-[(2,5-dichlorfenylsulfonyl)aniino]propanamid MS (ESI): 499 (M + H⁺).

N-hydroxy-2-[(4-methoxyfenylsulfonyl)amino]-3-[(4-chlorfenylsulfonyl)amino]propanamid MS (ESI): 464 (M + H⁺).

N-hydroxy-2-[(kafrosulfonyl)amino]-3-[(4-methoxyfenylsulfonyl)amino]propanamid MS (ESI): 504 (M + H⁺).

N-hydroxy-2-[(kamforsulfonyl)amino]-3-[(kafrosulfonyl)amino]propanamid MS (ESI): 548 (M + H⁺).

N-hydroxy-2-[(kafrosulfonyl)amino]-3-[(1-naftalenylsulfonyl)amino]propanamid MS (ASI): 524 (M + H⁺).

N-hydroxy-2-[(kafrosulfonyl)amino]-3-[(2,4-difluorfenylsulfonyl)amino]propanamid MS (ESI): 510 (M + H⁺).

N-hydroxy-2-[(kafrosulfonyl)amino]-3-[(2,4,6-trimethylfenylsulfonyl)amino]propanamid MS (ASI): 516 (M + H⁺).

N-hydroxy-2-[(kafrorsulfonyl)amino]-3-[(4-f-butylfenylsulfonyl)amino]propanamid MS (ESI): 530 (M + H⁺).

N-hydroxy-2-[(kafrosulfonyl)amino]-3-[(2,5-dichlorfenylsulfonyl)amino]propanamid MS (ESI): 543 (M + H⁺).

N-hydroxy-2-[(kafrosulfonyl)amino]-3-[(4-chlorfenylsulfonyl)amino]propanamid MS (ESI): 508 (M + H⁺).

N-hydroxy-2-[(1-naftalenylsulfonyl)amino]-3-[(4-methoxyfenylsulfonyl)amino]propanamid MS (ESI): 480 (M + H⁺).

N-hydroxy-2-[(1-naftalenylsulfonyl)amino]-3-[(kamforsulfonyl)amino]propanamid MS (ESI): 524 (Μ + H*).

N-hydroxy-2-[(1 -naftalenylsulfonyl)amino]-3-[(1 -naftalenylsulfonyl)amino]propanamid MS (ESI): 500 (M + H⁺).

N-hydroxy-2-[(1-naftalenylsulfonyl)amino]-3-[(2,4-difluorfenylsulfonyl)amino]propanamid MS (ESI): 486 (M + H⁺).

N-hydroxy-2-[(1-naftalenylsulfonyl)amino]-3-[(2,4,6-trimethylfenylsulfonyl)amino]propanamid MS (ESI): 492 (M + H⁺).

• · · * »··· · · · · » · · i ϊ: : ·: ί» ϊ! í «* ♦· »♦ «» «· ··

N-hydroxy-2-[(1-naftalenylsulfonyl)amino]-3-[(4-f-butylfenylsulfonyl)amino]propanamid MS (ESI): 506 (Μ + H⁺).

N-hydroxy-2-[(1-naftalenylsulfonyl)amino]-3-[(2,5-dichlorfenylsulfonyl)amino]propanamid MS (ESI): 519 (M + H⁺).

N-hydroxy-2-[(1 -naftalenylsulfonyl)amino]-3-[(4-chlorfenylsulfonyl)amino]propanamid MS (ESI): 484 (M + H⁺).

N-hydroxy-2-[(2,4-difluorfenylsulfonyl)amino]-3-[(4-methoxyfenylsulfonyl)amino]propanamid MS (ESI): 466 (M + H⁺).

N-hydroxy-2-[(2,4-difluorfenylsulfonyl)amino]-3-[(kafrosulfonyl)amino]propanamid MS (ESI): 510 (M + H⁺).

N-hydroxy-2-[(2,4-difluorfenylsulfonyl)amino]-3-[(1-naftalenylsulfonyl)amino]propanamid MS (ESI): 486 (M + H⁺).

N-hydroxy-2-[(2,4-difluorfenylsulfonyl)amino]-3-[(2,4-difluorfenylsulfonyl)amino]propanamid MS (ESI): 472 (M + H⁺).

N-hydroxy-2-[(2,4-difluorfenylsulfonyl)amino]-3-[(2,4,6-trimethylfenylsulfonyl)amino]propanamid MS (ESI): 478 (M + H⁺).

