CZ11412U1 - Zařízení pro zhotovení opticky variabilních difraktivních struktur - Google Patents

Description

Oblast techniky

Uvedené řešení se týká zařízení pro zhotovování ochranných optických prvků na bázi difraktivních prvků pro dokumenty a značkové zboží.

Dosavadní stav techniky

Vzrůstající požadavky na ochranu dokumentů, stále dokonalejší formy presentace firem v reklamě, efektnější obalová technika značkového zboží, aj., kladou stále vyšší požadavky na nové prvky, které jsou zejména nezbytné u ochranných prvků na dokumenty. Mezi nejžádanější vlastnosti všech těchto prvků patří zejména optická variabilita obrazů, která je často nepostradatelným požadavkem orientační i profesionální kontroly u ochrany dokumentů. Jedna z nejvýznačnějších cest, jak tuto variabilitu řešit, je použití hologramů a syntetických difraktivních struktur. Např. u lisovaných duhových hologramů se jistá optická variabilita dosahuje i automaticky, a to duhovostí hologramů, tj. plynulou variabilitou rekonstruovaných barev téhož obrazu při pozorování ve směru dopadové roviny rekonstrukčního úhlu.

Obecně je však při ochraně dokumentů žádána vyšší míra variability, související s celkovou změnou nebo i výměnou pozorovaného obrazu. U hologramů, či obecně u difraktivních struktur, je tato požadovaná vyšší míra variability možná. Dosahuje se jí například variabilitou obrazu ve vertikální rovině (jednorázová výměna obrazu u tzv. „flip-flop“ hologramů) nebo variabilitou obrazu při náklonu ve směru oči pozorovatele, kterou je možné spojit s určitým kinetickým efektem obrazu. Obecně však největší možnosti nabízejí syntetické difraktivní struktury a hologramy, u nichž se variability dosahuje při rotaci prvku kolem své normály, obecně tzv. rotačně variabilní difrakční struktury, kde je možné zakódovat různé kinetické efekty obrazu, nebo naopak řešit požadavek statičnosti orientace obrazu i při otáčení prvku, apod. Dnes již klasické duhové hologramy, při nasvětlení bílým bodovým světlem z daného směru, mají difúzní výstupní pupilu zobrazení ve tvaru horizontální štěrbiny, to je zároveň místo, kam by se měl umístit zrak pozorovatele, ve tvaru horizontální štěrbiny, tedy ve směru pozorovatelových očí, což umožňuje pozorovat hologram při bodovém směrovém nasvětlení referenční vlny v určitém zorném úhlu v horizontální rovině.

V dnešní době, právě v souvislosti se strukturami opticky variabilními, se nejčastěji užívají holografické motivy fokusované do roviny struktury, kdy výstupní pupila je velmi úzká a hologram je tvořen v podstatě po úsecích pravidelnou mřížkou a představuje tedy obecnější difraktivní strukturu. Toto sice na jedné straně stěžuje pozorování oběma očima při rekonstrukci v bílém bodovém světle, například při nasměrované halogenové žárovce, na druhé straně však umožňuje zmíněnou vyšší variabilitu obrazů, kdy vznikají menší tzv. „přeslechy“ mezi vedlejšími obrazovými kanály. Kromě toho je možné i použití poměrně nekvalitního rekonstrukčního světla difúzního typu definovaného pouze určitým prostorovým úhlem, neboť při tomto osvětlení dochází k částečnému rozšíření výstupní pupily na difúzní formu prostřednictvím difúzního rekonstrukčního zdroje. Takovéto hologramy mají dobrou difrakční účinnost a jsou dobře pozorovatelné i za horších světelných podmínek, což jsou významné faktory např. pro ochranu dokumentů.

Jelikož základem takovýchto prvků jsou pravidelné difrakční mřížky, určuje jejich prostorová frekvence za dohodnutých podmínek požadovanou rekonstrukční barvu, což je pri úhlu pozorování ve směru kolmém na difraktivní strukturu a úhlu osvětlení zpravidla cca 45°, jejich prostorová frekvence požadovanou rekonstrukční barvu, přičemž orientace této difrakční mřížky určuje prostorovou orientaci pro pozorování této barvy, opět vzhledem kdané smluvní konfiguraci rekonstrukčního zdroje.

