CS265352B1 - Kontaktní čočka a způsob její výroby - Google Patents

Abstract

Rašení se týká nové konstrukce kontaktních čoček a způsobu jejich výroby. Kontaktní čočka skládající se z nosné optické části a z hydrofilní části opěrné zprostředkující kontakt čočky s povrchem oka, přičemž obě tyto části jsou z různých materiálů spočívající v tom, že opěrná část je rozdělena do dvou nebo více samostatných dílů vyvýšených nad konkávní stranu čočky a vedených od okraje čočky směrem k jejímu středu, který je ponechán volný, přičemž mezi jednotlivými díly opěrné části jsou ponechány mezery a opěrná část sestává z vodou botnavého syntetického zesítěného hydrogelu, který ve stavu plně zbotnalém fyziologickým roztokem má botnavost 40 až 95 %, optická nosná část je zhotovena z průhledného materiálu, jehož modul elasticity je nejméně dvakrát vyšší než týž modul opěrné části a opěrná část tvoří mezi povrchem oka a nezakrytou nosnou částí čočky mezeru alespoň 0,01 mm.

Description

(57) Rašení se týká nové konstrukce kontaktních čoček a způsobu jejich výroby. Kontaktní čočka skládající se z nosné optické části a z hydrofilní části opěrné zprostředkující kontakt čočky s povrchem oka, přičemž obě tyto části jsou z různých materiálů spočívající v tom, že opěrná část je rozdělena do dvou nebo více samostatných dílů vyvýšených nad konkávní stranu čočky a vedených od okraje čočky směrem k jejímu středu, který je ponechán volný, přičemž mezi jednotlivými díly opěrné části jsou ponechány mezery a opěrná část sestává z vodou botnavého syntetického zesítěného hydrogelu, který ve stavu plně zbotnalém fyziologickým roztokem má botnavost 40 až 95 %, optická nosná část je zhotovena z průhledného materiálu, jehož modul elasticity je nejméně dvakrát vyšší než týž modul opěrné části a opěrná část tvoří mezi povrchem oka a nezakrytou nosnou částí čočky mezeru alespoň 0,01 mm.

GS 265352 Bl

265 352

Vynález se týká nové kostrukce kontaktních čoček a způsobu jejich výroby.

V současné době používané kontaktní čočky jsou v podstatě dvojího druhu: tvrdé a měkké. Tvrdé jsou ze skla, póly(methylmethakrylátu), zesítěných kopolymerů methylmethakrylátu s allylmethakrylátem, polystyrenu, polykarbonátů aj. Měkké jsou nejčastěji hydrogelové, ale mohou být i hydrofobní polysiloxanové nebo z polymerů a kopolymerů butylakrylátu a methakrylátů. Hydrofilní čočky jsou nejčastěji z polymerů 2-hydroxyethyl-methakrylátu, zesítěných méně než jedním procentem ethylendimethakrylátu nebo 3-oxapentamethylendimethakrylátu (ethylenglykol- nebo diethylenglykoldimethakrylátu), ale mohou být i z polymerů 2,3-dihydroxypropyl-methakrylátů (glycerolmethakrylátu) zesítěných malým množstvím hydroxypropandiol-dimethakrylátu nebo 1,2,3-propantriyl-trimethakrylátu (glycerol di- nebo trimethakrylátu), nebo z kopolymerů N-vinylpyrrolidonu s nižšími estery kyseliny akrylové nebo methakrylové a z jiných průhledných polymerů a kopolymerů.

Všechny tyto známé materiály mají své výhody i nevýhody. Tvrdé čočky, zhotovené například z póly(methylmethakrylátu), se nepřizpůsobují tvaru oka, kdežto měkké se sice tvaru oka přizpůsobí, ale nedovolí cirkulaci slz. Tvrdé čočky jsou nepropustné pro kyslík, měkké hydrogelové propouštějí kyslík jen částečně, lépe propouštějí nížemolekulární metabolity. Čočky z polysiloxanové pryže sice propouštějí dobře plynný kyslík, ale nepropouštějí v slzách rozpuštěné metabolity ani baktericidní lysozymy. V novější době se ukázalo, že přímá propustnost kyslíku čočkou je sice žádoucí, ale ve skutečnosti nestačí k řádné výživě rohovky.