N-hydroxy-2-[(2,4-difluorfenylsulfonyl)amino]-3-[(4-ř-butylfenylsulfonyl)amino]propanamid MS (ESI): 492 (M + H⁺).

N-hydroxy-2-[(2,4-difluorfenylsulfonyl)amino]-3-[(2,5-dichlorfenylsulfonyl)amino]propanamid MS (ESI): 505 (M + H⁺).

N-hydroxy-2-[(2,4-difluorfenylsulfonyl)amino]-3-[(4-chlorfenylsulfonyl)amino]propanamid MS (ESI): 470 (M + H⁺).

N-hydroxy-2-[(2,4,6-trimethylfenylsulfonyl)amino]-3-[(4-methoxyfenylsulfonyl)amino]propanamid MS (ESI): 472 (M + H⁺).

N-hydroxy-2-[(2,4,6-trimethylfenylsulfonyl)amino]-3-[(kafrosulfonyl)amino]propanamid MS (ESI): 516 (M + H⁺).

N-hydroxy-2-[(2,4,6-trimethylfenylsulfonyl)amino]-3-[(1-naftalenylsulfonyl)amino]propanamid MS (ESI): 492 (M + H⁺).

N-hydroxy-2-[(2,4,6-tnmethylfenylsulfonyl)amino]-3-[(2_>4-difiuorfenylsulfonyl)amino]propanamid MS (ESI): 478 (M + H⁺).

N-hydroxy-2-[(2,4,6-trimethylfenyisulfonyl)amino]-3-[(2,4₁6-trimethylfenylsulfonyl)amino]propan-amid MS (ESI): 484 (M + H⁺).

N-hydroxy-2-[(2,4,6-trimethylfenylsulfonyl)amino]-3-[(4-ř-butylfenylsulfonyl)amino]propanamid MS (ESI): 498 (M + H⁺).

• · · · ft 9 9 4 4 9 4 4 · 9 4 9 9 • 9 4 4 4 4 9 4 9 4 4 4

4 4 44 44 44 44

N-hydroxy-2-[(2,4,6-trimethylfenylsulfonyl)amino]-3-[(2,5-dichlorfenylsulfonyl)amino]propan-amid MS (ESI): 511 (M + H⁺).

N-hydroxy-2-[(2,4,6-trimethylfenylsulfonyl)amino]-3-[(4-chlorfenylsulfonyl)amino]propanamid MS (ESI): 476 (M + H⁺).

N-hydroxy-2-[(4-ř-butylfenylsulfonyl)amino]-3-[(4-methoxyfenylsulfonyl)amino]propanamid MS (ESI): 486 (M + H⁺).

N-hydroxy-2-[(4-ř-butylfenylsulfonyl)amino]-3-[(kafrosulfonyl)amino]propanamid MS (ESI): 530 (M + H⁺).

N-hydroxy-2-[(4-f-butylfenylsulfonyl)amino]-3-[(1-naftalenylsulfonyl)amino]propanamid MS (ESI): 506 (M + H⁺).

N-hydroxy-2-[(4-ř-butylfenylsulfonyl)amino]-3-[(2,4-difluorfenylsulfonyl)amino]propanamid MS (ESI): 492 (M + H⁺).

N-hydroxy-2-[(4-ř-butylfenylsulfonyl)amino]-3-[(2,4,6-trimethylfenylsulfonyl)amino]propanamid MS (ESI): 498 (M + H⁺).

N-hydroxy-2-[(4-í-butylfenylsulfonyl)amino]-3-[(4-t-butylfenylsulfonyl)amino]propanamid MS (ESI): 512 (M + H⁺).

N-hydroxy-2-[(4-f-butylfenylsulfonyl)amino]-3-[(2,5-dichlorfenylsulfonyl)amino]propanamid MS (ESI): 525 (M + H⁺).

N-hydroxy-2-[(4-ř-butylfenylsulfonyl)amino]-3-[(4-chlorfenylsulfonyl)amino]propanamid MS (ESI): 490 (M + H⁺).

N-hydroxy-2-[(2,5-dichlorfenylsulfonyl)amino]-3-[(4-methoxyfenylsulfonyl)amino]propan-amid MS (ESI): 499 (M + H⁺).

N-hydroxy-2-[(2,5-dichlorfenylsulfonyl)amino]-3-[(kafrosulfonyl)amino]propanamid MS (ESI): 543 (M + H⁺).