-1 CZ 11412 Ul

Hologram ve tvaru mikromřížek obecné difraktivní struktury pak umožňuje použití různých technik pro zhotovování optických masterů, sloužících jako tradiční předloha pro výrobu galvanoplastických matric pro masové lisování hologramů. Tyto techniky jsou založeny buď na interferenci pravidelných vln, nebo na záznamu mřížkové struktury bod po bodu.

Ve stávající době se hologramy a difraktivní struktury uvedených typů vyrábějí lisováním předloh, jehož základem je hologram zhotovený opticky - též tzv. optický master. Tyto mastery se dosud vyrábějí výhradně syntetickým postupem vycházejícím z počítačového grafického návrhu po elementárních úsecích, a to v podstatě dvěma základními ideovými přístupy: buď expozicí difrakční struktury bod po bodu (různé typy bodových litografů - optických, elektronových, iontových), které postupně skanováním fokusované stopy paprsku zachycují mapy elementárních mřížek, nebo formou postupných expozic tzv. mřížkových razítek či bodových matic, to je elementárních pravidelných mřížek, kdy každé mřížkové razítko svou orientací a prostorovou frekvencí mikromřížky již daný bod předurčuje kdané rekonstrukční barvě a orientaci čtení. Tato technika, která je patentována v různých konstrukčních formách a chráněných názvech, se též nazývá „dot matrix“ podle způsobu generace mřížkového bodu, v angličtině „dot“.

Charakteristickým rysem obou stávajících technik je vysoká cena pořizovacího zařízení, která je zejména extrémně vysoká u elektronových litografů, kde dosahuje hodnot desítek mil. Kč. Doba zhotovení hologramů zpravidla nepřesahujícího formát nad cca 5 x 5 cm na litografů, představuje až desítky hodin. Technika „dot matrix“ umožňuje sice získat formáty větší, a poněkud zkrátit záznam oproti bodových technikám, avšak u většího hologramů s vyšším rozlišením je záznamová doba též poměrně dlouhá, neboť je třeba s daným rozlišením, které je až 3000 dpi, vyřádkovat celý záznam, i když se neřádkuje po bodech mikrostruktury, ale pozorované makrostruktury.

Konvenční duhové nevariabilní hologramy je možno vyrábět pomocí masek. Zde se však užívají masky amplitudové a maska se osvětluje dvojicí interferujících vlnoploch; extrapolace této metody na variabilní struktury by byla velmi těžkopádná a pracná a není používaná. V tomto konvenčním záznamu se též někdy užívá optický prostorový modulátor, jehož informace je zobrazována přes štěrbinovou clonu na hologram, spolu se separátní referenční vlnou. I zde by extrapolace na variabilní struktury byla velmi těžkopádná, pracná a s nevalnou difrakční účinností v důsledku mnohonásobné expozice celé plochy záznamového prostředí referenční vlnou hologramů.

Podstata technického řešení

Výše uvedené nevýhody odstraňuje zařízení pro zhotovení rotačně variabilních difraktivních struktur podle předkládaného řešení, které umožňuje novým způsobem zhotovovat tyto difraktivní struktury. Jeho podstatou je, že je tvořeno systémem skládajícím se zkvazikoherentního zdroje, optické závěrky pro ovládání délky expozice, expandéru svazku který může být tvořen spojným nebo rozptylovým krátkoohniskovým objektivem ke generaci divergující kulové vlny, osvětlovacího optického systému, z transparentní předlohy, zobrazovacího objektivu s clonou, z kontaktní mřížkové masky uložené v otáčivé objímce se stupnicí a z vlastního záznamového materiálu. Všechny tyto prvky jsou umístěny ve společné optické ose, přičemž v předmětové rovině zobrazovacího objektivu leží transparentní předloha a v obrazové rovině tohoto zobrazovacího objektivu leží záznamový materiál. Střed divergující vlny expandéru svazku leží v předmětové rovině osvětlovacího optického systému, jehož obrazová rovina leží ve středu clonky zobrazovacího objektivu atento osvětlovací optický systém leží těsně před transparentní předlohou.