265 352

U velmi botnavých hydrogelů se propustnost kyslíku jen blíží propustnosti kyslíku čistou vodou, ale hlavní množství kyslíku se rohovce dodává prostřednictvím slzné kapaliny, jejíž přístup velmi měkká hydrogelová čočka zamezuje, protože lne těsně na povrch rohovky. Kromě toho čím více je čočka zbotnalá vodou, tím nižší je její index lomu světla a tím tlustší musí proto být. Tím se příznivý účinek lepší propustnosti kyslíku opět zčásti ruší - difuzní dráha se prodlužuje. Omezený přístup slz a tedy i lysozymů způsobuje velmi vážnou závadu, a sice možnost nerušeného růstu zdraví škodlivých mikrobů. To způsobuje, že déletrvající nošení kontaktních čoček, pro které byly velmi měkké a proto fyzikálně dobře snášené kontaktní čočky vyráběny, je ze zdravotních důvodů nežádoucí a přímo nebezpečné (nebezpečí vředů na rohovce a případná ztráta zraku).

Nejméně nevýhod mají zatím kontaktní čočky ze syntetických hydrogelů, zejména z řídce zesítěného 2-hydroxyethyl-methakrylátu, které však ve stavu plně zbotnalém obsahuji nejvýše 40 % vody. V poslední době se proto výroba snaží o zvýšení obsahu vody tak, aby se co nejvíce blížil obsahu vody v těle, tj. asi 7θ $>· To však vede k tomu, že silně botnavé gely musí být zároveň dostatečně tuhé, aby čočky držely přesný tvar, ale současně musí mít dobrou strukturní pevnost (odolnost proti roztržení při porušení okraje). Tyto vlastnosti se u používaných materiálů vzájemně vylučují. Kromě toho vede zvýšení obsahu«vody ke snížení indexu lomu a tím nutně ke zvětšení tlouštky, zejména u čoček afaktických. Lysozymy nemohou vzhledem ke své větší molekulové hmotnosti pronikat ani §ilně zbotnalým gelem/u něhož je ostatně přístup slz k rohovce ztížen tím, že čím je gel měkčí, tím více lne k povrchu oka.

Z uvedeného vyplývá, že různé části kontaktní čočky potřebují ke správné funkci různé podmínky, takže sotva existuje jediný ideální materiál, který by byl schopen všechny požadavky plně uspokojit. Optimální řešení všech různorodých požadavků kladených na kontaktní čočku umožňující dlouhodobé nošení je proto v použití alespoň dvou různých materiálů. První kontaktní čočky byly skleněné nebo tvrdé z organického skla a proto nepřekvapuje,

265 352 že už v začátcích vývoje kontaktních čoček se vvnořilv návrhv opatřit skleněnou nebo jinou tvrdou čočku měkčím okraiem nebo souvislým podkladem/napřiklad z regenerované celulozv, z prvže a podobně, aby se vyloučilo poranění oka tenkým okraiem skleněné čočky a omezilo dráždění (viz například západoněmeckv patentní spis č. 921 416). Tento návrh se však nemohl uimout tednaK proto, že oba materiály byly příliš různorodé než aov se dalv trvale spojit, hlavně však proto, že konstrukce čočky bvlá vadná: čočka ležela těsně na povrchu rohovky a zabraňovala proro přístupu kyslíku nejen difúzí, ale i volným prouděním slz po povrchu oka a bránila i přístupu lysozymů, protože tenká vrstva zbotnalé regenerované celulózy působila jako účinné těsnění. Přitom není regenerovaná celulóza ve zbotnalém stavu měkčí než povrch rohovky, takže dráždila oko mechanicky; o tom se ostatně zmiňuje sám autor uvedeného patentu.

