CS266565B2

CS266565B2 - Method of electronically timed igniters' time-graded release and electronic ignition network for its realization

Info

Publication number: CS266565B2
Application number: CS8410204A
Authority: CS
Inventors: Johann Dr Florin; Friedrich Dr Heinemeyer; Peter Dipl Phys Roh; Hansmartin Dipl Ing Storrle
Original assignee: Dynamit Nobel Ag
Priority date: 1983-12-22
Filing date: 1984-11-21
Publication date: 1990-01-12
Also published as: BR8406679A; DZ725A1; EP0147688A2; CS1020484A2; DE3480021D1; FI845101A0; EP0147688A3; FI80145C; DE3441736A1; KR850004810A; YU82488A; ES538930A0; FI80145B; AU575279B2; EG19633A; NO845222L; NO166378C; EP0147688B1; CA1231420A; AU3707984A

Description

(57) к odstupňovanému vybavení rozněcovačů, spojených s jednou roznětnicí, se sledem impulsů k odpálení z roznětnice v každém rozněcovači integruje tok signálu z vlastního zdroje, aby se určila doba zpoždění.

К vlastnímu zpoždění se znova integruje nebo odčítá až do rovnosti obou integrálů nebo počátečních hodnot. Integrace začíná ve všech rozněcovačích současně, její konec je řízen sledem impulsů a může být pro všechny rozněcovače stejný, přičemž rozdíly zpoždění jsou dány poměrem toků signálu, nebo jsou toky signálu stejné a konce integrace jsou různé. Ke zvýšení bezpečnosti vyšle roznětnice před nastavením doby zpoždění sled uvolňovacích impulsů do každého rozněcovače, který jej přezkouší a teprve pak se zásobník energie v rozněcovači nabije na hodnotu dostatečnou k odpálení nálože.

CS 266 565 B2

Vynález se týká způsobu Časově odstupňovaného vybavování elektrických časovaných rozněcovačů s individuálními dobami zpoždění oproti povelovému signálu z roznětnice, spojené s rozněcovači v sériovém a/nebo paralelním zapojení alespoň v jednu roznětovou síť, při kterém v nabíjecí fázi, určené sledem impulsů к odpálení z roznětnice, se к nastavení individuální doby zpoždění v každém rozněcovači přivádí do jeho integrátoru ze zdroje první tok signálu ₽д_т a v následující zpožďovací fázi, počínající ve všech rozněcovačích současně povelovým signálem, se druhý tok signálu F_T, který má к prvnímu toku signálu F^_Tpředem stanovený vztah, přivádí do integrátoru tak dlouho, až integrál druhého toku signálu

F_T nabyde hodnoty integrálu prvního toku signálu akumulovaného v integrátoru, načež se vybaví roznícení.

Při jednom známém způsobu tohoto typu podle německého spisu DOS 2 945 122 vysílá roznětnice do velkého počtu připojených časovaných rozněcovačů sled impulsů, které se počítají v čítači obsaženém v každém rozněcovači. Při první hodnotě čítače, specifické pro rozněcovač, se impulsy z impulsového zdroje obsaženého v rozněcovači vysílají do integrátoru vytvořeného jako obousměrný čítač, který se tím nabíjí. Nabíjení končí pro každý rozněcovač v okamžiku, kdy jeho první čítač dosáhne druhé hodnoty. První čítač potom čítá dál a po dosažení třetí hodnoty, která je pro všechny rozněcovače stejná, se integrátor přepne, takže následující impulsy ze zdroje se odčítají a obsah integrátoru se zmenšuje. Když obsah integrátoru klesne na předem stanovenou hodnotu, což může být nula, vybaví se roznícení nálože. Individuální Časová zpoždění jednotlivých rozněcovačů se ve známém systému vytvářejí tak, že integrační pochod začíná v různých okamžicích, to znamená, že první hodnoty prvních čítačů jednotlivých integrátorů jsou nastavené odlišně. Nabíjecí fáze integrátorů všech rozněcovačů se tedy liší svým časovým začátkem. Stejná zpoždění jako při začátku nabíjecích fází vznikají potom i při skončení vybíjecí fáze. Přitom může ten rozněcovač, kde nabíjení integrátoru začalo nejpozději, zapálit jako první, protože integrátor byl nabit jen na malou hodnotu, nebo když se všechny integrátory nabíjejí na stejnou hodnotu, zapálí jako poslední ten rozněcovač, jeho nabíjení začalo naposledy. Známá roznětová síť je z hlediska zapojení složitá, protože v každém rozněcovači jsou potřebí nejméně dva komparátory, kterými se zjišťuje první a druhá hodnota obsahu čítače.

Účelem vynálezu je vypracovat způsob uvedeného druhu tak, aby se zjednodušilo zapojení rozněcovače.

Podstata způsobu podle vynálezu spočívá v tom, že do integrátorů všech rozněcovačů se první tok signálu F^ začne přivádět současně a pro každý rozněcovač se individuální doba zpoždění ( ДТ) určí pouze koncem přivádění prvního toku signálu Ед_т, závislým na sledu impulsů к odpálení z roznětnice, a vzájemným poměrem obou toků signálu Гд_т, Ε_τ·

Při způsobu podle vynálezu se integrátory všech rozněcovačů připojených к roznětnici spouštějí současně, takže pro začátek nabíjecí fáze není třeba provádět v rozněcovačích individuální nastavení. Konec nabíjecí fáze může být určen specificky pro každý rozněcovač, rovněž však je možné, aby délka nabíjecí fáze byla pro všechny rozněcovače stejná. V každém případě odpadají dosud nezbytné komparátory v obvodu rozněcovače. Zmenšení nákladů na zapojení v rozněcovači je důležité, protože rozněcovače se použije pouze jednou a při detonaci pyrotechnické nálože se zničí. Roznětová síť má být proto co nejjednodušší a nej levnější.