Optický kvazikoherentní zdroj je s výhodou tvořen laserem, generujícím ve spektrální oblasti citlivé na záznamový materiál.

-2CZ 11412 Ul

Expandér svazku může být v jednom provedení tvořen spojným objektivem, v jehož ohnisku se nachází prostorový filtr pro provádění filtrace laserového svazku od parazitních interferencí a difrakcí.

Transparentní předloha může být tvořena filmem, fotografickou deskou nebo optickým prostorovým modulátorem propojeným s řídicím počítačem.

Daným zařízením lze provádět integrální způsob záznamu přes celou plochu difrakční struktury, čímž je možno master zaznamenat mnohem rychleji než dosud všechny známé výše zmíněné metody. Zařízení umožňuje vysokou variabilitu experimentu, zejména z hlediska zvětšení obrazu, formátu, počtu úhlových snímků aje velmi mechanicky stabilní, neboť zde nedochází k interferenční nestabilitě. Je možno získat vysokou difrakční účinnost masteru a to bez ohledu na orientaci čteného směru, a to jednak díky srovnatelné intenzitě zaznamenávaných svazků, jednak díky vyšší spojitosti exponované plochy, kdy není nutno řešit problém neúplného pokrytí plochy diskrétními elementárními mřížkami, jako tomu je při použití litografii, nebo „dot matrix“ systému, a posléze i díky skutečnosti, že jsou exponována jen ta místa, navržená pro rekonstrukci. Nedochází tedy k expozici ani samotným referenčním svazkem, jak tomu nastává u zmíněné modifikace klasické holografické metody.

Systém umožňuje řešit rekonstrukci zvolené jednobarevné informace spojitě přes celou zobrazenou plochu, rekonstruovaný obraz tedy není diskretizován jako u metody „dot matrix“, nebo Biografických technik, naopak je integrální. Mikroskopicky je proto tento způsob rozpoznatelný od jiných technik.

Variantním použitím v podstatě difúzní mřížkové masky, na které je zaznamenána informace kulové vlny a difúzní vlny od štěrbiny, je možné vytvářet i syntetické konvenční dvoudimenziální duhové hologramy, které zmíněné stávající syntetické techniky již neumožňují.

Systém umožňuje zhotovování rotačně variabilních difraktivních struktur, které je oproti stávajícím systémům řádově cenově levnější.

Přehled obrázků na výkresech

Předkládané řešení bude dále popsáno pomocí přiloženého výkresu, kde je schematicky naznačeno zařízení pro zhotovení rotačně variabilních difraktivních struktur.

Příklady provedení technického řešení

Zařízení sestává z optického kvazikoherentního zdroje i, nejčastěji laseru, optické uzávěrky 2, expandéru 3 svazku, dále z osvětlovacího optického systému 4, z transparentní předlohy 5 tvořené filmem, deskou, nebo nejčastěji prostorovým modulátorem, řízeným počítačem 11, ze zobrazovacího objektivu 6, opatřeného clonou 7, z kontaktní mřížkové masky 8, držené otáčivou objímkou 9 se stupnicí a z vlastního záznamového materiálu 10. Expandér 3 svazku může být tvořen spojným nebo rozptylným krátkoohniskovým objektivem ke generaci divergující kulové vlny. V případě spojného objektivu může být s výhodou v jeho ohnisku umístěn prostorový filtr, který provádí filtraci laserového svazku od parazitních interferencí a difrakcí. V předmětové rovině zobrazovacího objektivu 6 leží transparentní předloha 5 a v obrazové rovině tohoto zobrazovacího objektivu 6 leží záznamový materiál JO. Střed divergující vlny expandéru 3 svazku leží v předmětové rovině optického osvětlovacího systému 4, jehož obrazová rovina leží ve středu clonky 7 zobrazovacího objektivu 6. Osvětlovací optický systém 4 leží těsně před transparentní předlohou 5.