Dalším pokusem odstranit uvedené vady byla úprava řady otvorů v kontaktií čočce na jejím okraji nebo i uprostřed tak, aby při mrkání docházelo k nucenému oběhu slzné kapaliny střídavým přitlačováním a oddalováním čočky, zejména měkké, od povrchu oka. Předpokládaný efekt se však nedostavil v dostatečné míře, protože tenká čočka se snadno přilepila na oko a nemohla pak čerpat slzy v prostoru mezi čočkou a rohovkou.

Tyto nedostatky odstraňuje kontaktní čočka podle vynálezu, skládající se z nosné optické části a z hydrofilní opěrné části, zprostředkující kontakt čočky s povrchem oka, přičemž obě tyto části jsou z různých materiálů, jejíž podstata spočívá v tom} že opěrná část 2 je rozdělená alespoň do dvou samostatných dílů vyvýšených nad konkávní stranu čočky a vedených od okraje čočky směrem k jejímu středu, který je ponechán volný, přičemž mezi jednotlivými díly opěrné části jsou ponechány mezery a opěrná část sestává z vodou botnavého syntetického zesítěného hydrogelu, který ve stavu plně zbotnalém fyziologickým roztokem má botnavost 40 až 95 %, přičemž optická nosná část 1^ je zhotovena z průhledného materiálu, například poly(HEMA), póly(methylmethakrylátu), jehož modul elasticity je nejméně dvakrát vyšší než týž modul

265 352 opěrné části 2 a opěrná část 2 tvoří mezi povrchem oka a nezakrytou nosnou částí, čočky mezeru alespoň 0,01 mm.

Kontaktní čočka podle vynálezu je řešena buď tak, že podélné osy jednotlivých dílů opěrné části jsou shodně odchýleny od poloměru čočky,nebo tak, že jednotlivé díly opěrné části mají obloukovitý tvar, přičemž úhel odchylky je větší u okraje čočky, než v části směřující k jejímu středu.

Způsob výroby kontaktní čočky podle vynálezu spočívá v tom, že se na konkávní straně čočky vytvoří vystupující díly opěrné části nanesením zesítění schopného roztoku hydrofilního monomeru, nebo polymeru, který se pak zesítí odpařením rozpouštědla, například methanolu, ethanolu a uloží do fyziologického roztoku a sterilizuje. Sterilizace čočky se může provést jejím zahřátím na teplotu nejméně 100 °C nebo chemickými prostředky jako je ethylenoxid.

Roztok zesítění schopného monomeru nebo polymeru se na konkávní stranu čočky nanese lakováním, případně stříkáním, například s použitím šablony.

Lze však postupovat také tak, že roztok zesítění schopného polymeru se na spodní stranu čočky nanese sítotiskem. ¹

Jako hydrofilní,zesítění schopný polymer se používá v methanolu nebo ethanolu rozpustný kopolymer glykolmonomethakrylátu s glykoldimethakrylátem, přičemž glykolem se rozumí mono-, dinebo triethylenglykol.

Zesítění se provede odpařením rozpouštědla a reakce se sírujícím činidlem při teplotě 40 až 110 °C.

Vhodným hydrofilním, zesítění schopným polymerem je například rozpustný kopolymer 2-hydroxyethyl-methakrylátu (HEMA) s dimethylakrylátem ethylenglykolu, který tvoří krátké postranní řetízky s dvojnou vazbou. Příprava takových kopolymerů je popsána v čs. A0 141 101 (Chromeček a kol.). Trvalé spojení obou částí lze docílit různými způsoby, například přimíšením monomerního HEMA spolu s iniciátorem, například 2,2-azobisisobutyronitrilem, do roztoku řečeného polymeru před nanesením na stranu čočky, přičemž monomer zde působí zároveň jako sítovadlo. Lze ho zpolymerovat i radiačně. .

HEMA i dimethakrylát ethylenglykolu mohou být zčásti nebo zcela nahraženy obdobnými deriváty 2,2-oxydiethanolu (diethylenglykolu) nebo 3,6-dioxaoktanu-l,8-diolu (triethylengylkolu).