Při použití způsobu podle vynálezu může po nabití do vývrtu a vzájemném propojení rozněcovačů vzniknout, zejména působením elektromagnetických polí, napětí na vstupech alespoň některých rozněcovačů. Toto napětí uvede v činnost elektronické elementy a vytváří v nich nedefinované stavy, takže následující nastavení individuální doby zpoždění není správné. Dále je rovněž možné, že při nastavování individuální doby zpoždění vzniknou vlivem superponovaných rušivých signálů chybné stavy. Aby se dosáhlo vyšší bezpečnosti při nastavování individuálních dob zpoždění signálem z roznětnice, je podle výhodného provedení vynálezu účelné, když se před sledem impulsů к odpálení z roznětnice přenáší

CS 266 565 B2 první sled uvolňovacích impulsů a během jejich trvání se jeden· z toků signálu integruje, a poté se přenáší druhý sled uvolňovacích impulsů, který je rozdílný od prvního sledu, má však stejné trvání, a během jeho trvání Lento tok signálu rovněž integruje, a signály z roznětnice se vyhodnocují jako sled impulsů к odpálení pouze tehdy, když odchylka obou integrálů leží pod předem stanovenou mezí. Tím se zajistí, že к nastavení individuálních dob zpoždění а к vybavení časových rozněcovačů dojde pouze tehdy, když signály vyráběné roznětnicí jsou bezvadně zpracovány rozněcovači. Složitost jednotlivých elektronických časovaných rozněcovačů se tím sice poněkud zvýší, je však více než vyvážena zvýšenou bezpečností při provozu.

Je účelné, aby první sled uvolňovacích impulsů měl první předem stanovenou konstantní frekvenci a druhý sled uvolňovacích impulsů předem stanovenou druhou konstantní frekvenci. Impulsy obou sledů se pak dají snadno řídit.

Aby nedošlo к nastavení a následujícímu spuštění toho rozněcovače, který správně nezpracoval uvolňovací impulsy a následující spouštěcí impulsy, je účelné, aby se posloupnost prvního a druhého sledu uvolňovacích impulsů nejméně jednou opakovala a aby signály z roznětnice vyhodnotily jako sled impulsů к odpálení pouze tehdy, když na konci nejméně jednoho druhého sledu uvolňovacích impulsů leží odchylka obou integrálů pod předem stanovenou mezí, zatímco při větší odchylce se integrály vrátí na počáteční hodnotu. Tímto opatřením se dosáhne toho, že přinejmenším po první posloupnosti prvního a druhého sledu uvolňovacích impulsů vzniknou v rozněcovači definované stavy a následující sled impulsů se zpracuje bezvadně.

Při použití uvedeného způsobu podle vynálezu se musí ke zvýšení bezpečnosti v rozněcovači rozlišovat mezi uvolňovacími a spouštěcími impulsy a mezi následujícím signálem к nastavení individuální doby zpoždění, aby se to dalo provést, zvolí se podle vynálezu nejkratší trvání alespoň prvního sledu impulsů к odpálení z roznětnice o předem stanovený činitel delší než nejdelší trvání sledu uvolňovacích impulsů, přičemž se signály přijaté z roznětnice vyhodnocují jako sled impulsů к odpálení od prvního impulsu, přijatého po konci druhého sledu případně po předem stanoveném násobku druhých sledů uvolňovacích impulsů, na jehož konci integrál toku signálu překročil předem stanovenou druhou mez.

Aby nemohlo dojít к vybuzení rozněcovače nekontrolovatelnými silnými rušivými signály, je účelné omezit přívod energie do zásobníku energie v rozněcovači na hodnotu mezi hodnotou pro napájení elektronických elementů a hodnotou pro zapálení rozněcovacího elementu, přičemž na konci druhého sledu uvolňovacích impulsů nebo jeho předem stanoveného násobku klesne odchylka obou integrálů pod předem stanovenou mez a do zásobníku energie se přivede maximální energie. Tím může do rozněcovacího prvku dojít dostatečné množství energie teprve tehdy, když rozněcovač správně zpracoval sled uvolňovacích impulsů a spouštěcích impulsů. Napodobení takového sledu rušivými signály je však prakticky vyloučené.

Předmětem vynálezu je rovněž elektronická roznětová sít, s roznětnicí spojenou s časovanými rozněcovači, z nichž každý obsahuje zdroj signálu, vysílající během nabíjecí fáze určené prvním sledem impulsů к odpálení z roznětnice první tok signálu к nabití integrátoru, a řídicí zařízení, které po uplynutí nabíjecí fáze spustí zpožďovací fázi, ve které zdroj signálu vysílá do integrátoru druhý tok signálu, přičemž odpalovací signál vznikne, když obsah integrátoru dosáhne hodnoty naakumulované během nabíjecí fáze. Podstata vynálezu spočívá v tom, že řídicí zařízení každého rozněcovače obsahuje první čítač, jehož čítači vstup je spojen s přívodem sledu impulsů к odpálení, první výstup pro první předem stanovený stav prvního čítače je spojen s řídicím vstupem prvního spínače, který má druhý vstup spojený s prvním zdrojem prvního toku signálu a výstup spojený se vstupem integrátoru, a druhý výstup pro druhý předem stanovený stav čítače je spojen s řídicím vstupem druhého spínače, který má další vstup spojený se druhým zdrojem druhého toku signálu a výstup spojený rovněž se vstupem integrátoru, přičemž к integrátoru je připojen svým vstupem komparátoru, jehož výstup je připojen na řídicí vstup rozněcovacího elementu.

CS 266 565 B2

Oba výstupy prvního čítače mohou být identické, přičemž oba zdroje vysílají odlišné toky signálu specifické pro rozněcovače.

Účelně obsahuje zdroj signálu impulsový generátor, za kterým je zapojen kmitočtový dělič, přičemž dráha prvního toku signálu prochází přes kmitočtový dělič a dráha druhého toku signálu přímo z impulsového generátoru do integrátoru tvořícího druhý čítač. To zajišťuje, že impulsy v nabíjecí fázi mají stejný kmitočet jako ve zpožďovací fázi a v nabíjecí fázi se frekvence dělí kmitočtovým děličem. Impulsové frekvence v obou fázích nemusí mít vzájemný poměr vyjádřený celistvým číslem; kmitočtový dělič může být vytvořen tak, aby umožňoval vytvoření necelistvého dělicího poměru, například 3:8. Lze provést pomocí známých obvodů PLL (fázově řízená smyčka).

Podle jiného provedení vynálezu obsahuje zdroj signálu dva zdroje konstantního proudu s různými proudovými hodnotami a integrátor obsahuje nabíjecí kondensátor. Nabíjení a vybíjení integrátoru probíhá analogově, přičemž jeden zdroj konstantního proudu mů£e tvořit zdroj a druhý propad pro proud integrátoru.

Jiná varianta vynálezu spočívá v tom, že první výstup prvního čítače je specifický pro rozněcovač a druhý výstup je stejný pro všechny rozněcovače, první spínač a druhý spínač jsou identické a první a druhý zdroj jsou identické.