Zařízení pracuje tak, že světlo vystupující z kvazikoherentního zdroje I je po průchodu optickou uzávěrkou 2, ovládající délku expozice, expandérem svazku 3 upraveno na divergující vlnu, která je případně vyčištěna od parazitních interferencí a tato kulová vlna poté dopadá na optický osvětlovací systém 4. Tímto osvětlovacím systémem 4 je vlna upravena na konvergující kulovou

-3 CZ 11412 Ul vlnu, prochází transparentní předlohou 5, přičemž je zároveň fokusována do vstupní pupily zobrazovacího objektivu 6, kde prochází clonou 7 takovým způsobem, že i při plně zacloněném objektivu 6 prochází svazek tímto objektivem 6 a zobrazuje celý rozměr transparentní předlohy

5. Z důvodu jednodušší výměny a dokonalejšího soutisku obrazů transparentní předlohy 5 je výhodné, jestliže je tato transparentní předloha 5 tvořena optickým modulátorem. Pak cloněním dle vztahu [2]

d.f c=- [2]

2X_zha kde d je perioda vzdálenosti jednotlivých pixelů modulátoru, λ;* je vlnová délka záznamového světla hologramu, f je obrazová ohnisková vzdálenost použitého objektivu, aje vzdálenost mezi transparentní předlohou a místem fokusace svazku z osvětlovacího optického systému, je ovládána míra fourierovské filtrace vyšších prostorových frekvencí, takže umožňuje odstranit eventuálně rušivé zobrazení jednotlivých pixelů, čímž vyhlazuje obraz. Menší clonění než hodnota daná vztahem [2] umožňuje zobrazení jednotlivých pixelů, které je vhodné např. pro zobrazení mikrotextu, směsných barevných komponent, apod. Transparentní předloha 5 je černobílá a hodnotou propustnosti a délkou expozice je ovládána hodnota expozice záznamového materiálu ΙΌ. V případě, že je použit optický prostorový modulátor řízený počítačem 71, je výměna transparentních předloh 5 prováděna elektronicky. Transparentní předloha 5 je zobrazena do roviny záznamového materiálu 10 a kontaktní mřížková maska 8 je v těsném kontaktu s tímto záznamovým materiálem 1Ό. Pro odstranění rušivých reflexní mezi rozhraními kontaktní mřížkové masky 8 a záznamového materiálu 10, je vhodné použít mezi kontaktními plochami imerzní kapalinu, která díky srovnatelným indexům lomu kontaktní mřížkové masky 8 - záznamového materiál 10 - imerze, dané rozhraní opticky odstraní. Vlastní kontaktní mřížková maska 8 je držena otočnou objímkou 9, která umožňuje pohodlněji nastavovat polohu kontaktní mřížkové masky 8 dle požadovaných úhlů, a tím i polohu čtené informace při daném natočení rotačně variabilní difraktivní struktury. Záznamový materiál 10 je exponován a poté zpracován podle doporučení výrobce daného záznamového materiálu 1Ό.