Vyšší glykoly jsou už méně vhodné pro přílišnou botnavost a měkkost hydrogelů připravených z jejich methakrylátů nebo akrylátů.

Je samozřejmé, že uvedené příklady nepředstavují jedinou možnost. K účelu vynálezu lze použít jakékoliv syntetické hydrogely vyhovující z hlediska fyziologické neškodnosti, například polymery akrylamidu nebo methakrylamidu řídce zesítěné vhodným sííovadlem, jako je například N,N -methylen-bismethakry1amid, přičemž řečené amidy mohou být případně substituovány na’ dusíku, s výhodou jedno nebo dvěma hydroxylovými skupinami.

Vhodnými sííovadly,kromě nahoře zmíněného glykolmonomethakrylátu,mohou být vícefunkční látky reagující kondenzačně s rozpuštěným polymerem, například dianhydridy dikarboxylových kyselin jako je například sukcinanhydrid, nebo i vhodný aldehyd, jako je formaldehyd, nebo dialdehyd. K zesítění dochází i zahřátím se samotnými kondenzačními katalyzátory jako je například kyselina 4-toluensulfonová, hydrogensíran draselný, aj., nebo kyselými, kondenzačními katalyzátory typu halogenidu vícemocných kovů, například chloridu zinečnatého.

S podobným účinkem lze na konkávní stranu čočky nanést v podobě oddělených dílů i směsi vhodných hydrofilních monomerů se sííovadlem a iniciátorem polymerace.

Nosná optická část čočky může být rovněž z řídce zesítěného syntetického hydrogelů. V tomto případě se postupuje tak, že nosná optická část ]_ čočky je z hydrofilního zesítěného gelu a že roztok zesítění schopného hydrofilního monomeru anebo polymeru se nanese na spodní stranu nosné části 1 po jejím alespoň částečném vysušení, načež se polymerace monomeru provádí buá pomocí předem přidaného .iniciátoru, například 2,2'-azo-bis-isobutyronitrilu, anebo dodatečným ozářením paprsky například krátkovlnnými.

I

265 352

Je tedy vhodné ^nosnou optickou část 1_ čočky napřed vysušit v planarizovaném stavu, tedy po přitisknutí na rovnou plochu, například sklo.

U čoček z organického materiálu lze vyčnívající opěrnou část 2 čočky vytvořit na spodní straně čočky působením chemických činidel zvyšujících místně botnavost původního materiálu na 40 až 95 %. Jako činidla místně zvyšujícího botnavost organického materiálu nosné optické části se použije látka vybraná ze skupiny zahrnující nejméně 5% roztok alkalického louhu, nejméně 10% roztok hydroxidu amonného, roztok chlorovodíku v nejméně 50% vodném roztoku chloridu zinečnatého s hodnotou pH alespoň 1,5, alespoň 50% kyselinu dusičnou, alespoň 70% kyselinu sírovou, alespoň 96% kyselinu fosforečnou nebo směsi vzájemně snášenlivých látek této skupiny. Příslušné činidlo případně obsahuje glycerol.

Rozdíl modulů elasticity povrchu oka a hydrogelu nelze zatím exaktně měřit, ale existence nižšího modulu hydrogelu se snadno pozná z toho, že zbotnalý a smáčený hydrogel při pohybu čočky na povrchu oka nepůsobí dráždivě. Jiné přesně stanovitelné kriterium je botnavost hydrogelu ve fyziologickém roztoku, která u opěrných částí musí být vždy vyšší než 40 % při dokonalém smočení a hladkosti povrchu, umožňující klouzání čočky na oku.

Aby rozdílná botnavost obou částí nesnižovala pevnost jejich spojení, lze mezi oběma částmi upravit jednu nebo více mezivrstev z podobného materiálu, ale se stupněm botnavosti ležícím uprostřed mezi oběma hlavními spojovanými částmi (čs.