Ke zvýšení spolehlivosti při nabíjení a případném vybíjení inegrátoru a při generování rozněcovacího signálu má první čítač třetí výstup pro třetí stav a čtvrtý výstup pro čtvrtý stav a oba výstupy jsou rovněž spojeny se spínačem a komparátor je spojen s paměťovým prvkem, který je připojen к řídicímu vstupu rozněcovacího elementu. К dalšímu zvýšení bezpečnosti může být upraven dohlédací obvod, který porovnává hodnotu integrálu s předem stanovenými mezními hodnotami, jeho vstup je spojen s komparátorem a se třetím výstupem prvního čítače a jeho výstup je spojen s řídicím vstupem integrátoru a prvního čítače.

Vynález bude vysvětlen v souvislosti s příklady provedení znázorněnými na výkrese, kde značí obr. 1 roznětovou síť s přesně zakresleným jedním rozněcovačem Z^, obr. 2 až 5 různé varianty zpoždovacího modulu rozněcovače, obr. 6 obměněné provedení к obr. 3 nebo 5, obr. 7 zapojení, ve kterém se nastavení doby zpoždění a vybuzení provádí teprve po odjišťovací fázi a obr. 8 časové diagramy к vysvětlení funkce zapojení podle obr. 7.

Podle obr. 1 je do série zapojen počet k. rozněcovačů až Z^ a příslušná roznětnice ZM, která slouží к napájení rozněcovačů Z^ energií а к vysílání signálů, jež určují dobu T a vybavují odpálení nálože ve správném okamžiku.

Část obr. 1 zarámovaná přerušovanou čarou ukazuje možné vnitřní provedení elektronické části rozněcovače Z^. К napájení energií, к vytvoření zpožďovacích intervalů а к začátku . vybuzení všech rozněcovačů Z^ vysílá roznětnice ZM různě kódované proudy, které se dekódují v dekodéru D. Kódování se může provádět kmitočtovou, amplitudovou a/nebo pulsní kódovou modulací.

Při správném rozpoznání kódu probíhá tento pochod: zásobník ES energie, vytvořený jako kondenzátor, se nabíjí přes usměrňovač G a dodává provozní napětí pro celý elektronický obvod a energii к roznícení elektrického rozněcovacího elementu ZE. Pro zjednodušení nejsou znázorněna elektrická spojení mezi zásobníkem ES energie a ostatními díly elektronické části zařízení. Ve zpožďovacím modulu VZM, jehož vstup je spojen s dekodérem D a výstup 2 s elektronickým rozněcovacím spínačem SZ, například tyristorem, se nastavuje doba zpoždění ДТ jednotlivého rozněcovače Z^. Provádí se to s výhodou digitálně porovnáváním vnitřních stavů čítačů nebo případně analogově, například porovnáváním nabíjecích napětí kondenzátorů. Po uplynutí doby ДТ se uzavře rozněcovací spínač SZ, načež se zásobník energie vybije přes rozněcovací element SE a zapálí jej.

CS 266 565 B2

Na obr. 2 je znázorněn zpoždovací modul VZM na digitální bázi. V programovací fázi se přes vstup 2 přivádí signál po dobu T. Při jeho začátku se uzavře spínač S^, načež ze zdroje IG signálu, tvořeného impulsovým gen* 5torem přicházejí impulsy do čítače Z přes kmitočtový dělič FT a spínač Kmitočťový dělič FT pracuje tak, že při vstupu počtu n impulsů vychází z jeho výstupu pouze počet m impulsů. Přitom je poměr min vložen pevně do kmitočtového děliče FT každého rozněcovače Z.. Do čítače Z dojde během doby uzavření T spínače SL počet ^.f^T impulsů, přičemž f_i je kmitočet impulsového generátoru IG i-tého rozněcovače Z^.

Po uplynutí doby T se spínač otevře, a ve vybavovací fázi se spínač otevře současně nebo později pomocí příslušného signálu, například odděleného impulsu IP, který představuje odpalovací signál. Další impulsy pak jdou z impulsového generátoru IG přímo do čítače Z tak, že se jeho obsah zmenšuje. Když čítač Z dojde znova do výchozího stavu, vyšle se způsobem popsaným v souvislosti s obr. 1 přes výstup 2 signál do rozněcovacího spínače SZ. Místo toho by bylo možné zavádět impulsy do druhého čítače se stejným počátečním stavem, přičemž v okamžiku, kdy by tento druhý čítač dosáhl stejného konečného stavu jako první čítač, vyslal by se přes výstup 2 signál do rozněcovacího spínače SZ.

V číselném příkladě budiž předpokládáno, že spínač j© uzavřen po dobu T = 3 s. Při frekvenci fj. = 5 000 Hz impulsového generátoru IG dojde v době 3 s do kmitočtového děliče FT počet 15 000 impulsů. Při kmitočtovém dělení při n = 64 a m = 24 dojde do čítače Z počet 5 625 impulsů. Po uzavření spínače ^se P^ak podle poměru 5 625:5 000 vybaví po l, 125 s rozněcovací element ZE, protože v tom okamžiku bylo dosaženo v čítači Z stejného stavu jako v předchozím kroku, totiž 5 625 naběhlých impulsů.

Kdyby měl impulsový generátor IG frekvenci f^ = 6 000 Hz, došlo by v době T = 3 s při stejném dělicím poměru 24:64 kmitočtového děliče FT do čítače Z 6 750 impulsů, a při uzavření spínače S₂ by se pak podle poměru 6 750:6 000 zapálil po době 1,125 s rozněcovací element ZE.

Tento postup přináší tu výhodu, že délka zpožďovacího intervalu At nemusí být pevně vložena do rozněcovače Z nýbrž se může měnit z roznětnice ZM, dobou T. Při digitálním provedení je zajištěno, že doba zpoždění je nezávislá na frekvenci impulsového generátoru IG a tedy na tolerancích elektronických součástek a na okolních vlivech. Přesnost doby zpoždění Дт je tedy určena výlučně krátkodobou stabilitou impulsového generátoru IG, což zcela vyhovuje praktickým požadavkům. Při digitální technice je i kmitočtový dělič FT nezávislý na tolerancích svých stavebních prvků. .

Protože ve všech rozněcovačích Z^ roznětné sítě jsou spínače uzavřené stejně dlouhou dobu T, mají všechny rozněcovače Z^ stejného časového stupně m stejnou dobu zpoždění. Časový stupen m je dán pevně naprogramovaným poměrem m/n v kmitočtovém děliči FT. Naproti tomu zpoždovací interval £t, volně programovatelný roznětnicí ZM, je pro všechny rozněcovače Z i nezávisle na jejich časovém stupni stejně dlouhý.