Jinými slovy lze popsat způsob zhotovení rotačně variabilních difraktivních struktur pomocí popsaného zařízení takto. Do těsné blízkosti před záznamový materiál 10 se otočně umístí kontaktní mřížková maska 8 a tento záznamový materiál 10 je exponován integrálně přes tuto kontaktní mřížkovou masku 8 optickou informací pro danou barvu a daný rekonstrukční úhel. Expozice na záznamový materiál JO je prováděna jednoduchou kvazikulovou vlnoplochou prostřednictvím zobrazení z transparentní předlohy 5. Požadovaná barvy a úhel rekonstrukce se získává kombinací kontaktních mřížkových masek 8 příslušných prostorových frekvencí ajejich prostorové orientace vzhledem k zaznamenávané rotačně variabilní difraktivní struktuře v rovině kolmé na směr expozice. Tedy volbou prostorové frekvence kontaktní mřížkové masky 8 je určena požadovaná barva při rekonstrukci, kdežto jejím polohováním respektive otáčením v rovině kontaktní mřížkové masky 8, resp. hologramu kolem kolmice je dán úhel pro čtení informace v dané barvě při rekonstrukci. Tudíž jednou kontaktní mřížkovou maskou 8 je možný záznam pro libovolně požadovaný počet obrazů viditelných v dané barvě vždy ze směru požadovaného referenčního svazku a celkový počet potřebných kontaktních mřížkových masek 8 je určen pouze počtem požadovaných barev.

Jako kvazikoherentní zdroj I se nejčastěji užívá laser vhodné vlnové délky pro záznam na fotoresisty např. laser He-Cd (442 nm), nebo Ar laser (458 nm).

Jako transparentní předlohu 5 pro zaznamenávanou informaci je možno s výhodou použít počítačem řízeného optického prostorového modulátoru, přičemž vlna z kvazikoherentního zdroje 1 je optickým osvětlovacím systémem 4, umístěným před optickým prostorovým modulátorem, fokuzována do vstupní pupily objektivu 6, který při zaclonění zároveň provádí fourierovskou prostorovou filtraci nežádoucích prostorových frekvencí z optického prostorového

-4CZ 11412 Ul modulátoru, a tím odstraňuje často nežádoucí strukturu stop, (tzv.pixelů), z promítané informace transparentní předlohy 5, a mimo to dále zvyšuje „bodovost“ exponované vlny.

Kontaktní mřížková maska 8 je braggovská fázová transmisní mřížka definované prostorové frekvence dle požadované barvy, rekonstruovatelná kulovou vlnou ze směru kolmého na mřížku, s difrakční účinností základního řádu blízké hodnotě 50 % a zaručuje tak v důsledku srovnatelného poměru prošlých svazků maximální kontrast zaznamenávané struktury. Jako kontaktní mřížkovou masku 8 je možno též použít hologram, kde je zaznamenána vlna kulová, a to ve směru kolmém na masku a vlna z difúzní štěrbiny, orientovaná kolmo na rovinu dopadu, přičemž rekonstrukční úhel středu štěrbiny odpovídá dané zvolené barvě rekonstrukce spočtené dle známé mřížkové rovnice. Tato varianta kontaktní mřížkové masky 8 umožňuje zaznamenávat dvoudimenzionální hologramy s difúzní štěrbinovou výstupní pupilou, které mohou mít výhodu v případech, kdy není požadována tak vysoká míra úhlové variability difraktivní struktury.

Daným způsobem, díky integrálnímu způsobu záznamu přes celou plochu rotačně variabilní difraktivní struktury, je možno master zaznamenat mnohem rychleji než dosud všechny známé výše zmíněné metody. Způsob umožňuje vysokou variabilitu experimentu, zejména z hlediska zvětšení obrazu, formátu, počtu úhlových snímků aje velmi mechanicky stabilní, neboť zde nedochází k interferenční nestabilitě.

Jako zobrazované předlohy je možno s výhodou užít optického prostorového modulátoru světla, umožňující informaci pro expozici přímo adresovat z počítače, přičemž nevzniká problém chybného soutisku jednotlivých promítaných obrazů. Dále prostorová filtrace zacloněným objektivem umožňuje odstranit z obrazu strukturu pixelů, kterou prostorový modulátor díky své struktuře vykazuje a tudíž je zvyšována míra spojitosti optické informace.

Lokální difrakční účinnost v daném bodě hologramu je možno měnit hodnotou expoziční energie, která je při dané expoziční době lokálně řízena intensitou světla promítané informace, tedy nastavenou densitou optického modulátoru.