N-hydroxy-2-[(2_>5-dichlorfenylsulfonyl)amino]-3-[(1-naftalenylsulfonyl)amino]propanamid MS (ESI): 519 (M + H⁺).

N-hydroxy-2-[(2,5-dichlorfenylsulfonyl)amino]-3-[(2,4-difluorfenylsulfonyl)amino]propanamid MS (ESI): 505 (M + H⁺).

N-hydroxy-2-[(2,5-dichlorfenylsulfonyl)aminoJ-3-[(2,4,6-trimethylfenylsulfonyl)amino]propan-amid MS (ESI): 511 (M + H⁺).

N-hydroxy-2-[(2,5-dichlorfenylsulfonyl)amino]-3-[(4-f-butylfenylsulfonyl)amino]propanamid MS (ESI): 525 (M + H⁺).

N-hydroxy-2-[(2,5-dichlorfenylsulfonyl)amino]-3-[(2,5-dichlorfenylsulfonyl)amino]propan-amid MS (ESI): 538 (M + H⁺).

ft· ftft *· ftftft ftftftft · · • ftftft ftft ft • · · ftftft ft • ftftft ft · · · ···· • ft ftft ftft ftft ftft ··

N-hydroxy-2-[(2,5-dichlorfenylsulfonyl)amino]-3-[(4-chlorfenylsulfonyl)amino]propanamid MS (ESI): 503 (M + H⁺).

N-hydroxy-2-[(4-chlorfenylsulfonyl)amino]-3-[(4-methoxyfenylsulfonyl)amino]propanamid MS (ESI): 464 (M + H⁺).

N-hydroxy-2-[(4-chlorfenylsulfonyl)amino]-3-[(4-kafrosulfonyl)amino]propanamid MS (ESI): 508 (M + H⁺).

N-hydroxy-2-[(4-chlorfenylsulfonyl)amino]-3-[(1 -naftalenylsulfonyl)amino]propanamid MS (ESI): 484 (M + H⁺).

N-hydroxy-2-[(4-chlorfenylsulfonyl)amino]-3-[(2_>4-difluorfenylsulfonyl)amino]propanamid MS (ESI): 470 (Μ + Ι-Γ).

N-hydroxy-2-[(4-chlorfenylsulfonyl)amino]-3-[(2,4,6-trimethylfenylsulfonyl)amino]propanamid MS (ESI): 476 (M + H⁺).

N-hydroxy-2-[(4-chlorfenylsulfonyl)amino]-3-[(4-ř-butylfenylsulfonyl)amino]propanamid MS (ESI): 490 (M + H⁺).

N-hydroxy-2-[(4-chlorfenylsulfonyl)amino]-3-[(2,5-dichlorfenylsulfonyl)amino]propanamid MS (ESI): 503 (M + H⁺).

N-hydroxy-2-[(4-chlorfenylsulfonyl)amino]-3-[(4-chlorfenylsulfonyl)amino]propanamid MS (ESI): 469 (M + H⁺).

N-hydroxy-2-[(4-methylfenylsulfonyl)amino]-3-[(4-methoxyfenylsulfonyl)amino]propanamid MS (ESI): 444 (M + H⁺).

N-hydroxy-2-[(4-methylfenylsulfonyl)amino]-3-[(4-kafrosulfonyl)amino]propanamid MS (ESI): 488 (M + H⁺).

N-hydroxy-2-[(4-methylfenylsulfonyl)amino]-3-[(1-naftalenylsulfonyl)amino]propanamid MS (ESI): 464 (M + H⁺).

N-hydroxy-2-[(4-methylfenylsulfonyl)amino]-3-[(2,4-difluorfenylsulfonyl)amino]propanamid MS (ESI): 450 (M + H⁺).

N-hydroxy-2-[(4-methylfenylsulfonyl)amino]-3-[(2,4,6-trimehylfenylsulfonyl)amino]propanamid MS (ESI): 456 (M + H⁺).

N-hydroxy-2-[(4-methylfenylsulfonyl)amino]-3-[(4-í-butylfenylsulfonyl)amino]propanamid MS (ESI): 470 (M + H⁺).

N-hydroxy-2-[(4-methylfenylsulfonyl)amino]-3-[(2,5-dichlorfenylsulfonyl)amino]propanamid MS (ESI): 483 (M + H⁺).