Ve zpožďovacím modulu VZM podle obr. 3, provedeném rovněž v digitálním zapojení, se v programovací fázi přivádějí přes vstup 2 ^z roznětnice ZM impulsy s frekvencí f_ZM do posuvného registru SR. První impuls uzavře spínač a m-tý impuls, přičemž počet m impulsů je specifický pro každý rozněcovač Z^, nebo případně impuls odpovídající celistvému násobku m, spínač znovu otevře. Pro dobu uzavření T, která je rovná době zpoždění jednoho rozněcovače Z^ s časovým stupněm m, platí tedyAT = l/f_ZM.m. Doba uzavření a tedy i doba zpoždění je nastavitelná frekvencí volitelnou roznětnicí ZM.

Během doby uzavření spínače se při frekvenci f^ impulsového generátoru IG vyšle do čítače Z počet impulsů ΔΤ.ί.^ = N^.

CS 266 565 B2

Další impuls z roznětnice ZM, který představuje vlastní odpalovací impuls, uzavře ve vybavovací fázi po předem stanovené době t^T = l/f_ZM-n. současně u všech rozněcovačů

Z^ roznětného obvodu spínač Sg, takže obsah N^ čítače Z se vrátí s frekvencí f_i na nulu, nebo případně druhý Čítač dospěl rovněž na hodnotu N^. Při dosažení stavu nula případně se vybudí přes výstup £ zapálení.

Místo posuvného registru SR lze rovněž použít čítače s dekodérem, kmitočtového děliče a podobně.

Na obr. 4 je znázorněn zpoždovací modul VZM v zapojení pro analogovu techniku. Vhodnými signály, popsanými například v souvislosti s obr. 2 se spínač v programovací fázi uzavře na dobu T. Během doby T se časový kondenzátor CT nabije ze zdroje KSQ1 konstantního proudu nabíjecím proudem 1^ z počátečního napětí na koncové napětí Ug. Poměr nabíjecího proudu 1^ к vybíjecímu proudu Ιθ je stejný jako poměr ДТ:Т. Po době t^T se uzavře spínač Sg odpalovacím signálem z roznětnice ZM, který je pro všechny rozněcovače stejný a Časový kondenzátor CT se přes zdroj KSQ2 konstantního proudu, pracující jako propad, vybije vybíjecím proudem Ιθ. Když časový kondenzátor CT vybije na počáteční napětí Up vyšle se přes komparátor К z výstupu 2 signál do rozněcovacího spínače SZ a vybaví se roznícení nálože.

Nastavení poměru m/n - Ι^/Ιθ 3 ^{е ur}^^eno poměrem proudů.

Obr. 5 znázorňuje další příklad provedení zpoždovacího modulu VZM v analogovém zapojení, kde nastavování časového stupně m rozněcovače Z.^ probíhá přes posuvný registr SR analogicky jako v obr. 3. Vhodnými signály, například stejně jako podle obr. 3 se spínač S₁ uzavře přes posuvný registr SR na dobu ΔΤ. Během této doby nabije konstantní proud 1^ zdroje KSQ konstantního proudu časový kondenzátor CT z počátečního napětí na koncové napětí Ug. Po uplynutí doby ДТ se spínač S^ otevře. Dalším odpalovacím signálem z roznětnice ZM, který je stejný pro všechny rozněcovače Z^_f se pak spínač £3g uzavře a časový kondenzátor CT se vybije přes zdroj KSQ, pracující jako propad, vybíjecím proudem Ιθ, jenž je stejný jako nabíjecí proud 1^. Když se časový kondenzátor vybije na počáteční napětí U^, vyšle se z komparátoru К přes výstup 2 signál do rozněcovacího spínače SZ a vybaví se roznícení nálože. Rozptyl dob zpoždění ДТ závisí pouze na krátkodobých tolerancích časovacího kondenzátoru CT, zdroje KSQ a komparátoru K.

Obr. 6 ukazuje další možnost určování dob na principu podle obr. 3 a 5. V tomto provedení není frekvence impulsů, vysílaných roznětnicí ZM v programovací fázi, během doby T konstantní, nýbrž proměnlivá. To znamená, že časová odlehlost mezi spouštěcím impulsem 0 a impulsem 1, určujícím první časový stupeň 1, je odlišná než odlehlost mezi impulsem 1 a dalším impulsem 2, a analogicky dál.

Přitom platí pro dobu zpoždění m-tého časového stupně vztah m

Дт_т V konkrétním případě může napříkald impuls určující první časový stupeň přijít 10 ms po spouštěcím impulsu 0, což znamená, že At^ = 10 ms. Druhý impuls se může objevit o 30 ms později, tedy celkem 40 ms po spouštěcím impulsu, třetí impuls například o 20 ms později, tedy 60 ms po spouštěcím impulsu, čtvrtý impuls například o 500 ms později, tedy 560 ms po spouštěcím impulsu, atd. Roznětnice ZM určuje tedy pro každý časový stupeň m specifickou dobu ДТ_т, přičemž vždycky platí Дт^ > Дт^. Tento postup má tu výhodu, Že pro každý časový stupeň in lze roznětnicí ZM nastavit libovolnou dobu zpoždění ДТ, takže lze ještě lépe vyhovět požadavkům kladeným na trhací práce, případně s ještě zmenšeným počtem časových stupňů. Vybavovací fáze je pak vybavována dalším signálem stejným pro všechny rozněcovače, tedy odpalovacím signálem z roznětnice ZM, který vyvolá uzavření spínače Sg a další pochody popsané v souvislosti s obr. 3 nebo 5. Odlišně se určuje doba, kdy se otevře Sj.

CS 266 565 B2

Obr. 7 ukazuje zapojení, kterým se nejen nastavuje doba zpoždění к uzavření rozněcovacího spínače S2, nýbrž nastavení doby zpoždění a uzavření rozněcovacího spínače SZ se provádí po určité době odjištění. Zapojení je připojeno přívody 101, 103 к neznázorpěné roznětnici a přijímá z ní nejprve odjištovací signály a potom signály к nastavení zpoždění а к vybavení roznícení nálože. Mimoto se z těchto signálů odvozují proudy napájející celé zapojení.