A0 135 117).

Připojený výkres ukazuje v obr. 1 a 2 schématicky tvar čočky sestávající z nosné optické části 1^ a opěrné části 2 při pohledu zespodu. Na obr. 1 je znázorněna čočka/jejíž jednotlivé díly opěrné části 2 jsou ve shodném směru odchýleny od poloměru čočky. Na obr. 2 je znázorněna čočka, kde jednotlivé díly opěrné části 2 mají obloukovitý tvar, přičemž úhel odchylky od poloměru je největší u okraje čočky a směrem k jejímu středu se zmenšuje.

265 352

Čočka podle vynálezu funguje tak, že umožňuje a podporuje pohyb slzné kapaliny po celém povrchu oka. Kapalina proudí mezerami mezi jednotlivými díly opěrné části, a tyto díly mění-stále svou polohu na oku, protože celá čočka se pohybem očního víčka pootočí vždy o jistý úhel kolem své osy. To se děje i ve spánku, takže žádná část povrchu oka nezůstane trvale z dosahu lysozymů a nemůže tvořit bezpečný úkryt pro mikroby. Čerpací efekt je přitom podstatně výraznější než u čoček, přiléhajících přímo na oko - vlivem mezery mezi povrchem oka a nosnou optickou částí čočky nedochází k dalšímu přilnutí čočky při jejím přechodném stlačení očním víčkem. Oko není drážděno, protože povrch opěrné části ve styku s rohovkou je měkčí než povrch rohovky a dostatečně velký. Velmi měkký zbotnalý hydrogel klouže dobře na povrchu oka, a koeficient tření může být dále snížen, jestliže se velmi tenká povrchová vrstvička opěrné části superhydrogel o sobě známým způsobem, například krátkým působením silného alkalického louhu a neutralizací s následujícím vypráním, nebo navlhčením glycerolem a krátkým působením par kysličníku sírového s následující neutralizací, například plynným amoniakem a vypráním. Obě tyto metody vytvoří v povrchové vrstvičce vázané anionty, které se silně hydrotizují. Podobného účinku lze dosáhnout i vytvořením opěrné vrstvy kopolymerací vhodného hydrofilního monomeru, například HEMA, s kyselinou akrylovou nebo methakrylovou za současné nebo následující neutralizace.

Příklad 1

K 10 % hmot. methanolickérn roztoku kopolymeru 2-hydroxyethyl-methakrylátu s 2,4 % mol ethylendimethakrylátu, připraveného podle čs. AO 141 101, bylo přidáno 0,1 % hmot. sukcinanhydridu a roztok byl nanesen na vnitřní stranu kontaktní čočky s 2-hydroxyethyl-methakrylátu zesítěného 0,6 % ethylendimethakrylátu, která byla předtím přitlačena konvexní stranou na skleněnou desku a v této vyrovnané poloze ponechána na vzduchu 4 hodiny schnout. Roztok byl nanesen přes šablonu tvaru znázorněného

265 352 na obr. 1. Po vyschnutí odpařením methanolu byla čočka sejmuta ze skla, zahřáta 30 minut na 105 °C a ponechána zbotnat ve vodě. Potom byla uložena do 0,8% roztoku chloridu sodného v destilované vodě a sterilizována varem. Mohla být nošena bez podráždění oka, bez vzniku závoje a bez nebezpečí infekce řadu dní. Potom se dala opět sterilizovat a použít znovu.

Příklad 2

Na tvrdou čočku z polymeti.ylmethakrylátu byl pres vypuklou šablonu, vloženou do konkávní strany čočky, nanesen 40% ethanolický roztok kopolymeru podle příkladu 1, do něhož byla přimíšena 2 % hmot. bezvodého monomerního 2-hydroxyethyl-methakrylátu, a při teplotě 0 °C 0,1 % hmot. isopropylperoxykarbonátu . Celé zařízení i s čočkou bylo uloženo v nádobě naplněné čistým dusíkem. Po 40 minutách byla čočka dosušena na vzduchu při teplotě 50 °C, uložena do fyziologického roztoku a sterilizována varem.