N-hydroxy-2-[(4-methylfenylsulfonyl)amino]-3-[(4-chlorfenylsulfonyl)amino]propanamid MS (ESI): 448 (M + H⁺).

• · toto·* •« • · · · 9 9 4 4 9 9 9

9 44 9 9 9 9 9 9 9 • 9 4 4 4 9 4 4 4 4 4 9 ·

4 4 4 9 4 9 9 4 9 9 9

4 4 9 * · · · * » 49

N-hydroxy-2-[(n-decylsulfonyl)amino]-3-[(4-methoxyfenylsulfonyl)amino]propanamid MS (ESI): 522 (M + H⁺).

N-hydroxy-2-[(n-decylsulfonyl)amino]-3-[(4-kafrosulfonyl)amino]propanamid MS (ESI): 566 (M + H⁺).

N-hydroxy-2-[(n-decylsulfonyl)amino]-3-[(1-naftalenylsulfonyl)amino]propanamid MS (ESI): 542 (M + H⁺).

N-hydroxy-2-[(n-decylsulfonyl)amino]-3-[(2,4-difluorfenylsulfonyl)amino]propanamid MS (ESI): 528 (M + H⁺).

N-hydroxy-2-[(n-decylsulfonyl)amino]-3-[(2,4,6-trimethylfenylsulfonyl)amino]propanamid MS (ESI): 534 (M + H⁺).

N-hydroxy-2-[(n-decylsulfonyl)amino]-3-[(4-ř-butylfenylsulfonyl)amino]propanamid MS (ESI): 548 (M + H⁺).

N-hydroxy-2-[(n-decylsulfonyl)amino]-3-[(2,5-dichlorfenyl)amino]propanamid MS (ESI): 561 (M + H⁺).

Příklad 16

Následující sloučeniny jsou připravovány podle metodologických postupů uváděných zde a v U.S. patrentové aplikaci 60/024,675, která je zde zahrnuta do referencí. V následujících sloučeninách A je PORAr a R je hydroxy.

HO.

Λ ^HUR₃

A

NH x^Y>,

SO₂C₆H₄-p-OMe Η H A

R-j R₂ R₃

Y r₄

NH CO Me

SO₂C₆H₄-p-OPh H B

CO NH Ph

C

SO₂C₆H₄-p-C₆H₄-p- H Br

CH₂CH₂CH₂CH₂i-Pr

SO₂C₆H₄-p-C₆H₄-p- H Me

D Br

4· 4 4 4 4

Me • · 4 4 • 4 4 4 4 4 · *444

4 44 · · 4 4 4 4· • 4 4 44· 4 444 44 4

4444 4444 4444

COC_eH₄-p-OPh H Me E

CH₂ Ph

o.

SO₂C₆H₄-p-OMe Η H qH

F

-~N

POMePh

G

H Me Me

POMe₂ Me H

H

SO₂C₆H₄-p-OMe Η H

I

SO₂C_eH₄-p-OMe Η H

J

SO₂C₆H₄-p-OMe Η H

K

Η - - H

o /—\ o

V_7

SO₂C₆H₄-p-OMe Η Η H

L

CH₂

NHC

O

SO₂C₆H₄-p-OPh Η H M r~\

CH₂ NHC O

SO₂C₆H₄-p-OMe H Me Me N

CO z~\ — Ν N— \_y

SO₂C₆H₄-p-OC₆H₄- η h h O p-CI

Me ·· «» · ► 99» 9 ► 9 99 9 » · « 9 9 9

99

9 «

9 4 • 9 1

9 9 9 9 9 9 9 9· 9 »

16P 80₂0₆Η₄-ρ-00₆Η₄- Η Η p-F

Η SO₂

Me

SO₂C_eH₄-p-OC₆H₄- H Q p-Br

Me Me

Me

SO₂C₆H₄-p-OMe H -CH₂CH₂CH₂CH₂- S R

SO₂C₆H₄-p-OC_eH₄- H CH₂CH₂CH₂CH₂-CH₂ S S

SO₂C₆H₄-p-OMe Η Η H CH₂

T

CHo Ph

CH₂ CH(CH₃)

SO₂C₆H₄-p-OMe U

SO₂C₆H₄-p-OMe V

Η Η H CH;

o «'Ν I o_?s— w-n'

Způsoby přípravy

Vzorek - se připraví Vzorky —- jsou připravovány-= způsobem stejným jako vzorek 1.