К tomu dochází v jednotce 102, na kterou jsou oba přívody 101, 103 připojeny a která usměrňuje přicházející signály, aby bylo možno přepólovat vstupní vedení a hlavně zpracovat signály, které přicházejí jako bipolární proudové impulsy. Získané napětí se přivádí přes výstup 105 do regulačního obvodu 168, který jím nabíjí kondenzátor 172 a odvozuje z tohoto nabíjecího napětí regulované provozní napětí UB, jež představuje provozní napětí elektronických prvků celého zapojení. Přitom se nabíjecí napětí kondenzátoru 172 reguluje jistým způsobem, který bude popsán v dalším. Dále vytváří regulační obvod 168 na výstupu P na začátku prvního přivedeného signálu impuls, který vrací jednotlivé elementy zapojení do výchozí polohy, jak bude rovněž vysvětleno. Jednotka 102 vyrábí dále každým bokem případně každým vzestupným čelem střídavého proudového impulsu, přiváděného na přívody 101, 103, krátkodobý signál ve vedení 109 a po něm následující hodinový signál vysílaný do vedení 107 a přiváděný přes spínač 104 na čítači časovači vstup čítače 106. Funkce, které se tím vybavují, lze vysvětlit na základě časového diagramu na obr.8.

Na obr. 8 je v řádku a znázorněn střídavý proudový signál přicházející přes přívody 101, 103. Nejprve se přes přívody 101, 103 přivádí nepatrně delší signál, jehož délka nemusí být přesně definovaná, nýbrž musí stačit pouze к tomu, aby se kondenzátor 172 nabil na předem stanovené minimální napětí. Toto nabíjecí napětí kondenzátoru 172 je zakresleno v řádku d a stačí к tomu, aby dodávalo potřebné provozní napětí pro elektronické prvky zapojení, nestačí však к roznícení rozněcovacího elementu ZE, kdyby byl rozněcovací spínač SZ uzavřen. Jako následující přichází několik souměrných impulsů s šířkou ta. Tyto impulsy se přivádějí přes uzavřený spínač 104 na čítači časovači vstup čítače 106 a zvyšují postupně jeho obsah, a to počínaje od nulové hodnoty, na kterou byl nastaven zmíněným počátečným impulsem P přes součtový obvod 148, vedení 149 a svůj vstup MR. Dokud se čítač 106 nacházel v nulovém stavu, byl v nulovém stavu udržován i další čítač 130 přes svůj vstup MR.

Jakmile čítač 106 přestane mít nulový obsah, mohou být v čítači 130 čítány hodinové pulsy, které přicházejí z impulsového generátoru IG přes součinový.obvod 118. Přitom je šířka těchto hodinových pulsů podstatně menší než trvání ta střídavých proudových impulsů přicházejících na přívody 101, 103. Součinový obvod 118 je uvolněn výstupním signálem z klopného obvodu 116, který byl překlopen do této polohy počátečním impulsem P přes součtový obvod 114. Čítač 106 čítá další přicházející střídavé proudové impulsy a analogicky čítá integrátor 130 tvořící druhý čítač hodinové impulsy z impulsového generátoru IG, takže obsah obou čítače 106 a integrátoru 130 vzrůstá, ovšem v různé míře, jak ukazuje na obr. 8 řádek b pro čítač 106 a řádek c pro 130. Přitom jsou pro zjednodušení jednotlivé stavy znázorněny jako spojitě vzestupné, třebaže se ve skutečnosti jedná o stupňovité zvyšování stavu čítače.

Jakmile čítač 106 dosáhl stavu NR, vyšle přes vedení 117 signál do součinových obvodů 122, 142. Součinový obvod 122 byl uvolněn přes vedení 165 od klopného obvodu 164, který byl překlopen do odpovídající polohy počátečním impulsem P. Signál z vedení 117 přichází přes součtový obvod 124 do tvarovače 126 impulsů, jež vyrobí krátký impuls, jenž se přivádí na vstup CMP integrátoru 130 a invertuje jeho obsah, to znamená přemění jej na stejně velký záporný stav. To je patrné na obr. 8 z řádku c.

Další vstup součinového obvodu 142 je napájen z výstupu dekodéru 132, který je připojen к výstupům 131 integrátoru čítače 130 a vysílá signál tak dlouho, dokud jeho stav leží pod jistou danou hodnotou, označenou jako ZEU. Tím se mimo jiné respektuje to, že impulsům z roznětnice mohou být superponovány rušivé impulsy, které způsobily další čítání čítače

CS 266 565 B2

106 rychleji než bylo předpokládáno, nebo, což je ještě pravděpodobnější, mohly být při vkládání nálože s rozněcovafii před připojením к roznětnici zachyceny rušivé signály, které uvedly zařízení do nedefinovaného stavu.

Když tedy čítač 106 dosáhne stavu NR a integrátor 130 ještě nedosáhl stavu ZEU, vytvoří součinový obvod 142 na výstupu signál, který se vede přes součtový obvod 144 na jeden vstup součinového obvodu 146, jehož druhý vstup je spojen s vedením 165 uvolňujícím tento součinový obvod 146. Následkem toho se přivádí na příslušný vstup součtového obvodu 148 signál, který přes vedení 149 a řídicí vstup MR čítače 106 nastaví tento čítač zpátky do nulové polohy a připraví jej pro následující odjišťovací pochod, který se alespoň jednou opakuje. Integrátor 130 se tím také nastaví na nulu.

Když integrátor 130 při dosažení stavu NR v čítači 106 překročí stav ZEU a mimoto i stav ZEO, je tato skutečnost rozpoznána dekodérem 134 připojeným rovněž к výstupu 131 integrátoru 130. Dekodér 134 pak vyšle výstupní signál, který nastaví čítač 106 přes součtový obvod 144 a součinový obvod 146 a další do výchozí polohy. Toto nastavení nastává okamžitě tehdy, když integrátor 130 dosáhl stavu ZEO, i když к tomu dojde dřív, než čítač 106 dosáhl stavu NR. Tím se například bere v úvahu nebezpečí, že v důsledku chybných kontaktů nebo zkratů nebyly některé střídavé proudové impulsy vyrobené roznětnici správně přijaty přes přívody 101, 103.

Při určování stavů ZEV a ZEO čítače 106, a integrátoru 130 se předpokládá, že frekvence impulsového generátoru IG leží mezi předem stanovenými mezemi, což se měří při výrobě zařízení před smontováním rozněcovače.

Když byly impulsy z roznětnice správně přijaty až do stavu NR čítače 106., přičemž tento počet impulsů je rovněž stanoven v roznětnici, přenášejí se potom z roznětnice impulsy s dvojitou šířkou. Během této doby čítá integrátor 130 od záporného stavu, vytvořeného jak uvedeno invertováním, v dopředném směru. Invertování bylo zvoleno z technických důvodů, místo toho by bylo možno obrátit smysl počítání integrátoru 130.