Příklad 3

V bezvodém methanolu bylo rozpuštěno 1 % hmot. bezvodého chloridu zinečnatého a 10 % hmot. nezesítěného kopolymeru 5-hydroxy-3-oxapentyl-methakrylátů (diethylenglykolmonomethakrylátu) s 1,2 % mol 3-oxapentamethylendimethakrylátu (diethylenglykoldimethakrylátu) a naneseno na čočku. Po odpaření methanolu byla čočka zahřívána 30 minut na 65 °C a dále zpracována jako v předcházejících příkladech.

Příklad 4

Na vysušenou planarizovanou kontaktní čočku z řídce zesítěného HEMA se sítotiskem natisknou 4 díly opěrné části sestávající z 10% ethanolického roztoku 6 dílů methakrylamidu, 2 dílů kyseliny methakrylové, 0,08 dílu N,N'-methylen-bis-methakrylamidu a dílu 2,2^z-azo-bis(iso-butyronitrilu). Po odpaření větší části ethanolu se čočka zahřívá 60 minut na 65 °C, pod inertním plynem, ,02

265 352 načež se důkladně vypere napřed v ethanolu, potom ve zředěném vodném roztoku hydfegenuhličitanu sodného a ve vodě a nakonec se sterilizuje ve fyziologickém roztoku.

Příklad 5

Na vysušenou čočku z řídce zesítěného polyHEMA byl pomocí sítotisku nanesený roztok 20% glycerolu v koncentrované kyselině sírové ve tvaru podle obr. 1 a ponechán působit 60 sec. při teplotě 130 °C. Poté byla čočka zneutralizována zředěným roztokem hydrogehuhličitanu sodného a důkladně vyprána. Takto vytvořená opěrná část sestávala z 0,1 mm tenké vrstvy silně botnavého gelu s velmi kluzným povrchem.

Příklad 6

Postup podle příkladu 5 byl opakován s tím rozdílem, že opěrná část čočky byla vytvořena nanesením 40% sodného louhu, čočka byla po 30 minutách zneutralizována zředěnou kyselinou octovou a pak zředěným rozotkem hydrogenuhličitanu sodného, aby se zneutralizovaly karboxylové skupiny. Potom byla vyprána vodou a uložena ve sterilním fyziologickém roztoku.

Existuje velký počet hydrofilních monomerů, které se dají polymerovat za současného nebo dodatečného zesítění, a je věcí odborníka, aby zvolil vhodnou kombinaci. Tak například lze použít bis-hydroxyethylmethakrylamid, sůl kyseliny methakrylové s triethanolaminem, akrylamid á jeho N-substituované a N-disubstituované hydrofilní deriváty, N-vinylpyrrolidon a jiné N-vinyllaktamy a pod. Podobně je známo mnoho sítovadel jak typu diolefinického tak i kondenzačního. Všechny takové směsi tvořící řídce zesítěné hydrogely motíou být použity k vytvoření kontaktních čoček podle tohoto vynálezu.

Claims (15)