Tyto způsoby přípravy provede zkušený technik s dostatečným přehledem, jak je uvedeno v předloženém vynálezu, avšak postupy nejsou v žádném směru omezeny.

Složení a způsoby použití popsaných vzorků

Sloučeniny podle vynálezu jsou vhodné k přípravě prostředků pro ošetřování chorob a podobných stavů. Následující složení prostředků a způsobů neomezují vynález, ale jsou pokynem pro zkušeného pracovníka v oboru k přípravě takových sloučenin, kompozic a

4 4 4

4 4 44 · 4 · 4 4 4 »444 • 4 44 44 4 4444 • 44 444 4 444 44 4 4444 4444 4444

44 44 44 4 · 44 způsobů podle vynálezu. V každém případě je sloučenina podle obecného vzorce I substituována na příkladnou sloučeninu popisovanou níže, včetně odpovídajících výsledků.

Způsoby použití dokládají, ale neomezují vynález, ale slouží zkušenému pracovníku v oboru využívat sloučeniny, prostředky a způsoby podle vynálezu. Zkušený praktik přivítá příklady podávající vodítko, které ovšem mohou být měněny podle podmínek a podle pacienta.

Příklad A

Prostředek ve formě tablet pro orální podávání podle předloženého vynálezu obsahuje:

Složka	Množství
Příklad 9	15 mg
Laktosa	120 mg
Kukuřičný škrob	70 mg
Talek	4 mg
Stearát hořečnatý	1 mg

Jiné sloučeniny se strukturou podle obecného vzorce I mohou být použity v podstatě se stejným výsledkem.

Žena s hmotností 60 kg (132 Ibs), trpící rheumodní arthritidou, je ošetřována způsobem podle vynálezu. Je jí podáván po 2 roky v režimu tří tablet orálně denně.

Ke konci ošetřující doby byl pacient znovu přešetřen a bylo zjištěno ustoupení zánětu a zlepšila se hybnost bez doprovodných bolestí.

Příklad B

Kapsule pro orální podávání připravená podle vynálezu obsahuje:

Složka Množství (hmotn./hmotn. %)

Příklad 3 15%

Polyethylenglykol 85 %

Muž o hmotnosti 90 kg (198 Ibs), trpící osteoarthritidou, je ošetřován způsobem podle vynálezu. Je mu podávána po dobu 5 let kapsle obsahující 70 mg podle příkladu 3 denně.

• * · « · · ·· ♦· ···· · · · · * * ·

1 99 11 1 1111 * · · 19 1 1 111 11 1

1111 1111 1111

11 11 11 11 11

Ke konci léčebného období byl pacient přešetřen via orthoskopie a zjištěno, že nedošlo k dalšímu pokroku v erozi/fibrilaci kloubních chrupavek.

Příklad C

Prostředek na základě fyziologického roztoku pro místní ošetření podle vynálezu obsahuje:

Složka Množství (hmotn./hmotn. %)

Příklad 13 5%

Polyvinylalkohol 15%

Fyziologický roztok 80 %

Jiné sloučeniny se strukturou podle obecného vzorce I mohou být použity v podstatě se stejným účinkem.

Pacient trpící hlubokou rohovkovou abrazí používá kapku do oka dvakrát denně. Hojení je urychleno, bez viditelných následků.

Příklad D

Prostředek pro místní používání podle vynálezu obsahuje:

Složka

Sloučenina podle příkladu 3 Benzalkoniumchlorid

Thimerosal d-sorbitol

Glycin

Parfém

Přečištěná voda

Celkem =

Jiné sloučeniny se strukturou podle obecného stejným účinkem.

Množství (hmotn./objem. %)

0,20

0,02

0,002

5,00

0,35

0,075 zbytek

100,00 vzorce I mohou být použity v podstatě se

Pacient trpící chemickými popáleninami používá prostředek při každé změně obleku. Zjizvení podstatně ustupuje.

Příklad E

Aerosol pro inhalaci podle předloženého vynálezu obsahuje:

4444 ·· • 44» 44 4 4 4 4

44 44 4 4*4

44 444 4 444 44

44 4 * 44 4 4 44

4« 44 44 44 «

Složka

Sloučenina podle příkladu 2 Alkohol

Kyselina askorbová Menthol

Sacharát sodný

Nosič (f 12, F114)

Celkem =

Množství (hmotn./objem. %) 5,0 33,0 0,1 0,1 0,2 zbytek

100,0

100,00

Pacient trpící astmatem vstřikuje 0,01 ml vstřikovacím zařízením do úst během inhalace. Symptomy astmatu se zmenšily.