Jakmile čítač 106 dosáhl stavu NE, který je v důsledku dvojnásobné šířky impulsů rovný l,5násobku stavu NR, musel by integrátor 130 v ideálním případě dojít znovu do nulové polohy. Protože však počítací takty čítače 106 a integrátoru 130 nejsou vzájemně synchronní a mimoto dochází к nepatrnému kolísání frekvence, předpokládá se, že zařízení zpracovalo správně impulsy z roznětnice tehdy, když integrátor 130 v okamžiku, kdy čítač 106 dosáhl stavu NE, nemá od nulového stavu větší odchylku než k, to znamená když dosáhl nejméně stavu -k nebo žádnou vyšší polohu než k. Toto se zkouší v komparátoru 140, který je rovněž připojen к výstupu 131 integrátoru 130. Když je tedy odchylka stavu integrátoru 130 od nulového stavu menší než к míst, vyšle komparátor 140 na výstupu 141 signál, který spolu se signálem na vedení 121 při stavu NE čítače 106 vytvoří na výstupu součinového obvodu 162 výstupní signál. Tím se překlopí klopný obvod 164 a signál se objeví na vedení 167 místo na vedení 165. Dále překlopí výstupní signál součinového obvodu 162 přes součtový obvod 152 klopný obvod 154 a vrátí přes součtový obvod 148 a další obvody čítač 106 do nulového stavu. Tím se i integrátor 130 vrátí do nulového stavu, jak je patrné z obr. 8. Překlopením klopného obvodu 164 je odjištovací fáze skončena, protože tento klopný obvod 164 se nemůže překlopit zpátky, a může začít programovací fáze.

Když však při stavu NE čítače 106 je odchylka od nulového stavu větší než k, vyšle komparátor 140 na výstupu 143 signál, který spolu se signálem na vedení 121 a se signálem na vedení 165 klopného obvodu 164, který je nyní v klidové poloze, vytvoří na výstupu součinového obvodu 166 signál, který vrátí přes součtový obvod 148 a vedení 149 znovu čítač 106 a tím i integrátor 130 do nulového stavu. Zařízení je pak připraveno pro příjem nového sledu odjištovacích impulsů, které roznětnice při nejmenším jednou opakuje.

CS 266 565 B2

Jakmile se klopný obvod 164 přiklopil, nabije se signálem na vedení 167 v regulačním obvodu 168 kondenzátor 172 na maximální napětí, které je umožněno signálem z roznětnice, jak ukazuje řádek a na obr. 8. К tomu je upravena přestávka tp. Po této přestávce začne nová odjišřovací fáze, která trvá znovu po dobu te. Při překlopeném klopném obvodu 164 se při každé hraně střídavého proudového impulsu signálem, který tím vznikne na vedení 109, popsaným způsobem, vrátí čítač 106 a integrátor 130 do nulového stavu, a bezprostředně následujícím impulsem na vedení 107 se čítač 106 nastaví do stavu 1, takže integrátor 130 může čítat hodinové signály z impulsového generátoru IG, poněvadž klopný obvod 116 je neustále v poloze, v níž uvolňuje součinový obvod 118. Toto periodické nastavování do nulového stavu je znázorněno na obr. 8 v řádku bac.

Na konci druhé odjišřovací fáze te vznikne po posledním boku střídavého proudového impulsu delší přestávka, během níž integrátor 130 překročí stav ZPU, kterého předtím nemohl dosáhnout, protože trvání impulsů během odjištovacích fází bylo к tomu příliš krátké a čítač 106 i integrátor 130 byly předtím znova nastaveny do nulového stavu. Jakmile je dosaženo stavu ZPU, vytvoří dekodér 138, připojený rovněž к výstupu 131 integrátoru 130, výstupní signál, a protože čítač 106 má ještě stav 1, existuje signál na vedení 115 i na vedení 167 z klopného obvodu 164, takže součinový obvod 156 generuje výstupní signál a překlopí přes součtový obvod 158 klopný obvod 154. Následkem toho nemohou být přes součinový obvod 160 vyráběny další nulovací impulsy pro čítač 106. Tímto způsobem se odjištovací impulsy při zpracování odlišují od programovacích impulsů к nastavení doby zpoždění, které jsou delší, jak bude ještě vysvětleno.

Protože však přestávka po každé odjišřovací fázi je podstatně delší než nejdelší programovací impuls, dojde integrátor 130 konečně do stavu ZPO. Při dosažení tohoto stavu vyšle dekodér 136 připojený rovněž na výstup 131 integrátoru 130 výstupní signál. Protože čítač 106 je stále ještě ve stavu 1 a vedení 115 přivádí signál, vyrobí součinový obvod 150 a tedy i součtový obvod 152 výstupní signál, který jednak přes součtový obvod 148 a vedení 149 vrátí čítač 106 a integrátor 130 na nulu a jednak znovu překlopí klopný obvod 154, takže potom se přes součinový obvod 160 vytvářejí další nulovací impulsy pro čítač 106, čímž se popsaným způsobem i integrátor 130 nastaví na nulu. Tímto způsobem se odlišuje přestávka v přijímaných střídavých proudových impulsech, vlastně přesněji déle trvající udržování přibližně konstantního napětí impulsů, od následujících programovacích impulsů. К tomu se poznamenává, že obr. 8 není nakreslen v přesném měřítku.

S prvním programovacím impulsem s trváním ^t se čítač 106 nastaví do stavu 1 a integrátor 130 začíná čítat od nulového stavu. Protože minimální trvání At programovacích impulsů je tak velké, že integrátor 130 překročí stav ZPE, zatímco čítač 106 je ještě ve stavu 1, překlopí se klopný obvod 154, takže součinový obvod 160 se opět zablokuje a následující boky přijatých střídavých proudových impulsů nemohou tedy vytvářet nulovací impulsy pro čítač 106. Integrátor 130 dojde při následujících programovacích impulsech do stavu ZPO teprve tehdy, když čítač 106 překročil stav 1, takže součinový obvod 150 je zablokován tím, že na vedení 115 chybí signál, a nepřeklopí zpátky klopný obvod 154.

Tímto způsobem čítá integrátor 130 impulsy z impulsového generátoru IG tak dlouho, až čítač 106 dojde do stavu N. Tento stav je předem dán přes několikanásobný vstup 110 a přivádí se do dekodéru 108, který je mimoto připojen к výstupům 111 čítače 106 a při souhlase kombinací signálů na obou vstupech vyšle výstupní signál do součinového obvodu 112, který je otevřen přes vedení 167. Tím se překlopí klopný obvod 116 á uzavře součinový obvod 118, takže integrátor 130 přestane dostávat hodinové impulsy z impulsového generátoru IG. V důsledku toho zůstává zachován stav integrátoru 130, kterého v tomto okamžiku dosáhl, a tento stav je mírou programované doby zpoždění.