Uvedený způsob lze s výhodou aplikovat i pro zhotovení konvenčního dvoudimenzionálního duhového hologramu s difúzní výstupní pupilou. V tomto případě se použije kontaktní mřížková maska, která je zhotovena jako braggovský hologram zaznamenaný referenční kulovou vlnou, dopadající ve směru kolmém na tuto kontaktní mřížkovou masku o poloměru rovném vzdálenosti objektivu od záznamového materiálu a dále signální vlnou vystupující z difúzní štěrbiny. Tato difúzní štěrbina je orientovaná kolmo na rovinu dopadu, vzdálenost difúzní štěrbiny od hologramu odpovídá vzdálenosti očí pozorovatele od budoucího duhového hologramu a střední úhel dopadu této signální vlny odpovídá úhlu $ dle rovnice, ^zm sin θ =-sin a [3] λ

kde λζπ, je vlnová délka laseru při záznamu kontaktní mřížkové masky, λ je vlnová délka požadované rekonstrukční barvy duhového hologramu a a je zvolený úhel rekonstrukční vlny pro záznam požadovaného duhového hologramu pomocí zmíněné kontaktní mřížkové masky.

Dále jsou uvedeny dva konkrétní příklady zhotovení rotačně variabilní difraktivní struktury podle předkládaného řešení.

Příklad 1

Pro rotačně variabilní difraktivní strukturu při rekonstrukci bílým světlem, dopadajícím na rotačně variabilní difraktivní strukturu pod úhlem 45°, je požadavek pozorovat v kolmém směru na rotačně variabilní difraktivní struktuře 6 odlišných obrazů v barvách červené (650 nm) a zelené (530 nm), variabilních při natáčení struktury po 30 stupních. Zde je zapotřebí dvou kontaktních mřížkových masek 8 s prostorovými frekvencemi, spočtenými dle vztahu [1] (R - červená, G - zelená).

-5CZ 11412 Ul sin a ξ =- [1] λ

kde a je zvolený úhel rekonstrukční osvětlovací vlny a λ je vlnová délka požadované barvy rekonstruovaného světla, viditelného ze směru pozorování kolmého na rotačně variabilní difraktivní strukturu při rekonstrukci bílým světlem ze zvoleného rekonstrukčního úhlu a. Expozice obou barev se provádí v 6 úhlových segmentech, tj. pro úhly natočení struktury v rovině této rotačně variabilní difraktivní struktury 0°, 30°, 60° 90°, 120°, 150°. Obsazuje se pouze informace v rozsahu 180°, při dalším otáčení se informace opakuje, díky známé vlastnosti existence záporného difrakčního řádu struktury. Je tudíž třeba zaznamenat 12 odlišných informací transparentní předlohy 5 v barvě i úhlech. Je požadován spojitý záznam bez textury pixelů.

Nejprve se nastaví požadované zvětšení z transparentní předlohy 5 na záznamový materiál 10 a zaostří se jednak obraz z transparentní předlohy 5, s výhodou z optického prostorového modulátoru, do roviny záznamového materiálu JO, jednak se zaostří osvětlovací optický systém 4 tak, aby se kulová vlna nejlépe z laseru fokuzovala do vstupní pupily zobrazovacího objektivu 6 a zobrazovala celý formát z transparentní předlohy 5, kteiý se zacloní na hodnotu clony vyšší než určuje rovnice [2], Do zaostřené roviny se vloží záznamový materiál 10, např. rezist, a dále se vloží první kontaktní mřížková maska 8, např. R. Mezi kontaktní mřížkovou masku 8 a záznamový materiál 10 se kápne vhodný imersní roztok, např. olej nebo petrolej, k eliminaci parazitních odrazů. Nyní se exponuje nejprve informace pro červenou barvu, díky zvolené mřížce R, a to tak, že z počítače JJ. se na optický prostorový modulátor adresují postupně informace pro jednotlivé úhlové segmenty a exponuje se při postupném natočení kontaktní mřížkové masky 8 v úhlech 0°, 30°, 60°, 90°, 120°, 150°, odečítané v rovině rotačně variabilní difraktivní struktury od zvoleného referenčního směru. Poté se proces obdobně opakuje pro kontaktní mřížkovou masku 8 G a exponují se jednotlivé informace ve stejných úhlových segmentech natočení kontaktní mřížkové masky 8 G, celkem tedy 12 expozic.