Příklad F

Účinný prostředek pro ošetření očí podle vynálezu obsahuje:

Složka

Sloučenina podle příkladu 5 Benzalkoniumchlorid EDTA

Hydroxyethylceluloza (NATROSOL M™)

Metabisulfit sodný Chlorid sodný (0,9 %)

Celkem =

Množství (hmotn./objem. %) 0,10 0,01 0,05 0,50 0,10 zbytek 100,0

Pacient o hmotnosti 90 kg (138 Ibs) trpící vředem rohovky je ošetřován způsobem podle vynálezu. Po dobu dvou měsíců je mu podáván fyziologický roztok obsahující 10 mg podle příkladu 5 do zachváceného oka dvakrát denně.

···· • * ·· ·· • · · · • · ·· • · · · · ·· ·· ♦* ·· ·· • * · · · • · · · · • · · · · · • · · · · · • · 1· ·♦

Příklad G

Prostředek pro parenterální podávání obsahuje:

Složka Množství

Příklad 4 100 mg/ml nosiče

Nosič

Pufr s citronanem sodným (hmotnostní procenta nosiče):

Lecitin 0,48 %

Kyrboxymethylceluloza 0,53

Povidon 0,50

Methylparaben 0,11

Propylparaben 0,011

Shora uvedené složky jsou promíseny a vytvářejí suspenzi. Přibližně 2,0 ml suspenze se podává injekčně pacientovi s premetastatickým tumorem. Injekce se podává do blízkosti tumoru. Dávka se opakuje dvakrát denně, přibližně po 30 dnů. Po 30 dnech se nemoc usazuje a dávka se postupně snižuje pro zlepšení stavu pacienta.

Příklad H

Prostředek pro vyplachování úst se připravuje:

Složka	Hmotn./objem. %
Příklad 1	3,00
SDA 40 alkohol	8,00
Parfém	0,08
Emulgátor	0,08
Fluorid sodný	0,05
Glycerin	10,00
Sladidlo	0,02
Kyselina benzoová	0,05
Hydroxid sodný	0,20
Barvivo	0,04
Voda	zbytek do 100 %

Pacient trpící nemocí dásně používá 1 ml kapaliny pro čištění úst třikrát denně, aby se zabránilo další ústní degeneraci.

•4 ···* • 4 ··

4 4 4

4 44

4 4 4

44

4 4 4

4 4 ·

4 4 4 4

4* 44

Příklad I

Prostředek pro pastilky se připraví:

Složka	Hmot./objem. %
Příklad 3	0,01
Sorbitol	17,50
Manitol	17,50
Škrob	13,60
Sladidlo	1,20
Parfém	11,70
Barvivo	0,10
Žitný sirup	zbytek do 100 %

Pacient používá pastilky k uvolnění nánosu na dásni.

Příklad J

Prostředek pro žvýkací gumu

Složka

Příklad 1

Sorbitol krystalovaný Gumový základ Paloja FT Sorbitol (70 =ní vodný roztok) Manitol

Glycerin

Parfém

Hmotnostní/objemová %

0,03

38,44

20,00

22,00

10,00

7,56

1,00

Pacient žvýká tuto žvýkací gumu na ochranu před uvolňováním zubních protéz.

·♦ ··Φ· ·, » 4 4 Φ

Φ* ·· • β *· · · · • · · · • 4 4 4

4 4 4

44

Příklad Κ

Složka	Hmotnostní/objemová %
Velmi čistá voda	54,656
Methylparaben	0,05
Propylbaraben	0,01
Xanthenová guma	0,12
Guarová guma	0,09
Uhličitan vápenatý	12,38
Protipěnová látka	1,27
Sacharoza	15,0
Sorbitol	11,0
Glycerin	5,0
Benzyl alkohol	0,2
Kyselina citrónová	0,15
Chladící látka	0,00888
Parfém	0,00645
Barvivo	0,0014
Sloučenina podle příkladu 1 se napřed smísí s 80 kg glycerinu a s veškerým benzylalkoholem a
zahřeje na 65 °C, a pak se pomalu a za stálého míchání přidají methylparaben a propylbaraben,
voda, xanthenová guma a guarová guma.	Směs se mísí po asi 12 minut v mísidle Silverson.
Pak se postupně přidávají další složky	v následujícím pořadí: zbytek glycerinu, sorbitol,
protipěnový přípravek C, uhličitan vápenatý, kyselina citrónová a sacharoza. Odděleně se smísí
parfém a chladící látka a pomalu se přidají do směsi předcházejících složek. Mísí se ještě 40
minut.