Nezávisle na tom přicházejí další programovací impulsy tak dlouho, až je čítač 106 zaplněn a vyšle na výstupu 123 signál přeplnění. Tento signál přeplnění otevře spínač 104, takže čítač 106 se zastaví v této koncové poloze a nemůže se vrátit zpátky na nulu,

CS 266 565 B2 protože jinak by se nastavil na nulu i integrátor 130, takže by se nastavená doba zpoždění ztratila.

Mimoto přichází signál přeplnění na vedení 123 přes součtový obvod 124 do tvarovače 126 impulsů, který vySle krátký impuls na vstup CPM integrátoru 130 a tím invertuje jeho stav, jak bylo popsáno v souvislosti s odjišťovací fází. Mimoto se přes součtový obvod 114 překlopí znovu klopný obvod 116, takže součinový obvod 118 se odblokuje a integrátor 130 dostává znovu impulsy z impulsového generátoru IG a počítá ze záporného stavu, vytvořeného invertováním, zpátky к nule.

Jakmile dojde integrátor 130 na nulu, je předem naprogramovaná doba zpoždění tv po posledním programovacím impuslu přijatém čítačem 106 skončena, takže se musí vybavit odpálení. Provede se to tím, že integrátor 130 při dosažení nulového stavu ze záporných hodnot generuje signál a vyšle jej do součinového obvodu 170, který je uvolněn signálem přeplnění na vedení 123, takže výstupní signál součinového obvodu 170 může sepnout rozněcovací spínač SZ, čímž se náboj z kondenzátoru 172 vybije přes rozněcovací element ZE a zapálí jej.

Posledním programovacím impulsem, kterým dosáhne čítač 106 svého koncového stavu, se přeruší přívod signálů přes přívody 101, 103, a to bud tím, že roznětnice odpojí přívod energie nebo tím, že rozněcovač s nejkratší dobou zpoždění přeruší odpálením spojení s roznětnicí. Kondenzátor 172 tedy nedostává během doby zpoždění energii, a napětí na něm se pomalu snižuje tím, Že zařízení spotřebovává energii. Protože к zapálení rozněcovacího elementu ZE musí být na kondenzátoru 172 určité minimální napětí, sleduje regulační obvod 168 toto napětí a když poklesne pod předem stanovenou mez, na které už není zajištěno spolehlivé spuštění rozněcovacího elementu ZE, sepne se rozněcovací spínač SZ a provede se roznícení nálože, třebaže předem stanovená doba zpoždění případně ještě neuplynula. Kdyby se to neprovedlo, mohlo by se stát, že provozní napětí UB pro provoz elektronického obvodu ještě stačí a součinový obvod 170 sepne svým výstupním signálem rozněcovací spínač SZ, avšak energie nashromážděná v tomto okamžiku v kondenzátoru 172 nestačí к zapálení rozněcovacího elementu, takže po odpálení by v rubanině zůstal neodpálený náboj; tomu se má za všech okolností zabránit. Tento popsaný případ může však nastat pouze při chybě, zejména při příliš malé kapacitě kondenzátoru 172 v důsledku nepřípustně velkých tolerancí.

Popsaným zařízením s odjišťovací fází předřazenou programování doby zpoždění se dosáhne toho, že nastavení doby zpoždění a vybavení odpálení nálože nastane pouze v důsledku impulsů z roznětnice, které jsou к tomu určeny, takže je zjištěna maximální bepečnost.

Zapojení popsané v souvislosti s obr. 7 je použitelné obecně, když například prostřednictvím signálů, které se vysílají z vysílače případně rušenou cestou do přijímače, se má v přijímači vybudit obvod, který nesmí být za žádných okolností vybuzen rušivými signály. Přitom se budicí signál přenáší bezprostředně po odjišťovací fázi případně po poslední odjišťovací fázi a vyhodnocuje pouze při překlopeném klopném obvodu 164.

PŘEDMĚT VYNÁLEZU

Claims

1. Způsob časově odstupňovaného vybavování elektronických časovaných rozněcovačů s individuálními dobami zpoždění oproti povelovému signálu roznětnice, spojené s rozněcovači v sériovém a/nebo paralelním zapojení alespoň v jednu roznětovou síť, při kterém v nabíjecí fázi, určené sledem impulsů к odpálení z roznětnice, se к nastavení individuální doby zpoždění v každém rozněcovači přivádí do jeho integrátoru ze zdroje první tok signálu

Гд_Т a v následující zpoždovači fázi, počínající ve všech rozněcovačích současně povelovým signálem, se druhý tok signálu F_T, který má к prvnímu toku signálu předem stanovený vztah, přivádí do integrátoru tak dlouho, až integrál druhého toku signálu nabyde hodnoty prvního toku signálu F^_T, akumulovaného v integrátoru, načež se vybaví roznícení, vyznačený tím, že do integrátorů všech rozněcovačů se první tok signálu začne přivádět současně

CS 266 565 B2

И a pro každý rozněcovač se individuální doba zpoždění (Дт) určí ,pouze koncem přivádění prvního toku signálu F^_T, závislým na sledu impulsů к odpálení z roznětnice, a vzájemným poměrem obou toků signálu F^.

2. Způsob podle bodu 1, vyznačený tím, že sled impulsů к odpálení se přivádí jako sled n impulsů a v každém rozněcovači se individúální doba zpoždění (ΔΤ) vytvoří sečtením počtu m těchto impulsů.

3. Způsob podle bodu 2, vyznačený tím, že sled impulsů к odpálení se vytvoří jako nastavitelný nepravidelný sled impulsů.

4. Způsob podle bodu 2, vyznačený tím, že sled impulsů к odpálení se vytvoří jako pravidelný sled impulsů.

5. Způsob podle jednoho z bodů 1 až 4, vyznačený tím, že toky signálů jsou tvořeny impulsovými frekvencemi a četnost impulsů prvního toku signálu <^гд_т) a druhého toku signálu (F_T) jsou v pevném dělicím poměru menším než 1, určujícím dobu zpoždění (ΔΤ).

6. Způsob podle jednoho z bodů 1 až 4, vyznačený tím, že toky signálu jsou tvořeny konstantními proudy.

7. Způsob podle jednoho z bodů 2 až 4, vyznačený tím, že první tok signálu je rovný druhému toku signálu a přivádění prvních toků signálu do integrátorů všech rozněcovačů se udržuje po dobu, určenou sledem impulsů к odpálení z roznětnice individuálně pro každý rozněcovač.