Příklad 2

Požaduje se zaznamenat rotačně variabilní difraktivní struktura v obecných směsných barvách, včetně bílé, které budou pozorovány při osvětlení rotačně variabilní difraktivní struktury bílým světlem pod úhlem 45°od kolmice a při natočení rotačně variabilní difraktivní struktury ve dvou úhlech 0°a 90° měřené od zvoleného referenčního směru v rovině rotačně variabilní difraktivní struktury. Zde se využije systému barevné syntézy z RGB mřížek komponent a trojice pixelů, např. v pořadí R, G, B, bude representovat jeden zobrazovaný bod směsné barvy, který se bude promítat na záznamový materiál JO. Použijí se tři kontaktní mřížkové masky 8, např. R 650 nm, G 530 nm, B 450 nm a na optický modulátor se adresuje informace o potřebné densitě tvořící příslušnou barvu. Postup bude obdobný jako u příkladu 1 jen se clonou 7 odcloní zobrazovací objektiv 6 a exponují se každou kontaktní mřížkovou maskou 8 dva úhlové segmenty, to tedy znamená 6 expozic.

Průmyslová využitelnost

Předkládaného způsob zhotovení opticky variabilních difraktivních struktur a příslušného zařízení je možno bezprostředně použít pro výrobu masterů opticky variabilních struktur vhodných k ochraně dokumentů, k výrobě motivů nekonečných difrakčních fólií pro obalovou techniku a dále všude tam, kde nacházejí uplatnění současné, pracněji zhotovitelné variabilní i klasické struktury.

Claims (6)

1. NÁROKY NA OCHRANU

   1. Zařízení pro zhotovení opticky variabilních difraktivních struktur, vyznačující se tím, žeje tvořeno systémem skládajícím se z kvazikoherentního zdroje (1), optické závěrky (2) pro ovládání délky expozice, expandéru (3) svazku, osvětlovacího optického systému (4), z transparentní předlohy (5), zobrazovacího objektivu (6) s clonou (7), z kontaktní mřížkové masky (8) uložené v otáčivé objímce (9) se stupnicí a z vlastního záznamového materiálu (10), kde všechny tyto prvky jsou umístěny ve společné optické ose, přičemž v předmětové rovině zobrazovacího objektivu (6) leží transparentní předloha (5) a v obrazové rovině tohoto zobrazovacího objektivu (6) leží záznamový materiál (10), střed divergující vlny expandéru (3) svazku leží v předmětové rovině osvětlovacího optického systému (4), jehož obrazová rovina leží ve středu clony (7) zobrazovacího objektivu (6) a tento osvětlovací optický systém (4) leží těsně před transparentní předlohou (5).
2. 2. Zařízení podle nároku 1, vyznačující se tím, že optický kvazikoherentní zdroj (1) je tvořen laserem, generujícím ve spektrální oblasti citlivé na záznamový materiál.
3. 3. Zařízení podle nároků 1 a2, vyznačující se tím, že expandér (3) svazku je tvořen spojným objektivem, vjehož ohnisku se nachází prostorový filtr pro provádění filtrace laserového svazku od parazitních interferencí a difrakcí.
4. 4. Zařízení podle nároku 1 a kteréhokoli z nároků 2 nebo 3, vyznačující se tím, že transparentní předloha (5) je tvořena filmem.
5. 5. Zařízení podle nároku 1 a kteréhokoli z nároků 2 nebo 3, vyznačující se tím, že transparentní předloha (5) je tvořena fotografickou deskou.
6. 6. Zařízení podle nároku 1 a kteréhokoli z nároků 2 nebo 3, vyznačující se tím, že transparentní předloha (5) je tvořena optickým prostorovým modulátorem propojeným s řídicím počítačem (11).