Pacient používá směs popsaného složení k ochraně před možným vznikem kolitidy (zánětu tlustého střeva).

Všechny uvedené citace jsou zde zahrnuty do referencí.

I když jsou v předmětu vynálezu posány a zahrnuty všechny zvláštní osobitosti vynálezu, je zřejmé, že zkušený pracovník v oboru může použít různé obměny a modifikace předmětu vynálezu, aniž by se odchýlil od ducha a pole působnosti vynálezu. Připojené nároky vyjadřují snahu do těchto nároků zahrnout všechny modifikace možné v oboru vynálezu.

Claims

PATENTOVÉ NÁROKY

1. Sloučenina, která má strukturu podle obecného vzorce I ^3 (I)

A je SO₂Ar, COAr, CONHAr, PORAr, a kde Ar představuje monocyklický nebo bicyklický aromatický nebo monocyklický nebo bicyklický heteroaromát, substituovaný nebo nesubstituovaný;

R, je alkyl nebo vodík;

R₂, R3 a R₄ je každý nezávisle volený počínaje vodíkem, alkylem, arylem, heteroarylem, arylalkylem, alkoxyalkylem, heterocyklem, heterocyklickým alkylem, a tyto substituenty mohou být substituované nebo nesubstituované; kruhy mohou být tvořeny R₂ a R₃, R! a R₂ nebo R₃ a R₄;

Xje vazba, a (C^CeJalkyl, CO nebo heteroatom vybraný z O, N, NZ, S, SO nebo SO₂;

Y je vazba, a (C^CeJalkyl, CO, CO₂, CONH nebo heteroatom vybraný z O, N, NZ, S,

SO nebo SO₂; a

Z je vodík, COR₄, COOR₄, CONHR₄, R_4i CSR₄, CSNHR₄ a SO₂R₄, a tyto struktury zahrnují i optické izomery, diastereomery nebo enanciomery podle obecného vzorce I, nebo jejich farmaceuticky přijatelné sole, nebo biohydrolyzace schopné amidy, estery nebo imidy,
2. Sloučenina podle nároku 1, kde A představuje SO₂Ar, a Ar je fenyl, substituovaný fenyl, nebo substituovaný bifenyl a subsituent je hydroxy, alkoxy, fenoxy, nitro, halogen nebo fenyl.
3. Sloučenina podle nároku 4, kde Ar je substituovaný v poloze ortho nebo para relativně k připojení Ar v molekule.

44 4*44
4.
5.
6.

» 7.

9.

10.

4 4 4 · 44 4 4444

44 44 44 4 «444 • 44 444 4 444 44 4 • 44 4 4 44 4 4 44 4

44 44 44 4 · 44 44

Sloučenina podle nároku 1, kde R, je H a R₂ a R₃ mohou tvořit substituovaný nebo nesubstituovaný kruh s 3 až 9 členy obsahující od 0 do 4 heteroatomů, vybraných ze skupiny O, Ν, NZ, S, SO nebo SO₂.

Sloučenina podle nároku 7, kruh kruh může být karbocyklické ho nebo heterocyklického charakteru.

Sloučenina podle nároku 8, kde kruh obsahuje tetrahydropyran, tetrahydrothiopyran, piperidino nebo cyklohexyl.

Sloučenina podle nároku 1, kde R₂ a R₃jsou CH₃ aXje NH nebo S.

Sloučenina podle nároku 12, kde R, je vodík, X je S a R₃ jsou CH₃, Y je vazba a R₄ je alkyl.

Farmaceutický prostředek vyznačující se tím, že obsahuje:

(a) bezpečné a účinné množství sloučeniny obsažené v kterémkoliv z předcházejících nároků; a (b) farmaceuticky přijatelný nosič.

Způsob výroby prostředku pro ochranu nebo ošetření nemoci spojené s nežádoucí aktivitou metalloproteinasy v savčím subjektu vyznačující se tím, že způsob zahrnuje přítomnost bezpečného a účinného množství sloučeniny obsažené v kterémkoliv z předcházejících nároků.