8. Způsob podle jednoho z bodů 1 až 7, vyznačený tím, že před sledem impulsů к odpálení z roznětnice se přenáší sled uvolňovacích impulsů a během jejich trvání se jeden z toků signálu integruje, a poté se přenáší druhý sled uvolňovacích impulsů, který je rozdílný od prvního sledu, má však stejné trvání, a během jeho trvání se tento tok signálu rovněž integruje, a signály z roznětnice se vyhodnocují jako sled impulsů к odpálení pouze tehdy, když odchylka obou integrálů leží pod předem stanovenou mezí.

9. Způsob podle bodu 8, vyznačený tím, že první sled uvolňovacích impulsů má předem stanovenou první konstantní frekvenci a druhý sled uvolňovacích impulsů má předem stanovenou druhou konstantní frekvenci.

10. Způsob podle bodu 8 nebo 9, vyznačený tím, že posloupnost prvního a druhého sledu uvolňovacích impulsů se nejméně jednou opakuje a signály z roznětnice se vyhodnotí jako sled impulsů к odpálení jen tehdy, když na konci alespoň jednoho druhého sledu uvolňovacích impulsů leží odchylka obou integrálů po předem stanovenou mezí, zatímco při větší odchylce se integrály vrátí na počáteční hodnotu.

11. Způsob podle jednoho z bodů 8 až 10, vyznačený tím, že nejkratší trvání alespoň prvního sledu impulsů к odpálení z roznětnice se zvolí o předem stanovený činitel delší než nejdelší trvání sledu uvolňovacích impulsů, přičemž se signály přijaté z roznětnice vyhodnocují jako sled impulsů к odpálení od prvního impulsu, přijatého po konci druhého sledu případně po předem stanoveném násobku druhých sledů uvolňovacích impulsů, na jehož konci integrál toku signálu překročil předem stanovenou druhou mez.

12. Způsob podle bodu 10 nebo 11, vyznačený tím, že integrál vzniklý na konci prvního sledu uvolňovacích impulsů se porovnává s předem stanovenými mezními hodnotami a při jejich překročení se vrátí na počáteční hodnotu.

13. Způsob podle jednoho z bodů 8 až 12, vyznačený tím, že přívod energie do zásobníku energie v rozněcovači se omezí na hodnotu mezi hodnotou pro napájení elektronických elementů

CS 266 565 B2 a hodnotou pro zapálení rozněcovacího elementu a na konci druhého sledu uvolňovacích impulsů nebo jeho předem stanoveného násobku klesne odchylka obou integrálů pod předem stanovenou mez a do zásobníku energie se přivede maximální energie.

14. Elektrická roznětová sít к provádění způsobu podle bodu 1 až 13, s roznětnicí spojenou s časovanými rozněcovači, z nichž každý obsahuje zdroj signálu, vysílající během nabíjecí fáze určené prvním sledem impulsů к odpálení z roznětnice první tok signálu к nabití integrátoru, a řídicí zařízení, které po uplynutí nabíjecí fáze spustí zpoždovací fázi, ve které zdroj signálu vysílá do integrátoru druhý tok signálu, přičemž odpalovací signál vznikne, když obsah integrátoru dosáhne hodnoty naakumulované během nabíjecí fáze, vyznačené tím, že řídicí zařízení (S_ir S₂) každého rozněcovače (Z^) obsahuje první čítač (106), jehož Čítači vstup je spojen s přívodem (101, 103) sledu impulsů к odpálení, první výstup (111) pro první předem stanovený stav čítače (106) je spojen s řídicím vstupem prvního spínače (Sp 116, 118), který má druhý vstup spojený s prvním zdrojem (IG) prvního toku signálu a výstup spojený se vstupem integrátoru (130), a druhý výstup (123) pro druhý předem stanovený stav čítače (106) je spojen s řídicím vstupem druhého spínače (S₂, 116, 118), který má další vstup spojený se druhým zdrojem (IG) druhého toku signálu a výstup spojený rovněž se vstupem integrátoru (130), přičemž к integrátoru (130) je připojen svým vstupem komparátor (K, 140), jehož výstup je připojen na řídicí vstup rozněcovacího elementu (ZE).

15; Elektrická roznětová sít podle bodu 14, vyznačená tím, že první a druhý výstup prvního čítače (106) jsou identické, přičemž oba zdroje (IG) vysílají odlišné toky signálu specifické pro rozněcovače {Z^).

16. Elektrická roznětová sít podle bodu 15, vyznačená tím, že zdroj obsahuje impulsový generátor (IG), za kterým je zapojen kmitočtový dělič (FT), přičemž dráha prvního toku signálu prochází přes kmitočtový dělič (FT) a dráha druhého toku signálu přímo z impulsového generátoru (IG) do integrátoru (Z) tvořícího druhý čítač.

17. Elektrická roznětová sít podle bodu 14, vyznačená tím, že zdroj signálu obsahuje dva zdroje (KSQ^, KSQ₂) konstantního proudu s různou proudovou hodnotou a integrátor obsahuje nabíjecí kondenzátor (CT).

18. Elektrická roznětová sít podle bodu 14, vyznačená tím, že první výstup (111) prvního čítače (106) je specifický pro rozněcovač (Z^) a druhý výstup (123) je stejný pro všechny rozněcovače (zp, první spínač a druhý spínač (116, 118) jsou identické a první a druhý zdroj (IG) jsou identické.

19. Elektrická roznětová sít podle bodů 14 až 17, vyznačená tím, že první čítač (106) má třetí výstup (NR) pro třetí stav a čtvrtý výstup (NE) pro čtvrtý stav a oba výstupy (NR, NE) jsou rovněž spojeny se spínačem (116, 118) a komparátor (K, 140) je spojen

8 pamětovým prvkem (164), který je připojen к řídicímu vstupu rozněcovacího elementu (ZE).

20. Elektrická roznětová sít podle bodu 19, vyznačená tím, že obsahuje dohlédací obvod, jehož vstup je spojen s komparátorem (140) a se třetím výstupem (NR) prvního čítače (106) a jehož výstup je spojen s řídicím vstupem (MR) integrátoru (130) a prvního čítače (106).

21. Elektrická roznětová sít podle bodu 19 nebo 20, vyznačená tím, že parnětový prvek (164) je připojen к řídicímu vstupu akumulátoru energie (172) .

6 výkresů

OBR. 2

OBR. 3

OBR. 4

OBR. 5

OBR. 6

103