1. PŘEDMĚT VYNÁLEZU 265 352

   1. Kontaktní čočka skládající se z nosné optické části a z hydrafilní části opěrné, zprostředkující kontakt čočky s povrchem oka, přičemž obě tyto části jsou z různých materiálů, vyznačená tím, že opěrná část (2)je rozdělena alespoň ao dvotl samostatných dílů vyvýšených nad konkávní stranu čočky a vedených od okraje čočky směrem k jejímu středu, který je ponechán volný, přičemž mezi jednotlivými díly opěrné části (2)jsou ponechány mezery a opěrná část (2) sestává z vodou botnavého syntetického zesítěného hydrogelu, který ve stavu plně zbotnalém fyziologickým roztokem má botnavost 40 až 95 %, přičemž optická nosná část (1)je zhotovena z průhledného materiálu, například poly(HEMA), póly(methylmethakrylátu), jehož modul elasticity je nejméně dvakrát vyšší než týž modul opěrné části (2)a opěrná část (2)tvoří mezi povrchem oka a nezakrytou nosnou částí (1) čočky mezeru alexpoň 0,01 mm.
2. 2. Kontaktní čočka podle bodu 1, vyznačená tím, že podélné osy jednotlivých dílů opěrné části (2)jsou shodně odchýleny od poloměru čočky.
3. 3. Kontaktní čočka podle bodu 2, vyznačená tím, že jednotlivé díly opěrné části (2) mají obloukovitý tvar, přičemž úhel odchylky je větší u kraje čočky než v části směřující k jejímu středu.
4. 4. Způsob výroby kontaktní čočky podle bodu 1, vyznačený tím, že se na knnkávní straně kontaktní čočky vytvoří vystupující díly opěrné části (2) nanesením zesítění schopného roztoku hydrofilního monomeru nebo polymeru, který se pak zesítí odpařením rozpouštědla, například methanolu, ethanolu, uloží do fyziologického roztoku a sterilizuje.
5. 5. Způsob podle bodu 4, vyznačený tím, že se roztok zesítění schopného hydrofilního monomeru nebo polymeru nanese na konkávní stranu čočky lakováním, případně stříkáním například s použitím šablony.

   265 352
6. 6. Způsob podle bodu 4, vyznačený tím, že se roztok zesítění schopného polymeru nanese na spodní stranu čočky sítotiskem.
7. 7. Způsob podle bodu 4, vyznačený tím, že se jako hydrofilní zesítění schopný polymer použije v methanolu nebo ethanolu roznustný kopolymer glykolmonomethakrylátu s glykoldimethakrylátem, přičemž glykolem se rozumí mono-, di- nebo triethylenglykol.
8. 8. Způsob podle bodu 4, vyznačený tím, že se zesítění provede odpařením rozpouštědla a reakcí se sítujícím činidlem při teplotě 40 až 110 °C.
9. 9. Způsob podle bodu 8, vyznačený tím, že sííujícím činidlem je glykolmonomethakrylát s iniciátorem například 2,2'-azo-bis(iso-butyronitrilu) uvolňujícím volné radikály.
10. 10. Způsob podle bodu 8, vyznačený tím, že se jako sííující činidlo použije anhydrid dikarboxylově kyseliny.
11. 11. Způsob podle bodu 8, vyznačený tím, že se jako sífující činidlo použije kyselý kondenzační katalyzátor typu halogenidů vícemocného prvku, například chlorid zinečnatý.
12. 12. Způsob podle bodu 8, vyznačený tím, že nosná optická část (1) čočky je z hydrofilního zesítěného gelu a že roztok zesítění schopného hydrofilního monomeru anebo polymeru se nanese na spodní stranu nosné části (1) po jejím alespoň částečném vysušení, načež se polymerace monomeru provádí buď pomocí předem přidaného iniciátoru, například 2,2^z-azobis-isobutyronitrilu,anebo dodatečným ozářením paprsky, například krátkovlnnými.
13. 13. Způsob podle bodu 4, vyznačený tím, že se díly vyčnívající podpěrné části (2) čočky vytvoří na spodní straně čočky působením chemických činidel zvyšujících místně botnavost původního materiálu na 40 až 95 %.

    265 352
14. 14. Způsob podle bodu 13, vyznačený tím, že se jako činidla místně zvyšujícího botnavost organického materiálu nosné optické části (1) použije látka vybraná ze skupiny zahrnující nejméně 5% roztok alkalického louhu, nejméně 10% roztok hydroxidu amonného, roztok chlorovodíku v nejméně 50% vodném roztoku chloridu zinečnatého s hodnotou pH do 1,5, alespoň 70% kyselinu sírovou, alespoň 96% kyselinu fosforečnou nebo směsi vzájemně snášenlivých látek této skupiny.
15. 15. Způsob podle bodu 14, vyznačený tím, že příslušné činidlo obsahuje glycerol.